něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 15. 4. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka            

Petřínka (poezie, Kolemjdoucí) • Pěvkyně (poezie, Kolemjdoucí) • Hlídač čaje (poezie, Kolemjdoucí) • Mezi kloboukem a koněm (poezie, Kolemjdoucí) • Hlupáčku (poezie, Kolemjdoucí) • O světech (poezie, Kolemjdoucí) • Avatár (poezie, Kolemjdoucí) • Na vlas nebezpečí (poezie, Kolemjdoucí) • Chyť mě za ruce, které k nebi vzpínám (poezie, Kolemjdoucí) • Savectví (poezie, Kolemjdoucí) • O hranách básníků (poezie, Kolemjdoucí) • Laň a ostružiník (poezie, Kolemjdoucí) • Nemáme čas! (poezie, Kolemjdoucí) • zahrada (poezie, kolemjdoucí) • Válka je jako řeka (poezie, Kolemjdoucí) • Nová práce (poezie, Kolemjdoucí) • O nutnosti se spojit a tíze (poezie, Kolemjdoucí) • vo tej lásce nezištný (poezie, kolemjdoucí) • Mamonvill (poezie, Kolemjdoucí) • Zahyneš na lásku (poezie, kolemjdoucí) • Podzim (poezie, Kolemjdoucí) • O vědění (poezie, Kolemjdoucí) • ...jedna noc (poezie, Kolemjdoucí) • co je za zatáčkou? (poezie, Kolemjdoucí) • politika (poezie, Kolemjdoucí) • samet (poezie, Kolemjdoucí) • Darbuka (poezie, Kolemjdoucí) • Nesmrtelnost (poezie, Kolemjdoucí) • svatý vobrázky (poezie, Kolemjdoucí) • Amazon svět (poezie, Kolemjdoucí) • opeřený o strom (poezie, kolemjdoucí) • dětská volenka (poezie, Kolemjdoucí) • borisi polevoji (poezie, kolemjdoucí) • míra odměrného válce (poezie, kolemjdoucí) • koloběh (poezie, kolemjdoucí) • řeka je korifej (poezie, Kolemjdoucí) • modřín (poezie, Kolemjdoucí) • čarodějnice (poezie, Kolemjdoucí) • jsme jiní (poezie, Kolemjdoucí) • okna (poezie, kolemjdoucí) • kormidlo (poezie, kolemjdoucí) • pájka (poezie, kolemjdoucí) • svazky (poezie, kolemjdoucí) • že bytí je velká drzost (poezie, kolemjdoucí) • něco pořídit (poezie, kolemjdoucí) • nepokládej (poezie, kolemjdoucí) • bouřlivý porod (poezie, kolemjdoucí) • stroboskop (poezie, kolemjdoucí) • roztrhané košile (poezie, kolemjdoucí) • Výroční (poezie, Kolemjdoucí) • nauka o klenáku pomíjivosti (poezie, Kolemjdoucí) • netřesk (poezie, Kolemjdoucí) • píseň kosmická (poezie, Kolemjdoucí) • Objemutí (poezie, Kolemjdoucí) • JSOU CNA (poezie, Kolemjdoucí) • OBZOR (poezie, Kolemjdoucí) • nastolení rovnováhy (poezie, Kolemjdoucí)

4.12.2023
nastolení rovnováhy
rok od roku, stálě méně jsem dokázal stát na svých nohách, svět byl složitý pro mojí podněty přiškrcenou duši, a tak dál a dál jsem lavíroval mezi ohněm a pohledem oknem ven, mezi pomíjivostí a trvalostí zakletou v kolotoči kruhů pupenů, listů, jejich padání, tlení a nalévání. Jednu sezonu jsem se už dokonce nedokázal odlupovat od stropu, byl jsem tam nalepený jako žvýkačka a ve stínu nad lustrem jsem hleděl dolů na sebe, na stůl a židle ve světnici, a jak hosté přišupují a odšupují svá těla ke hrazdám talířů a vyskakují na ty hrazdy lžícemi a vydličkami, jak tasí své rty a srkají vývary všedních dní a okusují maso od kostí svátků, a ssají morek nocí v neutuchajícím puzení stát na vlastních nohách, zdřevěnělých tím něustálým otesáváním reality na realitu stabilní, ukotvenou pravidly a začepovanou do rámové konstrukce jazyka a mysli, slepenou společenskými pravidly a sklíženou jejich porušováním.
jednu sezonu už jsem se nemohl odlepit od stropu letokruhů nad lustrem, jednu sezonu už jsem tedy na koně nevsadil a ani na nich nevyjel, bylo vzrušující sledovat do poslední chvíle jak závod dopadne a, ano, závod se konal i beze mne, vyjely koně neseni vůlí jezdců v sedlech jejich uzd, zděšeně mrkající na své pány, jako by chtěli říct: "taxis vyjel" a mezitím pod kopyty vášně a vzrušení zadupávaly brouky v hlavách svých jezdců a sice co s načatou sezonou, a jak dopadne závod, jestli dopadne. jestli dopadnou sázky ve prospěch sázejících, jak pak naloží s výhrou, a půjdou pak do další sezony v botách z hadí kůže nebo jako loni v botách ze zlína?, a jestli snad nebude lepší peníze vložit do možnosti nezúčastnit se již dostihů investováním do sázek jiných sázejících a koneckonců tak přiživit letadlo sázení, tak aby stihli ještě za tohoto života nesázet, neboli sázet tak, aby již za ně mohli sázet a kopat koně do slabin jejich dostihoví poradcové, kteří za malou provizi zaručí, po překonání určité hranice, jistý příjem, a tím tedy konečně dopomůžou chudým lovcům hadů k možnosti si vsadit a také hadům dají možnost se do toho života konečně obout. a pak konečně chudý chlapec ze zlína bude moct zahájit další sezonu báječným projevem o tom, že letos to ještě není krize finanční, nýbrž morální. já pak konečně na chvíli dokáži zase stát na svých nohách a stále stejně složitý svět dá naokamžik falešnou naději mojí duši, abych držel dál talíře na svých zádech a nevylil jim ty vývary do klínů.
23.1.2023
OBZOR
OBZOR SE NEPTÁ KUDY PŮJDEM
říkáš že mám dávat pozor
aby mi něco neuniklo
chceš po mně pozornost
chceš dozor
dáváš mi na výběr ze dvou
ani nápad
chceš abych se ti věnoval
jinak otrávíš vodu
chceš mi říct že beze mne nic
a přitom dávno máš
předplacený lístky
že se zabiješ
z lásky
a přitom máš dávno
volňásky
ne z lásky
já mám jenom jeden vzor
Nejvyšší
došlo ti
že se právě rodí ti který si zabil
kterým jsi vzal zemi
vodu vzduch
vyrval srdce
a skryl
OBZOR
 
