něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 02. 10. 2017 na slet č.40 v 19h do klubu Paliárka.            

Kam zmizely všecky pohádkové bytosti (poezie, K706) • Rozhřešení pro notorického alkoholika (úvaha, Kolemjdoucí) • Čtení na dobrou noc. Aneb vaše pravidelná dávka emocí. (próza, Kolemjdoucí) • Svátek svatého Martina (próza, Kolemjdoucí) • Příspěvek k pivní józe...festvalový fakýr (fotografie, Jaroslav Varlata) • Petřínka (poezie, Kolemjdoucí) • Pod stromen Niguda (próza, Kolemjdoucí) • Kožená kamna (próza, Kolemjdoucí) • I. Kapitola první - Znovu na zemi. Chamré teče proudem. (próza, Baltazar Mejrynk) • II. Kapitola nultá – seznámení se strojem a osádkou 4Miru ("formiru") (próza, Baltazar Mejrynk) • Rozpoznání dobrého člověka (úvaha, Kolemjdoucí) • Oheň v bytě (úvaha, Kolemjdoucí) • Pěvkyně (poezie, Kolemjdoucí) • Obilí bitevních polí (próza, Kolemjdoucí) • Hlídač čaje (poezie, Kolemjdoucí) • Mezi kloboukem a koněm (poezie, Kolemjdoucí) • Ab ovo (próza, Kolemjdoucí) • Rozloučení zaměstnance Skatolu co. (próza, Jaroslav Varlata) • Rozhraní (úvaha, Kolemjdoucí) • Nová dobrodružství Formiru (próza, Kolemjdoucí) • Nová dobrodružství Formiru (4Miru) (próza, Kolemjdoucí) • Nová dobrodružství Formiru (próza, Kolemjdoucí) • Hlupáčku (poezie, Kolemjdoucí) • "Sraly nám na ně mouchy, tak jsem je vysadil" (úvaha, Kolemjdoucí) • Optimalizujme polibek do té míry, že se již nebudeme zbytečně dotýkat. (úvaha, Kolemjdoucí) • O světech (poezie, Kolemjdoucí) • Podvečerní glosy (úvaha, Kolemjdoucí) • Avatár (poezie, Kolemjdoucí) • Důležité upozornění (fotografie, Kolemjdoucí) • Nové evangelium, I. díl (próza, Kolemjdoucí) • Na vlas nebezpečí (poezie, Kolemjdoucí) • Chyť mě za ruce, které k nebi vzpínám (poezie, Kolemjdoucí) • Savectví (poezie, Kolemjdoucí) • O hranách básníků (poezie, Kolemjdoucí) • Do svítání (úvaha, Kolemjdoucí) • Podvečerní glosy (Kolemjdoucí) • Laň a ostružiník (poezie, Kolemjdoucí) • Anděl v zahradě (Kolemjdoucí) • Situace Karlova mostu (próza, Kolemjdoucí) • Čísla (úvaha, Kolemjdoucí) • Proč vám to tu všecko píšu (próza, Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího (komiks, Kolemjdoucí) • Vidím město veliké... (próza, Kolemjdoucí) • Nemáme čas! (poezie, Kolemjdoucí) • Nastražil jsem na sebe past (próza, Kolemjdoucí) • O genitalitě, aneb jak nedostat přes držku (úvaha, Kolemjdoucí) • COOLNA (obraz, Kolemjdoucí) • zahrada (poezie, kolemjdoucí) • Válka je jako řeka (poezie, Kolemjdoucí) • Nová práce (poezie, Kolemjdoucí) • O nutnosti se spojit a tíze (poezie, Kolemjdoucí) • vo tej lásce nezištný (poezie, kolemjdoucí) • Mamonvill (poezie, Kolemjdoucí) • Zahyneš na lásku (poezie, kolemjdoucí) • Podzim (poezie, Kolemjdoucí) • O vědění (poezie, Kolemjdoucí) • ...jedna noc (poezie, Kolemjdoucí) • co je za zatáčkou? (poezie, Kolemjdoucí) • Co dělal kouzelný dědeček za mlada (próza, Kolemjdoucí) • Ochočená osina (próza, kolemjdoucí) • politika (poezie, Kolemjdoucí) • samet (poezie, Kolemjdoucí) • Darbuka (poezie, Kolemjdoucí) • Nesmrtelnost (poezie, Kolemjdoucí) • svatý vobrázky (poezie, Kolemjdoucí)

12.5.2017
svatý vobrázky

tak čau, ať ti někdo dá pusu
třeba lahev s vůní citrusů
no dobrá, du se dívat na svatý vobrázky
taky kněžka se tomu dá řikat tý hře
nebo ale taky bláznovství a pošetilost
ale je jaro a támdle visí houpačka, a vedle je rybníček
a kaluž bláta
mám nový boty
co mi koupil táta
sem si je zul, ale pak si je vobul nohama, když volala nás máma
už se stmívá
jak sakrální krásno
voní pupava
a koňský trus
teče potůček a jeho blůs
hraje mi písničku života
co zní za šera  jako tichá  rozmluva lidí
když sedím a hlídám splávek coby tichý blázen
a vzpomínám na hřbitov
že takhle mluví snad ti kdo tam leží
27.10.2016
Nesmrtelnost

Těš se na smrt, pohrávej si s myšlenkou na ní
ve chvílích ticha staň se mrtvolou 
jako dítě stává se ve hře svou postavou
v dýmu najdi útěchu
V každém tabáku pozoruj jak vzniká
pak každý okamžik svatý potrvá životem nezničený
vždy budeš na počátku všeho, jako mrva
Předem zničený budeš svěží pastvou
která trvá

27.10.2016
Darbuka

Bůh je soustružník 
s dlátem v mísu tvou
ubírá aby pronik
strukturou hrubou
tak uka cosi cosi
za materiál
tak dej se poklepat 
abys hrál 
jak dokážeš být dutý a tenký
odolný a přitom křehký
tak uka cosi cosi
za materiál
Bůh je hráč, je rukou
nad tvou darbukou

31.7.2016
samet

dopil jsem čaj
mezi svetlicemi a sametem 
vrní proud
jen na skok tu jsem
a hned zase loučím se se světem
zavrní proud 
čaj se dopije
zazní alikvót
spolkne ho samet
ledva bys řek sex
život na zemi
je známka panku, zdá se mi
tak na co ruce
na co paměť
soustředění
když zavrní proud
někdo srkne
zazní alikvót
co spolkne ho samet

28.1.2016
politika

dnes sem slyšel v tramvaji utržky rozhovoru

dobrý den paní malá...

jak se máte...

...co vaše cera...

...

topolánek, tak ten teď dělá v charitě, ošetřuje zdarma a dobrovolně rány nemocnejm...

...jó, nečas, ten se taky polepšil, prej se věnuje starým lidem, krmí a přebaluje babičky v hospicu

hříšníci dou do sebe...zachvíli budem se mít jako v ráji, když to s náma všichni budou myslet takhle dobře...

jo a ten lux s grosem, tak ty už prději do hlíny...

no

15.10.2015
Ochočená osina

Každý někdy potkal v životě svém někoho něpříjemného, někoho, kdo z neznámých důvodů člověka trápí, někoho, kdo je vysilující, a to zejména dlouhodobě, někoho, kdo vykazuje nepochopitelné chování, před kterým se nedá ovšem snadno uniknout. Takový člověk osedlán jest lidskou pitomostí, svévolí, nebo zlovolností, která se na jeho hřbetu ujímá a na takovém člověku se krajem projíždí. I mě se stala ta hrozná věc, potkal jsem takovéhoto hostitele, který mě po několika dnech donutil málem až k pláči. Domlouval jsem mu, naznačoval, ale jak už to tak bývá, takový člověk je hluchý a slepý, neb na očích má klapky a v uších hojnost medu. A byl to můj šéf!

Bylť jsem nešťasten, můj stav se den ode dne zhoršoval a chmura padala na mne a splín veliký. Šeď těch dnů jakoby se i v mých vlasech zrcadlila. Ovšem nebylo úniku, neb vázán jsem byl slibem a pracovní povinností a také finanční situace nedovolovala mi v tu chvíli se místa vzdát. Přec s tím hovadem bylo mi nutno trávit notnou část dne. Jak strádala moje nebohá duše, že jedině pivo snímalo ze mne tu tíhu zvečera. A nemít tuhý kořínek a pevnou víru, že za každým zlem skrývá se zlo ještě větší, již dávno bych snad učinil konec všemu rychlým sledem prudkých pohybů svých mírných paží; nebýt si vědom, že nedovolit zlosti cloumat svým majestátem je přec nutno míti na paměti za života člověku.

A tak míjely dny, já s nevolí plnil příkazy protichůdné svého trápitele mysleje si své a pivem jsem noc co noc chladil uraženou mou osobu. Když tu přisedl ke mně jednoho večera podivný panáček piva žádavše. Že prý je potulným poutníkem, který ničeho nemá, avšak ničeho míti chce, neb že v ničem prý skryto vše! Zaujalo mě jeho tvrzení a jiskra v oku hlubinná i dal jsem mu piva pít a hojně jsme spolu rozmlouvali, až vyjevil jsem mu svoje trápení v opojení nám milém. A on jen tak mimoděk dal mi váček s čímsi. Že alespoň tím se mi odvděčí za mé pozvání.

A dál pravil: „ Na svých toulkách mnoho jsem viděl a v šumu hvozdů mnoho moudra slyšel. Když jednou v cizokrajné zemi hladil jsem při chůzi prsty trav, ucítil jsem slabé zašimrání a kdosi volá - Nastav dlaní! -  Rozhlížím se, nikde nikdo, jenom lán, tak šel jsem dál a dlaní nastavil, protože zvědavost, ta stará kurva, nedala mi. A cítím, jak se plní čímsi moje dlaně a do toho zas hlas ten volá - Přijmi daru, osamělý poutníče, toť hrst ochočených osin… - A pak vyjevil mi ten lán, že jestli někdo bude brát mi mízu, že mám tu hrst vhodit mu pod jeho sedy se slovy: ochočená osino dej mu co je třeba, a že vbrzku mě to zbaví mého trápení.“

A pak dál poutník ke mně dodal: „Víš, brachu, já nic nemám a není kdo by mi co vzal, já těch osin netřebám, to spíš tobě se hodí, když touha k věcem tě ještě poutá, a dopomůžou tvému klidu! “

Včera, to byl ale večer, říkal jsem si nazítří, a zážitky byly spíš jako ze sna. Ovšem když jsem do zaměstnání kráčel, váček v kapse jsem nahmatal a vzpomenuvše si příběhu, rozhodl jsem se poslechnout rady podivného poutníka.

Hned ten den jsem nenápadně vhodil hrstičku těch osin na kožené křeslo svého šéfa, když byl chvíli mimo svoje místo, a vyřknul tu formuli: „Ochočená osino, dej mi co je třeba!“ Účinky projevily se okamžitě. Jakmile můj nepřítel usedl, jak jsem zvědavě po očku sledoval od svého stolu, začal se ve svém koženém křesle vrtět a vrtět už se nepřestal. Druhý den nepřišel do práce, a omluvil se i další týden…pak již ho nikdy nikdo neviděl. Co se však dělo dál, toho bych se nenadál. Asi za čtrnáct dnů, zavolali si mě na ústředí, kde mi bylo sděleno, že jsem byl povýšen na místo mého bývalého nadřízeného. Stal se zázrak! Stal jsem se tedy konečně svým pánem a pánem mých bývalých spolupracovníků. Konečně mi nikdo nemohl říkat, co mám a co nemám, a sám jsem diktoval co se má dít. Z naší smrduté kanceláře jsem se přestěhoval do klimatizované pracovny, rozhlédl jsem se ze své kukaně skrz roletky do míst, kde jsem donedávna trpěl a pousmál se. Pak jsem usedl do koženého křesla.

Aj -  tu mě něco strašlivě zasvědilo v zadku!!!!!

 

15.10.2015
Co dělal kouzelný dědeček za mlada

 

Každý snad, i v dnešní době, ví, jak vypadá takový kouzelný dědeček; dost možná má dlouhé fousy a vlasy, které používá jako antény, vypadá na první pohled omšele a sedává na místech, kde by ho nikdo nehledal, ačkoliv se zjevuje vždycky jako na zavolanou. Ale všecko může být i docela jinak, protože kouzelný dědeček dozajista umí měnit formy, a když chce, nenechává se poznat. Proto se může objevovat také ve formě předmětů a nebo rostlin, hub či stromů, nebo dokonce splývá s davem. Málokdo ovšem už ví, co takový kouzelný dědeček dělával za mlada, a tak já, protože jsem pár takových kouzelných dědečků již potkal, vám to povím.

Tak předně, rozeznáváme dva typy kouzelných dědečků. Ten první se zjevuje na svět rovnou jako kouzelný dědeček. Ten druhý typ se rodí jako obyčejný kluk nějaké obyčejné mamince a tatínkovi, a povětšinou své kouzelné vlastnosti projevuje jen pokud chce a komu chce. Někdy jeho rodičové netuší celý život, že se jim vlastně narodil kouzelný dědeček. Celé to rození má docela složité zákonitosti, které není nic platné lidem znát, poněvač je to pro nás asi jako když by se někdo snažil naučit kozu počítat – taky jí je to hovno platný, leda že by se stala kapitalistou a začala mamonit, k čemuž má samozřejmě každý zvířátko přirozený odpor.

Nicméně kouzelní dědečkové se přece jenom něčím od obyčejných lidských dětí liší. Vědí za všech okolností, co se stane a také rovnou vědí jaký kdo je. Většinou však jejich rodičové tyto vlastnosti nepoznávají a svoje dítě sekýrují a napomínají a myslí si, že je jejich potomek "nějaký chytrý" a drzý, až se ten nakonec rozhodne jim nenapovídat a nic už jim neříkat. Kouzelný dědeček si totiž vždycky, za všech okolností, myslí svý, protože ví, že kdo chce kam, pomozme mu tam. No a tak se stává, že kouzelný dědeček je nepoznán již ve svém útlém věku. Takový kouzelný dědeček – dítě, se díky tomu již těší, až bude svým pánem, až splní všechna přání svých rodičů a bude si moct jít po svých. Než se tak stane, tak chodí většinou normálně do škol a vyslechne si všecky ty hrozby co tak dospělí lidé říkají, počkej až půjdeš do školky, počkej až půjdeš do školy, počkej až půjdeš na střední, počkej až půjdeš na vysokou…a nakonec počkej, až budeš chodit do práce, tak uvidíš…Jenomže to je samosebou zcela zbytečné kouzelnému dědečkovi říkat, jelikož už dávno všecko ví a ví, že se vůbec nic nestane, a že se vůbec nic neuvidí, a tudíž si zase jenom myslí svý. A jelikož se nakonec nemá s rodiči vo čom bavit, tak hned jak to de mizí tu do pokojíčku, tu do přírody, tu do dílničky,  a nakonec stejně skončí v hospodě, protože tam si může trénovat svoje schopnosti nejlíp.

No a to sme u toho, kouzelný dědeček může za mlada dělat úplně cokoliv a může to být kdokoliv. Ale jen mu dejte šanci, aby vám vyjevil, co si myslí a hned uvidíte, že je kouzelný. Takže, pozor na kouzelné dědečky za mlada, neb jejich moudrost nezná mezí, a za všech okolností si myslí svý. A pozor taky na kouzelné dědečky v produktivním věku, protože ty už si dělají lautr co chtějí, tu pomáhají, tu usměrňují, ale za všech okolností s dobrým srdcem a z lásky, a vždycky si myslí svý, protože prostě ví. Takže pozor na kolemjdoucí  milé děti! 

 

 

31.7.2015
co je za zatáčkou?

začátek je za zatáčkou?

ale já vidim celou cestu

je za horizontem?

ale já vidím i za horizont

je ve tmě?

ale já tmu poznal a nic jsem nenahmatal bez světla

poznal jsem i světlo

co cáká z očí

co ze tmy vytrhává předměty, pocity a stvoření

jako kouzelník pokustón

tahal jsem králíky z klobouku

tak co jako?

