...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 21. 10. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | |
Na co by si blázni měli dát pozor (komiks, Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího (komiks, Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího (komiks, Kolemjdoucí) | |
Nevidim rozdíl mezi poezií a technickejma tabulkama Když se trošku soustředím, můžu si představit, jaký by to bylo Najít tabulky v době, kdy to bude a nebo byla španělská vesnice Koneckonců, jako to bylo s hliněnejma tabulkama Ti lidé, kteří nám je zanechali, byli konec konců zdá se v lecčems prozíravější Tudle se mi zdálo: Plaval jsem v rybníce a v tom rybníce se topil dům, doplaval jsem k němu, s domem se dalo volně otáčet, natočil jsem si ho tak, aby bublina dovolila mi prohlédnout si jeho obsah, z jakési skříně jsem otevřel dvířka, kupodivu uvnitř bylo sucho, bylo tam spoustu elektronických přístrojů, vzal jsem si něco co připomínalo přehrávač, ale vzal jsem si to jenom na památku, protože, jsem ani nepředpokládal že to bude funkční, a navíc, proč bych si potřeboval v tom čase něco pouštět, když bylo tolik co k objevování, říkal jsem si, možná jsem byl na světě sám, možná mohu někoho potkat, všechno jevilo se magické… Nedávno jsem pár dnů pracoval jako dělník při přestavbě jednoho nejmenovaného obchodního domu. Bylo třeba přestavět regály tak, aby pasti na zákazníky byly pohodlné a pokudmožno zakryté. Bylo to velké dobrodružství, protože abych zaplatil nájem, musel jsem tam jít, ačkoliv jsem měl ještě bolavou klíční kost, kterou jsem měl před nedávno zlomenou, od nějakých svých jiných dobrodružství. Byla to docela dřina, po měsíčním polehávání a rekonvalescenci jsem měl tělo zesláblé…v důsledku toho jsem si neopatrností jednoho spolupracovníka, nejakýho Jardy, kterej byl sice Jarda, a během pár dní všichni pochopili, že s ním není rodno pracovat – ale za to byl sympatickej – nechal hodit na oba dva palce u nohou dřevotřískovou desku, takže jsem se záhy stal ještě rekonvalescentem po rozdrcení jednoho palce a štěnice u druhého, moje chromost se nakonec celkem uzdravila, bylo to poslední den montáží, které původně měly být delší, za víc peněz, a s kratší pracovní dobou, ale protože šéf firmy si chtěl koupit nové audi a manažer chtěl dostat přidáno, aby si mohl koupit novou hokejovou výstroj, oddřelo to pár pitomců jako já. Když nás viděla jedna pracovnice, jistá docela hezká Pavlína, která dozorovala umístění regálů, prohodila bodře, že když vidí, jak nosíme ty těžký traverzy, že si myslí, že bychom jí i unesli. Když jsem to slyšel, neodpustil jsem si poznámku, že i my bychom ji unesli, ovšem není kam, protože už je to všude. Ten člověk má vlhký ret a kudrnaté vlasy Ta dívka vzadu nejistá připadá si Zvláštní tvar cigaret, balí si támhleten Napadlo mě že sezastavím a trochu se porozhlédnu Napadlo mě že se zastavím A prohlédnu si to zkurvený město To město teče jako láva A místy je průhledný Takže jsou vidět skály na kterých stojí Tan chlapík co ho sestrojil Byl bláznivej umělec Má vzor perský koberec A samochod hodinkového strojku Je vidět věže a dole těžiště To město odolává času I když sebrali mu tržiště Když mraky nad ním honí se A déšť leští jeho krásu Je to věru krásné zřízení zisky si dělí nemnozí a ztráty dědí všicky Odpusťte, vy, které jsem zranil Ale moje srdce hovoří jasně Nevidím jinou možnost na krásně i kdybys mě zabil Třeba vidím mezi řádky třeba vám vidím do hloubky duše Třeba je to jenom moje bolest Která brání se Ale každá zbraň je dvojího ostří Teď saješ si krev ze rtu A hledáš soucit a odpuštění? Nebo ostříš si meč a leštíš brnění? Tak věz, že já