něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 15. 4. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka            

Kam zmizely všecky pohádkové bytosti (poezie, K706) • Rozhřešení pro notorického alkoholika (úvaha, Kolemjdoucí) • Čtení na dobrou noc. Aneb vaše pravidelná dávka emocí. (próza, Kolemjdoucí) • Svátek svatého Martina (próza, Kolemjdoucí) • Povzdech nad včerejší pitkou... nad promarněnou nocí... i ránem dnešním... (poezie, Kolemjdoucí) • Příspěvek k pivní józe...festvalový fakýr (fotografie, Jaroslav Varlata) • Několik pastřehů (poezie, Kolemjdoucí) • Petřínka (poezie, Kolemjdoucí) • Pod stromen Niguda (próza, Kolemjdoucí) • Osel (úvaha, Jaroslav Varlata) • Kožená kamna (próza, Kolemjdoucí) • I. Kapitola první - Znovu na zemi. Chamré teče proudem. (próza, Baltazar Mejrynk) • II. Kapitola nultá – seznámení se strojem a osádkou 4Miru ("formiru") (próza, Baltazar Mejrynk) • Rozpoznání dobrého člověka (úvaha, Kolemjdoucí) • Člověk sražený na Andělu (próza, Kolemjdoucí) • Manifest (úvaha, Kolemjdoucí) • Oheň v bytě (úvaha, Kolemjdoucí) • Poslední krok před neznámem (poezie, Kolemjdoucí) • KVĚTINY A STŘEVA (poezie, Kolemjdoucí) • So slowly and so emotively (poezie, Kolemjdoucí) • POZOROVAL SVOJE RUCE POD LAMPOU (poezie, Kolemjdoucí) • Součástky SMD (poezie, Kolemjdoucí) • Satori (poezie, Kolemjdoucí) • Pěvkyně (poezie, Kolemjdoucí) • Obilí bitevních polí (próza, Kolemjdoucí) • Naučil se mluvit pravou rukou (poezie, Kolemjdoucí) • CO SI PŘEDSTAVIT? (poezie, Kolemjdoucí) • SOUMRAK (poezie, Kolemjdoucí) • VEJCE NOSNIC V KLECÍCH (poezie, Kolemjdoucí) • Hlídač čaje (poezie, Kolemjdoucí) • O lidech (poezie, Baltazar Mejrynk) • Kam se poděli stopaři? (úvaha, Kolemjdoucí) • Ošetření starého drozda (poezie, Jaroslav Varlata) • Oculi compositi (poezie, Kolemjdoucí) • Oculi compositi (poezie, Baltazar Mejrynk) • Dopis Frídě (poezie, Kolemjdoucí) • Mezi kloboukem a koněm (poezie, Kolemjdoucí) • Frída (poezie, Kolemjdoucí) • Ňěžná (poezie, Kolemjdoucí) • Ve Tmně (poezie, Kolemjdoucí) • Ab ovo (próza, Kolemjdoucí) • Rozloučení zaměstnance Skatolu co. (próza, Jaroslav Varlata) • Rozhraní (úvaha, Kolemjdoucí) • Nejsurrealističtější surrealistikon, jednou se tomu budeme smát... (úvaha, Kolemjdoucí) • Vody poustevníků uvnitř ulity (poezie, Kolemjdoucí) • Pomník (próza, Kolemjdoucí) • Světa se nemusíš bát (poezie, Kolemjdoucí) • Tapír (poezie, Jaroslav Varlata) • Solfernus (poezie, Baltazar Mejrynk) • Včelí muž (poezie, Jaroslav varlata) • Nová dobrodružství Formiru (próza, Kolemjdoucí) • Nová dobrodružství Formiru (4Miru) (próza, Kolemjdoucí) • Stačí vyjít ven a dobře se dívat (poezie, Kolemjdoucí) • Jaké je to stát na ramenou svévolníků (poezie, Kolemjdoucí) • Práce osvobozuje (próza, Kolemjdoucí) • O hovorech lidí (próza, Kolemjdoucí) • Nová dobrodružství Formiru (próza, Kolemjdoucí) • Hlupáčku (poezie, Kolemjdoucí) • Hospodské bramburáky (poezie, Kolemjdoucí) • Kdo jsou. Komu pomáhají a koho chrání. (poezie, Kolemjdoucí) • Hare Krišna, vole! (poezie, Kolemjdoucí) • Kam zmizela sova? (poezie, Kolemjdoucí) • Aslikyng (poezie, Jaroslav varlata) • "Sraly nám na ně mouchy, tak jsem je vysadil" (úvaha, Kolemjdoucí) • Proroctví (poezie, Baltazar Mejrynk) • Optimalizujme polibek do té míry, že se již nebudeme zbytečně dotýkat. (úvaha, Kolemjdoucí) • O světech (poezie, Kolemjdoucí) • Podvečerní glosy (úvaha, Kolemjdoucí) • Avatár (poezie, Kolemjdoucí) • Důležité upozornění (fotografie, Kolemjdoucí) • Fuck hustá zábava (komiks, Jaroslav Varlata) • Nové evangelium, I. díl (próza, Kolemjdoucí) • Na vlas nebezpečí (poezie, Kolemjdoucí) • Chyť mě za ruce, které k nebi vzpínám (poezie, Kolemjdoucí) • Wahoo Wahoo (poezie, Kolemjdoucí) • Savectví (poezie, Kolemjdoucí) • Nová dobrodružství Formiru (próza, Kolemjdoucí) • Odplášti (poezie, Kolemjdoucí) • Vracejí své příbehy tam (poezie, Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího I. (próza, Kolemjdoucí) • O hranách básníků (poezie, Kolemjdoucí) • Do svítání (úvaha, Kolemjdoucí) • Ranní glosy (Kolemjdoucí) • Podvečerní glosy (Kolemjdoucí) • Ranní glosy (Kolemjdoucí) • Podvečerní glosy (Kolemjdoucí) • Ranní glosy (Kolemjdoucí) • Druhý břeh (Kolemjdoucí) • Že prejt (poezie, Kolemjdoucí) • Laň a ostružiník (poezie, Kolemjdoucí) • Anděl v zahradě (Kolemjdoucí) • za pysky kolemjdoucího (úvaha, Kolemjdoucí) • Zápisky popůlnoční (úvaha, Kolemjdoucí) • Situace Karlova mostu (próza, Kolemjdoucí) • evangelium II. pokračování (Kolemjdoucí) • Čísla (úvaha, Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího asi III. (úvaha, Kolemjdoucí) • O vážení chleba (próza, Kolemjdoucí) • Proč vám to tu všecko píšu (próza, Kolemjdoucí) • ARBEIT macht frei! (Kolemjdoucí) • Prdíme a říháme s doktorem Janem Rytířem (Kolemjdoucí) • O podivných symbolech (Kolemjdoucí) • O muži, kosti a psu (Kolemjdoucí) • Popis jednoho zápasu, aneb: The Importance of Being Earnest (poezie, Kolemjdoucí) • Když se dva voli baví o voze, kterej táhnou… (úvaha, Kolemjdoucí) • růžový brejle (fotografie, Kolemjdoucí) • Na co by si blázni měli dát pozor (komiks, Kolemjdoucí) • UPOZORNĚNÍ (Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího (komiks, Kolemjdoucí) • Americký sny (poezie, Kolemjdoucí) • Provokativní (něco pro inspiraci) (poezie, Jaroslav Varlata) • Píseň kverulantská - poezie, které říkám: "Vysraná poezie", píseň o 13ti slukách (poezie, Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího (komiks, Kolemjdoucí) • Vidím město veliké... (próza, Kolemjdoucí) • Nemáme čas! (poezie, Kolemjdoucí) • Nastražil jsem na sebe past (próza, Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího (poezie, Kolemjdoucí) • O opisování Božích jmen (poezie, Kolemjdoucí) • O válce a míru (Kolemjdoucí) • Intel Cetelem (poezie, Kolemjdoucí) • mODLITBA: o Střízlivosti (próza, Kolemjdoucí) • O cestách na konečnou (úvaha, kolemjdoucí) • o pořadech o vaření a jiných zlomyslnostech (poezie, Kolemjdoucí) • ludismová (poezie, Kolemjdoucí) • Jazyk (poezie, Kolemjdoucí) • EUROSPAJK (poezie, Jaroslav Varlata) • o smradu (próza, Kolemjdoucí) • O genitalitě, aneb jak nedostat přes držku (úvaha, Kolemjdoucí) • COOLNA (obraz, Kolemjdoucí) • Brakizace (próza, Kolemjdoucí) • Lán (poezie, Kolemjdoucí) • Já do lesa nesmím a jiná dramata (poezie, Kolemjdoucí) • Chvála pomalosti (poezie, Kolemjdoucí) • O právech (poezie, Kolemjdoucí) • O cestování a dobrodružení o Praze jako metafyzickém modelu vesmíru (poezie, Kolemjdoucí) • Málo tančíme! (poezie, Kolemjdoucí) • Prázdnota (poezie, Kolemjdoucí) • Osvěta (poezie, Kolemjdoucí) • Glossa (poezie, Kolemjdoucí) • Di do prdele! Sundej si to tričko. (Kolemjdoucí) • Tajemství (poezie, Kolemjdoucí) • Krásná Sabina ježto se proměnila v prsten (poezie, Kolemjdoucí) • Underground is alive, live is underground (poezie, Kolemjdoucí) • Učit se, učit se,učit se (poezie, Kolemjdoucí) • opička na stromečku (poezie, Kolemjdoucí) • bílí tulipán (poezie, Kolemjdoucí) • zahrada (poezie, kolemjdoucí) • Válka je jako řeka (poezie, Kolemjdoucí) • KLERIKA (poezie, Kolemjdoucí) • bez názvu (úvaha, Kolemjdoucí) • Dlouhá chvíle (poezie, Kolemjdoucí) • O spisovateli, který zjistil, že to není on, kdo píše... (poezie, Kolemjdoucí) • Ty tu... lek! (úvaha, Kolemjdoucí) • Ještě! Rka. (poezie, Kolemjdoucí) • Nová práce (poezie, Kolemjdoucí) • O nutnosti se spojit a tíze (poezie, Kolemjdoucí) • KAIN (poezie, Kolemjdoucí) • Ta židle v rohu je přesně pro mě (kolemjdoucí) • malovaný na skle (poezie, kolemjdoucí) • o nutnosti vytvoření virtuálního státu (úvaha, kolemjdoucí) • jaro (poezie, kolemjdoucí) • vo růstu vlasů (poezie, kolemjdoucí) • vo tej lásce nezištný (poezie, kolemjdoucí) • Mamonvill (poezie, Kolemjdoucí) • Pneuma tiká (poezie, Kolemjdoucí) • Zahyneš na lásku (poezie, kolemjdoucí) • O dětech na ulici (poezie, Kolemjdoucí) • volejte řediteli (poezie, Kolemjdoucí) • ramada (poezie, Kolemjdoucí) • Srce (poezie, Kolemjdoucí) • Dáte si kávu? (poezie, Kolemjdoucí) • CTRLALTF4DYLÍT (poezie, Kolemjdoucí) • Výpadek (poezie, Kolemjdoucí) • To nejcennější skryto bývá hnusem (poezie, Kolemjdoucí) • Podzim (poezie, Kolemjdoucí) • O vědění (poezie, Kolemjdoucí) • bububu (poezie, Kolemjdoucí) • O hledání srdce (poezie, Kolemjdoucí) • vo tom našom tajnym skládačkovym gangu co napdnul Prahu (poezie, kolemjdoucí) • muší? (poezie, kolemjdoucí) • ...jedna noc (poezie, Kolemjdoucí) • co je za zatáčkou? (poezie, Kolemjdoucí) • Cestář (poezie, Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího (úvaha, Kolemjdoucí) • Televíze (poezie, Kolemjdoucí) • Aktuálně věčná otázka o pohybu, ale možná spíš o množinách (poezie, Kolemjdoucí) • Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu (poezie, Kolemjdoucí) • Co dělal kouzelný dědeček za mlada (próza, Kolemjdoucí) • Ochočená osina (próza, kolemjdoucí) • Michaelovo taneční studio (próza, Kolemjdoucí) • Výňatek z mojí nový práce (poezie, Kolemjdoucí) • Návrat krále (poezie, Kolemjdoucí) • Jedna sentimentálka plná moudrosti a básnického patosu (poezie, kolemjdoucí) • 27.11.2015 (poezie, Kolemjdoucí) • hepient (úvaha, Kolemjdoucí) • co jsem mohl vidět, když...? (poezie, Kolemjdoucí) • Na cigáro (poezie, Kolemjdoucí) • Přátelství s Laurou (poezie, Kolemjdoucí) • Káma Sútra (poezie, Kolemjdoucí) • perly sviní (úvaha, Kolemjdoucí) • triviální poezie, a ještě k tomu sprostá (poezie, Kolemjdoucí) • pochvatu (poezie, Kolemjdoucí) • Trdlo (poezie, Kolemjdoucí) • Fantastický příběh ze života (poezie, Kolemjdoucí) • Zápisky kolemjdoucího (poezie, Kolemjdoucí) • Rybářská (poezie, Kolemjdoucí) • Salám a Clejku (poezie, Kolemjdoucí) • Novoroční (poezie, Kolemjdoucí) • politika (poezie, Kolemjdoucí) • road show (poezie, Kolemjdoucí) • Léto mládí (Adolfu Formanovi) (poezie, Kolemjdoucí) • Už zasejc vo proletářích, ale co nám zbejvá (poezie, Kolemjdoucí) • Bunkr, variace na Doupě (poezie, Kolemjdoucí) • Taková ranní představa Sergia Canavera (poezie, Kolemjdoucí) • Dnes se překonávám (poezie, Kolemjdoucí) • J.a K. (poezie, Kolemjdoucí) • Moc jim věříme (poezie, Kolemjdoucí) • různý (poezie, Kolemjdoucí) • Stolker (poezie, Kolemjdoucí) • Ze života (poezie, Kolemjdoucí) • samet (poezie, Kolemjdoucí) • život je třeba svoboda (poezie, Kolemjdoucí) • Z oken na vás budu chcanky lít (poezie, Jaroslav Varlata) • Z korespondence o lišejnících (poezie, Kolemjdoucí) • Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky! (poezie, Kolemjdoucí) • Darbuka (poezie, Kolemjdoucí) • Nesmrtelnost (poezie, Kolemjdoucí) • Na jazyku žíznivých (poezie, Kolemjdoucí) • Za miléniem (poezie, Kolemjdoucí) • jasná a celkově přijatelná pravda o podstatě vesmíru (poezie, Kolemjdoucí) • za určitých předpokladů (poezie, Kolemjdoucí) • di Trevi (poezie, Kolemjdoucí) • koukat jen tak do plamenů (poezie, Kolemjdoucí) • hořící strom (poezie, Kolemjdoucí) • karabina (poezie, Kolemjdoucí) • svatý vobrázky (poezie, Kolemjdoucí) • zlatý řes (poezie, kolemjdoucí) • Strach (poezie, Kolemjdoucí) • Polykání světa (poezie, Kolemjdoucí) • záď nářků (poezie, Kolemjdoucí) • Do krajiny mezi ostružiny (poezie, Kolemjdoucí) • chvála zlatého dna (poezie, kolemjdoucí) • Amazon svět (poezie, Kolemjdoucí) • výboor z fcb 122017 (poezie, kolemjdoucí) • šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná (poezie, kolemjdoucí) • sedám si na prdel z tvých skvělých nápadů (poezie, kolemjdoucí) • prsatost (poezie, kolemjdoucí) • Něco na dobrou noc (poezie, kolemjdoucí) • dobrá hudba (poezie, Kolemjdoucí) • šaty dělaj člověka (poezie, Kolemjdoucí) • metrokino (poezie, Kolemjdoucí) • onyx (poezie, Kolemjdoucí) • kdo stojí v plamenech (poezie, Kolemjdoucí) • poletická (poezie, kolemjdoucí) • bolí to (Kolemjdoucí) • Nástroji (poezie, kolemjdoucí) • pro tvý modrý voči (poezie, kolemjdoucí) • mávnutí srdce motýla (poezie, kolemjdoucí) • sklon ke skonu (poezie, kolemjdoucí) • opeřený o strom (poezie, kolemjdoucí) • dětská volenka (poezie, Kolemjdoucí) • borisi polevoji (poezie, kolemjdoucí) • míra odměrného válce (poezie, kolemjdoucí) • čtenáři (poezie, kolemjdoucí) • jáska (poezie, kolemjdoucí) • se rozpiju (poezie, kolemjdoucí) • koloběh (poezie, kolemjdoucí) • mléčná dráha (poezie, Kolemjdoucí) • řeka je korifej (poezie, Kolemjdoucí) • modřín (poezie, Kolemjdoucí) • čarodějnice (poezie, Kolemjdoucí) • jsme jiní (poezie, Kolemjdoucí) • vize (poezie, kolemjdoucí) • okna (poezie, kolemjdoucí) • kormidlo (poezie, kolemjdoucí) • pájka (poezie, kolemjdoucí) • svazky (poezie, kolemjdoucí) • konzumenti (poezie, kolemjdoucí) • soumraku! (kolemjdoucí) • dnešek natavený (poezie, kolemjdoucí) • po dráze (poezie, kolemjdoucí) • ježíškrvívaruje tu (poezie, kolemjdoucí) • že bytí je velká drzost (poezie, kolemjdoucí) • něco pořídit (poezie, kolemjdoucí) • dětská hra (poezie, kolemjdoucí) • saucer full of secret (poezie, kolemjdoucí) • úlitba (poezie, kolemjdoucí) • vidět (poezie, kolemjdoucí) • poletování (poezie, kolemjdoucí) • hukot (poezie, kolemjdoucí) • nepokládej (poezie, kolemjdoucí) • závěsy (kolemjdoucí) • bouřlivý porod (poezie, kolemjdoucí) • stroboskop (poezie, kolemjdoucí) • roztrhané košile (poezie, kolemjdoucí) • přání je otcem myšlenky (poezie, kolemjdoucí) • zrození řídí kokrhání (poezie, kolemjdoucí) • natřít tank na růžovo (poezie, kolemjdoucí) • drkotání (poezie, kolemjdoucí) • Výroční (poezie, Kolemjdoucí) • nauka o klenáku pomíjivosti (poezie, Kolemjdoucí) • pakostnice (poezie, Kolemjdoucí) • podagra (poezie, Kolemjdoucí) • minimalizmus (poezie, Kolemjdoucí) • narcizmus (poezie, Kolemjdoucí) • netřesk (poezie, Kolemjdoucí) • píseň kosmická (poezie, Kolemjdoucí) • Objemutí (poezie, Kolemjdoucí) • JSOU CNA (poezie, Kolemjdoucí) • OBZOR (poezie, Kolemjdoucí) • pro celníka (poezie, Kolemjdoucí) • ptáček (poezie, Kolemjdoucí) • nualK (poezie, Kolemjdoucí) • jerlíní song (poezie, Kolemjdoucí) • ruzyně (poezie, Kolemjdoucí) • sezona (poezie, Kolemjdoucí) • nastolení rovnováhy (poezie, Kolemjdoucí)

4.12.2023
nastolení rovnováhy
rok od roku, stálě méně jsem dokázal stát na svých nohách, svět byl složitý pro mojí podněty přiškrcenou duši, a tak dál a dál jsem lavíroval mezi ohněm a pohledem oknem ven, mezi pomíjivostí a trvalostí zakletou v kolotoči kruhů pupenů, listů, jejich padání, tlení a nalévání. Jednu sezonu jsem se už dokonce nedokázal odlupovat od stropu, byl jsem tam nalepený jako žvýkačka a ve stínu nad lustrem jsem hleděl dolů na sebe, na stůl a židle ve světnici, a jak hosté přišupují a odšupují svá těla ke hrazdám talířů a vyskakují na ty hrazdy lžícemi a vydličkami, jak tasí své rty a srkají vývary všedních dní a okusují maso od kostí svátků, a ssají morek nocí v neutuchajícím puzení stát na vlastních nohách, zdřevěnělých tím něustálým otesáváním reality na realitu stabilní, ukotvenou pravidly a začepovanou do rámové konstrukce jazyka a mysli, slepenou společenskými pravidly a sklíženou jejich porušováním.
jednu sezonu už jsem se nemohl odlepit od stropu letokruhů nad lustrem, jednu sezonu už jsem tedy na koně nevsadil a ani na nich nevyjel, bylo vzrušující sledovat do poslední chvíle jak závod dopadne a, ano, závod se konal i beze mne, vyjely koně neseni vůlí jezdců v sedlech jejich uzd, zděšeně mrkající na své pány, jako by chtěli říct: "taxis vyjel" a mezitím pod kopyty vášně a vzrušení zadupávaly brouky v hlavách svých jezdců a sice co s načatou sezonou, a jak dopadne závod, jestli dopadne. jestli dopadnou sázky ve prospěch sázejících, jak pak naloží s výhrou, a půjdou pak do další sezony v botách z hadí kůže nebo jako loni v botách ze zlína?, a jestli snad nebude lepší peníze vložit do možnosti nezúčastnit se již dostihů investováním do sázek jiných sázejících a koneckonců tak přiživit letadlo sázení, tak aby stihli ještě za tohoto života nesázet, neboli sázet tak, aby již za ně mohli sázet a kopat koně do slabin jejich dostihoví poradcové, kteří za malou provizi zaručí, po překonání určité hranice, jistý příjem, a tím tedy konečně dopomůžou chudým lovcům hadů k možnosti si vsadit a také hadům dají možnost se do toho života konečně obout. a pak konečně chudý chlapec ze zlína bude moct zahájit další sezonu báječným projevem o tom, že letos to ještě není krize finanční, nýbrž morální. já pak konečně na chvíli dokáži zase stát na svých nohách a stále stejně složitý svět dá naokamžik falešnou naději mojí duši, abych držel dál talíře na svých zádech a nevylil jim ty vývary do klínů.
1.12.2023
sezona
rok od roku, stálě méně jsem dokázal stát na svých nohách, svět byl složitý pro mojí podněty přiškrcenou duši, a tak dál a dál jsem lavíroval mezi ohněm a pohledem oknem ven, mezi pomíjivostí a trvalostí zakletou v kolotoči kruhů pupenů, listů, jejich padání, tlení a nalévání. Jednu sezonu jsem se už dokonce nedokázal odlupovat od stropu, byl jsem tam nalepený jako žvýkačka a ve stínu nad lustrem jsem hleděl dolů na sebe, na stůl a židle ve světnici, a jak hosté přišupují a odšupují svá těla ke hrazdám talířů a vyskakují na ty hrazdy lžícemi a vydličkami, jak tasí své rty a srkají vývary všedních dní a okusují maso od kostí svátků, a ssají morek nocí v neutuchajícím puzení stát na vlastních nohách, zdřevěnělých tím něustálým otesáváním reality na realitu stabilní, ukotvenou pravidly a začepovanou do rámové konstrukce jazyka a mysli, slepenou společenskými pravidly a sklíženou jejich porušováním.
jednu sezonu už jsem se nemohl odlepit od stropu letokruhů nad lustrem, jednu sezonu už jsem tedy na koně nevsadil a ani na nich nevyjel, bylo vzrušující sledovat do poslední chvíle jak závod dopadne a, ano , závod se konal i beze mne, vyjely koně neseni vůlí jezdců v sedlech jejich uzd, zděšeně mrkající na své pány, jako by chtěli říct: "taxis vyjel" a mezitím pod kopyty vášně a vzrušení zadupávaly brouky v hlavách svých jezdců a sice co s načatou sezonou, a jak dopadne závod, jestli dopadne. jestli dopadnou sázky ve prospěch sázejících, jak pak naloží s výhrou, a půjdou pak do další sezony v botách z hadí kůže nebo jako loni v botách ze zlína?, a jestli snad nebude lepší peníze vložit do možnosti nezúčastnit se již dostihů investováním do sázek jiných sázejících a koneckonců tak přiživit letadlo sázení, tak aby stihli ještě za tohoto života nesázet, neboli sázet tak, aby již za ně mohli sázet a kopat koně do slabin jejich dostihoví poradcové, kteří za malou provizi zaručí, po překonání určité hranice, jistý příjem, a tím tedy konečně dopomůžou chudým lovcům hadů k možnosti si vsadit a také hadům dají možnost se do toho života konečně obout. a pak konečně chudý chlapec ze zlína bude moct zahájit další sezonu báječným projevem o tom, že letos to ještě není krize finanční, nýbrž morální. já pak konečně na chvíli dokáži zase stát na svých nohách a stále stejně složitý svět dá naokamžik falešnou naději mojí duši, abych držel dál talíře na svých zádech a nevylil jim ty vývary do klínů.
 