31.7.2015
...jedna noc

Vyprávěla jsi jeden z tvých dalších příběhů

a mezitím si pomalu zavírala dveře

zatím co jsem usínal

stráže sem nechal jít do kasáren

aby nás nerušili

a ty už si měla sbalený to málo co máš

a vsadilas mě do příběhu

jsem jenom démant v tomhle náhrdelníku

a nechávám se nosit

ó magdalo

jak jsi tichá v tom ranním šeru

ani prach co s ruchem dne se zdvíhá

ani hlahol trhovců

ani strach

až se ráno probudím

nechám ty sráže vzbudit

a prohledat věž

nenechám zlostí cloumat svým majestátem

ale v nitru budu hořet

a já ten plamen vyšlu s mým nejvěrnějším

a tomu pak setnu hlavu, až tě přivede

protože vím, že tvému kouzlu nikdo neodolá

ach, můj nejvěrnější

ženy rozhodují o životě a smrti!

29.6.2015
O vědění
víme toho moc
ale nevíme jak s tím naložit
občas
jindy zase tím plýtváme
a rozhazujeme jak právězbohatlý
chudák
29.6.2015
Podzim

sem se na podzim narodil

a

když cejtim podzim, tak cejtim smutek

nepopsatelnej smutek z pomíjivosti...

něco jako bývá za soumraku někdy

ale za soumraku se to děje rychle

tak člověk nemá čas se do toho položit

a nakonec se z toho získá energie

z podzimu taky přichází energie

ale průvodním jevem je ten smutek

neni to nic hroznýho

jenom by se to dalo nazvat

smutkem, který nejde sdělit

nebo i když dva lidi zažijou to stejný a maji stejnej pocit, ten smutek

tak to furt není to spojení absolutní

kerý by zrušilo tu touhu

takže jde možná o touhu…

je to energie a ta se nazývá různě

pomíjivost, totéž

to je z tý hry

sme udejchaný a teď ležíme a mraky jdou nad hlavou a víme že za chvíli musíme domů, že nás budou volat rodiče, a my cítíme tu touhu být venku za soumraku...v seně

cítit chlad z venku a teplo od toho druhého a ze sena...a tolik vůní co se zapisujou do srdce

chvilku sme uvěřili na nedorozumění, na bodnutí do srdce, abychom se ještě víc zakousli

no

upíři sme…

mírumilovný

co maji rádi krev

svojí  - i toho druhýho

pujdeme na vořechy někdy na podzim

loupat je z kůžiček

a vobčas si dát jednu hořkou

 

30.5.2015
Zahyneš na lásku

svině andělská

chytnu ti vlasy

a vyrvu ti je

nikdy to neskončí

toho se nenajíš

nenaplníš

neosvobodíš

skočíš rači z vokna

protože si budeš myslet že ty křídla dovopravdy máš

chci tě mít

jednou za měsíc

jednou za rok

třikrát denně, čtyřikrát

na vostrově anebo v nějakym hotelu

někde uplně mimo

aby vo nás nikdo, nikdo nevěděl

jednou za rok přijedu

a zhebnu v tvym klíně

pak se potkáme kdykoliv jindy a budeme jenom cizinci

 

v baťohu budu mít jenom vobrovskou bílou nafukovací peřinu,

hebkou a měkkou

bude plavat po zemi

a my se v ní topit

dusit já tebe a ty mně

cítím hadí sílu ve svý páteři

jde mi až do zátylku, cítím jí v čele a v rukou

můžu tě vyhodit ze člunu do vody a pak tě čistou vtáhnout zpět

v kopřivách tě nechám zemřít a v jitroceli tě vskřísím

vůně trávy a nekonečna

kůže a mléka

prolétne včela a ty se otočíš

za zvukem vesmíru

pak mi vrátíš oči a já se v nich utopím

a vyskočim ti zadkem ty čůzo

další jemnohmotnej výron

cucej mi prsty

já tobě nohy

spolknu tě celou

a usadim do polohy

že nebudeš vědět kerej otvor je na co

kde máš ústa a kudy se kálí

bindů tě zapálí

a pak budeš brečet

brečet budeš za to všecko co si udělala

za tu propast

za tu hloubku (sindhu)

za to město pod náma

za smrt i narození

za ráno a probuzení

za noc a poblouznění

za šakaly, který blouděj nocí a slídí tmou

větří stopu, jdou za tebou

a mistr, mistr lóže

bude klečet

a bude plakat

protože todle kouzlo boří chrámy

kosí vojska, armády

pouští vodu z nebe

a vítr od nikud nechá vznikat

až v trámech praská

tam co jsi schovaná

mezi trusem holubů a měděnkou

choulíš se zimou a nahotou

špinavá

bodá, bodá tě do srdce

mistr je zamyšlen

dívá se do prázdnoty

a ty to cítíš

kolena se ti chvějí

a kůži máš jak čerstvě oškubaný pták

křičíš: „ bodni ještě!“

nohy jsou kleště

a ty jimi trháš ten hřeb z těla ven

ale on je ve tvrdém dřevě zatlučen

mistr se dívá na nebe

a ty řveš a zhluboka dýcháš

a padáš mu k nohám

teď holubice bílá

zvedne tě a dá na prsa

ještě se chvěješ

drápky se zamotáš do vlasů pod košilí

a zahyneš

zahyneš na lásku

 

26.5.2015
Mamonvill

Navzdory pomíjivosti řeka dál strhává písek a štěrk

Pro všecku marnost světa slunce…

Pro všecku marnost světa slunce znovu vyjde

A zbytečný byl i psův osamělý noční štěk

Na měsíc, chlupy ježe, vyje k tichu dálek

A já se náhle lek, že jsem Neználek

A že nejsem tady ale tam, v pusté krajině bohorovnosti

že to jsou moje kosti kerý lámou

A že sem na svý cestě nějak uhnul

Lunární modul se mi unavil

A tohle město, snad ne Mamonvill

Ječí do mejch vočí lživý hesla

A každej chová se tu jako kurva

I ten poslední kominík nenechá na sebe šáhnout jen tak

Světlo potáh divnej plak

A pořád znova říkaj co bude pak

A stále míň času abych byl

Nějak mě unavil –Mamonvill

Navzdory pomíjivosti řeka dál strhává písek a štěrk


Pro všecku marnost světa slunce…

Tak sem si vodškrt, že sem tu byl: Mamonvill  

26.5.2015
vo tej lásce nezištný
Pletu si lásku s vlastnictvím

jako pes běhám okolo boudy

možná ani nejde vo tvůj klín

jen o vůni rodný hroudy

říkáš že deš někam ven

že deš za jiným

ač nebortí se můj vlastní sen

sám si ho svou myslí zdrtím

jen abych viděl výraz ve tvých vočích

výraz zklamání a soucitu

jen abych upoutal tvoje zrcadla

a pěkně si je vočíh

jesi se v nich ještě vodrážim

jesi ještě žiju, jesi sem pes

a jesi s trochou štěstí

necháš mi můj řetěz

 

12.3.2015
O nutnosti se spojit a tíze

Pojďme založit sdružení založené na vzdávání se sama sebe

Všechno co dáš, toho se vzdáváš

Jak pak může dojít ke sporu?

A pak až doneseme jídlo, společně ho sníme,

V jeho barvách obydlíme hospodu

V ní budeme chodit nazí a sbírat dary hostí

A pak koupíme půdu a na ní se oběsíme štěstím, ne

Postavíme si z bláta dům a budeme si hrát na mámy a na táty těch domů

Časem se budeme tak znát, že se přestaneme stydět chodit nazí

Budeme se tak znát, že spolu přestaneme mluvit pusou

Ze vzniklého ticha vyvstane řeč zvířat, kterou Jiřík už dávno umí

jenom my jsme jí zaTím neuviděli

I voda mluví a oheň, ptáci to ví, vidí to z výšky

Pak se ozve smrt, která se s ostychem a ráda zůčastní našich setkávání

A my jí víc poznáme, bude-li mezi námi, a ona nám ukáže, že se nemusíme bát

Pak přijdou poutníci a kolemjdoucí, budou se od nás učit a my je budeme léčit

Léčit z toho nedorozumění

Jsme zřeci, i když dnes si říkáme blázni

Postavme ten dům uprostřed světa

A uprostřed toho domu zapalme oheň

Pomažme se popelem

Není nic

Jen kruh

Není ani karma

Je jenom pro ty, kdo mají tíhu

Tíha je tlačí k zemi, a tak se zdá, že je možné klesat

A tíhu si svěřila duše, která se nezná,

která se bojí a která hledá

Až se najde ve středu světa...

Kde je ta tíha?

 

12.3.2015
Nová práce

Konečně jsem po dlouhých hodinách a dnech přání a meditací objevil práci. Práci, co jsem si přál. Celé hodiny se mohu dívat z okna na řadu stojících budov, projíždějících automobilů, a lidí nebo homunkulů, kteří se taktéž projíždějí ve svých golemkarech, mohu také pozorovat vlající kus hadru, který mi ukazuje stav vzdušných mas u památníku na Vítkově, často bývá dnes napnutý a tak zřetelně vidím dva pruhy, rudý a bílý s tím typickým modrým vklíněním. Vidím také jakousi tmavou postavu, ovšem bez koně. A za tím vším se honí mraky a v nich plavou ptáci. Když se setmí, sleduji rozsvěcující se škvíry oken tvořící jakousi tajemnou abecedu signálů na fasádách domů. Ale teď je křiklavo. A holubi sedí kdovíproč stále na jedné a též střeše ve stádečku neboli v houfu. Zprava na budově odborů vysílají vysílače a přijímají přijímače. A to všechno je to co vidím za jediný den. A těch dnů jsou tisíce. Jen občas někdo zazvoní a já s jásotem přistoupím k pultíku, a když vydám přišedšímu žádané, usedám opět ke svému stolu o osmi kapsách nebo se procházím místností o čtyřech stěnách.

Již jsem vymačkal všechny příběhy a přednášky z jůtubu, taky už jsem všem odpověděl na fejsbůčku, stůl mám poklizený, nádobí je umyté, nože jsou naostřeny o dna hrnků, dokonce i ta stará nálepka je seškrábána a stůl je vyleštěn. Malý trpaslík se na mě usmívá z parapetu, můj tichý společník, přilepený vteřinovým lepidlem, aby nepadal. Jenom ta žirafa ještě není hotová, kterou kreslím do nejmenších detailů, chlup za chlupem a obrazec za obrazcem; někde v dálce, v představách, v budoucnosti, jak se mi zdává, vynechám prázdné místo, a to bude odlesk jejího oka, a ona ožije, někde v dálce, už né na papíře…někde v dálce.

A zase ta ulice, jen si to představ, čtenáři, den za dnem tikání hodin na stěně a střídání přestávek, hučících židlí kdesi ve vyšších patrech, s tichem na chodbách o hodinách.

Chtěl jsem ti říct jedno, je to jako v jeskyni, netoužím po ničem víc, protože tady je vše, odlesky světel, vítr i zvuky, pomíjivost podnětů i tichá přítomnost.

3.2.2015
Válka je jako řeka

Válka je jako řeka

Chvíli vytéká a chvíli vtéká

Není první, není druhá

Je jen jedna

Jedna řeka, jedna bolest

 

Stíná hlavu pýše

Cizeluje odvahu

Moudrý vidí, kdo ji volá

A kdy stojí na prahu

 

Zlo jako klam a zrada

A hlavně lež a bohorovnost...

Hůl hledá svá záda

Obžerci hlad a post

Slyšíš, vyplouvá řeka na povrch,

Nebo to jen šustot suché trávy?

Záminky, absurdní podvrh

Hodina nenávisti – zprávy?

Chrám falešných proroků,

Ústa našeptávačů,

Jazyky jsou farizejů

Média z přijímačů

 

Říkáš nejvyšší rozlišení

Slyším samota zuby cení

Říkáš aktuální informace

Ptám se, kdo zabavit a koho chce

Bázni, člověče, je čas

Už rty dotkly se polnice


Něco zrůdného se chystá,

Když vládne bůh ateista

14.1.2015  (upr. 16.1.2015)
zahrada

přišel chlápek a řiká

co tady děláš!

to je můj obytný přívěs a já zde parkuji, řekl 

jsem

on vzal nůž a začal bodat do mého obytného přívěsu

pak jsem ležel krvácející na zemi

pro radost kolemjdoucích

ač v planoucích očích a vzrušené mluvě

si jí nebyli vědomi

byl jsem tenkrát sám v zahradě, v tom parku

když přišel ten pán

až potom se objevil strážník  

s dotazy

a starostí o mé vědomí a já se mu omlouval

že špatně parkuji,nevěda ským mluvím

pak přišly sestry a dali mi něhu

spravily mi ten můj karavan

a tak bydlím dál

v zahradě

25.10.2014
COOLNA

...A PAK JE TU TAKY TA KŮLNA, MILÝ TURDÍKU

TO JE MÍSTO GDE SE SCHÁZEJ TY CO JSOU KŮL

NĚCO TŘEBA JAKO NAŠE SKVĚLÁ PALIÁRKA

VIĎME, MILÍ PONDĚLNÍCI

25.10.2014  (upr. 26.10.2014)
O genitalitě, aneb jak nedostat přes držku

Jsou jenom dva způsoby, jak ukázat svoji genialitu

Buďto být nesnesitelně otravný, psát hovna, hrát hovna a tak vůbec…hovna

Tento způsob je ovšem dosti nejistý, neboť shodně se projevují lidé negeniální, takzvaní blbci a pitomci, a pak, snadno se může stát, že dostaneš přes držku…

Druhý způsob je: tvořit geniální a krásné věci

Přes držku můžeš dostat taky, pokud tvorbu budeš dávat do kontextu se svými, nebo cizími názory, a taky tě můžou zakázat…protože nakonec budeš vždycky někomu nepohodlnej

Oba tyto způsoby jsou ovšem jistým druhem perverze a zoufalství, protože genialita se dá také překonat a skrze ni dojít k vyjádření individuality v jednotě s průměrem a tak se stát mistrem ve skrytu

Ano, takového člověka v davu nepoznáš, ale má to jednu zásadní výhodu: nedostaneš přes držku.

Ale i tak je k tomu potřeba skutečného umění a cviku…

 

Proto nakonec přes držku nedostane jen málokdo.

31.5.2014  (upr. 5.6.2014)
Nastražil jsem na sebe past

Nastražil jsem na sebe past, a to past velmi důmyslnou, stražil jsem ji přece já. Nejprve jsem se uvázal ke kolíku hlouposti, výchovy, povinností, pověry a rutiny, zvyků a zlozvyků, ke kolíku lpění a tužeb a tak dlouho jsem kolem něj obcházel, až se můj provaz zkrátil natolik, že jsem se málem oběsil.

Už jsem ležel s hlavou u země, s jazykem vyplazeným, když jsem to pochopil a rozčarován začal jsem provaz rozplétat. Rozplétal jsem ten podivný uzel a oči jsem u toho kulil jako dusící se kozel a točil jsem se jako zoufalá kuna chycená za tlapku, a to jen díky tomu, že jsem se honil za svým ocasem, jako starý nečistý vypelichaný pes plný blech, než jsem pochopil, že ve zmatku nic nepovolí.

Když jsem se dostatečně uklidnil a provaz alespoň trošku povolil, spatřil jsem další kolík, osu světa, ježto mě vodil dokola a na nějž se provaz namotával, takže jsem chodil ve stále menších a menších kruzích. Ztrať se! Zvolal jsem na něj, ale kolík tam stále čněl, vedl odněkud z pekel až k nedohlednu na nebi, hrabal jsem a narážel do něj, než jsem konečně pochopil, že ten provaz je příčinou mého soužení a jeho příčinou jsou mé vlastní úmluvy.

A tak, vítr náhody a záměru mi napomáhal, jednu žilku, jeden pramínek, jedno vlákno po druhém jsem rozplétal a zpřetrhával. Na jednu stranu dával jsem přetržené, na druhou ty, které jsem nechtěl a nebo nemohl zrušit. Uviděl jsem v tom jakýsi řád, který spojoval mě se světem. K přetržení některých provazů bylo potřeba nejprve zbavit se jiných a další jsem vyměnil za pružnější…


Nedokázal jsem najít odvahu zrušit všechna ta pouta, neboť síla a závrať řvoucí do temnot nekonečna je tak velká… jenom jsem ze svého lana vytvořil síť, a ta síť se zachvívá, a ten chvěv, to je volání.  Ta síť straží další pasti, dává moc a sílu a taky strach mě lanaří a za ním smrt temným zrakem se do mě dívá. Je to past v pasti, důvod proč se pásti obezřetně. Tam venku je tělo oka, co sídlí uvnitř člověka.