nemůžu jinak nemám lék na svůj hrot Ten lék je tam venku A není lehké ho získat Je v korunách stromů a jazycích zvířat je v kořenech bylin a trpících Je mizející jako krása S pralesem mizí i moje spása Ale já prales nekácím A zvířata nevyháním z jejich zahrady nestavím komplexy, ani hradby trpících Nejsem člověk s úklady Jsem člověk ze zahrady Jsem jenom nejedlý, hořký Jsem zakrytý jako past Jsem synem démonů jsem jejich domem, mám smysl mást jsem nositel jejich písma démonů stromů a mrtvých zvířat jsem opaskem co břicho svírá Jsem botou co tě nakopavá Jsem tvojí ránou Tak přestaň mě drbat Ty mi říkáš přestň být jako buldozer a já, přestaň řídit, musím říkat Novoroční projev prezidenta kde by mimo jiné zaznělo: DOPORUČUJI HOŠÍKUM, ABY TOLIK NEONANOVALI co bych si ovšem skutečně přál je modrý plstěný klobouk, a to modrý jako nebe, modrý jako indigo A taky bych chtěl mít na rubech dlaní tetovanej obličej když bych se zakrýval byl bych jako z kamene A víš co, ještě něco ti řeknu, já ten obličej mám, ale né v hřebech dlaní A když pláču, když krvácí mi srdce, umím se smát Chtěl bych vlastnit takové prase, chytré, jehož uši, proděravělé a pohodlně okované, byly by vlastně třmeny v nosech mělo by udidla, a to udidla měděná aby dobře táhlo To prase by bylo živené myším morkem i s chlupy a trapéz byl by jeho sedlem To prase by bylo vlastizrádce a jeho zrakem byly by jeho nozdry a jeho vlajkou by bylo jeho tělo A to by pálil ten pašík A to nejdůležitější: Kde by mělo řídítka Tedy, řídítky by byly žlaby, a to žlaby čichu a očí Na co televizi! ...když máme náves, ulici a zahradu s rumištěm a když chci přepnout tak i hospodu, přímo před domem. Kvůli loukám není vysílání, zpravodajství, to kravské vysírání... dobro to není dávat za darmo Dobro to je vzdávat se něčeho za každou cenu dobro není jen tak dobro není snadná cesta dobro útočí dobro napadá dobro, to je dobrodružství Dobro to je boj Dobro to je boj o vzdání se boje Dobromysl, to je širé moře Myslel jsem že je to hlava psa ale byl to jen stoupající dým Myslel jsem že jsou to zlostné hlasy ale byl to jen bublající potok Myslel jsem že smrt je již blízko ale byla to jen momentální slabost Věděl jsem, že se mi nemůže nic přihodit pokud budu nepoznán pokud se neprozradím pokud nenápadně vytratím se z pastviska a svěží trávu i družné bečení nechám samo sobě
Jeden z dalších geniálních vynálezů, kterého by se mohl někdo chopit: VĚTRNÝ PLUH
OPILÉ TRAVERZY NA KTERÝCH SE KLÁTÍME OPILÉ OČI KTERÉ BALAMUTÍME Všecko je nějak naruby Jsme šťastní, proto se rmoutíme
Již dost toho chladného hořekování
seš dutej jako trubka od vysavače, syčí ze mě a prach ze stropu i země plní tělo mojí duší
|
|
Problémem mých článků je zejména to, že je píši většinou opilý a ve chvatu, píši je zrcadlově a zprava doleva v rumunštině. Pak je teprve překládají moji špatně placení čeští zkouření lingvisté do mezinárodních jazyků. No a pak to čteš, ty moulo, ještě ty, takže se není čemu divit.
Sledujte televizi, ať jste v obraze
Architektura mikročipu je jistě odrazem a inspirací rozložení makročipu
Kouření způsobuje varnu
Filmaři si často hrají na bohy, protože pracují s lidmi
Někdy se najde komparzista, který si hraje s filmaři
To už je potom ovšem falešný komparzista
Mimochodem, představíme-li si, že po ulicích se pohybuje komparz, dostává rázem svět podivný nový, až metafyzický a mystický rozměr
Nemůžu se rozhodnout jestli být měšťan, vesničan, nebo být poustevníkem
Ti co, mají rádi pivo, často rádi i vepřové, je to zřejmě proto, že je k tomu vede slovo pivOvar
Přemýšlela, když si zaváděla tampón, kolik lidí asi umírá hlady
Pivo: nápoj snů
Umřel někdy někdo zbytečně?