 
Všechny rea
 
1.12.2023
ruzyně
nazívám bezzubými ústy vše dobré
pod peřinou křísel
v chomáčích snů uvolněných
procházkou hlučností sytou
jak do plynu odevzdaný
nadupaný motor
 
Všechny rea
Li

 

 
 
1.12.2023
jerlíní song
až zapálí své jiskry pod obalem z mechu
na trdlištích hadů a laní pelechů
vstanou jerlínové jokoham a hirošim
blahovičníkové oznámí starosti
to co dosud bylo bosé obuto bude
obuté co korzovalo zuje se
páč tuje stěhují se domů
a mezera v zemi tu je
z níž pevný prs jako sopka
s bradavkou připravenou pro ústa krasavců
zeje
16.11.2023
nualK
tak co dělat, gdyž už seš všeho přežranej
a i apel nebo lament nebo manifest jsou jenom další sousta
snad jenom doufat, že je tu ještě něgdo jinej
koho baví hubou prdel šoustat
aby aspoň von udržoval pochodeň žízně po životě
aby kočka mohla zvedat a loukotě
vrhat stíny strojeným lanem tažené
hoj a hoj a hoj, udržůj svojí ledničku plnou
ty zrůdo, kterou už nemohu dál nazývat člověkem
ale jen fyzickou osobou, neboli zrůdou,
tebe už nevyléčí ani heyoka
neboť v něm nepoznáš co poznat máš!
31.3.2023
ptáček
a chceš skutečně, aby tvé srdce bylo zaplněno laskavostí?
nebo se přikloníš na stranu šelmy
přece jen miluješ pocit převahy nad kořistí?
miluješ ten okamžik, gdy kořist uvěří slovům o lásce
a opravdu se ti zadívá do očí
ale už ty oči neuvidí, protože si bude myslet, že jsou to její oči
a ty pak se odhodláš, v té vášni,
v tom okamžiku,
vyrazíš a ve skoku prahneš jí po krku
ale neutrhneš ji jako ovoce, protože tam někde vzadu je strach
že kořist lhala, a není tak docela kořistí
že klamala
že ona sama je šelmou
a v tom tvém skoku
zhořklém vidinou pádu vylámeš si zuby o svůj ...
o čas
a nebo se zjeví Orel, který je nejvyšší šelmou a roztrhá tě na cucky ještě v letu-pádu
často vypadá jako malý ptáček co se myje v kaluži
plně položený do hry světla a stínu
já-my
Orel
a chceš skutečně, aby tvé srdce zcela prostoupila laskavost?
 
To se mi líbí
 
 
 
Okomentovat
 
 
Sdílet
 
 
28.3.2023
pro celníka
je to tak jasné
gdyž si zapneš pořad
proložený reklamou
který je sám reklamou
je to tak jasné
gdyž zaostříš pozornost na květinu
pampeliška podšitá
chová se jako reklama
nutí tě fouknout
 
vidím to jasně
nic se na to nedá říct
nic vážného
a přece to má tíhu
vidím to jasně
jako stopu ve sněhu
odpusť si
a napiš něco co se nedá říct
napiš to močí
zalej rozštíplou sykomoru
zdroj ovoce, stínu i dřeva
vidím to jasně
nic se na to nedá říct
nic vážného
pro celníka
23.1.2023
OBZOR
OBZOR SE NEPTÁ KUDY PŮJDEM
říkáš že mám dávat pozor
aby mi něco neuniklo
chceš po mně pozornost
chceš dozor
dáváš mi na výběr ze dvou
ani nápad
chceš abych se ti věnoval
jinak otrávíš vodu
chceš mi říct že beze mne nic
a přitom dávno máš
předplacený lístky
že se zabiješ
z lásky
a přitom máš dávno
volňásky
ne z lásky
já mám jenom jeden vzor
Nejvyšší
došlo ti
že se právě rodí ti který si zabil
kterým jsi vzal zemi
vodu vzduch
vyrval srdce
a skryl
OBZOR
 
 
23.1.2023
JSOU CNA
jsou věci
které se šíří jako vůně
jsou věci
které se šíří jako pomluva,
jiné jdou od úst k ústům
jako dobrá pověst
jako dobrý příběh
a pak je tu polibek, omluva
jsou věci které se nešíří
to jsou tajemství
a pak je tu hořkost z toho co jsi viděl
i plesání nakažlivé smíchem
je tu rozum
a je tu srdce
je to v tobě
babylon smíchaný s tichem
11.1.2023
Objemutí
tady se zouváme, řek
gdyž sem vyšel ven
a potáhnul pístem mašlovačkou
napjaly se struny
co mě spojovaly se světem
a bylo zřejmé
jak jemný je ten sen světa
jak je třeba být opatrný
aby ti kůra nezajela pod nehty
a neudusil si chleba
12.10.2022
píseň kosmická
je to tak komické
sledovat od plápolajících kamen
to lamentování, ty stíny
je to tak karmické soucítit s hladovějícími
rozohněnou řečí
mezi dvěma sousty
jak se mrská ta mastná brada a prská kousky špeku
jak stahuje bránici lítost nad Matkou Zemí
když jde v zimě pára od úst
hlavě ve vytopeném bazénu
a jak se zdá všecko prosluněné
na lyžích v Dubaji
a přece, kdybys po tom všem
si alespoň jednou nevytřel prdel navoněným papírem
a svoje hovno zakopal na zahradě
můžeš si pak ještě v klidu
dál dělat prdel
pokud ti to přijde k smíchu
protože máš na to právo
a je svoboda
a to neni prdel
dokud tě to prostě nezačne svědit
a neuřízneš si hlavu vodou do bazénu
nebo se aspoň nepoškrábeš sněhem ze sjezdovky
gdyž piješ vodu, mysli na pramen
gdyž piješ pivo, mysli na vodu
gdyž žereš bůček, zapíjej to pivem
je to tak kosmické, sledovat svět plápolajících kamen
gdyž víž, že seš jenom kosmetickou vodou
26.9.2022
netřesk
na počátku nebyl velký třesk
asi tak jako na konci
velký netřesk
sukulent po odkvětu
zahubí rostlinu
sempervivum
26.9.2022  (upr. 12.10.2022)
narcizmus
proč nás usvědčuješ ze svého smutku?
a vyškrabáváš ze spár jinak tak pevných zdí
pevninu
a do škvír dosazuješ motáky
předávané polibkem
své zdi nářku
12.9.2022
minimalizmus
moje milá nosila vždy krajku na kalhotkách
a to jak o všední dni, tak zejména o vánočních svátkách
letos však ač je dávno už listopad
není zde prostor pro výzdobu
teď chodí v tangách
12.9.2022
podagra

v marné touze nakrmit touhu
polkl viagru
když pak v suterénu podniku to podnikl
ucítil tam dole podagru

12.9.2022
pakostnice
pod tíhou minulosti
možná že ti skřípou kosti
a z budoucnosti
třeba natahneš si šlachy
jedním můžeme si býti přece jisti
že to co ti zlomí kost
je fatální přítomnost
12.9.2022
nauka o klenáku pomíjivosti
viděl jsem hejno ptáků u vrcholu věžáku
beton obrušovaly konce jejich křídel
a snad po nespočetné rudnul soumrak
také jsem viděl louku ostružin plnou tygřích křižáků
tisíce jejich očí jsem viděl
jak se odráží v kapkách ros
a jistě to byl ten čas kdy loučí se s tebou vůní
dozrávající rok
kdy něco se otevírá mezi nebem a zemí
aby se to potom znovu zacelilo
beznadějnou pomíjivostí
25.8.2022
Výroční

odpočívam před tím strašidelným propadem akcií
gdy cena života se bude odvíjet od hmotnosti masa
a cena duše bude úměrná počtu bodů z jistého algoritmu,
který uznají vyspělé státy a jejich vlády
a cena vlád bude stejná jako nejvyšší možná výhra v tomto testu
nebude možné se s tím srovnávat
cena duše bude mít konečně tedy zase jednou cenu masa,
které oživuje
a tak ti otylí a drzí, budou mít zase jednou zpekla štěstí v tom pekle
ale nebojte se, milé děti, i dábel ví, že duše žádnou cenu nemá
proto gdo je duší, nehodlá obchodovat

21.6.2022
drkotání
je opravdu těžké použít slova tak
aby to bylo esteticky a snad i mravně krásné
gdyž jednou je lepší vstihnout ten okamžik rozvitým blábolem
a jindy zas jinotajem
ovšem pakliže nýbrž jelikož
už bylo slovo natolik rozvinuto a jinotaj není jinotajemný
je drkotání zubů z ledové vody tou nejkrásnější poezií
21.6.2022
natřít tank na růžovo
jsou totiž lidé, kteří již nejsou na tomto světě, a přece je klidně můžeš vidět, jak kadí v kapradí
určitě jim nechybí absolutní vůle a hlavně pevný bod ve vesmíru, který si vědomě zavěsili uprostřed mysli
takoví lidé nemůžou být už z tohoto světa,
protože jasně vidí trajektorii vnímání příštích dní
a odstoupili ze svých funkcí, aby nekrmili dál toho hada veřejného mínění a soudů,
protože si povšimli, že názor zmizel a je už jenom program, že zmizel život a je jenom chov
a intenzivní chov dál mění mysl v poušť
a přece v kapradí dá se toho tolik změnit
ať už to nechat jen tak životu na místě
a nebo s plnou igelitkou
nastřádanou
ji pevně zatnout do pomníku unie
...a je jenom škoda že hovna nejsou růžová
25.2.2022
zrození řídí kokrhání
a chtějí nám asi říct
hle:
tohle má být ta slavná armáda
ti chlapci s pohledem dětí,
kterým někdo snědl svačinu
ba co hůř, snědl dětství
jako ty cikánští trpaslíci,
které nikotin připravil o pul metru výšky,
co na autobusáku jako tajtrlíci
přehrávají odezírané role z filmů akčních
jako tihleti bojovníci se žvárem v koutku
chtějí nám asi říct:
jsme jenoom malí páni
to jenom jitřenka...
a naše zrození řídí kokrhání
25.2.2022
přání je otcem myšlenky
tady je tolik lásky, že bych se ani nedivil,
že bych se ani nenadál,
že bych se ani nenadech a vše,
že by skončilo v plamenech
jak se zmocňuje, jako z nějakého podzemního rytmu,
duší tělesnost, všechno bezpráví, léta přehlížené, k sobě
a k zemi
vchrstne se náhle jako jeden pramen
bratr bratru kámen
ale to je pravda, až s čůrkem krve ze spánku
do té doby ještě na vlastní kůži je třeba sklidit slova a činy z příčiny
a ty se boha boj
přání je otcem myšlenky
 
mezi tím, v jednom kině
ona miluje jeho a on jí ne
on má milenku kterou miluje
a její sestra miluje jeho bratra
ale neznají se ještě
ale její kamarádky také mají problémy
s chlapci
všichni hrdinové jsou pyšní
všichni z prostředí drahých aut
a moderních kuchyní s výhledem do zahrádek
bobkovišní
ve tmě snadno se ujme hypnóza
jak odlesky ohně na vrásčité děloze jeskyň
ani nemusíš být pod vlivem omamného kouře,
při scéně líbání v plastové jímce na vodu,
abys uvažoval v jiné z realit:
jestli nezdraží moc plyn
bude ještě čím bazén vytopit
31.7.2021
roztrhané košile
ale vysvětluj to ve dvě ráno
automatu na kávu
kdesi na vopuštěnym nádraží,
bez bot a bez mincí, s poslední bankovkou,
zmuchlanou jak kapesník
v puštěnejch otěžích
že seš jenom člověk a rozumíš pravidlům,
ale že odpuštění a slitovnost je vlastnost nejvyšší
a přes drkotání zubů
tomu automatu je to jedno
nevidí, neslyší
20.2.2021
stroboskop
tak nějak nepřítomný
život je stroboskop
tak nějak přítomný
boháč se potká
vypravěčem
na rozhraní světla a tmy
strhne mu šátek i šaty
a vlepí šediny
kdy v mžiku stáří
zhnusí mu stehna jeho žen
krásky v držky šklebu
kladivo taky kabriolet
i pumy v kleci pojdou
a vypravěč potká se
bohatýrem
život je stroboskop
20.2.2021
bouřlivý porod
odlouplo se to šedivé strašidelné nebe od země
stromy zakřičely křauáá
a někomu podařilo se odříznout si sousto jehněčí
na vidličku
na vidličku po němcích
zachvěla se hladina čaje
oko mrklo
a svatí
svatí ti giv mí fajf nastavili bloudícím
úúúú, tak hučí uragán
veť mě ve dmě
k orákulu, ke studánce, na kolena
zařvala
a hlava ozvala se auááá
je to tu
něgdo umřel
něgdo se narodil
půlnoc zrodila den
kolo se pootočilo jezdec je nakoněn
babička se dala do pletení z tarotového klubka
bouře rodí hrdiny

 

15.1.2021
závěsy
makabretové závěsy dráždí vzduch mrazivý co dere se do pokoje
oheň, zmrzlá voda a ether trhá rozparek času
květináče zvrací živly předků
a oko doň náhle vstupuje v zástupu ďasů
svět se rozpůlí a na povel vyleká se kočka bezhlavá
boty ztěžknou olovem
je náhle zcela rozkrojen ve dví pohár liliputův z lebě, krví cherubínů
souvrať je místo mezi světy
kde nikdo už neví jestli to vzduch nebo tmavěmodrá ta plenta oken makabrozně hýbe světem
to ticho může prolomit jen hlavní ideolog
kterému neroste ve tváři nic
odráží však vše
oholí dobře strniště žnec jeden svou břitvou
modleme se ať oko se zavře
a sviním zají se už perel
15.10.2020
nepokládej
prosím, nepokládej mě za postel
když na mně ležíš
prosím, nepokládej mě za dům
když ve mně přebýváš
nepokládej mě za horu
když mě hledáš
nepokládej mě, prosím, za otázku
když se ptáš
 
 
 
 
6.10.2020
hukot

naplivali do očí svým dětem, nevědouce že si zastřeli zrak, pak taky pobodali stromy na hrobech jejich předků, zemi odkryli šat, kosti míchali s lhostejností a jedem, a sypali to do těch ran že i vrány padly bez letu, zapomněli jaksi že výška je přímo úměrná hloubce a mastnota zalepila jim uši, neslyšeli ten vlak, ani zvony přejezdu, pokropí je těla ptáků, co se navrátí raději k svému, ani beton nezakryje krvácející duše, ani slova o svobodě a beznaději

6.10.2020
poletování
takové to - ranní poletování
kondenzát bez odporu
bez tělesnosti se špetkou v prstech
jakkoli nastrojený přijde úsvit
budeš nahý osvětlen předlouhým stínem tmy
že prach a roztoči z perutí
zastaví dech
do pádu na zádech
takové to ranní poletování
odporů a kondenzátorů
a vůně rezin
6.10.2020
vidět
a ty se zeptáš jaké je to vidět
tak útlocitně
že dostane se ti odpovědi
jaké je to krouhat zelí tak šťavnaté
s šustěním dlaní mnutých
kdesi vzadu
v druhém obraze
s vidinou zajištěné zimy
a pečeného bůčku
při práskajících kamnech
pukajících polen
krouháš zelí šťavnaté
a už cítíš jeho plnost a zdraví
když tu
zeptáš se
jaké je to vidět
tak opravdově...
v té chvíli na kruhadle svojí hlavu
bezděčně připravuješ
 
6.10.2020
úlitba
myslíš že osolená voda
máslo roztavené
pot s prstí
káva černá jak čínský lak
a tabáku dým stoupající
jako úlitba postačí
za ty kteří zapomněli
uléhat s bázní
nebo motorový olej
vetřený do kůže
nafta
nebo fridex
sladký píti?
6.10.2020
saucer full of secret
síla tě může chránit
ale může tě i stlouct
síla stoupá k nebesům
a padá do temnot
jako šumivé víno v uších
a oheň v srdci
tamburína v údolí
za letu hus mlhou
výstřel zastavený v čase
pohled opeřeného
nebo jeho dotyk
perutí po šíji
voda do rozpáleného tuku
moaré časoprostoru
talíře plného tajemství
6.10.2020
dětská hra
je to jenom dětská hra za přepážkou
tvářit se vážně
je dětská hra politika
není nic váha soudce
proti slovům pěnic
a mám opětovat občane
že mi jako přišlo psaní
že si půjčuji a že přebírám
že beru plnou odpovědnost
za něco co jsem nepsal
je dětská hra prodat ti chléb
je k smíchu dát ti peníze
za něco co jsi nepsal
za něco co jsi nestvořil
4.10.2020
něco pořídit
musíš si pořídit něco
něco pěkného, něco co polyká
žaludek co má na žal
něco na co zaklikáš a je
ti aspoň trochu blaze
gdyž obklopí tě bazén
"vypuštěný jsem"
vyrrývá ti Sodoma
znova a znova ash na dřeň
něco hebkého na ránu
kterou si rozryješ
sebelítost Siamskou
přitiskneš si k tělu
i s tím ostrým
4.10.2020
že bytí je velká drzost
že bytí jest velká drzost
nalili nám do hlav
nejistoty točí, revolver
ruleta ruská, na kost
dost bezděctví na to
zatáhnout rolety
zamknout si zlato
a v šeru si tu seru
v očích vytřeštěný
svět v závěsu
a zas Média
buší zbytky duše
že zmizela radost
že bytí jest velká drzost
10.9.2020
ježíškrvívaruje tu
co je pro nás básnická tvorba
křišťál syntaxe
jaksi porozhlédnutí řozbřeskem
životní praxe
půda krmí ptáky za traktorem
a krví ježíš varuje tu
že brzo servou z tebe další vizi
motory veleryb
absolventi unešení prvním sektem
bohemia ten pocit
a teqilla, a bene
to je pro proroka
po početí, za zenitem
to co hledáme
rozklad syntaxe
jaksi rozhlédnutí porozbřeskem
ptáci krmí půdu před strojem
a ježíš krví varuje tu
 
