něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 27. 11. 2017 na slet č.48 v 19h do klubu Paliárka.            
17.4.2014
Zápisky Kolemjdoucího

Nevidim rozdíl mezi poezií a technickejma tabulkama

Když se trošku soustředím, můžu si představit, jaký by to bylo

Najít tabulky v době, kdy to bude a nebo byla španělská vesnice

Koneckonců, jako to bylo s hliněnejma tabulkama

Ti lidé, kteří nám je zanechali, byli konec konců zdá se v lecčems prozíravější


Tudle se mi zdálo: Plaval jsem v rybníce a v tom rybníce se topil dům, doplaval jsem k němu, s domem se dalo volně otáčet, natočil jsem si ho tak, aby bublina dovolila mi prohlédnout si jeho obsah, z jakési skříně jsem otevřel dvířka, kupodivu uvnitř bylo sucho, bylo tam spoustu elektronických přístrojů, vzal jsem si něco co připomínalo přehrávač, ale vzal jsem si to jenom na památku, protože, jsem ani nepředpokládal že to bude funkční, a navíc, proč bych si potřeboval v tom čase něco pouštět, když bylo tolik co k objevování, říkal jsem si, možná jsem byl na světě sám, možná mohu někoho potkat, všechno jevilo se magické…


Nedávno jsem pár dnů pracoval jako dělník při přestavbě jednoho nejmenovaného obchodního domu. Bylo třeba přestavět regály tak, aby pasti na zákazníky byly pohodlné a pokudmožno zakryté. Bylo to velké dobrodružství, protože abych zaplatil nájem, musel jsem tam jít, ačkoliv jsem měl ještě bolavou klíční kost, kterou jsem měl před nedávno zlomenou, od nějakých svých jiných dobrodružství. Byla to docela dřina, po měsíčním polehávání a rekonvalescenci jsem měl tělo zesláblé…v důsledku toho jsem si neopatrností jednoho spolupracovníka, nejakýho Jardy, kterej byl sice Jarda, a během pár dní všichni pochopili, že s ním není rodno pracovat – ale za to byl sympatickej – nechal hodit na oba dva palce u nohou dřevotřískovou desku, takže jsem se záhy stal ještě rekonvalescentem po rozdrcení jednoho palce a štěnice u druhého, moje chromost se nakonec celkem uzdravila, bylo to poslední den montáží, které původně měly být delší, za víc peněz, a s kratší pracovní dobou, ale protože šéf firmy si chtěl koupit nové audi a manažer chtěl dostat přidáno, aby si mohl koupit novou hokejovou výstroj, oddřelo to pár pitomců jako já.


Když nás viděla jedna pracovnice, jistá docela hezká Pavlína, která dozorovala umístění regálů, prohodila bodře, že když vidí, jak nosíme ty těžký traverzy, že si myslí, že bychom jí i unesli. Když jsem to slyšel, neodpustil jsem si poznámku, že i my bychom ji unesli, ovšem není kam, protože už je to všude.


Ten člověk má vlhký ret a kudrnaté vlasy

Ta dívka vzadu nejistá připadá si

Zvláštní tvar cigaret, balí si támhleten


Napadlo mě že sezastavím

a trochu se porozhlédnu

Napadlo mě že se zastavím

A prohlédnu si to zkurvený město


To město teče jako láva

A místy je průhledný

Takže jsou vidět skály na kterých stojí


Tan chlapík co ho sestrojil

Byl bláznivej umělec

Má vzor perský koberec

A samochod hodinkového strojku

Je vidět věže a dole těžiště

To město odolává času

I když sebrali mu tržiště

Když mraky nad ním honí se

A déšť leští jeho krásu


Je to věru krásné zřízení

zisky si dělí nemnozí

a ztráty dědí všicky


Odpusťte, vy, které jsem zranil

Ale moje srdce hovoří jasně

Nevidím jinou možnost na krásně

i kdybys mě zabil


Třeba vidím mezi řádky

třeba vám vidím do hloubky duše

Třeba je to jenom moje bolest

Která brání se


Ale každá zbraň je dvojího ostří

Teď saješ si krev ze rtu

A hledáš soucit a odpuštění?

