|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 21. 10. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | |
|
Povzdech nad včerejší pitkou... nad promarněnou nocí... i ránem dnešním... (poezie, Kolemjdoucí) • Několik pastřehů (poezie, Kolemjdoucí) • Petřínka (poezie, Kolemjdoucí) • Poslední krok před neznámem (poezie, Kolemjdoucí) • KVĚTINY A STŘEVA (poezie, Kolemjdoucí) • So slowly and so emotively (poezie, Kolemjdoucí) • POZOROVAL SVOJE RUCE POD LAMPOU (poezie, Kolemjdoucí) • Součástky SMD (poezie, Kolemjdoucí) • Satori (poezie, Kolemjdoucí) • Pěvkyně (poezie, Kolemjdoucí) • Naučil se mluvit pravou rukou (poezie, Kolemjdoucí) • CO SI PŘEDSTAVIT? (poezie, Kolemjdoucí) • SOUMRAK (poezie, Kolemjdoucí) • VEJCE NOSNIC V KLECÍCH (poezie, Kolemjdoucí) • Hlídač čaje (poezie, Kolemjdoucí) • Oculi compositi (poezie, Kolemjdoucí) • Dopis Frídě (poezie, Kolemjdoucí) • Mezi kloboukem a koněm (poezie, Kolemjdoucí) • Frída (poezie, Kolemjdoucí) • Ňěžná (poezie, Kolemjdoucí) • Ve Tmně (poezie, Kolemjdoucí) • Vody poustevníků uvnitř ulity (poezie, Kolemjdoucí) • Světa se nemusíš bát (poezie, Kolemjdoucí) • Stačí vyjít ven a dobře se dívat (poezie, Kolemjdoucí) • Jaké je to stát na ramenou svévolníků (poezie, Kolemjdoucí) • Hlupáčku (poezie, Kolemjdoucí) • Hospodské bramburáky (poezie, Kolemjdoucí) • Kdo jsou. Komu pomáhají a koho chrání. (poezie, Kolemjdoucí) • Hare Krišna, vole! (poezie, Kolemjdoucí) • Kam zmizela sova? (poezie, Kolemjdoucí) • O světech (poezie, Kolemjdoucí) • Avatár (poezie, Kolemjdoucí) • Na vlas nebezpečí (poezie, Kolemjdoucí) • Chyť mě za ruce, které k nebi vzpínám (poezie, Kolemjdoucí) • Wahoo Wahoo (poezie, Kolemjdoucí) • Savectví (poezie, Kolemjdoucí) • Odplášti (poezie, Kolemjdoucí) • Vracejí své příbehy tam (poezie, Kolemjdoucí) • O hranách básníků (poezie, Kolemjdoucí) • Že prejt (poezie, Kolemjdoucí) • Laň a ostružiník (poezie, Kolemjdoucí) • Popis jednoho zápasu, aneb: The Importance of Being Earnest (poezie, Kolemjdoucí) • Americký sny (poezie, Kolemjdoucí) • Píseň kverulantská - poezie, které říkám: "Vysraná poezie", píseň o 13ti slukách (poezie, Kolemjdoucí) • Nemáme čas! (poezie, Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího (poezie, Kolemjdoucí) • O opisování Božích jmen (poezie, Kolemjdoucí) • Intel Cetelem (poezie, Kolemjdoucí) • o pořadech o vaření a jiných zlomyslnostech (poezie, Kolemjdoucí) • ludismová (poezie, Kolemjdoucí) • Jazyk (poezie, Kolemjdoucí) • Lán (poezie, Kolemjdoucí) • Já do lesa nesmím a jiná dramata (poezie, Kolemjdoucí) • Chvála pomalosti (poezie, Kolemjdoucí) • O právech (poezie, Kolemjdoucí) • O cestování a dobrodružení o Praze jako metafyzickém modelu vesmíru (poezie, Kolemjdoucí) • Málo tančíme! (poezie, Kolemjdoucí) • Prázdnota (poezie, Kolemjdoucí) • Osvěta (poezie, Kolemjdoucí) • Glossa (poezie, Kolemjdoucí) • Tajemství (poezie, Kolemjdoucí) • Krásná Sabina ježto se proměnila v prsten (poezie, Kolemjdoucí) • Underground is alive, live is underground (poezie, Kolemjdoucí) • Učit se, učit se,učit se (poezie, Kolemjdoucí) • opička na stromečku (poezie, Kolemjdoucí) • bílí tulipán (poezie, Kolemjdoucí) • zahrada (poezie, kolemjdoucí) • Válka je jako řeka (poezie, Kolemjdoucí) • KLERIKA (poezie, Kolemjdoucí) • Dlouhá chvíle (poezie, Kolemjdoucí) • O spisovateli, který zjistil, že to není on, kdo píše... (poezie, Kolemjdoucí) • Ještě! Rka. (poezie, Kolemjdoucí) • Nová práce (poezie, Kolemjdoucí) • O nutnosti se spojit a tíze (poezie, Kolemjdoucí) • KAIN (poezie, Kolemjdoucí) • malovaný na skle (poezie, kolemjdoucí) • jaro (poezie, kolemjdoucí) • vo růstu vlasů (poezie, kolemjdoucí) • vo tej lásce nezištný (poezie, kolemjdoucí) • Mamonvill (poezie, Kolemjdoucí) • Pneuma tiká (poezie, Kolemjdoucí) • Zahyneš na lásku (poezie, kolemjdoucí) • O dětech na ulici (poezie, Kolemjdoucí) • volejte řediteli (poezie, Kolemjdoucí) • ramada (poezie, Kolemjdoucí) • Srce (poezie, Kolemjdoucí) • Dáte si kávu? (poezie, Kolemjdoucí) • CTRLALTF4DYLÍT (poezie, Kolemjdoucí) • Výpadek (poezie, Kolemjdoucí) • To nejcennější skryto bývá hnusem (poezie, Kolemjdoucí) • Podzim (poezie, Kolemjdoucí) • O vědění (poezie, Kolemjdoucí) • bububu (poezie, Kolemjdoucí) • O hledání srdce (poezie, Kolemjdoucí) • vo tom našom tajnym skládačkovym gangu co napdnul Prahu (poezie, kolemjdoucí) • muší? (poezie, kolemjdoucí) • ...jedna noc (poezie, Kolemjdoucí) • co je za zatáčkou? (poezie, Kolemjdoucí) • Cestář (poezie, Kolemjdoucí) • Televíze (poezie, Kolemjdoucí) • Aktuálně věčná otázka o pohybu, ale možná spíš o množinách (poezie, Kolemjdoucí) • Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu (poezie, Kolemjdoucí) • Výňatek z mojí nový práce (poezie, Kolemjdoucí) • Návrat krále (poezie, Kolemjdoucí) • Jedna sentimentálka plná moudrosti a básnického patosu (poezie, kolemjdoucí) • 27.11.2015 (poezie, Kolemjdoucí) • co jsem mohl vidět, když...? (poezie, Kolemjdoucí) • Na cigáro (poezie, Kolemjdoucí) • Přátelství s Laurou (poezie, Kolemjdoucí) • Káma Sútra (poezie, Kolemjdoucí) • triviální poezie, a ještě k tomu sprostá (poezie, Kolemjdoucí) • pochvatu (poezie, Kolemjdoucí) • Trdlo (poezie, Kolemjdoucí) • Fantastický příběh ze života (poezie, Kolemjdoucí) • Zápisky kolemjdoucího (poezie, Kolemjdoucí) • Rybářská (poezie, Kolemjdoucí) • Salám a Clejku (poezie, Kolemjdoucí) • Novoroční (poezie, Kolemjdoucí) • politika (poezie, Kolemjdoucí) • road show (poezie, Kolemjdoucí) • Léto mládí (Adolfu Formanovi) (poezie, Kolemjdoucí) • Už zasejc vo proletářích, ale co nám zbejvá (poezie, Kolemjdoucí) • Bunkr, variace na Doupě (poezie, Kolemjdoucí) • Taková ranní představa Sergia Canavera (poezie, Kolemjdoucí) • Dnes se překonávám (poezie, Kolemjdoucí) • J.a K. (poezie, Kolemjdoucí) • Moc jim věříme (poezie, Kolemjdoucí) • různý (poezie, Kolemjdoucí) • Stolker (poezie, Kolemjdoucí) • Ze života (poezie, Kolemjdoucí) • samet (poezie, Kolemjdoucí) • život je třeba svoboda (poezie, Kolemjdoucí) • Z korespondence o lišejnících (poezie, Kolemjdoucí) • Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky! (poezie, Kolemjdoucí) • Darbuka (poezie, Kolemjdoucí) • Nesmrtelnost (poezie, Kolemjdoucí) • Na jazyku žíznivých (poezie, Kolemjdoucí) • Za miléniem (poezie, Kolemjdoucí) • jasná a celkově přijatelná pravda o podstatě vesmíru (poezie, Kolemjdoucí) • za určitých předpokladů (poezie, Kolemjdoucí) • di Trevi (poezie, Kolemjdoucí) • koukat jen tak do plamenů (poezie, Kolemjdoucí) • hořící strom (poezie, Kolemjdoucí) • karabina (poezie, Kolemjdoucí) • svatý vobrázky (poezie, Kolemjdoucí) • zlatý řes (poezie, kolemjdoucí) • Strach (poezie, Kolemjdoucí) • Polykání světa (poezie, Kolemjdoucí) • záď nářků (poezie, Kolemjdoucí) • Do krajiny mezi ostružiny (poezie, Kolemjdoucí) • chvála zlatého dna (poezie, kolemjdoucí) • Amazon svět (poezie, Kolemjdoucí) • výboor z fcb 122017 (poezie, kolemjdoucí) • šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná (poezie, kolemjdoucí) • sedám si na prdel z tvých skvělých nápadů (poezie, kolemjdoucí) • prsatost (poezie, kolemjdoucí) • Něco na dobrou noc (poezie, kolemjdoucí) • dobrá hudba (poezie, Kolemjdoucí) • šaty dělaj člověka (poezie, Kolemjdoucí) • metrokino (poezie, Kolemjdoucí) • onyx (poezie, Kolemjdoucí) • kdo stojí v plamenech (poezie, Kolemjdoucí) • poletická (poezie, kolemjdoucí) • Nástroji (poezie, kolemjdoucí) • pro tvý modrý voči (poezie, kolemjdoucí) • mávnutí srdce motýla (poezie, kolemjdoucí) • sklon ke skonu (poezie, kolemjdoucí) • opeřený o strom (poezie, kolemjdoucí) • dětská volenka (poezie, Kolemjdoucí) • borisi polevoji (poezie, kolemjdoucí) • míra odměrného válce (poezie, kolemjdoucí) • čtenáři (poezie, kolemjdoucí) • jáska (poezie, kolemjdoucí) • se rozpiju (poezie, kolemjdoucí) • koloběh (poezie, kolemjdoucí) • mléčná dráha (poezie, Kolemjdoucí) • řeka je korifej (poezie, Kolemjdoucí) • modřín (poezie, Kolemjdoucí) • čarodějnice (poezie, Kolemjdoucí) • jsme jiní (poezie, Kolemjdoucí) • vize (poezie, kolemjdoucí) • okna (poezie, kolemjdoucí) • kormidlo (poezie, kolemjdoucí) • pájka (poezie, kolemjdoucí) • svazky (poezie, kolemjdoucí) • konzumenti (poezie, kolemjdoucí) • dnešek natavený (poezie, kolemjdoucí) • po dráze (poezie, kolemjdoucí) • ježíškrvívaruje tu (poezie, kolemjdoucí) • že bytí je velká drzost (poezie, kolemjdoucí) • něco pořídit (poezie, kolemjdoucí) • dětská hra (poezie, kolemjdoucí) • saucer full of secret (poezie, kolemjdoucí) • úlitba (poezie, kolemjdoucí) • vidět (poezie, kolemjdoucí) • poletování (poezie, kolemjdoucí) • hukot (poezie, kolemjdoucí) • nepokládej (poezie, kolemjdoucí) • bouřlivý porod (poezie, kolemjdoucí) • stroboskop (poezie, kolemjdoucí) • roztrhané košile (poezie, kolemjdoucí) • přání je otcem myšlenky (poezie, kolemjdoucí) • zrození řídí kokrhání (poezie, kolemjdoucí) • natřít tank na růžovo (poezie, kolemjdoucí) • drkotání (poezie, kolemjdoucí) • Výroční (poezie, Kolemjdoucí) • nauka o klenáku pomíjivosti (poezie, Kolemjdoucí) • pakostnice (poezie, Kolemjdoucí) • podagra (poezie, Kolemjdoucí) • minimalizmus (poezie, Kolemjdoucí) • narcizmus (poezie, Kolemjdoucí) • netřesk (poezie, Kolemjdoucí) • píseň kosmická (poezie, Kolemjdoucí) • Objemutí (poezie, Kolemjdoucí) • JSOU CNA (poezie, Kolemjdoucí) • OBZOR (poezie, Kolemjdoucí) • pro celníka (poezie, Kolemjdoucí) • ptáček (poezie, Kolemjdoucí) • nualK (poezie, Kolemjdoucí) • jerlíní song (poezie, Kolemjdoucí) • ruzyně (poezie, Kolemjdoucí) • nastolení rovnováhy (poezie, Kolemjdoucí) | |
|
rok od roku, stálě méně jsem dokázal stát na svých nohách, svět byl složitý pro mojí podněty přiškrcenou duši, a tak dál a dál jsem lavíroval mezi ohněm a pohledem oknem ven, mezi pomíjivostí a trvalostí zakletou v kolotoči kruhů pupenů, listů, jejich padání, tlení a nalévání. Jednu sezonu jsem se už dokonce nedokázal odlupovat od stropu, byl jsem tam nalepený jako žvýkačka a ve stínu nad lustrem jsem hleděl dolů na sebe, na stůl a židle ve světnici, a jak hosté přišupují a odšupují svá těla ke hrazdám talířů a vyskakují na ty hrazdy lžícemi a vydličkami, jak tasí své rty a srkají vývary všedních dní a okusují maso od kostí svátků, a ssají morek nocí v neutuchajícím puzení stát na vlastních nohách, zdřevěnělých tím něustálým otesáváním reality na realitu stabilní, ukotvenou pravidly a začepovanou do rámové konstrukce jazyka a mysli, slepenou společenskými pravidly a sklíženou jejich porušováním.