10.9.2020
po dráze
roluje po dráze
a goldenem
dráhu za kostelem
absorbovat
mlhu v rákosí
nabrousit po dráze
masturbovat
zdi by odřel
nehet vetnul
do opuky
kostel těla
rozhlédnul se
pomalu krouží
kladivem hlavy
údolí hoří
chtěl se svěřit
ne sevřít
nabrousit po dráze
opustit
ne, odpustit
nehty vetnout
po dráze
10.9.2020
dnešek natavený
jaksi natavený je dnešek
tendence opařené, samet
bešamel přijet měl
ale prej mu ujel
svetr se mu párá
s každym metrem je víc nahej
jakoby prej není ve svý kůži
že mu je život malej
že se mu ježí
že mu mrazí
je jak naraženej
opeřeřený za ramenem
polívkou se dívá
něco cítil, pohled
tmavá hlubočina temnomodří
ani páv už nepoznává
nemá prej oči
oči, oči fokus
s každym metrem je víc nahej
natrženej
provazochodec
24.1.2020
soumraku!
někdo zapálil stoh
oři zaržáli a napli pobočnic
hoří i hloh
a v soukolí
úbory slunečnic
je cosi temného v odjezdu tohoto vozateje
jehož pohled jiskří
 
sním odjíždí den
a dostavník noci
koly boří zemi pronikavě
v šelaku hvězdy plají
 
slabý větřík pomazlí
tvář opožděnce v polích
a zaježí kůži na zátylku
soumraku!
promítáš nebe báni pod kloboukem
Soumraku!
promítáš nebe báni pod kloboukem
a jakých to dveří bereš za kliku?
16.1.2020
konzumenti

zatímco řešíš jestli levo je opravdu vlevo
pravo pohltilo levo
psi už čipy zaintegrovali bez keců
a dróny střílí do konkrétních borců
vůbec už taky nedostáváme peníze
jenom kredit
pak si ho ve volnym čase měníme
za papíry a ty za co přežít
auta už jezdí dlouho v pravo
mělo by se to změnit
v tesku už taky dali zeleninu
místo uzenin
zachránil by se průmysl
auta s volantem vpravo
sedmičky ztratili podporu
začneme makat na novo
pozor na mobil
má v sobě skrytej cíl
apku pro psychouše
co nezvládaj změny
a nevíme proč
bojí se konzumentů

16.1.2020
svazky

svázali lenina, stalina, i sadáma
havla, klauze i zemana svázali
děti čmárají do předsádek
a podle hlasu dá se poznat rodič
co nadává na pořádek
co je chycenej na vějičku
gdyž nedal si pozor na kapičku
ale má plnou ledničku
a novou kartičku ke vstupu do ohrádek
svázali ho
děti na nervy mu kreslí
automatický kresby
za pět let ojetý auto
nástavec na čůráka
nějakou mladou blbku by tim moh vodrovnat
semišový volant a vůni ve stromečku
děti už kreslí smajlíky do slepých zrcadel
svázali svazáky i šmejdy svázali
už aby se probral koniáš
a osvobodil je i nás
je kouřem a nás terorem
automatický kresby
děti čmárají do předsádek
zatímco mámy přítel nadává na pořádek

16.1.2020
pájka

gdyž v hlavě je jak uvnitř hlavně
vzdálený pohled skrze díry
a smrad síry

mezi jídlem a spánkem
procházím semotamo
pokojem, ticho, jen
hodiny klepají do hran

a je to děsivé to
blahobytné nic mezi
střelnicí s honci a domy
milionářů co přesávají
krev do hypoték

i ten den je potažený
plísní a v hlavě slovní
inverze

jinak nálada je dobrá ale
chtěl bych být ptákem co
zakládá nový požár v
buši

nebo aspoň náklaďák
bez brzd co kácí ty zdi a
tuje
jak nicotné je bytí v
blahobytu

asi jak zima bez kamen

v holobytu


až prázdné duši

díru proletuje

29.12.2019
kormidlo

mám nejkrásnější ženu
a přec musím
ukazovat svému srdci směru
lézt do svého hrobu
a do bordelů

18.12.2019
okna

tak jsem přeci jen,
v otevřeném okně uviděl boha.
byl zarámovaný a zbožný,
bez poskvrny byl, až gdyž se sám stal skvrnou
a stála mu noha jeho samého
na ramenou,
gdyž se díval na věc přímo
byl, jak se tak říká,
sám sobě na ramenou
a žádné amen
ale rameno ho neslo,
ač,
až k nebi to nebylo.
bylo to tam,
gde jsou dobré výhledy!

17.11.2019
vize

ptám se sám sebe:
co je to hledat vize?
a toto jsem zažil
zažil jsem vizi živou jako že jsem
vizi, že průvodce tě může vrátit na zem
zažil jsem vizi
na zemi to bylo
tehdy, šeřilo se
za ramenem mi stál táta
vedli jsme si svou
na téma
kataklizma
a Otom stál při tom
žena bičovala muže
opřeného o strom
v kůži se hladila
své tělo oblila
zvukem švihu
srna
jen pozdravila
a zeptala se:
Co je to hledat vize?

23.7.2019
jsme jiní

zatímco ty vykvétáš už nad ránem

já až za soumraku dotýkám se země prsty

u nohou,klekám a svým peánem

protékám mezi tvé prsy

 

jsme jiní

a to je dobře

 

trsáme, ze strun a stébel

já peánem a ty trsy svých stébel

tvá tlama je plná slin

já chci být potravou, nebo tvůj syn

 

jsme jiní

a to je dobře

 

ty toneš v čekání na slunce

já jsem mrazem

přimrzlý k tobě dotud

pokud věříme na zem

 

jsem jíní

jsem samec

a to je dobře

23.7.2019
čarodějnice

nechá mě stát za dveřmi nepokřtěného
nepokořeného
s formulářem bez formule
závodníkem bez stavidla
opričníkem bez půdy a bez pána
bez psí hlavy a bez koštěte
čarodějnice
bez stánku prodejce
nechá mě stát
a nežene

23.7.2019
modřín

až budeš
obklopen ničím
zalátá ti pak hlavu tkanivem jemným, 
spojeným nocí k pohonům planetovým, 
a jako modřín dotkneš se oblohy jehličím
a já tě obrečím

23.7.2019
řeka je korifej

ve slova listovali pádlem vět
ve stínu stromů řek
nic, o to jde?
nevím
dí mi choť

radši nemluv jenom jez
řeka je korifej
řeka, jak 
nutí nás loď
plout vesmírem 

smyčkami

na zádech

za život

28.5.2019
mléčná dráha

vesmír rachotí
kočáry, vozů loukotě přede
a stříbrná prasátka vráží do omítek
když jede 
prázdnou tou tmou
kůň ho vede
po hlavách
těch koček 
co cesta
jak mléko courá
dráhu
od koleček
táhne jak vleček
od krista k alláhu
do světel
kočího
nutí klečet

2.11.2018
koloběh

smrt je přítelkyně s kerou spíš
něchť je ti věrná i gdyž se probudíš
něchť učí tě konci hezky od počátku
líbat a vonět k mršině
ať nejsi pak překvapen
až spatříš odraz v jejích očích
odraz touhy po životě
v lůně matčině

14.10.2018
se rozpiju

je noc a já ani nespím, ani nepiju
jenom se dívám na měsíc a čekám že se rozpiju 
do toho nebe že se vpiju, 
že tagříkajícně s ním splynu
jsem totiž tady i tam jsem rádiem
spojený s proxima centauri husím krkem
je noc a já nespím, ani nepiju
jenom se dívám na měsíc a čekám že se rozpiju

14.10.2018
jáska

napiš mi, lásko, něco pěkného
něco co si nezasloužím
něco, po čem rád zabiju, abych dokázal sílu
lásko, pro tebe bych třeba vraždil, ale nehnu ani brvou
jedinou květinu, jedinou pozornost, ani rozrazil
ani neodpovím obratem
lásko, jedině to je láska, prázdnota jako dar
prázdnota jako osvobození
sobě nový plášť
tobě pár ran holí
láska je to co tě drásá
tak už bodni
jáska dovede tě na měsíc 
tam to uvidíš
i mojjí mrtvolu, i svojí samotu
i pošetilost ostří
pohled z nebe
pošlu ti "sebe"

znovu se zrodíme, jako na očátku

14.10.2018
čtenáři

v mozku jsou i jiné věci než havraní motýli, než ta tmavomodrá mohyla zrnící ve tmě, než světlo vzdáleně připomínající teplo plápolající z krbu, než otěže do čerstva zhojené pokožky, než to co vyluzuje vztyčený prst světce za větru na kopci za městem, neškodný list papíru pokrytý kolečky z šálků, neživá věc v keři mezi kondomy a mrtvými obratlovci, nečekající souputník, neřkuli komonice, ať nežeru
víš, výš uš nemůžem, říká jen ten gdo neví nic, ten gdo neví že svět nekončí za městem, ten kdo se zavírá před světem, aniž by věděl že není nic, není dál ani hloub, není nemožnost, není prázdnota, není nemožnost, a přece je zhola nemožné být výš než jsme
právě jsem si všimnul, udělal jsem chybu mezi písmeny, nedal jsem jim prostor pro sebe, tobě však jsem přizpůsobil koleje i světla jejich drah, celý řád, věty, i vyhybky, i cesty a na nich pach zjemnil jsem ambrou, aby nebyla cítit krev, moře, pot a slzy smrti utonulých milenek zmizelých rybářů
ty, kdo čteš tyto řádky, věz, že nejsi nic, než ubohé vědomí sama sebe, hledající jakékoliv ospravedlnění svojí existence, jakoukoliv záminku se uchopit, tedy i zapomenout a pustit se, tomu není nic svaté, ani ukřižování nemluvňat, pro slzy k přípravě kamene mudrců, nebo zapomenutí všeho, skal, vody, stromů, havraních motýlů i stínu těch křížů a krve na rukách těch schránek, které si říkají Mízdra a Pázdra, katů, které znáš, které krotí jen blázen, gdo neví že fí, zlatý řez, je těsně pod krkem.

16.9.2018
míra odměrného válce

v kamrdlíku dr mengeleho
našlo se na tisíc uřezanejch ptáků po válce
(již v dětství byl josef
jistě chválen pro svou urputnost
poznat skutečnost skrytou)
házel je do odměrného válce
a vskutku objevil že velikost a tvar
odráží se přímo v oblasti inteligence
zajímal se také o trpaslíky
jsem fascinován
jak si rozuměl se svojí trpasličí rodinou
a kolik se dá během života jednotlivce vykonat práce
i v dobách odměřených válce
a co teprve za míru 
kdy je člověk poměřován konvertibilní měnou
cenných papírů

16.9.2018
borisi polevoji

nejde to vyzpívat
nejde se z toho vysvléknout
jak oblívá tě svět svým rubášem dění
zámek v hradbách a zatrnění
růženko, promluvím teď k tobě
dívko jež jsi tak krásná
že hledáním tisíce kamení
pošetilců přenášíme tam a sem
ty kundo svatá spi dál
nigdo nechce přijít o boj
a pravda ta už nikoho nezajímá
natož že vskutku
meresjevův je polevoj

16.9.2018
dětská volenka

tak jsem ti potkal den
den asfaltových šlápot
a lidé svíjející se v hovnech
na plážich jako plži
jak se tak dívám 
čím se živí
nic než hlína
a přece v tom různobarevném zjevení
děti chtějí malinovou šťávu
i kdyby byla jenom na obrázku

16.9.2018
opeřený o strom
tam venku kde stál někdo z nás už není
jenom soumrak a kořenící strom
protahuje stín
už není čas, člověk bez spojení
a pozorovatel který odolal sentimentu
zase dožívá se stovky let
když síla srdce nadýmá a prsty dotknou se červánků
pokud by chtěl
neruší noční pták jen slova v bezvědomí
mitote
k majáku musíš přijít sám
tam najdeš ho sedět v šeru
mája
zřetelně teď oddělená patou žulových pánů
tam kde kořenící strom
opeří hada
sedí tam on, někdo z nás
pod rotujícím světlem které láká
můry a lodivody
lidi vody na pevninu, na zem
do času, chaosu, porna, pohlaví
tady vidíš ten strom, kde koření
a kam se pne
tu maják, tu strom, tu maják, tu strom
a had a noční pták na obloze
uvidět zvuk
uslyšet čas
ochutnat prostor
cítit ten obraz!
6.8.2018
sklon ke skonu

nejlepší je mrdání v Pise
když zvonice z bílého mramoru
nad tebou naklání se
a ty klátíš vlhkou píču
věz že větší sklon 
má už jen pagoda Chu-ču

5.8.2018
mávnutí srdce motýla

a dněs mě zase bolí srdce
srdce které má tvar motýla
i když vím že tvrdí nám že 
je to prostý sval co vypadá jak amfóra
a přece
břece ta bolest je cítit od prsou
až daleko za moje záda

5.8.2018
pro tvý modrý voči

do očí si vjeli močí
bičem již práská kočí
k úplňku spřežení kočičí
chleba s hořčicí
mazaný kuchař
jako bzučení
větru v kříži
kdy? toť smrťě času máš
deska stéla prostěradlo
víš to tě ani nenapadlo
že už zítra spadne letadlo
a zase jiný bude smažit řízky
úplné či absolventy obřízky
jedno je
jen když kámen krví se zalije
pro lišejníky
a lišaje a rakytníky
vzdávám hold touze kvaltování
lanem vzruch až po uzel
kde pěna šumí
jak otevřený šáňo
tak to bylo anno Domini
kdy jeden svět zahučel
proč ne fénix prý vstává poučen
tak polož se do vln středozemě
až had do očí se ti rozkročí
bolestivostí velmi jemně

21.6.2018
Nástroji

sedím, já, varhaník uvnitř svého nástroje
prsty na klapkách
pedály světa v nohách
kdosi tlumeně zakašlal, šepotem okřikl dítě
vrzla lavice
zvuk proletí jak včela hbytě
červotoče prach
vnímám ten diadém rozety světla
vůně staletí
zániku a rození
napětí a strach 
a přece nehybnost
když tu vytrhává

mne 

již po schodech kráčí kdos
je to ono, či není snad
přicházím do útrob svého nástroje, já, kalkant?
jsem bez dechu

16.5.2018
bolí to

všichni jsme v sevření sítí které sami tkáme z bolesti jež zařezává lana
z těch ran vytéká jed ač by měla vstřebávat se mana
zhyň již strachu z temnoty, nechť vede tě víra světla
uchop hada strachu
a kdo přijde za tebou s podmínkou probodni mu dýkou ty rány
ať ví že bezpodmíněné je žití ze světla
démon je malé zvíře, když nekrmíš ho krví a zlobou
a proboha systém je to co z malých hadů spojí se a stíní slunci a otravuje vodu
každá kapka jedu dělí prostor čas i lásku
bůh za jedno zrnko dává desetkrát tolik
Dábel za deset jedno vrací
už otevři oči a poslouchej srdce
vždyť víš, bezpodmíněné je žití ze světla

16.5.2018
poletická

mocní muži dneška koně mají
jak za starých časů
ty nejmocnější hlavně bílé
snad pro jejich krásu

23.3.2018
kdo stojí v plamenech

nějak si nevzpomínám
na toho kdo ublížil
nějak si nevzpomínám 
kdo první hodil kamenem
kdo zapálil plamenem
stojícího v benzínu
jenom anděl zhmotňující
myšlenky těch lidí
beroucí na sebe podobu jejich vizí
jeho záda
jenom popel
a bolest jenom to co drží
hmotu po hromadě

23.3.2018
onyx

také dnes se ulice leskne
bytosti pozoruje ten
kdo vidí že
stíny jsou odrazy jejich těl
nikoliv závětří světla
odrazy z dimenzí přímo pod námi
jazyk kterým hovoří onyx
po kterém šlapem
se posunuje 
spolu s tebou i s nákupem

23.3.2018
metrokino

pod ním na nitích iluzí
v hloubce projíždějícího vlaku
plnou rychlostí světla
dopadal paprsek vědomí
skrzeva kola stroje
promítán krví na plátno
tisknoucí do hlíny
runy oživující stíny
v hloubce na nitích iluzí
pod ním projíždějícího vlaku
dopadal rychostí světa
plný paprsek vědomí
skrzeva krev v plátně
promítající kola stroje
tisknoucí oživující stíny
runy do hlíny
v hloubce projíždějícího vlaku
pod ním na nitích iluzí

...

a já tě prosím, zůčastňuj se pouze koutkem oka

14.2.2018
šaty dělaj člověka

tajemný poutník přišel k nám do města
ocenit obraz toho zmatku
v šatech ze vší špíny světa
z igelitů od krajnic a svačin
ke schodům kostela shodil svůj domov z čela
bylo to tak akorát včas
možna měl přijít už včera 
poněvač ke konci tejdne
začínam bejt moc střízlivej a čistej
přestávaj mě trápit bolesti kocoviny a zničenýho těla
můžu volně dýchat a zase slyším řeči lidí 
ostrý jak kopí
a jejich ksichty kyselé vidím
že píchá mě do boku a v očích se mi odráží
zlatý zuby kramářů a pobožný mafije
doufam že ten poutník všecky je zabije

7.2.2018
dobrá hudba

teče mi po ramenou
třpití se jako ranní moč
těžká ač nejde do kolen
v tisíci proudech
v tisíci pažích
ve zvuku sirén
v tvrdosti dlažby
hučící spánky
cítím se jako jelen
spojen s vesmírem
a přesto střelen
teče mi po prsou
teplá jak polední moč
kdy je slunce vysoko nademnou
v provazcích
jak prsty milenek
vibruje tělem
dunění lebky
cítím se jako šelma
elektrického těla
kráčející vesmírem
a přece unášen
s tesáky v kříži
i pod solar plexem
pomočen vznáším se
přece v čísi tlamě
mám chuť kálet

1.2.2018  (upr. 29.5.2021)
Něco na dobrou noc

a tak uvnitř lejna začaly volby
ti kteří žili na okrajích volili spíše radikální lídry
zatovšak uvnitř, gde bylo krásně teploučko
a byl čas na organizování hromadných orgií
volili spíše kandidáty z uměleckých skupin
pak však přišel pes a hovno sežral
u své paničky v pelíšku už si na to ani nevzpomenul
jenom vesele podřimoval a línal
a zdálo se mu o nekonečném aportu
který se sám házel
proto během spánku občas trhnul tlapkou
to jak mu automatický aportovač vyrval klacek z huby
za noc se vzbudil pouze dvakrát
z toho jednou to bylo když si panička šla vylít kalíšek
a podruhé když se šla napít mléka
ale to jenom zvedl hlavu
a pak ji zasejc položil aby se mohl věnovat nošení dříví
a mezitím v jeho žaludku skončily jedny volby
jenom úplně uprostřed, docela v samém středu
ještě dohrávala jedna hmyzí kapela
něž silné kyselinky strávily ten malinkatý vesmír docela

15.1.2018  (upr. 1.2.2018)
prsatost

prsatý je stát
prsatý je prezident i vláda
prsatá a hojná je oplývající medem a strdím
prsatá prsatá prsatá je tvoje matka
prsatý je tvůj zaměstnavatel a prsatá je tvoje banka
prsatá je tvoje sestra i prsy má odpočinková zóna
prsy má také radnice a matrika
hojnosti je i v registrech
i v komunikaci s úřadem je cítit prs
a policie ta má prsů jako praha věží
prsatý je premiér, vždy připraven když máš hlad
z televize se tu prsí
prsatý je i básník, prsatá je i jeho báseň

prsatý je i tvůj příběh

jsi savec 

však dej si pozor, abys necucal prst
a nebo poklopec

15.1.2018
sedám si na prdel z tvých skvělých nápadů

jak lízáním varlat provádí pes svou očistu
tak řádem očistil jsi přírodu člověče
mocné čistírny na vodu, ba i vzduch jsi upravil
svým jazykem co ještě před chvílí cucal mršinu
když povstals, chaos klekl a i bůh se tě lekl
když ucítil zápach z tvojí morny
sedl si na prdel z tvých skvělých nápadů
a inteligentních řešení a řádu jež konečně nastal
byl taky rád že si konečně odpočine
ta věčná tvorba, tvoření rozličné
krásně si se rozmáchl v tvůrčím opojení svojí nenažrané držky chlape
lidé jsou spokojení, všecko klape
kde co vrže hned se promaže
jak lízáním varlat pes provádí svou očistu
svým jazykem co ještě před chvílí cucal mršinu
si probarvil svět kyajnydem a sírou, chlape
do toho ta olovnatá běloba
a všecko staré si přetřel mocným reliéfem ze syntetického kytu
aby se vyjímaly děti v krásných nových maskách

ve kterých se nejen skvěle dýchá
ale i skvěle vypadají

15.1.2018
šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná

šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná
a ne vonnými mastmi jsem mazal své tělo jako za časů prastarých
ale bůčkem a paštikou sem ti jebal 
mletým hovězem a sekanou
aby tu pravou blaženost poznal tvůj útrob a aj konečník
prdel jsem pozvedl tam kam náleží
ne ducha, ale pozvedl jsem zadek
a tak vyhřívám sedačky a v kůži sedívám 
jeda svým vozem 
a vždy hledím co možná nejdýl zůstat sedět
i kdyby přesčasem to zasmrádalo
neboť prdel a huba je to oč tu běží
to vyvrátí kdokoliv mi dnes stěží
šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná

 

23.12.2017
výboor z fcb 122017

bože, bože, gde to žijem
ďábel chodí před dětmi nahý
zchlastaný a s kurvičkami

 

na zdi, kolem které denně chodím napsáno je:
MÁM RÁD ŽENY!
něgdy přistihnu svou ruku kterak tamtéž kreslí
... a obtahuje
hlavně gdyž sem nadržený 
když má míza vydechuje

 

ticho je červ
s hlubokým okem
noří se do daleka jako nerv
bystřed ho sleduj 
jak on tě sleduje

 

zážitky, paměti toliko hlen
měňavek senný nálev
budoucnost, čekání
je šlem pro améby
přítomnost zas jak žahavec
různě tu pučí a ční

 

pastelkou nakreslím ti do sešitku kolečko
abys mohla vozit s sebou co si do něj vmyslíš
aby ti neuteklo to co je tvojí množinou
nebo si to aspoň myslíš

 

z dálky blíží se noční vlak
údolím běží ozvěna
už první přejezd rudě rozblikat
šumí a hvízdá duše Poldina
hřbet zpevnil most
v kolenou cítil zem tak rád
i v jeho pěst
a druhý přejezd začal blikat
výhružně věst
a víc už nic
jen..
prozaicky tuším, sic
veze uhlí do Tušimic