Nebo ostříš si meč a leštíš brnění?


Tak věz, že já nemůžu jinak

nemám lék na svůj hrot

Ten lék je tam venku 

A není lehké ho získat


Je v korunách stromů a jazycích zvířat 

je v kořenech bylin a trpících

Je mizející jako krása

S pralesem mizí i moje spása


Ale já prales nekácím

A zvířata nevyháním z jejich zahrady

nestavím komplexy, ani hradby trpících  

Nejsem člověk s úklady

Jsem člověk ze zahrady


Jsem jenom nejedlý, hořký

Jsem zakrytý jako past

Jsem synem démonů

jsem jejich domem, mám smysl mást

jsem nositel jejich písma

démonů stromů a mrtvých zvířat

jsem opaskem co břicho svírá

Jsem botou co tě nakopavá

Jsem tvojí ránou

Tak přestaň mě drbat


Ty mi říkáš

přestň být jako buldozer

a já, přestaň řídit, musím říkat



Novoroční projev prezidenta kde by mimo jiné zaznělo: DOPORUČUJI HOŠÍKUM, ABY TOLIK NEONANOVALI


co bych si ovšem skutečně přál je modrý plstěný klobouk, a to modrý jako nebe, modrý jako indigo


A taky bych chtěl mít na rubech dlaní tetovanej obličej

když bych se zakrýval byl bych jako z kamene

A víš co, ještě něco ti řeknu, já ten obličej mám, ale né v hřebech dlaní

A když pláču, když krvácí mi srdce, umím se smát


Chtěl bych vlastnit takové prase, chytré,

jehož uši,

proděravělé a pohodlně okované, byly by vlastně třmeny

v nosech mělo by udidla,

a to udidla měděná aby dobře táhlo

To prase by bylo živené myším morkem i s chlupy

a trapéz byl by jeho sedlem

To prase by bylo vlastizrádce

a jeho zrakem byly by jeho nozdry

a jeho vlajkou by bylo jeho tělo

A to by pálil ten pašík

A to nejdůležitější: Kde by mělo řídítka

Tedy, řídítky by byly žlaby, a to žlaby čichu a očí


Na co televizi!

...když máme náves, ulici a zahradu s rumištěm

a když chci přepnout tak i hospodu,

přímo před domem.

Kvůli loukám není vysílání,

zpravodajství, to kravské vysírání...


dobro to není dávat za darmo

Dobro to je vzdávat se něčeho za každou cenu

dobro není jen tak

dobro není snadná cesta

dobro útočí

dobro napadá

dobro, to je dobrodružství

Dobro to je boj

Dobro to je boj o vzdání se boje

Dobromysl, to je širé moře


Myslel jsem že je to hlava psa

ale byl to jen stoupající dým


Myslel jsem že jsou to zlostné hlasy

ale byl to jen bublající potok


Myslel jsem že smrt je již blízko

ale byla to jen momentální slabost


Věděl jsem, že se mi nemůže nic přihodit

pokud budu nepoznán

pokud se neprozradím

pokud nenápadně vytratím se z pastviska

a svěží trávu i družné bečení nechám samo sobě

 

Jeden z dalších geniálních vynálezů, kterého by se mohl někdo chopit:

VĚTRNÝ PLUH

 

OPILÉ TRAVERZY NA KTERÝCH SE KLÁTÍME

OPILÉ OČI KTERÉ BALAMUTÍME

Všecko je nějak naruby

Jsme šťastní, proto se rmoutíme

 

Již dost toho chladného hořekování

 

seš dutej jako trubka od vysavače, syčí ze mě

a prach ze stropu i země plní tělo mojí duší

 

28.3.2014
Zápisky Kolemjdoucího

Problémem mých článků je zejména to, že je píši většinou opilý a ve chvatu, píši je zrcadlově a zprava doleva v rumunštině. Pak je teprve překládají moji špatně placení čeští zkouření lingvisté do mezinárodních jazyků. No a pak to čteš, ty moulo, ještě ty, takže se není čemu divit.

