něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 27. 11. 2017 na slet č.48 v 19h do klubu Paliárka.            

Kam zmizely všecky pohádkové bytosti (poezie, K706) • Rozhřešení pro notorického alkoholika (úvaha, Kolemjdoucí) • Čtení na dobrou noc. Aneb vaše pravidelná dávka emocí. (próza, Kolemjdoucí) • Svátek svatého Martina (próza, Kolemjdoucí) • Povzdech nad včerejší pitkou... nad promarněnou nocí... i ránem dnešním... (poezie, Kolemjdoucí) • Příspěvek k pivní józe...festvalový fakýr (fotografie, Jaroslav Varlata) • Několik pastřehů (poezie, Kolemjdoucí) • Petřínka (poezie, Kolemjdoucí) • Pod stromen Niguda (próza, Kolemjdoucí) • Osel (úvaha, Jaroslav Varlata) • Kožená kamna (próza, Kolemjdoucí) • I. Kapitola první - Znovu na zemi. Chamré teče proudem. (próza, Baltazar Mejrynk) • II. Kapitola nultá – seznámení se strojem a osádkou 4Miru ("formiru") (próza, Baltazar Mejrynk) • Rozpoznání dobrého člověka (úvaha, Kolemjdoucí) • Člověk sražený na Andělu (próza, Kolemjdoucí) • Manifest (úvaha, Kolemjdoucí) • Oheň v bytě (úvaha, Kolemjdoucí) • Poslední krok před neznámem (poezie, Kolemjdoucí) • KVĚTINY A STŘEVA (poezie, Kolemjdoucí) • So slowly and so emotively (poezie, Kolemjdoucí) • POZOROVAL SVOJE RUCE POD LAMPOU (poezie, Kolemjdoucí) • Součástky SMD (poezie, Kolemjdoucí) • Satori (poezie, Kolemjdoucí) • Pěvkyně (poezie, Kolemjdoucí) • Obilí bitevních polí (próza, Kolemjdoucí) • Naučil se mluvit pravou rukou (poezie, Kolemjdoucí) • CO SI PŘEDSTAVIT? (poezie, Kolemjdoucí) • SOUMRAK (poezie, Kolemjdoucí) • VEJCE NOSNIC V KLECÍCH (poezie, Kolemjdoucí) • Hlídač čaje (poezie, Kolemjdoucí) • O lidech (poezie, Baltazar Mejrynk) • Kam se poděli stopaři? (úvaha, Kolemjdoucí) • Ošetření starého drozda (poezie, Jaroslav Varlata) • Oculi compositi (poezie, Kolemjdoucí) • Oculi compositi (poezie, Baltazar Mejrynk) • Dopis Frídě (poezie, Kolemjdoucí) • Mezi kloboukem a koněm (poezie, Kolemjdoucí) • Frída (poezie, Kolemjdoucí) • Ňěžná (poezie, Kolemjdoucí) • Ve Tmně (poezie, Kolemjdoucí) • Ab ovo (próza, Kolemjdoucí) • Rozloučení zaměstnance Skatolu co. (próza, Jaroslav Varlata) • Rozhraní (úvaha, Kolemjdoucí) • Nejsurrealističtější surrealistikon, jednou se tomu budeme smát... (úvaha, Kolemjdoucí) • Vody poustevníků uvnitř ulity (poezie, Kolemjdoucí) • Pomník (próza, Kolemjdoucí) • Světa se nemusíš bát (poezie, Kolemjdoucí) • Tapír (poezie, Jaroslav Varlata) • Solfernus (poezie, Baltazar Mejrynk) • Včelí muž (poezie, Jaroslav varlata) • Nová dobrodružství Formiru (próza, Kolemjdoucí) • Nová dobrodružství Formiru (4Miru) (próza, Kolemjdoucí) • Stačí vyjít ven a dobře se dívat (poezie, Kolemjdoucí) • Jaké je to stát na ramenou svévolníků (poezie, Kolemjdoucí) • Práce osvobozuje (próza, Kolemjdoucí) • O hovorech lidí (próza, Kolemjdoucí) • Nová dobrodružství Formiru (próza, Kolemjdoucí) • Hlupáčku (poezie, Kolemjdoucí) • Hospodské bramburáky (poezie, Kolemjdoucí) • Kdo jsou. Komu pomáhají a koho chrání. (poezie, Kolemjdoucí) • Hare Krišna, vole! (poezie, Kolemjdoucí) • Kam zmizela sova? (poezie, Kolemjdoucí) • Aslikyng (poezie, Jaroslav varlata) • "Sraly nám na ně mouchy, tak jsem je vysadil" (úvaha, Kolemjdoucí) • Proroctví (poezie, Baltazar Mejrynk) • Optimalizujme polibek do té míry, že se již nebudeme zbytečně dotýkat. (úvaha, Kolemjdoucí) • O světech (poezie, Kolemjdoucí) • Podvečerní glosy (úvaha, Kolemjdoucí) • Avatár (poezie, Kolemjdoucí) • Důležité upozornění (fotografie, Kolemjdoucí) • Fuck hustá zábava (komiks, Jaroslav Varlata) • Nové evangelium, I. díl (próza, Kolemjdoucí) • Na vlas nebezpečí (poezie, Kolemjdoucí) • Chyť mě za ruce, které k nebi vzpínám (poezie, Kolemjdoucí) • Wahoo Wahoo (poezie, Kolemjdoucí) • Savectví (poezie, Kolemjdoucí) • Nová dobrodružství Formiru (próza, Kolemjdoucí) • Odplášti (poezie, Kolemjdoucí) • Vracejí své příbehy tam (poezie, Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího I. (próza, Kolemjdoucí) • O hranách básníků (poezie, Kolemjdoucí) • Do svítání (úvaha, Kolemjdoucí) • Ranní glosy (Kolemjdoucí) • Podvečerní glosy (Kolemjdoucí) • Ranní glosy (Kolemjdoucí) • Podvečerní glosy (Kolemjdoucí) • Ranní glosy (Kolemjdoucí) • Druhý břeh (Kolemjdoucí) • Že prejt (poezie, Kolemjdoucí) • Laň a ostružiník (poezie, Kolemjdoucí) • Anděl v zahradě (Kolemjdoucí) • za pysky kolemjdoucího (úvaha, Kolemjdoucí) • Zápisky popůlnoční (úvaha, Kolemjdoucí) • Situace Karlova mostu (próza, Kolemjdoucí) • evangelium II. pokračování (Kolemjdoucí) • Čísla (úvaha, Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího asi III. (úvaha, Kolemjdoucí) • O vážení chleba (próza, Kolemjdoucí) • Proč vám to tu všecko píšu (próza, Kolemjdoucí) • ARBEIT macht frei! (Kolemjdoucí) • Prdíme a říháme s doktorem Janem Rytířem (Kolemjdoucí) • O podivných symbolech (Kolemjdoucí) • O muži, kosti a psu (Kolemjdoucí) • Popis jednoho zápasu, aneb: The Importance of Being Earnest (poezie, Kolemjdoucí) • Když se dva voli baví o voze, kterej táhnou… (úvaha, Kolemjdoucí) • růžový brejle (fotografie, Kolemjdoucí) • Na co by si blázni měli dát pozor (komiks, Kolemjdoucí) • UPOZORNĚNÍ (Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího (komiks, Kolemjdoucí) • Americký sny (poezie, Kolemjdoucí) • Provokativní (něco pro inspiraci) (poezie, Jaroslav Varlata) • Píseň kverulantská - poezie, které říkám: "Vysraná poezie", píseň o 13ti slukách (poezie, Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího (komiks, Kolemjdoucí) • Vidím město veliké... (próza, Kolemjdoucí) • Nemáme čas! (poezie, Kolemjdoucí) • Nastražil jsem na sebe past (próza, Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího (poezie, Kolemjdoucí) • O opisování Božích jmen (poezie, Kolemjdoucí) • O válce a míru (Kolemjdoucí) • Intel Cetelem (poezie, Kolemjdoucí) • mODLITBA: o Střízlivosti (próza, Kolemjdoucí) • O cestách na konečnou (úvaha, kolemjdoucí) • o pořadech o vaření a jiných zlomyslnostech (poezie, Kolemjdoucí) • ludismová (poezie, Kolemjdoucí) • Jazyk (poezie, Kolemjdoucí) • EUROSPAJK (poezie, Jaroslav Varlata) • o smradu (próza, Kolemjdoucí) • O genitalitě, aneb jak nedostat přes držku (úvaha, Kolemjdoucí) • COOLNA (obraz, Kolemjdoucí) • Brakizace (próza, Kolemjdoucí) • Lán (poezie, Kolemjdoucí) • Já do lesa nesmím a jiná dramata (poezie, Kolemjdoucí) • Chvála pomalosti (poezie, Kolemjdoucí) • O právech (poezie, Kolemjdoucí) • O cestování a dobrodružení o Praze jako metafyzickém modelu vesmíru (poezie, Kolemjdoucí) • Málo tančíme! (poezie, Kolemjdoucí) • Prázdnota (poezie, Kolemjdoucí) • Osvěta (poezie, Kolemjdoucí) • Glossa (poezie, Kolemjdoucí) • Di do prdele! Sundej si to tričko. (Kolemjdoucí) • Tajemství (poezie, Kolemjdoucí) • Krásná Sabina ježto se proměnila v prsten (poezie, Kolemjdoucí) • Underground is alive, live is underground (poezie, Kolemjdoucí) • Učit se, učit se,učit se (poezie, Kolemjdoucí) • opička na stromečku (poezie, Kolemjdoucí) • bílí tulipán (poezie, Kolemjdoucí) • zahrada (poezie, kolemjdoucí) • Válka je jako řeka (poezie, Kolemjdoucí) • KLERIKA (poezie, Kolemjdoucí) • bez názvu (úvaha, Kolemjdoucí) • Dlouhá chvíle (poezie, Kolemjdoucí) • O spisovateli, který zjistil, že to není on, kdo píše... (poezie, Kolemjdoucí) • Ty tu... lek! (úvaha, Kolemjdoucí) • Ještě! Rka. (poezie, Kolemjdoucí) • Nová práce (poezie, Kolemjdoucí) • O nutnosti se spojit a tíze (poezie, Kolemjdoucí) • KAIN (poezie, Kolemjdoucí) • Ta židle v rohu je přesně pro mě (kolemjdoucí) • malovaný na skle (poezie, kolemjdoucí) • o nutnosti vytvoření virtuálního státu (úvaha, kolemjdoucí) • jaro (poezie, kolemjdoucí) • vo růstu vlasů (poezie, kolemjdoucí) • vo tej lásce nezištný (poezie, kolemjdoucí) • Mamonvill (poezie, Kolemjdoucí) • Pneuma tiká (poezie, Kolemjdoucí) • Zahyneš na lásku (poezie, kolemjdoucí) • O dětech na ulici (poezie, Kolemjdoucí) • volejte řediteli (poezie, Kolemjdoucí) • ramada (poezie, Kolemjdoucí) • Srce (poezie, Kolemjdoucí) • Dáte si kávu? (poezie, Kolemjdoucí) • CTRLALTF4DYLÍT (poezie, Kolemjdoucí) • Výpadek (poezie, Kolemjdoucí) • To nejcennější skryto bývá hnusem (poezie, Kolemjdoucí) • Podzim (poezie, Kolemjdoucí) • O vědění (poezie, Kolemjdoucí) • bububu (poezie, Kolemjdoucí) • O hledání srdce (poezie, Kolemjdoucí) • vo tom našom tajnym skládačkovym gangu co napdnul Prahu (poezie, kolemjdoucí) • muší? (poezie, kolemjdoucí) • ...jedna noc (poezie, Kolemjdoucí) • co je za zatáčkou? (poezie, Kolemjdoucí) • Cestář (poezie, Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího (úvaha, Kolemjdoucí) • Televíze (poezie, Kolemjdoucí) • Aktuálně věčná otázka o pohybu, ale možná spíš o množinách (poezie, Kolemjdoucí) • Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu (poezie, Kolemjdoucí) • Co dělal kouzelný dědeček za mlada (próza, Kolemjdoucí) • Ochočená osina (próza, kolemjdoucí) • Michaelovo taneční studio (próza, Kolemjdoucí) • Výňatek z mojí nový práce (poezie, Kolemjdoucí) • Návrat krále (poezie, Kolemjdoucí) • Jedna sentimentálka plná moudrosti a básnického patosu (poezie, kolemjdoucí) • 27.11.2015 (poezie, Kolemjdoucí) • hepient (úvaha, Kolemjdoucí) • co jsem mohl vidět, když...? (poezie, Kolemjdoucí) • Na cigáro (poezie, Kolemjdoucí) • Přátelství s Laurou (poezie, Kolemjdoucí) • Káma Sútra (poezie, Kolemjdoucí) • perly sviní (úvaha, Kolemjdoucí) • triviální poezie, a ještě k tomu sprostá (poezie, Kolemjdoucí) • pochvatu (poezie, Kolemjdoucí) • Trdlo (poezie, Kolemjdoucí) • Fantastický příběh ze života (poezie, Kolemjdoucí) • Zápisky kolemjdoucího (poezie, Kolemjdoucí) • Rybářská (poezie, Kolemjdoucí) • Salám a Clejku (poezie, Kolemjdoucí) • Novoroční (poezie, Kolemjdoucí) • politika (poezie, Kolemjdoucí) • road show (poezie, Kolemjdoucí) • Léto mládí (Adolfu Formanovi) (poezie, Kolemjdoucí) • Už zasejc vo proletářích, ale co nám zbejvá (poezie, Kolemjdoucí) • Bunkr, variace na Doupě (poezie, Kolemjdoucí) • Taková ranní představa Sergia Canavera (poezie, Kolemjdoucí) • Dnes se překonávám (poezie, Kolemjdoucí) • J.a K. (poezie, Kolemjdoucí) • Moc jim věříme (poezie, Kolemjdoucí) • různý (poezie, Kolemjdoucí) • Stolker (poezie, Kolemjdoucí) • Ze života (poezie, Kolemjdoucí) • samet (poezie, Kolemjdoucí) • život je třeba svoboda (poezie, Kolemjdoucí) • Z oken na vás budu chcanky lít (poezie, Jaroslav Varlata) • Z korespondence o lišejnících (poezie, Kolemjdoucí) • Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky! (poezie, Kolemjdoucí) • Darbuka (poezie, Kolemjdoucí) • Nesmrtelnost (poezie, Kolemjdoucí) • Na jazyku žíznivých (poezie, Kolemjdoucí) • Za miléniem (poezie, Kolemjdoucí) • jasná a celkově přijatelná pravda o podstatě vesmíru (poezie, Kolemjdoucí) • za určitých předpokladů (poezie, Kolemjdoucí) • di Trevi (poezie, Kolemjdoucí) • koukat jen tak do plamenů (poezie, Kolemjdoucí) • hořící strom (poezie, Kolemjdoucí) • karabina (poezie, Kolemjdoucí) • svatý vobrázky (poezie, Kolemjdoucí) • zlatý řes (poezie, kolemjdoucí) • Strach (poezie, Kolemjdoucí) • Polykání světa (poezie, Kolemjdoucí) • záď nářků (poezie, Kolemjdoucí) • Do krajiny mezi ostružiny (poezie, Kolemjdoucí) • chvála zlatého dna (poezie, kolemjdoucí) • Amazon svět (poezie, Kolemjdoucí)

29.10.2017
Amazon svět

už nás vidím v autobuse
jak zpopelené tváře jimž zmrznul úsměv
přes kresby mrazu vyhlížíme zbytky krásy
v tom zmrzlém ránu dýcháme na sklo
abychom vypomohli v předvánočním shonu
abychom odevzdali srdce
nebo raději ho uschovali doma
rozsekali, zpili, ubodali znova
než vidět tu hlínu v haldách a rakovinu
buldozery dempry a kultivátory
co šlehají do krajiny další kontury průmyslové zóny
a vytváří nový vhled 
amazon svět
není ti do zpěvu ráno jak mně
po celonočním flámu, vím to
a nemysli já srdce mám tam venku 
tam na betoně a v štěrku
abych moh vypomoct vám v tom předvánočnim shonu
uvést vás do světa amazonu!

24.10.2017
chvála zlatého dna

vždycky jsem miloval tu představu
jak mezi hovny najdeš zlatej prsten
ten krásnej vobraz pošetilosti
A tys ho zatim vždycky ztratil
ale zase tě ta práce baví

24.10.2017
Do krajiny mezi ostružiny

vítr už roztřepil vlajky igelitů ve větvích
jako svodidla teď plají podél řek a v polích
vlasy ti nalil do očí až si se musel zarýt prsty do ní
mezi suchou srhu a třtinu co řeže jak nit babiččin knedlík
nikdo, tak nikdo v tom nekonečném tichu svistu
ani bič a krůpěj krve nepromluví k suchým listům
mezi kopistu a místo kde trpí kristus 
do hrozivé změny kde nezmůže nic ani lotos
pojmenovat a očistit ten kolos co vtahuje ti ruce do trávy
a pak i vlasy a rukávy a kolena vkleklá jak do bažiny
pak zmizí i tvůj černý šos zbude jen suchý pýr a rákos
i ptáček s jeho hnízdem jež se pohupuje rozloučí se
pak ještě chvíli v něm chci být než ho vítr rozcupuje
do krajiny mezi ostružiny

15.9.2017
záď nářků

zase ji tu líbám 
že vzejde z toho zázrak
že otevřou se oblaka
nejsem tu sám
kdo leštíme jazykem modliteb
a slinami na rtech
a krví a potem z čela a pejzů
možná sejdeme se se svým odrazem
až bude zcela rozluštěn
až bude rozleštěn
a pochopíme, že líbáme
záď nářků

15.9.2017
Polykání světa

Při pití piva 
polykání světa
to z vnějšku do nitra 
a to z nitra zpět!

15.9.2017
Strach

Víš, pomoh bych ti zvednout
ale ty bys mě vzal s sebou
s sebou bys mě stáh
jsi můj bratr 
zůstáváš, že nejsem vrah
zůstáváš že tě mám 
jsi můj bratr, můj bratr 
nejsem bratrovrah
proto jdeš se mnou
Jsi můj bratr Strach

10.7.2017
zlatý řes
svět jest ustrojen z tvárnic, a ty světla porůznu odrážejí
zlatý dřez, v tom omývali své štětce ti nejlepší malíři
...aj i básníci svá pera
nevěstinec svět
je sestaven z vět a ty se prostorem za světlem košatí
až už je všude přítmí jako v lese
jen světlušky na blatech už střeží pointu
jsou to majáky všech poutníků co kráčejí od role k roli
od rokle k rokli
než snad v rašelinu klekli
a kdo se moc nemrskal, tak kráčí dál
aby vykřičel, že svět jest sestrojen z tvárnic
na nichž si kdosi brousí svoje štětce
to je nářez!
12.5.2017
svatý vobrázky

tak čau, ať ti někdo dá pusu
třeba lahev s vůní citrusů
no dobrá, du se dívat na svatý vobrázky
taky kněžka se tomu dá řikat tý hře
nebo ale taky bláznovství a pošetilost
ale je jaro a támdle visí houpačka, a vedle je rybníček
a kaluž bláta
mám nový boty
co mi koupil táta
sem si je zul, ale pak si je vobul nohama, když volala nás máma
už se stmívá
jak sakrální krásno
voní pupava
a koňský trus
teče potůček a jeho blůs
hraje mi písničku života
co zní za šera  jako tichá  rozmluva lidí
když sedím a hlídám splávek coby tichý blázen
a vzpomínám na hřbitov
že takhle mluví snad ti kdo tam leží
13.4.2017
karabina

jsem karavanou

v nohách mám tisíc mil

paty ztvrdlé

náklad na ramenou

jsem karabinou

rozhoduji o životě a smrti

horolezec je každý

kdo stojí před zdí

plukovník přivřel oči

a rty se mu chvějou

zatím jsem pevný

jsem šátek na očích

nasáklý potem

zastírám svět a saju slzy

jsem kouř

deru se do plic

špatně se míří

nesu je na ramenou

tvrdne ve mně krev

co vytéká hlavou

 

13.4.2017  (upr. 2.5.2017)
hořící strom
už dlouho nic nenapsal
ale teď, když mu ta děvka kouří pod stolem
cítí se jak zasaženej strom
jakoby zasazenej bleskem uprostřed letní bouřky

ke kerýmu přijdou lidi

aby ho uhasili

a člověk aby jen tak hleděl

kterak se čistí

fakule poznání na rukou

a vědomí nad korunou

šťastné z pohybů světla

nad hladinou viděného

teď když mu ta děvka kouří pod stolem

aspoň záblesk starodávného světa

aspoň pohlednice z ráje

už padají jiskry a zhaslé kusy listů

za kabát člověka

do domů lidem

teď když mu ta děfka kouří pod stolem

je naděje že to všecko schoří

a člověk bude konečně šťastný

 

 

 

13.4.2017
koukat jen tak do plamenů

uprostřed ničeho hledání něčeho
tam kde poznání jen tupě zírat
s myslí zastřenou poznáním poznaného
koncepty bláznů a zlatokopů
je jaro
proč jen tak nezírat do ohně
koncepty konceptů
syntéza
oblaka 
podojit oblaka jako nebeské krávy
pán tvorstva zasadí zajíčka do travky stejnotvaré
pán tvorstva vzešlý z fašizmu a zla tohoto světa
nepouštět světlo neabonentům
rezident je pán tvorstva
hudba nesmí mít řád
ani postel
ohěň 
odkreje masky
ty si prase já zas taky
vytetuj, tak vytetuj mi číslo
čeká na to zákon kopí
dokud neuvidíš díru skrz člověka
neuvěříš na krista
jenom na smrt v kříži
před nímž sedí žába na prameni
černoprdelník i osvícený panovník
co posílá ti poradce všeho druhu
za třicet stříbrných
necháš do nich bodat
a když né, zakážou ti koukat do plamenů
vyženou tě od ohně rezidentů
ježíš neumřel na kříži
nedívej se na ten kříž
nedívej se na to logo padlých andělů
dívej se do plamenů
ježíš žije s elvisem v hollywoodu
za třicet stříbrných
ještě pět minut nech hořet plamen
přilož trochu koupenýho dřeva
do koupenýho vohně
vzpoměň si na zaď nářků
na komplexy všech vyvolených a zapuzených
koukat jen tak do plamenů
může dnes už jenom ďábel
vyškrtli mě z rezidentů
odnes sem si domů plamen

4.1.2017
di Trevi

viděl jsem holuba co přistál u kašny, bylo na něm spousty much, jakoby bez křídel 
a sama ta fontána byla jako ten holub, kolik lidí bez křídel přišlo se dnes tísnit k di Trevi
ti lidé neviděli let toho holuba ani padající vodu, jen se drželi zuby nehty peří
aby z naznámého jim důvodu zkusili zaplnit prázdné místo v jejich srdcích


to místo bylo jako kolek, který ti chybí
to místo bylo jako ztracená paměť
to místo bylo jako vydloubané oči
to místo bylo bolavé a mrtvé


prstem lhostejným vstrčeným do toho místa tápajíce zkoumali tkáň a 
 z čeho je složeno
Prostor ohraničený maskou a vždy z vnitřku dostali se zase na povrch a na počátek
k mastnému jídlu a mrdu lacinému jak zažloutlý list na podzim v blátě pod bukem
a z nenacházení zas sklouzli k hovnorovným žvástům ke svému peří a jak být přichycen


k místu co je jako kolek, který ti chybí
k místu jako ztracená paměť
k místu vydloubaných očí
k mmrtvému místu a bolesti

26.12.2016
za určitých předpokladů

papež s prezidentem národů
jenom pohonci pomateného pořádku
který nikam nevede
snad kromě toho se dosyta nažrat
a nechat se masochisticky připoutávat a bičovat
tou sviní kerý se říká dneska svoboda
nebo jejími sourozenci Dosahování Pokroku
a Hledání Viníka
tento způsob života je jenom potlačované říhnutí
což každý pochopí je zcela zbytečné a bolestivé
i když následky to oddálí, a však umocní
kdo vlastně kdy první přišel s myšlenkou že ve společnosti je třeba neříhat a neprdět
mezi další podobně sebemrskačské nápady může přijít i zákaz vyměšování za masivního přijímání potravy
pravda, proti gustu žádný dyšputát
tak mi alespoň dej malou místnůstku se zámkem
a někoho koho můžu nenávidět
svaž mě do svěrací kazajky názorů a postojů, konvencí a zákonů, říkej tomu třeba nový pořádek
dovol mi jenom to co je zdravé
dovol mi se za určitých předpokladů rozmnožit a to dítě
mi dovol, za určitých předpokladů, vykoupit z otroctví
nebo lépe dovol mi vykoupit to dítě do světa se zmírněnou ostrahoum za určitých předpokladů, moct ho nechat vychovat u nějakých vojáků co ho naučí hezky sedět a plnit příkazy, za určitých předpokladů se moct podívat na strom pod oknem ve dvoře
za určitých předpokladů by mi to mohlo přestat vadit
to bičování a trhání masa
za předpokladů, že začnete srdcem

26.12.2016
jasná a celkově přijatelná pravda o podstatě vesmíru

nejjednodušší a celkově nejpřijatelnější
a tudíž nejpravděpodobnější verzí jak pochopit tento svět
jeho smysl a trvání
je, že vše je jedno obrovské mamutí střevo
a my jsme součástí jeho klků
pak by bylo pochopitelné, že mamuti ve skutečnosti nikdy nevymřeli, jen jsme změnili pohled na ně
a tak se změnila i naše funkce v mamutím vesmíru
vně je chlupatý
úplně vidím jeho dlouhé kyjovité kly
které se tyčí do pralesa hlubokého vesmíru
zadupává tento celé světadíly ve svých šlépějích
ano, jaké máme štěstí že jsme součástí tohoto obrovského zvířete
ale najdou se i tací, kteří se odvažují nabývat přesvědčení o své velikosti, nebo snad dokonce nadřazení
tací kteří ničí svými kročejemi celé mravenčí světadíly
bez kousku studu, bez uzardění odřezávají kusy země
aniž by je alespoň na okamžik napadla ta zcela jasná a působivá pravda
že jsme pouze součástí obrovského mamutího střeva
a je naší povinností vstřebávat jeho potravu
posunovat ji dál a bez dechu a neochvějně být pokornou součástí peristaltiky toho tvora
za to se nám dostane tepla a energie
potřebné k přirozeným nám pohybům
přesunům
trávené potravy
nemůžeme zadupávat celé světadíly jsme li součástí tohoto mocného střeva!!!