 

noční již zavlál větřík
co zesílí omamné vůně noci
z dálky táborák, od návsi růže
noční již zavlál větřík 
i od kadibudek

nasliň si chřípí
utrhni květenu již orosenou
sedíš tu na bobku v tom šeru
co zbývá ti když boudu
drží obsazenou

 

co to na mne dnes pohlédlo z hloubky vodní nádrže
když jsem se zadíval do hladiny tam dole
vyzděná jáma pokrytá pavučím a nánosem let
vonící těžkou vůní jako sklep
která poutí k té hloubce vyvolává závratě
nebylo to snad oko samotného vládce temna
co až v mozku ti páteří vypustí jed
a nepokoj v krajině zjedná
že všecko otráví se tlejícím listím 
a kolem krku omotá se svět jak struna
a půdá propadá se jako sražená bedna
na co jsem to pohlédl ze dna té nádrže
když zalapal jsem doušek světla nad sebou tam dole

 

ještě jsme nevyčerpali zcela
to starobylé téma bratrovraždy
tak nevinně obětní stéla
připomíná podstatu těla 
navždy

už se vidím jak si lehám
na chladný kámen času
jak beru nůž a bodám
v agónii vzývám spásu

svá ústa bořím do teplých jater
vyvržených dnes z nitra
abych pak objevil v krvi 
čisté bílé své zuby bez čelisti
zítra

 

ta rozervanost a syrovost
ještě teplá 
vůně masa
která ke stropu
nebo snad k nebi stoupá
jenom opakujeme staré rány
přehráváme je jako nějací herci
točíme se tak v těch kruzích
a je to ta jediná rozervanoost a syrovost
která nám dává pocit oběšence
pocit blaha i utěšence
výrony našich psychopatickejch duší
který v agónii a tom útěku tuší
jedinej ještě snesitelnej způsob
jak cítit tep v chladu toho přelidněnýho chaosu
chaosu bakelitovýho družství
jako ptát se před zrcadlem
jesi nejsem ještě mrtvej
jenom jednou strčíš do prdele prst
a už víš že tam narveš jednou celou pěst
ztratila se nějak melodie
jenom sekáčkem narážejí muzikanti 
do špalku 
krvavého 
a ze země se kouká matně kohoutova hlava
zpařeněj žlutej pařát ti přitakává
a kalná voda v kýbli
servaným peřím páří
do vzduchu chladného
že by se jeden poblil
jak se to píše v slabikáři

 

mladý brit vyvinul netradiční úsilí. přmýšlet nad tím začal během pobytu v čechách, kde byl jako ópér, ale až doma se tím začal hlouběji zabývat. pomocí nanotechnologií a speciálního polystyrenu vyrábí "z prdu kuličku". k nápadu ho dovedl jeho přítel. Podle jeho slov: "zatím ještě nevím k čemu se to dá použít, ale kupují to zejména češi, nejčastěji jako dárek. někteří si kupují celá balení po desítkách kusů. jde o zájemce z řad obchůdků pro turisty a prodejny s kanadskými žertíky. máme několik druhů smradu kterej na to používáme, v podstatě ale všecky vydrží vydávat zápach několik hodin." popřejme tedy mladému britovi mnoho úspěchůj do jeho podnikání při zhmotňování typicky českého snu

 

voda z ledovců nebo snad z hloubky pod zemí z různých míst světa? nic není nemožné po velkém úspěchu s plodovou vodou, která obsahuje množství živin a zdraví prospěšných látek včetně kmenových přichází na řadu i prodej vzduchu z různých míst světa, koupit jde tedy čestvý vzduch z odlehlých oblastí, ale i například vzduch z rio de žanejra nebo z honkongu. kubík takového osvěžení vyjde na částku od několika dolarů do několika stovek. přepravuje se letecky a připlatit se dá za přepravu v nestlačeném stavu, aby vzduch neztratil nic na svém charakteru. jde o zajímavou zkušenost a nebo zdravou alternativu k obyčejnému vzduchu. v budoucnu je počítáno i s ochucenými variantami.

 

vypadá to na nový životní styl. objevil se v ňůjorku a jde o dobrovolné kastrace mladých mužů. vznikají celé komunity. hnutí navazuje na původně uzavřenou skupinu vzniknuvší v 90. letech. z undergroundového prostředí se však pozvolna díky osvětě dostává na povrch. má blízko k environmentálním a qeeer komunitám, otevřeně se hlásí k ekologii a k souladu s přírodou, často také k milcům pírsingu a ró stravy. množství těchto lidí nachází uplatnění v umění a hlavně hudební branži, často se věnují zpěvu a jódlování. moderní kastráti však dodržují přísně odbornost přechodu a za tento jsou ochotni zaplatit i několik tisíc dolarů. od původně pankového přechodu v klubech a na ulicích, tak můžeme být rádi za tuto osvětu.

 

mladá američanka rozjela netradiční byznys, prodává po internetu takzvaný poševní kvas. ve speciálních nádobkách uložených ve své pochvě nechává kvasit burčák, který pak prodává zájemcům do celého světa. zájem je enormní a už nyní je zákvas vyprodán na několik měsíčků dopředu.

 

píšu si, na několika místech na planetě se objevily louže krve...do toho chodili kolem lidé ...a projela hořící tramvaj...pán za výlohou dosál kávu a olízl se rtů zbytek žlodku...u výlohy se zastavila žena s opařeným obličejem, kontrolovala jak vypadá, šla na dnešní pátý pohovor...něvěděla že ji vidí...sklo bylo zakryto reklamou na nový telefon Iluzia xaoxin...odvrátil obličej.. a dnes nedal tuzér...do práce už dnes také nešel, neměl po tom všem náladu kohokoliv přijímat....šel si zastřílet na terč

můžeš si to opsat a dát do peněženky, jinak to zanikne...ale nebuď pak nasranej, až ztratíš peněžerku...a nebo budeš mít tu známou prekérku s hovnem

právě jsem ti to daroval ale opiš si to s celym tim dialogem a pročítej si to v tramvaji než bude hořet

a mysli, prosímtě mysli na to, že v ní s tebou nemůžu zrovna jet...protože jsem se stal chovatelem slepic a musím celé dny čekat na jejich ovulace, abych nakrmil dítě a ženu, chodím po dvoře s nožem, a boty my nějak okoraly, to abych si nezničil sváteční oblek, uklouznutím v hovnech...společně však očekávejme jaro a s ním přijdou slavnosti jara, které připomínají, že tak jako má všecko počátek, tak mají věci i svůj konec, a dnes je tu zrcadlení těch slavností

scházíme se pro to pak u ohně, protože v něm se zrcadlí celé to kolo v jednom okamžiku, a nedonutí nás ani k radosti, a a ni k pláči, pokud budeme bojovníky, můžeme však tančit a nebo se oddat pláči pokud víme, že nás to potěší a nebo to bude léčit

 

až si budete myslet, že někoho nechápete, nebo že je něgdo magor, nebo že je něgde nějaký problém, strčte si nasliněný prst do nosu, a stoupněte si na pravou nohu,a zhluboka vydechujte, v této poloze se to dá zhodnotit daleko objěktivněji...samozřejmě pro ty co už dávno mají čapku barona prášila to neplatí



 

 

chtěli vyrýt do země něco posvátného
to ta závist když spatřili bezčasovost mohyl 
chtěli vyrýt tam své jméno
aby vydrželo na dýl



 

 

vždycky jsem miloval tu představu
jak mezi hovny najdeš zlatej prsten
ten krásnej vobraz pošetilosti
A tys ho zatim vždycky ztratil
ale zase tě ta práce baví

 

 

 

29.10.2017
Amazon svět

už nás vidím v autobuse
jak zpopelené tváře jimž zmrznul úsměv
přes kresby mrazu vyhlížíme zbytky krásy
v tom zmrzlém ránu dýcháme na sklo
abychom vypomohli v předvánočním shonu
abychom odevzdali srdce
nebo raději ho uschovali doma
rozsekali, zpili, ubodali znova
než vidět tu hlínu v haldách a rakovinu
buldozery dempry a kultivátory
co šlehají do krajiny další kontury průmyslové zóny
a vytváří nový vhled 
amazon svět
není ti do zpěvu ráno jak mně
po celonočním flámu, vím to
a nemysli já srdce mám tam venku 
tam na betoně a v štěrku
abych moh vypomoct vám v tom předvánočnim shonu
uvést vás do světa amazonu!

24.10.2017
chvála zlatého dna

vždycky jsem miloval tu představu
jak mezi hovny najdeš zlatej prsten
ten krásnej vobraz pošetilosti
A tys ho zatim vždycky ztratil
ale zase tě ta práce baví

24.10.2017
Do krajiny mezi ostružiny

vítr už roztřepil vlajky igelitů ve větvích
jako svodidla teď plají podél řek a v polích
vlasy ti nalil do očí až si se musel zarýt prsty do ní
mezi suchou srhu a třtinu co řeže jak nit babiččin knedlík
nikdo, tak nikdo v tom nekonečném tichu svistu
ani bič a krůpěj krve nepromluví k suchým listům
mezi kopistu a místo kde trpí kristus 
do hrozivé změny kde nezmůže nic ani lotos
pojmenovat a očistit ten kolos co vtahuje ti ruce do trávy
a pak i vlasy a rukávy a kolena vkleklá jak do bažiny
pak zmizí i tvůj černý šos zbude jen suchý pýr a rákos
i ptáček s jeho hnízdem jež se pohupuje rozloučí se
pak ještě chvíli v něm chci být než ho vítr rozcupuje
do krajiny mezi ostružiny

15.9.2017
záď nářků

zase ji tu líbám 
že vzejde z toho zázrak
že otevřou se oblaka
nejsem tu sám
kdo leštíme jazykem modliteb
a slinami na rtech
a krví a potem z čela a pejzů
možná sejdeme se se svým odrazem
až bude zcela rozluštěn
až bude rozleštěn
a pochopíme, že líbáme
záď nářků

15.9.2017
Polykání světa

Při pití piva 
polykání světa
to z vnějšku do nitra 
a to z nitra zpět!

15.9.2017
Strach

Víš, pomoh bych ti zvednout
ale ty bys mě vzal s sebou
s sebou bys mě stáh
jsi můj bratr 
zůstáváš, že nejsem vrah
zůstáváš že tě mám 
jsi můj bratr, můj bratr 
nejsem bratrovrah
proto jdeš se mnou
Jsi můj bratr Strach

10.7.2017
zlatý řes
svět jest ustrojen z tvárnic, a ty světla porůznu odrážejí
zlatý dřez, v tom omývali své štětce ti nejlepší malíři
...aj i básníci svá pera
nevěstinec svět
je sestaven z vět a ty se prostorem za světlem košatí
až už je všude přítmí jako v lese
jen světlušky na blatech už střeží pointu
jsou to majáky všech poutníků co kráčejí od role k roli
od rokle k rokli
než snad v rašelinu klekli
a kdo se moc nemrskal, tak kráčí dál
aby vykřičel, že svět jest sestrojen z tvárnic
na nichž si kdosi brousí svoje štětce
to je nářez!
12.5.2017
svatý vobrázky

tak čau, ať ti někdo dá pusu
třeba lahev s vůní citrusů
no dobrá, du se dívat na svatý vobrázky
taky kněžka se tomu dá řikat tý hře
nebo ale taky bláznovství a pošetilost
ale je jaro a támdle visí houpačka, a vedle je rybníček
a kaluž bláta
mám nový boty
co mi koupil táta
sem si je zul, ale pak si je vobul nohama, když volala nás máma
už se stmívá
jak sakrální krásno
voní pupava
a koňský trus
teče potůček a jeho blůs
hraje mi písničku života
co zní za šera  jako tichá  rozmluva lidí
když sedím a hlídám splávek coby tichý blázen
a vzpomínám na hřbitov
že takhle mluví snad ti kdo tam leží
13.4.2017
karabina

jsem karavanou

v nohách mám tisíc mil

paty ztvrdlé

náklad na ramenou

jsem karabinou

rozhoduji o životě a smrti

horolezec je každý

kdo stojí před zdí

plukovník přivřel oči

a rty se mu chvějou

zatím jsem pevný

jsem šátek na očích

nasáklý potem

zastírám svět a saju slzy

jsem kouř

deru se do plic

špatně se míří

nesu je na ramenou

tvrdne ve mně krev

co vytéká hlavou

 

13.4.2017  (upr. 2.5.2017)
hořící strom
už dlouho nic nenapsal
ale teď, když mu ta děvka kouří pod stolem
cítí se jak zasaženej strom
jakoby zasazenej bleskem uprostřed letní bouřky

ke kerýmu přijdou lidi

aby ho uhasili

a člověk aby jen tak hleděl

kterak se čistí

fakule poznání na rukou

a vědomí nad korunou

šťastné z pohybů světla

nad hladinou viděného

teď když mu ta děvka kouří pod stolem

aspoň záblesk starodávného světa

aspoň pohlednice z ráje

už padají jiskry a zhaslé kusy listů

za kabát člověka

do domů lidem

teď když mu ta děfka kouří pod stolem

je naděje že to všecko schoří

a člověk bude konečně šťastný

 

 

 

13.4.2017
koukat jen tak do plamenů

uprostřed ničeho hledání něčeho
tam kde poznání jen tupě zírat
s myslí zastřenou poznáním poznaného
koncepty bláznů a zlatokopů
je jaro
proč jen tak nezírat do ohně
koncepty konceptů
syntéza
oblaka 
podojit oblaka jako nebeské krávy
pán tvorstva zasadí zajíčka do travky stejnotvaré
pán tvorstva vzešlý z fašizmu a zla tohoto světa
nepouštět světlo neabonentům
rezident je pán tvorstva
hudba nesmí mít řád
ani postel
ohěň 
odkreje masky
ty si prase já zas taky
vytetuj, tak vytetuj mi číslo
čeká na to zákon kopí
dokud neuvidíš díru skrz člověka
neuvěříš na krista
jenom na smrt v kříži
před nímž sedí žába na prameni
černoprdelník i osvícený panovník
co posílá ti poradce všeho druhu
za třicet stříbrných
necháš do nich bodat
a když né, zakážou ti koukat do plamenů
vyženou tě od ohně rezidentů
ježíš neumřel na kříži
nedívej se na ten kříž
nedívej se na to logo padlých andělů
dívej se do plamenů
ježíš žije s elvisem v hollywoodu
za třicet stříbrných
ještě pět minut nech hořet plamen
přilož trochu koupenýho dřeva
do koupenýho vohně
vzpoměň si na zaď nářků
na komplexy všech vyvolených a zapuzených
koukat jen tak do plamenů
může dnes už jenom ďábel
vyškrtli mě z rezidentů
odnes sem si domů plamen

4.1.2017
di Trevi

viděl jsem holuba co přistál u kašny, bylo na něm spousty much, jakoby bez křídel 
a sama ta fontána byla jako ten holub, kolik lidí bez křídel přišlo se dnes tísnit k di Trevi
ti lidé neviděli let toho holuba ani padající vodu, jen se drželi zuby nehty peří
aby z naznámého jim důvodu zkusili zaplnit prázdné místo v jejich srdcích


to místo bylo jako kolek, který ti chybí
to místo bylo jako ztracená paměť
to místo bylo jako vydloubané oči
to místo bylo bolavé a mrtvé


prstem lhostejným vstrčeným do toho místa tápajíce zkoumali tkáň a 
 z čeho je složeno
Prostor ohraničený maskou a vždy z vnitřku dostali se zase na povrch a na počátek
k mastnému jídlu a mrdu lacinému jak zažloutlý list na podzim v blátě pod bukem
a z nenacházení zas sklouzli k hovnorovným žvástům ke svému peří a jak být přichycen


k místu co je jako kolek, který ti chybí
k místu jako ztracená paměť
k místu vydloubaných očí
k mmrtvému místu a bolesti

26.12.2016
za určitých předpokladů

papež s prezidentem národů
jenom pohonci pomateného pořádku
který nikam nevede
snad kromě toho se dosyta nažrat
a nechat se masochisticky připoutávat a bičovat
tou sviní kerý se říká dneska svoboda
nebo jejími sourozenci Dosahování Pokroku
a Hledání Viníka
tento způsob života je jenom potlačované říhnutí
což každý pochopí je zcela zbytečné a bolestivé
i když následky to oddálí, a však umocní
kdo vlastně kdy první přišel s myšlenkou že ve společnosti je třeba neříhat a neprdět
mezi další podobně sebemrskačské nápady může přijít i zákaz vyměšování za masivního přijímání potravy
pravda, proti gustu žádný dyšputát
tak mi alespoň dej malou místnůstku se zámkem
a někoho koho můžu nenávidět
svaž mě do svěrací kazajky názorů a postojů, konvencí a zákonů, říkej tomu třeba nový pořádek
dovol mi jenom to co je zdravé
dovol mi se za určitých předpokladů rozmnožit a to dítě
mi dovol, za určitých předpokladů, vykoupit z otroctví
nebo lépe dovol mi vykoupit to dítě do světa se zmírněnou ostrahoum za určitých předpokladů, moct ho nechat vychovat u nějakých vojáků co ho naučí hezky sedět a plnit příkazy, za určitých předpokladů se moct podívat na strom pod oknem ve dvoře
za určitých předpokladů by mi to mohlo přestat vadit
to bičování a trhání masa
za předpokladů, že začnete srdcem

26.12.2016
jasná a celkově přijatelná pravda o podstatě vesmíru

nejjednodušší a celkově nejpřijatelnější
a tudíž nejpravděpodobnější verzí jak pochopit tento svět
jeho smysl a trvání
je, že vše je jedno obrovské mamutí střevo
a my jsme součástí jeho klků
pak by bylo pochopitelné, že mamuti ve skutečnosti nikdy nevymřeli, jen jsme změnili pohled na ně
a tak se změnila i naše funkce v mamutím vesmíru
vně je chlupatý
úplně vidím jeho dlouhé kyjovité kly
které se tyčí do pralesa hlubokého vesmíru
zadupává tento celé světadíly ve svých šlépějích
ano, jaké máme štěstí že jsme součástí tohoto obrovského zvířete
ale najdou se i tací, kteří se odvažují nabývat přesvědčení o své velikosti, nebo snad dokonce nadřazení
tací kteří ničí svými kročejemi celé mravenčí světadíly
bez kousku studu, bez uzardění odřezávají kusy země
aniž by je alespoň na okamžik napadla ta zcela jasná a působivá pravda
že jsme pouze součástí obrovského mamutího střeva
a je naší povinností vstřebávat jeho potravu
posunovat ji dál a bez dechu a neochvějně být pokornou součástí peristaltiky toho tvora
za to se nám dostane tepla a energie
potřebné k přirozeným nám pohybům
přesunům
trávené potravy
nemůžeme zadupávat celé světadíly jsme li součástí tohoto mocného střeva!!!

8.12.2016
Za miléniem

Kdekdo říká že nejlepší je netrpět
Ale co si pak oblékneš až přijde
ostuda
Že nejlepší je prožít život jako beztvarý
Ale z beztvarých sline se mohutnější obluda
...
Že prý přejde tě smích až nebudeš
mít
Kam se skrýt
Ale není sned lepší smát se vyhnán a
všem na očích
Uprostřed světa který je rozdělen
Smát se jako nepatřící krajina
Mezi meze které někdo vlastní
Rozkročit se jako otčina
A smát se jak se tě snaží dobýt
Dokázat kdo víc se rozpíná
Nakonec za miléniem až oni změní
se v tečky a čárky
Ti rozumnější v bytosti na čtvrtkách
Budeš ty ten kdo je i s papírem spálí
Vtáhneš je k sobě do klína

8.12.2016
Na jazyku žíznivých

Nejlepší chleba je po kapsách
Když se prohledáš
Kam sis ho dal na horší čas
Ztvrdlý a kořeněný tabákem
Když vaří hlad
...
Je každé sousto svaté
Kuchař
Co míjí marnotratné
A vaří pro ty co mají svíčku v dlaních
Pokrm všech svatých
a potrestaných
V dobách kdy z kumštýře se stává pornoherec
A z pokrmu pro potentáty pouhý žvanec
Nejlepší chleba je po kapsách
Když se prohledáš

...a nejlepší pivo s pěnou dní
Na jazyku žíznivých

27.10.2016
Nesmrtelnost

Těš se na smrt, pohrávej si s myšlenkou na ní
ve chvílích ticha staň se mrtvolou 
jako dítě stává se ve hře svou postavou
v dýmu najdi útěchu
V každém tabáku pozoruj jak vzniká
pak každý okamžik svatý potrvá životem nezničený
vždy budeš na počátku všeho, jako mrva
Předem zničený budeš svěží pastvou
která trvá

27.10.2016
Darbuka

Bůh je soustružník 
s dlátem v mísu tvou
ubírá aby pronik
strukturou hrubou
tak uka cosi cosi
za materiál
tak dej se poklepat 
abys hrál 
jak dokážeš být dutý a tenký
odolný a přitom křehký
tak uka cosi cosi
za materiál
Bůh je hráč, je rukou
nad tvou darbukou

27.9.2016
Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky!

A tak jsem vynalezl dětskou pračku

Je to jednoduché

Dítě zapojíme do postroje

Postroj připneme do bubnu pračky a dotáhneme všecky řemeny tak, aby dítě bylo ve středu bubnu v každé poloze

Dítěti protáhneme hlavičku dvířky a nasadíme nákrčník

Dvířka zavřeme a nákrčník nafoukneme

Je dobré už před tímto krokem nasadit dítěti kuklu a zapnout zdrhovadlo

Protože, živé, dítě již začíná být neklidné

No a je hotovo

Uchopíme kliku a roztočíme buben

Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky!