Opravdový král, dává nejvyšší spropitné
Jako apoštolové střídají se v oknech známí Jako jízda mezi stíny trhající světlo mezi lampami Tak jde život, stéká jako slza, která vyschne, nebo skane Víš, tam někde vzadu, víš, že bolest je matkou slasti a útěk je touha k návratu
voníš jako mýdlo s jelenem Ale to z měsíce tak jeden den jinak smrdíš jako prase tak málo umýváš se
Ó, Boží tváři, je to krása, když květ zraje ta vůně line se ze zahrad láskyplně pro srdce kolemjdoucích
A tu upoutá tvoji pozornost ptactvo nebeské létající, jako jiskry a již nikdy neusneš do smutku vzplaneš jasným světlem
Tanečnice s alobalem v dlaních Svět je animovaný výkřik
K tomu, abychom se mohli poškrábat na pravici, potřebujeme levici
Vložíme li mezi kolo času a kolo prostoru člověka Jistě ho tato kola semelou Vznikne tak homogenní matérie, element, který se varem může opět oživit Stačí ho vložit do vyhřívané formy, která uvězňuje osvoboditelné
Zaposlouchejme se, milí přátelé, do tohoto dálničního ticha, do ticha pilnic, strojního klidu, do ticha bortících se staveb Uchopme jednotlivá políčka filmu života Zhasněme tmu i světlo A v tuto chvíli můžeme se ptát: Jak vypadá absolutno?
Život: stroboskop dnů a nocí
Oblékni se do nahoty |
|
Představ si, že máš doma tu nejkrásnější princeznu, která jenom spí a nemluví, občas cucá si palec a cudně vrtí se. Můžeš si s ní dělat, co se ti zachce, nikdy ti neřekne ne, jenom spí a usmívá se, spolupracuje přiměřeně, když jí pohladíš na jednom z tlačítek, tak se buďto mírně brání, a nebo slastně dává najevo libost. Jenom se jaksi nemůže umejt, chodíš k ní tedy i s žínkou a po hraní omýváš jí varhany (orgány). Nebo tě to může přestat bavit, ale ona časem začne hrozně smrdět; tak jí budeš muset umejt, abys jí mohl ojet. Nebo taky ne. Jseš tlustej a chlupatej. Jseša malej, s hnědejma očičima. Pak je tu ještě to lízání, když dobře vylížeš, nemusíš mejt. Jseš malej a chlupatej, na nohou máš velký žlutý nehty, na rukou máš taky nehty; a ona je bílá a neposkvrněná, je neaktivní, jenom je. Ty jsi konatel, vykonavatel. Ty jsi taky hodnotitel. Co pak uděláš, až tě to přestane bavit, ty? Vezmeš dehet, dehet z borovýho dřeva, a natřeš jí celou, aby ses necejtil tak špinavej, roztrháš peřiny, a pak, když se ukloníš a uklidníš, vysypeš bělostné peří, na její zničené tělo, abys to odčinil, abys to odčinil ve svojí hlavě. Víš, že to nejde, a tak si dáš hlavu do dlaní a usedneš k nohám postele. Netušíš, že tvoje myšlenky jí otevřely nejprve jedno hluboké jiskřivé a temné oko, potom i druhé… Netušíš, že tvoje myšlenky, jí dali moc tě velmi ponížit, tvoje síla, vytvořila představu její síly a strach z tebe sema, strach z tvojí představy tě může skutečně zabít Ona se nemusí cítit zle, ale ty jí k tomu dáš morální kodex, dáš jí právo i sílu, staneš se jí a ona tebou, v tvé představě bude dokonce daleko hrozivější než ty… Až plně pozná svojí sílu a svoje zneuctění, skočí na tebe a udusí tě tóny svých varhan, utopí tě v tvojí vlastní představě její kundy Nedávno jsme se s jedním hádali, co je lepší, jestli kozy nebo krávy, a co že je větší známka vyspělosti národa. Národ koz, snažil se mi naznačit můj oponent, který se ve volných chvílích věnuje archeologii a tak kromě šťourání v hovnech je nutně trošičku svým myšlením v jiné době. Mimochodem jeho rodiče jsou pěstiteli a pojídači koz. Říkám koza všecko sežere, všecko zplundruje, kráva je sice náročnější na údržbu, ale může zastat práci a její hovna zušlechťují půdu, jak jsem se dozvěděl od svého pana otce, ježto býval zootechnikem…Ten spor je směšný…Co ovšem směšné není je úvaha: Člověk postupně domestikoval různá zvířata, aby mu dobrovolně sloužila. Kam by se ale