 
23.1.2023
JSOU CNA
jsou věci
které se šíří jako vůně
jsou věci
které se šíří jako pomluva,
jiné jdou od úst k ústům
jako dobrá pověst
jako dobrý příběh
a pak je tu polibek, omluva
jsou věci které se nešíří
to jsou tajemství
a pak je tu hořkost z toho co jsi viděl
i plesání nakažlivé smíchem
je tu rozum
a je tu srdce
je to v tobě
babylon smíchaný s tichem
11.1.2023
Objemutí
tady se zouváme, řek
gdyž sem vyšel ven
a potáhnul pístem mašlovačkou
napjaly se struny
co mě spojovaly se světem
a bylo zřejmé
jak jemný je ten sen světa
jak je třeba být opatrný
aby ti kůra nezajela pod nehty
a neudusil si chleba
12.10.2022
píseň kosmická
je to tak komické
sledovat od plápolajících kamen
to lamentování, ty stíny
je to tak karmické soucítit s hladovějícími
rozohněnou řečí
mezi dvěma sousty
jak se mrská ta mastná brada a prská kousky špeku
jak stahuje bránici lítost nad Matkou Zemí
když jde v zimě pára od úst
hlavě ve vytopeném bazénu
a jak se zdá všecko prosluněné
na lyžích v Dubaji
a přece, kdybys po tom všem
si alespoň jednou nevytřel prdel navoněným papírem
a svoje hovno zakopal na zahradě
můžeš si pak ještě v klidu
dál dělat prdel
pokud ti to přijde k smíchu
protože máš na to právo
a je svoboda
a to neni prdel
dokud tě to prostě nezačne svědit
a neuřízneš si hlavu vodou do bazénu
nebo se aspoň nepoškrábeš sněhem ze sjezdovky
gdyž piješ vodu, mysli na pramen
gdyž piješ pivo, mysli na vodu
gdyž žereš bůček, zapíjej to pivem
je to tak kosmické, sledovat svět plápolajících kamen
gdyž víž, že seš jenom kosmetickou vodou
26.9.2022
netřesk
na počátku nebyl velký třesk
asi tak jako na konci
velký netřesk
sukulent po odkvětu
zahubí rostlinu
sempervivum
12.9.2022
nauka o klenáku pomíjivosti
viděl jsem hejno ptáků u vrcholu věžáku
beton obrušovaly konce jejich křídel
a snad po nespočetné rudnul soumrak
také jsem viděl louku ostružin plnou tygřích křižáků
tisíce jejich očí jsem viděl
jak se odráží v kapkách ros
a jistě to byl ten čas kdy loučí se s tebou vůní
dozrávající rok
kdy něco se otevírá mezi nebem a zemí
aby se to potom znovu zacelilo
beznadějnou pomíjivostí
25.8.2022
Výroční

odpočívam před tím strašidelným propadem akcií
gdy cena života se bude odvíjet od hmotnosti masa
a cena duše bude úměrná počtu bodů z jistého algoritmu,
který uznají vyspělé státy a jejich vlády
a cena vlád bude stejná jako nejvyšší možná výhra v tomto testu
nebude možné se s tím srovnávat
cena duše bude mít konečně tedy zase jednou cenu masa,
které oživuje
a tak ti otylí a drzí, budou mít zase jednou zpekla štěstí v tom pekle
ale nebojte se, milé děti, i dábel ví, že duše žádnou cenu nemá
proto gdo je duší, nehodlá obchodovat

31.7.2021
roztrhané košile
ale vysvětluj to ve dvě ráno
automatu na kávu
kdesi na vopuštěnym nádraží,
bez bot a bez mincí, s poslední bankovkou,
zmuchlanou jak kapesník
v puštěnejch otěžích
že seš jenom člověk a rozumíš pravidlům,
ale že odpuštění a slitovnost je vlastnost nejvyšší
a přes drkotání zubů
tomu automatu je to jedno
nevidí, neslyší
20.2.2021
stroboskop
tak nějak nepřítomný
život je stroboskop
tak nějak přítomný
boháč se potká
vypravěčem
na rozhraní světla a tmy
strhne mu šátek i šaty
a vlepí šediny
kdy v mžiku stáří
zhnusí mu stehna jeho žen
krásky v držky šklebu
kladivo taky kabriolet
i pumy v kleci pojdou
a vypravěč potká se
bohatýrem
život je stroboskop
20.2.2021
bouřlivý porod
odlouplo se to šedivé strašidelné nebe od země
stromy zakřičely křauáá
a někomu podařilo se odříznout si sousto jehněčí
na vidličku
na vidličku po němcích
zachvěla se hladina čaje
oko mrklo
a svatí
svatí ti giv mí fajf nastavili bloudícím
úúúú, tak hučí uragán
veť mě ve dmě
k orákulu, ke studánce, na kolena
zařvala
a hlava ozvala se auááá
je to tu
něgdo umřel
něgdo se narodil
půlnoc zrodila den
kolo se pootočilo jezdec je nakoněn
babička se dala do pletení z tarotového klubka
bouře rodí hrdiny