 

19.9.2016
Z korespondence o lišejnících

To ste zasejc objevil ameriku, Vy kolumbe boží, Vy hovado :)

ale dobře tak, neboť nejsme jediný čitatel, a nebudu zastírat, že i já si rádo počtu o "nových zemích" 
....a hlavně dobrodružstvích místních

Inu...
já mám jeden lišejník mezi prsty, druhý v oko se usadil
pak taky jeden v zadku hnízdí
další vlezl v dýchací cesty
jiný pak v podpaží mokvá
zatímco na kolenou jeho druh se odírá
člověk je tou ztuhlostí prorostlý, až těžko se dýchá

jistojistě je krásné holdovat lišajníku
ale považte, snad proto se lišajník "oddělil"  člověka
aby jím se povozil a z kůry zdrbal
a okořenil sobě tak jeho tisícilaté skvění
můžeme se lišit, ale v čem se pak budem lišit?

já tvrdím, že dosytosti je třeba užít tělesnosti naší bytosti,
než pak k stáru, až sama voda vědomí z mladé bystřinky plné kamení a pěny
kolotání a šustěny syčící
změní se v moudrou a plynulou řeku, která si váží i toho lišejníku.

Nejinak tvrdí mudrc, když říká:
Kdo chce kam, pomožmemu tam,
jednoho pošli vlevo, druhého v pravo
sotva na tom záleží, když takový stále něco vně hledá
takoví něco pod nohama hledají, až si nakonec stejně do hlavy narazí
a v nestřeženém okamžiku v hovno vstoupí
a princeznu jim stejně vyfouk Jiřík co míval vidění a rozuměl řeči zvířat
ten to všecko prokouk

pravý učadník ten si sedne k nohám a čumí do kouře co se bude dít
neb, takový, kdo je již připraven ví, že Mohemed k hoře zbytečně by se namáhal,
když pohyb hory, ač sotva znatelný se zdá, sám přikluše pod nohy poutníka lišajníka.

2.8.2016  (upr. 19.9.2016)
Z oken na vás budu chcanky lít

Z oken na vás budu chcanky lít

co v noci sem poscháněl

Protože takhle rozlítit

mě muže jen tenhle ruch pod oknem

to troubení a vrkot

to řvaní a dohadování

Z oken na vás budu chcanky lít

já a muj kokot!

2.8.2016
život je třeba svoboda

 svoboda je těžká věc, to si člověk musí zasloužit v týhle době, nejde přeca aby člověk byl hned svobodnej, to by toho potom zcela jistě zneužil, jelikož by si toho nevážil asi tak jako si člověk neváží že je zdravej, dokud nejni nemocnej, svoboda je nejtěžší hlavně ve chvílích kdy si člověk může dovolit uplně všecko, no to poak zjistíš že je spousta věcí kerý si nemůže dovolit, a třeba ho napadne, že největší svoboda je v tom nedovolit si už vůbec nic, nebo jinej zas je nemocnej a pak se uzdraví a váží si každýho okamžiku, že může bejt v kině, že může žužlat sousto, což nejni ale nic jinýho než oběŤ
architektura současného vesmíru vskutku připomíná prdel, po stranách jsou dvě nabubřelé poloprdele, které představují dva antagonistické tábory, které tu a tam svými stahy hýbají vesmírem, mezi nimiž je ukryta ta pravá podstata a prazdroj veškeré hmoty. Tam se rodí obří lejno nápadů, pocitů, emocí, nebo snad pravd, tvrzení, zde vyvěrá na povrch domění, tušení , nebo snad jistota, zde je cítit klid, a těžké dusno rození, je zde to paravé podhoubí pro uvědomění si hmoty a jejích jinotajů, jako je nemožnost ji prostupovat, a nebo naopak, možnost jejího hnětení, změnu formy, ale dokonce i obsahu. Právě tak jako například můžeme snadno zaměnit například ruskou vlajku za americký kus hadru, dohodneme li se tak, dá se libovolně měnit poloprdelí, jejich významů a symboliky, a to jak celých stran, tak o jejich částí a okolí.
nejhorší jsou nactiutrhači, patolízalové a přisluhovači, taková verbeš si žije na okrajích zmíněného něčeho a vesele si tam lebedí opakujíce všecko co z nitra zaslechnou, jsou horší než vopice.
od těch dob, kdy z nitra dávají přímé přenosy, se ty patolízalové shromáždili okolo těch beden a tam zhurta povykují, poskakují a buší si do stehen a na hruď, šourají při tom varlaty o koberce za vzniku mohutného šumu, který přehluší krátké depeše a jinotaje skryté v jindy tak monotónním ruchu, které občas leccos mohou napovědět o životě tam, kde končí koberec
 jenže co by to bylo za vesmír, kdyby v něm nebyl skrytý padouch a na straně druhé ten hodný moudrý ďěd, šedobýlý, s vousem. Kupodivu padouch je také moudrý, ale neříká se to nahlas, jak jinak by bylo možné, že jejich souboj trvá tak dlouho? že v hovnech na rynku života stále zápasí nahé tanečnice v blátě, pro radost přihlížejícího obecenstva, za zvuku nefalšovaného fandovství, polykání zvěřiny, šumění sektu a mlaskání stříkajícího tuku v záhybech kůže papalášů a jejich milenek, za zvuku praskání lebek těch nejvybranějších vepřů, sání langust a ústřičích obsahů. Není nad tato kola roztočená, že svistot je slyšet v každém boltci, kde se po vzoru svého pravzoru stáčí do malých vírků, které stymulují a konejší mnohdy uspávají a jindy zasejc ženou k tanci a podvolují k mrdu a páření. Tato kola, milý příteli, jsou tak velká a točí se mezi sebou až nelogicky, v převodech podivných, kvantových, ž není snadné rozplést jejich řeč, rozkódovat a pochopit co strojí ta kola, tu velkou past života, tu řeku hoven a ostrovů radosti, tu stoku šumící kokakoly, kde všichni plavou v rauši s vybělenýmy zuby a ulepenou kšticí.
slyšíš? slyšíš? ano to je ten zvuk, zvuk rozvášněného davu, zvuk techna a blikání majáků, tep právě vdané mrtvoly se smrtí je ještě vidět na chodníku, zvuk střepů a jejich lomů, zvuk signatářů hluku... a jinde zase strom jako symbol klidu a míru a spojení světů. tam kde není strom, tam končí láska, tam kde není pták v tom stromě, končí budoucnost, tam kde je jablko nakouslé vadne a hnědne až shnije...a zase ten štěkot rychlosti všech proklatých patron, těch nástrojů pokroku, pravdy a míru, však za každej strom, jednu lidskou duši, za každou rostlinu jedno dítě, za každýho ptáka jednoho anděla, a za každýho člověka samotnýho boha.

31.7.2016
samet

dopil jsem čaj
mezi svetlicemi a sametem 
vrní proud
jen na skok tu jsem
a hned zase loučím se se světem
zavrní proud 
čaj se dopije
zazní alikvót
spolkne ho samet
ledva bys řek sex
život na zemi
je známka panku, zdá se mi
tak na co ruce
na co paměť
soustředění
když zavrní proud
někdo srkne
zazní alikvót
co spolkne ho samet

29.7.2016
Ze života

luboš chtěl si štrejchnout
ale v kalhotách měl jenom nůž
a tak hledal příležitost a nějakou oběŤ
na pouti jí opil 
nechtěl aby křičela
pod pódiem 
u motoru a olejem nasáklejch klínů
u prochcanejch zdí od kolotočářů
si konečně štrejch

28.4.2016
Stolker

tydle prchavý touhy

sou příčinou utrpení

jako ten jeden

zamiloval se do holky

kerou znal z gymplu

furt vo ní mluvil 

ona má starýho

a mámu u policajtů

psal si s ní na fcb

tři roky jí miloval

kvůli ní vyřezával šablony z kartůnu

a stříkal sprejem nejdřív ajnštajny, pak lišky a malý prince a pokémony

před její vokna, na zeď

časem tomu věnoval hodiny práce

vyřezával celý fotky

tříbarevný

"kvůli ní"

tříbarevný fotky z evangelia

a vona ho udala

pětihodinovej výslech

stolker?

prej se bála

prej se ho bála

ale neřekla, že si píšou na fcb

on je jeden z nejhezčích lidí co znám

čeho se vlastně bála

ta platinová blondýnka s drápkama

toho že někoho skutečně inspiruje

toho že jí někdo miluje

toho že je tu možnost lásky, aniž by byla s fízlem jenom kvůli penězum?

bude jí dál milovat?

zase znova jí to odpustí

jako pes

bude stát

a nechá se škrábat

nebo ukáže zuby?

a ukousne jí hlavu?

svojí inspiraci?

17.3.2016
různý

nepij to mlíko z jabloní
co z jara kape do mladé trávy
i když tak krásně voní
že milují ho krávy
co dělá kruhy při brouzdání koní
a boží čeládka se jím kojí
nepij to mlíko píšu ti sem
jesi nechceš stát se Priapem

J.V.

 

vytrhal jsem sentimentální struny
zbyl jen korpus, na něj klepám prsty
a ty a tvoje prsy mezi trsy
hledáš ústa mezi vousy
abys mohla dát mi novou sadu
strun co jakkoliv je napneš k inštrumentu
zase budou naladěný do chóru sentimentu

 

Nemužu uživit svojí ženu a dítě
A to je smutné
Je to jen proto, že nechci zabíjet
víc než je nutné
Odejdu do lesa zapadnout
nechám se listím
Zahořím, jsem suchý jak troud
sirkama chrastím
Žena svěří se jinému muži
Boháči se jí klaní
Dítě snáz se v chudobinci nají
Stejně je od počátku státní
Jenom země ještě žije v pravdě
A oheň, vítr i voda to ví
I němá tvář a divá květena 
útočiště prodané
člověk pad v společenství zrádné
co sám netvořil ničí a peněží
Odejdu do lesa zapadnout
nechám se listím

K čemu ruženec, když máš prsty a palce mlýnku
K čemu kostel, když jsou tu hory a les s perspektivou kmínků
K čemu zmenšovat svět pamětí a zrychlit vzpřímením cest
Když je tu věčnost a v ni se dá zrcadlením zabydlet
K čemu svaté knihy, mudrci, popové, k čemu eucharistie
Když jaro, leto, podzim, zima tu je!

25.2.2016
Moc jim věříme

 moc jim věříme, že se ten voheň na náměstí měst nedá dělat, moc jim věříme, že je hřích nechodit do práce, moc jim věříme, že se nemůžeme místo práce starat vo záhonky se zeleninou ve městě, moc jim věříme, že je správné platit nájmy, protože oni si na to taky museli vydělat, moc věříme, že my pracujeme a tak taky jednou budeme bydlet a nemuset se vykupovat, moc jim věříme, že je potřeba jít na úřad, moc jim věříme, že je potřeba mít někoho pod sebou a někoho nad sebou, moc se jim svěřujeme, moc jim věříme, že je potřeba se vo někoho starat, neco nahlašovat, moc jim věříme, že na to nemáme, moc jim věříme že něco je "jejich" a " moje", moc jim věříme, že jednou bude líp, když to necháme tak jak to je, moc jim věříme, že pravda a láska zvítězí, když si to budeme opakovat, moc jim věříme, že svoboda je práce a peníze, moc jim svěřujeme, moc jim věříme a sobě, sobě nevěříme, moc jim věříme, že nahota je ostudná, moc jim věříme že saty dělaj člověka, že bez šatů nemáš kapsy na peníze, moc jím věříme, že je potřeba odborníků na cokoliv, moc věříme těmhle našim novodobejm šamanum, co neuměj léčit, ale jenom trávit

...ale my to tak nenecháme a proto jsme tady, milí andílci

23.2.2016
J.a K.

Viděl jsem je z tramvaje

Když sem jel fárat kapitalismus

Stáli  na rohu ulice

Byli jak starý blůs

V dešti jak zmoklý slepice

Na svou lásku zapomněli

Protože každá má život jepice

Jen ta nejcennější včely

19.2.2016
Dnes se překonávám

Dnes se zase překonávám
je neuvěřitelné jak se vždycky pravá noha dostane před levou
která si to nenechá líbit a takřka okamžitě pravou pokoří
jsem tím zaujat, že po pár minutách zapomínám na okolí
a vkládám energii do stále většího zápasu
nakonec běžím
a už ani nevím kam
rukama máchám
právě tak jako nohy, bojují jako lvi
musím si pořídit pás
neboť tato hra mohla by být nebezpečná
Dnes se překonávám

19.2.2016
Taková ranní představa Sergia Canavera

mít místo úst ruce
a místo rukou ústa, 
moh bych to do sebe hrnout ze dvou stran
mít místo řiti nohy
a místo nohou řiti
moh bych srát za chůze, jsa neposrán

19.2.2016
Bunkr, variace na Doupě

tak jsem si konečně vykopal základy protiatomovýho bunkru
bude jenom malej, ale i tak mi to zatim dalo celkem zabrat, protože takovej bunkr musí bejt dost hlubokej
dost blbě se do něj leze
a ven to jde ještě hůř, někdy si aš řikám, když tam ležím a hledím

skrz perspektivu zužujícího se obdélníku země na nebe

že to snad ani nemá cenu lízt ven
že stačí jenom počkat na větší déšť
ale pak se znova seberu a vynáším další kýble zeminy
aby byl bunkr bezpečnější

19.2.2016
Už zasejc vo proletářích, ale co nám zbejvá

Ne že bych nevěřil že moudrost

přijde z vesmíru

že Bůh osvítí zemi jasným světlem

poznání

A mocní zví, že majetek je váže

budou bratry s proléty

Však pro jistotu bych pár mocných

lásky

poslal do bezpečí do věčného

bunkru

A jiných pár co ještě neprohlédli

prací strhnout rolety

Do klidu kláštera průměrnosti

Snad do pralesa nebo do poušti

Aby se tam ve volném čase věnovali

běžným malichernostem

jako venčení psů stáří a omývání

malomocným kostem

A možná dřív projeví se blahodárná 

síla světla

co z vesmíru padá na lid

aby ho pozdvihla a nebo smetla

13.2.2016
Léto mládí (Adolfu Formanovi)

Apoštolové našich dni

střidají se mezi okny

Nedávno ještě stárnul sníh

Dnes obilí zlátnou lokny

Tam co jsme dnes my

Budete i vy, piše se na zdi

A každodenní shon ve tvářích

Vepisuje nové brázdy

Johoho! Bujaře zní dnes tvůj hlas

Zítra chvějící rukou k tanci

Hůl držet zas

Včera bůh, dneska ďas

Koukolem vodí nás

3.2.2016
road show

dneska sem jel trambají se vskutku vybranými individui
děti také věří že jejich hra je skutečná
a co teprve paní v bance...
a jezdci trambají
tváří se tak vážně
je to jízda
nechci zklamat i já
napružím své tělo, pohled upřený v dál, jako když máš v řiti anální kolík
asi se stanu obchodníkem kávou po trambajích,
neb, zdá se,to je to jediné co chybí v tom divadle
...a pivo, pivo ve skle


popkorn ne, je to nehygienické a mohl by se o něj někdo pořezat

28.1.2016
politika

dnes sem slyšel v tramvaji utržky rozhovoru

dobrý den paní malá...

jak se máte...

...co vaše cera...

...

topolánek, tak ten teď dělá v charitě, ošetřuje zdarma a dobrovolně rány nemocnejm...

...jó, nečas, ten se taky polepšil, prej se věnuje starým lidem, krmí a přebaluje babičky v hospicu

hříšníci dou do sebe...zachvíli budem se mít jako v ráji, když to s náma všichni budou myslet takhle dobře...

jo a ten lux s grosem, tak ty už prději do hlíny...

no

30.12.2015
Novoroční

Venku hučí jakýsi větrák

Na stromech

Mých přátelích ze dvora

Již není jediný list

Z pavlačí visí prádlo

Neplápola

Osamělý kouř stoupá z okna

Míjení je ten kouř a jeho dotek

V nějž mění se list eukaliptu

Přijde nový rok a...

Kouř našich dnů

V dálce plane hvězda

Kamsi letí aeroplán zas

Já nemám žádný plán

Jenom ten kouř v nějž mění se čas

Načnem nový soudek

V tom kýčovitém nokturnu

Ještě páv a podladím strunu

Do zvuku dalších strunek

I ten kouř mi utek

Jak to vždycky dělá

Nedopalku včela letí dolů

Venku hučí jakýsi větrák

I ve stromech

Mých přátelích ze dvora

30.12.2015
Salám a Clejku

Říká si falešný svatebčan

S kručícím žaludkem

Již dlouho nás nikam nepozvali

Kde jsou všecky ty rauty?

Kde je hudba a dámy v róbách?

Kam zmizela ta Zá-bava?

Kam odteklo všecko víno a sekt?

A zdvihl cigaretu

Špatně dokouřenou

Co odhodil ňákej pták

Co se lek, že ho někdo uvidí

Jak kouří na refíži

Kdo by to řek 

Člověk se bojí ohně

Nebo s tim zrovna sek

Už dlouho nás nikdo nikam nepozval

To zní jak titulek

Dal bych si aspoň salám a Clejku

 

30.12.2015
Rybářská

Octl se ve víru dní

Jako houba s octem na konci kopí

A to náboženství

Tak dušné

A zadýchané

Vytrhávalo ho 

Z trvání

Svými závoji

A šálou

Za háky

Co měl v očích

A v srdcích

Jako ryby sportovních rybářů

Kteří se líbají s kořistí

Aby celý svět viděl

Že jsou to oni

Závodní rybáři

Pouštějící jen ty největší kusy

Cirkusáci se smyslem pro tyjátr

Na vodě kruhy

A vybyvení za tisíce

Jste jako děti

Křičíval

Do víru dní a jeho kvílení

Krmení holubů je taky eucharistie

 

21.12.2015
Zápisky kolemjdoucího

Moc a volnost zvítězí nad nemocí a nevolností!

Ovšem co na to příčina nemoci, jak k tomu přijde...

Táhni zlá opice!


Individualismus je dobrý pouze do té doby než začnou všichni srát na jednu hromadu, to je pak katastrofa!


...natožpak žrát, nenasytně žrát.

 

 

 

 

18.12.2015
Fantastický příběh ze života

Ta dáša je fakt kráva

řikala že mi dá 

a pak se opila a líbala se s Tomášem

A o Tomášovi sem si to taky nemyslel

že je takovej sketa

když řikal že je blázen do Lucie

A chtěl by s ní šukat

Naštěstí se včera Tonda rozešel s tou monikou Tlustou

Voba sme byli na baru zhrzený

Tak nechal sem si to vod ní udělat pusou

18.12.2015
Trdlo

Ve stánku točí se trdlo

Křupavá kůrčička, akt ohně

tady máš milý turisto

Za tři eura drobné

pozdvižení v cizí zemi

zapij pravým svařákem

A pak v historickém voze

nech se táhnout hnědákem

následně snad v úctě k tradici

vozkovi škvárou naplň rukavici

Ať večer v hotelové posteli

po kvalitní večeři s bílým vínem

a pár bodrých slovech s pinglem

co ledva zajde za roh už se ti směje

za tvůj tuzér

můžeš blahosklonně si přiznat

že řádně procvičils svůj sociální sval

ty kultúristo

 

18.12.2015
pochvatu

Je neuvěřitelné jak se člověk změní

když odstraní rozezlení

náhle vidí spěchat kolem

ty kdo dříve stejným krokem

chvátali

Je velmi kouzelný pak pohled na svět

když v nitru není bujný střet

jsa sám středem s výhledem

kol a kolem

do dáli

v mracích čas má cosi hledat

fantazií nitro lechtat

v nezmarnosti chroustí

svojí mysl brousí

kdo seznali



 

16.12.2015
triviální poezie, a ještě k tomu sprostá

Když se básník opije

vyndá si ho ven, pyje


ten kdo básně neskládá

přehřeje si čúráka


toť vše

 

16.12.2015
perly sviní

Házím perly sviním

Když vidím,

že se jima neuživím

16.12.2015
Káma Sútra

rád se shlížím v zrcadle světa

ze mně třasem čistím svůj kabát

pod zarostlou tváří chodím hladce oholen

v bujné kštici tonzůra vzkvétá

víš, rád v náprsence rudý karafiát nosím

i v botách z kůže cítím se bosým

a v nose průvan dechu svého

udržuji mého psa živého

široko daleko kam aš je

než prošoupu své kamaše

co káma vede projdu vše

abych pohostil oka svého baviče



 

16.12.2015
Přátelství s Laurou

Ejakuláty vašich myšlenek se zhmotňují nebývalou rychlostí

Američani testujou neviditelnou loď

Zrcadlový mrakodrapy se chytají nebe

ale k řece dojdeš už jenom od moře

Když překonáš přehrady pomocí ledoborce

Automat na pivo si s tebou popovídá

když si stáhneš Lauru do telefonu.

Ale já si taky přeju, aby všechny hovna světa

zaplavili tvůj openspace

A nálety už byly jenom rozsévaný větrem

Jesi budeš chtít do nebe

Můžeš si vylézt na ty topoly

Třeba tě pak napadne

že je lepší mít oči dítěte

ty tak nebolí.




 

16.12.2015
Na cigáro

Si se dnes vyfiknul Járo

kabát tvídový, co de zas do módy

v koutku žváro

Ani tě nenapadlo, dnes ráno

že sou tu problémy

že tvůj pes nedostal žrádlo

že soused si za něj koupil nový fáro

a snad ze zvyku

snad z lítosti

snad aby to ututlal

pozval tě, dnes ráno, na cigáro


 

16.12.2015
co jsem mohl vidět, když...?

Ten klid byl tak jemný,

až padaly do tváře vlasy snů,

co našich dnů snímají tíhu.

A bolesti rozpouštějí úkladné,

v lavoruplném, bestiálním tichu,

bublin a koster vybělených, s šestkami na lících,

jen tak

a bez činnosti.

Jsme bytosti usedavé,

s rukama vklíněnýma

do zástěry tmavomodrého nebe.

Dřímáme v rukou nevědomé,

jako surrealistický pes obojek svobody.