 

Sledujte televizi, ať jste v obraze

 

Architektura mikročipu je jistě odrazem a inspirací rozložení makročipu

 

Kouření způsobuje varnu

 

Filmaři si často hrají na bohy, protože pracují s lidmi

 

Někdy se najde komparzista, který si hraje s filmaři

 

To už je potom ovšem falešný komparzista

 

Mimochodem, představíme-li si, že po ulicích se pohybuje komparz, dostává rázem svět podivný nový, až metafyzický a mystický rozměr

 

Nemůžu se rozhodnout jestli být měšťan, vesničan, nebo být poustevníkem

 

Ti co, mají rádi pivo, často rádi i vepřové, je to zřejmě proto, že je k tomu vede slovo pivOvar

 

Přemýšlela, když si zaváděla tampón, kolik lidí asi umírá hlady

 

Pivo: nápoj snů

 

Umřel někdy někdo zbytečně?

 

Opravdový král, dává nejvyšší spropitné

 

Jako apoštolové střídají se v oknech známí

Jako jízda mezi stíny trhající světlo mezi lampami

Tak jde život, stéká jako slza, která vyschne, nebo skane

Víš, tam někde vzadu, víš, že bolest je matkou slasti a útěk je touha k návratu

 

voníš jako mýdlo s jelenem

Ale to z měsíce tak jeden den

jinak smrdíš jako prase

tak málo umýváš se

 

Ó, Boží tváři, je to krása, když květ zraje

ta vůně line se ze zahrad

láskyplně pro srdce kolemjdoucích

 

A tu upoutá tvoji pozornost ptactvo nebeské

létající, jako jiskry

a již nikdy neusneš do smutku

vzplaneš jasným světlem

 

Tanečnice s alobalem v dlaních

Svět je animovaný výkřik

 

K tomu, abychom se mohli poškrábat na pravici, potřebujeme levici

 

Vložíme li mezi kolo času a kolo prostoru člověka

Jistě ho tato kola semelou

Vznikne tak homogenní matérie, 

element, který se varem může opět oživit

Stačí ho vložit do vyhřívané formy, 

která uvězňuje osvoboditelné

 

Zaposlouchejme se, milí přátelé,

do tohoto dálničního ticha,

do ticha pilnic, strojního klidu,

do ticha bortících se staveb

Uchopme jednotlivá políčka filmu života

Zhasněme tmu i světlo

A v tuto chvíli můžeme se ptát:

Jak vypadá absolutno?

 

Život: stroboskop dnů a nocí

 

Oblékni se do nahoty

27.3.2014
Na co by si blázni měli dát pozor

Představ si, že máš doma tu nejkrásnější princeznu, která jenom spí a nemluví, občas cucá si palec a cudně vrtí se.

Můžeš si s ní dělat, co se ti zachce, nikdy ti neřekne ne, jenom spí a usmívá se, spolupracuje přiměřeně, když jí pohladíš na jednom z tlačítek, tak se buďto mírně brání, a nebo slastně dává najevo libost.

Jenom se jaksi nemůže umejt, chodíš k ní tedy i s žínkou a po hraní omýváš jí varhany (orgány).

Nebo tě to může přestat bavit, ale ona časem začne hrozně smrdět; tak jí budeš muset umejt, abys jí mohl ojet.

Nebo taky ne.

Jseš tlustej a chlupatej. Jseša malej, s hnědejma očičima. Pak je tu ještě to lízání, když dobře vylížeš, nemusíš mejt.

Jseš malej a chlupatej, na nohou máš velký žlutý nehty, na rukou máš taky nehty; a ona je bílá a neposkvrněná, je neaktivní, jenom je. Ty jsi konatel, vykonavatel. Ty jsi taky hodnotitel.