15.5.2014
Nemáme čas!

Tak jako zrychlili jsme čas,

jednou zpomalíme zas.

Protože jen dětská hříčka, hra na: „SPĚCHáme“,

je odpověď běžců: „Nestíháme!“

Kdo má start i cíl,

kdo si život stanovil,

kdo vzhlíží k dělání,

brání se nečinnosti,

to je jak z udělání,

ten by chtěl být tam.

Ale když tam bude, nebude zas tady.

Jak marná je to snaha.

Břicho plné,

žaludek kručí hlady.

Ačkoliv, je tu možnost, která má klady.

Radost z pohybu,

dovede ke kameni u cesty

a pak v rytmu zrychleného dechu

nemnohý spatří spočinutí mechu.

23.4.2014
Vidím město veliké...

Vidím město veliké...Ano, vidím vesnice, vesnice, kde chýšemi jsou kostry aut. Auto se dá použít na spoustu různých způsobů, ale to je tautologie... Do aut se dá taky pohřbívat. Z auta se dá udělat krásný pomník; když ho obrostou stromy a obalí se mechem, v šeru lesa vyniknou jednotlivé křivky, ale tuto postindustriální a postapokaliptickou světlohru umí i celá města, jsk jsme se o tom přesvědčili mnohokrát po Černobylu. Auto ovšem nemusí sloužit jenom člověku: od včelínů až po kurníky, takové bude jejich příští moderní využití, i kdejaký medvěd, rys nebo jezevec (ten je vskutku vášnivý jezdec) se do něj vútrobí, hmyz a všeliká havěť a hlavně pavouci v nich jsou samozřejmostí.

Auta jsou zdrojem vzácných materiálů, barevných plastů, vzácných látek, ale hlavně kovů pro výrobu ozdob a předmětů denní potřeby. Viděl jsem auto jako latrýnu, neb jako stůl a lavici pro celou rodinu.

O tom, že nepojízdná auta jsou rájem pro děti, není třeba hovořit.

Auta chrání před ostrým světlem, ale i proti dešti. Z auta se dá udělat spižírna, sklad dřeva, nebo ovoce, moc krásné je z něj ohniště, nebo důmyslný krb pro celou chalupu.

Nejkrásnější jsou auta hořící v noci, člověka naplňují bázní a není vidět tolik štiplavý kouř. Ostatně nebude to trvat dlouho a taková podívaná bude náplní sentimentálních vzpomínek a poezie, aut totiž není tolik, aby se dala jen tak pálit, když se dají užít na tolik různých, užitečnějších způsobů.

Auto zapřažené za koně ušetří spoustu práce, ale kdo by ji šetřil, když je tak vzácná; raději přeci uděláš čelenku se složitým vzorem, než se s něčím někam vláčet, proč se nepřestěhovat tam, kde je toho dostatek, nebo proč to nezasadit tam, kde je to potřeba?

Když ještě bývaly války, dělaly se z aut vozové hradby, ale proč by dneska někdo bojoval, když potravy je všude habaděj!

Auto koneckonců slouží dobře i jako schůdky, ze kterých se dobře trhají hrušky, nebo jako buben nebo metalofon. To tě ovšem napadne zcela automaticky, hned potom, co rozbiješ okna.

Auto někteří hračičkové používají i k náboženským účelům, různě je zdobí a obětují jim svůj (v postapokaliptickém popisu spojení volný čas zní jako anachronismus, proto svůj) čas a ovoce...

Tančení kolem aut a milování v nich v pralesním tichu, nebo na louce za zvuku vrzajících cvrčků, to je vskutku nádhera. Západy slunce, zpěv ptáků, pasoucí se jednorožci...a propo, už jste někdy řádili na střeše auta? No tak to zkuste, krásně to duní...

28.3.2014
Zápisky Kolemjdoucího

Problémem mých článků je zejména to, že je píši většinou opilý a ve chvatu, píši je zrcadlově a zprava doleva v rumunštině. Pak je teprve překládají moji špatně placení čeští zkouření lingvisté do mezinárodních jazyků. No a pak to čteš, ty moulo, ještě ty, takže se není čemu divit.

 

Sledujte televizi, ať jste v obraze

 

Architektura mikročipu je jistě odrazem a inspirací rozložení makročipu

 

Kouření způsobuje varnu

 

Filmaři si často hrají na bohy, protože pracují s lidmi

 

Někdy se najde komparzista, který si hraje s filmaři

 

To už je potom ovšem falešný komparzista

 

Mimochodem, představíme-li si, že po ulicích se pohybuje komparz, dostává rázem svět podivný nový, až metafyzický a mystický rozměr

 

Nemůžu se rozhodnout jestli být měšťan, vesničan, nebo být poustevníkem

 

Ti co, mají rádi pivo, často rádi i vepřové, je to zřejmě proto, že je k tomu vede slovo pivOvar

 

Přemýšlela, když si zaváděla tampón, kolik lidí asi umírá hlady

 

Pivo: nápoj snů

 

Umřel někdy někdo zbytečně?

 

Opravdový král, dává nejvyšší spropitné

 

Jako apoštolové střídají se v oknech známí

Jako jízda mezi stíny trhající světlo mezi lampami

Tak jde život, stéká jako slza, která vyschne, nebo skane

Víš, tam někde vzadu, víš, že bolest je matkou slasti a útěk je touha k návratu

 

voníš jako mýdlo s jelenem

Ale to z měsíce tak jeden den

jinak smrdíš jako prase

tak málo umýváš se

 

Ó, Boží tváři, je to krása, když květ zraje

ta vůně line se ze zahrad

láskyplně pro srdce kolemjdoucích

 

A tu upoutá tvoji pozornost ptactvo nebeské

létající, jako jiskry

a již nikdy neusneš do smutku

vzplaneš jasným světlem

 

Tanečnice s alobalem v dlaních

Svět je animovaný výkřik

 

K tomu, abychom se mohli poškrábat na pravici, potřebujeme levici

 

Vložíme li mezi kolo času a kolo prostoru člověka

Jistě ho tato kola semelou

Vznikne tak homogenní matérie, 

element, který se varem může opět oživit

Stačí ho vložit do vyhřívané formy, 

která uvězňuje osvoboditelné

 

Zaposlouchejme se, milí přátelé,

do tohoto dálničního ticha,

do ticha pilnic, strojního klidu,

do ticha bortících se staveb

Uchopme jednotlivá políčka filmu života

Zhasněme tmu i světlo

A v tuto chvíli můžeme se ptát:

Jak vypadá absolutno?

 

Život: stroboskop dnů a nocí

 

Oblékni se do nahoty

30.1.2014
Proč vám to tu všecko píšu

 Chtěl bych upoutat tu vaší přebuzenou pozornost. Každý se snaží něco urvat, každý se snaží replikovat, tak i já, tak osamocený ve vesmíru, trpící nepochopenými žádostivostmi, trpící vlastní slabostí, chtěl bych vám utrhnout křidélka a pozorovat vaší zmatenou a spěšnou muší chůzi na stole života. Chci se dívat na vaší velice pravděpodobnou smrt, na pravděpodobný zármutek, nebo snad potěšení, chci se dívat na slabší a bezmocnější bytost, než jsem sám. Chci vidět patos, protože ten patos, to je síto a tím sítem hledám to pevné, tím sítem hledám to trvalé.

 Nemusí dojít toho rádoby definitivního konce, že konečně rozdrtím tělíčko toho černého tvora obsedajícího a živícího se výkaly; je možné, je tu jistá pravděpodobnost, že sám opustím tělo, trefí mě šlak; a jednoho dne se to skutečně stane, čas ze mě udělá bezmocného staříka a přijdou jiní, kdo se mi budou podivovati. Jiní, kteří do mě budou pošťuchovati prstem. Do mojí vysušené a skrčené mrtvoly se skutečnou podobou toho života, s jeho opisem, do odživlé masky. Snad mě ti horlivější budou pitvat a pitvořit a drtit a mělnit a nenacházet a tvrdit a polemizovat… Ale nyní si vážně užívám tu vaši zvědavost, to vaše rádoby hledání, to slaboduché a malomocné pozorování, to vaše poohlédání a otáčení se po druhých. Tu vaši nejistotu. Tu vaší nepozornost. Až do mě vstoupíte, neboť já jsem past. Já jsem minulost. Já jsem to, čím je nafuturována hmota. Já jsem budoucnost. Já uvádím. Já prezentuji. Jsem totiž přítomnost.

 Někdy se stane, že vidím něco pevně a důstojně odolávajícího, nějakého skutečného nepřítele, nějakou entitu, která stojí za delší zkoumání, a málokdy, tak dvakrát, třikrát za život, potkám snad skutečného, který stojí za přátelství… nějakou skutečnou skálu, odolávající mému přívalu vln. Tomu se budu vracet k nohám, dokud se ve mně nerozpustí.

 Budu vám tlumočit, co říká. Neříká nic tak bouřlivě. Je to blázen a přece je pevně zakotveno v nicotě. Je uvnitř povrchu. Je to celé. Tak jasně se skrývá, jeho mimikry jsou tak důvtipné – tam bys ho skutečně nehledal, ty kdo se plahočíš.

 Řeknu vám, proč to tu všecko píšu, píšu to z pýchy, a možná to nepíšu z pýchy, možná to strážím, píšu to, jako jsem chcal ze stromu při pojídání třešní, píšu to jako ten, kdo dělá jakoby nic, jako ten, kdo pozoroval rozprskávající se moč o větve pod sebou, píšu to jako falešný svatebčan nenuceně se krmící, jako ten falešný svatebčan, který bývá nejlepší zábavník, po kterém se všichni ptají – kdo je ten, čí je to tento? – a který se nechá nakonec vyhodit, který se  schválně prozradí, protože se, přežrán a přepit, už nudí těmi kýčovitými výjevy lásky a přetvářky, jako ten, který toho už viděl dost, těch – lásek, aby věděl, že je to jenom počátek, jenom první dějství, jenom první bitva té války na Kuruovském poli.

 Jsem tu na návštěvě. Jsem tu na obchůzce, říká. Vydávám se smrtelnosti, povídá samo sobě. Jsem zabavené v oddělenosti, jsem zabalené v obsahu, jsem mačkající šťávy. Jsem tady a teď. Že mám špatnou paměť? Musí to tak být, jinak bych se unudilo k smrti. Schovávám si věci napotom. Schovávám si je samo před sebou. Divím se pak svým nálezům. Divím se, jak krásně jsem se nalezlo, dívajíc se na své dlaně, sklouzávaje jimi až do srdce, až do morku kostí, až za zrcadlo, až za hranici slyšitelného, až se svým pohledem celé přetočím, celé vyzvrátím, až jsem naruby, že to, co je vnějškem, je uvnitř a to vnitřní mě obklopuje.

 

 Řeknu vám, proč to tu všecko píšu. Je to proto, abych se nalezlo. Je to proto, že já je král. Je to proto, abych rozehrál partii. Je to proto, aby se držitelé masek chopili svých rolí. A před každým představením je třeba ticha a tmy. A ke každému představení je třeba diváků, ani né tak divadla. Je to proto, že ke sledování je třeba očí a oči jsou nádoby klamu. A ty, kdo chceš mír, zjisti, jestli ho chceš doopravdy, jestli klid je to co hledáš. Nebo jestli tvé povykování není jen ticho a tma. Jak nejlépe hrát na T I´m ství? Reknu ti, proč ti to všecko říkám. Říkám to proto, abych ti ukradl peněženku. Sleduj moje ruce. Vidíš, tak ta pravá, tak ta je falešná. A ta levá, ta je pravá. No… a já už musím jít, hrozně spěchááám…

16.1.2014  (upr. 17.1.2014)
Čísla

Ne čísla, ale jablko, květina, cokoliv..čísla svádí k určitému myšlení..kterého je všude dost..

15.1.2014
Situace Karlova mostu

Až někdy půjdete po Karlově mostě, nikdy se nezastavujte, nikdy nedělejte nic ne-normálního, natožpak volnomyšlenkářského. Nikdy si nesedejte na kamenné zábradlí a nepozorujte většinou přiblblé obličeje těch kulturistů, kteří hladí sochy na těch vyhlazených místech. Nedejbože, abyste se bavili s žebráky o životě. Dívejte se nepatrně okolo, radši sklopte zrak a pomalu se rychlostí davu pohybujte ke druhému břehu. Když budete fotit sochy a panoramata, bude to ideální.

Jestli to neuděláte, přijde potom taková pani v černém s nápisem security, nebo to bylo gestapo – už nevim, která vypadá jako muž a která vás začne osočovat, bude někam telefonovat a bude vám říkat, ať odejdete. Bude vám dokonce vyhrožovat, že jestli nepujdete dobrovolně, tak na vás zavolá příslušníky. Začne vás nazývat nežádoucí osobou. Začne vám potom říkat, že jste obtěžoval cizince, i když jste je svým chováním stokrát rozesmál.

Jestli se vám to už někdy přihodí, tak se s ní aspoň nepokoušejte komunikovat po dobrym a nevysvěštlujte jí nic o životě, neptejte se jí na její názor. Běžte radši rovnou doprdele. Jukněte se doma na nějakej pěknej dokument o tom, jaký to bylo, za komunistů, za fašistů...

A buďte v pohodě, jak řikaj v televizi, protože ekonomika je na tom líp, než jsme očekávali. 

 

Já se zkusim aspoň modlit, aby se „Karlův most“ nerozšiřoval po světě, aby jednoho dne nedošel až k vám do obýváku.


4.1.2014
Anděl v zahradě

Z výšky hledíval, vše bylo tak jasné

Sestoupil k Tobě, aby ochutnal, pojedl nějaká semena

S plným břichem a opilý usnul na mezi

Jak rychle, netušil, se z křídel ztrácí síla

Těžko se teď vrací tam, kde vše je tak jasné

Země je mu cizí

Peří mizí, tělo je samý rous.

4.1.2014
Laň a ostružiník

Ztratila jsem se v ostružiníku

Hledala jsem nějaký význam, nějakou potravu v tom, co říkáš

Teď jsem zapletená a zmatená

A kvůli pár plodům mám potrhané tělo

13.12.2013  (upr. 23.12.2013)
Podvečerní glosy

Za to, že svět vypadá takový jaký je

může zejména nedostatek představivosti

čili málo fantazie a moc dospělosti


neboli:

Proč svět vypadá tak jak vypadá?

Protože jsme moc dospěli.


Svět je jako otevřená kniha

Svět je jako zapnutý notebook

(tomu snad ani sám nevěříš)


Svět je jako otevřená kniha

Svět je jako kniha jízd


Život je pro mnohé z nás jako daňové přiznání

Máme veliký problém ho vyplnit


Peníze nebudou, my budem

(škrtnuto-nereálné v reálné ekonomice)


Co se stane, když se potká pan Procházka s paní Novák

Bude z toho pěknej bordel


Na počátku bylo slovo

To slovo bylo zákon

A zákony budeš poslouchat,

i když tomu už vůbec nerozumíš!


To je samá hygiena hygiena

Ale chrápat se psem v jedný posteli, tak to zas jo


Parafráze na Turdu:

Kdyby pes si čistil zuby, chodil oblečenej a měl sluhu, kterej po něm sbírá hovna

Byl by to ještě pes?

Kdyby člověk dělal věci, které ho serou a dělal je, jak na něj budou pískat

Kdyby jedl jenom to, čím ho budou krmit, a sbíral hovna po svym psovi

Byl by to ještě člověk?