Ty bezdětná matko všech plev,

se závojem dokonalosti a plédem bezestudí, 

konejšíš zdvořilé děti sílou jejich zvyku,

pomatené chtíčem a dusným pachem kurvích klínů.

Zadrž!!

Ten klid je mocnější než ty 

i když v penálu pro opilce držíš tělo v šachu.

Tulák je ten pes, po hvězdách,

bez pazourku, po zubatých horách,

snědených sluncem za rozbřesku.

V travách schoulenci, jsou znamení kruhová.

A čitetel vidí jen rovně.

 

7.12.2015
hepient

Zjevil se mi anděl

A vyjevil mi náboženské pozadí

bylo tam smradu

jako v cařihradu

A toho zmaru

Pak jsem si všimnul

že každý jeden

V sobě drží a skrývá

Semeno

A chybí jen touha

vyrůst z těch sraček Ven

a projevit se v prdeli hoven

Svým lotosem

Ze smradu rozklíčovat vůni

A v hovnu spatřit jen zlý sen

hle, hepient

27.11.2015
27.11.2015

Když se Jerremi probudil

Uviděl sníh

Ale nebyl to jen tak ledajaký sníh

Byl černý

Nebylo se tedy čemu divit

Když po nástupu do tramvaje

Nejdřív začal nervozně přešlapovat

A pak už se neudržel a oslovoval je

Tvářili se jako by tu neexistovali

A tak se chtěl ujistit

Že tu je alespoň on

Tušil

Že bude budit pohoršení

A doufal

Že nalezne alespoň jednoho člověka beze strachu

Bez lítosti

Člověka se světlem z vnitřku

Člověka s pohledem dovnitř i ven

Člověka, který polyká sliny jako by to byl sníh

Bílý sníh

Ovce

Ovoce

Významné změny

To co platilo dříve

Již neplatí

Už nikdy se trh práce nevrátí do polohy jak jsme ho znali dřív

Ale o to nejde

Nejmarkantnější rozdíl je mezi spojenými státy a zbytkem světa

Došlo k roztržení kontinua, které nás provázelo celým kapitalismem

Upřímně

Majitel cestovní kanceláře si stěžuje

Že dříve se průměrná doba dovolené pohybovala okolo 12ti dní

Dnes je o čtvrtinu kratší

A věřte, že tato košťata, miílé čarodějky, se špatně řídí

Dětem

Se už nesmíte věnovat

Papír jako symbol volného času

Papír popsaný něčím čemu nemůže a ani nechce rozumět jeho nositel

Nositel

Budeme bojovat

Za svoje jména

Za svoje nová jména

Za možnost se pojmenovat

Za ticho

Svistot padajících pum

Světelná šou

A nový rok už v tobě bude vyvolávat vždycky jenom strach

Ty, jenž nejsi smířen se smrtí

Hledající střet života

Ty kdo se necháváš chvět ve světle těchto dní

Ty kdo u klavíru nenacházíš svoje prsty

A klaviatura je pro tebe dechem

Cizího člověka

Víš, 16 procent nejchudších američanů v zemi

Jsou ve čtyřiceti nejbohatší v zemi

Víte kde jsou ty peníze?

Je to škoda, že to nevíte

Protože kapitalizmus bez peněz moc velká zábava není…

Ty peníže jsou v kapse nejužší, nejmenší skupiny lidí

Investoři jsou ti,k kdo mají obrovskou páku

Ti kdo mají oběd zadarmo

Ti nejbohatší lidé platí nejmenší proporční podíl

Ale platí méně, méně, méně

Jedno procento lidí

Kamaráde

A vy jako ekonomové

Musíte vědět kde ty peníze jsou

Bohatý táta, chudý táta

Po třiceti letech práce

Už skutečně nebudeš vědět kde je sever

Chce to jen trochu sebekázně

A můžeš se stát tím kdo má kapsy plné

Je to alfa a omega ekonomického přežití ve stádě

Důchod, který vás uživí

Nedostanete

Čeká vás dvacet let strádání

Musíte investovat

A ten kdo říká, že někdo zbohatl prací

Tak lže

Pro střední třídu zde nebude místo

Amerika se nebude přizpůsobovat české republice

já jsem neříkal, že peníze jsou štěstí...

 

 

 

 

 

 

 

13.11.2015
Jedna sentimentálka plná moudrosti a básnického patosu
opakování denního počínání
růženec dní
věty skládané ze slov do mraků
co někde vyprší
nebo dají sníh
sníh jinotajů
co zkropí to co bylo na počátku
slovo
sloveso, PRDĚT!

 

19.10.2015
Návrat krále

Jsem pánem všech ovcí i jejich stád

Všech pastvin i jejich cest

Jsem jejich ochráncem a pasáčkem

Když před časem jsem odjel na cesty

Svěřil jsem stáda svým druhům

A dovolil jim užívat všeho, tak jako bych to byl já sám

Někteří uposlechli mých příkazů, jiných zmocnila se nenažranost

Zpupnost, a mému říkají pane

Těch pár jednotlivců otrávilo vodu i věrným

Aby sami mohli na jejich pastvinách svést ukradená stáda

Jaké bylo mé překvapení, když jsem se vrátil

Stáda jsou zanedbaná

Víno je předčasně sklizeno

A je v něm hnůj

Je třeba ztrestat těch pár, co podlehli klamu a touze

Aby dál netrávili vodu

Aby neoplocovali co nebylo, není a nikdy nebude jejich

A nebrali víc než je jejich podíl

Jinak trest přejde na všecky

Utratím jejich psy a seženu svá stáda

Pastviny proměním nebeskou orbou opět na úrodné

Ty proradné vlky nechám bez milosti bičovat

Těmi, kdo spravedlivě užívali svého dílu

A jejich těla nebudou hodna hrobů

A jejich činy jejich jmen

Budou navždy zapomenuty

Protože já jsem z Boží milosti

Pánem všech ovcí i jejich stád

Všech pastvin i jejich cest

Jen ten bude pojídat, kdo nebrání druhému

Užít jeho podíl ze spravedlivé práce

Kdo nebere příliš

15.10.2015  (upr. 16.10.2015)
Výňatek z mojí nový práce

hej, kámo, vo čom se to dneska mluví?

nerozumim těm slovům

loupoint,pík,startap,džob,biznis?

chápu to správně, že jádrem těch slov je penis?

mýtap,akcelerejting,bekgraund,nouhau,tým

co je to za šprty?

mam vobdivovat tvoje navoněný hovno?

sorry, kámo pojď k vohni a dones dřevo

a klacky nerostou v ragálech, to je ti asi jasný

nebo...

 

15.10.2015  (upr. 19.10.2015)
Michaelovo taneční studio

 

Už dlouho jsem něměl do čeho píchnout, příležitostné brigádky moc nevynášejí a moje vnitřní motivace upadla k nule. Na životopisy neodpovídají. Měl bych se víc snažit, říká moderní doktrína. Na většinu prací nemám dostatečné vzdělání, a k mytí letadel jsem prý přestudovaný. Ještě jsem nedostal ten správný nápad, říkám si, abych mohl dělat sám na sebe. Protože buzerace od buzerovaných a buzerace od těch, co si myslí, že si na všecko podlstivě vydělali už mě neba. To co mě ovšem napadá vyžaduje vysoké vstupní investice a know how. Obojí mi zjevně chybí.

Jeden starý a zkušený cikán mi poradil, že se dá na pracáku získat do začátku podnikání nějaký skromný základ. Zjistil jsem, že by to dělalo asi 50 000 korun. Pokud přesvědčím komisi o ušlechtilosti svých záměrů. Dumal jsem, dumal, až jsem vydumal, že jediná práce, kterou si můžu dovolit dělat je poradenství – jenže co radit, babo raď. A bába na prcáku sama neví. Komisi jsem nepřesvědčil. K poradcovství to chce tu správnou drzost. A tu já asi nemám. Ovšem nouze naučila Dalibora housti. Tak jsem nad tím vyzrál se ctí. Nechte si svoje peníze, přišel jsem na práci , která vyžaduje nulové náklady. A o drzost se postarám. Založím si taneční studio!

 

To nevadí, že neumím tančit. Kdo napodobí moje kreace, důmyslné kreace?

15.10.2015
Ochočená osina

Každý někdy potkal v životě svém někoho něpříjemného, někoho, kdo z neznámých důvodů člověka trápí, někoho, kdo je vysilující, a to zejména dlouhodobě, někoho, kdo vykazuje nepochopitelné chování, před kterým se nedá ovšem snadno uniknout. Takový člověk osedlán jest lidskou pitomostí, svévolí, nebo zlovolností, která se na jeho hřbetu ujímá a na takovém člověku se krajem projíždí. I mě se stala ta hrozná věc, potkal jsem takovéhoto hostitele, který mě po několika dnech donutil málem až k pláči. Domlouval jsem mu, naznačoval, ale jak už to tak bývá, takový člověk je hluchý a slepý, neb na očích má klapky a v uších hojnost medu. A byl to můj šéf!

Bylť jsem nešťasten, můj stav se den ode dne zhoršoval a chmura padala na mne a splín veliký. Šeď těch dnů jakoby se i v mých vlasech zrcadlila. Ovšem nebylo úniku, neb vázán jsem byl slibem a pracovní povinností a také finanční situace nedovolovala mi v tu chvíli se místa vzdát. Přec s tím hovadem bylo mi nutno trávit notnou část dne. Jak strádala moje nebohá duše, že jedině pivo snímalo ze mne tu tíhu zvečera. A nemít tuhý kořínek a pevnou víru, že za každým zlem skrývá se zlo ještě větší, již dávno bych snad učinil konec všemu rychlým sledem prudkých pohybů svých mírných paží; nebýt si vědom, že nedovolit zlosti cloumat svým majestátem je přec nutno míti na paměti za života člověku.

A tak míjely dny, já s nevolí plnil příkazy protichůdné svého trápitele mysleje si své a pivem jsem noc co noc chladil uraženou mou osobu. Když tu přisedl ke mně jednoho večera podivný panáček piva žádavše. Že prý je potulným poutníkem, který ničeho nemá, avšak ničeho míti chce, neb že v ničem prý skryto vše! Zaujalo mě jeho tvrzení a jiskra v oku hlubinná i dal jsem mu piva pít a hojně jsme spolu rozmlouvali, až vyjevil jsem mu svoje trápení v opojení nám milém. A on jen tak mimoděk dal mi váček s čímsi. Že alespoň tím se mi odvděčí za mé pozvání.

A dál pravil: „ Na svých toulkách mnoho jsem viděl a v šumu hvozdů mnoho moudra slyšel. Když jednou v cizokrajné zemi hladil jsem při chůzi prsty trav, ucítil jsem slabé zašimrání a kdosi volá - Nastav dlaní! -  Rozhlížím se, nikde nikdo, jenom lán, tak šel jsem dál a dlaní nastavil, protože zvědavost, ta stará kurva, nedala mi. A cítím, jak se plní čímsi moje dlaně a do toho zas hlas ten volá - Přijmi daru, osamělý poutníče, toť hrst ochočených osin… - A pak vyjevil mi ten lán, že jestli někdo bude brát mi mízu, že mám tu hrst vhodit mu pod jeho sedy se slovy: ochočená osino dej mu co je třeba, a že vbrzku mě to zbaví mého trápení.“

A pak dál poutník ke mně dodal: „Víš, brachu, já nic nemám a není kdo by mi co vzal, já těch osin netřebám, to spíš tobě se hodí, když touha k věcem tě ještě poutá, a dopomůžou tvému klidu! “

Včera, to byl ale večer, říkal jsem si nazítří, a zážitky byly spíš jako ze sna. Ovšem když jsem do zaměstnání kráčel, váček v kapse jsem nahmatal a vzpomenuvše si příběhu, rozhodl jsem se poslechnout rady podivného poutníka.

Hned ten den jsem nenápadně vhodil hrstičku těch osin na kožené křeslo svého šéfa, když byl chvíli mimo svoje místo, a vyřknul tu formuli: „Ochočená osino, dej mi co je třeba!“ Účinky projevily se okamžitě. Jakmile můj nepřítel usedl, jak jsem zvědavě po očku sledoval od svého stolu, začal se ve svém koženém křesle vrtět a vrtět už se nepřestal. Druhý den nepřišel do práce, a omluvil se i další týden…pak již ho nikdy nikdo neviděl. Co se však dělo dál, toho bych se nenadál. Asi za čtrnáct dnů, zavolali si mě na ústředí, kde mi bylo sděleno, že jsem byl povýšen na místo mého bývalého nadřízeného. Stal se zázrak! Stal jsem se tedy konečně svým pánem a pánem mých bývalých spolupracovníků. Konečně mi nikdo nemohl říkat, co mám a co nemám, a sám jsem diktoval co se má dít. Z naší smrduté kanceláře jsem se přestěhoval do klimatizované pracovny, rozhlédl jsem se ze své kukaně skrz roletky do míst, kde jsem donedávna trpěl a pousmál se. Pak jsem usedl do koženého křesla.

Aj -  tu mě něco strašlivě zasvědilo v zadku!!!!!

 

15.10.2015
Co dělal kouzelný dědeček za mlada

 

Každý snad, i v dnešní době, ví, jak vypadá takový kouzelný dědeček; dost možná má dlouhé fousy a vlasy, které používá jako antény, vypadá na první pohled omšele a sedává na místech, kde by ho nikdo nehledal, ačkoliv se zjevuje vždycky jako na zavolanou. Ale všecko může být i docela jinak, protože kouzelný dědeček dozajista umí měnit formy, a když chce, nenechává se poznat. Proto se může objevovat také ve formě předmětů a nebo rostlin, hub či stromů, nebo dokonce splývá s davem. Málokdo ovšem už ví, co takový kouzelný dědeček dělával za mlada, a tak já, protože jsem pár takových kouzelných dědečků již potkal, vám to povím.

Tak předně, rozeznáváme dva typy kouzelných dědečků. Ten první se zjevuje na svět rovnou jako kouzelný dědeček. Ten druhý typ se rodí jako obyčejný kluk nějaké obyčejné mamince a tatínkovi, a povětšinou své kouzelné vlastnosti projevuje jen pokud chce a komu chce. Někdy jeho rodičové netuší celý život, že se jim vlastně narodil kouzelný dědeček. Celé to rození má docela složité zákonitosti, které není nic platné lidem znát, poněvač je to pro nás asi jako když by se někdo snažil naučit kozu počítat – taky jí je to hovno platný, leda že by se stala kapitalistou a začala mamonit, k čemuž má samozřejmě každý zvířátko přirozený odpor.

Nicméně kouzelní dědečkové se přece jenom něčím od obyčejných lidských dětí liší. Vědí za všech okolností, co se stane a také rovnou vědí jaký kdo je. Většinou však jejich rodičové tyto vlastnosti nepoznávají a svoje dítě sekýrují a napomínají a myslí si, že je jejich potomek "nějaký chytrý" a drzý, až se ten nakonec rozhodne jim nenapovídat a nic už jim neříkat. Kouzelný dědeček si totiž vždycky, za všech okolností, myslí svý, protože ví, že kdo chce kam, pomozme mu tam. No a tak se stává, že kouzelný dědeček je nepoznán již ve svém útlém věku. Takový kouzelný dědeček – dítě, se díky tomu již těší, až bude svým pánem, až splní všechna přání svých rodičů a bude si moct jít po svých. Než se tak stane, tak chodí většinou normálně do škol a vyslechne si všecky ty hrozby co tak dospělí lidé říkají, počkej až půjdeš do školky, počkej až půjdeš do školy, počkej až půjdeš na střední, počkej až půjdeš na vysokou…a nakonec počkej, až budeš chodit do práce, tak uvidíš…Jenomže to je samosebou zcela zbytečné kouzelnému dědečkovi říkat, jelikož už dávno všecko ví a ví, že se vůbec nic nestane, a že se vůbec nic neuvidí, a tudíž si zase jenom myslí svý. A jelikož se nakonec nemá s rodiči vo čom bavit, tak hned jak to de mizí tu do pokojíčku, tu do přírody, tu do dílničky,  a nakonec stejně skončí v hospodě, protože tam si může trénovat svoje schopnosti nejlíp.

No a to sme u toho, kouzelný dědeček může za mlada dělat úplně cokoliv a může to být kdokoliv. Ale jen mu dejte šanci, aby vám vyjevil, co si myslí a hned uvidíte, že je kouzelný. Takže, pozor na kouzelné dědečky za mlada, neb jejich moudrost nezná mezí, a za všech okolností si myslí svý. A pozor taky na kouzelné dědečky v produktivním věku, protože ty už si dělají lautr co chtějí, tu pomáhají, tu usměrňují, ale za všech okolností s dobrým srdcem a z lásky, a vždycky si myslí svý, protože prostě ví. Takže pozor na kolemjdoucí  milé děti! 

 

 

13.10.2015
Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu

Když ze spánku tě budí krutá předtucha

Vaříš si čaj a doufáš,

že je to jen psychická porucha

Pod očima kruhy

Ženy spí

A pořád znova mezi doušky:

"Válka, válka, válka!"

Lidé jsou nedočkaví,

tečou jim zlý sliny

Zradili své syny

A zase znova:

"Válka, válka, válka!"

Do jara, je to jasné

Kdo jiný by zachránil fau-vé

Než náhradní výroba užitkových vozů

Na vožení raněných a jejich úrodu

Svět se zbláznil, říkají v televizi

A zase lžou, protože blázní lidi

A zase znova:

"Kup si teplý ponožky, bude chladno

Rýže pár pytlů

A teplý prádlo!"

Děti už dlouho neviděli tanky

A pískat pumy

Taky neví co je hlad

A nemaj čas si hrát

Zato kňourat vo ajfoun

To fakt umí každej smrad

Rači du spát, vždyť už svítá

A v uších mi zní Bhagavadgíta

V mlhách chrám svatýho Víta

Někdo volá: "Zneuctili vlajku!"

A pod tím jen tisíc lajků

Bratr proti bratru, dejka!

Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu

Ale rači Švejka.

 

traigunjavišajá védá
nistraigunjó bhavárdžuna
nirdvandvó nitjasattvasthó
nirjógakšéma átmaván
8.10.2015
Aktuálně věčná otázka o pohybu, ale možná spíš o množinách

Vstřebatelné nevstřebalo nevstřebatelné

nevstřebatelné vstřebalo vstřebatelné

nevstřebávající vstřebalo vstřebatelné

vstřebávající vstřebalo nevstřebatelné

je třeba To vstřebat, vstřebávat?

či je třeba nevstřebávat?


A další otázky ke vstřebatelské praxi:


Jaký je rozdíl: vstřebatelné x nevstřebatelné; vstřebávající x nevstřebávající?

Je strach vstřebatelný?

Je smrt vstřebávání či nevstřebávání?

Lze Boha vstřebat?

Kde se bere ta potřeba, a je jí třeba?

Některé látky je třeba protřepat, aby je bylo lze vstřebat.

Vznikají nevstřebatelné entyty současně s nevstřebávajícími?

Lze vstřebat, co nemá kontury?

Lze to co má kontury vstřebat?

Zaniká potřeba vstřebáváním? ...či tříbením?

Vstřebat všechny problémy svým vstřebáním?

Vyřešil jsi již otázku vstřebatelnosti a to jak jevů, látek, informací, bytostí či věcí?

Ne?

Pak ji bude třeba vstřebat!

Jak jsem to proboha myslel - tedy - sem s tou vstřebatelností!

Vstřebat či nevstřebat!

Toť otázka, kterou je třeba ... nebo ...

21.9.2015
Televíze

Televizi nemáme

jdou z ní divný barvy

Lezou z ní démoni

Přímo dovnitř hlavy

Život je dost složitej

Tak nač si ho kazit

Nač se dívat z povzdálí

Lepší je ho zažít

Lepší než přijímač

Když už

Rači vokno

Obraz co jde přez družice

Můžeš vidět rovnou

Howgh!

19.9.2015
Zápisky Kolemjdoucího

Jako suchých nítí ponořených plavců je těch, co srdce mají tam, kde by mělo bít.

19.9.2015  (upr. 29.9.2015)
Cestář

Byl jsem cestářem

svou práci měl jsem rád

Bylo jí akorát a nebyl nikdo

Kdo měl by do ní hnát

Cesta byla přímá

Ve dví půlila svět

Ve dva směry dávala pohledět

Odrážela čas...

Na podzim bylo listí mést

V zimě zas

Sněhy hrnout v mez

Nosila krále i šašky

Ty kdo spěchali, nebo se courali pěšky

Byly doby, kdy jezdilo se tam

A po nich, vždy čas cesty zpět

To mamonáři chvátali, kam bylo co nést

(A kdo nejel, tak tam aspoň hleděl)

Byl jsem cestářem, krásné bylo být

Pak přišel "blahobyt" a mě začali bít

Stal jsem se žebrákem

Neb nebylo proč mést

A cesta zarostla, přestala vést

Sedávám u ní a vídám krále i šašky

Ty co za sebou nechávají prach

I ty kdo jsou pěšky

31.7.2015
co je za zatáčkou?

začátek je za zatáčkou?

ale já vidim celou cestu

je za horizontem?

ale já vidím i za horizont

je ve tmě?

ale já tmu poznal a nic jsem nenahmatal bez světla

poznal jsem i světlo

co cáká z očí

co ze tmy vytrhává předměty, pocity a stvoření

jako kouzelník pokustón

tahal jsem králíky z klobouku

tak co jako?