ubírala tato snaha, pokud by už zvířata nedostačovala požadyvkům zhýralých šlechtitelů? Nutně by sáhl k ochočení lidí, neboť jejich ruce i intelekt, velmi by rozšířili paletu požitků moderního, pokud možno skrytého otrokáře. Krav není. Koz pomálu. Lidí mnoho. Nežijeme již v takové době, kdy sami jsme kozami a krávami, zapřažení do žentourů našich „dobrých krmičů - hostitelů“? Není naše mírnost a humanismus, převlečený strach, není to pokrytectví; a nepokoj, který je v těžkých chvílích v člověku, není to jenom atavismus člověčenství, hrdosti a touha po hlubším spojení s existencí vyplouvající na povrch? My hledáme laciné odpovědi v konspiračních teoriích, ale co když samy konspirační teorie jsou ony pasti, odkládající spojení s jedinou jistotou, s jistotou v srdci, kristalu to spojení s Nejvyšším. Neopakuje se posté stejný scénář, jen v jiném nastudování, za použití moderních prostředků, jiných kulis, jazyka a vybavení divadla? Především, chceš-li dobře pěstovat zvířenu, dbej, aby nepoznala nebezpečí, pak snadno dovedeš i statného býka mezi ploty. Odděl silné kusy od stádečka, zdiskredituj je a lež oděj do slov pravdy, pak budeš volně se svým koněm projíždět v ohradě a vybírat si krmi. Nesmíš být poznán, aby nepojali k tobě nenávist a ti kdo prohlédli, aby nepamatovali si tvou tvář pro chvíli pomsty, proto užij prostředníky, užij honáky a kněží se sladkýmy slovy, užij prostřeníky zvané média a hlásej tu nepokoj, tu falešný pokoj. Vylaď věčně se dotazující srdce: Kde jsi člověče, nepojedl jsi z plodů poznání? Vylaď tato srdce rovnu k odpovědi, která zaplní to prázdné místo, vlož v ně sebedůležitost a pýchu, vlož v ně nejistotu nepoznanou, nejistotu přelepenou snobismem, nahraď pohled do sebe a zpytování, nahraď ho jednoduchými žvásty, módou, dosaď za rodinu, za to nejdražší, dosaď hvězdy, celebrity, aŤ lesknou se co nejvíce, pro oko lahodně. Za svornost dosaĎ, rovnost, individualitu, za přirozený řád autorit, zkušených a starců dosaď svévoli, svobodu a nový řád, moderním světem nahraď ten „starý“. Vážení šlechtitelé a šlechtěnci, jediný kdo je spravedlivým učitelem je Stvořitel a smrt, jako rádce a učitelka bázně a moudrosti. Kdo od nich se učí, vidí zlo oděné do čistých šatů, blikající a všelijak jinak náročně zdobené, smrt, ta je zavřena do věže; ze smrti je dnes tabu, a tak jsme níže než takzvaní barbaři, nemohouce se učiti moudrosti a tak se nedovoljíce Stvořitele, jež poslouchá raději toho, kdo je toho hoden. Protože jak člověk může mít před Bohem vážnosti, nemaje ji sám před sebou? Vážení volové, kdybyste táhli tak svorně, jako táhnete vůz, na ohradu, bylo by jistě na světě jinak. Marně toužíte po zázracích, hledíte do dáli, a nevidíte, že zázrak je před očima. Není tak nesnadné létat, není tak nesnadné nechat se vést po krajině. Není tak nesnadné nazamykat a nechat to růst. Vzdej se ovšem myšlenky něco vlastnit, vzdej se iluze trvalého, pak budeš boháčem a uzříš neměnné. Je to dlouhá cesta, když udidla jsou zarostlá až v mozku a jho zavěšeno je v srdci a přece je snadné je shodit, je to dlouhá cesta, a přece je třeba ponejprv vydat se vzad, aby háky se odhákly a provazy vysmekly. A věz, že za každým tvým pohybem je smrt, a smrt nerozlišuje, ty si myslíš, že je to smrt těch druhých, ale moudrý vidí v každé smrti smrt svojí, protože je jenom jedno tělo. Jako jsou jenom jedna ústa. V rozlišení je záhuba všech. Kdo nevidí žebráka nevidí sebe, kdo nevidí bídu nevidí nic. Generace degenerace. Za dob temných holdují lidé šelmám, neboť v nich vidí sílu. Ale šelmy žerou maso a maso nemůže žít jenom z masa. Nemůže být šelem víc než je potravy, proto šelmy se navzájem požerou. Říkají za to může ten, a ti druzí svalují vinu na prvního,