jednu sezonu už jsem se nemohl odlepit od stropu letokruhů nad lustrem, jednu sezonu už jsem tedy na koně nevsadil a ani na nich nevyjel, bylo vzrušující sledovat do poslední chvíle jak závod dopadne a, ano, závod se konal i beze mne, vyjely koně neseni vůlí jezdců v sedlech jejich uzd, zděšeně mrkající na své pány, jako by chtěli říct: "taxis vyjel" a mezitím pod kopyty vášně a vzrušení zadupávaly brouky v hlavách svých jezdců a sice co s načatou sezonou, a jak dopadne závod, jestli dopadne. jestli dopadnou sázky ve prospěch sázejících, jak pak naloží s výhrou, a půjdou pak do další sezony v botách z hadí kůže nebo jako loni v botách ze zlína?, a jestli snad nebude lepší peníze vložit do možnosti nezúčastnit se již dostihů investováním do sázek jiných sázejících a koneckonců tak přiživit letadlo sázení, tak aby stihli ještě za tohoto života nesázet, neboli sázet tak, aby již za ně mohli sázet a kopat koně do slabin jejich dostihoví poradcové, kteří za malou provizi zaručí, po překonání určité hranice, jistý příjem, a tím tedy konečně dopomůžou chudým lovcům hadů k možnosti si vsadit a také hadům dají možnost se do toho života konečně obout. a pak konečně chudý chlapec ze zlína bude moct zahájit další sezonu báječným projevem o tom, že letos to ještě není krize finanční, nýbrž morální. já pak konečně na chvíli dokáži zase stát na svých nohách a stále stejně složitý svět dá naokamžik falešnou naději mojí duši, abych držel dál talíře na svých zádech a nevylil jim ty vývary do klínů. |
|
|
nazívám bezzubými ústy vše dobré
pod peřinou křísel
v chomáčích snů uvolněných
procházkou hlučností sytou
jak do plynu odevzdaný
nadupaný motor
|
|
|
až zapálí své jiskry pod obalem z mechu
na trdlištích hadů a laní pelechů
vstanou jerlínové jokoham a hirošim
blahovičníkové oznámí starosti
to co dosud bylo bosé obuto bude
obuté co korzovalo zuje se
páč tuje stěhují se domů
a mezera v zemi tu je
z níž pevný prs jako sopka
s bradavkou připravenou pro ústa krasavců
zeje |
|
|
tak co dělat, gdyž už seš všeho přežranej
a i apel nebo lament nebo manifest jsou jenom další sousta
snad jenom doufat, že je tu ještě něgdo jinej
koho baví hubou prdel šoustat
aby aspoň von udržoval pochodeň žízně po životě
aby kočka mohla zvedat a loukotě
vrhat stíny strojeným lanem tažené
hoj a hoj a hoj, udržůj svojí ledničku plnou
ty zrůdo, kterou už nemohu dál nazývat člověkem
ale jen fyzickou osobou, neboli zrůdou,
tebe už nevyléčí ani heyoka
neboť v něm nepoznáš co poznat máš! |
|
|
a chceš skutečně, aby tvé srdce bylo zaplněno laskavostí?
nebo se přikloníš na stranu šelmy
přece jen miluješ pocit převahy nad kořistí?
miluješ ten okamžik, gdy kořist uvěří slovům o lásce
a opravdu se ti zadívá do očí
ale už ty oči neuvidí, protože si bude myslet, že jsou to její oči
a ty pak se odhodláš, v té vášni,
v tom okamžiku,
vyrazíš a ve skoku prahneš jí po krku
ale neutrhneš ji jako ovoce, protože tam někde vzadu je strach
že kořist lhala, a není tak docela kořistí
že klamala
že ona sama je šelmou
a v tom tvém skoku
zhořklém vidinou pádu vylámeš si zuby o svůj ...
o čas
a nebo se zjeví Orel, který je nejvyšší šelmou a roztrhá tě na cucky ještě v letu-pádu
často vypadá jako malý ptáček co se myje v kaluži
plně položený do hry světla a stínu
já-my
Orel
a chceš skutečně, aby tvé srdce zcela prostoupila laskavost?
|
|
|
je to tak jasné
gdyž si zapneš pořad
proložený reklamou
který je sám reklamou
je to tak jasné
gdyž zaostříš pozornost na květinu
pampeliška podšitá
chová se jako reklama
nutí tě fouknout
vidím to jasně
nic se na to nedá říct
nic vážného
a přece to má tíhu
vidím to jasně
jako stopu ve sněhu
odpusť si
a napiš něco co se nedá říct
napiš to močí
zalej rozštíplou sykomoru
zdroj ovoce, stínu i dřeva
vidím to jasně
nic se na to nedá říct
nic vážného
pro celníka |
|
|
OBZOR SE NEPTÁ KUDY PŮJDEM
říkáš že mám dávat pozor
aby mi něco neuniklo
chceš po mně pozornost
chceš dozor
dáváš mi na výběr ze dvou
ani nápad
chceš abych se ti věnoval
jinak otrávíš vodu
chceš mi říct že beze mne nic
a přitom dávno máš
předplacený lístky
že se zabiješ
z lásky
a přitom máš dávno
volňásky
ne z lásky
já mám jenom jeden vzor
Nejvyšší
došlo ti
že se právě rodí ti který si zabil
kterým jsi vzal zemi
vodu vzduch
vyrval srdce
a skryl
OBZOR
|
|
|
jsou věci
které se šíří jako vůně
jsou věci
které se šíří jako pomluva,
jiné jdou od úst k ústům
jako dobrá pověst
jako dobrý příběh
a pak je tu polibek, omluva
jsou věci které se nešíří
to jsou tajemství
a pak je tu hořkost z toho co jsi viděl
i plesání nakažlivé smíchem
je tu rozum
a je tu srdce
je to v tobě
babylon smíchaný s tichem |
|
|
tady se zouváme, řek
gdyž sem vyšel ven
a potáhnul pístem mašlovačkou
napjaly se struny
co mě spojovaly se světem
a bylo zřejmé
jak jemný je ten sen světa
jak je třeba být opatrný
aby ti kůra nezajela pod nehty
a neudusil si chleba |
|
|
je to tak komické
sledovat od plápolajících kamen
to lamentování, ty stíny
je to tak karmické soucítit s hladovějícími
rozohněnou řečí
mezi dvěma sousty
jak se mrská ta mastná brada a prská kousky špeku
jak stahuje bránici lítost nad Matkou Zemí
když jde v zimě pára od úst
hlavě ve vytopeném bazénu
a jak se zdá všecko prosluněné
na lyžích v Dubaji
a přece, kdybys po tom všem
si alespoň jednou nevytřel prdel navoněným papírem
a svoje hovno zakopal na zahradě
můžeš si pak ještě v klidu
dál dělat prdel
pokud ti to přijde k smíchu
protože máš na to právo
a je svoboda
a to neni prdel
dokud tě to prostě nezačne svědit
a neuřízneš si hlavu vodou do bazénu
nebo se aspoň nepoškrábeš sněhem ze sjezdovky
gdyž piješ vodu, mysli na pramen
gdyž piješ pivo, mysli na vodu
gdyž žereš bůček, zapíjej to pivem
je to tak kosmické, sledovat svět plápolajících kamen
gdyž víž, že seš jenom kosmetickou vodou |
|
|
na počátku nebyl velký třesk
asi tak jako na konci
velký netřesk
sukulent po odkvětu
zahubí rostlinu
sempervivum |
|
|
proč nás usvědčuješ ze svého smutku?