31.7.2015
...jedna noc

Vyprávěla jsi jeden z tvých dalších příběhů

a mezitím si pomalu zavírala dveře

zatím co jsem usínal

stráže sem nechal jít do kasáren

aby nás nerušili

a ty už si měla sbalený to málo co máš

a vsadilas mě do příběhu

jsem jenom démant v tomhle náhrdelníku

a nechávám se nosit

ó magdalo

jak jsi tichá v tom ranním šeru

ani prach co s ruchem dne se zdvíhá

ani hlahol trhovců

ani strach

až se ráno probudím

nechám ty sráže vzbudit

a prohledat věž

nenechám zlostí cloumat svým majestátem

ale v nitru budu hořet

a já ten plamen vyšlu s mým nejvěrnějším

a tomu pak setnu hlavu, až tě přivede

protože vím, že tvému kouzlu nikdo neodolá

ach, můj nejvěrnější

ženy rozhodují o životě a smrti!

23.7.2015
muší?

muší tělo bejt muší, nebo bejt muší nemuší?

muší bejt muší

a co nosní dírky taky muší?

A prdelka švestková

to je tim potem nečistym

nečistota a čistota je výplod mysli, kerá je sama nečistá

nečistá?

nečistota a čistota mysli je sama nečistá

mysl je muší farma

muší mysl tolik farmařit?

farmařiť

nebo může

nebo chce, nebo nechce

co chce kde chce kam a proč

kolotoč

haf!!!!!!!

do očí kočí bičem syčí

do moči ti obočí skočí

jež ti z údu vyskotačí

hele borůvka se z nosu tlačí

vysmrkáš se fialově

fialový vítr v hlavě

v Čechách nebo na Moravě

sem tam a nebo tady hravě

projedu si mozkem hrábě

co zustane není v trávě

víno pijem na Pálavě

do kundy strčí ruku krávě

zootechnik s praxí hravě

aby oplodnil jí zdravě

co před tím vzal samci bravě

bravčová konzerva!

kolotoč, beru si kohouta

ten kokrhá a má pěkné sedlo

taky se kolíbá dopředu dozadu

pozor, na hřebínek, bradu

touha je klam

touha tě zradí za zatáčkou

touha tě zabije a znova zrodí

touha tě zklidní, aby tě vyhodila ze sedla

touha tě sklidí

touha je zázrak kámo, zázrak

kama je cesta, brácho!

je víc než čundr

na mejch čundrech je nuda, jelikož tam nikdo nebejvá

 

21.7.2015
vo tom našom tajnym skládačkovym gangu co napdnul Prahu

neměl sem tu kunu sežrat

rozumim teďtomu, co říká a to není prdel

naštěstí nejsem sám, sou v tom i Tři kamarádi

kerý sou ve skutečnosti čtyři nebo i víc

tři je jenom zástěrka

ano, jsme to my, noční gang na skládačkách projíždějící Prahou!

my sereme na vokna drahejch bouráků a mezi automatický dveře vobchoďáků

my se zabýváme urážením přizdisráčů a rozkladem jejich systematické pomatenosti

jsme to my kdo si užívá šáša bukkake hezky pěkně těch kundiček s drahejma kabelkama

ano, v přestrojení se vydáváme do vašich televizorů a přehryzáváme vám kabely

a vykonáváme svojí potřebu v těch bednách a vy na nás čumíte ani to nevíte

vy vymytý mozky prací a papeženstvím

sereme vám na vaše hlavy

a na hrudi se skví Trimuskulus

a pod vašima skalpama je vyrytej nožem

nožem našich srdcí

kerý ostří vaše bezcitnost

(šáša bukkake je nová odháčkovávací metoda keru mi naučil sám guru jaru)

20.7.2015
O hledání srdce

všecko se děje tak jak má

všimli jsme si, že emoce a city nás oslabují

všimli jsme si také, že jich je ale třeba

jednak pro to, aby člověk poznal svoje srdce

aby docenil hodnotu stvoření

abychom se nestali člověkem bez srdce

abychom poznali, kdy nám ho chtějí sebrat

všimli jsme si, že po každém oslabení přichází poznání

a moudrost je veliká

a s moudrostí přichází moc

moc poroučet

oblakům, hvězdám i ptákům

a zase ta stejná otázka

jak neztratit srdce

7.7.2015
bububu

jsou
velký knihy a tam to všecko zapsaný je, velká kniha hříchů se to jmenuje
zatím spí, ale až spadne na zem tak se zapráší a dostane se všem
jeden s holí se utká co zadnici štípe
jiný ambrózii, manu a med co z nebe dobrým do úst kane
a ústa pro ní jsou v srdci lačná
těm dobrým jazyk velký a chuť značná
těm zlým ještě větší jazyk
ale co do chuti jen pelyněk

Vtěch knihách není minulost

jen to co z ní vzchází

v těch knihách není zlost

není tam kde člověk byl, co kde vzal,

jen to co s sebou vozí

 

29.6.2015
O vědění
víme toho moc
ale nevíme jak s tím naložit
občas
jindy zase tím plýtváme
a rozhazujeme jak právězbohatlý
chudák
29.6.2015
Podzim

sem se na podzim narodil

a

když cejtim podzim, tak cejtim smutek

nepopsatelnej smutek z pomíjivosti...

něco jako bývá za soumraku někdy

ale za soumraku se to děje rychle

tak člověk nemá čas se do toho položit

a nakonec se z toho získá energie

z podzimu taky přichází energie

ale průvodním jevem je ten smutek

neni to nic hroznýho

jenom by se to dalo nazvat

smutkem, který nejde sdělit

nebo i když dva lidi zažijou to stejný a maji stejnej pocit, ten smutek

tak to furt není to spojení absolutní

kerý by zrušilo tu touhu

takže jde možná o touhu…

je to energie a ta se nazývá různě

pomíjivost, totéž

to je z tý hry

sme udejchaný a teď ležíme a mraky jdou nad hlavou a víme že za chvíli musíme domů, že nás budou volat rodiče, a my cítíme tu touhu být venku za soumraku...v seně

cítit chlad z venku a teplo od toho druhého a ze sena...a tolik vůní co se zapisujou do srdce

chvilku sme uvěřili na nedorozumění, na bodnutí do srdce, abychom se ještě víc zakousli

no

upíři sme…

mírumilovný

co maji rádi krev

svojí  - i toho druhýho

pujdeme na vořechy někdy na podzim

loupat je z kůžiček

a vobčas si dát jednu hořkou

 

9.6.2015
To nejcennější skryto bývá hnusem

 

Na rohu ulice starý, snědý, větrem a ohněm ošlehaný muž sedí

O zemi opírá se svou sukovitou holí

Oči hluboké má a jiskru tam

Čas rázem ztichne, vítr je ten tam

 

Jindy zas na schodnicích v plášti ze staré pokrývky

Bosý a lejny zaneřáděný lidskými

Vidím jeho svatou ruku, kterou ač nezvedá, jdu blíž

Ptám se jakému přání mohu říci budiž

On dí dej mi korunu ztrpčeným hlasem

Divím se, té doby pro jednu nežebrá se

Slyším a žasnu, v slovech vidím, ano Já, tu jsem

Sedí svaté skryté hnusem

A zas to hluboké oko

Pomáhám mu vstát, situace jako ze sna

A v dlani jeho, koruna leskná

 

Pak po létech v jiném městě povědomá tvář

Silueta klidu jeho stoje vrhá zář

A stále dokola v myšlenkách zas a zas

Volá mě, slyším ho: „blíží se tvů čas,

Opustíš ženu dítě i statek

Vrátíš se k nám nazpátek

Skončí tvoje oddaná tu služba

Jen ještě chvíli drž, Pán tě líbá!“

 

Stalo se pak také, že vtělilo se do ženy s krásným obličejem

Z kmene kde tu krásu ničí stříbrem co zabodáno v něm

A v zacuchaných vlasech prach a zdobí se tím co najdou

By uctily krásu tu pomíjivou a ztratily strach

 

Po tři dny jsem ji potkával v různých městech

Rozmlouvala se mnou činy

Tu seděla na nádraží jako by nic

Jindy ukázala se mi jak obelhala hlídku obchoďáku

Kdy ukryla kradenou cetku v šátku

V tašce plné zbytečností

Nachala se prohledat a pak zakryla jim oči vycucaným bombónem

A nakonec v prachu na kůlu na ček teku

V lotosové pozici držela hlídku  

 

A stále dokola v myšlenkách zas a zas

Volá mě, slyším jí: „blíží se tvů čas,

Opustíš ženu dítě i statek

Vrátíš se k nám nazpátek

Skončí tvoje oddaná tu služba

Jen ještě chvíli drž, Pán tě líbá!“

9.6.2015
Výpadek

Nastal totální blackout - hrozný!

Z nebe padají špijonážní drony

9.6.2015
CTRLALTF4DYLÍT

Vypadnul systém

Nejdou staničky, nejdou ani naše počítače

Lidé se nám marně snaží dovolat

ale nejde to

telefony jsou totiž napojený na internet

Nejde ani wifi - bezdrátová věrnost

A všecky naše jména jsou v cloudu

A ten mrak je snad někde v Americe

Za to jistě můžou anarchisti...nebo teroristé

v lepším případě bezdomovci

Snad bychom se  o příčině mohli večír dozvědět ve zprávách

ale televize je napojená na internet

a rádio se už v kapesní formě téměř nepoužívá

Kolega byl ráno nervózní a ve stresu

Než sem mu vysvětlil, že by se měl radovat

Konečně se spolu zase začnou lidi bavit očima

A ani my se nemusíme dívat do monitorů

 

...ale spolupracovníkovi se stejně ještě klepou ruce

zdá se že neslyší muj hlas a pohled má do dálky

po chodbách choděj lidi jako mátohy

a mačkaj ctrlaltf4dylít

 

 

4.6.2015
Dáte si kávu?
nevedu

nemam čas

spěchám

dej vědět, teď nemám čas
jsu na schůzku
jede mi vlak

zavolejte mojí sekretářce

telefon najdete na netu

vyplňte tady to a dejte to do schránky, vedení se rozhodne

do čtrnácti dnů dostanete odpověď

jesi nemáte účet u komerčky tak nic nečekejte

nemáme vás tady v systému

doložila ste doklad o doložení?

zkuste druhé patro

ne tady ne, děte do třetího...

musíte na pokladnu do prvního

dali vám doklad, tak to vorazítkujeme a můžete do čtvrtýho

dobrý den

jak vám mohu pomoci...

kávu?

hned to bude, sedněte si tady

já vím je to zdlouhavý proces

ale mohu vás ujistit že náš úřad vás informuje

a kdy to bude?

jak kdy

Opakuji, náš úřed Vás in-formuje

aha

a kdy bude výsledek

brzy

výsledky...máte doklad o zaplacení?

...budou brzy

ještě jsem si tady ve vaší složce přečetl že nemáte účet u naší spořitelny a pojištění, tak to vás pošlu do druhého patra

a pak již můžete na sekretariát do páteho

dobrý den

sekretariát

ano ano,

ale váš účet začne platit až zítra prozatím pro vás nemohu nic udělat

přijďte v pondělí

ve čtvrtek je státní svátek

dobrý den

ale vy nemáte na účtu žádné paníze

musíte si založit ímejl a ebanking

a zaslat na něj z check pointu nejaké bitcoiny

rozumíte!

dáte si kávu?chci aby mi někdo věřil

musim si jít podrbat přirození ale tady ne je sem vidět

na záchodě je kamera

ale tam to zakryji kabátem dáte si kávu?


3.6.2015
Srce
srdce má rádo vítr a volnost
srdce nám chybí
tady u gringů v systému
utlačili ho tíhou argumentů
rozřezali do segmentů a oborů
opili ho tupostí alkoholu
natřeli na bílo
a krev nalili do strojů
co cítí sami
co si máme myslet
srdce má zalité hlavně
a muška ubroušená zákonem
a na srdci struky obsazené mamonem
a touhou dělat věci "správně"
3.6.2015
ramada
ještě vodškrtnout nějaký bizarní polohy co ještě neznáme
třeba sex ve stoji na hlavách
ale to musim začít trénovat
...umíš provaz?
to by mě taky zajímalo
a exkurze podhlavních orgánů ženy
sex do zadečku ještě jednou
a do pusinky dvě hodiny
sepíšu si to všecko a pak si to vodškrtnu
v televizi to neni vono
sex ve třech mě nezajímá
pokud to nebudou dvě holky, ale ani tak mě to nezajímá
rači se věnuju jednomu pořádně
a ten klistýr
ten taky
třikrát
a pak hladovění
a čtrnáct dní ve tmě
to je taky dobrej sex
a chůze bosej
a nic nechtít
ležet v trávě
cvrnkat kozí bobky
pozorovat hmyzí komůrky v kravim lejnu
a voči naší dory
a hlavně ramada
dřevěná ramada
tam budu sedět celý dny
a pozorovat jak rostou kytky a tráva
a jak pochoduje mravenců armáda
a ticho bude hrát na tibetský mísy
a ženy budou krášlit dům
krásou svých těl a vyšívaných šatů
jídlo bude skromné
ale život bude sytý
1.6.2015
volejte řediteli
je to divadlo
vesmírný divadlo
ty na to nevěříš
tak to nevidíš
to máš jako řeč kamenů
nebo stromů
nemůže to slyšet někdo kdo na to nevěří
v tom se plete celá věda
celá tadle civilizace vytváří dojem že je to obráceně
že si to nesníme
ale že musíme žít to co je
pracovat, nenávidět, plodit děti
v klidu sedět
nedávat nohy na sousední židli
neházet houbu na tabuli
nedrtit křídy
nepsat na tabuli píča
nemít víc manželek
nemít rád cizí děti
myslet si že sou cizí
sledovat televizi
pak se o tom bavit s dalšíma co to viděli
ovšem podstatná je tvorba
bůh tvoří
tvoří vznikem nového, nebo udržováním starého, nebo ničením starého
toť jedna a táž věc, jedna síla a atribut božství
je možný vytvořit boty
je možný je nosit co nejdýl bez opotřebení
nebo je možný je zlikvidovat okamžitě
je taky možný chodit bosej
nebo po žhavym uhlí
nebo po ledu
všecko je možný a svět je magickej
neuzavřenej
tvořící se
nikdy ne zcela vysvětlitelnej
ale pochopit jde fintou
ppo částech
a pak to složit
vidět že to nejde do sebe
že je tam toho víc než těch dílů
a pak to třeba uvidíš jasně
mezi každym okamžikem
je sto dalších okamžiků, který tu nejsou pro tebe
mezi každou pikosekundou se na tebe dívá tisíce jiných bytostí
ale ty je nevidíš
protože oni mají schopnost vidět 101 okamžiků
zatímco ty zíráš na jediný políčko filmu života jehož si součástí
oni vidí několik dalších dílů
tak jak by nemohlo bejt něco možný?
a jak je možný, že nám to pořád říkají?
není to vědecky možné a nebo alespoň nění to prokázané
jaký mají důvod?
ve světě kde se nic neděje jen tak
samo o sobě
bez příčiny a následku
jak je možné, že jsme z vesmíru udělali krychli?
když vesmír je bez tvarý
a je jenom na nás jaký tvar mu dáme
jak je možné že existují normy ve světě který normy nemá
nechali sme se opít tou hrou?
uvěřili sme na její pravidla a ta jsme přenesli do reality a ta realita stala se pro nás skutečností
vyhodíš figurku a zemře tvoje tělo
dostaneš infarkt
protože tě to tak rozčílí, že...
tě polije horko
věříme na to žče kunda vypadá tak
a čurák vypadá onak
věříme na pohlaví
a na jejich přitažlivost
ale co když kunda je květina a čůrák je čmelák
a co když kunada je auto a čůrák je člověk
¨co když vlastnictví je kunda a jeho uskutečnění čůrák
co když je zahrad kunda a člověk je čurák
co když čurák je mrak a kunda je země
co když kunda je hmota...
a čůrák je ideje
že vousy rostou...rostou...hmota
a kdo hmotě říká staniž se vousem a rostiž do délky
kdo řekl že to co vidíš v mikroskopu není jen další projekce mysli?
další víra
další katedrála
a tady v kundě rodí se homunkulus
kde
v prázdném místě kundy
?
zrozen z nesmyslu vajíčka a pitomosti spermie
něčeho tak neuvěřitelného
je to jistě nějaký šprým
že z ničeho rodí se něco
a šprým je i to že z něčeho nebude nic
atom, je holý nesmysl
jedna z nejsurrealističtějších imaginací
a spermie
to snad ani nejde říct
jak směšná je to představa
nebo ten klíč
klíč piva
otevírající skříňky
tekutina ovlivňující mysl?
a když si zvykneš na adrenalín, nebo na zamilovanost...
jako notorik
v oku to musí vězet
že člověk je uvězněn v realitě
v rychlosti okamžiků
šmíruje tě
nepoznaný
dechberoucí
nezničitelný
divícíse
obdarovávaný
darující
klanícíse
uctívaný
milující
nenáviděný
jasný
utajený
jediný
avšak rozkouskovaný
nebo ona
?
jaké má podhlaví
krk
hruď
boky
nohy
ruce
puzení
lejno
touha spojit se
a explodovat
?

 

1.6.2015
O dětech na ulici

o dětech na ulici

co jedí zbytky vod bohatejch turistů

že sou na tom hůř, protože nemaji obzory

a možnosti

ale já vidím turisty jako lidi co prchaji

zatímco ty děti jdou životu vstříc

jsou tedy na pouti

a pouť je tu pro radost

zatímco prchají uprchlíci

ti, vyhnaní z ráje

a o nich je had i jablko

ne o prosťáčcích, kteří budou téměř donekonečna snášet jejich úklady

ani o obyčejných lidech kteří se jim budou vždycky radši klidit z cesty

ani o moudrých, kteří vidí jejich nekonečné pachtění a točení se v kruhu, ve kterém se nakonec unaví a pojdou v prachu

kvůli nim a jejich strachu je stále víc zákazů, a život se podobá víc a víc peklu, ačkoliv to peklo vytvořeno je v zahradě

my budeme téměř donekonečna snášet jejich nenávist k jejich vlastní podstatě a duši

ale oni nebudou šťastní ani naokamžik, zatímco my se budeme radovat když budeme mít chvíli oddechu, když oni budou oddechovat, lapat po dechu, než budou dál valit ten svůj kámen a mi jim budeme pomáhat
... a oni na nás plivat
30.5.2015
Zahyneš na lásku

svině andělská

chytnu ti vlasy

a vyrvu ti je

nikdy to neskončí

toho se nenajíš

nenaplníš

neosvobodíš

skočíš rači z vokna

protože si budeš myslet že ty křídla dovopravdy máš

chci tě mít

jednou za měsíc

jednou za rok

třikrát denně, čtyřikrát

na vostrově anebo v nějakym hotelu

někde uplně mimo

aby vo nás nikdo, nikdo nevěděl

jednou za rok přijedu

a zhebnu v tvym klíně

pak se potkáme kdykoliv jindy a budeme jenom cizinci

 

v baťohu budu mít jenom vobrovskou bílou nafukovací peřinu,

hebkou a měkkou

bude plavat po zemi

a my se v ní topit

dusit já tebe a ty mně

cítím hadí sílu ve svý páteři

jde mi až do zátylku, cítím jí v čele a v rukou

můžu tě vyhodit ze člunu do vody a pak tě čistou vtáhnout zpět

v kopřivách tě nechám zemřít a v jitroceli tě vskřísím

vůně trávy a nekonečna

kůže a mléka

prolétne včela a ty se otočíš

za zvukem vesmíru

pak mi vrátíš oči a já se v nich utopím

a vyskočim ti zadkem ty čůzo

další jemnohmotnej výron

cucej mi prsty

já tobě nohy

spolknu tě celou

a usadim do polohy

že nebudeš vědět kerej otvor je na co

kde máš ústa a kudy se kálí

bindů tě zapálí

a pak budeš brečet

brečet budeš za to všecko co si udělala

za tu propast

za tu hloubku (sindhu)

za to město pod náma

za smrt i narození

za ráno a probuzení

za noc a poblouznění

za šakaly, který blouděj nocí a slídí tmou

větří stopu, jdou za tebou

a mistr, mistr lóže

bude klečet

a bude plakat

protože todle kouzlo boří chrámy

kosí vojska, armády

pouští vodu z nebe

a vítr od nikud nechá vznikat

až v trámech praská

tam co jsi schovaná

mezi trusem holubů a měděnkou

choulíš se zimou a nahotou

špinavá

bodá, bodá tě do srdce

mistr je zamyšlen

dívá se do prázdnoty

a ty to cítíš

kolena se ti chvějí

a kůži máš jak čerstvě oškubaný pták

křičíš: „ bodni ještě!“

nohy jsou kleště

a ty jimi trháš ten hřeb z těla ven

ale on je ve tvrdém dřevě zatlučen

mistr se dívá na nebe

a ty řveš a zhluboka dýcháš

a padáš mu k nohám

teď holubice bílá

zvedne tě a dá na prsa

ještě se chvěješ

drápky se zamotáš do vlasů pod košilí

a zahyneš

zahyneš na lásku

 

27.5.2015
Pneuma tiká
vobčas je lepší píchnout kolo
a pozorovat prach
usazenej ve spárách
a kamínky z cest
to kolo ničí všecko co by chtělo kvést
a budí strach
když s nabírající rychlostí
ruší klid našich kostí
kolo je vrah
co rodí s bolestí

 

26.5.2015
Mamonvill

Navzdory pomíjivosti řeka dál strhává písek a štěrk

Pro všecku marnost světa slunce…

Pro všecku marnost světa slunce znovu vyjde

A zbytečný byl i psův osamělý noční štěk

Na měsíc, chlupy ježe, vyje k tichu dálek

A já se náhle lek, že jsem Neználek

A že nejsem tady ale tam, v pusté krajině bohorovnosti

že to jsou moje kosti kerý lámou

A že sem na svý cestě nějak uhnul

Lunární modul se mi unavil

A tohle město, snad ne Mamonvill

Ječí do mejch vočí lživý hesla

A každej chová se tu jako kurva

I ten poslední kominík nenechá na sebe šáhnout jen tak

Světlo potáh divnej plak

A pořád znova říkaj co bude pak

A stále míň času abych byl

Nějak mě unavil –Mamonvill

Navzdory pomíjivosti řeka dál strhává písek a štěrk


Pro všecku marnost světa slunce…

Tak sem si vodškrt, že sem tu byl: Mamonvill  

26.5.2015
vo tej lásce nezištný
Pletu si lásku s vlastnictvím

jako pes běhám okolo boudy

možná ani nejde vo tvůj klín

jen o vůni rodný hroudy

říkáš že deš někam ven

že deš za jiným

ač nebortí se můj vlastní sen

sám si ho svou myslí zdrtím

jen abych viděl výraz ve tvých vočích

výraz zklamání a soucitu

jen abych upoutal tvoje zrcadla

a pěkně si je vočíh

jesi se v nich ještě vodrážim

jesi ještě žiju, jesi sem pes

a jesi s trochou štěstí

necháš mi můj řetěz

 

5.5.2015  (upr. 12.5.2015)
vo růstu vlasů
ne jako ti mladí

co jim zbývá dalších vosum časů

na to se milovat, nenávidět

my už máme jenom jeden den,

jednu noc, jednu hodinu, jednu minutu, jeden okamžik

tak neztrácíme čas ohledy,

když jdeme do Ixtlanu
ať hřmí

nebo padaj stromy

zraky máme neochvějně upoutány k horizontu a rukama se dotýkáme vesmíru

prsty jsou vpletené do těch stromů

a v zemi zarostlý nohy při cestě do Ixtlanu

my tomu v Čechách říkáme Praha

jdeme až na prah

až za prach

až rozzáří se v křídlech její krása

praho jsi uvaděčka
nebo přístav?

jsi trvalá nebo věčná

jsi skutečná a nebo jenom v oku nastřelená

nebo jsi muj poslední život


chlapi to tak mají

tak když vidí ženu

s kerou mají něco blízkého

hned vystrukují pindíky a šavlují s nimi jako furianti

a tak se to důležité schová za obyčejný nepokoj

a to pravé shoří ve víru vášně

není a nebylo poháru,který by se tím naplnil

snad jen ten který předem prasknul

když prst vůle na něj tolik hrál

nebo kdo otočil ten pohár a nečeká na to co spadne shůry

ale přiklopí to co je dole

a pak si na něj stoupne - udna

a tak snadnějc v hovnech plove ....

píčovinky, sentiment mě už neba

i když někdy za večerů

kdy jaro tlačí mízu hore

na svojí violu si hraju

struny, nejhloub podladěně

pínys mezi struny vsunu a cikády mě doprovodí

když k tomu sklenku rumu do vesmíru já se vhodím

kde je potom co pohledávati?
nikteré svrbění nesnaží se urvat
pozornost svou v absolutním rozechvění,
jsa v něm neustále pohroužen...kde je puzení?
není li touha
není li touha
není li touha - jaro
není růst vlasů stejně vzrušivý jako pohlavní rozechvění?
ano v tichu lze slyšet tiché šimrání množících se buněk...