Co pak uděláš, až tě to přestane bavit, ty?

Vezmeš dehet, dehet z borovýho dřeva, a natřeš jí celou, aby ses necejtil tak špinavej, roztrháš peřiny, a pak, když se ukloníš a uklidníš, vysypeš bělostné peří, na její zničené tělo, abys to odčinil, abys to odčinil ve svojí hlavě.

Víš, že to nejde, a tak si dáš hlavu do dlaní a usedneš k nohám postele.

Netušíš, že tvoje myšlenky jí otevřely nejprve jedno hluboké jiskřivé a temné oko, potom i druhé…

Netušíš, že tvoje myšlenky, jí dali moc tě velmi ponížit, tvoje síla, vytvořila představu její síly a strach z tebe sema, strach z tvojí představy tě může skutečně zabít

Ona se nemusí cítit zle, ale ty jí k tomu dáš morální kodex, dáš jí právo i sílu, staneš se jí a ona tebou, v tvé představě bude dokonce daleko hrozivější než ty…

Až plně pozná svojí sílu a svoje zneuctění, skočí na tebe a udusí tě tóny svých varhan, utopí tě v tvojí vlastní představě její kundy


Nedávno jsme se s jedním hádali, co je lepší, jestli kozy nebo krávy, a co že je větší známka vyspělosti národa. Národ koz, snažil se mi naznačit můj oponent, který se ve volných chvílích věnuje archeologii a tak kromě šťourání v hovnech je nutně trošičku svým myšlením v jiné době. Mimochodem jeho rodiče jsou pěstiteli a pojídači koz. Říkám koza všecko sežere, všecko zplundruje, kráva je sice náročnější na údržbu, ale může zastat práci a její hovna zušlechťují půdu, jak jsem se dozvěděl od svého pana otce, ježto býval zootechnikem…Ten spor je směšný…Co ovšem směšné není je úvaha: Člověk postupně domestikoval různá zvířata, aby mu dobrovolně sloužila. Kam by se ale ubírala tato snaha, pokud by už zvířata nedostačovala požadyvkům zhýralých šlechtitelů? Nutně by sáhl k ochočení lidí, neboť jejich ruce i intelekt, velmi by rozšířili paletu požitků moderního, pokud možno skrytého otrokáře. Krav není. Koz pomálu. Lidí mnoho. Nežijeme již v takové době, kdy sami jsme kozami a krávami, zapřažení do žentourů našich „dobrých krmičů - hostitelů“? Není naše mírnost a humanismus, převlečený strach, není to pokrytectví; a nepokoj, který je v těžkých chvílích v člověku, není to jenom atavismus člověčenství, hrdosti a touha po hlubším spojení s existencí vyplouvající na povrch? My hledáme laciné odpovědi v konspiračních teoriích, ale co když samy konspirační teorie jsou ony pasti, odkládající spojení s jedinou jistotou, s jistotou v srdci, kristalu to spojení s Nejvyšším. Neopakuje se posté stejný scénář, jen v jiném nastudování, za použití moderních prostředků, jiných kulis, jazyka a vybavení divadla?

 Především, chceš-li dobře pěstovat zvířenu, dbej, aby nepoznala nebezpečí, pak snadno dovedeš i statného býka mezi ploty. Odděl silné kusy od stádečka, zdiskredituj je a lež oděj do slov pravdy, pak budeš volně se svým koněm projíždět v ohradě a vybírat si krmi. Nesmíš být poznán, aby nepojali k tobě nenávist a ti kdo prohlédli, aby nepamatovali si tvou tvář pro chvíli pomsty, proto užij prostředníky, užij honáky a kněží se sladkýmy slovy, užij prostřeníky zvané média a hlásej tu nepokoj, tu falešný pokoj. Vylaď věčně se dotazující srdce: Kde jsi člověče, nepojedl jsi z plodů poznání? Vylaď tato srdce rovnu k odpovědi, která zaplní to prázdné místo, vlož v ně sebedůležitost a pýchu, vlož v ně nejistotu nepoznanou, nejistotu přelepenou snobismem, nahraď pohled do sebe a zpytování, nahraď ho jednoduchými žvásty, módou, dosaď za rodinu, za to nejdražší, dosaď hvězdy, celebrity, aŤ lesknou se co nejvíce, pro oko lahodně. Za svornost dosaĎ, rovnost, individualitu, za přirozený řád autorit, zkušených a starců dosaď svévoli, svobodu a nový řád, moderním světem nahraď ten „starý“.