Největším přínosem ženské emancipace lidstvu je,

že mohou už konečně chodit do práce a živit při tom rodinu

zatímco muži se mohou věnovat ušlechtilejším věcem


...neméně důležitá je taky volnost v oblékání,

když my můži můžeme směle okukovat rovnou to, co je dole

A abych nezapomněl na vyrovnání stran pití alkoholu

opilá žena se dá snadno i omakávat


 inu, to jsou asi tak nejduležitější přínosy ženské emancipace


Jsou ženy, které vyrovnání se mužům berou tak vážně, že se stávají muži

Nedostatek žen pak nutně vede k vyrovnání v podobě zženštilých mužů

 

12.12.2013
Do svítání

Dlouho jsme se neviděli, bratře

Ale dost vítání

Moje smrt bude skutečně velkolepá

Svůj mozek bych ti rád rozprsknul po celém těle,

Ale zejména obličej bys měl mít potřísněn krví a šedou hmotou

Proto bych byl rád, aby sis dobře vybral zbraň a důvěrně se s ní seznámil

Chtěl bych, aby ses do ní zamiloval, abys ji uctíval, cídil a hladil

Abys do ní vložil veškerý svůj další osud

Bude víc než tvoje matka, rodina, tvůj život

Rád bych, abys musel  zůstat alespoň několik hodin s mým mrtvým tělem

Budeš shodou nečekaných náhod uzamčen s umírající  tělesnou schránkou

Podlehneš v tu chvíli zvláštnímu pocitu, pocitu, který jsi tak dlouho hledal

Uvidíš, jak opouští mé tělo uvolňující se obsah střev, který spolu s močí bude vydávat zápach

Uvidíš záškuby a zažiješ chvíle nejistoty, strach

Uvidíš jak mouchy kladou vajíčka do mých útrob

Budeš zvracet

 uvědomíš si, že spolu možná strávíme ještě hodnou dobu

A možná spolu budeme tak dlouho, že dostaneš hlad

Dostaneš hlad

...

Ten hlad ukojíš

Ale nebudeš mít náboje, provaz a nebudeš chtít za živa smíchat svou krev s mou

Nůž ti nebude k ničemu

Pak si pro tebe přijdou a ty ochutnáš, jaké je to být proti všem

Budeš ochutnávač toho pocitu vyvržení

To je bratře tvoje úloha v mojí režiji.

Až se znovu setkáme, umluvíme se dál.


Je to prozatím to jediné, co pro tebe mohu udělat.

12.12.2013
O hranách básníků

Že básníci umírají na puknutí srdce?

Když spatřují bídu světa

Když nemajíce ruce touží hladit celý svět

Když bez kormidla obeplouvají

A ztrácí se ve svém oceánu tak hlasitého ticha?

Že básníci umírají žízní, když slzy vysuší svá těla?

Že básníci umírají na utkvělé představy, pověry?

Bláznící po svobodě v kleci šílenství

Že dostaví se smrt při jejím hledání

A úpěnlivé touze pochopit bytí?

Zachytit, uchovat pár hrstí měnících se forem

Že umírají, když tyto formy rozpráší se

Jako rozdrolené listy podzimu?

Já říkám, básníci umírají na vlastní slabost

Když neopatrně hospodaří silou

Při nekonečné četbě jim darovaných děl

Když ulpívají na tom, co se stále mění

Když v nápovědách hledají trvalé významy

V nápovědách básníků básníků

Když v šepotu těch, kdo nemají svá těla

Hledají svá VLASTNÍ slova

Umírají na nekonečnou drzost

Umírají na přecenění sil

Umírají na nejistou sebejistotu

Na nekontrolovanou sebekontrolu

Umírají neutišeným tichem

Rozrážejí se o hladiny svých oceánů

Roztřískají se o hrany své svobody

Proto jsou to pošetilci a proto jsou to často velcí blázni

Pověšení na rolnách svých veselých čepic


Chcípají sebelítostí

23.11.2013
Savectví

člověku se neříká savec

protože saje mléko

ale proto že saje energii

...saje energii

...saje energii

 

někdo se směle zeptá

jiný pokorně prosí

ale jsou tací, kteří berou a prasí

trhají bez ostychu a kousají do prsů 

do prsů kohokoliv

 

ti vědomí za každý kvant dají stranou kámen

ti bezcitní na lístek nepíšou nic

s pocitem, kterak nad tím vyzráli

ale hostinský, ten starý zkušený filuta

bodře se usmívá a píše všecky škody

 

tito budou nakonec řádně vyplašeni

až přijde na placení

a to je také jediný rozdíl mezi hosty 

tady na zemi

 

ten starý filuta je velký kliďas

ale je-li v hostinci již velká vřava

a stoly se mlátí hlava nehlava

není-li slyšet jeho hlas

přez změť jazyků a jmen

je hotov společnost řádně vyfackovat

a do chladu hosty vykopat

...ven

8.11.2013
Chyť mě za ruce, které k nebi vzpínám

No tak mi pomož

Nech mě proplout mezi mraky

Nech mě nadechnout

Již jsem ochutnal pozemské statky

Nové formy nejsou mou potravou

 

Chyť mě za ruce, které k nebi vzpínám

Přenes mé zjevení  do nefyzických sfér

Prosím, dej mi sílu, ať nevzdávám se vědomí

Nechci být věčný Ahasver

Pozdvihni duši toulavou

8.11.2013
Na vlas nebezpečí

Je to oblé jako dráha fotonu

Je to rovné jako výplň kartonu

Zacuchaná slova, chrčáky

Zatahaný dovnitř za páky

Okované botky do řeky na zkoušku

Okem zvědavým pozoruje rez,

Která nikdy nespí.

Nebezpečí úrazu: JEZ!

Zalezeme si do spacáku

a ten spacák obalíme strouhankou snů

Jako sloni, sloni, ta zvířata se chladí ověvem uší

A pes, ten jazykem mouchy plaší

Žvýkáním snadno prosadíš své vykání

Oni kanicové ty káňata vůbec nevnímají

Dokud se jim nepřijedou vysmát

V ponorkách na ně pak čuměj

Káňata za oroseným sklem

S obydleným šnorchlem.

V čepicích s drápamy neoprenového sokolníka

Vzhůru nohami

Mokrá kočka, tak ta je také velmi směšná

Jak sezmenší její  tygrovitost na miminum.

A tam si Hrabal pod pařezem pivo lízal

Jak to popsat…

Je to oblé jako dráha fotonu

 

Je to rovné jako etalon času

7.11.2013  (upr. 20.11.2013)
Nové evangelium, I. díl

Bratři a sestry, je tu věk, kdy vesmírné síly, planety, všechny bytosti a celé společenstvo svatých i náš Pán spojují své síly a odnímají iluze z očí pokolení lidí. Dnes je doba v očekávání dobra. Právě tak, jako nás bavilo dříve rošťáctví a toliko temná zkušenost světa, dnes jsou dveře otevřeny zlatému věku. Kdo zaseje dobro, desetkrát tolik sklidí, či snad desetkrát deset desetkrát.

 Buďte šťastní.

Když k vám přijdou a budou vám brát energii pro své pekelné podniky, řekněte jim:  Dám vám najíst ze svého, protože náš Pán zve ke stolu každého a host do domu Bůh do domu. Napij se tedy z kalichu mého. Moudrý prozře a ten bez srdce bude sklizen až přijdou žně.

Když k vám přijdou výběrčí daní a lichváři, dejte jim také a upokojte se ve svém srdci, protože náš nebeský Otec to tak nenechá. Přijdou ti, kdo vesmírným pluhem přeorají společenské zřízení a půdu zůrodní. Dění pod sluncem je jako vlny na břehu moře, pěna praská a voda se vrací.

Zrušme zákony pozemské, otevřeme srdce a poslouchejme zákony nebeské.

Dokonce světlonoš, zdá se, je vysrancem božím, byť si myslí, že on je ten oheň. Neboť je jen jedno nejvyšší.

Nehledejte moudrost v knihách. Vždyť pohleďte, kolik vzdělanců tápe v mlhách. Hledejte pravdu ve svém srdci, jako prosťáček v horách.

Jsou obchody, kdy za těžké peníze dostaneš chléb ale i starost, pak špatně se polyká, a v krku sousto usychá. Dobré obchody jsou však ty, kdy dostanou obě strany víc než dávají. Obchoduješ li, vždy dej něco navrch, je to pak předávání, ne obcházení. Cílem není být bohatý statkem, ale duchem. Radost z radosti je sama dobrou cenou. Není to potom už obchod, ale předávání. Je takové předávání, kdy obě strany dostanou víc než dávají. Moudrý ví, že je tomu tak. Štěstí je to, co náš Pán dává navrch.

Jestliže druhá strana hraje falešně, neznepokojuj se, to co ztratíš, získáš jinde, a takový falešník časem pozná svoji samotu.

 

Poslouchejte krále, kteří jsou mezi vámi, a ne pohonky s očima zaslepenýma. Vždyť ruce dělají to, co říká hlava, a činí jim to radost.

7.11.2013
Důležité upozornění

Ano, Vážení přátělé, zatímco čtete tento text, dáváte s největší pravděpodobností o sobě vědět celou řadu informací. Zařízení, které stojí před Vámi, je až příliš také ve Vás. Je to důmyslný prostředek k fízlování lidí. Vidí kolikrát týdně se díváte na porno, kolikrát denně čtete zprávy, kolikrát měsíčně chodítě na Blázny… Vaše denní činost je sledována víc, než si myslíte. Pozorují, na co se díváte, co máte rádi, co byste chtěli, zároveň však Vás přesvědčují, že něco potřebujete ale také co to bude (nepotřebujete nic, vše si můžete vytvořit sami)… Vaše chování je pro ně jako stezka divoké zvěře pro lovce v pralese. Zanecháváte spoustu stop a teplého trusu. Ba co víc, dokonale kamuflovaná sledovačka způsobuje, že množství stop je větší, než by bylo v případě tušení napadení. Je to dokonalá past.

Ano, jste sledováni. Totalita byla upgradeovaná na verzi minimálně dva nula. To že se právě teď necítíte ohroženi, je jenom iluze, stopaři matrixu právě v tuto chvíli pracují na tom, aby ještě lépe pochopili chování zvěře (chápej lidí).  Je to past, která je oběti nasazována pozvolna, tak jako se ochočuje divoké zvíře. Pro Vaši svobodu je to ovšem fatální, neboť smrt nepřichází náhle s tušením její přítomnosti, smrt jakoby nemůže přijít, ačkoliv je nenápadně na Vaše tělo napojováno tisíce jehliček, které se Vám zařezávají až do morku kostí.

Jste sledováni téměř neustále, v hitlermarketech, na ulici, a právě teď i doma…

Je fatální chybou domnívat se, že tomu tak není, právě tak, jako je fatální chybou si myslet, že jsem paranoidní, ale to všechno vem čert, proti tomu, že děláte tu chybu, že jim věříte, že to, v čem žijete, je to jediné, v čem se dá žít. Stvoření bylo vytvořeno pro volnou existenci. Jste napadeni programem, který Vám od dětství vštěpují, je to ohlávka i opratě a ten, kdo na Vás sedí, není nikdo jiný, než Ďábel sám. A to co většinu času zažíváte, až na nepatrné chvilky volné pastvy, která slouží pouze k tomu, abyste mu nechcípli tak rychle, je skutečné peklo. Je to matrix.

Je tu jedna naděje a to ta, že budete stopovat sami sebe a postupně oddělíte jehličky a udidla od svojí duše. Je k tomu třeba odvaha a vytrvalost a nezměrná touha pochopit dění pod sluncem, touha po skutečné svobodě a dobru, ke kterému bylo Stvoření původně vytvořeno.  Neexistují utopie, to, že existují, je nám pouze vštěpováno za účelem oslepení a utišení. To, že je něco utopie, je  vlastně věta, program, který Vás má odradit od toho, snažit se bojovat se stroji, s humanoidy. S těmi, kteří vypadají jako lidé, ale kteří jimi nejsou. Napadením programem se ovšem člověk může stát humanoidem. Blíží se doba skutečného pochopení této pasti, toto pochopení ovšem bude opět, tak jako vždy v minulosti, vykoupeno utrpením, odmítáním, sváděním z cesty a jakoukoliv snahou o oddělení bojovníků od kmene, neboť cílem je oddělení chápajícího jedince od stádečka, pro snadnější zpracování či případnou likvidaci. Oni totiž vědí, že v mnohosti je síla; stejnou sílu, jako má zlo, má i dobro, dobro je však izolováno na samostatné jednotky, to je jejich hlavní zbraní.

Jedinec, který začíná chápat, je nebezpečný. Jedinec, který pochopil, je velmi nebezpečný… je rušivý, neslušný, podivín, nenormální, je to blázen, a kde co jiného.

Lidé, jste svobodní, můžete chodit nazí. Nemusíte chodit do práce, nemusíte platit daně, nemusíte se bavit s u-řádem (u, jako udidla?), nemusíte umírat ani trápit se. Od počátku je Vám odpuštěno, nemusíte se bát se ohlédnout. Ego a další subjá, jako ochranný program je holý nesmysl, je to výplod strojů. Neexistuje chyba, kromě té být v pasti…

Nechť Vás provází síla na Vaší cestě. Toto je válka, ne až potom, ani ne v minulosti, ale TEĎ.

 

 

3.11.2013
Avatár

Kdybych si skutečně vzpomněl na to, co jsem již jednou ochutnal

Nemusel bych se sem znovu vracet

Ale to já ne, vracím se stále znovu na svět

Abych tančil s pastýřkami

Abych ochutnal vzrušení ze zhouby, abych záhy znovu nalezl svůj opuštěný střed

A ty se boj, kdo, pomatenče, pobíháš okrajem kruhu

Boj se ty, kdo ničíš mé dílo, toho poznání

Spojím tě se mnou, abys ucítil tu odvěkou likvidaci

Budeš to pak ty, kdo si uřezává údy


Než tě osvobodím nasátím do víru nových vtělení, zapomněním

Stanu se koněm a zařehtám vám


Wiki:
Termín avatár pochází z hinduismu – v sanskrtu toto slovo znamená sestup a přeneseně vtělení (inkarnaci) – obvykle božské bytosti do fyzického těla za zvláštním účelem. Nejčastěji je spojován s vtělováním boha Višnua.
Ke vtělení nemusí dojít jen při narození, nýbrž i v průběhu života, když se někdo na vtělení připravuje. V tom případě se pak vtělí komplex vlastností, připisovaných té které božské inteligenci. Všechny Višnuovy avatary měly za úkol nějakým způsobem spasit svět. Jeho osmým vtělením byl Krišna, který je vždy zobrazován jako šmolkově modrý mládeneček. Ten se mohl proměňovat do mnoha podob a současně tančit s pastýřkami, které jeho zmnoženost ani nepostřehly. Jeho lidské a božské působení prochází proměnami – v dětství je popisován jako rošťák, v mládí jako proutník, jehož vířivá hbitost v tanci s pastýřkami byla pověstná. Ve stáří pak působil jako filozof. Devátým Višnuovým avatarem byl Buddha.

Dálší indície:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Vi%C5%A1nu

3.11.2013
Podvečerní glosy

Lidská blbost kvete.

Co bude, až doroste a vydá plody!

26.9.2013  (upr. 2.10.2013)
O světech

Tento svět je jako kámen

Balancující na stéblech trav

Cítíš li se opuštěný

Vytvoř nový

A usaď ho pevně

Do hnízda

Mezi kameny

18.8.2013  (upr. 3.11.2013)
Optimalizujme polibek do té míry, že se již nebudeme zbytečně dotýkat.

Jednu věc bych skutečně rád věděl:

 

Proč stále ještě tvoříme,

Když vše již bylo jednou popsáno?

Ano, ve světle nových objevů...

Ano, neustávající zanikání na druhé straně...

Ale proč nevypijeme hořký odvar z blínu?

Je zde nějaký zásadní důvod?

Proč neustáváme ve svých pošetilostech,

že se stále motáme v kruhu?

Je to nějaká past a berou nám odvahu naše předsudky a pověry?

...naše malost a slabosti?

Je skutečně protiklad opustit minulost a učit se z ní?

Stavíme na základech nebo vaříme z vody?

Kdy jsme důležití a kdy je to pouhá sebedůležitost.

Kdy jsme pomatení?

 

Optimalizujme polibek do té míry, že se již nebudeme zbytečně dotýkat.

Řekněme našim dětem, že vzrušení je třeba kojit, například zvukem nadzvukového tryskáče.

Podotkněme, že modrá barva byla neúmyslně objevena pomocí moderních technologií..

...do té doby, a bylo to zhruba do počátku dvacátého století, ji lidská mysl neznala.

A to co pokládáme za modrou dnes , byla dříve zelená...a zelená měla několik odstínů šedi.

Nebo to bylo naopak?