dobře tě baví tento spor a zatím jde jenom o to, jak z kapsy ti ukrást
měšec a nasadit udidla. Říkáte Ukrajina? Dobro versus Zlo? Říkají on byl první,
ten nemá právo na to a ten na to, odvolávajíce se na společenstva, ale
společenstva jsou různá. Pravda je však jenom jedna, proč neřeknou ať každý si
zvolí kde chce stát, proč neříkají, že Bůh je jenom jeden a spor je fiktivní a
nebo že jde o půdu, aŤ pak si o půdu bojují ti, kdo ji chtějí vlastnit? Proč
neříkají, že země je všech a ten kdo rozděluje, ten zaslouží potrestat od těch,
které klamal? Říkáte hranice? Právo? Pravice, levice? Jak velká hovna. NIC
takového neexistuje, krom myslí obětí a jejich strůjců. Každý má mít jenom
tolik, kolik je sám schopen opatřovat, nakolik je druhým ku prospěchu. A to vše
se skromností. Už podle ksichtu pznávám tě jaceňuku. A podle mluvy vidím tvé
našeptávače. Ano, jsem pro stát, ale daně se budou platit dobrovolně. Nebudou
li daně, nebude stát, ať drží jenom to, co se přirozeně pojí. V tesku na nástěnce mezi inzeráty jako – doučím angličtinu, prodám ledničku, vyměním byt aj., byl tento zoufalý inzerát: Sháním knihu: Ivo Rittig, Cesta k rychlým penězům Krásný vtip J Kamarád mi tudle řikal nová vyjmenovaná slova po z: Brzy, Jazyk, Nazývati se, Václava Havla Na co by si blázni měli dát pozor: Máme tady dva typy lidí: takzvaní blázni a lidé takzvaně normální. Blázni jsou pro ty normální nenormální, jsou to blázni, zatímco pro blázny jsou lidé normální skuteční blázni, čili lidé, kteří se dobrovolně vzdávají své individuality, svojí síly, lidé statičtí, nehledající, lidé v podstatě zakrnělí a oněmnělí, lidé bez oken a vykleštění. Takoví zpravidla nemívají jiskru v oku a stávají se z nich rúzné druhy citových a morálních idiotů. Na co si blázni musí dát velký pozor je, aby tito takzvaní normální lidé nebyli pokládáni za blázny , aby blázny nenahradili normální lidé, potom by se bláznovství začalo podobat chození do práce a začínalo by docházet k nastolování pořádku. Místo řádu by tu pak byl neřád a skuteční blázni by se pak museli přesunout do ústraní, nebo by nedejbože uplně zmizeli…Leda že by bláznovství a jedinečnost se stala normalitou…no ale to by z toho byl uplně normální člověk uplně vykolejenej…a na zemi by nastal áj (I´) nebo ráj Dneska jsem šel po karlově mostě a protože mám novou image od pivního půllitru tak jsem se musel rozesmát, když jsem viděl na onom mostě žebrat člověka s úplně stejným systémem jizev na čele a pod okem a ježto ten člověk pochopil, co mě tak rozesmálo, rozesmál se taky. A tak sme se smáli. Spolubidlící mi dneska řekl, že potřebuje vyrobit kabel na kytaru. Já mu řek, že to dokážu velmi levně. On mi řek, že to potřebuje dnes. Tak jsem se vydal zakoupit kabel a konektory do jednoho nejmenovaného obchodu rh sound, kde většinou obsluhujou dva idijoti, jeden víc, jeden míň. Vážil jsem půlhodinovou cestu na kole do nuslí. V tom obchodě byl samozřejmě ten větší. Poprosil jsem ho o kabel, odpověděl že to nejde, já na to jak to, on že to nemůže nechat bez dozoru, rozuměj obchod má dvě části,obchod a sklad, kabel je ve skladu, což je asi pět metrů, tak ten chlápek seděl u počítače a na muj dotaz proč to nejde odpověděl, že je tam sám, já na to aha, že nic neukradnu a že klidně může zamknout, já počkam pět minut venku a pak to zalatim a pudu, na to se chlap začal dál vymlouvat proč to nejde, já ho zkoušel přesvědčit, že jsem vážil dvakrát půl hodiny abych ho přijel obšťastnit…no, věřte nebo ne asi 18 minut jsme se přesvědčovali a on mi ten kabel nedal… No, bylo to k pláči, ale já jsem se zbytek dne musel divit co za idioty se tady ohybuje, a nedejbože pracuje. |
|
⇡nahoru⇡ |