8.12.2016
Za miléniem

Kdekdo říká že nejlepší je netrpět
Ale co si pak oblékneš až přijde
ostuda
Že nejlepší je prožít život jako beztvarý
Ale z beztvarých sline se mohutnější obluda
...
Že prý přejde tě smích až nebudeš
mít
Kam se skrýt
Ale není sned lepší smát se vyhnán a
všem na očích
Uprostřed světa který je rozdělen
Smát se jako nepatřící krajina
Mezi meze které někdo vlastní
Rozkročit se jako otčina
A smát se jak se tě snaží dobýt
Dokázat kdo víc se rozpíná
Nakonec za miléniem až oni změní
se v tečky a čárky
Ti rozumnější v bytosti na čtvrtkách
Budeš ty ten kdo je i s papírem spálí
Vtáhneš je k sobě do klína

8.12.2016
Na jazyku žíznivých

Nejlepší chleba je po kapsách
Když se prohledáš
Kam sis ho dal na horší čas
Ztvrdlý a kořeněný tabákem
Když vaří hlad
...
Je každé sousto svaté
Kuchař
Co míjí marnotratné
A vaří pro ty co mají svíčku v dlaních
Pokrm všech svatých
a potrestaných
V dobách kdy z kumštýře se stává pornoherec
A z pokrmu pro potentáty pouhý žvanec
Nejlepší chleba je po kapsách
Když se prohledáš

...a nejlepší pivo s pěnou dní
Na jazyku žíznivých

27.10.2016
Nesmrtelnost

Těš se na smrt, pohrávej si s myšlenkou na ní
ve chvílích ticha staň se mrtvolou 
jako dítě stává se ve hře svou postavou
v dýmu najdi útěchu
V každém tabáku pozoruj jak vzniká
pak každý okamžik svatý potrvá životem nezničený
vždy budeš na počátku všeho, jako mrva
Předem zničený budeš svěží pastvou
která trvá

27.10.2016
Darbuka

Bůh je soustružník 
s dlátem v mísu tvou
ubírá aby pronik
strukturou hrubou
tak uka cosi cosi
za materiál
tak dej se poklepat 
abys hrál 
jak dokážeš být dutý a tenký
odolný a přitom křehký
tak uka cosi cosi
za materiál
Bůh je hráč, je rukou
nad tvou darbukou

27.9.2016
Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky!

A tak jsem vynalezl dětskou pračku

Je to jednoduché

Dítě zapojíme do postroje

Postroj připneme do bubnu pračky a dotáhneme všecky řemeny tak, aby dítě bylo ve středu bubnu v každé poloze

Dítěti protáhneme hlavičku dvířky a nasadíme nákrčník

Dvířka zavřeme a nákrčník nafoukneme

Je dobré už před tímto krokem nasadit dítěti kuklu a zapnout zdrhovadlo

Protože, živé, dítě již začíná být neklidné

No a je hotovo

Uchopíme kliku a roztočíme buben

Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky!

 

19.9.2016
Z korespondence o lišejnících

To ste zasejc objevil ameriku, Vy kolumbe boží, Vy hovado :)

ale dobře tak, neboť nejsme jediný čitatel, a nebudu zastírat, že i já si rádo počtu o "nových zemích" 
....a hlavně dobrodružstvích místních

Inu...
já mám jeden lišejník mezi prsty, druhý v oko se usadil
pak taky jeden v zadku hnízdí
další vlezl v dýchací cesty
jiný pak v podpaží mokvá
zatímco na kolenou jeho druh se odírá
člověk je tou ztuhlostí prorostlý, až těžko se dýchá

jistojistě je krásné holdovat lišajníku
ale považte, snad proto se lišajník "oddělil"  člověka
aby jím se povozil a z kůry zdrbal
a okořenil sobě tak jeho tisícilaté skvění
můžeme se lišit, ale v čem se pak budem lišit?

já tvrdím, že dosytosti je třeba užít tělesnosti naší bytosti,
než pak k stáru, až sama voda vědomí z mladé bystřinky plné kamení a pěny
kolotání a šustěny syčící
změní se v moudrou a plynulou řeku, která si váží i toho lišejníku.

Nejinak tvrdí mudrc, když říká:
Kdo chce kam, pomožmemu tam,
jednoho pošli vlevo, druhého v pravo
sotva na tom záleží, když takový stále něco vně hledá
takoví něco pod nohama hledají, až si nakonec stejně do hlavy narazí
a v nestřeženém okamžiku v hovno vstoupí
a princeznu jim stejně vyfouk Jiřík co míval vidění a rozuměl řeči zvířat
ten to všecko prokouk

pravý učadník ten si sedne k nohám a čumí do kouře co se bude dít
neb, takový, kdo je již připraven ví, že Mohemed k hoře zbytečně by se namáhal,
když pohyb hory, ač sotva znatelný se zdá, sám přikluše pod nohy poutníka lišajníka.

2.8.2016  (upr. 19.9.2016)
Z oken na vás budu chcanky lít

Z oken na vás budu chcanky lít

co v noci sem poscháněl

Protože takhle rozlítit

mě muže jen tenhle ruch pod oknem

to troubení a vrkot

to řvaní a dohadování

Z oken na vás budu chcanky lít

já a muj kokot!

2.8.2016
život je třeba svoboda

 svoboda je těžká věc, to si člověk musí zasloužit v týhle době, nejde přeca aby člověk byl hned svobodnej, to by toho potom zcela jistě zneužil, jelikož by si toho nevážil asi tak jako si člověk neváží že je zdravej, dokud nejni nemocnej, svoboda je nejtěžší hlavně ve chvílích kdy si člověk může dovolit uplně všecko, no to poak zjistíš že je spousta věcí kerý si nemůže dovolit, a třeba ho napadne, že největší svoboda je v tom nedovolit si už vůbec nic, nebo jinej zas je nemocnej a pak se uzdraví a váží si každýho okamžiku, že může bejt v kině, že může žužlat sousto, což nejni ale nic jinýho než oběŤ
architektura současného vesmíru vskutku připomíná prdel, po stranách jsou dvě nabubřelé poloprdele, které představují dva antagonistické tábory, které tu a tam svými stahy hýbají vesmírem, mezi nimiž je ukryta ta pravá podstata a prazdroj veškeré hmoty. Tam se rodí obří lejno nápadů, pocitů, emocí, nebo snad pravd, tvrzení, zde vyvěrá na povrch domění, tušení , nebo snad jistota, zde je cítit klid, a těžké dusno rození, je zde to paravé podhoubí pro uvědomění si hmoty a jejích jinotajů, jako je nemožnost ji prostupovat, a nebo naopak, možnost jejího hnětení, změnu formy, ale dokonce i obsahu. Právě tak jako například můžeme snadno zaměnit například ruskou vlajku za americký kus hadru, dohodneme li se tak, dá se libovolně měnit poloprdelí, jejich významů a symboliky, a to jak celých stran, tak o jejich částí a okolí.
nejhorší jsou nactiutrhači, patolízalové a přisluhovači, taková verbeš si žije na okrajích zmíněného něčeho a vesele si tam lebedí opakujíce všecko co z nitra zaslechnou, jsou horší než vopice.
od těch dob, kdy z nitra dávají přímé přenosy, se ty patolízalové shromáždili okolo těch beden a tam zhurta povykují, poskakují a buší si do stehen a na hruď, šourají při tom varlaty o koberce za vzniku mohutného šumu, který přehluší krátké depeše a jinotaje skryté v jindy tak monotónním ruchu, které občas leccos mohou napovědět o životě tam, kde končí koberec
 jenže co by to bylo za vesmír, kdyby v něm nebyl skrytý padouch a na straně druhé ten hodný moudrý ďěd, šedobýlý, s vousem. Kupodivu padouch je také moudrý, ale neříká se to nahlas, jak jinak by bylo možné, že jejich souboj trvá tak dlouho? že v hovnech na rynku života stále zápasí nahé tanečnice v blátě, pro radost přihlížejícího obecenstva, za zvuku nefalšovaného fandovství, polykání zvěřiny, šumění sektu a mlaskání stříkajícího tuku v záhybech kůže papalášů a jejich milenek, za zvuku praskání lebek těch nejvybranějších vepřů, sání langust a ústřičích obsahů. Není nad tato kola roztočená, že svistot je slyšet v každém boltci, kde se po vzoru svého pravzoru stáčí do malých vírků, které stymulují a konejší mnohdy uspávají a jindy zasejc ženou k tanci a podvolují k mrdu a páření. Tato kola, milý příteli, jsou tak velká a točí se mezi sebou až nelogicky, v převodech podivných, kvantových, ž není snadné rozplést jejich řeč, rozkódovat a pochopit co strojí ta kola, tu velkou past života, tu řeku hoven a ostrovů radosti, tu stoku šumící kokakoly, kde všichni plavou v rauši s vybělenýmy zuby a ulepenou kšticí.
slyšíš? slyšíš? ano to je ten zvuk, zvuk rozvášněného davu, zvuk techna a blikání majáků, tep právě vdané mrtvoly se smrtí je ještě vidět na chodníku, zvuk střepů a jejich lomů, zvuk signatářů hluku... a jinde zase strom jako symbol klidu a míru a spojení světů. tam kde není strom, tam končí láska, tam kde není pták v tom stromě, končí budoucnost, tam kde je jablko nakouslé vadne a hnědne až shnije...a zase ten štěkot rychlosti všech proklatých patron, těch nástrojů pokroku, pravdy a míru, však za každej strom, jednu lidskou duši, za každou rostlinu jedno dítě, za každýho ptáka jednoho anděla, a za každýho člověka samotnýho boha.

31.7.2016
samet

dopil jsem čaj
mezi svetlicemi a sametem 
vrní proud
jen na skok tu jsem
a hned zase loučím se se světem
zavrní proud 
čaj se dopije
zazní alikvót
spolkne ho samet
ledva bys řek sex
život na zemi
je známka panku, zdá se mi
tak na co ruce
na co paměť
soustředění
když zavrní proud
někdo srkne
zazní alikvót
co spolkne ho samet

29.7.2016
Ze života

luboš chtěl si štrejchnout
ale v kalhotách měl jenom nůž
a tak hledal příležitost a nějakou oběŤ
na pouti jí opil 
nechtěl aby křičela
pod pódiem 
u motoru a olejem nasáklejch klínů
u prochcanejch zdí od kolotočářů
si konečně štrejch

28.4.2016
Stolker

tydle prchavý touhy

sou příčinou utrpení

jako ten jeden

zamiloval se do holky

kerou znal z gymplu

furt vo ní mluvil 

ona má starýho

a mámu u policajtů

psal si s ní na fcb

tři roky jí miloval

kvůli ní vyřezával šablony z kartůnu

a stříkal sprejem nejdřív ajnštajny, pak lišky a malý prince a pokémony

před její vokna, na zeď

časem tomu věnoval hodiny práce

vyřezával celý fotky

tříbarevný

"kvůli ní"

tříbarevný fotky z evangelia

a vona ho udala

pětihodinovej výslech

stolker?

prej se bála

prej se ho bála

ale neřekla, že si píšou na fcb

on je jeden z nejhezčích lidí co znám

čeho se vlastně bála

ta platinová blondýnka s drápkama

toho že někoho skutečně inspiruje

toho že jí někdo miluje

toho že je tu možnost lásky, aniž by byla s fízlem jenom kvůli penězum?

bude jí dál milovat?

zase znova jí to odpustí

jako pes

bude stát

a nechá se škrábat

nebo ukáže zuby?

a ukousne jí hlavu?

svojí inspiraci?

17.3.2016
různý

nepij to mlíko z jabloní
co z jara kape do mladé trávy
i když tak krásně voní
že milují ho krávy
co dělá kruhy při brouzdání koní
a boží čeládka se jím kojí
nepij to mlíko píšu ti sem
jesi nechceš stát se Priapem

J.V.

 

vytrhal jsem sentimentální struny
zbyl jen korpus, na něj klepám prsty
a ty a tvoje prsy mezi trsy
hledáš ústa mezi vousy
abys mohla dát mi novou sadu
strun co jakkoliv je napneš k inštrumentu
zase budou naladěný do chóru sentimentu

 

Nemužu uživit svojí ženu a dítě
A to je smutné
Je to jen proto, že nechci zabíjet
víc než je nutné
Odejdu do lesa zapadnout
nechám se listím
Zahořím, jsem suchý jak troud
sirkama chrastím
Žena svěří se jinému muži
Boháči se jí klaní
Dítě snáz se v chudobinci nají
Stejně je od počátku státní
Jenom země ještě žije v pravdě
A oheň, vítr i voda to ví
I němá tvář a divá květena 
útočiště prodané
člověk pad v společenství zrádné
co sám netvořil ničí a peněží
Odejdu do lesa zapadnout
nechám se listím

K čemu ruženec, když máš prsty a palce mlýnku
K čemu kostel, když jsou tu hory a les s perspektivou kmínků
K čemu zmenšovat svět pamětí a zrychlit vzpřímením cest
Když je tu věčnost a v ni se dá zrcadlením zabydlet
K čemu svaté knihy, mudrci, popové, k čemu eucharistie
Když jaro, leto, podzim, zima tu je!

25.2.2016
Moc jim věříme

 moc jim věříme, že se ten voheň na náměstí měst nedá dělat, moc jim věříme, že je hřích nechodit do práce, moc jim věříme, že se nemůžeme místo práce starat vo záhonky se zeleninou ve městě, moc jim věříme, že je správné platit nájmy, protože oni si na to taky museli vydělat, moc věříme, že my pracujeme a tak taky jednou budeme bydlet a nemuset se vykupovat, moc jim věříme, že je potřeba jít na úřad, moc jim věříme, že je potřeba mít někoho pod sebou a někoho nad sebou, moc se jim svěřujeme, moc jim věříme, že je potřeba se vo někoho starat, neco nahlašovat, moc jim věříme, že na to nemáme, moc jim věříme že něco je "jejich" a " moje", moc jim věříme, že jednou bude líp, když to necháme tak jak to je, moc jim věříme, že pravda a láska zvítězí, když si to budeme opakovat, moc jim věříme, že svoboda je práce a peníze, moc jim svěřujeme, moc jim věříme a sobě, sobě nevěříme, moc jim věříme, že nahota je ostudná, moc jim věříme že saty dělaj člověka, že bez šatů nemáš kapsy na peníze, moc jím věříme, že je potřeba odborníků na cokoliv, moc věříme těmhle našim novodobejm šamanum, co neuměj léčit, ale jenom trávit

...ale my to tak nenecháme a proto jsme tady, milí andílci

23.2.2016
J.a K.

Viděl jsem je z tramvaje

Když sem jel fárat kapitalismus

Stáli  na rohu ulice

Byli jak starý blůs

V dešti jak zmoklý slepice

Na svou lásku zapomněli

Protože každá má život jepice

Jen ta nejcennější včely

19.2.2016
Dnes se překonávám

Dnes se zase překonávám
je neuvěřitelné jak se vždycky pravá noha dostane před levou
která si to nenechá líbit a takřka okamžitě pravou pokoří
jsem tím zaujat, že po pár minutách zapomínám na okolí
a vkládám energii do stále většího zápasu
nakonec běžím
a už ani nevím kam
rukama máchám
právě tak jako nohy, bojují jako lvi
musím si pořídit pás
neboť tato hra mohla by být nebezpečná
Dnes se překonávám

19.2.2016
Taková ranní představa Sergia Canavera

mít místo úst ruce
a místo rukou ústa, 
moh bych to do sebe hrnout ze dvou stran
mít místo řiti nohy
a místo nohou řiti
moh bych srát za chůze, jsa neposrán

19.2.2016
Bunkr, variace na Doupě

tak jsem si konečně vykopal základy protiatomovýho bunkru
bude jenom malej, ale i tak mi to zatim dalo celkem zabrat, protože takovej bunkr musí bejt dost hlubokej
dost blbě se do něj leze
a ven to jde ještě hůř, někdy si aš řikám, když tam ležím a hledím

skrz perspektivu zužujícího se obdélníku země na nebe

že to snad ani nemá cenu lízt ven
že stačí jenom počkat na větší déšť
ale pak se znova seberu a vynáším další kýble zeminy
aby byl bunkr bezpečnější

19.2.2016
Už zasejc vo proletářích, ale co nám zbejvá

Ne že bych nevěřil že moudrost

přijde z vesmíru

že Bůh osvítí zemi jasným světlem

poznání

A mocní zví, že majetek je váže

budou bratry s proléty

Však pro jistotu bych pár mocných

lásky

poslal do bezpečí do věčného

bunkru

A jiných pár co ještě neprohlédli

prací strhnout rolety

Do klidu kláštera průměrnosti

Snad do pralesa nebo do poušti

Aby se tam ve volném čase věnovali

běžným malichernostem

jako venčení psů stáří a omývání

malomocným kostem

A možná dřív projeví se blahodárná 

síla světla

co z vesmíru padá na lid

aby ho pozdvihla a nebo smetla

13.2.2016
Léto mládí (Adolfu Formanovi)

Apoštolové našich dni

střidají se mezi okny

Nedávno ještě stárnul sníh

Dnes obilí zlátnou lokny

Tam co jsme dnes my

Budete i vy, piše se na zdi

A každodenní shon ve tvářích

Vepisuje nové brázdy

Johoho! Bujaře zní dnes tvůj hlas

Zítra chvějící rukou k tanci

Hůl držet zas

Včera bůh, dneska ďas

Koukolem vodí nás

3.2.2016
road show

dneska sem jel trambají se vskutku vybranými individui
děti také věří že jejich hra je skutečná
a co teprve paní v bance...
a jezdci trambají
tváří se tak vážně
je to jízda
nechci zklamat i já
napružím své tělo, pohled upřený v dál, jako když máš v řiti anální kolík
asi se stanu obchodníkem kávou po trambajích,
neb, zdá se,to je to jediné co chybí v tom divadle
...a pivo, pivo ve skle


popkorn ne, je to nehygienické a mohl by se o něj někdo pořezat

28.1.2016
politika

dnes sem slyšel v tramvaji utržky rozhovoru

dobrý den paní malá...

jak se máte...

...co vaše cera...

...

topolánek, tak ten teď dělá v charitě, ošetřuje zdarma a dobrovolně rány nemocnejm...

...jó, nečas, ten se taky polepšil, prej se věnuje starým lidem, krmí a přebaluje babičky v hospicu

hříšníci dou do sebe...zachvíli budem se mít jako v ráji, když to s náma všichni budou myslet takhle dobře...

jo a ten lux s grosem, tak ty už prději do hlíny...

no

30.12.2015
Novoroční

Venku hučí jakýsi větrák

Na stromech

Mých přátelích ze dvora

Již není jediný list

Z pavlačí visí prádlo

Neplápola

Osamělý kouř stoupá z okna

Míjení je ten kouř a jeho dotek

V nějž mění se list eukaliptu

Přijde nový rok a...

Kouř našich dnů

V dálce plane hvězda

Kamsi letí aeroplán zas

Já nemám žádný plán

Jenom ten kouř v nějž mění se čas

Načnem nový soudek

V tom kýčovitém nokturnu

Ještě páv a podladím strunu

Do zvuku dalších strunek

I ten kouř mi utek

Jak to vždycky dělá

Nedopalku včela letí dolů

Venku hučí jakýsi větrák

I ve stromech

Mých přátelích ze dvora

30.12.2015
Salám a Clejku

Říká si falešný svatebčan

S kručícím žaludkem

Již dlouho nás nikam nepozvali

Kde jsou všecky ty rauty?

Kde je hudba a dámy v róbách?

Kam zmizela ta Zá-bava?

Kam odteklo všecko víno a sekt?

A zdvihl cigaretu

Špatně dokouřenou

Co odhodil ňákej pták

Co se lek, že ho někdo uvidí

Jak kouří na refíži

Kdo by to řek 

Člověk se bojí ohně

Nebo s tim zrovna sek

Už dlouho nás nikdo nikam nepozval

To zní jak titulek

Dal bych si aspoň salám a Clejku

 

30.12.2015
Rybářská

Octl se ve víru dní

Jako houba s octem na konci kopí

A to náboženství

Tak dušné

A zadýchané

Vytrhávalo ho 

Z trvání

Svými závoji

A šálou

Za háky

Co měl v očích

A v srdcích

Jako ryby sportovních rybářů

Kteří se líbají s kořistí

Aby celý svět viděl

Že jsou to oni

Závodní rybáři

Pouštějící jen ty největší kusy

Cirkusáci se smyslem pro tyjátr

Na vodě kruhy

A vybyvení za tisíce

Jste jako děti

Křičíval

Do víru dní a jeho kvílení

Krmení holubů je taky eucharistie

 

21.12.2015
Zápisky kolemjdoucího

Moc a volnost zvítězí nad nemocí a nevolností!