 

15.10.2020
nepokládej
prosím, nepokládej mě za postel
když na mně ležíš
prosím, nepokládej mě za dům
když ve mně přebýváš
nepokládej mě za horu
když mě hledáš
nepokládej mě, prosím, za otázku
když se ptáš
 
 
 
 
4.10.2020
něco pořídit
musíš si pořídit něco
něco pěkného, něco co polyká
žaludek co má na žal
něco na co zaklikáš a je
ti aspoň trochu blaze
gdyž obklopí tě bazén
"vypuštěný jsem"
vyrrývá ti Sodoma
znova a znova ash na dřeň
něco hebkého na ránu
kterou si rozryješ
sebelítost Siamskou
přitiskneš si k tělu
i s tím ostrým
4.10.2020
že bytí je velká drzost
že bytí jest velká drzost
nalili nám do hlav
nejistoty točí, revolver
ruleta ruská, na kost
dost bezděctví na to
zatáhnout rolety
zamknout si zlato
a v šeru si tu seru
v očích vytřeštěný
svět v závěsu
a zas Média
buší zbytky duše
že zmizela radost
že bytí jest velká drzost
16.1.2020
svazky

svázali lenina, stalina, i sadáma
havla, klauze i zemana svázali
děti čmárají do předsádek
a podle hlasu dá se poznat rodič
co nadává na pořádek
co je chycenej na vějičku
gdyž nedal si pozor na kapičku
ale má plnou ledničku
a novou kartičku ke vstupu do ohrádek
svázali ho
děti na nervy mu kreslí
automatický kresby
za pět let ojetý auto
nástavec na čůráka
nějakou mladou blbku by tim moh vodrovnat
semišový volant a vůni ve stromečku
děti už kreslí smajlíky do slepých zrcadel
svázali svazáky i šmejdy svázali
už aby se probral koniáš
a osvobodil je i nás
je kouřem a nás terorem
automatický kresby
děti čmárají do předsádek
zatímco mámy přítel nadává na pořádek

16.1.2020
pájka

gdyž v hlavě je jak uvnitř hlavně
vzdálený pohled skrze díry
a smrad síry

mezi jídlem a spánkem
procházím semotamo
pokojem, ticho, jen
hodiny klepají do hran

a je to děsivé to
blahobytné nic mezi
střelnicí s honci a domy
milionářů co přesávají
krev do hypoték

i ten den je potažený
plísní a v hlavě slovní
inverze

jinak nálada je dobrá ale
chtěl bych být ptákem co
zakládá nový požár v
buši

nebo aspoň náklaďák
bez brzd co kácí ty zdi a
tuje
jak nicotné je bytí v
blahobytu

asi jak zima bez kamen

v holobytu


až prázdné duši

díru proletuje

29.12.2019
kormidlo

mám nejkrásnější ženu
a přec musím
ukazovat svému srdci směru
lézt do svého hrobu
a do bordelů

18.12.2019
okna

tak jsem přeci jen,
v otevřeném okně uviděl boha.
byl zarámovaný a zbožný,
bez poskvrny byl, až gdyž se sám stal skvrnou
a stála mu noha jeho samého
na ramenou,
gdyž se díval na věc přímo
byl, jak se tak říká,
sám sobě na ramenou
a žádné amen
ale rameno ho neslo,
ač,
až k nebi to nebylo.
bylo to tam,
gde jsou dobré výhledy!

23.7.2019
jsme jiní

zatímco ty vykvétáš už nad ránem

já až za soumraku dotýkám se země prsty

u nohou,klekám a svým peánem

protékám mezi tvé prsy

 

jsme jiní

a to je dobře

 

trsáme, ze strun a stébel

já peánem a ty trsy svých stébel

tvá tlama je plná slin

já chci být potravou, nebo tvůj syn

 

jsme jiní

a to je dobře

 

ty toneš v čekání na slunce

já jsem mrazem

přimrzlý k tobě dotud

pokud věříme na zem

 

jsem jíní

jsem samec

a to je dobře

23.7.2019
čarodějnice

nechá mě stát za dveřmi nepokřtěného
nepokořeného
s formulářem bez formule
závodníkem bez stavidla
opričníkem bez půdy a bez pána
bez psí hlavy a bez koštěte
čarodějnice
bez stánku prodejce
nechá mě stát
a nežene

23.7.2019
modřín

až budeš
obklopen ničím
zalátá ti pak hlavu tkanivem jemným, 
spojeným nocí k pohonům planetovým, 
a jako modřín dotkneš se oblohy jehličím
a já tě obrečím

23.7.2019
řeka je korifej

ve slova listovali pádlem vět
ve stínu stromů řek
nic, o to jde?
nevím
dí mi choť

radši nemluv jenom jez
řeka je korifej
řeka, jak 
nutí nás loď
plout vesmírem 

smyčkami

na zádech

za život

2.11.2018
koloběh

smrt je přítelkyně s kerou spíš
něchť je ti věrná i gdyž se probudíš
něchť učí tě konci hezky od počátku
líbat a vonět k mršině
ať nejsi pak překvapen
až spatříš odraz v jejích očích
odraz touhy po životě
v lůně matčině

16.9.2018
míra odměrného válce

v kamrdlíku dr mengeleho
našlo se na tisíc uřezanejch ptáků po válce
(již v dětství byl josef
jistě chválen pro svou urputnost
poznat skutečnost skrytou)
házel je do odměrného válce
a vskutku objevil že velikost a tvar
odráží se přímo v oblasti inteligence
zajímal se také o trpaslíky
jsem fascinován
jak si rozuměl se svojí trpasličí rodinou
a kolik se dá během života jednotlivce vykonat práce
i v dobách odměřených válce
a co teprve za míru 
kdy je člověk poměřován konvertibilní měnou
cenných papírů