a vyškrabáváš ze spár jinak tak pevných zdí
pevninu
a do škvír dosazuješ motáky
předávané polibkem
své zdi nářku |
|
|
moje milá nosila vždy krajku na kalhotkách
a to jak o všední dni, tak zejména o vánočních svátkách
letos však ač je dávno už listopad
není zde prostor pro výzdobu
teď chodí v tangách |
|
|
v marné touze nakrmit touhu |
|
|
pod tíhou minulosti
možná že ti skřípou kosti
a z budoucnosti
třeba natahneš si šlachy
jedním můžeme si býti přece jisti
že to co ti zlomí kost
je fatální přítomnost |
|
|
viděl jsem hejno ptáků u vrcholu věžáku
beton obrušovaly konce jejich křídel
a snad po nespočetné rudnul soumrak
také jsem viděl louku ostružin plnou tygřích křižáků
tisíce jejich očí jsem viděl
jak se odráží v kapkách ros
a jistě to byl ten čas kdy loučí se s tebou vůní
dozrávající rok
kdy něco se otevírá mezi nebem a zemí
aby se to potom znovu zacelilo
beznadějnou pomíjivostí
|
|
|
odpočívam před tím strašidelným propadem akcií |
|
|
je opravdu těžké použít slova tak
aby to bylo esteticky a snad i mravně krásné
gdyž jednou je lepší vstihnout ten okamžik rozvitým blábolem
a jindy zas jinotajem
ovšem pakliže nýbrž jelikož
už bylo slovo natolik rozvinuto a jinotaj není jinotajemný
je drkotání zubů z ledové vody tou nejkrásnější poezií |
|
|
jsou totiž lidé, kteří již nejsou na tomto světě, a přece je klidně můžeš vidět, jak kadí v kapradí
určitě jim nechybí absolutní vůle a hlavně pevný bod ve vesmíru, který si vědomě zavěsili uprostřed mysli
takoví lidé nemůžou být už z tohoto světa,
protože jasně vidí trajektorii vnímání příštích dní
a odstoupili ze svých funkcí, aby nekrmili dál toho hada veřejného mínění a soudů,
protože si povšimli, že názor zmizel a je už jenom program, že zmizel život a je jenom chov
a intenzivní chov dál mění mysl v poušť
a přece v kapradí dá se toho tolik změnit
ať už to nechat jen tak životu na místě
a nebo s plnou igelitkou
nastřádanou
ji pevně zatnout do pomníku unie
...a je jenom škoda že hovna nejsou růžová |
|
|
a chtějí nám asi říct
hle:
tohle má být ta slavná armáda
ti chlapci s pohledem dětí,
kterým někdo snědl svačinu
ba co hůř, snědl dětství
jako ty cikánští trpaslíci,
které nikotin připravil o pul metru výšky,
co na autobusáku jako tajtrlíci
přehrávají odezírané role z filmů akčních
jako tihleti bojovníci se žvárem v koutku
chtějí nám asi říct:
jsme jenoom malí páni
to jenom jitřenka...
a naše zrození řídí kokrhání |
|
|
tady je tolik lásky, že bych se ani nedivil,
že bych se ani nenadál,
že bych se ani nenadech a vše,
že by skončilo v plamenech
jak se zmocňuje, jako z nějakého podzemního rytmu,
duší tělesnost, všechno bezpráví, léta přehlížené, k sobě
a k zemi
vchrstne se náhle jako jeden pramen
bratr bratru kámen
ale to je pravda, až s čůrkem krve ze spánku
do té doby ještě na vlastní kůži je třeba sklidit slova a činy z příčiny
a ty se boha boj
přání je otcem myšlenky
mezi tím, v jednom kině
ona miluje jeho a on jí ne
on má milenku kterou miluje
a její sestra miluje jeho bratra
ale neznají se ještě
ale její kamarádky také mají problémy
s chlapci
všichni hrdinové jsou pyšní
všichni z prostředí drahých aut
a moderních kuchyní s výhledem do zahrádek
bobkovišní
ve tmě snadno se ujme hypnóza
jak odlesky ohně na vrásčité děloze jeskyň
ani nemusíš být pod vlivem omamného kouře,
při scéně líbání v plastové jímce na vodu,
abys uvažoval v jiné z realit:
jestli nezdraží moc plyn
bude ještě čím bazén vytopit
|
|
|
ale vysvětluj to ve dvě ráno
automatu na kávu
kdesi na vopuštěnym nádraží,
bez bot a bez mincí, s poslední bankovkou,
zmuchlanou jak kapesník
v puštěnejch otěžích
že seš jenom člověk a rozumíš pravidlům,
ale že odpuštění a slitovnost je vlastnost nejvyšší
a přes drkotání zubů
tomu automatu je to jedno
nevidí, neslyší |
|
|
tak nějak nepřítomný
život je stroboskop
tak nějak přítomný
boháč se potká
vypravěčem
na rozhraní světla a tmy
strhne mu šátek i šaty
a vlepí šediny
kdy v mžiku stáří
zhnusí mu stehna jeho žen
krásky v držky šklebu
kladivo taky kabriolet
i pumy v kleci pojdou
a vypravěč potká se
bohatýrem
život je stroboskop |
|
|
odlouplo se to šedivé strašidelné nebe od země
stromy zakřičely křauáá a někomu podařilo se odříznout si sousto jehněčí na vidličku na vidličku po němcích zachvěla se hladina čaje oko mrklo a svatí svatí ti giv mí fajf nastavili bloudícím úúúú, tak hučí uragán veť mě ve dmě k orákulu, ke studánce, na kolena zařvala a hlava ozvala se auááá je to tu něgdo umřel něgdo se narodil půlnoc zrodila den kolo se pootočilo jezdec je nakoněn babička se dala do pletení z tarotového klubka bouře rodí hrdiny
|
|
|
prosím, nepokládej mě za postel
když na mně ležíš
prosím, nepokládej mě za dům
když ve mně přebýváš
nepokládej mě za horu
když mě hledáš
nepokládej mě, prosím, za otázku
když se ptáš
|
|
|
naplivali do očí svým dětem, nevědouce že si zastřeli zrak, pak taky pobodali stromy na hrobech jejich předků, zemi odkryli šat, kosti míchali s lhostejností a jedem, a sypali to do těch ran že i vrány padly bez letu, zapomněli jaksi že výška je přímo úměrná hloubce a mastnota zalepila jim uši, neslyšeli ten vlak, ani zvony přejezdu, pokropí je těla ptáků, co se navrátí raději k svému, ani beton nezakryje krvácející duše, ani slova o svobodě a beznaději |
|
|
takové to - ranní poletování
kondenzát bez odporu
bez tělesnosti se špetkou v prstech
jakkoli nastrojený přijde úsvit
budeš nahý osvětlen předlouhým stínem tmy
že prach a roztoči z perutí
zastaví dech
do pádu na zádech
takové to ranní poletování
odporů a kondenzátorů
a vůně rezin |
|
|
a ty se zeptáš jaké je to vidět
tak útlocitně
že dostane se ti odpovědi
jaké je to krouhat zelí tak šťavnaté
s šustěním dlaní mnutých
kdesi vzadu
v druhém obraze
s vidinou zajištěné zimy
a pečeného bůčku
při práskajících kamnech
pukajících polen
krouháš zelí šťavnaté
a už cítíš jeho plnost a zdraví
když tu
zeptáš se
jaké je to vidět
tak opravdově...
v té chvíli na kruhadle svojí hlavu
bezděčně připravuješ
|
|
|
myslíš že osolená voda
máslo roztavené
pot s prstí
káva černá jak čínský lak
a tabáku dým stoupající
jako úlitba postačí
za ty kteří zapomněli
uléhat s bázní
nebo motorový olej
vetřený do kůže
nafta
nebo fridex
sladký píti? |
|
|
síla tě může chránit
ale může tě i stlouct
síla stoupá k nebesům
a padá do temnot
jako šumivé víno v uších
a oheň v srdci
tamburína v údolí
za letu hus mlhou
výstřel zastavený v čase
pohled opeřeného
nebo jeho dotyk
perutí po šíji
voda do rozpáleného tuku
moaré časoprostoru
talíře plného tajemství |
|
|
je to jenom dětská hra za přepážkou
tvářit se vážně
je dětská hra politika
není nic váha soudce
proti slovům pěnic
a mám opětovat občane
že mi jako přišlo psaní
že si půjčuji a že přebírám
že beru plnou odpovědnost
za něco co jsem nepsal
je dětská hra prodat ti chléb
je k smíchu dát ti peníze
za něco co jsi nepsal
za něco co jsi nestvořil |
|
|
musíš si pořídit něco
něco pěkného, něco co polyká
žaludek co má na žal
něco na co zaklikáš a je
ti aspoň trochu blaze
gdyž obklopí tě bazén
"vypuštěný jsem"
vyrrývá ti Sodoma
znova a znova ash na dřeň
něco hebkého na ránu
kterou si rozryješ
sebelítost Siamskou
přitiskneš si k tělu
i s tím ostrým |
|
|
že bytí jest velká drzost
nalili nám do hlav
nejistoty točí, revolver
ruleta ruská, na kost
dost bezděctví na to
zatáhnout rolety
zamknout si zlato
a v šeru si tu seru
v očích vytřeštěný
svět v závěsu
a zas Média
buší zbytky duše
že zmizela radost
že bytí jest velká drzost |
|
|
co je pro nás básnická tvorba
křišťál syntaxe
jaksi porozhlédnutí řozbřeskem
životní praxe
půda krmí ptáky za traktorem
a krví ježíš varuje tu
že brzo servou z tebe další vizi
motory veleryb
absolventi unešení prvním sektem
bohemia ten pocit
a teqilla, a bene
to je pro proroka
po početí, za zenitem
to co hledáme
rozklad syntaxe
jaksi rozhlédnutí porozbřeskem
ptáci krmí půdu před strojem
a ježíš krví varuje tu
|
|
|
roluje po dráze
a goldenem
dráhu za kostelem
absorbovat
mlhu v rákosí
nabrousit po dráze
masturbovat
zdi by odřel
nehet vetnul
do opuky
kostel těla
rozhlédnul se
pomalu krouží
kladivem hlavy
údolí hoří
chtěl se svěřit
ne sevřít
nabrousit po dráze
opustit
ne, odpustit
nehty vetnout
po dráze |
|
|
jaksi natavený je dnešek
tendence opařené, samet
bešamel přijet měl
ale prej mu ujel
svetr se mu párá
s každym metrem je víc nahej
jakoby prej není ve svý kůži
že mu je život malej
že se mu ježí
že mu mrazí
je jak naraženej
opeřeřený za ramenem
polívkou se dívá
něco cítil, pohled
tmavá hlubočina temnomodří
ani páv už nepoznává
nemá prej oči
oči, oči fokus
s každym metrem je víc nahej
natrženej
provazochodec |
|
|
zatímco řešíš jestli levo je opravdu vlevo |
|
|
svázali lenina, stalina, i sadáma |
|
|
gdyž v hlavě je jak uvnitř hlavně mezi jídlem a spánkem a je to děsivé to i ten den je potažený jinak nálada je dobrá ale nebo aspoň náklaďák asi jak zima bez kamen v holobytu
díru proletuje |
|
|
mám nejkrásnější ženu |
|
|
tak jsem přeci jen, |
|
|
ptám se sám sebe: |
|
|
zatímco ty vykvétáš už nad ránem já až za soumraku dotýkám se země prsty u nohou,klekám a svým peánem protékám mezi tvé prsy
jsme jiní a to je dobře
trsáme, ze strun a stébel já peánem a ty trsy svých stébel tvá tlama je plná slin já chci být potravou, nebo tvůj syn
jsme jiní a to je dobře
ty toneš v čekání na slunce já jsem mrazem přimrzlý k tobě dotud pokud věříme na zem
jsem jíní jsem samec a to je dobře |
|
|
nechá mě stát za dveřmi nepokřtěného |
|
|
až budeš |
|
|
ve slova listovali pádlem vět smyčkami na zádech za život |
|
|
vesmír rachotí |
|
|
smrt je přítelkyně s kerou spíš |
|
|
je noc a já ani nespím, ani nepiju |
|
|
napiš mi, lásko, něco pěkného znovu se zrodíme, jako na očátku |
|
|
v mozku jsou i jiné věci než havraní motýli, než ta tmavomodrá mohyla zrnící ve tmě, než světlo vzdáleně připomínající teplo plápolající z krbu, než otěže do čerstva zhojené pokožky, než to co vyluzuje vztyčený prst světce za větru na kopci za městem, neškodný list papíru pokrytý kolečky z šálků, neživá věc v keři mezi kondomy a mrtvými obratlovci, nečekající souputník, neřkuli komonice, ať nežeru |
|
|
v kamrdlíku dr mengeleho |
|
|
nejde to vyzpívat |
|
|
tak jsem ti potkal den |
|
|
tam venku kde stál někdo z nás už není
jenom soumrak a kořenící strom
protahuje stín
už není čas, člověk bez spojení
a pozorovatel který odolal sentimentu
zase dožívá se stovky let
když síla srdce nadýmá a prsty dotknou se červánků
pokud by chtěl
neruší noční pták jen slova v bezvědomí
mitote
k majáku musíš přijít sám
tam najdeš ho sedět v šeru
mája
zřetelně teď oddělená patou žulových pánů
tam kde kořenící strom
opeří hada
sedí tam on, někdo z nás
pod rotujícím světlem které láká
můry a lodivody
lidi vody na pevninu, na zem
do času, chaosu, porna, pohlaví
tady vidíš ten strom, kde koření
a kam se pne
tu maják, tu strom, tu maják, tu strom
a had a noční pták na obloze
uvidět zvuk
uslyšet čas
ochutnat prostor
cítit ten obraz!