Ovšem co na to příčina nemoci, jak k tomu přijde...

Táhni zlá opice!


Individualismus je dobrý pouze do té doby než začnou všichni srát na jednu hromadu, to je pak katastrofa!


...natožpak žrát, nenasytně žrát.

 

 

 

 

18.12.2015
Fantastický příběh ze života

Ta dáša je fakt kráva

řikala že mi dá 

a pak se opila a líbala se s Tomášem

A o Tomášovi sem si to taky nemyslel

že je takovej sketa

když řikal že je blázen do Lucie

A chtěl by s ní šukat

Naštěstí se včera Tonda rozešel s tou monikou Tlustou

Voba sme byli na baru zhrzený

Tak nechal sem si to vod ní udělat pusou

18.12.2015
Trdlo

Ve stánku točí se trdlo

Křupavá kůrčička, akt ohně

tady máš milý turisto

Za tři eura drobné

pozdvižení v cizí zemi

zapij pravým svařákem

A pak v historickém voze

nech se táhnout hnědákem

následně snad v úctě k tradici

vozkovi škvárou naplň rukavici

Ať večer v hotelové posteli

po kvalitní večeři s bílým vínem

a pár bodrých slovech s pinglem

co ledva zajde za roh už se ti směje

za tvůj tuzér

můžeš blahosklonně si přiznat

že řádně procvičils svůj sociální sval

ty kultúristo

 

18.12.2015
pochvatu

Je neuvěřitelné jak se člověk změní

když odstraní rozezlení

náhle vidí spěchat kolem

ty kdo dříve stejným krokem

chvátali

Je velmi kouzelný pak pohled na svět

když v nitru není bujný střet

jsa sám středem s výhledem

kol a kolem

do dáli

v mracích čas má cosi hledat

fantazií nitro lechtat

v nezmarnosti chroustí

svojí mysl brousí

kdo seznali



 

16.12.2015
triviální poezie, a ještě k tomu sprostá

Když se básník opije

vyndá si ho ven, pyje


ten kdo básně neskládá

přehřeje si čúráka


toť vše

 

16.12.2015
perly sviní

Házím perly sviním

Když vidím,

že se jima neuživím

16.12.2015
Káma Sútra

rád se shlížím v zrcadle světa

ze mně třasem čistím svůj kabát

pod zarostlou tváří chodím hladce oholen

v bujné kštici tonzůra vzkvétá

víš, rád v náprsence rudý karafiát nosím

i v botách z kůže cítím se bosým

a v nose průvan dechu svého

udržuji mého psa živého

široko daleko kam aš je

než prošoupu své kamaše

co káma vede projdu vše

abych pohostil oka svého baviče



 

16.12.2015
Přátelství s Laurou

Ejakuláty vašich myšlenek se zhmotňují nebývalou rychlostí

Američani testujou neviditelnou loď

Zrcadlový mrakodrapy se chytají nebe

ale k řece dojdeš už jenom od moře

Když překonáš přehrady pomocí ledoborce

Automat na pivo si s tebou popovídá

když si stáhneš Lauru do telefonu.

Ale já si taky přeju, aby všechny hovna světa

zaplavili tvůj openspace

A nálety už byly jenom rozsévaný větrem

Jesi budeš chtít do nebe

Můžeš si vylézt na ty topoly

Třeba tě pak napadne

že je lepší mít oči dítěte

ty tak nebolí.




 

16.12.2015
Na cigáro

Si se dnes vyfiknul Járo

kabát tvídový, co de zas do módy

v koutku žváro

Ani tě nenapadlo, dnes ráno

že sou tu problémy

že tvůj pes nedostal žrádlo

že soused si za něj koupil nový fáro

a snad ze zvyku

snad z lítosti

snad aby to ututlal

pozval tě, dnes ráno, na cigáro


 

16.12.2015
co jsem mohl vidět, když...?

Ten klid byl tak jemný,

až padaly do tváře vlasy snů,

co našich dnů snímají tíhu.

A bolesti rozpouštějí úkladné,

v lavoruplném, bestiálním tichu,

bublin a koster vybělených, s šestkami na lících,

jen tak

a bez činnosti.

Jsme bytosti usedavé,

s rukama vklíněnýma

do zástěry tmavomodrého nebe.

Dřímáme v rukou nevědomé,

jako surrealistický pes obojek svobody.

Ty bezdětná matko všech plev,

se závojem dokonalosti a plédem bezestudí, 

konejšíš zdvořilé děti sílou jejich zvyku,

pomatené chtíčem a dusným pachem kurvích klínů.

Zadrž!!

Ten klid je mocnější než ty 

i když v penálu pro opilce držíš tělo v šachu.

Tulák je ten pes, po hvězdách,

bez pazourku, po zubatých horách,

snědených sluncem za rozbřesku.

V travách schoulenci, jsou znamení kruhová.

A čitetel vidí jen rovně.

 

7.12.2015
hepient

Zjevil se mi anděl

A vyjevil mi náboženské pozadí

bylo tam smradu

jako v cařihradu

A toho zmaru

Pak jsem si všimnul

že každý jeden

V sobě drží a skrývá

Semeno

A chybí jen touha

vyrůst z těch sraček Ven

a projevit se v prdeli hoven

Svým lotosem

Ze smradu rozklíčovat vůni

A v hovnu spatřit jen zlý sen

hle, hepient

27.11.2015
27.11.2015

Když se Jerremi probudil

Uviděl sníh

Ale nebyl to jen tak ledajaký sníh

Byl černý

Nebylo se tedy čemu divit

Když po nástupu do tramvaje

Nejdřív začal nervozně přešlapovat

A pak už se neudržel a oslovoval je

Tvářili se jako by tu neexistovali

A tak se chtěl ujistit

Že tu je alespoň on

Tušil

Že bude budit pohoršení

A doufal

Že nalezne alespoň jednoho člověka beze strachu

Bez lítosti

Člověka se světlem z vnitřku

Člověka s pohledem dovnitř i ven

Člověka, který polyká sliny jako by to byl sníh

Bílý sníh

Ovce

Ovoce

Významné změny

To co platilo dříve

Již neplatí

Už nikdy se trh práce nevrátí do polohy jak jsme ho znali dřív

Ale o to nejde

Nejmarkantnější rozdíl je mezi spojenými státy a zbytkem světa

Došlo k roztržení kontinua, které nás provázelo celým kapitalismem

Upřímně

Majitel cestovní kanceláře si stěžuje

Že dříve se průměrná doba dovolené pohybovala okolo 12ti dní

Dnes je o čtvrtinu kratší

A věřte, že tato košťata, miílé čarodějky, se špatně řídí

Dětem

Se už nesmíte věnovat

Papír jako symbol volného času

Papír popsaný něčím čemu nemůže a ani nechce rozumět jeho nositel

Nositel

Budeme bojovat

Za svoje jména

Za svoje nová jména

Za možnost se pojmenovat

Za ticho

Svistot padajících pum

Světelná šou

A nový rok už v tobě bude vyvolávat vždycky jenom strach

Ty, jenž nejsi smířen se smrtí

Hledající střet života

Ty kdo se necháváš chvět ve světle těchto dní

Ty kdo u klavíru nenacházíš svoje prsty

A klaviatura je pro tebe dechem

Cizího člověka

Víš, 16 procent nejchudších američanů v zemi

Jsou ve čtyřiceti nejbohatší v zemi

Víte kde jsou ty peníze?

Je to škoda, že to nevíte

Protože kapitalizmus bez peněz moc velká zábava není…

Ty peníže jsou v kapse nejužší, nejmenší skupiny lidí

Investoři jsou ti,k kdo mají obrovskou páku

Ti kdo mají oběd zadarmo

Ti nejbohatší lidé platí nejmenší proporční podíl

Ale platí méně, méně, méně

Jedno procento lidí

Kamaráde

A vy jako ekonomové

Musíte vědět kde ty peníze jsou

Bohatý táta, chudý táta

Po třiceti letech práce

Už skutečně nebudeš vědět kde je sever

Chce to jen trochu sebekázně

A můžeš se stát tím kdo má kapsy plné

Je to alfa a omega ekonomického přežití ve stádě

Důchod, který vás uživí

Nedostanete

Čeká vás dvacet let strádání

Musíte investovat

A ten kdo říká, že někdo zbohatl prací

Tak lže

Pro střední třídu zde nebude místo

Amerika se nebude přizpůsobovat české republice

já jsem neříkal, že peníze jsou štěstí...

 

 

 

 

 

 

 

13.11.2015
Jedna sentimentálka plná moudrosti a básnického patosu
opakování denního počínání
růženec dní
věty skládané ze slov do mraků
co někde vyprší
nebo dají sníh
sníh jinotajů
co zkropí to co bylo na počátku
slovo
sloveso, PRDĚT!

 

19.10.2015
Návrat krále

Jsem pánem všech ovcí i jejich stád

Všech pastvin i jejich cest

Jsem jejich ochráncem a pasáčkem

Když před časem jsem odjel na cesty

Svěřil jsem stáda svým druhům

A dovolil jim užívat všeho, tak jako bych to byl já sám

Někteří uposlechli mých příkazů, jiných zmocnila se nenažranost

Zpupnost, a mému říkají pane

Těch pár jednotlivců otrávilo vodu i věrným

Aby sami mohli na jejich pastvinách svést ukradená stáda

Jaké bylo mé překvapení, když jsem se vrátil

Stáda jsou zanedbaná

Víno je předčasně sklizeno

A je v něm hnůj

Je třeba ztrestat těch pár, co podlehli klamu a touze

Aby dál netrávili vodu

Aby neoplocovali co nebylo, není a nikdy nebude jejich

A nebrali víc než je jejich podíl

Jinak trest přejde na všecky

Utratím jejich psy a seženu svá stáda

Pastviny proměním nebeskou orbou opět na úrodné

Ty proradné vlky nechám bez milosti bičovat

Těmi, kdo spravedlivě užívali svého dílu

A jejich těla nebudou hodna hrobů

A jejich činy jejich jmen

Budou navždy zapomenuty

Protože já jsem z Boží milosti

Pánem všech ovcí i jejich stád

Všech pastvin i jejich cest

Jen ten bude pojídat, kdo nebrání druhému

Užít jeho podíl ze spravedlivé práce

Kdo nebere příliš

15.10.2015  (upr. 16.10.2015)
Výňatek z mojí nový práce

hej, kámo, vo čom se to dneska mluví?

nerozumim těm slovům

loupoint,pík,startap,džob,biznis?

chápu to správně, že jádrem těch slov je penis?

mýtap,akcelerejting,bekgraund,nouhau,tým

co je to za šprty?

mam vobdivovat tvoje navoněný hovno?

sorry, kámo pojď k vohni a dones dřevo

a klacky nerostou v ragálech, to je ti asi jasný

nebo...

 

15.10.2015  (upr. 19.10.2015)
Michaelovo taneční studio

 

Už dlouho jsem něměl do čeho píchnout, příležitostné brigádky moc nevynášejí a moje vnitřní motivace upadla k nule. Na životopisy neodpovídají. Měl bych se víc snažit, říká moderní doktrína. Na většinu prací nemám dostatečné vzdělání, a k mytí letadel jsem prý přestudovaný. Ještě jsem nedostal ten správný nápad, říkám si, abych mohl dělat sám na sebe. Protože buzerace od buzerovaných a buzerace od těch, co si myslí, že si na všecko podlstivě vydělali už mě neba. To co mě ovšem napadá vyžaduje vysoké vstupní investice a know how. Obojí mi zjevně chybí.

Jeden starý a zkušený cikán mi poradil, že se dá na pracáku získat do začátku podnikání nějaký skromný základ. Zjistil jsem, že by to dělalo asi 50 000 korun. Pokud přesvědčím komisi o ušlechtilosti svých záměrů. Dumal jsem, dumal, až jsem vydumal, že jediná práce, kterou si můžu dovolit dělat je poradenství – jenže co radit, babo raď. A bába na prcáku sama neví. Komisi jsem nepřesvědčil. K poradcovství to chce tu správnou drzost. A tu já asi nemám. Ovšem nouze naučila Dalibora housti. Tak jsem nad tím vyzrál se ctí. Nechte si svoje peníze, přišel jsem na práci , která vyžaduje nulové náklady. A o drzost se postarám. Založím si taneční studio!

 

To nevadí, že neumím tančit. Kdo napodobí moje kreace, důmyslné kreace?

15.10.2015
Ochočená osina

Každý někdy potkal v životě svém někoho něpříjemného, někoho, kdo z neznámých důvodů člověka trápí, někoho, kdo je vysilující, a to zejména dlouhodobě, někoho, kdo vykazuje nepochopitelné chování, před kterým se nedá ovšem snadno uniknout. Takový člověk osedlán jest lidskou pitomostí, svévolí, nebo zlovolností, která se na jeho hřbetu ujímá a na takovém člověku se krajem projíždí. I mě se stala ta hrozná věc, potkal jsem takovéhoto hostitele, který mě po několika dnech donutil málem až k pláči. Domlouval jsem mu, naznačoval, ale jak už to tak bývá, takový člověk je hluchý a slepý, neb na očích má klapky a v uších hojnost medu. A byl to můj šéf!

Bylť jsem nešťasten, můj stav se den ode dne zhoršoval a chmura padala na mne a splín veliký. Šeď těch dnů jakoby se i v mých vlasech zrcadlila. Ovšem nebylo úniku, neb vázán jsem byl slibem a pracovní povinností a také finanční situace nedovolovala mi v tu chvíli se místa vzdát. Přec s tím hovadem bylo mi nutno trávit notnou část dne. Jak strádala moje nebohá duše, že jedině pivo snímalo ze mne tu tíhu zvečera. A nemít tuhý kořínek a pevnou víru, že za každým zlem skrývá se zlo ještě větší, již dávno bych snad učinil konec všemu rychlým sledem prudkých pohybů svých mírných paží; nebýt si vědom, že nedovolit zlosti cloumat svým majestátem je přec nutno míti na paměti za života člověku.

A tak míjely dny, já s nevolí plnil příkazy protichůdné svého trápitele mysleje si své a pivem jsem noc co noc chladil uraženou mou osobu. Když tu přisedl ke mně jednoho večera podivný panáček piva žádavše. Že prý je potulným poutníkem, který ničeho nemá, avšak ničeho míti chce, neb že v ničem prý skryto vše! Zaujalo mě jeho tvrzení a jiskra v oku hlubinná i dal jsem mu piva pít a hojně jsme spolu rozmlouvali, až vyjevil jsem mu svoje trápení v opojení nám milém. A on jen tak mimoděk dal mi váček s čímsi. Že alespoň tím se mi odvděčí za mé pozvání.

A dál pravil: „ Na svých toulkách mnoho jsem viděl a v šumu hvozdů mnoho moudra slyšel. Když jednou v cizokrajné zemi hladil jsem při chůzi prsty trav, ucítil jsem slabé zašimrání a kdosi volá - Nastav dlaní! -  Rozhlížím se, nikde nikdo, jenom lán, tak šel jsem dál a dlaní nastavil, protože zvědavost, ta stará kurva, nedala mi. A cítím, jak se plní čímsi moje dlaně a do toho zas hlas ten volá - Přijmi daru, osamělý poutníče, toť hrst ochočených osin… - A pak vyjevil mi ten lán, že jestli někdo bude brát mi mízu, že mám tu hrst vhodit mu pod jeho sedy se slovy: ochočená osino dej mu co je třeba, a že vbrzku mě to zbaví mého trápení.“

A pak dál poutník ke mně dodal: „Víš, brachu, já nic nemám a není kdo by mi co vzal, já těch osin netřebám, to spíš tobě se hodí, když touha k věcem tě ještě poutá, a dopomůžou tvému klidu! “

Včera, to byl ale večer, říkal jsem si nazítří, a zážitky byly spíš jako ze sna. Ovšem když jsem do zaměstnání kráčel, váček v kapse jsem nahmatal a vzpomenuvše si příběhu, rozhodl jsem se poslechnout rady podivného poutníka.

Hned ten den jsem nenápadně vhodil hrstičku těch osin na kožené křeslo svého šéfa, když byl chvíli mimo svoje místo, a vyřknul tu formuli: „Ochočená osino, dej mi co je třeba!“ Účinky projevily se okamžitě. Jakmile můj nepřítel usedl, jak jsem zvědavě po očku sledoval od svého stolu, začal se ve svém koženém křesle vrtět a vrtět už se nepřestal. Druhý den nepřišel do práce, a omluvil se i další týden…pak již ho nikdy nikdo neviděl. Co se však dělo dál, toho bych se nenadál. Asi za čtrnáct dnů, zavolali si mě na ústředí, kde mi bylo sděleno, že jsem byl povýšen na místo mého bývalého nadřízeného. Stal se zázrak! Stal jsem se tedy konečně svým pánem a pánem mých bývalých spolupracovníků. Konečně mi nikdo nemohl říkat, co mám a co nemám, a sám jsem diktoval co se má dít. Z naší smrduté kanceláře jsem se přestěhoval do klimatizované pracovny, rozhlédl jsem se ze své kukaně skrz roletky do míst, kde jsem donedávna trpěl a pousmál se. Pak jsem usedl do koženého křesla.

Aj -  tu mě něco strašlivě zasvědilo v zadku!!!!!

 

15.10.2015
Co dělal kouzelný dědeček za mlada

 

Každý snad, i v dnešní době, ví, jak vypadá takový kouzelný dědeček; dost možná má dlouhé fousy a vlasy, které používá jako antény, vypadá na první pohled omšele a sedává na místech, kde by ho nikdo nehledal, ačkoliv se zjevuje vždycky jako na zavolanou. Ale všecko může být i docela jinak, protože kouzelný dědeček dozajista umí měnit formy, a když chce, nenechává se poznat. Proto se může objevovat také ve formě předmětů a nebo rostlin, hub či stromů, nebo dokonce splývá s davem. Málokdo ovšem už ví, co takový kouzelný dědeček dělával za mlada, a tak já, protože jsem pár takových kouzelných dědečků již potkal, vám to povím.

Tak předně, rozeznáváme dva typy kouzelných dědečků. Ten první se zjevuje na svět rovnou jako kouzelný dědeček. Ten druhý typ se rodí jako obyčejný kluk nějaké obyčejné mamince a tatínkovi, a povětšinou své kouzelné vlastnosti projevuje jen pokud chce a komu chce. Někdy jeho rodičové netuší celý život, že se jim vlastně narodil kouzelný dědeček. Celé to rození má docela složité zákonitosti, které není nic platné lidem znát, poněvač je to pro nás asi jako když by se někdo snažil naučit kozu počítat – taky jí je to hovno platný, leda že by se stala kapitalistou a začala mamonit, k čemuž má samozřejmě každý zvířátko přirozený odpor.

Nicméně kouzelní dědečkové se přece jenom něčím od obyčejných lidských dětí liší. Vědí za všech okolností, co se stane a také rovnou vědí jaký kdo je. Většinou však jejich rodičové tyto vlastnosti nepoznávají a svoje dítě sekýrují a napomínají a myslí si, že je jejich potomek "nějaký chytrý" a drzý, až se ten nakonec rozhodne jim nenapovídat a nic už jim neříkat. Kouzelný dědeček si totiž vždycky, za všech okolností, myslí svý, protože ví, že kdo chce kam, pomozme mu tam. No a tak se stává, že kouzelný dědeček je nepoznán již ve svém útlém věku. Takový kouzelný dědeček – dítě, se díky tomu již těší, až bude svým pánem, až splní všechna přání svých rodičů a bude si moct jít po svých. Než se tak stane, tak chodí většinou normálně do škol a vyslechne si všecky ty hrozby co tak dospělí lidé říkají, počkej až půjdeš do školky, počkej až půjdeš do školy, počkej až půjdeš na střední, počkej až půjdeš na vysokou…a nakonec počkej, až budeš chodit do práce, tak uvidíš…Jenomže to je samosebou zcela zbytečné kouzelnému dědečkovi říkat, jelikož už dávno všecko ví a ví, že se vůbec nic nestane, a že se vůbec nic neuvidí, a tudíž si zase jenom myslí svý. A jelikož se nakonec nemá s rodiči vo čom bavit, tak hned jak to de mizí tu do pokojíčku, tu do přírody, tu do dílničky,  a nakonec stejně skončí v hospodě, protože tam si může trénovat svoje schopnosti nejlíp.

No a to sme u toho, kouzelný dědeček může za mlada dělat úplně cokoliv a může to být kdokoliv. Ale jen mu dejte šanci, aby vám vyjevil, co si myslí a hned uvidíte, že je kouzelný. Takže, pozor na kouzelné dědečky za mlada, neb jejich moudrost nezná mezí, a za všech okolností si myslí svý. A pozor taky na kouzelné dědečky v produktivním věku, protože ty už si dělají lautr co chtějí, tu pomáhají, tu usměrňují, ale za všech okolností s dobrým srdcem a z lásky, a vždycky si myslí svý, protože prostě ví. Takže pozor na kolemjdoucí  milé děti! 

 

 

13.10.2015
Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu

Když ze spánku tě budí krutá předtucha

Vaříš si čaj a doufáš,

že je to jen psychická porucha

Pod očima kruhy

Ženy spí

A pořád znova mezi doušky:

"Válka, válka, válka!"

Lidé jsou nedočkaví,

tečou jim zlý sliny

Zradili své syny

A zase znova:

"Válka, válka, válka!"

Do jara, je to jasné

Kdo jiný by zachránil fau-vé

Než náhradní výroba užitkových vozů

Na vožení raněných a jejich úrodu

Svět se zbláznil, říkají v televizi

A zase lžou, protože blázní lidi

A zase znova:

"Kup si teplý ponožky, bude chladno

Rýže pár pytlů

A teplý prádlo!"

Děti už dlouho neviděli tanky

A pískat pumy

Taky neví co je hlad

A nemaj čas si hrát

Zato kňourat vo ajfoun

To fakt umí každej smrad

Rači du spát, vždyť už svítá

A v uších mi zní Bhagavadgíta

V mlhách chrám svatýho Víta

Někdo volá: "Zneuctili vlajku!"

A pod tím jen tisíc lajků

Bratr proti bratru, dejka!

Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu

Ale rači Švejka.

 

traigunjavišajá védá
nistraigunjó bhavárdžuna
nirdvandvó nitjasattvasthó
nirjógakšéma átmaván
8.10.2015
Aktuálně věčná otázka o pohybu, ale možná spíš o množinách

Vstřebatelné nevstřebalo nevstřebatelné

nevstřebatelné vstřebalo vstřebatelné

nevstřebávající vstřebalo vstřebatelné

vstřebávající vstřebalo nevstřebatelné

je třeba To vstřebat, vstřebávat?

či je třeba nevstřebávat?


A další otázky ke vstřebatelské praxi:


Jaký je rozdíl: vstřebatelné x nevstřebatelné; vstřebávající x nevstřebávající?

Je strach vstřebatelný?

Je smrt vstřebávání či nevstřebávání?