S rostoucí rychlostí stíháme stále méně, monotónní krajina palubní desky a brnění motoru je jediné, čeho se můžeš dotknout. Jestliže naše babičky chodily bosky a nahmatávaly s každým krokem osobytost, jak se nám prodloužila cesta za skly terarizovaných automobilů. Jestliže bosou chůzí  se dříve zvyšovala potěcha z žití, bylo radostí si vzdálenosti udržovat a složitost cesty vyhledávat. Jestliže se dnes potěcha potlačuje, je třeba vzdálenosti zkracovat prodlouženou jízdou. Jak hodně zdegeneroval člověk, jak krásně by se lovil lovcům minulosti přeneseným do současna. Jak snadno by si užívali lidského masa a získávali lebky pro čarování. Jakou by asi měly tyto lebky moc. Odrazila by se jejich kvalita od způsobu dnešního stravování. Máme málo svátků. Málo příležitostí se obnažovat k prociťování. Naše ulity jsou tuhé a maso měkké. Brojleři krevetí, povyšme tedy psa nad člověka. Heureka, a máme tu psověka. Nedá to moc práce vyšlechtit psa schopného okamžité kopulace a člověka bez akce. Přivaž si vodítko kolem krku a masku si nasaď, abys neviděl, jak tě probodne šelma. Nezemřeš okamžitou smrtí, krysa tě bude porcovat po částech, nejdřív prst, potom celou ruku, potom šourek a vaječníky a nakonec zdegenerovaný mozek vysaje brčkem z tvé stehenní kosti. Chci kůži na buben, těžko se chytají dnes srnky. Lepší je samec, přivázaný k topení a k tomů účelu pěstovaný, denně krmený, řádně klackovaný, kamenem zaživa bitý a žiletkou nařezávaný, správně dohojený a sádlem mazaný. Kůže zad ztuhne a pak... Odvar z blínu, nůž z porculánu a zbytek do granulí pro další.  Chceš li tuto historii, jen pokračuj. Nač pěstovat celá těla, stačí jedna ruka, tím ušetříš za krmičky, nohy nejsou nutné, ani uši, mozek zredukovat a izolovat ztráty odvodem tepla. K množení stačí pipeta a místo jména číslo. To bude bubnů. Kdo bude bubnovat? Nějací bubeníci zakoupí si plastový bubínek s pravou zvířecí kůží a ve svém doupátku, mimo pracovní dobu, v rytmu si budou bubnovat povolené rytmy, prvá-druhá, prvá-druhá... Ježto budou přenášeny do kolébek. A žádný velký bratr, jenom lidská pitomost...

 

...to be continent

 

18.8.2013  (upr. 3.11.2013)
"Sraly nám na ně mouchy, tak jsem je vysadil"

Pozoroval okna, kterak jsou od much zasrána

I napadlo ho, že jeho duše podobně být může

zadělána

Že sic by ven z sebe na svět pohlédal,

jen vnitřní hovna by zpět dohledal

28.6.2013  (upr. 1.7.2013)
Hlupáčku

 

V kravatě denních povinností

V kravatě socializace

Na podpatcích jistoty

Na podpatcích úspěchu

V korzetu krásy a přirozenosti

V korzetu oddechu

Na piedestalu pospolitosti

Na piedestalu přízemnosti

jsi mezi námi

V obleku zvyku

V obleku upřímnosti

V opratích asertivity

V opratích cílevědomosti

Ve voze výletním

Ve voze poznávání a dotyku

...

 

Hlupáčku

21.6.2013  (upr. 22.6.2013)
Nová dobrodružství Formiru

V.

Vsuvka první: Návod k Egobijci

 

Balení obsahuje jeden kus Egobijce JPY10 (verze pro použití na Zemi) a pránovou  nabíječku od firmy PAN corp.

 Sadu retenčních pránových akumulátorů.

 Dále pak kožený pytlík, jako pouzdro k ochraně při práci v terénu.

 

Používání možné pouze po důkladném prostudování návodu!

 

Jde o vyspělý nástroj velmi jemné skladby.

 

Použití, za 1., jako symbol a vzdělávací, sjednocující a napojující  prostředek: Namiřte Egobijec na klienta a promněte kuličky na konci, dojde k propojení a vyladění klienta s vesmírem.

Pokud k tomu nedojde do tří vteřin, pokus opakujte a tak čekejte na připojení k univerzu.

Propojení může trvat od několika minut do několika hodin v závislosti na stavu baterie a náročnosti klienta, po dobití možno libovolně opakovat.

Použití 2., jako imaginátor. Může vytvořit iluzi jakékoliv neživé věci ať už automobilu, vzducholodi, mrakodrapu, tužky, rakety, makety stromů, zvířat i lidí atp.

 

DŮLEŽITÁ UPOZORNĚNÍ

 

Nesmí se vkládat do mikrovlnky (přístroj na Zemi používaný k vaření, sušení, vraždění atp.) - možnost výbuchu mikrovlnky, nebo zdroje záření.

Nesmí se používat k tomu, na co vypadá, že by se používat měl (jinak se zalepí a zasere a přestává fungovat fce 1) – nesmí se tedy dostat do rukou, respektive do k…d a prd… nymfomanek a homosexuálů. Taktéž nepatří do rukou dětem (strkají si to pak do pusy, a nebo ho zneužívají k imaginaci hraček, čímž se přístroj zbytečně vybíjí – děti k tomuto účelu mají ještě vlastní nezakrnělé orgány).

Nepřípustný je styk s domácími mazlíčky (na Zemi v současnosti velmi častý zvyk).

Nesmí se používat v uzavřených prostorách (je možné ho použít pouze tam, kde je imaginovaný předmět menší, než prostor, ve kterém se imaginuje. Jinak hrozí úraz, zničení imaginovaného předmětu, nebo objektu, uvnitř nějž imaginace probíhá – v závislosti na tuhosti). Důkladně zvažujte svá přání ve vztahu k možnostem!

U imaginace pohyblivých předmětů hrozí vybití a zpětná proměna, je nutno mít dostatek energie v akumulátorech! (např.: v případě auta dojezd evropského modelu – několik desítek hodin, u modelů amerických asi o čtyřicet procent méně)

 

Doporučujeme přeměny provádět co možná nenápadně, aby nedošlo k úleku kolemjdoucích. Ideálně v noci. Dále za soumraku nebo brzy ráno (v těchto chvílích je pránový tok nejsilnější). 

2.6.2013  (upr. 29.7.2013)
Nová dobrodružství Formiru (4Miru)

IV.

Kapitola třetí: Porada před výstupem na povrch Země

 

 

„Milí přátelé, byl to silný večírek. Dokonce i Iwazaru zvracel mezi prsty,“podotkl kapitán a sálem se ozval potlačovaný smích. „Ovšem nyní k věci!“

Lajka se usadil na otočném křesle u velínu, ostatní se opřeli o sedadlové hole, které nosí neustále s sebou, a soustředěně vyčkávají, jaký bude jejich úkol. Kam budou v příštích měsících směřovat jejich kroky.

„Milá posádko,“ pravil Lajka,“ jak jistě víte, naším úkolem bude zrušit skrytou stínovou vládu lorda Hitworlda, který  se snaží ovládnout celý svět. Pomocí peněz, pomocí moneypulátorů a svých poskoků (kterými jsou někteří vědomě, jiní nevědomě - pomocí záškodných programů) se snaží ovlivnit a nakonec získat vědomí všech bytostí. Používá světová média, tisk, televizi rádio a internet, aby ze svobodných bytostí, členů vesmírné konfederace učinil otroky, kteří slouží nevědomě samozvanému vládci. V současnosti je takto postižena již čtvrtina vyspělého obyvatelstva. A této čtvrtině slouží zbytek chudého světa. Tito všichni jsou okrádáni o svou energii, která je měněna na moc zlovládců. Pod záminkou falešného dobra jsou postižení udržováni v stimulujícím klidu. Tvrdí jim, že žijí ve svobodě a bohatství, ale jejich možnosti jsou minimální. Nebo jsou naopak otevřeně utlačováni a udržováni ve strachu.

Systém je udržuje při životě, nebo je vede ke smrti, ovšem všechny varianty jsou pro místní systém výhodné. Pokud je otrok produktivní, pracuje pro systém, pokud je neproduktivní, je nemocný, platí za léčení, pokud umírá, platí za likvidaci. Nově se rodících otroků je stále dost. Na jednotlivci nezáleží. Otroky stimuluje přebytek falešných informací, sex, drogy, rokenrol, móda a povrchní zábavy. Je jim vzdalováno poznání, že měnit program může každé vědomí a to k svému obrazu. Nevědí-li  o takové možnosti, pak ji nemohou využít. Dále je tu věda, která tuto možnost tabuizovala, náboženství spoutává citlivější jedince. A konečně bezmezný materialismus ochabuje přirozenou snahu těla dál se vyvíjet. Je ničena příroda a lidé nevěří, že je možné žít v klidu a míru stovky let. Dopředu se tak odsuzují ke krátkému životu, k nemoci a povrchnosti. Je čas nabourat toto spiknutí.“

Na velíně je cítit napětí, posádka je soustředěná a zaujatá problémem, který se týká jich všech. Týká se celého vesmíru. Ohrožuje celovesmírný mír. Země se vymyká z rukou stvořitelových a božské bytosti to cítí. A musí pomoci. Jde sice o plánované zušlechťování lidské rasy, jde ovšem také o nebezpečný precedent, který se nemusí vydařit. (Pokud se Vám to, Vážený čitateli, zdá jako protimluv, čtěte dál. Pozn. autora)

„Zkrátka, na Zemi se rozbujela svévole. A tato jindy tak bezvýznamná vibrace se stává módou a spolu se současnou konstalací a neutěšeným stavem technického vývoje na planetě nepříjemně ovlivňuje klid ve vesmíru.

Naše mise bude obtížná, ale důležitá. Pronikneme v přestrojení na Zemi a pokusíme se pomocí mírových prostředků, pomocí humoru a zázraků, jak říkají nevěřící Tomášové vědomým změnám reality, zamezit lordu Hitworldovi dojít k realizaci jeho úmyslů. Co nám v tom pomůže je také egobijec, zbraň vyvinutá přímo samotným Pánem, jde o invencí živený zesměšňující kanón.“

Lajka dal znamení jedné z múz. Tato odkryla plátno z podivného předmětu, který doposud nepovšimnutě ležel na panelech velínu. Věřte nebo ne, byla to malá, ale velmi živá, interaktivní kopije lidského pyje, v mírně nadživotní velikosti.

První poddůstojník se začervenal hrdostí, neboť k vývoji, a to zejména po designové stránce, přispěl velkou měrou.

„Tato hračka dokáže na okamžik zesměšnit i toho největšího egoistu a pomoci mu pochopit skutečné příčiny a následky jeho konání, nebo ho zdiskreditovat před jeho poskoky, kteří věří jeho kultu. Je to kukátko do vlastní duše. Je možné ho použít i jako vysílač, který může dočasně zhmotnit jakýkoli fyzický předmět. Všichni si povinně nastudují návod k použití.

A nyní: Kdo půjde na povrch! Jako předvoj budou rozptýleni na strategická místa Chatůti, budou působit jako zvědové, jako agenti, a budou vřelou formou šířit vibrace, budou obracet od materialismu.

V hlavním týmu budu já, Žirafa, Kůň a dále se expedice zúčastní také Sqrrl, a to konkrétně K704 a K706. Výprava bude provedena pěšky a za použití dostupné lidské technologie. K dispozici bude dostatek hotovosti, kterou zde používají k hodnocení, a informační spojení se základnou tady na Formiru, kterou bude zajišťovat Džandon a opice Djumage.

Předvoj vyráží již dnes večer. Naše skupina zítra ráno nástup u vbublovací komory.“

 

Kapitán se odmlčel, pozdravil posádku a odešel k další práci. A nyní již šumí velínem vzrušené hovory v očekávání dalších dobrodružství. Stevardky při odchodu posádky do svých kajut k přípravě rozdávají návody k egobijci…

 

V příštím díle: Návod k egobijci

 

 

1.6.2013  (upr. 29.7.2013)
Nová dobrodružství Formiru

III.

Kapitola druhá: Několikadenní večírek na dně Bajkalu

 

4Mir je zakrtčen.

Lajka si oddechl: „Krásná práce!“

„Kromě jednoho na mol opilého rybáře to vypadá, že nás nikdo neviděl,“ praví unisono Mizaru a Kikazaru.

„Bude to v pořádku?“ strachuje se Lajka.

„V těchto končinách je právě dvacetdva dvacetdva, a ten rybář je zcela pověrčivý. Nikdo mu nebude věřit,“ usmívají se opice.

 „Nyní, kapitáne, je konečně čas pořádného odpočinku, zavolám Múzy, jistě již cítíte jejich inspirující přítomnost, připijme cHamré, nechme odplavit stres spolu s pěnou dní!“ozval se první poddůstojník.

 A skutečně jako mávnutím kouzelného proutku přicházejí sponzoři. Mezi nimi i krásné prsaté múzy.

V tutéž chvíl přistává Lajce v koutku spojka, a druhý Sqrrl, K 706, mu vráží do tlapky lahev s cHamré: „Jen si dejte do nosu, Kapitáne. Cesta stála za hovno a byla dlouhá. Je čas na božské pěnice,“ a obejme jednu z múz.

Lajka potáhl, poslal spojku K704 a žíznivě se napil z láhve.

„Tak je to správně!“ tleskl Džandon a lišácky potáhl kůžičkou.

Nyní již Lajka cítí opojení. Popové rotátory zaplavily jeho vědomí a příjemně teplé múzy se mu ovinují kolem stehen. Cítí, první známky křečí a začíná pěnit. Je mu božsky.

Opojení padají na zem a svíjejí se v růžové zábavné pěně. Párty začala. Podobné večírky bývají pouze na el Bordu.

„Škoda, že se nemohl zúčastnit Duran Duran.“ Křičí Džandon Lajce do ucha.

Ta se jenom tupě usmívá a pění.

Působení spojky je trvalejšího charakteru, ovlivňuje vnímání a je mírně halucinogenní. Ve spojení s cHamré – které působí krátce, ovlivňuje koordinaci a po jeho požití se v ústech začíná vytvářet zábavná pěna a tělo pociťuje slabé elektrošoky – způsobuje dlouhotrvající stavy euforie.

Nyní si Lajka uvědomuje silnou přítomnost múz. Cítí silnou touhu a přítažnost. Telepaticky ví, že je to oboustranné. Miluje je všechny, každou jinak, každou zvlášť a všechny dohromady. Potom tančí a pění, válí se po zemi, tančí , objímají se, pění, svíjejí se. Zábavu začíná řídit první poddůstojník. Je v tom skutečně dobrý.

Několikrát odešli do svých komnat. Několikrát se vrátili. Večírek trval pěkných pár dní a nocí. A za tu dobu vzniklo mezi lajkou a múzami hluboké přátelství, spojené s láskou a čichovým a chuťovým poutem. Sqrrl si také našli své protějšky. Všem se bude stýskat. Ale povinnost zachránit Program je nadřazená nízkým choutkám a dokonce i takřečené lásce.

 

Ale konečně byl konec. Je třeba, aby byl naplánován výstup na povrch a provedení celé akce. Stevardky a roboti otírají omyvatelný velín, vysávají pěnu, odnášejí dopité lahve. Pouštějí oxygenátory a UV lampy. Velín je vydezinfikován a očištěn.

 

Párty skončila. Hrdinové se scházejí na velíně před poradou. Sqrrl balí vyprošťovací spojku. Opuchlé obličeje se odrážejí na stěnách, podlaze i v monitorech velínu. Hrdinové jsou saturovaní zábavou. Je čas pracovat!

17.4.2013  (upr. 20.4.2013)
Rozhraní

 

Vypadá to jako vlasy padající přes oči, nejde je však odhrnout, ale pak se to mění v kruhy. Vytržen, spatřuji náhle na ulici malého štírka, ovšem jakmile se k němu chci přiblížit, jen pohnu obočím, zalézá tento škvírou kanálu do stoky pod ulicí. Pokleknu vám a dívám se jedním okem pod ulici. Jest tam kupodivu pokoj, který je zcela prapodivně vybaven.