|
|
|
nejlepší je mrdání v Pise |
|
|
a dněs mě zase bolí srdce |
|
|
do očí si vjeli močí |
|
|
sedím, já, varhaník uvnitř svého nástroje mne již po schodech kráčí kdos |
|
|
mocní muži dneška koně mají |
|
|
nějak si nevzpomínám |
|
|
také dnes se ulice leskne |
|
|
pod ním na nitích iluzí ... a já tě prosím, zůčastňuj se pouze koutkem oka |
|
|
tajemný poutník přišel k nám do města |
|
|
teče mi po ramenou |
|
|
a tak uvnitř lejna začaly volby |
|
|
prsatý je stát prsatý je i tvůj příběh jsi savec však dej si pozor, abys necucal prst |
|
|
jak lízáním varlat provádí pes svou očistu ve kterých se nejen skvěle dýchá |
|
|
šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná
|
|
|
bože, bože, gde to žijem
na zdi, kolem které denně chodím napsáno je:
ticho je červ
zážitky, paměti toliko hlen
pastelkou nakreslím ti do sešitku kolečko
z dálky blíží se noční vlak
noční již zavlál větřík nasliň si chřípí
co to na mne dnes pohlédlo z hloubky vodní nádrže
ještě jsme nevyčerpali zcela už se vidím jak si lehám svá ústa bořím do teplých jater
ta rozervanost a syrovost
mladý brit vyvinul netradiční úsilí. přmýšlet nad tím začal během pobytu v čechách, kde byl jako ópér, ale až doma se tím začal hlouběji zabývat. pomocí nanotechnologií a speciálního polystyrenu vyrábí "z prdu kuličku". k nápadu ho dovedl jeho přítel. Podle jeho slov: "zatím ještě nevím k čemu se to dá použít, ale kupují to zejména češi, nejčastěji jako dárek. někteří si kupují celá balení po desítkách kusů. jde o zájemce z řad obchůdků pro turisty a prodejny s kanadskými žertíky. máme několik druhů smradu kterej na to používáme, v podstatě ale všecky vydrží vydávat zápach několik hodin." popřejme tedy mladému britovi mnoho úspěchůj do jeho podnikání při zhmotňování typicky českého snu
voda z ledovců nebo snad z hloubky pod zemí z různých míst světa? nic není nemožné po velkém úspěchu s plodovou vodou, která obsahuje množství živin a zdraví prospěšných látek včetně kmenových přichází na řadu i prodej vzduchu z různých míst světa, koupit jde tedy čestvý vzduch z odlehlých oblastí, ale i například vzduch z rio de žanejra nebo z honkongu. kubík takového osvěžení vyjde na částku od několika dolarů do několika stovek. přepravuje se letecky a připlatit se dá za přepravu v nestlačeném stavu, aby vzduch neztratil nic na svém charakteru. jde o zajímavou zkušenost a nebo zdravou alternativu k obyčejnému vzduchu. v budoucnu je počítáno i s ochucenými variantami.
vypadá to na nový životní styl. objevil se v ňůjorku a jde o dobrovolné kastrace mladých mužů. vznikají celé komunity. hnutí navazuje na původně uzavřenou skupinu vzniknuvší v 90. letech. z undergroundového prostředí se však pozvolna díky osvětě dostává na povrch. má blízko k environmentálním a qeeer komunitám, otevřeně se hlásí k ekologii a k souladu s přírodou, často také k milcům pírsingu a ró stravy. množství těchto lidí nachází uplatnění v umění a hlavně hudební branži, často se věnují zpěvu a jódlování. moderní kastráti však dodržují přísně odbornost přechodu a za tento jsou ochotni zaplatit i několik tisíc dolarů. od původně pankového přechodu v klubech a na ulicích, tak můžeme být rádi za tuto osvětu.
mladá američanka rozjela netradiční byznys, prodává po internetu takzvaný poševní kvas. ve speciálních nádobkách uložených ve své pochvě nechává kvasit burčák, který pak prodává zájemcům do celého světa. zájem je enormní a už nyní je zákvas vyprodán na několik měsíčků dopředu.
píšu si, na několika místech na planetě se objevily louže krve...do toho chodili kolem lidé ...a projela hořící tramvaj...pán za výlohou dosál kávu a olízl se rtů zbytek žlodku...u výlohy se zastavila žena s opařeným obličejem, kontrolovala jak vypadá, šla na dnešní pátý pohovor...něvěděla že ji vidí...sklo bylo zakryto reklamou na nový telefon Iluzia xaoxin...odvrátil obličej.. a dnes nedal tuzér...do práce už dnes také nešel, neměl po tom všem náladu kohokoliv přijímat....šel si zastřílet na terč můžeš si to opsat a dát do peněženky, jinak to zanikne...ale nebuď pak nasranej, až ztratíš peněžerku...a nebo budeš mít tu známou prekérku s hovnem právě jsem ti to daroval ale opiš si to s celym tim dialogem a pročítej si to v tramvaji než bude hořet a mysli, prosímtě mysli na to, že v ní s tebou nemůžu zrovna jet...protože jsem se stal chovatelem slepic a musím celé dny čekat na jejich ovulace, abych nakrmil dítě a ženu, chodím po dvoře s nožem, a boty my nějak okoraly, to abych si nezničil sváteční oblek, uklouznutím v hovnech...společně však očekávejme jaro a s ním přijdou slavnosti jara, které připomínají, že tak jako má všecko počátek, tak mají věci i svůj konec, a dnes je tu zrcadlení těch slavností scházíme se pro to pak u ohně, protože v něm se zrcadlí celé to kolo v jednom okamžiku, a nedonutí nás ani k radosti, a a ni k pláči, pokud budeme bojovníky, můžeme však tančit a nebo se oddat pláči pokud víme, že nás to potěší a nebo to bude léčit
až si budete myslet, že někoho nechápete, nebo že je něgdo magor, nebo že je něgde nějaký problém, strčte si nasliněný prst do nosu, a stoupněte si na pravou nohu,a zhluboka vydechujte, v této poloze se to dá zhodnotit daleko objěktivněji...samozřejmě pro ty co už dávno mají čapku barona prášila to neplatí
chtěli vyrýt do země něco posvátného
vždycky jsem miloval tu představu
|
|
|
už nás vidím v autobuse |
|
|
vždycky jsem miloval tu představu |
|
|
vítr už roztřepil vlajky igelitů ve větvích |
|
|
zase ji tu líbám |
|
|
Při pití piva |
|
|
Víš, pomoh bych ti zvednout |
|
|
svět jest ustrojen z tvárnic, a ty světla porůznu odrážejí
zlatý dřez, v tom omývali své štětce ti nejlepší malíři
...aj i básníci svá pera
nevěstinec svět
je sestaven z vět a ty se prostorem za světlem košatí
až už je všude přítmí jako v lese
jen světlušky na blatech už střeží pointu
jsou to majáky všech poutníků co kráčejí od role k roli
od rokle k rokli
než snad v rašelinu klekli
a kdo se moc nemrskal, tak kráčí dál
aby vykřičel, že svět jest sestrojen z tvárnic
na nichž si kdosi brousí svoje štětce
to je nářez!
|
|
|
tak čau, ať ti někdo dá pusu
třeba lahev s vůní citrusů
no dobrá, du se dívat na svatý vobrázky
taky kněžka se tomu dá řikat tý hře
nebo ale taky bláznovství a pošetilost
ale je jaro a támdle visí houpačka, a vedle je rybníček
a kaluž bláta
mám nový boty
co mi koupil táta
sem si je zul, ale pak si je vobul nohama, když volala nás máma
už se stmívá
jak sakrální krásno
voní pupava
a koňský trus
teče potůček a jeho blůs
hraje mi písničku života
co zní za šera jako tichá rozmluva lidí
když sedím a hlídám splávek coby tichý blázen
a vzpomínám na hřbitov
že takhle mluví snad ti kdo tam leží
|
|
|
jsem karavanou v nohách mám tisíc mil paty ztvrdlé náklad na ramenou jsem karabinou rozhoduji o životě a smrti horolezec je každý kdo stojí před zdí plukovník přivřel oči a rty se mu chvějou zatím jsem pevný jsem šátek na očích nasáklý potem zastírám svět a saju slzy jsem kouř deru se do plic špatně se míří nesu je na ramenou tvrdne ve mně krev co vytéká hlavou
|
|
|
už dlouho nic nenapsal
ale teď, když mu ta děvka kouří pod stolem
cítí se jak zasaženej strom
jakoby zasazenej bleskem uprostřed letní bouřky
ke kerýmu přijdou lidi aby ho uhasili a člověk aby jen tak hleděl kterak se čistí fakule poznání na rukou a vědomí nad korunou šťastné z pohybů světla nad hladinou viděného teď když mu ta děvka kouří pod stolem aspoň záblesk starodávného světa aspoň pohlednice z ráje už padají jiskry a zhaslé kusy listů za kabát člověka do domů lidem teď když mu ta děfka kouří pod stolem je naděje že to všecko schoří a člověk bude konečně šťastný
|
|
|
uprostřed ničeho hledání něčeho |
|
|
viděl jsem holuba co přistál u kašny, bylo na něm spousty much, jakoby bez křídel
|
|
|
papež s prezidentem národů |
|
|
nejjednodušší a celkově nejpřijatelnější |
|
|
Kdekdo říká že nejlepší je netrpět |
|
|
Nejlepší chleba je po kapsách ...a nejlepší pivo s pěnou dní |
|
|
Těš se na smrt, pohrávej si s myšlenkou na ní |
|
|
Bůh je soustružník |
|
|
A tak jsem vynalezl dětskou pračku Je to jednoduché Dítě zapojíme do postroje Postroj připneme do bubnu pračky a dotáhneme všecky řemeny tak, aby dítě bylo ve středu bubnu v každé poloze Dítěti protáhneme hlavičku dvířky a nasadíme nákrčník Dvířka zavřeme a nákrčník nafoukneme Je dobré už před tímto krokem nasadit dítěti kuklu a zapnout zdrhovadlo Protože, živé, dítě již začíná být neklidné No a je hotovo Uchopíme kliku a roztočíme buben Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky!
|
|
|
To ste zasejc objevil ameriku, Vy kolumbe boží, Vy hovado :) ale dobře tak, neboť nejsme jediný čitatel, a nebudu zastírat, že i já si rádo počtu o "nových zemích"
....a hlavně dobrodružstvích místních
Inu...
já mám jeden lišejník mezi prsty, druhý v oko se usadil
pak taky jeden v zadku hnízdí
další vlezl v dýchací cesty
jiný pak v podpaží mokvá
zatímco na kolenou jeho druh se odírá
člověk je tou ztuhlostí prorostlý, až těžko se dýchá
jistojistě je krásné holdovat lišajníku
ale považte, snad proto se lišajník "oddělil" člověka
aby jím se povozil a z kůry zdrbal
a okořenil sobě tak jeho tisícilaté skvění
můžeme se lišit, ale v čem se pak budem lišit?
já tvrdím, že dosytosti je třeba užít tělesnosti naší bytosti,
než pak k stáru, až sama voda vědomí z mladé bystřinky plné kamení a pěny
kolotání a šustěny syčící
změní se v moudrou a plynulou řeku, která si váží i toho lišejníku.