Lze Boha vstřebat?

Kde se bere ta potřeba, a je jí třeba?

Některé látky je třeba protřepat, aby je bylo lze vstřebat.

Vznikají nevstřebatelné entyty současně s nevstřebávajícími?

Lze vstřebat, co nemá kontury?

Lze to co má kontury vstřebat?

Zaniká potřeba vstřebáváním? ...či tříbením?

Vstřebat všechny problémy svým vstřebáním?

Vyřešil jsi již otázku vstřebatelnosti a to jak jevů, látek, informací, bytostí či věcí?

Ne?

Pak ji bude třeba vstřebat!

Jak jsem to proboha myslel - tedy - sem s tou vstřebatelností!

Vstřebat či nevstřebat!

Toť otázka, kterou je třeba ... nebo ...

21.9.2015
Televíze

Televizi nemáme

jdou z ní divný barvy

Lezou z ní démoni

Přímo dovnitř hlavy

Život je dost složitej

Tak nač si ho kazit

Nač se dívat z povzdálí

Lepší je ho zažít

Lepší než přijímač

Když už

Rači vokno

Obraz co jde přez družice

Můžeš vidět rovnou

Howgh!

19.9.2015
Zápisky Kolemjdoucího

Jako suchých nítí ponořených plavců je těch, co srdce mají tam, kde by mělo bít.

19.9.2015  (upr. 29.9.2015)
Cestář

Byl jsem cestářem

svou práci měl jsem rád

Bylo jí akorát a nebyl nikdo

Kdo měl by do ní hnát

Cesta byla přímá

Ve dví půlila svět

Ve dva směry dávala pohledět

Odrážela čas...

Na podzim bylo listí mést

V zimě zas

Sněhy hrnout v mez

Nosila krále i šašky

Ty kdo spěchali, nebo se courali pěšky

Byly doby, kdy jezdilo se tam

A po nich, vždy čas cesty zpět

To mamonáři chvátali, kam bylo co nést

(A kdo nejel, tak tam aspoň hleděl)

Byl jsem cestářem, krásné bylo být

Pak přišel "blahobyt" a mě začali bít

Stal jsem se žebrákem

Neb nebylo proč mést

A cesta zarostla, přestala vést

Sedávám u ní a vídám krále i šašky

Ty co za sebou nechávají prach

I ty kdo jsou pěšky

31.7.2015
co je za zatáčkou?

začátek je za zatáčkou?

ale já vidim celou cestu

je za horizontem?

ale já vidím i za horizont

je ve tmě?

ale já tmu poznal a nic jsem nenahmatal bez světla

poznal jsem i světlo

co cáká z očí

co ze tmy vytrhává předměty, pocity a stvoření

jako kouzelník pokustón

tahal jsem králíky z klobouku

tak co jako?

31.7.2015
...jedna noc

Vyprávěla jsi jeden z tvých dalších příběhů

a mezitím si pomalu zavírala dveře

zatím co jsem usínal

stráže sem nechal jít do kasáren

aby nás nerušili

a ty už si měla sbalený to málo co máš

a vsadilas mě do příběhu

jsem jenom démant v tomhle náhrdelníku

a nechávám se nosit

ó magdalo

jak jsi tichá v tom ranním šeru

ani prach co s ruchem dne se zdvíhá

ani hlahol trhovců

ani strach

až se ráno probudím

nechám ty sráže vzbudit

a prohledat věž

nenechám zlostí cloumat svým majestátem

ale v nitru budu hořet

a já ten plamen vyšlu s mým nejvěrnějším

a tomu pak setnu hlavu, až tě přivede

protože vím, že tvému kouzlu nikdo neodolá

ach, můj nejvěrnější

ženy rozhodují o životě a smrti!

23.7.2015
muší?

muší tělo bejt muší, nebo bejt muší nemuší?

muší bejt muší

a co nosní dírky taky muší?

A prdelka švestková

to je tim potem nečistym

nečistota a čistota je výplod mysli, kerá je sama nečistá

nečistá?

nečistota a čistota mysli je sama nečistá

mysl je muší farma

muší mysl tolik farmařit?

farmařiť

nebo může

nebo chce, nebo nechce

co chce kde chce kam a proč

kolotoč

haf!!!!!!!

do očí kočí bičem syčí

do moči ti obočí skočí

jež ti z údu vyskotačí

hele borůvka se z nosu tlačí

vysmrkáš se fialově

fialový vítr v hlavě

v Čechách nebo na Moravě

sem tam a nebo tady hravě

projedu si mozkem hrábě

co zustane není v trávě

víno pijem na Pálavě

do kundy strčí ruku krávě

zootechnik s praxí hravě

aby oplodnil jí zdravě

co před tím vzal samci bravě

bravčová konzerva!

kolotoč, beru si kohouta

ten kokrhá a má pěkné sedlo

taky se kolíbá dopředu dozadu

pozor, na hřebínek, bradu

touha je klam

touha tě zradí za zatáčkou

touha tě zabije a znova zrodí

touha tě zklidní, aby tě vyhodila ze sedla

touha tě sklidí

touha je zázrak kámo, zázrak

kama je cesta, brácho!

je víc než čundr

na mejch čundrech je nuda, jelikož tam nikdo nebejvá

 

21.7.2015
vo tom našom tajnym skládačkovym gangu co napdnul Prahu

neměl sem tu kunu sežrat

rozumim teďtomu, co říká a to není prdel

naštěstí nejsem sám, sou v tom i Tři kamarádi

kerý sou ve skutečnosti čtyři nebo i víc

tři je jenom zástěrka

ano, jsme to my, noční gang na skládačkách projíždějící Prahou!

my sereme na vokna drahejch bouráků a mezi automatický dveře vobchoďáků

my se zabýváme urážením přizdisráčů a rozkladem jejich systematické pomatenosti

jsme to my kdo si užívá šáša bukkake hezky pěkně těch kundiček s drahejma kabelkama

ano, v přestrojení se vydáváme do vašich televizorů a přehryzáváme vám kabely

a vykonáváme svojí potřebu v těch bednách a vy na nás čumíte ani to nevíte

vy vymytý mozky prací a papeženstvím

sereme vám na vaše hlavy

a na hrudi se skví Trimuskulus

a pod vašima skalpama je vyrytej nožem

nožem našich srdcí

kerý ostří vaše bezcitnost

(šáša bukkake je nová odháčkovávací metoda keru mi naučil sám guru jaru)

20.7.2015
O hledání srdce

všecko se děje tak jak má

všimli jsme si, že emoce a city nás oslabují

všimli jsme si také, že jich je ale třeba

jednak pro to, aby člověk poznal svoje srdce

aby docenil hodnotu stvoření

abychom se nestali člověkem bez srdce

abychom poznali, kdy nám ho chtějí sebrat

všimli jsme si, že po každém oslabení přichází poznání

a moudrost je veliká

a s moudrostí přichází moc

moc poroučet

oblakům, hvězdám i ptákům

a zase ta stejná otázka

jak neztratit srdce

7.7.2015
bububu

jsou
velký knihy a tam to všecko zapsaný je, velká kniha hříchů se to jmenuje
zatím spí, ale až spadne na zem tak se zapráší a dostane se všem
jeden s holí se utká co zadnici štípe
jiný ambrózii, manu a med co z nebe dobrým do úst kane
a ústa pro ní jsou v srdci lačná
těm dobrým jazyk velký a chuť značná
těm zlým ještě větší jazyk
ale co do chuti jen pelyněk

Vtěch knihách není minulost

jen to co z ní vzchází

v těch knihách není zlost

není tam kde člověk byl, co kde vzal,

jen to co s sebou vozí

 

29.6.2015
O vědění
víme toho moc
ale nevíme jak s tím naložit
občas
jindy zase tím plýtváme
a rozhazujeme jak právězbohatlý
chudák
29.6.2015
Podzim

sem se na podzim narodil

a

když cejtim podzim, tak cejtim smutek

nepopsatelnej smutek z pomíjivosti...

něco jako bývá za soumraku někdy

ale za soumraku se to děje rychle

tak člověk nemá čas se do toho položit

a nakonec se z toho získá energie

z podzimu taky přichází energie

ale průvodním jevem je ten smutek

neni to nic hroznýho

jenom by se to dalo nazvat

smutkem, který nejde sdělit

nebo i když dva lidi zažijou to stejný a maji stejnej pocit, ten smutek

tak to furt není to spojení absolutní

kerý by zrušilo tu touhu

takže jde možná o touhu…

je to energie a ta se nazývá různě

pomíjivost, totéž

to je z tý hry

sme udejchaný a teď ležíme a mraky jdou nad hlavou a víme že za chvíli musíme domů, že nás budou volat rodiče, a my cítíme tu touhu být venku za soumraku...v seně

cítit chlad z venku a teplo od toho druhého a ze sena...a tolik vůní co se zapisujou do srdce

chvilku sme uvěřili na nedorozumění, na bodnutí do srdce, abychom se ještě víc zakousli

no

upíři sme…

mírumilovný

co maji rádi krev

svojí  - i toho druhýho

pujdeme na vořechy někdy na podzim

loupat je z kůžiček

a vobčas si dát jednu hořkou

 

9.6.2015
To nejcennější skryto bývá hnusem

 

Na rohu ulice starý, snědý, větrem a ohněm ošlehaný muž sedí

O zemi opírá se svou sukovitou holí

Oči hluboké má a jiskru tam

Čas rázem ztichne, vítr je ten tam

 

Jindy zas na schodnicích v plášti ze staré pokrývky

Bosý a lejny zaneřáděný lidskými

Vidím jeho svatou ruku, kterou ač nezvedá, jdu blíž

Ptám se jakému přání mohu říci budiž

On dí dej mi korunu ztrpčeným hlasem

Divím se, té doby pro jednu nežebrá se

Slyším a žasnu, v slovech vidím, ano Já, tu jsem

Sedí svaté skryté hnusem

A zas to hluboké oko

Pomáhám mu vstát, situace jako ze sna

A v dlani jeho, koruna leskná

 

Pak po létech v jiném městě povědomá tvář

Silueta klidu jeho stoje vrhá zář

A stále dokola v myšlenkách zas a zas

Volá mě, slyším ho: „blíží se tvů čas,

Opustíš ženu dítě i statek

Vrátíš se k nám nazpátek

Skončí tvoje oddaná tu služba

Jen ještě chvíli drž, Pán tě líbá!“

 

Stalo se pak také, že vtělilo se do ženy s krásným obličejem

Z kmene kde tu krásu ničí stříbrem co zabodáno v něm

A v zacuchaných vlasech prach a zdobí se tím co najdou

By uctily krásu tu pomíjivou a ztratily strach

 

Po tři dny jsem ji potkával v různých městech

Rozmlouvala se mnou činy

Tu seděla na nádraží jako by nic

Jindy ukázala se mi jak obelhala hlídku obchoďáku

Kdy ukryla kradenou cetku v šátku

V tašce plné zbytečností

Nachala se prohledat a pak zakryla jim oči vycucaným bombónem

A nakonec v prachu na kůlu na ček teku

V lotosové pozici držela hlídku  

 

A stále dokola v myšlenkách zas a zas

Volá mě, slyším jí: „blíží se tvů čas,

Opustíš ženu dítě i statek

Vrátíš se k nám nazpátek

Skončí tvoje oddaná tu služba

Jen ještě chvíli drž, Pán tě líbá!“

9.6.2015
Výpadek

Nastal totální blackout - hrozný!

Z nebe padají špijonážní drony

9.6.2015
CTRLALTF4DYLÍT

Vypadnul systém

Nejdou staničky, nejdou ani naše počítače

Lidé se nám marně snaží dovolat

ale nejde to

telefony jsou totiž napojený na internet

Nejde ani wifi - bezdrátová věrnost

A všecky naše jména jsou v cloudu

A ten mrak je snad někde v Americe

Za to jistě můžou anarchisti...nebo teroristé

v lepším případě bezdomovci

Snad bychom se  o příčině mohli večír dozvědět ve zprávách

ale televize je napojená na internet

a rádio se už v kapesní formě téměř nepoužívá

Kolega byl ráno nervózní a ve stresu

Než sem mu vysvětlil, že by se měl radovat

Konečně se spolu zase začnou lidi bavit očima

A ani my se nemusíme dívat do monitorů

 

...ale spolupracovníkovi se stejně ještě klepou ruce

zdá se že neslyší muj hlas a pohled má do dálky

po chodbách choděj lidi jako mátohy

a mačkaj ctrlaltf4dylít

 

 

4.6.2015
Dáte si kávu?
nevedu

nemam čas

spěchám

dej vědět, teď nemám čas
jsu na schůzku
jede mi vlak

zavolejte mojí sekretářce

telefon najdete na netu

vyplňte tady to a dejte to do schránky, vedení se rozhodne

do čtrnácti dnů dostanete odpověď

jesi nemáte účet u komerčky tak nic nečekejte

nemáme vás tady v systému

doložila ste doklad o doložení?

zkuste druhé patro

ne tady ne, děte do třetího...

musíte na pokladnu do prvního

dali vám doklad, tak to vorazítkujeme a můžete do čtvrtýho

dobrý den

jak vám mohu pomoci...

kávu?

hned to bude, sedněte si tady

já vím je to zdlouhavý proces

ale mohu vás ujistit že náš úřad vás informuje

a kdy to bude?

jak kdy

Opakuji, náš úřed Vás in-formuje

aha

a kdy bude výsledek

brzy

výsledky...máte doklad o zaplacení?

...budou brzy

ještě jsem si tady ve vaší složce přečetl že nemáte účet u naší spořitelny a pojištění, tak to vás pošlu do druhého patra

a pak již můžete na sekretariát do páteho

dobrý den

sekretariát

ano ano,

ale váš účet začne platit až zítra prozatím pro vás nemohu nic udělat

přijďte v pondělí

ve čtvrtek je státní svátek

dobrý den

ale vy nemáte na účtu žádné paníze

musíte si založit ímejl a ebanking

a zaslat na něj z check pointu nejaké bitcoiny

rozumíte!

dáte si kávu?chci aby mi někdo věřil

musim si jít podrbat přirození ale tady ne je sem vidět

na záchodě je kamera

ale tam to zakryji kabátem dáte si kávu?


3.6.2015
Srce
srdce má rádo vítr a volnost
srdce nám chybí
tady u gringů v systému
utlačili ho tíhou argumentů
rozřezali do segmentů a oborů
opili ho tupostí alkoholu
natřeli na bílo
a krev nalili do strojů
co cítí sami
co si máme myslet
srdce má zalité hlavně
a muška ubroušená zákonem
a na srdci struky obsazené mamonem
a touhou dělat věci "správně"
3.6.2015
ramada
ještě vodškrtnout nějaký bizarní polohy co ještě neznáme
třeba sex ve stoji na hlavách
ale to musim začít trénovat
...umíš provaz?
to by mě taky zajímalo
a exkurze podhlavních orgánů ženy
sex do zadečku ještě jednou
a do pusinky dvě hodiny
sepíšu si to všecko a pak si to vodškrtnu
v televizi to neni vono
sex ve třech mě nezajímá
pokud to nebudou dvě holky, ale ani tak mě to nezajímá
rači se věnuju jednomu pořádně
a ten klistýr
ten taky
třikrát
a pak hladovění
a čtrnáct dní ve tmě
to je taky dobrej sex
a chůze bosej
a nic nechtít
ležet v trávě
cvrnkat kozí bobky
pozorovat hmyzí komůrky v kravim lejnu
a voči naší dory
a hlavně ramada
dřevěná ramada
tam budu sedět celý dny
a pozorovat jak rostou kytky a tráva
a jak pochoduje mravenců armáda
a ticho bude hrát na tibetský mísy
a ženy budou krášlit dům
krásou svých těl a vyšívaných šatů
jídlo bude skromné
ale život bude sytý
1.6.2015
volejte řediteli
je to divadlo
vesmírný divadlo
ty na to nevěříš
tak to nevidíš
to máš jako řeč kamenů
nebo stromů
nemůže to slyšet někdo kdo na to nevěří
v tom se plete celá věda
celá tadle civilizace vytváří dojem že je to obráceně
že si to nesníme
ale že musíme žít to co je
pracovat, nenávidět, plodit děti
v klidu sedět
nedávat nohy na sousední židli
neházet houbu na tabuli
nedrtit křídy
nepsat na tabuli píča
nemít víc manželek
nemít rád cizí děti
myslet si že sou cizí
sledovat televizi
pak se o tom bavit s dalšíma co to viděli
ovšem podstatná je tvorba
bůh tvoří
tvoří vznikem nového, nebo udržováním starého, nebo ničením starého
toť jedna a táž věc, jedna síla a atribut božství
je možný vytvořit boty
je možný je nosit co nejdýl bez opotřebení
nebo je možný je zlikvidovat okamžitě
je taky možný chodit bosej
nebo po žhavym uhlí
nebo po ledu
všecko je možný a svět je magickej
neuzavřenej
tvořící se
nikdy ne zcela vysvětlitelnej
ale pochopit jde fintou
ppo částech
a pak to složit
vidět že to nejde do sebe
že je tam toho víc než těch dílů
a pak to třeba uvidíš jasně
mezi každym okamžikem
je sto dalších okamžiků, který tu nejsou pro tebe
mezi každou pikosekundou se na tebe dívá tisíce jiných bytostí
ale ty je nevidíš
protože oni mají schopnost vidět 101 okamžiků
zatímco ty zíráš na jediný políčko filmu života jehož si součástí
oni vidí několik dalších dílů
tak jak by nemohlo bejt něco možný?
a jak je možný, že nám to pořád říkají?
není to vědecky možné a nebo alespoň nění to prokázané
jaký mají důvod?
ve světě kde se nic neděje jen tak
samo o sobě
bez příčiny a následku
jak je možné, že jsme z vesmíru udělali krychli?
když vesmír je bez tvarý
a je jenom na nás jaký tvar mu dáme
jak je možné že existují normy ve světě který normy nemá
nechali sme se opít tou hrou?
uvěřili sme na její pravidla a ta jsme přenesli do reality a ta realita stala se pro nás skutečností
vyhodíš figurku a zemře tvoje tělo
dostaneš infarkt
protože tě to tak rozčílí, že...
tě polije horko
věříme na to žče kunda vypadá tak
a čurák vypadá onak
věříme na pohlaví
a na jejich přitažlivost
ale co když kunda je květina a čůrák je čmelák
a co když kunada je auto a čůrák je člověk
¨co když vlastnictví je kunda a jeho uskutečnění čůrák
co když je zahrad kunda a člověk je čurák
co když čurák je mrak a kunda je země
co když kunda je hmota...
a čůrák je ideje
že vousy rostou...rostou...hmota
a kdo hmotě říká staniž se vousem a rostiž do délky
kdo řekl že to co vidíš v mikroskopu není jen další projekce mysli?
další víra
další katedrála
a tady v kundě rodí se homunkulus
kde
v prázdném místě kundy
?
zrozen z nesmyslu vajíčka a pitomosti spermie
něčeho tak neuvěřitelného
je to jistě nějaký šprým
že z ničeho rodí se něco
a šprým je i to že z něčeho nebude nic
atom, je holý nesmysl
jedna z nejsurrealističtějších imaginací
a spermie
to snad ani nejde říct
jak směšná je to představa
nebo ten klíč
klíč piva
otevírající skříňky
tekutina ovlivňující mysl?
a když si zvykneš na adrenalín, nebo na zamilovanost...
jako notorik
v oku to musí vězet
že člověk je uvězněn v realitě
v rychlosti okamžiků
šmíruje tě
nepoznaný
dechberoucí
nezničitelný
divícíse
obdarovávaný
darující
klanícíse
uctívaný
milující
nenáviděný
jasný
utajený
jediný
avšak rozkouskovaný
nebo ona
?
jaké má podhlaví
krk
hruď
boky
nohy
ruce
puzení
lejno
touha spojit se
a explodovat
?

 

1.6.2015
O dětech na ulici

o dětech na ulici

co jedí zbytky vod bohatejch turistů

že sou na tom hůř, protože nemaji obzory

a možnosti

ale já vidím turisty jako lidi co prchaji

zatímco ty děti jdou životu vstříc

jsou tedy na pouti

a pouť je tu pro radost

zatímco prchají uprchlíci

ti, vyhnaní z ráje

a o nich je had i jablko

ne o prosťáčcích, kteří budou téměř donekonečna snášet jejich úklady

ani o obyčejných lidech kteří se jim budou vždycky radši klidit z cesty

ani o moudrých, kteří vidí jejich nekonečné pachtění a točení se v kruhu, ve kterém se nakonec unaví a pojdou v prachu

kvůli nim a jejich strachu je stále víc zákazů, a život se podobá víc a víc peklu, ačkoliv to peklo vytvořeno je v zahradě

my budeme téměř donekonečna snášet jejich nenávist k jejich vlastní podstatě a duši

ale oni nebudou šťastní ani naokamžik, zatímco my se budeme radovat když budeme mít chvíli oddechu, když oni budou oddechovat, lapat po dechu, než budou dál valit ten svůj kámen a mi jim budeme pomáhat
... a oni na nás plivat
30.5.2015
Zahyneš na lásku

svině andělská

chytnu ti vlasy

a vyrvu ti je

nikdy to neskončí

toho se nenajíš

nenaplníš

neosvobodíš

skočíš rači z vokna

protože si budeš myslet že ty křídla dovopravdy máš

chci tě mít

jednou za měsíc

jednou za rok

třikrát denně, čtyřikrát

na vostrově anebo v nějakym hotelu

někde uplně mimo

aby vo nás nikdo, nikdo nevěděl

jednou za rok přijedu

a zhebnu v tvym klíně

pak se potkáme kdykoliv jindy a budeme jenom cizinci

 

v baťohu budu mít jenom vobrovskou bílou nafukovací peřinu,

hebkou a měkkou

bude plavat po zemi

a my se v ní topit

dusit já tebe a ty mně

cítím hadí sílu ve svý páteři

jde mi až do zátylku, cítím jí v čele a v rukou

můžu tě vyhodit ze člunu do vody a pak tě čistou vtáhnout zpět

v kopřivách tě nechám zemřít a v jitroceli tě vskřísím

vůně trávy a nekonečna

kůže a mléka

prolétne včela a ty se otočíš

za zvukem vesmíru

pak mi vrátíš oči a já se v nich utopím

a vyskočim ti zadkem ty čůzo

další jemnohmotnej výron

cucej mi prsty

já tobě nohy

spolknu tě celou

a usadim do polohy

že nebudeš vědět kerej otvor je na co

kde máš ústa a kudy se kálí

bindů tě zapálí

a pak budeš brečet

brečet budeš za to všecko co si udělala

za tu propast

za tu hloubku (sindhu)

za to město pod náma

za smrt i narození

za ráno a probuzení

za noc a poblouznění

za šakaly, který blouděj nocí a slídí tmou

větří stopu, jdou za tebou

a mistr, mistr lóže

bude klečet

a bude plakat

protože todle kouzlo boří chrámy

kosí vojska, armády

pouští vodu z nebe

a vítr od nikud nechá vznikat

až v trámech praská

tam co jsi schovaná

mezi trusem holubů a měděnkou

choulíš se zimou a nahotou

špinavá

bodá, bodá tě do srdce

mistr je zamyšlen

dívá se do prázdnoty

a ty to cítíš

kolena se ti chvějí

a kůži máš jak čerstvě oškubaný pták

křičíš: „ bodni ještě!“

nohy jsou kleště

a ty jimi trháš ten hřeb z těla ven

ale on je ve tvrdém dřevě zatlučen

mistr se dívá na nebe

a ty řveš a zhluboka dýcháš

a padáš mu k nohám

teď holubice bílá

zvedne tě a dá na prsa

ještě se chvěješ

drápky se zamotáš do vlasů pod košilí

a zahyneš

zahyneš na lásku

 