Vážení šlechtitelé a šlechtěnci, jediný kdo je spravedlivým učitelem je Stvořitel  a smrt, jako rádce a učitelka bázně a moudrosti. Kdo od nich se učí, vidí zlo oděné do čistých šatů, blikající a všelijak jinak náročně zdobené, smrt, ta je zavřena do věže; ze smrti je dnes tabu, a tak jsme níže než takzvaní barbaři, nemohouce se učiti moudrosti a tak se nedovoljíce Stvořitele, jež poslouchá raději toho, kdo je toho hoden. Protože jak člověk může mít před Bohem vážnosti, nemaje ji sám před sebou?

Vážení volové, kdybyste táhli tak svorně, jako táhnete vůz, na ohradu, bylo by jistě na světě jinak. Marně toužíte po zázracích, hledíte do dáli, a nevidíte, že zázrak je před očima. Není tak nesnadné létat, není tak nesnadné nechat se vést po krajině. Není tak nesnadné nazamykat a nechat to růst.

Vzdej se ovšem myšlenky něco vlastnit, vzdej se iluze trvalého, pak budeš boháčem a uzříš neměnné.

Je to dlouhá cesta, když udidla jsou zarostlá až v mozku a jho zavěšeno je v srdci a přece je snadné je shodit, je to dlouhá cesta, a přece je třeba ponejprv vydat se vzad, aby háky se odhákly a provazy vysmekly. A věz, že za každým tvým pohybem je smrt, a smrt nerozlišuje, ty si myslíš, že je to smrt těch druhých, ale moudrý vidí v každé smrti smrt svojí, protože je jenom jedno tělo. Jako jsou jenom jedna ústa. V rozlišení je záhuba všech. Kdo nevidí žebráka nevidí sebe, kdo nevidí bídu nevidí nic. Generace degenerace. Za dob temných holdují lidé šelmám, neboť v nich vidí sílu. Ale šelmy žerou maso a maso nemůže žít jenom z masa. Nemůže být šelem víc než je potravy, proto šelmy se navzájem požerou.

Říkají za to může ten, a ti druzí svalují vinu na prvního, dobře tě baví tento spor a zatím jde jenom o to, jak z kapsy ti ukrást měšec a nasadit udidla. Říkáte Ukrajina? Dobro versus Zlo? Říkají on byl první, ten nemá právo na to a ten na to, odvolávajíce se na společenstva, ale společenstva jsou různá. Pravda je však jenom jedna, proč neřeknou ať každý si zvolí kde chce stát, proč neříkají, že Bůh je jenom jeden a spor je fiktivní a nebo že jde o půdu, aŤ pak si o půdu bojují ti, kdo ji chtějí vlastnit? Proč neříkají, že země je všech a ten kdo rozděluje, ten zaslouží potrestat od těch, které klamal? Říkáte hranice? Právo? Pravice, levice? Jak velká hovna. NIC takového neexistuje, krom myslí obětí a jejich strůjců. Každý má mít jenom tolik, kolik je sám schopen opatřovat, nakolik je druhým ku prospěchu. A to vše se skromností. Už podle ksichtu pznávám tě jaceňuku. A podle mluvy vidím tvé našeptávače. Ano, jsem pro stát, ale daně se budou platit dobrovolně. Nebudou li daně, nebude stát, ať drží jenom to, co se přirozeně pojí.
To je cíl. Tak to skončí. Pak možná zavládne pokoj, nebo nepokoj. Uvažujme nad tím. Tento boj je věčný a až zmizí jeden status quo, přijde nový, pak znovu se bude soustava bránit, bude si muset protiřečit, dokud nepřijde osvícené vědomí a přirozený řád, příroda. Války nestačily, tak co bude dál? ‚Nebo snad války naopak byly pro zrušení přirozeného řádu? Přemnožilo se moc zvířectva? Bude 3. Světová, ve jménu čeho? Co je to občanská válka?