Nejinak tvrdí mudrc, když říká:
Kdo chce kam, pomožmemu tam,
jednoho pošli vlevo, druhého v pravo
sotva na tom záleží, když takový stále něco vně hledá
takoví něco pod nohama hledají, až si nakonec stejně do hlavy narazí
a v nestřeženém okamžiku v hovno vstoupí
a princeznu jim stejně vyfouk Jiřík co míval vidění a rozuměl řeči zvířat
ten to všecko prokouk
pravý učadník ten si sedne k nohám a čumí do kouře co se bude dít
neb, takový, kdo je již připraven ví, že Mohemed k hoře zbytečně by se namáhal,
když pohyb hory, ač sotva znatelný se zdá, sám přikluše pod nohy poutníka lišajníka.
|
|
|
svoboda je těžká věc, to si člověk musí zasloužit v
týhle době, nejde přeca aby člověk byl hned svobodnej, to by toho potom zcela
jistě zneužil, jelikož by si toho nevážil asi tak jako si člověk neváží že je
zdravej, dokud nejni nemocnej, svoboda je nejtěžší hlavně ve chvílích kdy si
člověk může dovolit uplně všecko, no to poak zjistíš že je spousta věcí kerý si
nemůže dovolit, a třeba ho napadne, že největší svoboda je v tom nedovolit si
už vůbec nic, nebo jinej zas je nemocnej a pak se uzdraví a váží si každýho
okamžiku, že může bejt v kině, že může žužlat sousto, což nejni ale nic jinýho
než oběŤ
|
|
|
dopil jsem čaj |
|
|
luboš chtěl si štrejchnout |
|
|
tydle prchavý touhy sou příčinou utrpení jako ten jeden zamiloval se do holky kerou znal z gymplu furt vo ní mluvil ona má starýho a mámu u policajtů psal si s ní na fcb tři roky jí miloval kvůli ní vyřezával šablony z kartůnu a stříkal sprejem nejdřív ajnštajny, pak lišky a malý prince a pokémony před její vokna, na zeď časem tomu věnoval hodiny práce vyřezával celý fotky tříbarevný "kvůli ní" tříbarevný fotky z evangelia a vona ho udala pětihodinovej výslech stolker? prej se bála prej se ho bála ale neřekla, že si píšou na fcb on je jeden z nejhezčích lidí co znám čeho se vlastně bála ta platinová blondýnka s drápkama toho že někoho skutečně inspiruje toho že jí někdo miluje toho že je tu možnost lásky, aniž by byla s fízlem jenom kvůli penězum? bude jí dál milovat? zase znova jí to odpustí jako pes bude stát a nechá se škrábat nebo ukáže zuby? a ukousne jí hlavu? svojí inspiraci? |
|
|
nepij to mlíko z jabloní J.V.
vytrhal jsem sentimentální struny
Nemužu uživit svojí ženu a dítě K čemu ruženec, když máš prsty a palce mlýnku |
|
|
moc jim věříme, že se ten voheň na náměstí měst nedá dělat, moc jim věříme, že je hřích nechodit do práce, moc jim věříme, že se nemůžeme místo práce starat vo záhonky se zeleninou ve městě, moc jim věříme, že je správné platit nájmy, protože oni si na to taky museli vydělat, moc věříme, že my pracujeme a tak taky jednou budeme bydlet a nemuset se vykupovat, moc jim věříme, že je potřeba jít na úřad, moc jim věříme, že je potřeba mít někoho pod sebou a někoho nad sebou, moc se jim svěřujeme, moc jim věříme, že je potřeba se vo někoho starat, neco nahlašovat, moc jim věříme, že na to nemáme, moc jim věříme že něco je "jejich" a " moje", moc jim věříme, že jednou bude líp, když to necháme tak jak to je, moc jim věříme, že pravda a láska zvítězí, když si to budeme opakovat, moc jim věříme, že svoboda je práce a peníze, moc jim svěřujeme, moc jim věříme a sobě, sobě nevěříme, moc jim věříme, že nahota je ostudná, moc jim věříme že saty dělaj člověka, že bez šatů nemáš kapsy na peníze, moc jím věříme, že je potřeba odborníků na cokoliv, moc věříme těmhle našim novodobejm šamanum, co neuměj léčit, ale jenom trávit ...ale my to tak nenecháme a proto jsme tady, milí andílci |
|
|
Viděl jsem je z tramvaje Když sem jel fárat kapitalismus Stáli na rohu ulice Byli jak starý blůs V dešti jak zmoklý slepice Na svou lásku zapomněli Protože každá má život jepice Jen ta nejcennější včely |
|
|
Dnes se zase překonávám |
|
|
mít místo úst ruce |
|
|
tak jsem si konečně vykopal základy protiatomovýho bunkru skrz perspektivu zužujícího se obdélníku země na nebe že to snad ani nemá cenu lízt ven |
|
|
Ne že bych nevěřil že moudrost přijde z vesmíru že Bůh osvítí zemi jasným světlem poznání A mocní zví, že majetek je váže a budou bratry s proléty Však pro jistotu bych pár mocných z lásky poslal do bezpečí do věčného bunkru A jiných pár co ještě neprohlédli prací strhnout rolety Do klidu kláštera průměrnosti Snad do pralesa nebo do poušti Aby se tam ve volném čase věnovali běžným malichernostem jako venčení psů stáří a omývání malomocným kostem A možná dřív projeví se blahodárná síla světla co z vesmíru padá na lid aby ho pozdvihla a nebo smetla |
|
|
Apoštolové našich dni střidají se mezi okny Nedávno ještě stárnul sníh Dnes obilí zlátnou lokny Tam co jsme dnes my Budete i vy, piše se na zdi A každodenní shon ve tvářích Vepisuje nové brázdy Johoho! Bujaře zní dnes tvůj hlas Zítra chvějící rukou k tanci Hůl držet zas Včera bůh, dneska ďas Koukolem vodí nás |
|
|
dneska sem jel trambají se vskutku vybranými individui popkorn ne, je to nehygienické a mohl by se o něj někdo pořezat |
|
|
dnes sem slyšel v tramvaji utržky rozhovoru dobrý den paní malá... jak se máte... ...co vaše cera... ... topolánek, tak ten teď dělá v charitě, ošetřuje zdarma a dobrovolně rány nemocnejm... ...jó, nečas, ten se taky polepšil, prej se věnuje starým lidem, krmí a přebaluje babičky v hospicu hříšníci dou do sebe...zachvíli budem se mít jako v ráji, když to s náma všichni budou myslet takhle dobře... jo a ten lux s grosem, tak ty už prději do hlíny... no |
|
|
Venku hučí jakýsi větrák Na stromech Mých přátelích ze dvora Již není jediný list Z pavlačí visí prádlo Neplápola Osamělý kouř stoupá z okna Míjení je ten kouř a jeho dotek V nějž mění se list eukaliptu Přijde nový rok a... Kouř našich dnů V dálce plane hvězda Kamsi letí aeroplán zas Já nemám žádný plán Jenom ten kouř v nějž mění se čas Načnem nový soudek V tom kýčovitém nokturnu Ještě páv a podladím strunu Do zvuku dalších strunek I ten kouř mi utek Jak to vždycky dělá Nedopalku včela letí dolů Venku hučí jakýsi větrák I ve stromech Mých přátelích ze dvora |
|
|
Říká si falešný svatebčan S kručícím žaludkem Již dlouho nás nikam nepozvali Kde jsou všecky ty rauty? Kde je hudba a dámy v róbách? Kam zmizela ta Zá-bava? Kam odteklo všecko víno a sekt? A zdvihl cigaretu Špatně dokouřenou Co odhodil ňákej pták Co se lek, že ho někdo uvidí Jak kouří na refíži Kdo by to řek Člověk se bojí ohně Nebo s tim zrovna sek Už dlouho nás nikdo nikam nepozval To zní jak titulek Dal bych si aspoň salám a Clejku
|
|
|
Octl se ve víru dní Jako houba s octem na konci kopí A to náboženství Tak dušné A zadýchané Vytrhávalo ho Z trvání Svými závoji A šálou Za háky Co měl v očích A v srdcích Jako ryby sportovních rybářů Kteří se líbají s kořistí Aby celý svět viděl Že jsou to oni Závodní rybáři Pouštějící jen ty největší kusy Cirkusáci se smyslem pro tyjátr Na vodě kruhy A vybyvení za tisíce Jste jako děti Křičíval Do víru dní a jeho kvílení Krmení holubů je taky eucharistie
|
|
|
Moc a volnost zvítězí nad nemocí a nevolností! Ovšem co na to příčina nemoci, jak k tomu přijde... Táhni zlá opice! Individualismus je dobrý pouze do té doby než začnou všichni srát na jednu hromadu, to je pak katastrofa! ...natožpak žrát, nenasytně žrát.
|
|
|
Ta dáša je fakt kráva řikala že mi dá a pak se opila a líbala se s Tomášem A o Tomášovi sem si to taky nemyslel že je takovej sketa když řikal že je blázen do Lucie A chtěl by s ní šukat Naštěstí se včera Tonda rozešel s tou monikou Tlustou Voba sme byli na baru zhrzený Tak nechal sem si to vod ní udělat pusou |
|
|
Ve stánku točí se trdlo Křupavá kůrčička, akt ohně tady máš milý turisto Za tři eura drobné pozdvižení v cizí zemi zapij pravým svařákem A pak v historickém voze nech se táhnout hnědákem následně snad v úctě k tradici vozkovi škvárou naplň rukavici Ať večer v hotelové posteli po kvalitní večeři s bílým vínem a pár bodrých slovech s pinglem co ledva zajde za roh už se ti směje za tvůj tuzér můžeš blahosklonně si přiznat že řádně procvičils svůj sociální sval ty kultúristo
|
|
|
Je neuvěřitelné jak se člověk změní když odstraní rozezlení náhle vidí spěchat kolem ty kdo dříve stejným krokem chvátali Je velmi kouzelný pak pohled na svět když v nitru není bujný střet jsa sám středem s výhledem kol a kolem do dáli v mracích čas má cosi hledat fantazií nitro lechtat v nezmarnosti chroustí svojí mysl brousí kdo seznali
|
|
|
Když se básník opije vyndá si ho ven, pyje ten kdo básně neskládá přehřeje si čúráka toť vše
|
|
|
rád se shlížím v zrcadle světa ze mně třasem čistím svůj kabát pod zarostlou tváří chodím hladce oholen v bujné kštici tonzůra vzkvétá víš, rád v náprsence rudý karafiát nosím i v botách z kůže cítím se bosým a v nose průvan dechu svého udržuji mého psa živého široko daleko kam aš je než prošoupu své kamaše co káma vede projdu vše abych pohostil oka svého baviče
|
|
|
Ejakuláty vašich myšlenek se zhmotňují nebývalou rychlostí Američani testujou neviditelnou loď Zrcadlový mrakodrapy se chytají nebe ale k řece dojdeš už jenom od moře Když překonáš přehrady pomocí ledoborce Automat na pivo si s tebou popovídá když si stáhneš Lauru do telefonu. Ale já si taky přeju, aby všechny hovna světa zaplavili tvůj openspace A nálety už byly jenom rozsévaný větrem Jesi budeš chtít do nebe Můžeš si vylézt na ty topoly Třeba tě pak napadne že je lepší mít oči dítěte ty tak nebolí.