27.5.2015
Pneuma tiká
vobčas je lepší píchnout kolo
a pozorovat prach
usazenej ve spárách
a kamínky z cest
to kolo ničí všecko co by chtělo kvést
a budí strach
když s nabírající rychlostí
ruší klid našich kostí
kolo je vrah
co rodí s bolestí

 

26.5.2015
Mamonvill

Navzdory pomíjivosti řeka dál strhává písek a štěrk

Pro všecku marnost světa slunce…

Pro všecku marnost světa slunce znovu vyjde

A zbytečný byl i psův osamělý noční štěk

Na měsíc, chlupy ježe, vyje k tichu dálek

A já se náhle lek, že jsem Neználek

A že nejsem tady ale tam, v pusté krajině bohorovnosti

že to jsou moje kosti kerý lámou

A že sem na svý cestě nějak uhnul

Lunární modul se mi unavil

A tohle město, snad ne Mamonvill

Ječí do mejch vočí lživý hesla

A každej chová se tu jako kurva

I ten poslední kominík nenechá na sebe šáhnout jen tak

Světlo potáh divnej plak

A pořád znova říkaj co bude pak

A stále míň času abych byl

Nějak mě unavil –Mamonvill

Navzdory pomíjivosti řeka dál strhává písek a štěrk


Pro všecku marnost světa slunce…

Tak sem si vodškrt, že sem tu byl: Mamonvill  

26.5.2015
vo tej lásce nezištný
Pletu si lásku s vlastnictvím

jako pes běhám okolo boudy

možná ani nejde vo tvůj klín

jen o vůni rodný hroudy

říkáš že deš někam ven

že deš za jiným

ač nebortí se můj vlastní sen

sám si ho svou myslí zdrtím

jen abych viděl výraz ve tvých vočích

výraz zklamání a soucitu

jen abych upoutal tvoje zrcadla

a pěkně si je vočíh

jesi se v nich ještě vodrážim

jesi ještě žiju, jesi sem pes

a jesi s trochou štěstí

necháš mi můj řetěz

 

5.5.2015  (upr. 12.5.2015)
vo růstu vlasů
ne jako ti mladí

co jim zbývá dalších vosum časů

na to se milovat, nenávidět

my už máme jenom jeden den,

jednu noc, jednu hodinu, jednu minutu, jeden okamžik

tak neztrácíme čas ohledy,

když jdeme do Ixtlanu
ať hřmí

nebo padaj stromy

zraky máme neochvějně upoutány k horizontu a rukama se dotýkáme vesmíru

prsty jsou vpletené do těch stromů

a v zemi zarostlý nohy při cestě do Ixtlanu

my tomu v Čechách říkáme Praha

jdeme až na prah

až za prach

až rozzáří se v křídlech její krása

praho jsi uvaděčka
nebo přístav?

jsi trvalá nebo věčná

jsi skutečná a nebo jenom v oku nastřelená

nebo jsi muj poslední život


chlapi to tak mají

tak když vidí ženu

s kerou mají něco blízkého

hned vystrukují pindíky a šavlují s nimi jako furianti

a tak se to důležité schová za obyčejný nepokoj

a to pravé shoří ve víru vášně

není a nebylo poháru,který by se tím naplnil

snad jen ten který předem prasknul

když prst vůle na něj tolik hrál

nebo kdo otočil ten pohár a nečeká na to co spadne shůry

ale přiklopí to co je dole

a pak si na něj stoupne - udna

a tak snadnějc v hovnech plove ....

píčovinky, sentiment mě už neba

i když někdy za večerů

kdy jaro tlačí mízu hore

na svojí violu si hraju

struny, nejhloub podladěně

pínys mezi struny vsunu a cikády mě doprovodí

když k tomu sklenku rumu do vesmíru já se vhodím

kde je potom co pohledávati?
nikteré svrbění nesnaží se urvat
pozornost svou v absolutním rozechvění,
jsa v něm neustále pohroužen...kde je puzení?
není li touha
není li touha
není li touha - jaro
není růst vlasů stejně vzrušivý jako pohlavní rozechvění?
ano v tichu lze slyšet tiché šimrání množících se buněk...

 

5.5.2015
jaro

věru!
jak je krásná země v jarním hávu
nejraděj bych nacpal si jí do rukávu
a tak zase poznávám boha v mysli člověka
který se zhmotnil aby mohl polykat
všecku krásu i bídu světa
sebe samého v ní vetkav

 

5.5.2015
o nutnosti vytvoření virtuálního státu

je třeba vytvořit virtuální stát, nebo společenstvo, nebo komunitu, nebo klan, ne snad proto aby byl virtuální, ale pro nedostatek místa v reálném prostoru, ne snad pro to že by skutečně byl, ale proto že určitý druh uvažování stíní tak nějak životu. až toto bude vytvořeno je třeba začít růst, vést polemiku a zrát, zrát duchovně a lidsky. budiž toto společensto nazváno, pro nedostatek pojmů, opět lidmi, neboť první kdo přicházeli po něčem co se začalo zdát vyhořelé, v krizích, nazývali se povětšinou prostě lidmi, a také ze skromnosti. Poté bude vytvořena instituce, imaginární struktura založená na reálných-imaginárních základech, zákonech, chcete li právnická osoba, a nebo lépe, bude vytvořeno a prolobováno nové speciální hnutí, které bude jasně deklarovat o to že mu jde o to vykoupit lidi z otroctví, zvířata i zemia že je založeno na sdílení lásce a vzdávání se zbytečného, tedy duchovním růstu. toto společenství bude pomocí dárců a mecenášů překlenovat nerovnováhu jednotlivce v systému kapitálu, složí se na svoji zemi a to vzdáním se svého nadbytku ovšem ne bez ztráty individuality, osobnosti. Budiž toto vzniknuvší například pomocí crowdfoundingu a ti kteří v reálném světě již něco vlastní mohou se připojit také, dobrovolně, třebas vratně...těchto společenstev může vznikat kolik chce a mohou mít různá pravidla, ale v podstatě jde o jedno, vykoupit zemi a člověka z otroctví...jsem zvědav jestli proti tomu konsporační společenstvo postaví tanky, ale aspoň se uvidí kdo je člověkem a kdo nikoliv...neexistují hranice, existuje jenom láska...to ostatní je umělé a proto je svět v krizi...atd...nechceme si totiž stavět domy s povolením, nechceme muset pálit své zemřelé příbuzné draze vykoupeným plynem, když můžeme nasytit strom a nebo zvíře, nechceme si nechat kecat do výchovy dětí a nechceme se nechat chránit a pomáhat od lidí kteří to dělají pro peníze..atd.

5.5.2015
malovaný na skle

svět je malovanej na skle
tak miláčku, netvař se sklesle
spoza sklo svítí světlo
možná jen aby nás pletlo
svítí dovnitř nebo ven?
jsem z té otázky unaven

27.4.2015
Ta židle v rohu je přesně pro mě

Ta židle v rohu je přesně pro mě

Vidim nalevo, napravo mám přehled

Zlomená stěna kryje mi záda

To co je dál, tělo kamaráda

Ona mířila moc ven

on zas dovnitř

Na půli cesty se srazili

Pivo ulili a se omluvili

A pak se rozešli

Ta židle v rohu je přesně pro mě

Svět do vočí se mi vkrádá

a je rozpustilý

ještě jedno pivo naleju si pod klobouk

krotkým stane se ten černý brouk

stíny ho odkryjí

a on dovolí mi vstoupit do světla z poza stolu

přestanu klopit oči, vlivem alkoholu

a vyletím rovně do plamenů

židli nechám těm co přijdou po mně

do toho rohu

 

23.4.2015
KAIN

ŇIKDO        JINEJ TĚ NEVOBJÍMÁ

ŇIKDO        JINEJ SE NERADUJE

ŇIKDO        JINEJ SE NESMĚJE

JENOM        TY

 

ŇIKDO        JINEJ TĚ NETRÁPÍ

ŇIKDO        JINEJ TĚ NEZRAŇUJE

ŇIKDO        JINEJ TĚ NEBODÁ

JENOM        TY

 

JSOU TO TVOJE VOČI DO KEREJCH SE DÍVÁŠ

JSOU TO TVOJE TVÁŘE,

TVOJE SLOVA, TVOJE VOBRAZY

TVOJE RADOST I STRAST

 

JE TO TVŮJ KLÍN Z KTERÝHO SI VZEŠEL I TVŮJ BRATR KAIN

 

12.3.2015
O nutnosti se spojit a tíze

Pojďme založit sdružení založené na vzdávání se sama sebe

Všechno co dáš, toho se vzdáváš

Jak pak může dojít ke sporu?

A pak až doneseme jídlo, společně ho sníme,

V jeho barvách obydlíme hospodu

V ní budeme chodit nazí a sbírat dary hostí

A pak koupíme půdu a na ní se oběsíme štěstím, ne

Postavíme si z bláta dům a budeme si hrát na mámy a na táty těch domů

Časem se budeme tak znát, že se přestaneme stydět chodit nazí

Budeme se tak znát, že spolu přestaneme mluvit pusou

Ze vzniklého ticha vyvstane řeč zvířat, kterou Jiřík už dávno umí

jenom my jsme jí zaTím neuviděli

I voda mluví a oheň, ptáci to ví, vidí to z výšky

Pak se ozve smrt, která se s ostychem a ráda zůčastní našich setkávání

A my jí víc poznáme, bude-li mezi námi, a ona nám ukáže, že se nemusíme bát

Pak přijdou poutníci a kolemjdoucí, budou se od nás učit a my je budeme léčit

Léčit z toho nedorozumění

Jsme zřeci, i když dnes si říkáme blázni

Postavme ten dům uprostřed světa

A uprostřed toho domu zapalme oheň

Pomažme se popelem

Není nic

Jen kruh

Není ani karma

Je jenom pro ty, kdo mají tíhu

Tíha je tlačí k zemi, a tak se zdá, že je možné klesat

A tíhu si svěřila duše, která se nezná,

která se bojí a která hledá

Až se najde ve středu světa...

Kde je ta tíha?

 

12.3.2015
Nová práce

Konečně jsem po dlouhých hodinách a dnech přání a meditací objevil práci. Práci, co jsem si přál. Celé hodiny se mohu dívat z okna na řadu stojících budov, projíždějících automobilů, a lidí nebo homunkulů, kteří se taktéž projíždějí ve svých golemkarech, mohu také pozorovat vlající kus hadru, který mi ukazuje stav vzdušných mas u památníku na Vítkově, často bývá dnes napnutý a tak zřetelně vidím dva pruhy, rudý a bílý s tím typickým modrým vklíněním. Vidím také jakousi tmavou postavu, ovšem bez koně. A za tím vším se honí mraky a v nich plavou ptáci. Když se setmí, sleduji rozsvěcující se škvíry oken tvořící jakousi tajemnou abecedu signálů na fasádách domů. Ale teď je křiklavo. A holubi sedí kdovíproč stále na jedné a též střeše ve stádečku neboli v houfu. Zprava na budově odborů vysílají vysílače a přijímají přijímače. A to všechno je to co vidím za jediný den. A těch dnů jsou tisíce. Jen občas někdo zazvoní a já s jásotem přistoupím k pultíku, a když vydám přišedšímu žádané, usedám opět ke svému stolu o osmi kapsách nebo se procházím místností o čtyřech stěnách.

Již jsem vymačkal všechny příběhy a přednášky z jůtubu, taky už jsem všem odpověděl na fejsbůčku, stůl mám poklizený, nádobí je umyté, nože jsou naostřeny o dna hrnků, dokonce i ta stará nálepka je seškrábána a stůl je vyleštěn. Malý trpaslík se na mě usmívá z parapetu, můj tichý společník, přilepený vteřinovým lepidlem, aby nepadal. Jenom ta žirafa ještě není hotová, kterou kreslím do nejmenších detailů, chlup za chlupem a obrazec za obrazcem; někde v dálce, v představách, v budoucnosti, jak se mi zdává, vynechám prázdné místo, a to bude odlesk jejího oka, a ona ožije, někde v dálce, už né na papíře…někde v dálce.

A zase ta ulice, jen si to představ, čtenáři, den za dnem tikání hodin na stěně a střídání přestávek, hučících židlí kdesi ve vyšších patrech, s tichem na chodbách o hodinách.

Chtěl jsem ti říct jedno, je to jako v jeskyni, netoužím po ničem víc, protože tady je vše, odlesky světel, vítr i zvuky, pomíjivost podnětů i tichá přítomnost.

6.3.2015  (upr. 12.3.2015)
Ještě! Rka.

Procházela se houštinou svěží trávy a podrostu. Obdivovala krásu veškerenstva. Sem tam ulovila mouchu, motýla, a nebo můru. Na kamenech ohřívala své šupinaté tělo za slunných dnů. Odpočívala ve stínu kapradin a válela se v pampeliškách. Cítila svěží vůni země a hrála si s klacíky, jehličím a brouky. Rostla a pozvolna zapomínala.

Jednou se také tak procházela tou krásou, když, právě obcházela kmen dubu, si všimla něčeho dlouhého a mrštného. Zpomalila. Ono to také zpomalilo. Zastavila, ono to také zastavilo a začalo se to kroutit jako hádě. Přemýšlela: co jen to může být! Chvíli to pozorovala, ale pak jí po nějakém čase došla trpělivost. Vyskočila! Letí, letí… a už už už to má v zubech - když se jí to v posledním okamžiku vysmýklo. Tak, co jen to může být, číhala znovu. A ono se to znova kroutilo, jako by se jí to smálo. A to jí dopálilo a chňap! Chytla to mezi zuby, když v tu chvíli jí něco píchlo! Au! Zakřičela v duchu a upustila tu divnou věc. Ale hlodavec její mysli jí nedal pokoje, co jen to je? Kroutilo se to před ní znovu. A po chvíli váhání a přemítání: Hups! Zakousla se do toho vší silou! Au! Píchlo jí to jako nikdy předtím, ale neupustila to, jen co jí oschla slza a utlumila bolest, zakousla se do toho dál a znovu jí to píchlo. Už to začínala polykat, soukala to do sebe jako hada, naše milá ještěrka…a možná dosud se honí za svým ocasem ještěrka naše malá. Viď, Tomáši.

5.3.2015
Ty tu... lek!

Že moucha vnímá jinak, daleko rychleji, než člověk, to asi víte...Tak...Ale...

Co asi vidí moucha, když sedívá na televizi?

 

5.3.2015
O spisovateli, který zjistil, že to není on, kdo píše...

Za čínal je kotem, mluvil, když se mu chtělo, akdyž chtěli aby psal, tak to neuměl, dostával pětky...To nepochopil. Proč má psát? Proč ho za to pak tupí? Pak se na čas odmlčel, a skončil jsko básník. Tenkrát nikoho nenapadlo, že neumí psát jenom proto, že neumí psát. tak se naučil psát všema deseti. a konečně to z něj teklo a on pochopil, že mu říkali pravdu, že neumí psát...ale né tak jak to mysleli oni...on jenom neuměl tak rychle zapisovat myšlenky...jenom jedna mu jednou řekla...on umí psát, ale v hlavě toho má tak mnoho...tak, to pochopil až teď...že to nepíše on, ale zachycuje Ono. A konečně o tom mohl napsat.

5.3.2015
Dlouhá chvíle

 

Život je mandala z našich dnů

Prodlužujme si krátké chvíle

Vždyť setrvávání v klidu

Je tak skvělé…tak

Nenimrejme se v jídle

 

Co přichází, zase odejde

Obdivuji ty, kdo trpí pamětí

Ale myšlenky létají,

dokud nejsou v knize

pak se straní v pozadí

 

Uvnitř mě je pusto a rád bych zavzpomínal

Nevím však, kam jsem si dal brýle

Život vzpomínky rozmazal

Je tu jasný jen průzor do plenéru

Nač malovat chiméru?

 

Vhodíš kámen do rybníka

Až k tvým nohám na břehu

Dojde o tom činu zmínka

Kámen klesne ke dnu

 

Každý den je svatý

Ten rovný i ten kudrnatý!

13.2.2015
bez názvu

Vše co dělám je onanie!

13.2.2015
KLERIKA

Tak jako vlk beránka láká svým něžným zpěvem

cinkáním rajských zvonců a vřelým bekotem

Vůní svěží trávy a rozkvetlou pastvinou

tak i my v rouše bezelstných výtáme tě u svatostánku veselým rytmem

oslepíme tvůj rozum a ponoříme tě do vlažné vody prostoty

A zažehneme plameny naší akce

abychom tě nesplašili rychlým ohřevem

zatímco extáze uvrhne tě v klidné pohupování

my budeme pojídat z tvého měknoucího těla

Protože naší potravou je tvoje libovost

Pozvolna obereme tvoje údy a vysajeme morek z tvých žeber

Ty lidská bestie, tvá lebka mozku džber

a z toho džberu víno budem pít

Zatímco se budeš pohupovat v extázi

Budem čerpat sílu ze zahrad čerstvě poražených panen

Zatímco budeš kdesi cestovat

Přijdeš o místo kam se vracet

Uvolni své tělo, ať neublížíš chuti

A pojez s námi z rajského

Není nic než extáze a stvořitel ti dal ústa i jazyk

abys ochutnal rozkoše v zahradě

Tedy tanči a neohlížej se 

je jen jedna cesta po které kráčíš

3.2.2015
Válka je jako řeka

Válka je jako řeka

Chvíli vytéká a chvíli vtéká

Není první, není druhá

Je jen jedna

Jedna řeka, jedna bolest

 

Stíná hlavu pýše

Cizeluje odvahu

Moudrý vidí, kdo ji volá

A kdy stojí na prahu

 

Zlo jako klam a zrada

A hlavně lež a bohorovnost...

Hůl hledá svá záda

Obžerci hlad a post

Slyšíš, vyplouvá řeka na povrch,

Nebo to jen šustot suché trávy?

Záminky, absurdní podvrh

Hodina nenávisti – zprávy?

Chrám falešných proroků,

Ústa našeptávačů,

Jazyky jsou farizejů

Média z přijímačů

 

Říkáš nejvyšší rozlišení

Slyším samota zuby cení

Říkáš aktuální informace

Ptám se, kdo zabavit a koho chce

Bázni, člověče, je čas

Už rty dotkly se polnice


Něco zrůdného se chystá,

Když vládne bůh ateista

14.1.2015  (upr. 16.1.2015)
zahrada

přišel chlápek a řiká

co tady děláš!

to je můj obytný přívěs a já zde parkuji, řekl 

jsem

on vzal nůž a začal bodat do mého obytného přívěsu

pak jsem ležel krvácející na zemi

pro radost kolemjdoucích

ač v planoucích očích a vzrušené mluvě

si jí nebyli vědomi

byl jsem tenkrát sám v zahradě, v tom parku

když přišel ten pán

až potom se objevil strážník  

s dotazy

a starostí o mé vědomí a já se mu omlouval

že špatně parkuji,nevěda ským mluvím

pak přišly sestry a dali mi něhu

spravily mi ten můj karavan

a tak bydlím dál

v zahradě

14.1.2015
bílí tulipán

nechtějte po mně, abych cokoliv psal, protože jasně vidím marnost toho všeho a vidím i příměr: je to jako vstrkování prstíčku do prdýlky a jeho následné očichávání. je to marné jako tření lososů s touhou vyhrát, hledání stejných symbolů. je to vsunování kožky mezi kožky. je to potkávání potkaného. aplikace aplikátoru pomocí přípravku. pokus nasadit do hadice vysavače: pomůcky: vysavač penis a ženské bradavky nejlépe někoho jiného. je to hnus. náhle se zesílí zvuk a motor saje naprázdno. oči se vykulí na koberce vášně. protkány síťo-vinou žilek. buší-li ti srdce, budíš -li se ze spánku, jsi již ze všeho unaven, zřejmě jsi tu za trest. kartáčuješ svojí duši tarotem. opakuješ. viny. války. lkaniny jsou v úterý, dávaj tanec s vlky s prstíčkem na stromě seznamů kdo přežije, může se nudit. vrapovaná suknice. někdy to může vypadat jako utkvělá představa, ale to je utkvělá představa. já se skutečně trápím, protože i po vytrhnutí joysticku, po rozbití kabiny i všech ovládacích prvků, po zadření motoru a po výstupu na pravé křídlo, zase, zase jsem zjistil, že jsem jenom na zemi. nechtějte po mně nic co vám můžu splnit, chtějte po mně nesplnitelné, chtějte otevřít oči a začít novou tapisérii, platinová cupatina imodiový průjem. individualistický průmer. když jsem býval mladým, svět býval starší, mnohem starší. čas běží kurva pozpátku. ser slanou vodu. jídlo, zbytečná vděčnost, jako vděčnost za vděčnost. snad jedině hudba napodobí pocit z plastového nádobí. noc není část dne, je to celé období, dám si tady několik hodin psánku a až to ráno budu číst, oči zarudlé a víčka nateklá, celý den to budu číst, budu přezkakovat slova, nalezaje nových významů, budu se smát tomu bláhovému čitateli, radujícímu se z otupělé blaženosti, budu mu vděčný za vědomí že je to, čteno zpředu dozadu, odzadu dopředu, s vynecháváním písmen , slabik, nebo celých slov a vět a jejich náhodné zbůhdarmé a bezděčné zaměňování a nahrazování, budu vděčný, že stále čtu totéž...čtu to jako hudbu. proto mě nemůžeš urazit, proto se můžu urazit, protože můžu číst odkud chci a stále to bude tentýž text, text, text, pauza, text, pocit, text, nic, nic...blankyt, prázdný blankyt. slove se to mjaurrrrřó, ale tomu jenom můj kocomour rozumí. že věci nemůžou mizet! chu chu chu. tak se pozorně dívej na ulici. stále něco mizí a nikdy se to nevrací ty zákone zachování. támhle v parku sedí dáma s psíkem, naproti je pohozenej karton od lacinýho vína, stromy co odhazujou listí, blankyt s hlasy lidí, nebo hlasy andělů, prolétávajících holubů, usedajících nářků za chlebem v drobení, světlostín, světlo, stín, tamnota...bzzzz, prolétla včela, zpívá kos v bejlí a do banky vešel chlap s kuklou na ptáku-slipy, a nikomu, nikomu to neni podezřelý...voe! to bude mela...melancholie v zahradách na konci léta. lípy jsou dobromyslné, jejich větve mě lákají k uchopení, lípy jsou jako víly, nic nechtějí, ale jsou rády za každý dotek dětských rukou. Bože. do banky vešla žena s taškou vypálenou jako papriky.červený papriky, čili papričky...ty voe! pes čeká venku a ciklisti opakují dokola astále znovu neustále v kruzích pohyby, řeky by se jim smály, té jednoduchosti, a co teprve jejich kosti, kos tak mámivě zpívá, dejte mi jen jeden jedinej let, několik let, abych to viděl z výšky, moulové, vy koblížci, vy superarbitranti pro blbost, vy točící se stvůry...jsem tady na lavičce, nahý jako mladé lvíče a těžký jako puštěný ptáček. opilý jako lahev rumu. jste erotičtí správci věcí veřejných. moji molášci, chopte se mně. vlečte mně až tam, kam jen ptáci mohou. sezame sezame...otužilost...vyklubitelnost...vymahatelnost...vtělitelnost...ručitelnost...bezpráví v právním státě? ne, strašit se mohou jenom malé děti...do banky vešla justýna, právě že justýna nechala venku uvázanýho toho psa, psa svýho nářku a samoty, justýna s velkým J, jako jebat...děti zpívají: justýno, justýno, co to máš těžkýho, ty vagíno...a dále volají děti: aproximujeme a tím se přibližujeme k jistotě, justýno, spltíme ti to všecko, justýno, i s úroky per anum...hustý, no...bezdomovci nesmí sedět na lavičce, ledaže by nebyli rozeznat od pána s kuklou...justýno, dívej se na lípy, jsou krásné i bez lýčení?