16.9.2018
borisi polevoji

nejde to vyzpívat
nejde se z toho vysvléknout
jak oblívá tě svět svým rubášem dění
zámek v hradbách a zatrnění
růženko, promluvím teď k tobě
dívko jež jsi tak krásná
že hledáním tisíce kamení
pošetilců přenášíme tam a sem
ty kundo svatá spi dál
nigdo nechce přijít o boj
a pravda ta už nikoho nezajímá
natož že vskutku
meresjevův je polevoj

16.9.2018
dětská volenka

tak jsem ti potkal den
den asfaltových šlápot
a lidé svíjející se v hovnech
na plážich jako plži
jak se tak dívám 
čím se živí
nic než hlína
a přece v tom různobarevném zjevení
děti chtějí malinovou šťávu
i kdyby byla jenom na obrázku

16.9.2018
opeřený o strom
tam venku kde stál někdo z nás už není
jenom soumrak a kořenící strom
protahuje stín
už není čas, člověk bez spojení
a pozorovatel který odolal sentimentu
zase dožívá se stovky let
když síla srdce nadýmá a prsty dotknou se červánků
pokud by chtěl
neruší noční pták jen slova v bezvědomí
mitote
k majáku musíš přijít sám
tam najdeš ho sedět v šeru
mája
zřetelně teď oddělená patou žulových pánů
tam kde kořenící strom
opeří hada
sedí tam on, někdo z nás
pod rotujícím světlem které láká
můry a lodivody
lidi vody na pevninu, na zem
do času, chaosu, porna, pohlaví
tady vidíš ten strom, kde koření
a kam se pne
tu maják, tu strom, tu maják, tu strom
a had a noční pták na obloze
uvidět zvuk
uslyšet čas
ochutnat prostor
cítit ten obraz!
29.10.2017
Amazon svět

už nás vidím v autobuse
jak zpopelené tváře jimž zmrznul úsměv
přes kresby mrazu vyhlížíme zbytky krásy
v tom zmrzlém ránu dýcháme na sklo
abychom vypomohli v předvánočním shonu
abychom odevzdali srdce
nebo raději ho uschovali doma
rozsekali, zpili, ubodali znova
než vidět tu hlínu v haldách a rakovinu
buldozery dempry a kultivátory
co šlehají do krajiny další kontury průmyslové zóny
a vytváří nový vhled 
amazon svět
není ti do zpěvu ráno jak mně
po celonočním flámu, vím to
a nemysli já srdce mám tam venku 
tam na betoně a v štěrku
abych moh vypomoct vám v tom předvánočnim shonu
uvést vás do světa amazonu!

12.5.2017
svatý vobrázky

tak čau, ať ti někdo dá pusu
třeba lahev s vůní citrusů
no dobrá, du se dívat na svatý vobrázky
taky kněžka se tomu dá řikat tý hře
nebo ale taky bláznovství a pošetilost
ale je jaro a támdle visí houpačka, a vedle je rybníček
a kaluž bláta
mám nový boty
co mi koupil táta
sem si je zul, ale pak si je vobul nohama, když volala nás máma
už se stmívá
jak sakrální krásno
voní pupava
a koňský trus
teče potůček a jeho blůs
hraje mi písničku života
co zní za šera  jako tichá  rozmluva lidí
když sedím a hlídám splávek coby tichý blázen
a vzpomínám na hřbitov
že takhle mluví snad ti kdo tam leží
27.10.2016
Nesmrtelnost

Těš se na smrt, pohrávej si s myšlenkou na ní
ve chvílích ticha staň se mrtvolou 
jako dítě stává se ve hře svou postavou
v dýmu najdi útěchu
V každém tabáku pozoruj jak vzniká
pak každý okamžik svatý potrvá životem nezničený
vždy budeš na počátku všeho, jako mrva
Předem zničený budeš svěží pastvou
která trvá

27.10.2016
Darbuka

Bůh je soustružník 
s dlátem v mísu tvou
ubírá aby pronik
strukturou hrubou
tak uka cosi cosi
za materiál
tak dej se poklepat 
abys hrál 
jak dokážeš být dutý a tenký
odolný a přitom křehký
tak uka cosi cosi
za materiál
Bůh je hráč, je rukou
nad tvou darbukou

31.7.2016
samet

dopil jsem čaj
mezi svetlicemi a sametem 
vrní proud
jen na skok tu jsem
a hned zase loučím se se světem
zavrní proud 
čaj se dopije
zazní alikvót
spolkne ho samet
ledva bys řek sex
život na zemi
je známka panku, zdá se mi
tak na co ruce
na co paměť
soustředění
když zavrní proud
někdo srkne
zazní alikvót
co spolkne ho samet

28.1.2016
politika

dnes sem slyšel v tramvaji utržky rozhovoru

dobrý den paní malá...

jak se máte...

...co vaše cera...

...

topolánek, tak ten teď dělá v charitě, ošetřuje zdarma a dobrovolně rány nemocnejm...

...jó, nečas, ten se taky polepšil, prej se věnuje starým lidem, krmí a přebaluje babičky v hospicu

hříšníci dou do sebe...zachvíli budem se mít jako v ráji, když to s náma všichni budou myslet takhle dobře...

jo a ten lux s grosem, tak ty už prději do hlíny...

no

31.7.2015
co je za zatáčkou?

začátek je za zatáčkou?

ale já vidim celou cestu

je za horizontem?

ale já vidím i za horizont

je ve tmě?

ale já tmu poznal a nic jsem nenahmatal bez světla

poznal jsem i světlo

co cáká z očí

co ze tmy vytrhává předměty, pocity a stvoření

jako kouzelník pokustón

tahal jsem králíky z klobouku

tak co jako?