|
|
|
Si se dnes vyfiknul Járo kabát tvídový, co de zas do módy v koutku žváro Ani tě nenapadlo, dnes ráno že sou tu problémy že tvůj pes nedostal žrádlo že soused si za něj koupil nový fáro a snad ze zvyku snad z lítosti snad aby to ututlal pozval tě, dnes ráno, na cigáro
|
|
|
Ten klid byl tak jemný, až padaly do tváře vlasy snů, co našich dnů snímají tíhu. A bolesti rozpouštějí úkladné, v lavoruplném, bestiálním tichu, bublin a koster vybělených, s šestkami na lících, jen tak a bez činnosti. Jsme bytosti usedavé, s rukama vklíněnýma do zástěry tmavomodrého nebe. Dřímáme v rukou nevědomé, jako surrealistický pes obojek svobody. Ty bezdětná matko všech plev, se závojem dokonalosti a plédem bezestudí, konejšíš zdvořilé děti sílou jejich zvyku, pomatené chtíčem a dusným pachem kurvích klínů. Zadrž!! Ten klid je mocnější než ty i když v penálu pro opilce držíš tělo v šachu. Tulák je ten pes, po hvězdách, bez pazourku, po zubatých horách, snědených sluncem za rozbřesku. V travách schoulenci, jsou znamení kruhová. A čitetel vidí jen rovně.
|
|
|
Když se Jerremi probudil Uviděl sníh Ale nebyl to jen tak ledajaký sníh Byl černý Nebylo se tedy čemu divit Když po nástupu do tramvaje Nejdřív začal nervozně přešlapovat A pak už se neudržel a oslovoval je Tvářili se jako by tu neexistovali A tak se chtěl ujistit Že tu je alespoň on Tušil Že bude budit pohoršení A doufal Že nalezne alespoň jednoho člověka beze strachu Bez lítosti Člověka se světlem z vnitřku Člověka s pohledem dovnitř i ven Člověka, který polyká sliny jako by to byl sníh Bílý sníh Ovce Ovoce Významné změny To co platilo dříve Již neplatí Už nikdy se trh práce nevrátí do polohy jak jsme ho znali dřív Ale o to nejde Nejmarkantnější rozdíl je mezi spojenými státy a zbytkem světa Došlo k roztržení kontinua, které nás provázelo celým kapitalismem Upřímně Majitel cestovní kanceláře si stěžuje Že dříve se průměrná doba dovolené pohybovala okolo 12ti dní Dnes je o čtvrtinu kratší A věřte, že tato košťata, miílé čarodějky, se špatně řídí Dětem Se už nesmíte věnovat Papír jako symbol volného času Papír popsaný něčím čemu nemůže a ani nechce rozumět jeho nositel Nositel Budeme bojovat Za svoje jména Za svoje nová jména Za možnost se pojmenovat Za ticho Svistot padajících pum Světelná šou A nový rok už v tobě bude vyvolávat vždycky jenom strach Ty, jenž nejsi smířen se smrtí Hledající střet života Ty kdo se necháváš chvět ve světle těchto dní Ty kdo u klavíru nenacházíš svoje prsty A klaviatura je pro tebe dechem Cizího člověka Víš, 16 procent nejchudších američanů v zemi Jsou ve čtyřiceti nejbohatší v zemi Víte kde jsou ty peníze? Je to škoda, že to nevíte Protože kapitalizmus bez peněz moc velká zábava není… Ty peníže jsou v kapse nejužší, nejmenší skupiny lidí Investoři jsou ti,k kdo mají obrovskou páku Ti kdo mají oběd zadarmo Ti nejbohatší lidé platí nejmenší proporční podíl Ale platí méně, méně, méně Jedno procento lidí Kamaráde A vy jako ekonomové Musíte vědět kde ty peníze jsou Bohatý táta, chudý táta Po třiceti letech práce Už skutečně nebudeš vědět kde je sever Chce to jen trochu sebekázně A můžeš se stát tím kdo má kapsy plné Je to alfa a omega ekonomického přežití ve stádě Důchod, který vás uživí Nedostanete Čeká vás dvacet let strádání Musíte investovat A ten kdo říká, že někdo zbohatl prací Tak lže Pro střední třídu zde nebude místo Amerika se nebude přizpůsobovat české republice já jsem neříkal, že peníze jsou štěstí...
|
|
|
opakování denního počínání
růženec dní
věty skládané ze slov do mraků
co někde vyprší
nebo dají sníh
sníh jinotajů
co zkropí to co bylo na počátku
slovo
sloveso, PRDĚT!
|
|
|
Jsem pánem všech ovcí i jejich stád Všech pastvin i jejich cest Jsem jejich ochráncem a pasáčkem Když před časem jsem odjel na cesty Svěřil jsem stáda svým druhům A dovolil jim užívat všeho, tak jako bych to byl já sám Někteří uposlechli mých příkazů, jiných zmocnila se nenažranost Zpupnost, a mému říkají pane Těch pár jednotlivců otrávilo vodu i věrným Aby sami mohli na jejich pastvinách svést ukradená stáda Jaké bylo mé překvapení, když jsem se vrátil Stáda jsou zanedbaná Víno je předčasně sklizeno A je v něm hnůj Je třeba ztrestat těch pár, co podlehli klamu a touze Aby dál netrávili vodu Aby neoplocovali co nebylo, není a nikdy nebude jejich A nebrali víc než je jejich podíl Jinak trest přejde na všecky Utratím jejich psy a seženu svá stáda Pastviny proměním nebeskou orbou opět na úrodné Ty proradné vlky nechám bez milosti bičovat Těmi, kdo spravedlivě užívali svého dílu A jejich těla nebudou hodna hrobů A jejich činy jejich jmen Budou navždy zapomenuty Protože já jsem z Boží milosti Pánem všech ovcí i jejich stád Všech pastvin i jejich cest Jen ten bude pojídat, kdo nebrání druhému Užít jeho podíl ze spravedlivé práce Kdo nebere příliš |
|
|
hej, kámo, vo čom se to dneska mluví? nerozumim těm slovům loupoint,pík,startap,džob,biznis? chápu to správně, že jádrem těch slov je penis? mýtap,akcelerejting,bekgraund,nouhau,tým co je to za šprty? mam vobdivovat tvoje navoněný hovno? sorry, kámo pojď k vohni a dones dřevo a klacky nerostou v ragálech, to je ti asi jasný nebo...
|
|
|
Když ze spánku tě budí krutá předtucha Vaříš si čaj a doufáš, že je to jen psychická porucha Pod očima kruhy Ženy spí A pořád znova mezi doušky: "Válka, válka, válka!" Lidé jsou nedočkaví, tečou jim zlý sliny Zradili své syny A zase znova: "Válka, válka, válka!" Do jara, je to jasné Kdo jiný by zachránil fau-vé Než náhradní výroba užitkových vozů Na vožení raněných a jejich úrodu Svět se zbláznil, říkají v televizi A zase lžou, protože blázní lidi A zase znova: "Kup si teplý ponožky, bude chladno Rýže pár pytlů A teplý prádlo!" Děti už dlouho neviděli tanky A pískat pumy Taky neví co je hlad A nemaj čas si hrát Zato kňourat vo ajfoun To fakt umí každej smrad Rači du spát, vždyť už svítá A v uších mi zní Bhagavadgíta V mlhách chrám svatýho Víta Někdo volá: "Zneuctili vlajku!" A pod tím jen tisíc lajků Bratr proti bratru, dejka! Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu Ale rači Švejka.
|
|
|
Vstřebatelné nevstřebalo nevstřebatelné nevstřebatelné vstřebalo vstřebatelné nevstřebávající vstřebalo vstřebatelné vstřebávající vstřebalo nevstřebatelné je třeba To vstřebat, vstřebávat? či je třeba nevstřebávat? A další otázky ke vstřebatelské praxi: Jaký je rozdíl: vstřebatelné x nevstřebatelné; vstřebávající x nevstřebávající? Je strach vstřebatelný? Je smrt vstřebávání či nevstřebávání? Lze Boha vstřebat? Kde se bere ta potřeba, a je jí třeba? Některé látky je třeba protřepat, aby je bylo lze vstřebat. Vznikají nevstřebatelné entyty současně s nevstřebávajícími? Lze vstřebat, co nemá kontury? Lze to co má kontury vstřebat? Zaniká potřeba vstřebáváním? ...či tříbením? Vstřebat všechny problémy svým vstřebáním? Vyřešil jsi již otázku vstřebatelnosti a to jak jevů, látek, informací, bytostí či věcí? Ne? Pak ji bude třeba vstřebat! Jak jsem to proboha myslel - tedy - sem s tou vstřebatelností! Vstřebat či nevstřebat! Toť otázka, kterou je třeba ... nebo ... |
|
|
Televizi nemáme jdou z ní divný barvy Lezou z ní démoni Přímo dovnitř hlavy Život je dost složitej Tak nač si ho kazit Nač se dívat z povzdálí Lepší je ho zažít Lepší než přijímač Když už Rači vokno Obraz co jde přez družice Můžeš vidět rovnou Howgh! |
|
|
Byl jsem cestářem svou práci měl jsem rád Bylo jí akorát a nebyl nikdo Kdo měl by do ní hnát Cesta byla přímá Ve dví půlila svět Ve dva směry dávala pohledět Odrážela čas... Na podzim bylo listí mést V zimě zas Sněhy hrnout v mez Nosila krále i šašky Ty kdo spěchali, nebo se courali pěšky Byly doby, kdy jezdilo se tam A po nich, vždy čas cesty zpět To mamonáři chvátali, kam bylo co nést (A kdo nejel, tak tam aspoň hleděl) Byl jsem cestářem, krásné bylo být Pak přišel "blahobyt" a mě začali bít Stal jsem se žebrákem Neb nebylo proč mést A cesta zarostla, přestala vést Sedávám u ní a vídám krále i šašky Ty co za sebou nechávají prach I ty kdo jsou pěšky |
|
|
začátek je za zatáčkou?
ale já vidim celou cestu
je za horizontem?
ale já vidím i za horizont
je ve tmě?
ale já tmu poznal a nic jsem nenahmatal bez světla
poznal jsem i světlo
co cáká z očí
co ze tmy vytrhává předměty, pocity a stvoření
jako kouzelník pokustón
tahal jsem králíky z klobouku
tak co jako?
|
|
|
Vyprávěla jsi jeden z tvých dalších příběhů
a mezitím si pomalu zavírala dveře
zatím co jsem usínal
stráže sem nechal jít do kasáren
aby nás nerušili
a ty už si měla sbalený to málo co máš
a vsadilas mě do příběhu
jsem jenom démant v tomhle náhrdelníku
a nechávám se nosit
ó magdalo
jak jsi tichá v tom ranním šeru
ani prach co s ruchem dne se zdvíhá
ani hlahol trhovců
ani strach
až se ráno probudím
nechám ty sráže vzbudit
a prohledat věž
nenechám zlostí cloumat svým majestátem
ale v nitru budu hořet
a já ten plamen vyšlu s mým nejvěrnějším
a tomu pak setnu hlavu, až tě přivede
protože vím, že tvému kouzlu nikdo neodolá
ach, můj nejvěrnější
ženy rozhodují o životě a smrti!
|
|
|
muší tělo bejt muší, nebo bejt muší nemuší?
muší bejt muší
a co nosní dírky taky muší?