14.1.2015
opička na stromečku

je to zdáli jako klanící se pavouk

ne snad kvůli tvaru jeho samotného

ale spíš kvůli síti, kterou lze za ním podvědomě tušit

ne snad že by se klaněl

to zdání vzniká možná jeho poutavostí, kterou přitahuje oči pozorovatele

je to cestující otvor

ne snad že by někam zel, ale tušíme za ním něco víc, co je naším zrakům utajeno

nepohybuje se a přece cestuje, protože ho následujeme 

a my sami se tedy pohybujeme, tudíž i on, ačkoliv nás vždy obklopuje

Je to tady

ne proto, že by se ho dalo dotknout

je to žena, přestože je jasně oslovován jako muž,

protože je zahalen

je to větrný jezdec

ačkoliv jeho povaha je spíš koňská a dusná

miluje válku i když je tichý a stojí v pozadí bavě se téměř mile

stojí ač je prázdnem

rši, nic si neupírající

Má dlouhý ocas a smějící se oka

skáká po větvích hledaje plody 

 

 

14.1.2015
Učit se, učit se,učit se

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

8.1.2015  (upr. 14.1.2015)
Underground is alive, live is underground

Poslouchám tady ten zdánlivě nekonečnej dokument o undergroundu

a zatim jsem tam neslyšel to podstatný,

že zase se tady nedá žít,

aniž bys zapřel svojí duši,

aniž bys usnul nebo se ožral

nedá se tady žít, pro nadbytek buzerace a nepochopení,

pro nadbytek těch, kteří se bojí a proto se furt do něčeho serou

...už dávno jsme propadli peklu, aniž bychom cokoliv podepsali

už dávno si dělají co chtějí s obyčejným člověkem, který chce žít v pravdě

pravdivě se mluví zdánlivě, jenom proto že význam slov byl změněn

dokonce i píča a čůrák nejsou jasné pojmy

A tak si  vlastně neustále lžeme do očí

Rekni ďáblovi ne!

Rekni ďáblovi ne!

pravda a láska se změnily v cinismus a demagogii, 

sobectví se dnes říká individualismus

volnost a přátelství se změnili v těsnost a zištnost

jasné osobní rozhodnutí se změnilo v systémové rozhodnutí

práce se změnila v biznis,

Nebo ty si myslíš, že je nutný za všecko platit, i když to nejlepší je zadarmo

rovní rovným platí

Svoboda tisku není sto kanálů hoven za který ještě máme platit

Je to spiknutí

Ty si myslíš, že je lepší otevírání kruhů než jejich uzavírání

ti, kterým se platí, rádi učí ty kteří budou platit

ale život učí

Nepotřebujeme splácet ten váš systém

Nepotřebujeme se klanět zlatému teleti,

abychom se na něm mohli podílet a stát se členy vnitřní strany

Je to podvod, je to podvod na druhé kultuře.

A proto je třeba nově se pojmenovat

a vůbec se nepaktovat s těmi, kteří se budou dál věnovat změněnému jazyku

Srdce to cítí a rozum to vidí

Dábel se přestrojil

Buďme silní! ...protože i tadle sračka je demagogie.

2.1.2015
Krásná Sabina ježto se proměnila v prsten

 

Krásná Sabina schovala svou krásu

Do velké hromady hnoje,

neb nápadníci byli otravní jako mouchy

 

…zaklela se ve zlatý prsten

A jen ten, kdo by obsadil ho prstem

Ten by si prc a, bon ami, mohl si hrát s jejími prsami

 

Krom těch much však jenom jeden soudruch

který táhl těmi místy pluh

Nasadil v něj shodou okolností svou radlici

V tom okamžení rozdrtil jí palici

A její tělo vmžiku se stalo…

 

hnojícím

2.1.2015
Tajemství

Kdekdo říká, že tajmství už bude brzy odhaleno,

jiní tvrdí, že žádné neexistuje

Někteří mají za to, že je stále proč ho tajit

Obávám se, že všichni jsou zcela vedle

Nikdo nic netají, a přece, protože jsem lidumil

Rád bych přece jenom něco zatajil…

2.1.2015
Di do prdele! Sundej si to tričko.

Pojď, pustím ti Metalliku, kterou kdys nosil já na triku

Ukážu ti sbírku svých bývalých přátel, kterým jsem nosil až před oči

Pro co sám jsem si ještě dosud neskočil

A tady se dala koupit zmrzlina, dnes ruina

Zlatý kolovrat zlatou nit přede, a ty se blbě ptáš kdo vede

Zasraný pocity

Drak je bratr hada, mezi nima zrada

Falešná pleš, falešná kštice

Papež je celebrita a rokenrolová hvězda

A to je taky dobrej artistickej obrat

Nebo způsob jak tě obrat o čas a tvojí spásu

Papež byl taky jednou muj kámoš, nosil mi chleba

Než stal se akciónářem sámošky, než začal prcat Madonu

Ježiš, tě vidí, kamera je támhle na baráku

Chleba se nerozdáva, chleba se kupuje, milé děti

Pojď pustim ti Nirvánu, ty chlíváku

Opijeme se tady dole v rudym pekle kde potem masky již jsou oteklé

Ty hovado, sundej si to tričko

Chleba se rozdává, je to nejlepší a proto zdarma

Chleba je hlad a bída…ani netušíš jakou mám pravdu, Sajfrt…

Jsem, vole, Nýjo, a chtěl jsem tě k svýmu růstu

Obžerství nebo hlad vede k půstu?

Vědma se mě ptala jestli bych chtěl kreditku, kdyby se mě neptala

Jestli bych se na to podíval, kdyby mi to neporadila

Jestli bych tomu uvěřil, kdybych o tom nevěděl

Ty chlíváku, ano, jsem vyčůranej

Chčiju na papeže, chčiju na Madonu, chčiju na Nirvánu tady na rohu

Protože vítr je největší papež, a dalajláma je falešnej, z číňanů je nadšenej

Katolíci si pěstujou svý araby. Bojovníci napadaji – sraby

Kleopatra byla královna

Faraón žere a fáraj oni, komunisti?

Di do prdele, sundej si to tričko

 

Sundej si to tričko

2.1.2015
Glossa

Pojídám sladké tu plody, nezpozorovav že had polyká mé nohy

Na hlavu serou mi ptáci a já zatím myslel, že legraci mám já a né ti racci

1.1.2015
Osvěta

 

Uvízli jsme v tomto labyrintu světla

Co nás dělí od pravdy, jen škvíra světlá

Dbej poutníče útlosti svého pasu

Kdo hledáš mimo jsoucnost spásu

Ach ouvej, zde dojetí, strast i smrt

Nenalézáš, ač podnikls již hluboký tu vrt

Podstata všeho skrývá se pod lampou

Tam vězí vypínač plátna se svou tlapou

Sem, chlapče leze se prý dírou chlupatou

Pryč však neodejdeš hrobníkovou lopatou

Hubaf!, touha, krmí tvoje přítomenství

O pravdě hovoří jen sprosté podobenství

Pták tvě duše bez křídel v hmotě se uhnízdil

Tak, romantik, v osidla umístil

Svůj šat i tělo toho koho kryje to roucho

Jazyk, dotek, oko i ucho

Z druhé strany dá se říci

Proč nepojíst sladkou tu píci

Vždyť co, lepší malý v hrsti, než velký na topolu

Za trochu štěstí, snadno strpím trochu toho bolu

Milný, ty který tomu tolik věříš

Počkám si na to, až se vzbudíš

Tvá hlava ač prý není jen věšák čepice

Tvá duše jen flusem pro Touhy slepice

Milý je ti hnilobný tu zápach

Vždyť, pravda, život bují ve všech stoupách

Ale přece pozor na ty slepice

S chutí serou na nebeský stupnice

Cestou hore bývá kluzko

Čím větší cit tím větší ouzko

Pozer dej na pád a na jeho bolest

V něm je ukryta jen další lest 

15.12.2014
Prázdnota

Vyrvané konečníky

Zduřelé nosní dírky

Popsaná prázdnota

Žaludky naruby

Dělohy

Pumpující srdce

Vnitřní zrak

Neviditelné tělo

Krev v žilách

Pustit si Žilou

Žilou je kapela

15.12.2014
Málo tančíme!

 

 

Je podzimní den, jeden z těch, kdy se snadněji dýchá, kdy vzduch je chladný, ale člověku není zima, kdy ohně hoří jasným světlem a spalují vše, co je obsaženo. Na náměstí je kolot, mamon, manon, lesk i bída. Hluk. Tady objevil se znenadání, téměř nahý, sádhu. Pomazaný popelem pomíjivosti, hořící plamenem čistoty. Jeho tělo, nádoba ticha. Vzbudil pozornost několika spěchajících, jiní si ho nevšímají. Prodejci hotdogů smaží klobásy, tramvaje syčící v kolejích. Teď, mezi lampami, mirně vlevo od středu náměstí, sádhu vytvořil kruh z kamenů. Sebral dlažební kostky vyrvané značkou uličníky. Rozdělal malý oheň, usedl k němu a s pohledem upřeným do svého nitra, nebo kamsi daleko do vesmíru. Kolem něj se utvořil malý zástup a ti zdrženlivější kryli svou zvědavost nepřímým pohledem. Muž si jich nevšímal. I já jsem se zastavil a pozoroval jsem ho opřený o strom, pozoroval jsem jeho dech a strnulost. Nějací studenti přišli ke mně a sebrali několik málo větévek, které tu, zapomněla povinná očista města, připomínaly neustálé plynutí a pomíjivost, několik mrtvých větévek. Přiložili je pak na oheň. Hlouček se mezitím rozrostl. Nějaké dítě pustilo hudbu. A pak, když se domodlil, sádhu vstal a začal tančit, tančil divoký tanec přírodních lidí, zprvu pomalu a potom stále prudčeji, šlachy se napínaly, jeho tělo bylo plné síly, byl jako šelma. Přišli policisté. Něco mu říkali, on jim nerozuměl, nebo je neslyšel, nebo je nechtěl slyšet. Jeden z policistů k němu vykročil, chtěl se ho dotknout a v ten okamžik projel davem vzrušený výdech. V ten okamžik jsem viděl, jak se ta bytost změnila, v jednu chvíli jakoby měla tisíc očí a množství rukou a nohou, byl to prchavý okamžik, ale viděl jsem různé tvary bytostí, ve které se proměňoval a zároveň jimi byl v jednu chvíli, pak zase tančil. Policista ztuhl a dál se nehýbal, pak si sundal čepici. Sádhu naznačil, aby se svlékl, nevím ovšem jak, protože jsem si nepovšiml žádného gesta, vím však bezpečně že nějaké udělal. Policista si sundal uniformu, stále se strnule dívaje, potom poklekl a uklonil se. Přijelo další policejní auto. Dav už byl větší a vpředu  bylo několik tančících lidí, zespoda nebylo vidět co se děje u ohně. Já jsem potom přešel výš. Bylo vidět lidi, jak nosí papír a potom i jiný odpad z popelnic k ohni, plameny dosahovali již výšky člověka. Oba policisté tancovali, z ohně stoupal dým. Do davu se snažili dostat noví policisté, ale lidé je začali svlékat. Přijeli další policejní auta. Těď někdo vystřelil, dav se začal divoce chvět, lidé se začali prát s policisty. Přijela zásahová jednotka, létaly dlažební kostky, vytryskla krev, vzplanulo celé město, vše bylo přetřeno nabílo…co bylo dál to už víš, tisíckrát jsi to prožil. Sádhu zmizel, možná to byl přízrak, možná to byla skutečnost, ale oheň zůstal, a i když na náměstí vyhasnul, hoří dál v našich srdcích a ta srdce míří ke světlu, ta srdce touží, ta srdce prahnou a mění. Neexistují žádné zákony, jenom Boží zákony a člověk je svými zákony napodobuje a tak to je do chvíle, než se zákony přikloní na stranu neřádu. Potom přijde někdo, kdo přetře zákoníky nabílo, aby připomenul oheň, a z chaosu povstane nový svět. 

 

10.12.2014  (upr. 7.1.2015)
O cestování a dobrodružení o Praze jako metafyzickém modelu vesmíru

Jsme děti a Praha je naše hřiště

Cestujem pěšky, koněm a nebo v břiše

Tak pojď si hrát, odlož svý úkoly

A netvař se tak vážně, vždyť nic tě nebolí

Jsme děti a Svět je naše hřiště

Cestujem pěšky, koněm a nebo v břiše

Jsme děti Země a Slunce je otec

Tak přestaň tvářit se jak ledoborec

Jsme děti, Vesmír je naše hřiště

Cestujem pěšky, koněm a nebo v břiše

Jediný co smysl má je dobrodružství, ne ty tvoje sračky

Tak netvař se jak kdyby vzal ti někdo hračky

Proč míříš pořád tam kde má peklo filiálky?

Radši zaklepej na skromný dveře Paliárky

Jsme děti a Praha je naše hřiště

Cestujem pěšky, koněm a nebo v břiše

23.11.2014
O právech

mám právo chodit nahý

mám právo nemít identitu a jen tak se potulovat po kraji

mám právo říkat si co mě napadne, dokonce i sprostá slova mají právo na existenci, sprostá slova vytváří sprostá realita

mám právo neznat zákony své země

mám právo na vlastní zákony

ale nikdo nemůže být nucen je dodržovat

mám právo se zabývat sám sebou

mám právo nevěnovat se společnosti, nebo nějakým nejednoduchým idejím

mám právo studovat pod vedením mnou a vesmírem mi uděleného mistra

mám právo být stále se svojí rodinou

mám právo využívat cokoliv co naleznu na zemi, pod zemí i ve vodě

mám právo studovat ducha

...

a mám i jiná práva, vy humanisti, individualisti a egomaniaci, prorůstoví kapitalisti a komunisti


mám právo milovat jen tak a nic za to nechtít


 

21.11.2014
Chvála pomalosti

 

Zastav se, příteli, a poslechni mou řeč

Zklidni svou mysl a šetři sil

Vždyť lepší je volný stav nežli křeč

Nežli rachot strojů je tanec víl

 

Ať kouknu kam kouknu všude davy pomatenců

nepřítomných neklidu přívrženců

Kdekterý klopýtá o prvého, lecjaký padá do prachu přez druhého

Za lomozného zvuku železného šrotu

Příteli, ty skutečně nemáš zapotřebí hrát si na holotu

Stavíš li zeď, opatrně ber do ruky každý kámen a promlouvej s nimi

než uvězníš je v maltu

Sádrokarton nudí i mě

A rovina je na hovno, každé dítě to vidí

Víc zdí, víc cesty, víc cesty, větší bol

Jeden na mě volá: Chlape, nesháníte zedníka, vida moje zabílené kamaše

A v druhém uchu slyším: Půjč mi prachy, seš mým kámošem

Avšak v rachotu lhostejnosti, bych to jen těžko slyšel, kdyby mi neřvali v moje slechy

Další křičí, buď tam v sedum,

jiný brečí:

už se to nikdy nestane, jen mě nevyhazuj z práce , pane

…no jo, ale co já mám s tebou dělat, dí ústa předákova

Prvnímu tečou slzy jako hrachy, bojí se že ho vykopnou z vesmíru

Řev, lomoz, nářek a třes, světla, sirény a dým z otrávených cigaret

Není už země peklo, proč správce dopustil tu změnu, proč opustil ho duch?

Kde je radost, kde je moudrost, kde je chvala pomalosti?

 

Zastav se, příteli, pozoruj ticho a dej srdci ples

Vsuň do řeči klid a v pohyb svůj noblesu

Žebrákům dej vše co máš dnes

Ať sami přijdou ke svým děsům

 

Protože, kdo chce tam pomožme mu tam

Život je nejlepší učitel

Každého umoudří příběh a dobrodružství

Najdi v sobě lásku, ta jediná, čím víc jí dáš, tím víc jí získáš

Peníze nám podstrčili za ní, a sedíme na nich jako na sádrovém vejci slípka

 

Zastav se, příteli, poslouchej ticho a ve tmě vynikne i malé světlo

Nedívej se vzad, ni vpřed, dávej a přijímej, avšak věz!

Kdo je tím dárcem a kdo tím příjemcem?

Kdo dává jabloním plody a šípkům barvu

Kdo podbízí se tvému oku?

Kdo tiskne se nejskromněji, až v nitru tvého srdce, aby nerušil tě při hře?

 

Zastav se příteli a poslouchej

Jak jinak chceš poučit a vyvést z hříchu

A hřích jsi ty, je to tvůj strach a tvůj soud

Dotud trpný bude tvůj osud, dokud budeš bránit vodě téct a ohni hořet vzduchem a v popelu země neuvidíš pomíjivost

 

Radujte se!

 

Ať andělé se sem nemusejí znovu rodit a napravovat věci lidské

Nebuďte je z jejich snění blaženosti

 

Těšte se!

 

S vílami elfy i chauny

Těšte se z krásy stvoření a sami tvořte k jeho uctění

 

Milujte se!

 

Láska zdraví v druhém Boha

 

Bázněte!

 

…a bažte po dobrotě, po harmonii tónů,

kakofonie je příprava k symfonii,

bolest k uvolnění

 

Neblázněte lidi, ale opěvujte a opisujte Boží jména!

 

Chalem chalem, milucham, od ucham k ucham, mučačachu, květovzor, všehomír, kde nic tu nic, suchopýr, ambrózie, slunce, země, všechna lidská jména, hle beruška!, totalizátor, osvoboditel, Rocco, porno….rokoko????

 

Hledáme psa podle vrtícího se ocasu

Marná snaha, pes se vrtí, ocasem ani nehna

Chceme mít v očích světa krásu

Avšak marně pitváme se mezi stehna

 

Modlitba: 


Jsem král, jsem král, celého světa jsem pán

Kam oko dohlédne statek můj, boží stáj

Však když se chopím vidlí, mezi hovny se zabydlím

Trny se stanou jedovatými a žena dobrá mě opustí

Když jako pohůnek se popustím

Když hrnu se zastřihovat růže

Králem jsa, ničit nedopustím


Na krásu se hledí, kraása se žije!

 

21.11.2014
Já do lesa nesmím a jiná dramata

Já do lesa nesmím

Jsou tam větve pro má lana

Která pro ty kolem stražím

Slova smyček šepotaná

 

Na strništích pasti stražím

Slova v hlíně kladená

Ty kdo se v mé pasti lapí

To jsou stromů semena

 

 

Jsi něco mezi motýlem a netopýrem

Něco mezi savcem a mšicí

ty tvoje voči mají cosi

Trochu jímaj a trochu dávaj

Tak jako každej voheň

Trochu dává, trochu bere

 

Peníze nemáme

Dovnitř nás nepustí

Co dělat nejsou náš vynález

Rádi se přidáme

 K mytí nádobí…

Co dodat, mají samodřez

 

Krokodýl podél zdí

Žirafy k oknům krky natahují

 

Ale proč to podporovat

Když před námi zavírají dveře

Vlastní ohně rozdělat

Umí taky dobře hořet

 

Nač…nač rukama rozhazovat

Když se nám nechce brečet

Proč se nechat buzerovat

K čemu křičet, k čemu křeče

 

Jak vyplnit prázdná místa

Jak vyplnit plný prostor

Jak nezasahovat ač kráčet

V pavučinách tam je svět

 

Ranhojič zná jenom placebo a je špatný bavič

Trpící zná lék

V srdci zvířete jsou náboje

 

ty jsi střelec

30.10.2014
Lán

meze už jsou zaoraný,

všude jenom lán a lán...

a tu vidím nové meze:

jak překonat ho mám!

 

Ó, naslouchali,

 pak se vydali a šli v holou dál,

v mrazivém dusnu fata morgán až našli místo,

stejné jako jiná, leč jiné-bylo nejdál...

a tam se zakopali, by ti druzí, zase, jako vždycky, za nima se nevydali...

ti co sami nezasejí a pak v stopách prvních slídí, by se z krve jejich zpili.

30.10.2014  (upr. 21.11.2014)
Brakizace

Vytvořme malé lágry pro „naše děti“. Oploťme místo jejich her, zemi vysypme pískem, pokusme se jim lágry opatřiti přirozeně vypadajícími železnými, popřípadě dřevěnými konstrukcemi, aby zbytečně nedělali bordel, aby byly zabaveny a zároveň se tak učili disciplíně a pobytu ve vyhrazeném prostoru. Takto vychované děti snadněji přijmou následnou docházku do škol a vojenský režim, který je připraví na budoucí výkon zaměstnání. Protože ty potvory co jen tak běhaji po trávě a lezou po stromech pak nechtěj makat! Vyznačují se vlastními názory, kterým ovšem neříkají vlastní názory, neboť tvrdí, že je to záležitost celé kultury. Narušují naší snahu je osamostatnit, neradi komunikují se stroji; vztah k nim je jim třeba vštípit již pokudmožno co nejdříve. Není v našem zájmu, aby se shlukovali a probíhal mezi nimi jakýkoliv kontakt, protože tím se snížuje produktivita práce a ztrácejí motivaci, mohou se pak snadněji domoci nějakých práv a to rozhodně nemáme zapotřebí! My například v našem podniku již jsme zavedli elektronického vrátného, skutečný portýr, po zavedení píchaček snímajících otisky prstů, stal se zcela zbytečným. Kuřákům se tak například s každou cigaretou ubírá z jejich pracovního času- tato neřest ubírá nám na produktivitě daleko více než je stoupající hodnota akcií investovaných námi do tabákového průmyslu i když investicí do akcií zdravotnických zařízení se situace vyrovnává. Je pro nás zkrátka výhodnější využít produktivního věku k pracovním výkonům, protože postproduktivní věková skupina nám generuje svýmy pracovními, ovšem neprokazatelnými, nemocemi dostatečný zisk.