31.7.2015
...jedna noc

Vyprávěla jsi jeden z tvých dalších příběhů

a mezitím si pomalu zavírala dveře

zatím co jsem usínal

stráže sem nechal jít do kasáren

aby nás nerušili

a ty už si měla sbalený to málo co máš

a vsadilas mě do příběhu

jsem jenom démant v tomhle náhrdelníku

a nechávám se nosit

ó magdalo

jak jsi tichá v tom ranním šeru

ani prach co s ruchem dne se zdvíhá

ani hlahol trhovců

ani strach

až se ráno probudím

nechám ty sráže vzbudit

a prohledat věž

nenechám zlostí cloumat svým majestátem

ale v nitru budu hořet

a já ten plamen vyšlu s mým nejvěrnějším

a tomu pak setnu hlavu, až tě přivede

protože vím, že tvému kouzlu nikdo neodolá

ach, můj nejvěrnější

ženy rozhodují o životě a smrti!

29.6.2015
O vědění
víme toho moc
ale nevíme jak s tím naložit
občas
jindy zase tím plýtváme
a rozhazujeme jak právězbohatlý
chudák
29.6.2015
Podzim

sem se na podzim narodil

a

když cejtim podzim, tak cejtim smutek

nepopsatelnej smutek z pomíjivosti...

něco jako bývá za soumraku někdy

ale za soumraku se to děje rychle

tak člověk nemá čas se do toho položit

a nakonec se z toho získá energie

z podzimu taky přichází energie

ale průvodním jevem je ten smutek

neni to nic hroznýho

jenom by se to dalo nazvat

smutkem, který nejde sdělit

nebo i když dva lidi zažijou to stejný a maji stejnej pocit, ten smutek

tak to furt není to spojení absolutní

kerý by zrušilo tu touhu

takže jde možná o touhu…

je to energie a ta se nazývá různě

pomíjivost, totéž

to je z tý hry

sme udejchaný a teď ležíme a mraky jdou nad hlavou a víme že za chvíli musíme domů, že nás budou volat rodiče, a my cítíme tu touhu být venku za soumraku...v seně

cítit chlad z venku a teplo od toho druhého a ze sena...a tolik vůní co se zapisujou do srdce

chvilku sme uvěřili na nedorozumění, na bodnutí do srdce, abychom se ještě víc zakousli

no

upíři sme…

mírumilovný

co maji rádi krev

svojí  - i toho druhýho

pujdeme na vořechy někdy na podzim

loupat je z kůžiček

a vobčas si dát jednu hořkou

 

30.5.2015
Zahyneš na lásku

svině andělská

chytnu ti vlasy

a vyrvu ti je

nikdy to neskončí

toho se nenajíš

nenaplníš

neosvobodíš

skočíš rači z vokna

protože si budeš myslet že ty křídla dovopravdy máš

chci tě mít

jednou za měsíc

jednou za rok

třikrát denně, čtyřikrát

na vostrově anebo v nějakym hotelu

někde uplně mimo

aby vo nás nikdo, nikdo nevěděl

jednou za rok přijedu

a zhebnu v tvym klíně

pak se potkáme kdykoliv jindy a budeme jenom cizinci

 

v baťohu budu mít jenom vobrovskou bílou nafukovací peřinu,

hebkou a měkkou

bude plavat po zemi

a my se v ní topit

dusit já tebe a ty mně

cítím hadí sílu ve svý páteři

jde mi až do zátylku, cítím jí v čele a v rukou

můžu tě vyhodit ze člunu do vody a pak tě čistou vtáhnout zpět

v kopřivách tě nechám zemřít a v jitroceli tě vskřísím

vůně trávy a nekonečna

kůže a mléka

prolétne včela a ty se otočíš

za zvukem vesmíru

pak mi vrátíš oči a já se v nich utopím

a vyskočim ti zadkem ty čůzo

další jemnohmotnej výron

cucej mi prsty

já tobě nohy

spolknu tě celou

a usadim do polohy

že nebudeš vědět kerej otvor je na co

kde máš ústa a kudy se kálí

bindů tě zapálí

a pak budeš brečet

brečet budeš za to všecko co si udělala

za tu propast

za tu hloubku (sindhu)

za to město pod náma

za smrt i narození

za ráno a probuzení

za noc a poblouznění

za šakaly, který blouděj nocí a slídí tmou

větří stopu, jdou za tebou

a mistr, mistr lóže

bude klečet

a bude plakat

protože todle kouzlo boří chrámy

kosí vojska, armády

pouští vodu z nebe

a vítr od nikud nechá vznikat

až v trámech praská

tam co jsi schovaná

mezi trusem holubů a měděnkou

choulíš se zimou a nahotou

špinavá

bodá, bodá tě do srdce

mistr je zamyšlen

dívá se do prázdnoty

a ty to cítíš

kolena se ti chvějí

a kůži máš jak čerstvě oškubaný pták

křičíš: „ bodni ještě!“

nohy jsou kleště

a ty jimi trháš ten hřeb z těla ven

ale on je ve tvrdém dřevě zatlučen

mistr se dívá na nebe

a ty řveš a zhluboka dýcháš

a padáš mu k nohám

teď holubice bílá

zvedne tě a dá na prsa

ještě se chvěješ

drápky se zamotáš do vlasů pod košilí

a zahyneš

zahyneš na lásku

 