V rohu je starý ohlazelý medvěd, dětská hračka. Je podložený komínem z knih. Medvěd má na sobě brýle a na nich jsou přidělány balónky. Slabý vánek je odklání do strany. Jinak je pokoj čistý a útulný, je dokonce vytapetovaný plátěnou tapetou s pruhy. Uprostřed pokoje není stůl, ale ubrus, váza a květiny jsou na zemi. Místo koberce je tam stejná dlažba z kočičích hlav, jako tady u mě na ulici. Jisté je jenom to, že tam něco dýchá, ne, možná jsem to já, protože můj nos je zvědavostí ke kanálu zcela přitištěn. Možná se zvuk uvnitř odráží a pak se opět dere k mým uším. Ve vzdálené části pokoje je vidět jenom tmu, ale slyším cosi jako tekoucí vodu.

Ze tmy něco se blíží a již rozeznávám vůz jedoucí po dlažbě a pak v rychlosti projíždí černý kočár pokojem z jedné strany na druhou a tam naráží do opřených madrací. Ten vůz není velký, asi tak pro tříleté dítě.

Potom mě něco vytrhlo z pozorování, podivný praskavý zvuk na ulici…Jak jsem se za ním chtěl otočit, uviděl jsem zvláštní věc: Rozhraní mezi tam dole a ulicí je tenké jako cigaretový papír. Žádné patro. Pak vidím, že praskavý zvuk vydával zlatohlávek, který si nohama čistil krovky. Náhodou s sebou mám dalekohled, a tak jsem ho otočil a jal jsem se ho pozorovat. Jeho chlupy jeví se jako biče, jeho oči jsou temné kameny, vykulené a výhružné, je vidět, jak dýchá a v ústech má dýmku. A najednou se nad ním objevuje obláček, bublina z komixu a tam je napsáno: „ CO ČUMÍŠ!?“

 

17.4.2013
Rozloučení zaměstnance Skatolu co.

img_400

 

Vážení přátelé, kolegové, spolupracovníci,

Vítám Vás na oslavě svého jubilea a zároveň na ukončení mé dlouhodobé spolupráce s institutem. Děkuji za všechny dary a pozornosti, které jste laskavě přinesli. A přeji si, abyste se zde dnes dobře bavili.

V rámci této příležitosti rád bych se na Vás obrátil s prosbou. Jak víte, pracuji v našem ústavu již pětatřicet let a toto je poslední možnost se s Vámi všemi setkat. Vždy jsem naší práci přikládal velkou váhu. Nebojím se říci, že jsem se na našich projektech podílel tělem i duší, ať už to bylo přímo zde ve Skatolu, nebo mimo pracovní dobu u mě doma v Čuňačicích. Prostě, žil a žiji prací, protože ta je zároveň i mým hlavním koníčkem. Za sebou mám již stovky, ba tisíce odebraných vzorků a jejich rozborů. Moje práce, jak doufám, uspokojila mnoho našich klientů a v mnohém je snad i obohatila. Mýma rukama prošla spousta vzorků, které zde uchováváme. Mnoho z klientů osobně znám a náš klientský vztah se změnil v některých případech ve známost a ve dvou případech dokonce v přátelství, které nakonec vyústilo v rozšíření našeho pracovního kolektivu. Firma mohla díky mým, a samozřejmě nejenom mým, zkušenostem a nadšení za posledních dvacet let úspěšně expandovat do všech hlavních evropských regionů.

Zkrátka. Rád bych Vás požádal, jestli by mi za moji dosavadní práci nemohl být také odebrán vzorek. Jestli by institut neocenil moji mnohaletou práci a neuchoval moji stolici, tak jako stolici našich významných kolientů, pro příští generace. Zkrátka jestli by institut neposkytl pro svého dlouholetého zaměstnance malý prostor v mrazících boxech, jestli by nebyl ochoten vložit energie do uchování alespoň malého hovínka, aby i moje děti mohly případně ocenit moji práci, můj život. Prostě, bylo by pro mě poctou, kdyby mohlo být moje hovno zmraženo a odvodněno. Prosím, zvažte tuto možnost, jako malý dárek svému kolegovi.

Děkuji, děkuji a přeji příjemnou zábavu.

 

10.4.2013
Ab ovo

 

Tak já Vám tedy povím, kde je problém.

 Nikde.

Jsou lidé, kteří mají problém, ale tento problém si zvolili asi jako člověk, který si koupil za zlatku procházku strašidelným hradem.

Jakmile vkročil, již musí projít atrakci celou.

Možná na chvíli uvěří strachu a zapomene, že je to jen hra.

Jsou taky jiní lidé, lidé kteří procházejí zámkem, jako šlechticové.

A moje představivost nezná mezí.

Já například dokonce jezdívám na koni.

Na rameni sedívá mi Fénix.

A jeho popel je moje odhořelá cigareta.

Padá pod kopyta a mění se v oves.

Ještě krok a již zlátne.

A z úst vyndám si nové vejce.

Pták obkrouží nebeskou klenbu

a je-li unaven, sedá mi na rameno.

Je-li pravda, že smrť neexistuje, pak není se čeho obávat, je jen třeba se připravit a vzpomenout si.

Ale já už teď ani nevím, co jsem Vám to chtěl říct.

Že je čas snést nové vejce?

 

3.4.2013  (upr. 12.4.2013)
Mezi kloboukem a koněm

 

Vedle v pokoji sladce vrzá

Dřevěný kůň od mého postroje

Ten křupavý zvuk kreslí

Jako vrzání lesa ve větru

Jako ladění starých houslí

Jako elektřina v svetru

 

Ohlávka pod stolem pohozelá

Nedává mému já pokoje

Ještě pár vteřin a skočím po ní

Opasky připevním podél skrání

Pokud však toto neučiním

Byl by tu ještě plán náhradní

 

Z kredence vytáhnu starou valchu

S dřevěným rámem a plechovým zvukem

Budu se vtírat koňovu uchu

Jsa kloboukem, přilákám ho sem

 

On pak pod mnou bude houpat

Ztemnělým starodávným světem

A teplo po mně bude sahat

Z tepen jež vedou mu podél stehen

 

Zvláštní to stav bytí

Okamžik než se utrhnem

Ztišelá zahrada, po soumraku, žití

Čas mezi kloboukem a koněm

 

 

21.2.2013  (upr. 26.2.2013)
Hlídač čaje

 

Chodím a drtím čaj

Aby snad se nezbořily ty nory v blátě

Ještě jeden mocný nádech a už nekráčím

Ještě jeden a spím

Ale ten čaj nerozsypat!

 

Včely se svým medem pečují o má unavená lýtka

A je tu vlak osedlaný smějící se cháskou, směsicí zvířat a snad i lidí

Ty podivné tváře, ta chamraď,

držící staré číše z tlustého nazelenalého skla plné zlata a krve

A ceremoniář už udeřil holí, a vlak se zasavil

Jen již tiše funí slova: „Jen okamžik a budeš se bavit, uvidíššš-š-š.“

A kdosi žoviálně padl mi na rameno: „Vyzvedni číši v jídelním voze. Pojedeš s námi!“

 

 

Téměř na dosah mé ruky, jen mít trochu sil, pohnout nejen konečky prstů

Železniční pražce, slévající se ve zdánlivé nekonečno, jako molo při odlivu

Někde v rovinách, kde tráva a květy sotva stačí vyrůst,

než je zahubí tlení po dobu dalších tisíce let.

 

21.2.2013  (upr. 24.2.2013)
Obilí bitevních polí

 „Mistře povězte…“

 

„Slyšel jsem velké sjezdy na bezpražcových basách, viděl jsem hejna opilých hudebníků,

jen tak pobíhajících městem. Za ůčasti holubů jsem prohlížel listy, spodní strany listů, městských trávníků: Zdalipak tam někdo nenechal vzkaz? Možná písmem neviditelným…

Ale stále to nebylo bláznovství.

V obrovských lánech kukuřičných polí jsem se pokoušel ztrácet.

Ztratit tak hlavu! Najít tak něco, co pomůže.“

 

„…a našel jste?“

 

„Našel jsem, našel. Klan prastarých jeskynních lidí s kopýtky. Důvěřují mi, ačkoliv se dorozumíváme jen zvláštními značkami, psanými v blátě. Jediné, co je na nich lidského, jsou bleděmodré oči, jakoby se k nim téměř nehodí. Dokáží hodiny stát a koukat se na mně, s toužebným úsměvem - téměř skrytým pod ochlupením. I ženy jsou ochlupeny.

Chtějí vypadat jako lidé, ale nemohou, a… to vědí, jsou totiž Zapuzení.

A já nemám čas tam chodit! Hledám bláznovství!“

21.2.2013  (upr. 26.2.2013)
Pěvkyně

Opilá pěvkyně na balkónu divadelního klubu

kapesníkem v tučné ruce mává na neexistující diváky.

Jakoby to všecko svědčilo v neprospěch umění?!

Už nezpívá árie, jenom se přiblble pohybuje a čumí.

Přestala zpívat, jako přestane dítě se ptát.

A jako přestane vůbec všecko.

 

18.2.2013  (upr. 15.3.2013)
Oheň v bytě

Nastěhovali jsme se do starého bytu na Smíchově, jehož srdcem je starý kotel se jménem Dakon. Je to náš Dakon, který má dvě větve a žebra radiátorů. Má taky topeniště, popelák a rouru od komína, má taky tachometr.

Takový kotel je v každé době výhodou, protože ačkoliv je vybaven pomocným čerpadlem, je toto, v případě poruchy, odstaveno a teplo se může šířit samospádem. Je to dokonale svobodné médium. My živíme jeho a on nám dává oheň. Hrajeme si spolu a milujeme ho, protože oheň je také v každém z nás!

Když nemáme peníze, můžeme topit bedýnkami od ovoce, nejsou li bedýnky, vybíráme popelnice s kartonem, jdeme li se projít, přinášíme vyhozené dřevo od popelnic, z parku. Vánoční sezóna je žní vánočních stromků. Kolik toho lidé dnes vyhodí. Tolik odpadu – potravy.

A přijde-li nás dnes někdo navštívit, dostane kávu, čaj či jídlo, protože HOST DO DOMU, BŮH DO DOMU. Nebydlíme sami, abychom přežili v tomto bytě a uplatili nehorázný nájem, potřebujeme spolubydlící. Co se jich za ty roky vystřídalo.

Co ovšem je zajímavé, že kdo neřezal, rád neúsporně topí, kdo nenosil dřevo, ten rád se nadmíru hřeje. A přijde li k nám návštěva, často říkává: „To je ale krásný kotel! Vy topíte dřevem!?“

A já se často usmívám pod vous, neb vím, jak málo již šťastní a mladí umějí používat oheň. Stačilo by pár dnů a již by byl kotel zasypán popelem a nadávkami, a on by za trest kouřil a dýmil. Vše potřebuje pozornost, čas a píli. Málokdo je dnes tak svobodný, aby si alespoň zatopil upřímně a přímo. Málokdo vidí práci a lásku. Málokdo má čas na prostý život, a přitom každý po něm touží, touží nezraňovat, být v souladu s vesmírem, ale často jsou to pouze slova.

Kotel by nakonec byl odnesen do šrotu a na jeho místo nastoupil by plyn či elektřina, a tu bychom vozili z daleka a vesele bychom se usmívali, jak jsme nad tím vyzráli, a parky by se paradoxně postupně zmenšovaly, neb lidí by bylo více a odpadu by přibývalo, ten bychom si ovšem zaplatili odvézt (poté, co již jsme ho zaplatili přivézt a vyrobit a koupit), aby nám z něj vyrobili elektřinu. A pak bychom museli být ke svém domu připoutáni tak jako nájmem, tak jako k telefonu, k pronájmu svého těla. Paušály našich životů sají nám snad přímo z morku. Stali bychom se otroky svého nerozumu.

A mezitím naše hovna si vesele odplouvají na cizí zahrádku, i voda, i moč. A my slábneme, rychle slábneme. 


30.1.2013  (upr. 31.1.2013)
Rozpoznání dobrého člověka

Poznáme dobrého člověka podle přímého pohledu, jasné mluvy, nebo klidného vystupování?

Je takový člověk vždy vhodně oblečen, podle nejnovější módy? Mívá čisté ruce a pečlivě opracované nehty? Vystupuje s rozhodností a s vážnou tváří? Jeho jazyk je vytříbený, nikdy nemluví sprostě? Ale rozhodně vždy vřele konverzuje, odpovídá na všechny otázky, je slušný a komunikativní? Je mu vždy fajn? Vždy pouští sednout dámu a starší osazenstvo strojů? Může být dobrý člověk zcela opačného pohlaví? Může se snad poznat podle záplatovaných čistých, nebo naopak omšelých a zcela použitých šatů? Je takový člověk spíš vysoký nebo nízký? Má vždy připravenou nějakou výhodnou nabídku, kterou je ochoten kdykoliv podepsat? Ale snad určitě není nízkého postavení, má vlastní byt, ne-li, pak bydlí v rezidenční čtvrti a má soukromý automobil a jen tak pro jistotu, pro dobro ostatních lidí, mívá hlídán dům kamerami? Také jen tak, abychom nepřišli o tak dobrého člověka, chodí s ochrankou? Jeho názory jsou vždy čerstvé a svobodné, jinak by nevyvolával tolik nevole? A samozřejmě vše co dělá, vše co říká, že dělá, dělá pro dobro druhých? Pro dobro druhých nedá almužnu?

Máme tu čest potkat dobrého člověka, který navštěvuje pouze vybranou společnost lidí stejného zrna? Třídí dobrý člověk odpad a věnuje se nejnovějším úzům, nezapomínaje odsuzovat starou školu? Dobrý člověk vždy se nechává vidět, když daruje almužnu, pokud se rovnou nevzdá majetku ve prospěch institucí? Dobrý člověk nutně žije v celibátu, nebo alespoň požívá všech možných sexuálních praktik moderního věku, jako je nevinná záliba ve zrůdách či hentai? Dobrý člověk je vždy klidný, nikdy se nehádá, nebo právě naopak? Vyskytuje se dobrý člověk jen tak na ulici? Je hravý takový dobrý člověk – hraje paintball, chodí střílet, rybaří či nimrodí alespoň? Jistě má ale doma v bytě nějaká divoká zvířata, alespoň psy nebo kočky. Dítěti poskytne nejvyšší vzdělání, zaplní jeho čas kroužky a skutečně pečlivě vybere vhodnou chůvu? Stran odpočinku: dobrý člověk umí odpočívat, a proto se pravidelně vydává do exotických zemí vypustit – jednak pozná nové mravy a hlavně může přivézt nové zprávy přátelům? Je to ryzí dobrodruh, potápí se, chodí na stěnu i na bouldry v exteriéru? Nebo je naopak konzervativní, jezdí na letní byt a žije zdravě? Kupuje si dobrý člověk hodně zeleniny, italských a francouzských potravin podle nejnovějších kuchařských celebrit? Je ovšem jisté, že dobrý člověk musí znát spoustu zajímavých lidí! Má dobrý člověk strach? A má vůbec rodinu? Má přátele? Krmí snad ptáky?

A přesto, dobrého člověka není těžké poznat. Prostě je dobrý.

30.1.2013
II. Kapitola nultá – seznámení se strojem a osádkou 4Miru ("formiru")

 Je to o představách. Je to o imaginaci. A všechno, co si představíš, všechno, co sníš, to všechno se stává skutečností. Tak vznikly balóny, vzducholodě, vlaky, penicilín, člověk, všechno na co se podíváš. To všechno je Program. To všechno Program vytváří. 

Program má dvě části: část vědomou si sama sebe a část, která si sebe vědoma není. Každá tato část má své důležité funkce. Tyto části se v programu střídají a vzájemně ovlivňují. Kdykoliv se mohou měnit jedna ve druhou.

Do nevědomého Programu patří i některé naše postavičky, ovšem pouze do okamžiku, než si sami sebe uvědomí. To jim může dost zamotat hlavu. Ale zatím nic netuší.

4Mir je stříbrný až modrofialový. Z boku je stříbrný, pod úhlem nad 5 stupňů je modrý, nad 35 je fialový. Uvidíš-li ho pod filtrem atmosféry země, jeví se jako zlatý. Na každé destičce, a je jich desetitisíce, kterými je pokryt plastovo-kovový kompozitní monolit stroje je nápis 4Mir a shora je na něm číslo výrobku 8310312736 a kód vesmíru, ramene, galaxie, planety. Pro nás není toto číslo důležité, je důležité pro stroje a pro paměti.