A prdelka švestková
to je tim potem nečistym
nečistota a čistota je výplod mysli, kerá je sama nečistá
nečistá?
nečistota a čistota mysli je sama nečistá
mysl je muší farma
muší mysl tolik farmařit?
farmařiť
nebo může
nebo chce, nebo nechce
co chce kde chce kam a proč
kolotoč
haf!!!!!!!
do očí kočí bičem syčí
do moči ti obočí skočí
jež ti z údu vyskotačí
hele borůvka se z nosu tlačí
vysmrkáš se fialově
fialový vítr v hlavě
v Čechách nebo na Moravě
sem tam a nebo tady hravě
projedu si mozkem hrábě
co zustane není v trávě
víno pijem na Pálavě
do kundy strčí ruku krávě
zootechnik s praxí hravě
aby oplodnil jí zdravě
co před tím vzal samci bravě
bravčová konzerva!
kolotoč, beru si kohouta
ten kokrhá a má pěkné sedlo
taky se kolíbá dopředu dozadu
pozor, na hřebínek, bradu
touha je klam
touha tě zradí za zatáčkou
touha tě zabije a znova zrodí
touha tě zklidní, aby tě vyhodila ze sedla
touha tě sklidí touha je zázrak kámo, zázrak
kama je cesta, brácho!
je víc než čundr
na mejch čundrech je nuda, jelikož tam nikdo nebejvá
|
|
|
neměl sem tu kunu sežrat
rozumim teďtomu, co říká a to není prdel
naštěstí nejsem sám, sou v tom i Tři kamarádi
kerý sou ve skutečnosti čtyři nebo i víc
tři je jenom zástěrka
ano, jsme to my, noční gang na skládačkách projíždějící Prahou!
my sereme na vokna drahejch bouráků a mezi automatický dveře vobchoďáků
my se zabýváme urážením přizdisráčů a rozkladem jejich systematické pomatenosti
jsme to my kdo si užívá šáša bukkake hezky pěkně těch kundiček s drahejma kabelkama
ano, v přestrojení se vydáváme do vašich televizorů a přehryzáváme vám kabely
a vykonáváme svojí potřebu v těch bednách a vy na nás čumíte ani to nevíte
vy vymytý mozky prací a papeženstvím
sereme vám na vaše hlavy
a na hrudi se skví Trimuskulus
a pod vašima skalpama je vyrytej nožem
nožem našich srdcí kerý ostří vaše bezcitnost (šáša bukkake je nová odháčkovávací metoda keru mi naučil sám guru jaru)
|
|
|
všecko se děje tak jak má
všimli jsme si, že emoce a city nás oslabují
všimli jsme si také, že jich je ale třeba
jednak pro to, aby člověk poznal svoje srdce
aby docenil hodnotu stvoření
abychom se nestali člověkem bez srdce
abychom poznali, kdy nám ho chtějí sebrat
všimli jsme si, že po každém oslabení přichází poznání
a moudrost je veliká
a s moudrostí přichází moc
moc poroučet
oblakům, hvězdám i ptákům
a zase ta stejná otázka
jak neztratit srdce
|
|
|
jsou Vtěch knihách není minulost jen to co z ní vzchází v těch knihách není zlost není tam kde člověk byl, co kde vzal, jen to co s sebou vozí
|
|
|
víme toho moc
ale nevíme jak s tím naložit
občas
jindy zase tím plýtváme
a rozhazujeme jak právězbohatlý
chudák
|
|
|
sem se na podzim narodil a když cejtim podzim, tak cejtim smutek nepopsatelnej smutek z pomíjivosti... něco jako bývá za soumraku někdy ale za soumraku se to děje rychle tak člověk nemá čas se do toho položit a nakonec se z toho získá energie z podzimu taky přichází energie ale průvodním jevem je ten smutek neni to nic hroznýho jenom by se to dalo nazvat smutkem, který nejde sdělit nebo i když dva lidi zažijou to stejný a maji stejnej pocit, ten smutek tak to furt není to spojení absolutní kerý by zrušilo tu touhu takže jde možná o touhu… je to energie a ta se nazývá různě pomíjivost, totéž to je z tý hry sme udejchaný a teď ležíme a mraky jdou nad hlavou a víme že za chvíli musíme domů, že nás budou volat rodiče, a my cítíme tu touhu být venku za soumraku...v seně cítit chlad z venku a teplo od toho druhého a ze sena...a tolik vůní co se zapisujou do srdce chvilku sme uvěřili na nedorozumění, na bodnutí do srdce, abychom se ještě víc zakousli no upíři sme… mírumilovný co maji rádi krev svojí - i toho druhýho pujdeme na vořechy někdy na podzim loupat je z kůžiček a vobčas si dát jednu hořkou
|
|
|
Na rohu ulice starý, snědý, větrem a ohněm ošlehaný muž sedí O zemi opírá se svou sukovitou holí Oči hluboké má a jiskru tam Čas rázem ztichne, vítr je ten tam
Jindy zas na schodnicích v plášti ze staré pokrývky Bosý a lejny zaneřáděný lidskými Vidím jeho svatou ruku, kterou ač nezvedá, jdu blíž Ptám se jakému přání mohu říci budiž On dí dej mi korunu ztrpčeným hlasem Divím se, té doby pro jednu nežebrá se Slyším a žasnu, v slovech vidím, ano Já, tu jsem Sedí svaté skryté hnusem A zas to hluboké oko Pomáhám mu vstát, situace jako ze sna A v dlani jeho, koruna leskná
Pak po létech v jiném městě povědomá tvář Silueta klidu jeho stoje vrhá zář A stále dokola v myšlenkách zas a zas Volá mě, slyším ho: „blíží se tvů čas, Opustíš ženu dítě i statek Vrátíš se k nám nazpátek Skončí tvoje oddaná tu služba Jen ještě chvíli drž, Pán tě líbá!“
Stalo se pak také, že vtělilo se do ženy s krásným obličejem Z kmene kde tu krásu ničí stříbrem co zabodáno v něm A v zacuchaných vlasech prach a zdobí se tím co najdou By uctily krásu tu pomíjivou a ztratily strach
Po tři dny jsem ji potkával v různých městech Rozmlouvala se mnou činy Tu seděla na nádraží jako by nic Jindy ukázala se mi jak obelhala hlídku obchoďáku Kdy ukryla kradenou cetku v šátku V tašce plné zbytečností Nachala se prohledat a pak zakryla jim oči vycucaným bombónem A nakonec v prachu na kůlu na ček teku V lotosové pozici držela hlídku
A stále dokola v myšlenkách zas a zas Volá mě, slyším jí: „blíží se tvů čas, Opustíš ženu dítě i statek Vrátíš se k nám nazpátek Skončí tvoje oddaná tu služba Jen ještě chvíli drž, Pán tě líbá!“ |
|
|
Nastal totální blackout - hrozný!
Z nebe padají špijonážní drony |
|
|
Vypadnul systém
Nejdou staničky, nejdou ani naše počítače
Lidé se nám marně snaží dovolat
ale nejde to
telefony jsou totiž napojený na internet
Nejde ani wifi - bezdrátová věrnost
A všecky naše jména jsou v cloudu
A ten mrak je snad někde v Americe
Za to jistě můžou anarchisti...nebo teroristé
v lepším případě bezdomovci
Snad bychom se o příčině mohli večír dozvědět ve zprávách
ale televize je napojená na internet
a rádio se už v kapesní formě téměř nepoužívá
Kolega byl ráno nervózní a ve stresu
Než sem mu vysvětlil, že by se měl radovat
Konečně se spolu zase začnou lidi bavit očima
A ani my se nemusíme dívat do monitorů
...ale spolupracovníkovi se stejně ještě klepou ruce
zdá se že neslyší muj hlas a pohled má do dálky po chodbách choděj lidi jako mátohy a mačkaj ctrlaltf4dylít
|
|
|
nevedu
nemam čas
spěchám
dej vědět, teď nemám čas
jsu na schůzku
jede mi vlak
zavolejte mojí sekretářce
telefon najdete na netu
vyplňte tady to a dejte to do schránky, vedení se rozhodne
do čtrnácti dnů dostanete odpověď
jesi nemáte účet u komerčky tak nic nečekejte
nemáme vás tady v systému
doložila ste doklad o doložení?
zkuste druhé patro
ne tady ne, děte do třetího...
musíte na pokladnu do prvního
dali vám doklad, tak to vorazítkujeme a můžete do čtvrtýho
dobrý den
jak vám mohu pomoci...
kávu?
hned to bude, sedněte si tady
já vím je to zdlouhavý proces
ale mohu vás ujistit že náš úřad vás informuje
a kdy to bude?
jak kdy
Opakuji, náš úřed Vás in-formuje
aha
a kdy bude výsledek
brzy
výsledky...máte doklad o zaplacení?
...budou brzy
ještě jsem si tady ve vaší složce přečetl že nemáte účet u naší spořitelny a pojištění, tak to vás pošlu do druhého patra
a pak již můžete na sekretariát do páteho
dobrý den
sekretariát
ano ano,
ale váš účet začne platit až zítra prozatím pro vás nemohu nic udělat
přijďte v pondělí
ve čtvrtek je státní svátek
dobrý den
ale vy nemáte na účtu žádné paníze
musíte si založit ímejl a ebanking
a zaslat na něj z check pointu nejaké bitcoiny
rozumíte!
dáte si kávu?chci aby mi někdo věřil
musim si jít podrbat přirození ale tady ne je sem vidět
na záchodě je kamera
ale tam to zakryji kabátem dáte si kávu?
|
|
|
srdce má rádo vítr a volnost
srdce nám chybí
tady u gringů v systému
utlačili ho tíhou argumentů
rozřezali do segmentů a oborů
opili ho tupostí alkoholu
natřeli na bílo
a krev nalili do strojů
co cítí sami
co si máme myslet
srdce má zalité hlavně
a muška ubroušená zákonem
a na srdci struky obsazené mamonem
a touhou dělat věci "správně"
|
|
|
ještě vodškrtnout nějaký bizarní polohy co ještě neznáme
třeba sex ve stoji na hlavách
ale to musim začít trénovat
...umíš provaz?