26.5.2015
Mamonvill

Navzdory pomíjivosti řeka dál strhává písek a štěrk

Pro všecku marnost světa slunce…

Pro všecku marnost světa slunce znovu vyjde

A zbytečný byl i psův osamělý noční štěk

Na měsíc, chlupy ježe, vyje k tichu dálek

A já se náhle lek, že jsem Neználek

A že nejsem tady ale tam, v pusté krajině bohorovnosti

že to jsou moje kosti kerý lámou

A že sem na svý cestě nějak uhnul

Lunární modul se mi unavil

A tohle město, snad ne Mamonvill

Ječí do mejch vočí lživý hesla

A každej chová se tu jako kurva

I ten poslední kominík nenechá na sebe šáhnout jen tak

Světlo potáh divnej plak

A pořád znova říkaj co bude pak

A stále míň času abych byl

Nějak mě unavil –Mamonvill

Navzdory pomíjivosti řeka dál strhává písek a štěrk


Pro všecku marnost světa slunce…

Tak sem si vodškrt, že sem tu byl: Mamonvill  

26.5.2015
vo tej lásce nezištný
Pletu si lásku s vlastnictvím

jako pes běhám okolo boudy

možná ani nejde vo tvůj klín

jen o vůni rodný hroudy

říkáš že deš někam ven

že deš za jiným

ač nebortí se můj vlastní sen

sám si ho svou myslí zdrtím

jen abych viděl výraz ve tvých vočích

výraz zklamání a soucitu

jen abych upoutal tvoje zrcadla

a pěkně si je vočíh

jesi se v nich ještě vodrážim

jesi ještě žiju, jesi sem pes

a jesi s trochou štěstí

necháš mi můj řetěz

 

12.3.2015
O nutnosti se spojit a tíze

Pojďme založit sdružení založené na vzdávání se sama sebe

Všechno co dáš, toho se vzdáváš

Jak pak může dojít ke sporu?

A pak až doneseme jídlo, společně ho sníme,

V jeho barvách obydlíme hospodu

V ní budeme chodit nazí a sbírat dary hostí

A pak koupíme půdu a na ní se oběsíme štěstím, ne

Postavíme si z bláta dům a budeme si hrát na mámy a na táty těch domů

Časem se budeme tak znát, že se přestaneme stydět chodit nazí

Budeme se tak znát, že spolu přestaneme mluvit pusou

Ze vzniklého ticha vyvstane řeč zvířat, kterou Jiřík už dávno umí

jenom my jsme jí zaTím neuviděli

I voda mluví a oheň, ptáci to ví, vidí to z výšky

Pak se ozve smrt, která se s ostychem a ráda zůčastní našich setkávání

A my jí víc poznáme, bude-li mezi námi, a ona nám ukáže, že se nemusíme bát

Pak přijdou poutníci a kolemjdoucí, budou se od nás učit a my je budeme léčit

Léčit z toho nedorozumění

Jsme zřeci, i když dnes si říkáme blázni

Postavme ten dům uprostřed světa

A uprostřed toho domu zapalme oheň

Pomažme se popelem

Není nic

Jen kruh

Není ani karma

Je jenom pro ty, kdo mají tíhu

Tíha je tlačí k zemi, a tak se zdá, že je možné klesat

A tíhu si svěřila duše, která se nezná,

která se bojí a která hledá

Až se najde ve středu světa...

Kde je ta tíha?

 

12.3.2015
Nová práce

Konečně jsem po dlouhých hodinách a dnech přání a meditací objevil práci. Práci, co jsem si přál. Celé hodiny se mohu dívat z okna na řadu stojících budov, projíždějících automobilů, a lidí nebo homunkulů, kteří se taktéž projíždějí ve svých golemkarech, mohu také pozorovat vlající kus hadru, který mi ukazuje stav vzdušných mas u památníku na Vítkově, často bývá dnes napnutý a tak zřetelně vidím dva pruhy, rudý a bílý s tím typickým modrým vklíněním. Vidím také jakousi tmavou postavu, ovšem bez koně. A za tím vším se honí mraky a v nich plavou ptáci. Když se setmí, sleduji rozsvěcující se škvíry oken tvořící jakousi tajemnou abecedu signálů na fasádách domů. Ale teď je křiklavo. A holubi sedí kdovíproč stále na jedné a též střeše ve stádečku neboli v houfu. Zprava na budově odborů vysílají vysílače a přijímají přijímače. A to všechno je to co vidím za jediný den. A těch dnů jsou tisíce. Jen občas někdo zazvoní a já s jásotem přistoupím k pultíku, a když vydám přišedšímu žádané, usedám opět ke svému stolu o osmi kapsách nebo se procházím místností o čtyřech stěnách.

Již jsem vymačkal všechny příběhy a přednášky z jůtubu, taky už jsem všem odpověděl na fejsbůčku, stůl mám poklizený, nádobí je umyté, nože jsou naostřeny o dna hrnků, dokonce i ta stará nálepka je seškrábána a stůl je vyleštěn. Malý trpaslík se na mě usmívá z parapetu, můj tichý společník, přilepený vteřinovým lepidlem, aby nepadal. Jenom ta žirafa ještě není hotová, kterou kreslím do nejmenších detailů, chlup za chlupem a obrazec za obrazcem; někde v dálce, v představách, v budoucnosti, jak se mi zdává, vynechám prázdné místo, a to bude odlesk jejího oka, a ona ožije, někde v dálce, už né na papíře…někde v dálce.

A zase ta ulice, jen si to představ, čtenáři, den za dnem tikání hodin na stěně a střídání přestávek, hučících židlí kdesi ve vyšších patrech, s tichem na chodbách o hodinách.

Chtěl jsem ti říct jedno, je to jako v jeskyni, netoužím po ničem víc, protože tady je vše, odlesky světel, vítr i zvuky, pomíjivost podnětů i tichá přítomnost.

3.2.2015
Válka je jako řeka

Válka je jako řeka

Chvíli vytéká a chvíli vtéká

Není první, není druhá

Je jen jedna

Jedna řeka, jedna bolest

 

Stíná hlavu pýše

Cizeluje odvahu

Moudrý vidí, kdo ji volá

A kdy stojí na prahu

 

Zlo jako klam a zrada

A hlavně lež a bohorovnost...

Hůl hledá svá záda

Obžerci hlad a post

Slyšíš, vyplouvá řeka na povrch,

Nebo to jen šustot suché trávy?

Záminky, absurdní podvrh

Hodina nenávisti – zprávy?