Velín je tvořen koulí, která má dvacet metrů v průměru, z ní vedou na každou stranu prstencovitě jednotlivé lodi, jednadvacet metrů vysoké, zužující se, s kajutami a zázemím. Stroj má tvar jakéhosi disku. Architektura interiérů je ovlivněna jednak ergonomickou praktičností a požadavky obyvatel jednotlivých kajut.  Od jednoduchých chlívků či stájí pro koně až po techno hi-endové interiéry opic Jumage, nebo Chatůtů.

Kapitánem je Lajka. Lajka je výplod starého myšlení, původně to byl psík vyslaný na oběžnou dráhu rusy (konkrétně Rusy), tento byl zachycen vyspělými a umělecky cítícími Chatůty, jeho vibrace byla oživena, vybavena rozumem, citem, smyslem pro týmovou spolupráci, oddaností, flexibilitou a spolehlivostí. Lajka je Pejsek. 

Jeho image tvoří rudý kožich, který vypadá jako župan z tlusté chlupatiny sahající až na zem, v jehož spodním lemu jsou zašity baterie. Nosí něco, co bych pro nemožnost přirovnání nazval mek-brýle, které ho informují o všem, co právě potřebuje vědět a chrání ho před deštěm a poskytují stín, energii berou z baterií.

Prvním poddůstojníkem je Džandon. Má tvar pyje a pohybuje se valivě. Obsahuje veškeré nevědomé informace. Má bazální inteligenci, dokonale ovládá základní program.

Druhým poddůstojníkem jsou opice Jumage, jsou tři. Mizaru, Kakizaru a Iwazaru. Mají smysl pro humor, jedna nedokáže být bez druhé a třetí. Jsou to vyhoštěnci z planety Ghóra, kde žijí příslušníci jejich druhu. Ti se živí nočními můrami, které vyvolávají. Za nejchutnější považují ty dětské, protože jsou nejměkčí, šťavnaté a bez racionalizací. Naše opičky se živí dobrýmy sny a za to byly vyhoštěny. Jejich jiný vkus rušil apetit jejich krajanů. Jedna nevidí, druhá neslyší, třetí nemluví. Všechny dokonale ovládají telepatii.

 Kůň, ten je všude, a je takový, jakého ho znáte ze Země.

Žirafa je malý a bezkrký, proto Žirafa. Je bojovný.

Sqrrl jsou nejvíc podobní hipíkům, jsou pro každou srandu, jakoukoliv zábavu, mají rádi Chamré, jeho bohatě se tvořící pěnu, a v koutku mají neustále spojku.

Z finančních důvodů je na palubě i spousta bezejmenné havěti, která přijela na Zem na dovolenou. Sponzorují potraviny, opravy lodi a sní. V podstatě sní pohon, pohánějí loď, neboť je potřeba dané množství bytostí, aby se sen stal skutečností. Jim je třeba předem poděkovat za všechny magické úkony. Spolu s chatůty jsou částečně vědomým osazenstvem lodi. 

Chatůti jsou umělci. Hrají na všechno, na zvuk, na obraz, na vůně i na hmat.

To je ve zkratce nejdůležitější osazenstvo 4Miru. 

 

29.1.2013  (upr. 30.1.2013)
I. Kapitola první - Znovu na zemi. Chamré teče proudem.

Tato loďka – legendární 4Mir – poskakuje po hladině jako kamenná žabka. Uvnitř sedí Lajka. Nemá trikot námořnický. Nemá ani khaki košili. Jediné, co jí zdobí tělo, je chlupatý župan ležérně rozpuštěný, vlající, zatímco ona se naklání nad velínem. Spustila program přistání. Tento složitý úkon, v tomto starém chrastivém stroji vyžaduje skutečné soustředění. Nejde ani tak o bezpečnost, jako spíš o přesnost. Balistika přistání a její načasování je zásadní. V poslední fázi přistání loď totiž nejde řídit. Navíc zde na východě jsou vibrace velmi rušivé, v těchto končinách stalo se již několik neštěstí. Dokonce nedaleko odsud ztroskotala obrovská tankovací bublina. Naštěstí bez posádky.

A již loď naposledy dopadla na hladinu Bajkalu. Již se potápí za syčení chladícího se kovu. Lajka zatleskala, jak má ve zvyku po každém podařeném přistání. Počítač informuje posádku o úspěchu. Záhy se otvírají dveře a na velín vstupují postavičky, které důvěrně známe. Je tam Džandon, obrovský, růžolící, s kůžičkou přetaženou přes hlavu, opice Jumage donesly flašku. Chamré teče proudem. Žirafa i Sqrrl lemtají, jako by tu byli poprvé. Chamré způsobuje zábavné elektrošoky, a tak se začínají svíjet po palubě. 

„ Cho cho cho,“ Lajka se směje bezpečné pěně, která jim vytéká z úst. Povinnosti jí zatím nedovolují si připít s kamarády.

Nyní již loď klesá automaticky. Ještě patnáct set metrů a budou na dně jezera. Připojuje se chatůtská kapela se svými popovými rotátory. Ohlušující řev uvádí posádku do transu a poryvy vzduchu vytváří víry. Kdosi vypustil konfety. Párty bude trvat několik dní a nocí, protože Chamré je kvalitní a dodává sílu. Až zábava skončí, nastane totiž největší dobrodružství našich postaviček, které kdy podstoupily. Větší než se jim nyní zdá, větší, než když zachraňovaly slavného Durana Durana od Pičonožek na planetě  el Bord. Tenkrát nešlo o život, šlo jen o emoce a o kůžičku. Tentokrát půjde o čas a o záchranu světa před samozvaným spasitelem, který se rozhodl zasáhnout do samotného programu, který tká vesmír. 

Světová média již totiž vlastní jediný člověk, lord Hitworld. Šířením jednotného názoru se mu pozvolna daří zastavit autorozvoj vesmíru, zastavuje snění lidských bytostí, bez kterých není možné, aby se mohl Program sám dál svobodně rozvíjet. A toto konání ovlivňuje i vývoj v jiných končinách vesmíru, na jiných planetách, v jiných dimenzích. 

Vývoj vesmíru by se dal přirovnat k obrovskému svetru o nekonečně rukávech a trupech. Z elementárního programu vzniká mikrovlákno, které tká mikrovesmíry. Z těchto mikrovesmírů se skládají vlákna, z nichž vznikají další a další vícerozměrné vesmíry. Je-li elementární vlákno nekvalitní, vznikají poruchy, které se těžko opravují, lokalizují a předvídají. Vzniká chaos. Vznikají oka na svetru, což nejen že zhoršuje cestování a zvyšuje jeho nebezpečnost, ale během okamžiku mizí části vesmírů nebo i celé světy. Některé mají prostorovou a časovou nebo dokonce dimenzionální souvislost s jinými, a tak se vzájemně ovlivňují, mění a prolínají. Někde se části jiných vesmírů objevují.

Nyní jsou již tedy naši hrdinové na dně Bajkalu a protože neví, kdy se vrátí domů, a protože rusové již dávno prozkoumávají nejhlubší jezero světa, dokonce již na dně zapíchli vlajku, proto je nutné zakrtčit 4Mir dostatečně hluboko do dna a zamaskovat ho.

A nyní si již Lajka může odpočinout. Doutnající spojka jde od úst k ústům. Chamré podlamuje kolena a plní místnost pěnou, která je kluzká a tolik zábavná.

„Ýhá,“ řehtá Kůň. Chamré teče proudem.

 

29.1.2013
Kožená kamna

I byl jeden honák, když tento, sedě jednoho dne u ohně, četl neuměle do ticha, při plápolajícím světle, z listu odhozených novin, které k němu zavál vítr, z rubriky Věda a výzkum. Tento člověk tak se tehdy rozechvěl nad lidskou vůlí a pílí, že nemohl až spát. Celý týden přemýšlel, jak by i on mohl přispět k lidskému poznání. Jeho vzdělání nebylo valné a přehled též. Všehovšudy uměl číst - psaní mu nešlo, čítat kusy dobytka, násobit je cenou, několikrát byl v hlavním městě okrsku a viděl párkrát zdálky vlak. 

Přemýšlel celý týden, když přišel uprostřed jedné studené noci na touhu objevit kožená kamna. Tato by lidstvu dávala příjemné přenosné teplo. Protože každý touží po teple. Od té doby se stal posedlým a všechno své úsilí vkládal do hledání. Všechno co vydělal tvrdou prací, dával si stranou. Protože k hledání potřeboval být usazen, koupil statek a stal se tedy sedlákem. Celý dům byl podřízen jedinému účelu. Po stěnách vysely kravské, ovčí i vzácnější druhy kůží. V dílně jakési železné pružiny a ventilátory s klikou. Ovšem jeho obzory, stran vědecké erudice byly úzké. Ač to věděl, jeho úsilí a vůle byla bezmezná a prostá. Času měl málo, neb práce byla tvrdá a on již nebyl mlád. Leč naučil se psát, a všechny své poznatky spisoval do tlustých sešitů. Vyrobil pracně několik prototypů, ovšem shořely všechny.

Dvacet let pátral, až sklátily ho šrámy z těžkého života v mládí. Měl však syna, který od útlého věku vyrůstal v tvůrčí a tajuplné atmosféře hledání kožených kamen, a jemu na smrtelné posteli předal i ty nejdůležitější výsledky poznání. V minutách posledních kladl synovi na srdce, že musí pokračovat v jeho odkazu.

Syn byl vyučen ševcem a zřídil dílnu v nedalekém městečku. Nepil a byl skromný a veškerý volný čas vkládal svědomitě do otcova úsilí. Dům byl plný kůží ale i kabelů a řemenů, za drahé peníze si pořídil i žárovku. Leč čtyřicet let nestačilo, aby hledání a zkoušení vydalo jedlé plody. Několik výrobků nebylo funkčních, jiné spotřebovaly tolik energie, a hlavně zabíraly tolik místa, že nebyly pro běžné použití. Nejlepší výrobky shořely. I tento silný muž časem schřadl, a tak na smrtelné posteli předal dílo svého otce a svou knihovnu nejmladšímu synovi.

Již šedesát let tento rod pracoval na hledání největšího vynálezu dějin, kožených kamen. Třetí generace měla být zlatá, měla shrnout veškeré poznání a vývoj kamen dokončit.

Přestěhoval se do hlavního města regionu, navštěvoval knihovny, a každý den, když přišel z továrny na auta, dalších několik hodin tvrdě pracoval – budoval kožená kamna. Trvalo osmdesát let než skonal. Výsledek se ovšem nedostavil. Pracoval na velmi již složitém přístroji, součástky byli drahé. Vsadil, žel, na jednu kartu. Stroj nedokončil.

Leč tradici neopustil, ačkoliv neměl syna, předal své vědění jediné dceři. V závěti dceři odkázal veškeré vědění ve dvou knihovnách, spoustu materiálu, součástek a koží. Dokonce i nepatrné jmění.

Dcera byla hrdá na otcův odkaz, ale kožená kamna jí nic neříkala. Veškerý majetek prodala, pořídila si služební byt a fotoaparát. Stala se fotografkou. Nechápala účel ani cíl, nedovedla luštit staré popisy ani odborné výkresy. Ráda se bavila a cestovala. Dědictví postupně zmizelo. Dodnes se ovšem v její rodině vypráví o zarputilých mužích rodu. A kožená kamna stále čekají na objevení.

 

21.1.2013  (upr. 22.1.2013)
Pod stromen Niguda

Právě jsem se probudil uprostřed pralesa. Pod posvátným stromem Niguda. Jeho zlatavé plody dozrávají jednou za sto let a strom dál žije tak dlouho, dokud jeho dřevo nezetleje a nevyraší z něj nový jedinec pod ochranou dřeva starého. Na jeho místě vyrůstá nejčastěji pouze jeden jediný strom, ve vyjímečných případech až tři (takový ale vždy srůstají v jeden a ten je obzvláště uctíván, a nikdy není objektem pro získání plodů). Na jednom místě rostou stále noví a přitom stejní jedinci tisíce let. Jediný, kdo může strom rozšířit na jiné místo je člověk. A také mystická zvířata s kouzelnou mocí jako je jelen Agutape, podobný jednorožci, který se k nim dostává pomocí svého rohu (kopýtkem plod rozdrtí a následně se v něm vyválí, aby jeho silně nasládlou vůní přilákal samičku, která se může nacházet až ve vzdálenosti tisíce mil) a opice Dju-mage, které jsou, podle legend pralesanů, snad na zemi nepůvodní.

Pokud chce člověk semena získat, musí vystihnout ten správný okamžik, kdy je vidět na jindy tak hladké borce stromu náznak praskání a mírná změna barvy, někdy také otvory maravenců Agutape. Tehdy náčelník kmene, šaman a jeho učedník a nejzkušenější válečníci pomocí seker do stromu vysekají otvor. Tomuto úkonu předcházejí mnohadenní rituální očisty, odloučení od kmene, půst a dlouhotrvající tanec. Uvnitř kmene, u samotné dřeně, nalézají vouko niguda. Mají zlatavou barvu a jsou vejčitého tvaru - vypadají asi jako jádra avokád. Tato vejce se po zdlouhavé práci – strom Niguda je v období zralosti až 180 centimetrů široký, což za použití primitivních nástrojů vyžaduje skutečnou vytrvalost – ze stromu vyjmou, nikdy ne všechna, pouze několik zdravých a zralých kusů. Za naprostého ticha a klidu jsou v listech stromu naplněných pilinami, které vznikly při dobývání semen, odneseny do speciálně zbudované vesnice, kde je jedno vejce vybráno a spolu s pilinami a listy je toto zasazeno do ochranné chýše, kde bude několik let klíčit za neustálého střežení válečníky kmene, kteří si tímto zároveň splňují svoje osobní mystické a očišťovací úkoly.

Ostatní vejce a prášek z nich slouží jako přísada do kouzelných opojných nápojů pralesanů, při předpovídání minulosti (čili její budoucnosti - tak jak ji chápeme my – oni totiž věří, že čas běží opačným směrem) a při hledání otázek důležitých pro život ve vesnici.

Strom Niguda a jeho rozmnožování je fyzická alegorie vzniku těch jednotlivých kmenů pralesanů, kteří ji uctívají a v ni věří. Jako taková je harmonicky integrována do jejich světa pomocí mýtů a legend, pověr, pohádek – pomocí reality.

Toto, pro nás, tajemství, známé jen z vyprávění (jak vypadá strom Niguda a jeho semena, zda je skutečný), se dosud nepodařilo odhalit žádnému antropologovi zkoumajícím pralesany; ani tomu, který se snaží zachovat odstup od zkoumaného objektu, ani tomu, který se snaží s objektem splynout. Podařilo se to jenom těm, kteří se objektem stali a tím již nemohli nic prozradit, neb tajemství je neprokazatelné a nepřenositelné. Je nepochopitelné pro jinou mysl, mysl v "jiném stavu vnímání", a proto nemůže dojít ani k fyzickému ověření této skutečnosti.

Usínám, neb jsem unaven. A první co cítím, jsou moje zdřevěnělé nohy. A pak si uvědomuji, že stojím ve frontě k pokladně. Cítím, že jsem jiný než ostatní souputníci čekající na placení, a rád bych jim to řekl, nebo jinak dokázal, ale nemohu si vzpomenout na detaily a nemohu z matných vzpomínek ani vyvozovat žádné závěry. Jsem jak opilý muž, který není ve střehu. Jen ta avokáda, která mám v koši, mi dávají pocit kontinuity a klidu. A květák a kapradí ve výloze květinářství.

Venku pak vidím tramvaj a v ještě polopřítomném vědomí ji vidím jako buňku, která veze mitochondrie lidí, takový malý soubor entit s očky a brvičkami. Je to jako kmen bytostí s určitou mírou společného vědomí, jako dva kmeny spojené ojí v takový tandem. Jede-li tato buňka po kolejích času, komunikuje cyklicky se svým okolím, zastavuje a rozjíždí se. Pak rozeznávám žluté obličeje, bledé dlouhým nedostatkem slunce, s očima neklidně těkajícíma v rytmu kyvadla jejich svalů ve snaze zachytit stojící realitu.

19.1.2013  (upr. 28.1.2013)
Petřínka

Stále se divím proč na Petříně

Může téct pramen

Jen tak volně

Že s ním není dávno amen!