Je naprosto nezbytné, aby byli děti připravovány na své budoucí profese ale to jenom do té míry jak je nezbytné, jakékoliv další hlubší vzdělání a možnosti ke zkoumání ducha je nutno zcela vyloučit. Ovšem je jasné, že ke hlubšímu zkoumání ducha není mnoho informací zapotřebí, je to spíše jenom jedna z cest, proto je nutno současně zabavit pokudmožno veškerý volný čas chovanců nějakou nesmyslnou aktivitou, na západě se již osvědčilo samostatné dojéždění autem kamkoli a to zejména do práce(nechají se donutit a věří v nezbytnost cestování autem a to i několikahodinové), k čemuž mají chovanci již naučenou motivaci, neboť život bez práce, je pro naši výhodu, brán jako nemyslitelný. Dále je výborným nástrojem televizní přijímač, skvělý prostředek odpoutávající diváka od reality a samozřejmě počítač, je třeba vytvářet takové pořady a programy, aby divák nemohl odtrhnout oči, pracovně těmto nástrojům říkejme „krmítka“, což je nástroj nejvýstižnější, neboť dochází jednak k zabavení ale, a to je nejduležitější, je možné ovlivňovat myšlení chovanců a vštěpovat jim  „jejich“ názory. Díky cílenému krmení se nám nakonec nakonec podaří vypěstovat generace zcela bez kořenů, generace zcela závislé na našich produktech a informacích a sami si nakonec, pro svoje dobro, nechají voperovat identifikátor a sledovací zařízení, neboť nabudou dojmu, že jim to ušetří čas. Potom už je jenom krok k legalizaci povinného „značení“ a následně k zabudování represivního nástroje přímo do těla chovanců. Protože jediný velký problém zatím máme na straně genetiky, ještě stále se čas od času objevují jedinci, kteří „mají srdce“ a tito pociťují pocity jako nespokojenost, neloajalitu, která vede k malým vzpourám – které jsme ovšem díky moderním technologiím schopni snadno odhalit, díky jejich sociálnímu pudu se sami přihlásí ke svému autorství a pokud ne, jsou v devadesátidevíti procentech odhaleni svýmy „přáteli“. Je pak snadné je sledovat, a pokud závadná aktivita nabude nepřijatelné úrovně můžeme kdykoliv zasáhnout a situaci ovlivnit, osvědčila se metoda „ malé nehody s následnou operací mozku“, nebo cílené ozařování s cílem vyvolání nádoru, v průběhu jeho léčení pak je možno dosáhnout již čehokoliv. S uspokojením sledujeme, jak málo toho chovanci ví o zdraví, úspěšne se nám podařilo zdiskreditovat znalosti lidového léčitelství a toho vůbec nejjednoduššího způsobu prevence a léčby, což je skromnost. Lidové léčitelství je již dnes prodejné v upravené formě a i ti nejsilnější si nakonec nejsou jistí a tak se nemohou napojit na sebeúzdravnou sílu víry, zhola netuší, že všecko je klam, a že oni sami nám nakonec dávají sílu k životu. Efekt panického opouštění divadla s dveřmi otvírajícími se dovnitř funguje bezvadně a spolu s efektem pomalu se vařící žáby tvoří pro chovance velmi těžko odhalitelnou a rafinovanou past. Vůbec netuší, že devadesát procent nemocí je projevem genetického inženýrství a jaderných pokusů, nic natuší o brakizaci nebo splasmolektice. Šlechtěním dosahujeme pozvolna plemene zcela nesoběstačného a brakizací a farmakoliogickými zásahy jim vštěpujeme strach ze samoty, což už samo postačuje k jakémukoliv ovládnutí mysli. Splazmolektika je teprve v plenkách, ale pokud se nám podaří tyto metody rozvinout, byl by to velký skok, chovanci by byli zcela odříznuti od možnosti návratu do ráje.

25.10.2014
COOLNA

...A PAK JE TU TAKY TA KŮLNA, MILÝ TURDÍKU

TO JE MÍSTO GDE SE SCHÁZEJ TY CO JSOU KŮL

NĚCO TŘEBA JAKO NAŠE SKVĚLÁ PALIÁRKA

VIĎME, MILÍ PONDĚLNÍCI

25.10.2014  (upr. 26.10.2014)
O genitalitě, aneb jak nedostat přes držku

Jsou jenom dva způsoby, jak ukázat svoji genialitu

Buďto být nesnesitelně otravný, psát hovna, hrát hovna a tak vůbec…hovna

Tento způsob je ovšem dosti nejistý, neboť shodně se projevují lidé negeniální, takzvaní blbci a pitomci, a pak, snadno se může stát, že dostaneš přes držku…

Druhý způsob je: tvořit geniální a krásné věci

Přes držku můžeš dostat taky, pokud tvorbu budeš dávat do kontextu se svými, nebo cizími názory, a taky tě můžou zakázat…protože nakonec budeš vždycky někomu nepohodlnej

Oba tyto způsoby jsou ovšem jistým druhem perverze a zoufalství, protože genialita se dá také překonat a skrze ni dojít k vyjádření individuality v jednotě s průměrem a tak se stát mistrem ve skrytu

Ano, takového člověka v davu nepoznáš, ale má to jednu zásadní výhodu: nedostaneš přes držku.

Ale i tak je k tomu potřeba skutečného umění a cviku…

 

Proto nakonec přes držku nedostane jen málokdo.

22.10.2014  (upr. 25.10.2014)
o smradu

Tak dneska mi v práci řekl šéf zcela vážně, jak jsme tak jeli ve třech malym výtahem, že si mám příště vzít čistý tričko, čili že smrdim... a pak se mě ještě jednou významně ptal co že to mám v batohu...myslel jsem si svý...je pravda že včera jsem byl na paliárce a taky je pravda že dým není smrad...a taky je pravda, že si u toho pána vydělám rádoby dva tisíce za měsíc...tak co bych se kvůli němu každej den koupal, když jenom tahám bedny z místa na místo a nafukuju balónky a pozoruju vymejvání mozků...

tak co bych nechával zlostí cloumat svým majestátem?...když vím...svý...

a tak jsem si jenom řikal jak dlouho tomu pánovi bude trvat, než to taky pochopí...

a pak jsme jeli drahým vozem, kterému nejdou otevírat vzadu okýnka a ani dveře, protože stejně jako policejní auta chrání a pomáhají dětem aby nevypadly za jízdy, neboť jak známo děti jsou blbé po svých rodičích, i když těžko se padá dětem přikšírovaným v autosedačkách dětských... a tak já významně mlčel a v duchu jsem se smál...

a pak ten onen pustil rádio a tam hrála pohádka a bavili se tam dva bratři o tom zda slovo nebo čin je důležitější...vycházelo to na čin...ale pak jeden přišel na to: co když ale na tom něco je? co když ti řeknu, říkal bratrovi, co když ti řeknu...no co když ti například řeknu že jsi hnuj...no co když bych ti řekl že jseš hnuj...

ale já nejsem hnuj, povídá druhej

no ale já bych ti řekl, že jsi hnuj, tak ty bys mi řekl co?

nakonec z něj milej bratr dostal pekných pár nadávek

a pak se bavili o tom že to je nespravedlivý, že on mu řekl že je hnuj a za to obdržel daleko víc slov...

Přátelé já jsem se tomu dědkovi zezadu ze sedačky smál až jsem se za břicho popadal...

to se ví, že to radši stlumil dělaje, že něco důležitého vypráví

...

a to jsem jenom nenechal zlosti cloumat svým majestátem a myslel jsem si svý...

 

( no, milé děti, mam já brát vážně člověka kterej mi jindy zase doporučoval, že si jako mám udělat za pětset korun papír na to, že můžu řídit firemní auto, když věděl že ho budu řídit snad jednou?  leda že by mi to zaplatil ...a i to bych to ještě zvážil, protože jak známo papír z člověka lepšího řidiče neudělá, inu je to syn lampasáka, pan šéf, a já sice bez papíru dostanu o stovku míň za měsíc, ale v klidu si smrdim vzadu na sedačce a čtu si, protože řízení mám i tak dost...takže, mílá dítka , dávejte si na ně pozor, jsou rafinovaný, protože až je poznáte ...tak oni vás donutí až k pláči! :)

 

16.10.2014
EUROSPAJK

zkrášli svůj žalud EUROSPAJKEM

i varlata slastně proturbuj jeho hrotem

A ty, ženo dobrá, jistě oceníš jeho přednosti

ať už na bradavkách, nebo na příslušenství té tvojí zahrádky-pláňky spíš dnes, tam pod živým plotem

Kolik radosti skýtá TWIG EUROSPAJK, jak je pružný a úd erem jeho o kůž tvou

poznáš kde sídlí tělo

Vzrušivý svist a pak, po ohledání, najdeš rudý pruh na svých zádech, lýtku, nebo čele.

EUROSPAJK tvůj vnitřní lékař ti předepíše, a taky žiletky, a provazy nebo pouta, výdobytek to pomahačů

Užívej s přítelem, nebo sám: EUROSPAJK

16.10.2014
Jazyk

Vždycky jsem miloval definice

to krásné neboť a jest

a píšu si jienom tak pro radost, abych pochopil jazyk

a taky jsem se utápěl v kaligramech, jenom abych pochopil slova

Dneska vím, že v jazyku je všechno a nic

v jazyku je pochopení ale pramení z něj i nenávist

a přece jeněco za ním, něco co by se dalo nazvat bios, neco na čem i jazyk stojí

a bez čeho není to ani ono

proto nakonec moudrý dospěje do tichosti

aby dosáhl nejširšího datového toku

básníci se tomu jenom přibližují, neboť je vyživuje radost, láska a nebo nějaký jiný sentiment

kdejaký se ukájí nostalgií a jsou i básníci nenávisti a boje, těm se dnes možná říká politici

jindy to byli farizejové

 

A tady máš básnickou kost, čitateli

 

jest to tak a ne jinak

neboť voníš jako jablko

a to jablko voní zase jako švestka

a tašvestka voní jako právě napuštěný kondom

a ten kondom voní jako pneumatiky

a pneumatiky voní dálkou

a dálka voní tělem

a tělo svědí jablkem

a jablko je krásným hovnem a to je stromem

vidím to rovnou

zachraňte hovna

nenechte si vzít to jediné proč tu jsme

z hoven vzchází láska

neboť ta hovna voní jako tvoje ústa

a do nich strkám jazyk

a pěkně mě to sere

vždyť já už nejsem savec

a sralo mě to už ve škole, že ze mě dělaji opici

a já sem při tom voním éterem

a ta tvoje blůzka, skrývá dvě sokolí očka

kuk!

jsi savec?

neboť voníš hovnem

16.10.2014
ludismová

trhejte knížky, vyzdvihněte pátera koniáše a palte je

stejně už ty sračky nikdo nečte

rozflákejte auta, ať vám otevřou v ulici obchod

já jsem začal nenápadně rozbíjet hudební nástroje, aby mí kamarádi, opraváři hudebních nástrojů měli co opravovat

a taky jsem začal lhát, jenom proto, aby ti co měli pravdu, jí měli doopravdy

Ale hlavně: začnu tikat, aby čas získal zcela jiný smysl!

16.10.2014
o pořadech o vaření a jiných zlomyslnostech

je docela zlomyslnost

dělat pořady o vaření, kdy většinu ingrediencí si diváci nemůžou dovolit

při navrhování dětského pokojíčku hlavně nesmí dizajnér zapomenout vytvořit úkryty,

protože ti malí človíčkové si tak rádi stavějí bunkry

Tudle jsem dostal pokutu za špatný stání a dneska ty co mi jí dali stojí na tom místě, aby si mohli koupit svačinu

ale tim vůbec nechci říct, že by bylo dobrý, kdyby vládla na světě spravedlnost a, nedejbože, moudrost, protože pak by přestala bejt na světě prdel

14.9.2014
O cestách na konečnou

Pojďte si k nám zatančit, vy hovádka boží, u nás jinak běží čas, je jako usebranej,sběračkou, tančíme tady pro srdce kolemjdouucích, možná o nás nikdo neví, ale běda, kdo se podívá do očí našeho rasputina, kterého si pěstujeme, který je nám oddán a my jemu, stanovujícímu os. Vy kteří se šetříte, ačoliv víte, že času je málo, pojďte přiložit do ohně vášně, svlékněte si ty vaše olověné plavky, a běda tomu kdo se někou pe, láskyplné pokřtění, je zde pro každého místa, a dívky se připojí k tomu, kdo je vlídný a kdo se o ně postará, beránek boží, náš rasputin, náš vykrmenec pro zabijačku, protože není lepší ocenění svatosti, než ostentativní a jasná vražda! To jsem nebyl já, kdo na pětkrát se dostal domů, z přebujelého rána, vždy další a další konečná, tak jako jsem to chtěl už kdysi, lásko, bylo to velkolepé, a pak bože, ty mě vždycky přijmeš, chrám svytého víta nás vítá a dívkyrozepjaté a oslavující blahobytu, tyto dívky jsou totiž chrámy v chrámech, jsou li dostaečně dívčí. Ó, i lev se ustrne, a jeho hříva se zavlní, v očích se zaleskne, něha, a neha je někdy soucitná, a nezbytná…vražda…jeho napjatí svalové trčící do nebe a tak zvolna sunoucíse mraky za obzoru jasného a ptačného…jsme soucitní milá Frído, naposledy jsme se potkali před polednem, ale to je už dnes tři sta let! Lásko, dávej sbohem všem vyvoleným k pláči, a stoupni si ike mě, k ménu masu, necháme se sežrat, jako ta naše směšná volátka, kterými nás rdousili…miluji tě Frýdo…proč vždycky pouštíš tak všeříkající hudbu! Chytá mě z toho závrať a musím se obrcet do ulice, k těm kdo vůbec nechápají, trčíce jen tak z dlažby v kráčejícím dešti myšlenek, ó, jak netuší, jak netuší naší všemohoucnost, dokážeme je z toho zvednout?... ale mají dostatek pochopení pro let, pro opojení, pro vzrušení, mají vůbec smysl pro legraci? Laciní tuláci putující v dešti. Frýdo, miluji tě, vidím tě všude, jsi zdí i vystupuješ z dlažby! Lásko,  jak krásně mě zrcadlíš v letu, jsem michael, tvůj pasáček, tvůj Jáson ikarický. Zemřu pro tebe, a zemřu v letu, zemřu jenom tak, jako bych si Ti lehnul k nohám, lásko, vždyť víš nemáme čas se zdržovat na Zemi, není zde pro nás pochopení, a tak to nazveme nedostatkem místa a vlastní slabostí, vlastním bláznovstvím a bláhovostí...ty tvoje prsty jsou všude, hladí mě na mých zádech, čaruješ mi tam krví, a moje tělo, moje tělo padá, padá do mouky jarního dopoledne, ne, nejsem ještě doma, doma nejsou ulice.

 

26.8.2014
mODLITBA: o Střízlivosti

pROTO MODLI SE DNES TAKTO:

ó, bOŽE, DEJ STŘÍZLIVOSTI, 

STŘÍZLIVOSTI PRO MNE

I PRO MÉ BLIŽNÍ.

aBYCH DOBŘE SLOUŽIL,

ABACHOM DOBŘE BYLI SLUŽEBNÍKY VE JMÉNU bOHA,

A TO LIDSKÉ LÁSKY SPRVEDLNOSTI A HARMONIE

ó, bOŽE, DEJ STŘÍZLIVOSTI!

21.8.2014
Intel Cetelem

 

Pro islámský stát prý není ve světě místo

Prohlásil totiž: přežije jenom ten kdo tvoří, ne ten kdo ničí

Pak ale pustili nad jejich zemi letadla

A tak opět zneužil slovo pravdy

A tak i pro tuto zemi je jediná naděje

 

Bude vydán nový čip: intel cetelem

Ale oslavy zkazí boje za svobodu, hladomor a zánik kapitalismu

A z nějakého důvodu nebudou moci použít atomovou bombu, aby zničili zemi

Chaos bude učit lidi se k sobě chovat a najít ztracenou spiritualitu

Bůh oddělí do stáda ty k sobě nejmilejší a do čela jim dá vždy jednoho spravedlivého

Lži se začnou vyjevovat až později

Jenom spravedliví uvidí hloubku spiknutí proti člověku

Pak nakonec bude zničeno město, kterému se říká velké jablko

Aby ten hřích byl odčiněn a srovnán se zemí

Kdo s čím bude zacházet, tím také sejde

Auta budou narážet do aut

Tanky do tanků

Letadla budou padat sestřelena

Zvítězí ti, kdo nebojují a přes to se budou bránit

Zvítězí ti, kdo jsou nejsilnější a nikdo by jim nevěřil za blahobytu

Protože přežívají čirou vůlí tam dole

Ti, kteří již  tolikrát zvítězili, ale vědomí o tom bylo potlačeno

Během bojů se objeví učitelé

Budou hrdiny učit každodenním dovednostem a zpočátku i boji

Až všecko lehne popelem vstane Fénix nad čelem

 

19.8.2014
O válce a míru

Nehovoří-li se dostatečně o Bohu za míru

Promluví nakonec Bůh v době války


Neznáš li správnou míru, pak naučí tě 

Tebe, netvore, být ještě zrůdnějším

Tabě, anděli, docenit velikost svatosti

A potom na novém kolbišti, až zetlejí mrtvoly

Bezuzdným množením vzniknou nové problémy

Je na tobě, duše má, stranit se nevědomostÍ

Abys pak očištěna a pokřtěna našla se v bolesti

Nebo snad nechceš vepsat své jméno do historie?

Ne boj, bezuzdná touha, nebo nekonečná lítost do hry zapojí tě!


Už chci psát jenom pohádky

Vypráví básník, který se již ze všeho vypsal

Nevěda, že v pohádkách je podstata všech bolestí

Nové dobrodružství shledal 


Na kuruovském poli se neváhá 

Kostky jsou vrženy

Bratr v bratru pozná vraha

Neohlížej se, statečný

Za zády jenom klam a touha

Tam v předu čeká království

K ohledům je slouha


To my jsme ti jinoši s mačetami

Tu ruka tu noha, tam bolely pouta

A hlava s okem co nehledí

Jenom marně se korouhá


A jakejs byl, kolik dobra jsi dal a kolik zlých sil

Teď věnčí tě kolik jsi zkusil

Tisíckrát málo, tisíckrát nic špatná míra

Ale tisíckrát kapka a sytá zem, pak se umírá


 

2.6.2014
O opisování Božích jmen

Vyjděte ven a sázejte do veřejných záhonů zeleninu,
vytrhejte dráty osvětlení vedoucí do trávníku a dejte je do sběru
zavlažovací systém je dobrý leda tak pro děti
vyjděte ven a dělejte ohně v ulicích města
spalte všecko co stojí za to
a až to všecko skončí sejděte se a pojídejte zeleninu
protože kdysi mi říkal jeden farizej, že nejsem dost vzdělaný
že píšu s chybami?
ale kam vedl systém popisů?
občas je třeba zapomenout, abychom se mohli radovat
a čas zapomnění je tady
vzpomeňme si tedy na to co zastřešuje poznání a vědění,
nevytrhávejme slovo z kontextu, neoddělujme rostlinu od kořene
Většina slov vznikla nesprávným opisem, neboť to je tvorba, 
opisování Božích jmen

 

Vytvořil jsi snad rostlinu, zasel li´s semeno?

2.6.2014
Zápisky Kolemjdoucího

Odjedeme spolu někam daleko
teprve až autu dojde nafta necháme ho u cesty
dál půjdeme pěšky
ty před Tebou pořád něco chtěly
a tak jako správná milenka, víš že jsi tu jenom sama pro sebe
můžeš jenom čekat až ti hodím kost
pro mě jsi ta druhá
a to je tvoje jedinečnost
to je důvod proč jsi první
umíš se chovat jako celek
a protože jenom čekáš, neočekáváš, jenom vděčně přijmeš co ti dám
proto tě dobře krmím, dávám ti lepší než sobě
proto jsem tvým mužem, ale nikdy mi tak neříkej!

Odejdu někam daleko
teprve až tělu dojde síla nechám ho u cesty
dál půjdu pěšky
ty před Tebou pořád něco chtěli
a tak jako správný Bůh, víš že jsi tu jenom Sám pro Sebe
můžu jenom čekat až mi hodíš kost
pro mě Jsi Mnohý
a to je Tvoje Jedinečnost
to je důvod proč Jsi První
umíš se chovat jako Celek
a protože jenom čekám, neočekávám, jenom vděčně přijmu co mi dáš
proto mě dobře krmíš, dáváš mi lepší než Sobě
proto jsem Tvým Člověkem, a ty mým Bohem
a nikdy Tě nebudu zobrazovat

Nepátrej po mý minulosti
neptej se po mojí budoucnosti, ztratíš přítomnost
Mě nemůžeš vlastnit, nemůžeš mě přesvědčit, ani pochopit
můžeš se mnou jenom tančit v extázi
toť pro Tebe alfou i omegou
Můžeš si uschovat můj obraz v srdci
Ale pokus o změnu končí tragicky
Změním formu, nebo shořím, pokud mě použiješ
Nebudu už nikdy tím, co jsi milovala

Lógr na stole už je plesnivej
...jsem tu nebyl tak dlouho,
že kytky jsou mrtvý.
Jenom kaktus je živej, ale ten už tu byl přede mnou.
Ticho zní hlavou jako psí smích.

 

Až si nastěhujeme všechna zvířátko do bytu...

Tehdy konečně budeme moct jít ven

31.5.2014  (upr. 5.6.2014)
Nastražil jsem na sebe past

Nastražil jsem na sebe past, a to past velmi důmyslnou, stražil jsem ji přece já. Nejprve jsem se uvázal ke kolíku hlouposti, výchovy, povinností, pověry a rutiny, zvyků a zlozvyků, ke kolíku lpění a tužeb a tak dlouho jsem kolem něj obcházel, až se můj provaz zkrátil natolik, že jsem se málem oběsil.

Už jsem ležel s hlavou u země, s jazykem vyplazeným, když jsem to pochopil a rozčarován začal jsem provaz rozplétat. Rozplétal jsem ten podivný uzel a oči jsem u toho kulil jako dusící se kozel a točil jsem se jako zoufalá kuna chycená za tlapku, a to jen díky tomu, že jsem se honil za svým ocasem, jako starý nečistý vypelichaný pes plný blech, než jsem pochopil, že ve zmatku nic nepovolí.

Když jsem se dostatečně uklidnil a provaz alespoň trošku povolil, spatřil jsem další kolík, osu světa, ježto mě vodil dokola a na nějž se provaz namotával, takže jsem chodil ve stále menších a menších kruzích. Ztrať se! Zvolal jsem na něj, ale kolík tam stále čněl, vedl odněkud z pekel až k nedohlednu na nebi, hrabal jsem a narážel do něj, než jsem konečně pochopil, že ten provaz je příčinou mého soužení a jeho příčinou jsou mé vlastní úmluvy.

A tak, vítr náhody a záměru mi napomáhal, jednu žilku, jeden pramínek, jedno vlákno po druhém jsem rozplétal a zpřetrhával. Na jednu stranu dával jsem přetržené, na druhou ty, které jsem nechtěl a nebo nemohl zrušit. Uviděl jsem v tom jakýsi řád, který spojoval mě se světem. K přetržení některých provazů bylo potřeba nejprve zbavit se jiných a další jsem vyměnil za pružnější…


Nedokázal jsem najít odvahu zrušit všechna ta pouta, neboť síla a závrať řvoucí do temnot nekonečna je tak velká… jenom jsem ze svého lana vytvořil síť, a ta síť se zachvívá, a ten chvěv, to je volání.  Ta síť straží další pasti, dává moc a sílu a taky strach mě lanaří a za ním smrt temným zrakem se do mě dívá. Je to past v pasti, důvod proč se pásti obezřetně. Tam venku je tělo oka, co sídlí uvnitř člověka.

15.5.2014
Nemáme čas!

Tak jako zrychlili jsme čas,

jednou zpomalíme zas.

Protože jen dětská hříčka, hra na: „SPĚCHáme“,

je odpověď běžců: „Nestíháme!“

Kdo má start i cíl,

kdo si život stanovil,

kdo vzhlíží k dělání,

brání se nečinnosti,

to je jak z udělání,

ten by chtěl být tam.