Chrám falešných proroků,

Ústa našeptávačů,

Jazyky jsou farizejů

Média z přijímačů

 

Říkáš nejvyšší rozlišení

Slyším samota zuby cení

Říkáš aktuální informace

Ptám se, kdo zabavit a koho chce

Bázni, člověče, je čas

Už rty dotkly se polnice


Něco zrůdného se chystá,

Když vládne bůh ateista

14.1.2015  (upr. 16.1.2015)
zahrada

přišel chlápek a řiká

co tady děláš!

to je můj obytný přívěs a já zde parkuji, řekl 

jsem

on vzal nůž a začal bodat do mého obytného přívěsu

pak jsem ležel krvácející na zemi

pro radost kolemjdoucích

ač v planoucích očích a vzrušené mluvě

si jí nebyli vědomi

byl jsem tenkrát sám v zahradě, v tom parku

když přišel ten pán

až potom se objevil strážník  

s dotazy

a starostí o mé vědomí a já se mu omlouval

že špatně parkuji,nevěda ským mluvím

pak přišly sestry a dali mi něhu

spravily mi ten můj karavan

a tak bydlím dál

v zahradě

15.5.2014
Nemáme čas!

Tak jako zrychlili jsme čas,

jednou zpomalíme zas.

Protože jen dětská hříčka, hra na: „SPĚCHáme“,

je odpověď běžců: „Nestíháme!“

Kdo má start i cíl,

kdo si život stanovil,

kdo vzhlíží k dělání,

brání se nečinnosti,

to je jak z udělání,

ten by chtěl být tam.

Ale když tam bude, nebude zas tady.

Jak marná je to snaha.

Břicho plné,

žaludek kručí hlady.

Ačkoliv, je tu možnost, která má klady.

Radost z pohybu,

dovede ke kameni u cesty

a pak v rytmu zrychleného dechu

nemnohý spatří spočinutí mechu.

4.1.2014
Laň a ostružiník

Ztratila jsem se v ostružiníku

Hledala jsem nějaký význam, nějakou potravu v tom, co říkáš

Teď jsem zapletená a zmatená

A kvůli pár plodům mám potrhané tělo

12.12.2013
O hranách básníků

Že básníci umírají na puknutí srdce?

Když spatřují bídu světa

Když nemajíce ruce touží hladit celý svět

Když bez kormidla obeplouvají

A ztrácí se ve svém oceánu tak hlasitého ticha?

Že básníci umírají žízní, když slzy vysuší svá těla?

Že básníci umírají na utkvělé představy, pověry?

Bláznící po svobodě v kleci šílenství

Že dostaví se smrt při jejím hledání

A úpěnlivé touze pochopit bytí?

Zachytit, uchovat pár hrstí měnících se forem

Že umírají, když tyto formy rozpráší se

Jako rozdrolené listy podzimu?

Já říkám, básníci umírají na vlastní slabost

Když neopatrně hospodaří silou

Při nekonečné četbě jim darovaných děl

Když ulpívají na tom, co se stále mění

Když v nápovědách hledají trvalé významy

V nápovědách básníků básníků

Když v šepotu těch, kdo nemají svá těla

Hledají svá VLASTNÍ slova

Umírají na nekonečnou drzost

Umírají na přecenění sil

Umírají na nejistou sebejistotu

Na nekontrolovanou sebekontrolu

Umírají neutišeným tichem

Rozrážejí se o hladiny svých oceánů

Roztřískají se o hrany své svobody

Proto jsou to pošetilci a proto jsou to často velcí blázni

Pověšení na rolnách svých veselých čepic


Chcípají sebelítostí

23.11.2013
Savectví

člověku se neříká savec

protože saje mléko

ale proto že saje energii

...saje energii

...saje energii

 

někdo se směle zeptá

jiný pokorně prosí

ale jsou tací, kteří berou a prasí

trhají bez ostychu a kousají do prsů 

do prsů kohokoliv

 

ti vědomí za každý kvant dají stranou kámen

ti bezcitní na lístek nepíšou nic

s pocitem, kterak nad tím vyzráli

ale hostinský, ten starý zkušený filuta

bodře se usmívá a píše všecky škody

 

tito budou nakonec řádně vyplašeni

až přijde na placení

a to je také jediný rozdíl mezi hosty 

tady na zemi

 

ten starý filuta je velký kliďas

ale je-li v hostinci již velká vřava

a stoly se mlátí hlava nehlava

není-li slyšet jeho hlas

přez změť jazyků a jmen

je hotov společnost řádně vyfackovat

a do chladu hosty vykopat

...ven

8.11.2013
Chyť mě za ruce, které k nebi vzpínám

No tak mi pomož

Nech mě proplout mezi mraky

Nech mě nadechnout

Již jsem ochutnal pozemské statky

Nové formy nejsou mou potravou

 

Chyť mě za ruce, které k nebi vzpínám

Přenes mé zjevení  do nefyzických sfér

Prosím, dej mi sílu, ať nevzdávám se vědomí

Nechci být věčný Ahasver

Pozdvihni duši toulavou

8.11.2013
Na vlas nebezpečí

Je to oblé jako dráha fotonu

Je to rovné jako výplň kartonu

Zacuchaná slova, chrčáky

Zatahaný dovnitř za páky

Okované botky do řeky na zkoušku

Okem zvědavým pozoruje rez,

Která nikdy nespí.

Nebezpečí úrazu: JEZ!

Zalezeme si do spacáku

a ten spacák obalíme strouhankou snů

Jako sloni, sloni, ta zvířata se chladí ověvem uší

A pes, ten jazykem mouchy plaší

Žvýkáním snadno prosadíš své vykání

Oni kanicové ty káňata vůbec nevnímají

Dokud se jim nepřijedou vysmát

V ponorkách na ně pak čuměj

Káňata za oroseným sklem

S obydleným šnorchlem.

V čepicích s drápamy neoprenového sokolníka

Vzhůru nohami

Mokrá kočka, tak ta je také velmi směšná

Jak sezmenší její  tygrovitost na miminum.