V tesku na nástěnce mezi inzeráty jako – doučím angličtinu, prodám ledničku, vyměním byt aj., byl tento zoufalý inzerát:

Sháním knihu: Ivo Rittig, Cesta k rychlým penězům


Krásný vtip J


Kamarád mi tudle řikal nová vyjmenovaná slova po z: Brzy, Jazyk, Nazývati se, Václava Havla


Na co by si blázni měli dát pozor:

Máme tady dva typy lidí: takzvaní blázni a lidé takzvaně normální. Blázni jsou pro ty normální nenormální, jsou to blázni, zatímco pro blázny jsou lidé normální skuteční blázni, čili lidé, kteří se dobrovolně vzdávají své individuality, svojí síly, lidé statičtí, nehledající, lidé v podstatě zakrnělí a oněmnělí, lidé bez oken a vykleštění. Takoví zpravidla nemívají jiskru v oku a stávají se z nich rúzné druhy citových a morálních idiotů.

Na co si blázni musí dát velký pozor je, aby tito takzvaní normální lidé nebyli pokládáni za blázny , aby blázny nenahradili normální lidé, potom by se bláznovství začalo podobat chození do práce a začínalo by docházet k nastolování pořádku. Místo řádu by tu pak byl neřád a skuteční blázni by se pak museli přesunout do ústraní, nebo by nedejbože uplně zmizeli…Leda že by bláznovství a jedinečnost se stala normalitou…no ale to by z toho byl uplně normální člověk uplně vykolejenej…a na zemi by nastal áj (I´) nebo ráj


Dneska jsem šel po karlově mostě a protože mám novou image od pivního půllitru tak jsem se musel rozesmát, když jsem viděl na onom mostě žebrat člověka s úplně stejným systémem jizev na čele a pod okem a ježto ten člověk pochopil, co mě tak rozesmálo, rozesmál se taky. A tak sme se smáli.


Spolubidlící mi dneska řekl, že potřebuje vyrobit kabel na kytaru. Já mu řek, že to dokážu velmi levně. On mi řek, že to potřebuje dnes. Tak jsem se vydal zakoupit kabel a konektory do jednoho nejmenovaného obchodu rh sound, kde většinou obsluhujou dva idijoti, jeden víc, jeden míň. Vážil jsem půlhodinovou cestu na kole do nuslí. V tom obchodě byl samozřejmě ten větší. Poprosil jsem ho o kabel, odpověděl že to nejde, já na to jak to, on že to nemůže nechat bez dozoru, rozuměj obchod má dvě části,obchod a sklad, kabel je ve skladu, což je asi pět metrů, tak ten chlápek seděl u počítače a na muj dotaz proč to nejde odpověděl, že je tam sám, já na to aha, že nic neukradnu a že klidně může zamknout, já počkam pět minut venku a pak to zalatim a pudu, na to se chlap začal dál vymlouvat proč to nejde, já ho zkoušel přesvědčit, že jsem vážil dvakrát půl hodiny abych ho přijel obšťastnit…no, věřte nebo ne asi 18 minut jsme se přesvědčovali a on mi ten kabel nedal…


No, bylo to k pláči, ale já jsem se zbytek dne musel divit co za idioty se tady ohybuje, a nedejbože pracuje.



⇡nahoru⇡