Ale když tam bude, nebude zas tady.

Jak marná je to snaha.

Břicho plné,

žaludek kručí hlady.

Ačkoliv, je tu možnost, která má klady.

Radost z pohybu,

dovede ke kameni u cesty

a pak v rytmu zrychleného dechu

nemnohý spatří spočinutí mechu.

23.4.2014
Vidím město veliké...

Vidím město veliké...Ano, vidím vesnice, vesnice, kde chýšemi jsou kostry aut. Auto se dá použít na spoustu různých způsobů, ale to je tautologie... Do aut se dá taky pohřbívat. Z auta se dá udělat krásný pomník; když ho obrostou stromy a obalí se mechem, v šeru lesa vyniknou jednotlivé křivky, ale tuto postindustriální a postapokaliptickou světlohru umí i celá města, jsk jsme se o tom přesvědčili mnohokrát po Černobylu. Auto ovšem nemusí sloužit jenom člověku: od včelínů až po kurníky, takové bude jejich příští moderní využití, i kdejaký medvěd, rys nebo jezevec (ten je vskutku vášnivý jezdec) se do něj vútrobí, hmyz a všeliká havěť a hlavně pavouci v nich jsou samozřejmostí.

Auta jsou zdrojem vzácných materiálů, barevných plastů, vzácných látek, ale hlavně kovů pro výrobu ozdob a předmětů denní potřeby. Viděl jsem auto jako latrýnu, neb jako stůl a lavici pro celou rodinu.

O tom, že nepojízdná auta jsou rájem pro děti, není třeba hovořit.

Auta chrání před ostrým světlem, ale i proti dešti. Z auta se dá udělat spižírna, sklad dřeva, nebo ovoce, moc krásné je z něj ohniště, nebo důmyslný krb pro celou chalupu.

Nejkrásnější jsou auta hořící v noci, člověka naplňují bázní a není vidět tolik štiplavý kouř. Ostatně nebude to trvat dlouho a taková podívaná bude náplní sentimentálních vzpomínek a poezie, aut totiž není tolik, aby se dala jen tak pálit, když se dají užít na tolik různých, užitečnějších způsobů.

Auto zapřažené za koně ušetří spoustu práce, ale kdo by ji šetřil, když je tak vzácná; raději přeci uděláš čelenku se složitým vzorem, než se s něčím někam vláčet, proč se nepřestěhovat tam, kde je toho dostatek, nebo proč to nezasadit tam, kde je to potřeba?

Když ještě bývaly války, dělaly se z aut vozové hradby, ale proč by dneska někdo bojoval, když potravy je všude habaděj!

Auto koneckonců slouží dobře i jako schůdky, ze kterých se dobře trhají hrušky, nebo jako buben nebo metalofon. To tě ovšem napadne zcela automaticky, hned potom, co rozbiješ okna.

Auto někteří hračičkové používají i k náboženským účelům, různě je zdobí a obětují jim svůj (v postapokaliptickém popisu spojení volný čas zní jako anachronismus, proto svůj) čas a ovoce...

Tančení kolem aut a milování v nich v pralesním tichu, nebo na louce za zvuku vrzajících cvrčků, to je vskutku nádhera. Západy slunce, zpěv ptáků, pasoucí se jednorožci...a propo, už jste někdy řádili na střeše auta? No tak to zkuste, krásně to duní...

17.4.2014
Zápisky Kolemjdoucího

Nevidim rozdíl mezi poezií a technickejma tabulkama

Když se trošku soustředím, můžu si představit, jaký by to bylo

Najít tabulky v době, kdy to bude a nebo byla španělská vesnice

Koneckonců, jako to bylo s hliněnejma tabulkama

Ti lidé, kteří nám je zanechali, byli konec konců zdá se v lecčems prozíravější


Tudle se mi zdálo: Plaval jsem v rybníce a v tom rybníce se topil dům, doplaval jsem k němu, s domem se dalo volně otáčet, natočil jsem si ho tak, aby bublina dovolila mi prohlédnout si jeho obsah, z jakési skříně jsem otevřel dvířka, kupodivu uvnitř bylo sucho, bylo tam spoustu elektronických přístrojů, vzal jsem si něco co připomínalo přehrávač, ale vzal jsem si to jenom na památku, protože, jsem ani nepředpokládal že to bude funkční, a navíc, proč bych si potřeboval v tom čase něco pouštět, když bylo tolik co k objevování, říkal jsem si, možná jsem byl na světě sám, možná mohu někoho potkat, všechno jevilo se magické…


Nedávno jsem pár dnů pracoval jako dělník při přestavbě jednoho nejmenovaného obchodního domu. Bylo třeba přestavět regály tak, aby pasti na zákazníky byly pohodlné a pokudmožno zakryté. Bylo to velké dobrodružství, protože abych zaplatil nájem, musel jsem tam jít, ačkoliv jsem měl ještě bolavou klíční kost, kterou jsem měl před nedávno zlomenou, od nějakých svých jiných dobrodružství. Byla to docela dřina, po měsíčním polehávání a rekonvalescenci jsem měl tělo zesláblé…v důsledku toho jsem si neopatrností jednoho spolupracovníka, nejakýho Jardy, kterej byl sice Jarda, a během pár dní všichni pochopili, že s ním není rodno pracovat – ale za to byl sympatickej – nechal hodit na oba dva palce u nohou dřevotřískovou desku, takže jsem se záhy stal ještě rekonvalescentem po rozdrcení jednoho palce a štěnice u druhého, moje chromost se nakonec celkem uzdravila, bylo to poslední den montáží, které původně měly být delší, za víc peněz, a s kratší pracovní dobou, ale protože šéf firmy si chtěl koupit nové audi a manažer chtěl dostat přidáno, aby si mohl koupit novou hokejovou výstroj, oddřelo to pár pitomců jako já.


Když nás viděla jedna pracovnice, jistá docela hezká Pavlína, která dozorovala umístění regálů, prohodila bodře, že když vidí, jak nosíme ty těžký traverzy, že si myslí, že bychom jí i unesli. Když jsem to slyšel, neodpustil jsem si poznámku, že i my bychom ji unesli, ovšem není kam, protože už je to všude.


Ten člověk má vlhký ret a kudrnaté vlasy

Ta dívka vzadu nejistá připadá si

Zvláštní tvar cigaret, balí si támhleten


Napadlo mě že sezastavím

a trochu se porozhlédnu

Napadlo mě že se zastavím

A prohlédnu si to zkurvený město


To město teče jako láva

A místy je průhledný

Takže jsou vidět skály na kterých stojí


Tan chlapík co ho sestrojil

Byl bláznivej umělec

Má vzor perský koberec

A samochod hodinkového strojku

Je vidět věže a dole těžiště

To město odolává času

I když sebrali mu tržiště

Když mraky nad ním honí se

A déšť leští jeho krásu


Je to věru krásné zřízení

zisky si dělí nemnozí

a ztráty dědí všicky


Odpusťte, vy, které jsem zranil

Ale moje srdce hovoří jasně

Nevidím jinou možnost na krásně

i kdybys mě zabil


Třeba vidím mezi řádky

třeba vám vidím do hloubky duše

Třeba je to jenom moje bolest

Která brání se


Ale každá zbraň je dvojího ostří

Teď saješ si krev ze rtu

A hledáš soucit a odpuštění?

Nebo ostříš si meč a leštíš brnění?


Tak věz, že já nemůžu jinak

nemám lék na svůj hrot

Ten lék je tam venku 

A není lehké ho získat


Je v korunách stromů a jazycích zvířat 

je v kořenech bylin a trpících

Je mizející jako krása

S pralesem mizí i moje spása


Ale já prales nekácím

A zvířata nevyháním z jejich zahrady

nestavím komplexy, ani hradby trpících  

Nejsem člověk s úklady

Jsem člověk ze zahrady


Jsem jenom nejedlý, hořký

Jsem zakrytý jako past

Jsem synem démonů

jsem jejich domem, mám smysl mást

jsem nositel jejich písma

démonů stromů a mrtvých zvířat

jsem opaskem co břicho svírá

Jsem botou co tě nakopavá

Jsem tvojí ránou

Tak přestaň mě drbat


Ty mi říkáš

přestň být jako buldozer

a já, přestaň řídit, musím říkat



Novoroční projev prezidenta kde by mimo jiné zaznělo: DOPORUČUJI HOŠÍKUM, ABY TOLIK NEONANOVALI


co bych si ovšem skutečně přál je modrý plstěný klobouk, a to modrý jako nebe, modrý jako indigo


A taky bych chtěl mít na rubech dlaní tetovanej obličej

když bych se zakrýval byl bych jako z kamene

A víš co, ještě něco ti řeknu, já ten obličej mám, ale né v hřebech dlaní

A když pláču, když krvácí mi srdce, umím se smát


Chtěl bych vlastnit takové prase, chytré,

jehož uši,

proděravělé a pohodlně okované, byly by vlastně třmeny

v nosech mělo by udidla,

a to udidla měděná aby dobře táhlo

To prase by bylo živené myším morkem i s chlupy

a trapéz byl by jeho sedlem

To prase by bylo vlastizrádce

a jeho zrakem byly by jeho nozdry

a jeho vlajkou by bylo jeho tělo

A to by pálil ten pašík

A to nejdůležitější: Kde by mělo řídítka

Tedy, řídítky by byly žlaby, a to žlaby čichu a očí


Na co televizi!

...když máme náves, ulici a zahradu s rumištěm

a když chci přepnout tak i hospodu,

přímo před domem.

Kvůli loukám není vysílání,

zpravodajství, to kravské vysírání...


dobro to není dávat za darmo

Dobro to je vzdávat se něčeho za každou cenu

dobro není jen tak

dobro není snadná cesta

dobro útočí

dobro napadá

dobro, to je dobrodružství

Dobro to je boj

Dobro to je boj o vzdání se boje

Dobromysl, to je širé moře


Myslel jsem že je to hlava psa

ale byl to jen stoupající dým


Myslel jsem že jsou to zlostné hlasy

ale byl to jen bublající potok


Myslel jsem že smrt je již blízko

ale byla to jen momentální slabost


Věděl jsem, že se mi nemůže nic přihodit

pokud budu nepoznán

pokud se neprozradím

pokud nenápadně vytratím se z pastviska

a svěží trávu i družné bečení nechám samo sobě

 

Jeden z dalších geniálních vynálezů, kterého by se mohl někdo chopit:

VĚTRNÝ PLUH

 

OPILÉ TRAVERZY NA KTERÝCH SE KLÁTÍME

OPILÉ OČI KTERÉ BALAMUTÍME

Všecko je nějak naruby

Jsme šťastní, proto se rmoutíme

 

Již dost toho chladného hořekování

 

seš dutej jako trubka od vysavače, syčí ze mě

a prach ze stropu i země plní tělo mojí duší

 

16.4.2014
Píseň kverulantská - poezie, které říkám: "Vysraná poezie", píseň o 13ti slukách

Lidi jsou různý

Komouši, buzny

Chamtivec, altruista

Na zemi je mrtě místa

 

Stát lidumil své robě

Zanechá k převýchově

Homosexuálů páru víře

Barvám duhy a klistýře

 

Ženský a chlapy stejně

První ligu chlastáme

Že se pak pohádáme

Záminka ke svobodě

 

K mateřství svobodnému

Ke styku volnému

K ženské emancipaci

Na práci participaci

 

Svoboda všem přijde k duhu

Kdo ještě nepodlehli dluhu

Svoboda pohybu, hurá na vejlet!

Ale hlavně, moc nepřemejšlet

 

Co je to za biřice

Tyhlety úřitníci

Mě v životě by nenapadlo

Chtít po někom formuláře

 

Zase vzdalujem se ráji

Svobodá nám se krájí

Tvojí novou vizi

Podstrčí ti v televizi

 

Povolení k chovu vepře

Opičanku pro pejska

Do očí ti pepře

Nasype banda zlodějská

 

Na zemi nám vládne

Holota, místo krále

Zaplatíme koncese

K výkonu svý profese

 

Co na nás zase chystá

Bratr komunista

Sílu kapitálu

Strčte si do análu

 

Dejte mi na zemi roh

Abych se dívat nemoh

Jak andělovi co se nezmoh

Čouhá z roztomilejch kudrn roh

 

Naplňte mi lihem pito

Ať nevidim jeho kopyto

Radši bejt pořád v rauši

Než upsat ďáblu duši

 

Opilýmu v rohu báru

U stolu literátů

Nabízí mi k podpisu

Sloh co má smlouva nadpisu

 

 

 

16.4.2014
Provokativní (něco pro inspiraci)

Hej, blázni

Vy ste hovno blázni

Chybí vám trocha bláznivýho humoru

A to slovo blázen pak podobá se standartnímu úboru

 

(pozn.: kdyby si chtěl někdo ulevit a od plic mi zanadávat jakej jsem kokot, nechť zosobní moje jméno se všemi kokoty pod sluncem, a zejména J.V. je pěknej chuj, a taky Fero, Fero Lájoš (to je ještě ke všemu špinavej cikán, ohnivej cikán) jak je libo; tato terapyje pomohla nejednomu mému pacientovi)

 

11.4.2014
Americký sny

Kde jsou ty vaše americký sny

Kde jsou ty vaše pošetilosti když

Teď budete muset sníst svoje psy

a možná i vaše sousedy

Kde jsou ty vaše nablýskaný fára

Když benzin je na příděl a neni ani na cigára

Trest za to vaše přizpůsobování, za dojíždění do práce

za likvidaci rodin a nájmy co nejsou láce

Za všechny ty lži v televizi

za všechnu tu zpropadenou iluzi

Až sežereš poslední konzervu pro psy

umrzneš zimou a chcípneš hlady

Za všechny ploty a zvířátka zajetý na silnicích

Budete sáňkovat bradou v zemi na svojich sanicích

Za všechnu tu perzekuci nepřizpůsobivých

tě brzo, kámo, přejde smích

To ovšem jenom v lepším případě

V tom horšim tvuj soused sežere tě

Rozfláká ti hlavu trubkou od vysavače

Nebo tě uškrtí na kravatě

Seš holt bezbrannej a blbej

A zas prozřetelnost vyjádří vtipně

Že u vašich domů, jak na hřbitovech tuje

A to tvoje právo, kterýho jseš strůjce

který strašilo slušný a bezbranný lidi

Teď vystřídal Zákon, který každý vidí

TeĎ budeš draze platit každou dávků léků

A úroky budeš platit ze svý prdele

Svejma vlastníma kostma budeš rejt mi zahrádku

a konečně budu si moct pěstovat marjánku a jiný plevele

...ty vole

Sám si si to vybral, dělit na "my a oni"

teď budeš dělat koberec  mejm nekovanejm koním 

A mozek z tvý pitomý šišky

stane se lizem pro divoký lišky

Hele, kámo, neřikám to rád

Ale nejsem sám, kdo přestává se bát

Každej musí jednou skládat účty, když přijdou roky

Ale já nejsem ten, kdo vynaleznul úroky 

Já jsem spíš pro přírodní režim

zasadim jedno ale deset jich sklidim

Možná už to začínáš chápat

tak se prober a přestaň tápat

V životě je jenom jedna víra, chci aby tě to trklo

jenom jeden ráj, jeden Bůh a jedno peklo

Sám si si to vybral, dělit na "my a oni"

teď budeš dělat koberec  mejm nekovanejm koním 

Todle není touha dělat ze sebe jezdce

Chci jenom, abys měl čas probrat se

I když stejně vim, že věci jsou moc rozjetý

A lidi povětšinou jsou jak marionety

Na druhou stranu ale nejsou zas tak blbý

Systém a klamná víra je to co je tak brzdí

A přece to je nad slunce jasný,

že svět chce být ve vesmíru krásný

že tu nejsme jenom kvůli žrádlu a šukání

že tu nejsou jenom prachy a podnikání

Možná jenom stačí být skromní a šŤastní

Ale...sám jsi si to vybral dělit na "my a oni"

A zas prozřetelnost vyjádří vtipně

Že u vašich domů, jak na hřbitovech tuje






 

28.3.2014
Zápisky Kolemjdoucího

Problémem mých článků je zejména to, že je píši většinou opilý a ve chvatu, píši je zrcadlově a zprava doleva v rumunštině. Pak je teprve překládají moji špatně placení čeští zkouření lingvisté do mezinárodních jazyků. No a pak to čteš, ty moulo, ještě ty, takže se není čemu divit.

 

Sledujte televizi, ať jste v obraze

 

Architektura mikročipu je jistě odrazem a inspirací rozložení makročipu

 

Kouření způsobuje varnu

 

Filmaři si často hrají na bohy, protože pracují s lidmi

 

Někdy se najde komparzista, který si hraje s filmaři

 

To už je potom ovšem falešný komparzista

 

Mimochodem, představíme-li si, že po ulicích se pohybuje komparz, dostává rázem svět podivný nový, až metafyzický a mystický rozměr

 

Nemůžu se rozhodnout jestli být měšťan, vesničan, nebo být poustevníkem

 

Ti co, mají rádi pivo, často rádi i vepřové, je to zřejmě proto, že je k tomu vede slovo pivOvar

 

Přemýšlela, když si zaváděla tampón, kolik lidí asi umírá hlady

 

Pivo: nápoj snů

 

Umřel někdy někdo zbytečně?

 

Opravdový král, dává nejvyšší spropitné

 

Jako apoštolové střídají se v oknech známí

Jako jízda mezi stíny trhající světlo mezi lampami

Tak jde život, stéká jako slza, která vyschne, nebo skane

Víš, tam někde vzadu, víš, že bolest je matkou slasti a útěk je touha k návratu

 

voníš jako mýdlo s jelenem

Ale to z měsíce tak jeden den

jinak smrdíš jako prase

tak málo umýváš se

 

Ó, Boží tváři, je to krása, když květ zraje

ta vůně line se ze zahrad

láskyplně pro srdce kolemjdoucích

 

A tu upoutá tvoji pozornost ptactvo nebeské

létající, jako jiskry

a již nikdy neusneš do smutku

vzplaneš jasným světlem

 

Tanečnice s alobalem v dlaních

Svět je animovaný výkřik

 

K tomu, abychom se mohli poškrábat na pravici, potřebujeme levici

 

Vložíme li mezi kolo času a kolo prostoru člověka

Jistě ho tato kola semelou

Vznikne tak homogenní matérie, 

element, který se varem může opět oživit

Stačí ho vložit do vyhřívané formy, 

která uvězňuje osvoboditelné

 

Zaposlouchejme se, milí přátelé,

do tohoto dálničního ticha,

do ticha pilnic, strojního klidu,

do ticha bortících se staveb

Uchopme jednotlivá políčka filmu života

Zhasněme tmu i světlo

A v tuto chvíli můžeme se ptát:

Jak vypadá absolutno?

 

Život: stroboskop dnů a nocí

 

Oblékni se do nahoty

27.3.2014  (upr. 28.3.2014)
UPOZORNĚNÍ

Prosím Vás, toto upozornění jsem byl nucen vyrobit, aby se nestávalo to, co se mi stává, když se občas bavím s opilci a s tupci, ale i s obyčejnými unavenými lidmi. Protože moje naivita, upřímnost a empatie je až dětská.

Jde o jakousi vizitku, kterou předkládám při zahájení pivní konverzace původně s neznámými lidmy. Od letošního roku ji už budu předkládat i při běžném orálním styku se svými současnými i bývalými katamarády. Děkuji za její prostudováni a za pochopení.

 

Prosím Vás, nebijte mě, pokud se rozohním bývám nesmírně drzý a vyzývavý, ale to neznamená, že chci abyste mi dali přez držku. Možná jde jenom o nedorozumění a nekonpatibilitu našich vesmírů, možná se snažím vyjádřit něco, co se těžko vyjadřuje slovy, jde o jistý druh autismu. Možná jsem jenom pitomec a blbec, ale ve skutečnosti bych byl nerad, aby Vaše nejjasnější ruce trpěly tvrdostí mojí lebky. Pokud nepomůže slovní interpelace, zkuste mě polít studenou vodou, nebo dát pár dobře míněných facek.

Prosím Vás, zcela jistě nejde o skutečnou drzost nebo urážku, jde o emotivní zvukový projev, který s největší pravděpodobností není míněn zlým úmyslem. Naopak, nejspíš si druhý den ani nebudu pamatovat melodii ani zvuk slov.

Najděte v sobě, prosím, dostatek sil a ačkoliv jinak slušné dámy práskají dveřmi a relativně rozumní pánové si vyhrnují rukávy během mého poslechu, jde jenom o duševní chorobu a shodu okolností. Pohleďte na moje zjizvené čelo, snadno se dovtípíte, že já jistě jsem jenom člověk padlý na hlavu. No vidíte. Jde o určitý druh autismu a vyšinutosti způsobené snad nedostatkem slov, snad sebekontroly, snad životem na tomto pomateném ale krásném světě.

Prosím Vás, nenechte zlosti cloumat svým majestátem.

 

...ale jestli to neumíte jinak, tak si ulevte, za všechno co vás sere, já to zkusim vydržet, a kdyžtak se znova narodím, protože vím, taky to máte těžký, vy pitomci...

 

Jenom bych rád jedním dechem dodal, že to nepomáhá, ba právě naopak, ale je to na Vás.

 

Převelice děkuji za pochopení

27.3.2014
Na co by si blázni měli dát pozor

Představ si, že máš doma tu nejkrásnější princeznu, která jenom spí a nemluví, občas cucá si palec a cudně vrtí se.

Můžeš si s ní dělat, co se ti zachce, nikdy ti neřekne ne, jenom spí a usmívá se, spolupracuje přiměřeně, když jí pohladíš na jednom z tlačítek, tak se buďto mírně brání, a nebo slastně dává najevo libost.

Jenom se jaksi nemůže umejt, chodíš k ní tedy i s žínkou a po hraní omýváš jí varhany (orgány).

Nebo tě to může přestat bavit, ale ona časem začne hrozně smrdět; tak jí budeš muset umejt, abys jí mohl ojet.

Nebo taky ne.

Jseš tlustej a chlupatej. Jseša malej, s hnědejma očičima. Pak je tu ještě to lízání, když dobře vylížeš, nemusíš mejt.

Jseš malej a chlupatej, na nohou máš velký žlutý nehty, na rukou máš taky nehty; a ona je bílá a neposkvrněná, je neaktivní, jenom je. Ty jsi konatel, vykonavatel. Ty jsi taky hodnotitel.

Co pak uděláš, až tě to přestane bavit, ty?

Vezmeš dehet, dehet z borovýho dřeva, a natřeš jí celou, aby ses necejtil tak špinavej, roztrháš peřiny, a pak, když se ukloníš a uklidníš, vysypeš bělostné peří, na její zničené tělo, abys to odčinil, abys to odčinil ve svojí hlavě.

Víš, že to nejde, a tak si dáš hlavu do dlaní a usedneš k nohám postele.

Netušíš, že tvoje myšlenky jí otevřely nejprve jedno hluboké jiskřivé a temné oko, potom i druhé…

Netušíš, že tvoje myšlenky, jí dali moc tě velmi ponížit, tvoje síla, vytvořila představu její síly a strach z tebe sema, strach z tvojí představy tě může skutečně zabít

Ona se nemusí cítit zle, ale ty jí k tomu dáš morální kodex, dáš jí právo i sílu, staneš se jí a ona tebou, v tvé představě bude dokonce daleko hrozivější než ty…

Až plně pozná svojí sílu a svoje zneuctění, skočí