A tam si Hrabal pod pařezem pivo lízal

Jak to popsat…

Je to oblé jako dráha fotonu

 

Je to rovné jako etalon času

3.11.2013
Avatár

Kdybych si skutečně vzpomněl na to, co jsem již jednou ochutnal

Nemusel bych se sem znovu vracet

Ale to já ne, vracím se stále znovu na svět

Abych tančil s pastýřkami

Abych ochutnal vzrušení ze zhouby, abych záhy znovu nalezl svůj opuštěný střed

A ty se boj, kdo, pomatenče, pobíháš okrajem kruhu

Boj se ty, kdo ničíš mé dílo, toho poznání

Spojím tě se mnou, abys ucítil tu odvěkou likvidaci

Budeš to pak ty, kdo si uřezává údy


Než tě osvobodím nasátím do víru nových vtělení, zapomněním

Stanu se koněm a zařehtám vám


Wiki:
Termín avatár pochází z hinduismu – v sanskrtu toto slovo znamená sestup a přeneseně vtělení (inkarnaci) – obvykle božské bytosti do fyzického těla za zvláštním účelem. Nejčastěji je spojován s vtělováním boha Višnua.
Ke vtělení nemusí dojít jen při narození, nýbrž i v průběhu života, když se někdo na vtělení připravuje. V tom případě se pak vtělí komplex vlastností, připisovaných té které božské inteligenci. Všechny Višnuovy avatary měly za úkol nějakým způsobem spasit svět. Jeho osmým vtělením byl Krišna, který je vždy zobrazován jako šmolkově modrý mládeneček. Ten se mohl proměňovat do mnoha podob a současně tančit s pastýřkami, které jeho zmnoženost ani nepostřehly. Jeho lidské a božské působení prochází proměnami – v dětství je popisován jako rošťák, v mládí jako proutník, jehož vířivá hbitost v tanci s pastýřkami byla pověstná. Ve stáří pak působil jako filozof. Devátým Višnuovým avatarem byl Buddha.

Dálší indície:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Vi%C5%A1nu

26.9.2013  (upr. 2.10.2013)
O světech

Tento svět je jako kámen

Balancující na stéblech trav

Cítíš li se opuštěný

Vytvoř nový

A usaď ho pevně

Do hnízda

Mezi kameny

28.6.2013  (upr. 1.7.2013)
Hlupáčku

 

V kravatě denních povinností

V kravatě socializace

Na podpatcích jistoty

Na podpatcích úspěchu

V korzetu krásy a přirozenosti

V korzetu oddechu

Na piedestalu pospolitosti

Na piedestalu přízemnosti

jsi mezi námi

V obleku zvyku

V obleku upřímnosti

V opratích asertivity

V opratích cílevědomosti

Ve voze výletním

Ve voze poznávání a dotyku

...

 

Hlupáčku

3.4.2013  (upr. 12.4.2013)
Mezi kloboukem a koněm

 

Vedle v pokoji sladce vrzá

Dřevěný kůň od mého postroje

Ten křupavý zvuk kreslí

Jako vrzání lesa ve větru

Jako ladění starých houslí

Jako elektřina v svetru

 

Ohlávka pod stolem pohozelá

Nedává mému já pokoje

Ještě pár vteřin a skočím po ní

Opasky připevním podél skrání

Pokud však toto neučiním

Byl by tu ještě plán náhradní

 

Z kredence vytáhnu starou valchu

S dřevěným rámem a plechovým zvukem

Budu se vtírat koňovu uchu

Jsa kloboukem, přilákám ho sem

 

On pak pod mnou bude houpat

Ztemnělým starodávným světem

A teplo po mně bude sahat

Z tepen jež vedou mu podél stehen

 

Zvláštní to stav bytí

Okamžik než se utrhnem

Ztišelá zahrada, po soumraku, žití

Čas mezi kloboukem a koněm

 

 

21.2.2013  (upr. 26.2.2013)
Hlídač čaje

 

Chodím a drtím čaj

Aby snad se nezbořily ty nory v blátě

Ještě jeden mocný nádech a už nekráčím

Ještě jeden a spím

Ale ten čaj nerozsypat!

 

Včely se svým medem pečují o má unavená lýtka

A je tu vlak osedlaný smějící se cháskou, směsicí zvířat a snad i lidí

Ty podivné tváře, ta chamraď,

držící staré číše z tlustého nazelenalého skla plné zlata a krve

A ceremoniář už udeřil holí, a vlak se zasavil

Jen již tiše funí slova: „Jen okamžik a budeš se bavit, uvidíššš-š-š.“

A kdosi žoviálně padl mi na rameno: „Vyzvedni číši v jídelním voze. Pojedeš s námi!“

 

 

Téměř na dosah mé ruky, jen mít trochu sil, pohnout nejen konečky prstů

Železniční pražce, slévající se ve zdánlivé nekonečno, jako molo při odlivu

Někde v rovinách, kde tráva a květy sotva stačí vyrůst,

než je zahubí tlení po dobu dalších tisíce let.

 

21.2.2013  (upr. 26.2.2013)
Pěvkyně

Opilá pěvkyně na balkónu divadelního klubu

kapesníkem v tučné ruce mává na neexistující diváky.

Jakoby to všecko svědčilo v neprospěch umění?!

Už nezpívá árie, jenom se přiblble pohybuje a čumí.

Přestala zpívat, jako přestane dítě se ptát.

A jako přestane vůbec všecko.

 

19.1.2013  (upr. 28.1.2013)
Petřínka

Stále se divím proč na Petříně

Může téct pramen

Jen tak volně

Že s ním není dávno amen!


Že ho nedají nějakýmu taliánovi

Aby z ní trhák

Udělal marketingový

Nějakej čůrák


Aby ji začal plnit do petlahví

Místo aby mohly ženy chodit pro vodu s konví

A myslel jak nad tím vyzrál

Když se na všecky lidi vysral



⇡nahoru⇡