Že ho nedají nějakýmu taliánovi

Aby z ní trhák

Udělal marketingový

Nějakej čůrák


Aby ji začal plnit do petlahví

Místo aby mohly ženy chodit pro vodu s konví

A myslel jak nad tím vyzrál

Když se na všecky lidi vysral

17.1.2013
Příspěvek k pivní józe...festvalový fakýr

6.1.2013  (upr. 7.1.2013)
Svátek svatého Martina

Byl svátek svatého Martina a já se doslechl, že na náměstí Jiřího z Poděbrad se bude konat tradiční farmářský (!) trh. V Praze jsem byl sám a tehdy padla na mě podzimní touha procházeti se nepoznán ulicemi. Na trhu se měla podávat svatomartinská husička s knedlíkem a zelím a k pití měla být krom jiného hojnost svatomartinského vína z různých koutů země. I, což se nepodívat tam.

Ulice byly vlhké a moje kroky zvolna odpočítávaly čas našich životů.

Blížil jsem se parkem do cíle a už z dálky mě rozrušoval tlumený hlahol davu, který se s posledním rohem domu naplno projevil. Na volném prostranství se mezi maličkými stánky, zásobovacími vozy a výzdobou hemžily stovky, ba tisíce lidí. Co se z dálky zdálo jako místo, kde je mnoho zábavy, místo, kde se lidé spontánně setkávají, bylo po bližším ohledání malým peklem, pečlivě připraveným, nebo zcela nepřipraveným. Byla to past, ve které probíhal lov lidí na lidi. Při vstupu byl člověk vtažen do proudu pomalého posunu ve směru konzumu (proti směru hodinových ručiček). Nejprve bylo nutné, aby si zákazník zakoupil poukaz, za který mu bylo darováno víno k ochutnání zdarma. Na výběr bylo ke koupi i ze dvou tvarů propagačních sklenek, ke kterým bylo možno za příplatek zakoupit i rozkošný a velmi praktický plastový držáček skla na krk, který vzhledem k rychlosti posuvu byl velkou úsporou energie. (Na druhou stranu tento bylo nutno používat jen při velmi pomalé chůzi, aby se držitel nepocintal, a tak tato utilita jen zhoršovala situaci.) Pokud chtěl člověk ochutnat některý z mnoha druhů vín, musel nejprve vystát velmi pomalu postupující frontu, jejíž konec se v davu jen velmi obtížně rozeznával. Dokončil- li milovník vína tuto křížovou cestu, bylo mu do sklenky po předložení poukazu nalito degustační množství tekutiny z kvašeného vína a výsledek zaznamenán na kartičku. Po vypití pololoku vína byl nucen vyhledat nový konec fronty. (Osobně se domnívám, že se na této oslavě nedalo opít za celý den, protože pomalost čekání značně převyšovala rychlost střízlivění.)

Celé herní pole se točilo kolem obrovského obdélníkového stanu, kde bylo možné za patrnou sumu zakoupit pár knedlíků se zelím a kouskem husího masa, to vše s plastovým táckem a plastovým příborem. Pokud si zájemce urval volné místo k sezení, nebo alespoň klidné místo k stání, mohl se spokojené najíst. Celé toto drama připomínalo muslimské obcházení Kaaby, ovšem spojené s konzumací.

Já jsem neměl sebemenší touhu se v klidu najíst, ani si užívat pokojnou atmosféru trhu jako aktivní účastník. Raději jsem sledoval probíhající hru tohoto lidského hmyzu. Ježto jsem nebyl hnán žádnými touhami a protože jsem nepospíchal, byl jsem , jak soudím, dle mého pozorování, snad jediným návštěvníkem, který si oslavy užíval skutečně. Pravda, nezdržel jsem se dlouho, jen asi tři čtvrtě hodiny, než jsem obešel celý asi dvěstěmetrový kruh a vstřebal, co bylo k vidění. Cestou potkával jsem také stánky s uzeninami a domácím pečivem, možná i s nějakými suvenýry.

Co však ke konci cesty upoutalo moji pozornost byl podivný plastový objekt se dvěma nosům podobnými výstupky, kolem něhož byla mokrá a blátivá zem. Nikdy jsem nic takového neviděl a tak jsem se na chvíli zastavil a v duchu se sám sebe ptal, co jen to je. V tu chvíli se k tomu přichomýtl nějaký pán ve středním věku se sklenkou v ruce a začal to zvědavě okukovat. Pán měl dlouhé vlnité vlasy a bodrý obličej. Po chvilce váhání začal sklenku nasazovat na jeden z nosů, pak zatlačil. Nic se nestalo. Opět se chvíli zamyslel a poté již jistěji nasadil sklenku na druhý z nosů a znovu zatlačil. V tu chvíli z druhého nosu vystříkl proud vody a zasáhl procházející starší nesympatickou matronu, která klevetila se stejně nesympatickou přítelkyní, jak jsem zaslechl během pozorování onoho pána. Pán si zásahu nevšiml a tak během toho co s uspokojením nasadil sklenku na první nos a zatlačil rukou na druhý nos, neslyšel vzteklé nadávky  a neviděl nevraživé pohledy starých rachejtlí.

A tak jsem tehdy pochopil co je to mýtko na sklenky. A protože jsem již byl u konce trhu a já již vše seznal, odešel sem si dát pivo do nedaleké Kaaby. A uvažoval o velikosti a tvaru mýtka, které by smylo veškerý balast města a světa.

 

6.1.2013  (upr. 10.1.2013)
Čtení na dobrou noc. Aneb vaše pravidelná dávka emocí.

V noci policie změní značení zón pro parkování ve všech větších městech. Zítra soudy odešlou složenky k úhradě pokut a poplatků za správní řízení.

V noci, přesně ve dvacet dva dvacet, každý všední den, cítím cvaknutí ve své páteři v oblasti krku. Nahmatal jsem v těch místech podivný výrůstek. Na internetu psali, že je to Sullivanův výběžek.

Kamarád si omylem do nohy zabodl nůž, a protože z něj teklo krve jako z vola, dostal strach, že si poranil šlachy. Zavolal proto ambulanci. Ty s ním sepsali několik papírů, aby bylo všem jasný, že ho prohlédli a řekli, že ho odvezou, ale nevěděli, jak ho dostat ven do přízemí přes všecko to harampádí na pavlači. A tak si vymontoval násadu z koštěte a dobelhal se do sanitky. V nemocnici ho doktor seřval, co že tam leze s takovou malicherností. K doktoru už asi nikdy nepůjde. A sanitka i s personálem je tak také příště celkem zbytečná, protože papír si může napsat sám.

Na českou republiku se řítí obrovská vlna tsunami. Sdělovací prostředky vysílají s několikadenním předstihem. Proto je tato informace bez informační hodnoty.

Přední výrobce kalkulaček, výpočetní techniky a inženýrského softvéru odeslal vadnou várku výrobků do strategických konkurenčních zemí. Počítačky s určitou pravděpodobností podhodnocují nebo naopak nadhodnocují výsledky. Program je vymyšlen tak, aby se snížila pravděpodobnost odhalení na nulu. Nepatrné chyby ve výsledcích způsobují hospodářské škody v řádech miliard.

Bezdomovci nepracují a nezaslouží proto soucitu. To, že jejich ruce jsou hrubé, rozpraskané a špinavé nemá výpovědní hodnotu. To, že jejich kolena jsou poškozena od klečení a játra od pokusu zvládnout sociální vyčlenění, také nic neznamená. Že mrznou na ulici a strádají samotou nic neznamená. Nepřispívají nijak občanům tohoto státu a neplní státní kasu. Ba co víc, nevykazují ani žádnou spotřebu.

2013: Je třeba omezit sprostá slova v běžné hovorové mluvě. Nemají kladný vliv na výchovu naší mládeže a kvalitu života svobodných – pracujících občanů! Zvětšují rozkol mezi již tak dost znesvářenými skupinami obyvatel naší země. Je třeba zvýšit bezpečnost lidí a zbavit je příživníků ze slamů. Nesmí docházet ke kontaktu svobodných občanů s lůzou. Zvyšuje se tak jejich nepokoj a jak kvalita práce, tak spotřeba nám klesá.

2014: Ministerstvo vnitra zřídilo nezávislé odborné komise pro kontrolu řeči, samozřejmě je dále nutné, aby do budoucna na tento orgán bylo přímo navázáno ministerstvo školství a směrnice byly plynule a pozvolna implementovány do výukového systému.

2018: Jelikož se v jistých podnicích stále ilegálně, a to v hojné míře, dokonce programově, hovoří sprostě, navrhujeme zpřísnění trestů.

Dnes byla dopadena organizovaná skupina příživníků, která se dlouhodobě nepodílí na demokratických principech svobodného fungování státu. Vedou protistátní řeči a vnáší tak nejistotu do müslí lidí. Premiér toto jednání ostře odmítl, svolal bezpečnostní radu státu, která navrhuje nejvyšší tresty.

Wikileaks: Agent Emoney („Eman“): „Dnes v dopoleních hodinách byl sledovaný J.V. zaznamenán. V řeči mimo jiné uvedl ‚… a odmítám se zadlužit! Bůh krmí každou bytost zdarma. Zaseješ jedno zrno, dostaneš deset. A my? Dáš sto a dostaneš osmdesát. ...‘. Skuteková podstata byla naplněna zejména ve věci příživnictví a domnívám se, že jde i o šíření poplašné zprávy, protože, jak je zřejmé, bůh prostě není. Připuštění jeho existence přináší nové varianty názorů. Materiály odesíláme kompetentním složkám. Jde o těžký případ a doporučujeme proces ponejvíce zkrátit. Doporučujeme, pokud to bude jen trochu možné, přímé zmizení“

Blesk 1.únor: Známý pornoherec Jaroslav Varlata dnes zmizel neznámo kam.

Aha 3.únor: Jaroslav Varlata byl nalezen mrtvý na půdě domu svého přítele. V dopise na rozloučenou uvádí, že se v žádném případě nepodílel na podporování svobody pro všechny a nikdy nebyl pro individualitu jednotlivce, neboť je jasné, že takové anarchistické myšlenky přiživují pouze nevoli lůzy a způsobují neklid svobodných občanů zvětšením jejich názorového portfolia. Šlo mu prý jen o svobodný sex za peníze, v lásku nevěří. Popsal, že odešel ze světa dobrovolně (nešťastné manželství). Jeho ťělo bylo zpopelněno na úkor státu.

Byl vyvinut nový druh hada.

Dnes mi můj malý syn ukázal úžasnou věc. Přišli s kamarádem náhodou na to, že komár, kterého zabili je feromagnetický. Komára zabili u nás v pokoji a přinesli mi to ukázat. Sám jsem to několikrát zkusil dnes u řeky na rybách, ale tam se mi to nepodařilo, komáři na magnet nereagovali. Je to zvláštní. Zkusím upozornit entomologický ústav.

Z ústavu mi poslali odpověď, že se jedná o známy jev, kdy magnet reaguje na zvýšený obsah železa v lidské krvi. To mě dost uklidnilo, jinak už jsem začínal věřit těm hloupostem o nanobotech a odposleších.

Zdá se mi, že toho psa moc krmíš, dnes ráno mu vyhřezla střeva, když neopatrně seskakoval ze schodů. Začal sebou cukat a pak přestal. Zavolal jsem na něj psí pohřební zaopatrovnictví. Bylo mi ho líto a nemohl jsem se na to koukat. To byla snad smrt nebo co.

Líbí se ti moje nové kalhoty s kapucou? Čekal jsem celý rok, abych měl stejnou barvu jako ti co pracují v Koitu již víc jak rok. Nováčků bylo málo. Jsem rád, že mám těď alespoň nějakou jistotu. Co mi to dalo práce a stresu. Dobrovolně jsem pracoval šestnáctky i v neděli. Konečně dostanu přidáno, takže zbude i něco ušetřit. Dokonce jsem dostal výhodnou nabídku na firemní hypotéku na družstevní byt nedaleko průmyslové zóny. Konečně nebudu muset dojíždět do práce. Ovšem budu to teď mít daleko na nákupy. Nákupní zóna je pět kilometrů po dálnici.

 

12.12.2012  (upr. 28.1.2013)
Rozhřešení pro notorického alkoholika

Milá poradno, 

Dneska jsem se probudil a zjistil jsem, že jsem se pochcal. Včera jsem se totiž strašně opil. Nepamatuji si nic. Nechce se mi přestat pít, ale poslední dobou to končí pravidelně tak, že si druhou půlku pitky nepamatuju. Druhý den se jen divím, dokonce žasnu, jak jsem se dostal domů, že se mi nic nestalo či že mi nikdo nerozbil hubu, nebo že jsem nic neztratil. Když jsem se dnes pomočil,  bylo to na posteli, poté se tělo přesunulo na suchou stranu - aniž by mi to dalo vědět - a regenerovalo dál. Je to jeden z těch typických příkladů geniality těla. Tak se ptám, co mám dělat.

Děkuji za odpověď.

 

Odpověďění

Máš dvě možnosti, buďto se na to chlastání vysrat, nebo pokračovat. Sám jistě tušíš, že "a" by bylo správně, ale problém nastává v případě slabochů nebo snílků.

Slaboch nepřestane, protože se bojí si představit tu nekonečnou svobodu, která by se mu pootevřela, nebo nedovolí svýmu egu si přiznat, že je kokot. Zatímco snílek ten je na tom podobně, akorát se ukájí blahodárnym stavem mysli po požití, kterej neguje lidskou malost a nakrátko ho uvrhá do světa, kterej by tolik chtěl. Kdejakej básník tim trpí.

A aby sis nemyslel, že jsem nějakej chytrej, tak ti řeknu, že včera jsem chcal v hospodě u krbu, pod bar během placení, na dřevěnou podlahu a do krbu. Pamatuju si, že jsem to nedělal ze zlomyslnosti, ale z čiré ztráty zábran a se smíchem. Neni totiž nic surrealističtějšího a, v tom stavu, svobodnějšího (jako zvíře - asi takovej je ten stav); kritické je odpojeno a ty, jenom jako ta němá tvář, bez sebemenší známky studu, chčiješ si na ten širej svět.

Řekl bych, že je to manifestace svobody v nesvobodě (byť by byla subjektivní - jakože asi je!), jenom pro ten pocit ochutnávat uzavřenost, vyčlenění, asocialitu, ze zoufalství. Neustále něco musíme, neustále jsme sledováni, neustále se od nás něco čeká, ale nikdo nedává odpovědi a jednoduchá řešení, svět se dokonce, zdá se, stále zesložiťuje...a toto je onen svobodný výsledek. Manifestace debility našeho sociálního světa, našeho egoismu, pokrytectví, je to vystrčená prdel na diváky...

Ale taky je to slabost a izolace. Negace toho co se tímto manifestuje. Je to divadlo pro diváky a příběh pro člověka. Je to streetart, performance, deviace, závislost, zlost, dobro, odpuštění, porušení tabu, bubu... Záleží, kdo je interpretátorem a pozorovatelem onoho aktu.

Jsem-li jím v tomto případě já, velmi dobře vím, že je to nešťastné řešení pro uklizečku (fyzicky), pro kverulanta (morálně), pro mě (svědomě). Pro Kolemjdoucího je to ovšem manifestace - myslím, pro svatýho to nic není - cítím. A to je všecko, co ti k tomu chci říct. Já žádné otázky nemám, krom těch nejvyšších.

A tak se zdržuji komentářů a soudů sám v sobě, ovšem mohu reagovat. Až tě někde uvidim chcát, věř, že rychle zhodnotím situaci a potom tě buďto kopnu, nebo tě vyvedu, možná to po tobě vytřu, ale spíš tě to necham vytřít, třeba ti něco i řeknu, ale je taky možný, že tě necham, protože vím jak je příjemný to prožít.

A když v tobě poznám anděla, tak se k tobě přidám, nebo tě obejmu, možná se tě na něco zeptám, nebo nevím... jenže vytřít si to musíš stejně sám. Vím, že nemusíš svejma rukama, ale bude tě to stát nějaký peří.


6.12.2012  (upr. 11.1.2013)
Kam zmizely všecky pohádkové bytosti

Vodníky vyhnali podvodníci

čerty vytlačili exekutoři

démony zastoupili dýleři

rusalky nahradila média

hejkal odešel kvuli provozu

klekánice vyhnal světelný smog

...

Takže se vlastně nic nestalo...

mohl by někdo říct.

Jo, a kam odešli?

Většina pomřela, ostatní se skrývají v disentu. 

 



⇡nahoru⇡