to by mě taky zajímalo
a exkurze podhlavních orgánů ženy
sex do zadečku ještě jednou
a do pusinky dvě hodiny
sepíšu si to všecko a pak si to vodškrtnu
v televizi to neni vono
sex ve třech mě nezajímá
pokud to nebudou dvě holky, ale ani tak mě to nezajímá
rači se věnuju jednomu pořádně
a ten klistýr
ten taky
třikrát
a pak hladovění
a čtrnáct dní ve tmě
to je taky dobrej sex
a chůze bosej
a nic nechtít
ležet v trávě
cvrnkat kozí bobky
pozorovat hmyzí komůrky v kravim lejnu
a voči naší dory
a hlavně ramada
dřevěná ramada
tam budu sedět celý dny
a pozorovat jak rostou kytky a tráva
a jak pochoduje mravenců armáda
a ticho bude hrát na tibetský mísy
a ženy budou krášlit dům
krásou svých těl a vyšívaných šatů
jídlo bude skromné
ale život bude sytý
|
|
|
je to divadlo
vesmírný divadlo
ty na to nevěříš
tak to nevidíš
to máš jako řeč kamenů
nebo stromů
nemůže to slyšet někdo kdo na to nevěří
v tom se plete celá věda
celá tadle civilizace vytváří dojem že je to obráceně
že si to nesníme
ale že musíme žít to co je
pracovat, nenávidět, plodit děti
v klidu sedět
nedávat nohy na sousední židli
neházet houbu na tabuli
nedrtit křídy
nepsat na tabuli píča
nemít víc manželek
nemít rád cizí děti
myslet si že sou cizí
sledovat televizi
pak se o tom bavit s dalšíma co to viděli
ovšem podstatná je tvorba
bůh tvoří
tvoří vznikem nového, nebo udržováním starého, nebo ničením starého
toť jedna a táž věc, jedna síla a atribut božství
je možný vytvořit boty
je možný je nosit co nejdýl bez opotřebení
nebo je možný je zlikvidovat okamžitě
je taky možný chodit bosej
nebo po žhavym uhlí
nebo po ledu
všecko je možný a svět je magickej
neuzavřenej
tvořící se
nikdy ne zcela vysvětlitelnej
ale pochopit jde fintou
ppo částech
a pak to složit
vidět že to nejde do sebe
že je tam toho víc než těch dílů
a pak to třeba uvidíš jasně
mezi každym okamžikem
je sto dalších okamžiků, který tu nejsou pro tebe
mezi každou pikosekundou se na tebe dívá tisíce jiných bytostí
ale ty je nevidíš
protože oni mají schopnost vidět 101 okamžiků
zatímco ty zíráš na jediný políčko filmu života jehož si součástí
oni vidí několik dalších dílů
tak jak by nemohlo bejt něco možný?
a jak je možný, že nám to pořád říkají?
není to vědecky možné a nebo alespoň nění to prokázané
jaký mají důvod?
ve světě kde se nic neděje jen tak
samo o sobě
bez příčiny a následku
jak je možné, že jsme z vesmíru udělali krychli?
když vesmír je bez tvarý
a je jenom na nás jaký tvar mu dáme
jak je možné že existují normy ve světě který normy nemá
nechali sme se opít tou hrou?
uvěřili sme na její pravidla a ta jsme přenesli do reality a ta realita stala se pro nás skutečností
vyhodíš figurku a zemře tvoje tělo
dostaneš infarkt
protože tě to tak rozčílí, že...
tě polije horko
věříme na to žče kunda vypadá tak
a čurák vypadá onak
věříme na pohlaví
a na jejich přitažlivost
ale co když kunda je květina a čůrák je čmelák
a co když kunada je auto a čůrák je člověk
¨co když vlastnictví je kunda a jeho uskutečnění čůrák
co když je zahrad kunda a člověk je čurák
co když čurák je mrak a kunda je země
co když kunda je hmota...
a čůrák je ideje
že vousy rostou...rostou...hmota
a kdo hmotě říká staniž se vousem a rostiž do délky
kdo řekl že to co vidíš v mikroskopu není jen další projekce mysli?
další víra
další katedrála
a tady v kundě rodí se homunkulus
kde
v prázdném místě kundy
?
zrozen z nesmyslu vajíčka a pitomosti spermie
něčeho tak neuvěřitelného
je to jistě nějaký šprým
že z ničeho rodí se něco
a šprým je i to že z něčeho nebude nic
atom, je holý nesmysl
jedna z nejsurrealističtějších imaginací
a spermie
to snad ani nejde říct
jak směšná je to představa
nebo ten klíč
klíč piva
otevírající skříňky
tekutina ovlivňující mysl?
a když si zvykneš na adrenalín, nebo na zamilovanost...
jako notorik
v oku to musí vězet
že člověk je uvězněn v realitě
v rychlosti okamžiků
šmíruje tě
nepoznaný
dechberoucí
nezničitelný
divícíse
obdarovávaný
darující
klanícíse
uctívaný
milující
nenáviděný
jasný
utajený
jediný
avšak rozkouskovaný
nebo ona
?
jaké má podhlaví
krk
hruď
boky
nohy
ruce
puzení
lejno
touha spojit se
a explodovat
?
|
|
|
o dětech na ulici
co jedí zbytky vod bohatejch turistů
že sou na tom hůř, protože nemaji obzory
a možnosti
ale já vidím turisty jako lidi co prchaji
zatímco ty děti jdou životu vstříc
jsou tedy na pouti
a pouť je tu pro radost
zatímco prchají uprchlíci
ti, vyhnaní z ráje
a o nich je had i jablko
ne o prosťáčcích, kteří budou téměř donekonečna snášet jejich úklady
ani o obyčejných lidech kteří se jim budou vždycky radši klidit z cesty
ani o moudrých, kteří vidí jejich nekonečné pachtění a točení se v kruhu, ve kterém se nakonec unaví a pojdou v prachu
kvůli nim a jejich strachu je stále víc zákazů, a život se podobá víc a víc peklu, ačkoliv to peklo vytvořeno je v zahradě
my budeme téměř donekonečna snášet jejich nenávist k jejich vlastní podstatě a duši
ale oni nebudou šťastní ani naokamžik, zatímco my se budeme radovat když budeme mít chvíli oddechu, když oni budou oddechovat, lapat po dechu, než budou dál valit ten svůj kámen a mi jim budeme pomáhat
... a oni na nás plivat
|
|
|
svině andělská
chytnu ti vlasy
a vyrvu ti je
nikdy to neskončí
toho se nenajíš
nenaplníš
neosvobodíš
skočíš rači z vokna
protože si budeš myslet že ty křídla dovopravdy máš
chci tě mít
jednou za měsíc
jednou za rok
třikrát denně, čtyřikrát
na vostrově anebo v nějakym hotelu
někde uplně mimo
aby vo nás nikdo, nikdo nevěděl
jednou za rok přijedu
a zhebnu v tvym klíně
pak se potkáme kdykoliv jindy a budeme jenom cizinci
v baťohu budu mít jenom vobrovskou bílou nafukovací peřinu,
hebkou a měkkou
bude plavat po zemi
a my se v ní topit
dusit já tebe a ty mně
cítím hadí sílu ve svý páteři
jde mi až do zátylku, cítím jí v čele a v rukou
můžu tě vyhodit ze člunu do vody a pak tě čistou vtáhnout zpět
v kopřivách tě nechám zemřít a v jitroceli tě vskřísím
vůně trávy a nekonečna
kůže a mléka
prolétne včela a ty se otočíš
za zvukem vesmíru
pak mi vrátíš oči a já se v nich utopím
a vyskočim ti zadkem ty čůzo
další jemnohmotnej výron
cucej mi prsty
já tobě nohy
spolknu tě celou
a usadim do polohy
že nebudeš vědět kerej otvor je na co
kde máš ústa a kudy se kálí
bindů tě zapálí
a pak budeš brečet
brečet budeš za to všecko co si udělala
za tu propast
za tu hloubku (sindhu)
za to město pod náma
za smrt i narození
za ráno a probuzení
za noc a poblouznění
za šakaly, který blouděj nocí a slídí tmou
větří stopu, jdou za tebou
a mistr, mistr lóže
bude klečet
a bude plakat
protože todle kouzlo boří chrámy
kosí vojska, armády
pouští vodu z nebe
a vítr od nikud nechá vznikat
až v trámech praská
tam co jsi schovaná
mezi trusem holubů a měděnkou
choulíš se zimou a nahotou
špinavá
bodá, bodá tě do srdce
mistr je zamyšlen
dívá se do prázdnoty
a ty to cítíš
kolena se ti chvějí
a kůži máš jak čerstvě oškubaný pták
křičíš: „ bodni ještě!“
nohy jsou kleště
a ty jimi trháš ten hřeb z těla ven
ale on je ve tvrdém dřevě zatlučen
mistr se dívá na nebe
a ty řveš a zhluboka dýcháš
a padáš mu k nohám
teď holubice bílá
zvedne tě a dá na prsa
ještě se chvěješ
drápky se zamotáš do vlasů pod košilí
a zahyneš
zahyneš na lásku
|
|
|
vobčas je lepší píchnout kolo
a pozorovat prach
usazenej ve spárách
a kamínky z cest
to kolo ničí všecko co by chtělo kvést
a budí strach
když s nabírající rychlostí
ruší klid našich kostí
kolo je vrah
co rodí s bolestí
|
|
|
Navzdory pomíjivosti řeka dál strhává písek a štěrk Pro všecku marnost světa slunce… Pro všecku marnost světa slunce znovu vyjde A zbytečný byl i psův osamělý noční štěk Na měsíc, chlupy ježe, vyje k tichu dálek A já se náhle lek, že jsem Neználek A že nejsem tady ale tam, v pusté krajině bohorovnosti že to jsou moje kosti kerý lámou A že sem na svý cestě nějak uhnul Lunární modul se mi unavil A tohle město, snad ne Mamonvill Ječí do mejch vočí lživý hesla A každej chová se tu jako kurva I ten poslední kominík nenechá na sebe šáhnout jen tak Světlo potáh divnej plak A pořád znova říkaj co bude pak A stále míň času abych byl Nějak mě unavil –Mamonvill Navzdory pomíjivosti řeka dál strhává písek a štěrk Pro všecku marnost světa slunce… Tak sem si vodškrt, že sem tu byl: Mamonvill √ |
|
|
Pletu si lásku s vlastnictvím
jako pes běhám okolo boudy
možná ani nejde vo tvůj klín
jen o vůni rodný hroudy
říkáš že deš někam ven
že deš za jiným
ač nebortí se můj vlastní sen
sám si ho svou myslí zdrtím
jen abych viděl výraz ve tvých vočích
výraz zklamání a soucitu
jen abych upoutal tvoje zrcadla
a pěkně si je vočíh
jesi se v nich ještě vodrážim
jesi ještě žiju, jesi sem pes
a jesi s trochou štěstí
necháš mi můj řetěz
|
|
|
ne jako ti mladí
co jim zbývá dalších vosum časů
na to se milovat, nenávidět
my už máme jenom jeden den,
jednu noc, jednu hodinu, jednu minutu, jeden okamžik
tak neztrácíme čas ohledy,
když jdeme do Ixtlanu
ať hřmí
nebo padaj stromy
zraky máme neochvějně upoutány k horizontu a rukama se dotýkáme vesmíru
prsty jsou vpletené do těch stromů
a v zemi zarostlý nohy
při cestě do Ixtlanu
my tomu v Čechách říkáme Praha
jdeme až na prah
až za prach
až rozzáří se v křídlech její krása
praho
jsi uvaděčka
nebo přístav?
jsi trvalá nebo věčná
jsi skutečná a nebo jenom v oku nastřelená
nebo jsi muj poslední život
chlapi to tak mají
tak když vidí ženu
s kerou mají něco blízkého
hned vystrukují pindíky a šavlují s nimi jako furianti
a tak se to důležité schová za obyčejný nepokoj
a to pravé shoří ve víru vášně
není a nebylo poháru,který by se tím naplnil
snad jen ten který předem prasknul
když prst vůle na něj tolik hrál
nebo kdo otočil ten pohár a nečeká na to co spadne shůry
ale přiklopí to co je dole
a pak si na něj stoupne - udna
a tak snadnějc v hovnech plove
....
píčovinky,
sentiment mě už neba
i když někdy za večerů
kdy jaro tlačí mízu hore
na svojí violu si hraju
|