 

5.5.2015
jaro

věru!
jak je krásná země v jarním hávu
nejraděj bych nacpal si jí do rukávu
a tak zase poznávám boha v mysli člověka
který se zhmotnil aby mohl polykat
všecku krásu i bídu světa
sebe samého v ní vetkav

 

5.5.2015
o nutnosti vytvoření virtuálního státu

je třeba vytvořit virtuální stát, nebo společenstvo, nebo komunitu, nebo klan, ne snad proto aby byl virtuální, ale pro nedostatek místa v reálném prostoru, ne snad pro to že by skutečně byl, ale proto že určitý druh uvažování stíní tak nějak životu. až toto bude vytvořeno je třeba začít růst, vést polemiku a zrát, zrát duchovně a lidsky. budiž toto společensto nazváno, pro nedostatek pojmů, opět lidmi, neboť první kdo přicházeli po něčem co se začalo zdát vyhořelé, v krizích, nazývali se povětšinou prostě lidmi, a také ze skromnosti. Poté bude vytvořena instituce, imaginární struktura založená na reálných-imaginárních základech, zákonech, chcete li právnická osoba, a nebo lépe, bude vytvořeno a prolobováno nové speciální hnutí, které bude jasně deklarovat o to že mu jde o to vykoupit lidi z otroctví, zvířata i zemia že je založeno na sdílení lásce a vzdávání se zbytečného, tedy duchovním růstu. toto společenství bude pomocí dárců a mecenášů překlenovat nerovnováhu jednotlivce v systému kapitálu, složí se na svoji zemi a to vzdáním se svého nadbytku ovšem ne bez ztráty individuality, osobnosti. Budiž toto vzniknuvší například pomocí crowdfoundingu a ti kteří v reálném světě již něco vlastní mohou se připojit také, dobrovolně, třebas vratně...těchto společenstev může vznikat kolik chce a mohou mít různá pravidla, ale v podstatě jde o jedno, vykoupit zemi a člověka z otroctví...jsem zvědav jestli proti tomu konsporační společenstvo postaví tanky, ale aspoň se uvidí kdo je člověkem a kdo nikoliv...neexistují hranice, existuje jenom láska...to ostatní je umělé a proto je svět v krizi...atd...nechceme si totiž stavět domy s povolením, nechceme muset pálit své zemřelé příbuzné draze vykoupeným plynem, když můžeme nasytit strom a nebo zvíře, nechceme si nechat kecat do výchovy dětí a nechceme se nechat chránit a pomáhat od lidí kteří to dělají pro peníze..atd.

5.5.2015
malovaný na skle

svět je malovanej na skle
tak miláčku, netvař se sklesle
spoza sklo svítí světlo
možná jen aby nás pletlo
svítí dovnitř nebo ven?
jsem z té otázky unaven

27.4.2015
Ta židle v rohu je přesně pro mě

Ta židle v rohu je přesně pro mě

Vidim nalevo, napravo mám přehled

Zlomená stěna kryje mi záda

To co je dál, tělo kamaráda

Ona mířila moc ven

on zas dovnitř

Na půli cesty se srazili

Pivo ulili a se omluvili

A pak se rozešli

Ta židle v rohu je přesně pro mě

Svět do vočí se mi vkrádá

a je rozpustilý

ještě jedno pivo naleju si pod klobouk

krotkým stane se ten černý brouk

stíny ho odkryjí

a on dovolí mi vstoupit do světla z poza stolu

přestanu klopit oči, vlivem alkoholu

a vyletím rovně do plamenů

židli nechám těm co přijdou po mně

do toho rohu

 

23.4.2015
KAIN

ŇIKDO        JINEJ TĚ NEVOBJÍMÁ

ŇIKDO        JINEJ SE NERADUJE

ŇIKDO        JINEJ SE NESMĚJE

JENOM        TY

 

ŇIKDO        JINEJ TĚ NETRÁPÍ

ŇIKDO        JINEJ TĚ NEZRAŇUJE

ŇIKDO        JINEJ TĚ NEBODÁ

JENOM        TY

 

JSOU TO TVOJE VOČI DO KEREJCH SE DÍVÁŠ

JSOU TO TVOJE TVÁŘE,

TVOJE SLOVA, TVOJE VOBRAZY

TVOJE RADOST I STRAST

 

JE TO TVŮJ KLÍN Z KTERÝHO SI VZEŠEL I TVŮJ BRATR KAIN

 

12.3.2015
O nutnosti se spojit a tíze

Pojďme založit sdružení založené na vzdávání se sama sebe

Všechno co dáš, toho se vzdáváš

Jak pak může dojít ke sporu?

A pak až doneseme jídlo, společně ho sníme,

V jeho barvách obydlíme hospodu

V ní budeme chodit nazí a sbírat dary hostí

A pak koupíme půdu a na ní se oběsíme štěstím, ne

Postavíme si z bláta dům a budeme si hrát na mámy a na táty těch domů

Časem se budeme tak znát, že se přestaneme stydět chodit nazí

Budeme se tak znát, že spolu přestaneme mluvit pusou

Ze vzniklého ticha vyvstane řeč zvířat, kterou Jiřík už dávno umí

jenom my jsme jí zaTím neuviděli

I voda mluví a oheň, ptáci to ví, vidí to z výšky

Pak se ozve smrt, která se s ostychem a ráda zůčastní našich setkávání

A my jí víc poznáme, bude-li mezi námi, a ona nám ukáže, že se nemusíme bát

Pak přijdou poutníci a kolemjdoucí, budou se od nás učit a my je budeme léčit

Léčit z toho nedorozumění

Jsme zřeci, i když dnes si říkáme blázni

Postavme ten dům uprostřed světa

A uprostřed toho domu zapalme oheň

Pomažme se popelem

Není nic

Jen kruh

Není ani karma

Je jenom pro ty, kdo mají tíhu

Tíha je tlačí k zemi, a tak se zdá, že je možné klesat

A tíhu si svěřila duše, která se nezná,

která se bojí a která hledá

Až se najde ve středu světa...

Kde je ta tíha?

 

12.3.2015
Nová práce

Konečně jsem po dlouhých hodinách a dnech přání a meditací objevil práci. Práci, co jsem si přál. Celé hodiny se mohu dívat z okna na řadu stojících budov, projíždějících automobilů, a lidí nebo homunkulů, kteří se taktéž projíždějí ve svých golemkarech, mohu také pozorovat vlající kus hadru, který mi ukazuje stav vzdušných mas u památníku na Vítkově, často bývá dnes napnutý a tak zřetelně vidím dva pruhy, rudý a bílý s tím typickým modrým vklíněním. Vidím také jakousi tmavou postavu, ovšem bez koně. A za tím vším se honí mraky a v nich plavou ptáci. Když se setmí, sleduji rozsvěcující se škvíry oken tvořící jakousi tajemnou abecedu signálů na fasádách domů. Ale teď je křiklavo. A holubi sedí kdovíproč stále na jedné a též střeše ve stádečku neboli v houfu. Zprava na budově odborů vysílají vysílače a přijímají přijímače. A to všechno je to co vidím za jediný den. A těch dnů jsou tisíce. Jen občas někdo zazvoní a já s jásotem přistoupím k pultíku, a když vydám přišedšímu žádané, usedám opět ke svému stolu o osmi kapsách nebo se procházím místností o čtyřech stěnách.

Již jsem vymačkal všechny příběhy a přednášky z jůtubu, taky už jsem všem odpověděl na fejsbůčku, stůl mám poklizený, nádobí je umyté, nože jsou naostřeny o dna hrnků, dokonce i ta stará nálepka je seškrábána a stůl je vyleštěn. Malý trpaslík se na mě usmívá z parapetu, můj tichý společník, přilepený vteřinovým lepidlem, aby nepadal. Jenom ta žirafa ještě není hotová, kterou kreslím do nejmenších detailů, chlup za chlupem a obrazec za obrazcem; někde v dálce, v představách, v budoucnosti, jak se mi zdává, vynechám prázdné místo, a to bude odlesk jejího oka, a ona ožije, někde v dálce, už né na papíře…někde v dálce.

A zase ta ulice, jen si to představ, čtenáři, den za dnem tikání hodin na stěně a střídání přestávek, hučících židlí kdesi ve vyšších patrech, s tichem na chodbách o hodinách.

Chtěl jsem ti říct jedno, je to jako v jeskyni, netoužím po ničem víc, protože tady je vše, odlesky světel, vítr i zvuky, pomíjivost podnětů i tichá přítomnost.

6.3.2015  (upr. 12.3.2015)
Ještě! Rka.

Procházela se houštinou svěží trávy a podrostu. Obdivovala krásu veškerenstva. Sem tam ulovila mouchu, motýla, a nebo můru. Na kamenech ohřívala své šupinaté tělo za slunných dnů. Odpočívala ve stínu kapradin a válela se v pampeliškách. Cítila svěží vůni země a hrála si s klacíky, jehličím a brouky. Rostla a pozvolna zapomínala.

Jednou se také tak procházela tou krásou, když, právě obcházela kmen dubu, si všimla něčeho dlouhého a mrštného. Zpomalila. Ono to také zpomalilo. Zastavila, ono to také zastavilo a začalo se to kroutit jako hádě. Přemýšlela: co jen to může být! Chvíli to pozorovala, ale pak jí po nějakém čase došla trpělivost. Vyskočila! Letí, letí… a už už už to má v zubech - když se jí to v posledním okamžiku vysmýklo. Tak, co jen to může být, číhala znovu. A ono se to znova kroutilo, jako by se jí to smálo. A to jí dopálilo a chňap! Chytla to mezi zuby, když v tu chvíli jí něco píchlo! Au! Zakřičela v duchu a upustila tu divnou věc. Ale hlodavec její mysli jí nedal pokoje, co jen to je? Kroutilo se to před ní znovu. A po chvíli váhání a přemítání: Hups! Zakousla se do toho vší silou! Au! Píchlo jí to jako nikdy předtím, ale neupustila to, jen co jí oschla slza a utlumila bolest, zakousla se do toho dál a znovu jí to píchlo. Už to začínala polykat, soukala to do sebe jako hada, naše milá ještěrka…a možná dosud se honí za svým ocasem ještěrka naše malá. Viď, Tomáši.

5.3.2015
Ty tu... lek!

Že moucha vnímá jinak, daleko rychleji, než člověk, to asi víte...Tak...Ale...

Co asi vidí moucha, když sedívá na televizi?

 

5.3.2015
O spisovateli, který zjistil, že to není on, kdo píše...

Za čínal je kotem, mluvil, když se mu chtělo, akdyž chtěli aby psal, tak to neuměl, dostával pětky...To nepochopil. Proč má psát? Proč ho za to pak tupí? Pak se na čas odmlčel, a skončil jsko básník. Tenkrát nikoho nenapadlo, že neumí psát jenom proto, že neumí psát. tak se naučil psát všema deseti. a konečně to z něj teklo a on pochopil, že mu říkali pravdu, že neumí psát...ale né tak jak to mysleli oni...on jenom neuměl tak rychle zapisovat myšlenky...jenom jedna mu jednou řekla...on umí psát, ale v hlavě toho má tak mnoho...tak, to pochopil až teď...že to nepíše on, ale zachycuje Ono. A konečně o tom mohl napsat.

5.3.2015
Dlouhá chvíle

 

Život je mandala z našich dnů

Prodlužujme si krátké chvíle

Vždyť setrvávání v klidu

Je tak skvělé…tak

Nenimrejme se v jídle

 

Co přichází, zase odejde

Obdivuji ty, kdo trpí pamětí

Ale myšlenky létají,

dokud nejsou v knize

pak se straní v pozadí

 

Uvnitř mě je pusto a rád bych zavzpomínal

Nevím však, kam jsem si dal brýle

Život vzpomínky rozmazal

Je tu jasný jen průzor do plenéru

Nač malovat chiméru?

 

Vhodíš kámen do rybníka

Až k tvým nohám na břehu

Dojde o tom činu zmínka

Kámen klesne ke dnu

 

Každý den je svatý

Ten rovný i ten kudrnatý!

13.2.2015
bez názvu

Vše co dělám je onanie!

13.2.2015
KLERIKA

Tak jako vlk beránka láká svým něžným zpěvem

cinkáním rajských zvonců a vřelým bekotem

Vůní svěží trávy a rozkvetlou pastvinou

tak i my v rouše bezelstných výtáme tě u svatostánku veselým rytmem

oslepíme tvůj rozum a ponoříme tě do vlažné vody prostoty

A zažehneme plameny naší akce

abychom tě nesplašili rychlým ohřevem

zatímco extáze uvrhne tě v klidné pohupování

my budeme pojídat z tvého měknoucího těla

Protože naší potravou je tvoje libovost

Pozvolna obereme tvoje údy a vysajeme morek z tvých žeber

Ty lidská bestie, tvá lebka mozku džber

a z toho džberu víno budem pít

Zatímco se budeš pohupovat v extázi

Budem čerpat sílu ze zahrad čerstvě poražených panen

Zatímco budeš kdesi cestovat

Přijdeš o místo kam se vracet

Uvolni své tělo, ať neublížíš chuti

A pojez s námi z rajského

Není nic než extáze a stvořitel ti dal ústa i jazyk

abys ochutnal rozkoše v zahradě

Tedy tanči a neohlížej se 

je jen jedna cesta po které kráčíš

3.2.2015
Válka je jako řeka

Válka je jako řeka

Chvíli vytéká a chvíli vtéká

Není první, není druhá

Je jen jedna

Jedna řeka, jedna bolest

 

Stíná hlavu pýše

Cizeluje odvahu

Moudrý vidí, kdo ji volá

A kdy stojí na prahu

 

Zlo jako klam a zrada

A hlavně lež a bohorovnost...

Hůl hledá svá záda

Obžerci hlad a post

Slyšíš, vyplouvá řeka na povrch,

Nebo to jen šustot suché trávy?

Záminky, absurdní podvrh

Hodina nenávisti – zprávy?

Chrám falešných proroků,

Ústa našeptávačů,

Jazyky jsou farizejů

Média z přijímačů

 

Říkáš nejvyšší rozlišení

Slyším samota zuby cení

Říkáš aktuální informace

Ptám se, kdo zabavit a koho chce

Bázni, člověče, je čas

Už rty dotkly se polnice


Něco zrůdného se chystá,

Když vládne bůh ateista

14.1.2015  (upr. 16.1.2015)
zahrada

přišel chlápek a řiká

co tady děláš!

to je můj obytný přívěs a já zde parkuji, řekl 

jsem

on vzal nůž a začal bodat do mého obytného přívěsu

pak jsem ležel krvácející na zemi

pro radost kolemjdoucích

ač v planoucích očích a vzrušené mluvě

si jí nebyli vědomi

byl jsem tenkrát sám v zahradě, v tom parku

když přišel ten pán

až potom se objevil strážník  

s dotazy

a starostí o mé vědomí a já se mu omlouval

že špatně parkuji,nevěda ským mluvím

pak přišly sestry a dali mi něhu

spravily mi ten můj karavan

a tak bydlím dál

v zahradě

14.1.2015
bílí tulipán

nechtějte po mně, abych cokoliv psal, protože jasně vidím marnost toho všeho a vidím i příměr: je to jako vstrkování prstíčku do prdýlky a jeho následné očichávání. je to marné jako tření lososů s touhou vyhrát, hledání stejných symbolů. je to vsunování kožky mezi kožky. je to potkávání potkaného. aplikace aplikátoru pomocí přípravku. pokus nasadit do hadice vysavače: pomůcky: vysavač penis a ženské bradavky nejlépe někoho jiného. je to hnus. náhle se zesílí zvuk a motor saje naprázdno. oči se vykulí na koberce vášně. protkány síťo-vinou žilek. buší-li ti srdce, budíš -li se ze spánku, jsi již ze všeho unaven, zřejmě jsi tu za trest. kartáčuješ svojí duši tarotem. opakuješ. viny. války. lkaniny jsou v úterý, dávaj tanec s vlky s prstíčkem na stromě seznamů kdo přežije, může se nudit. vrapovaná suknice. někdy to může vypadat jako utkvělá představa, ale to je utkvělá představa. já se skutečně trápím, protože i po vytrhnutí joysticku, po rozbití kabiny i všech ovládacích prvků, po zadření motoru a po výstupu na pravé křídlo, zase, zase jsem zjistil, že jsem jenom na zemi. nechtějte po mně nic co vám můžu splnit, chtějte po mně nesplnitelné, chtějte otevřít oči a začít novou tapisérii, platinová cupatina imodiový průjem. individualistický průmer. když jsem býval mladým, svět býval starší, mnohem starší. čas běží kurva pozpátku. ser slanou vodu. jídlo, zbytečná vděčnost, jako vděčnost za vděčnost. snad jedině hudba napodobí pocit z plastového nádobí. noc není část dne, je to celé období, dám si tady několik hodin psánku a až to ráno budu číst, oči zarudlé a víčka nateklá, celý den to budu číst, budu přezkakovat slova, nalezaje nových významů, budu se smát tomu bláhovému čitateli, radujícímu se z otupělé blaženosti, budu mu vděčný za vědomí že je to, čteno zpředu dozadu, odzadu dopředu, s vynecháváním písmen , slabik, nebo celých slov a vět a jejich náhodné zbůhdarmé a bezděčné zaměňování a nahrazování, budu vděčný, že stále čtu totéž...čtu to jako hudbu. proto mě nemůžeš urazit, proto se můžu urazit, protože můžu číst odkud chci a stále to bude tentýž text, text, text, pauza, text, pocit, text, nic, nic...blankyt, prázdný blankyt. slove se to mjaurrrrřó, ale tomu jenom můj kocomour rozumí. že věci nemůžou mizet! chu chu chu. tak se pozorně dívej na ulici. stále něco mizí a nikdy se to nevrací ty zákone zachování. támhle v parku sedí dáma s psíkem, naproti je pohozenej karton od lacinýho vína, stromy co odhazujou listí, blankyt s hlasy lidí, nebo hlasy andělů, prolétávajících holubů, usedajících nářků za chlebem v drobení, světlostín, světlo, stín, tamnota...bzzzz, prolétla včela, zpívá kos v bejlí a do banky vešel chlap s kuklou na ptáku-slipy, a nikomu, nikomu to neni podezřelý...voe! to bude mela...melancholie v zahradách na konci léta. lípy jsou dobromyslné, jejich větve mě lákají k uchopení, lípy jsou jako víly, nic nechtějí, ale jsou rády za každý dotek dětských rukou. Bože. do banky vešla žena s taškou vypálenou jako papriky.červený papriky, čili papričky...ty voe! pes čeká venku a ciklisti opakují dokola astále znovu neustále v kruzích pohyby, řeky by se jim smály, té jednoduchosti, a co teprve jejich kosti, kos tak mámivě zpívá, dejte mi jen jeden jedinej let, několik let, abych to viděl z výšky, moulové, vy koblížci, vy superarbitranti pro blbost, vy točící se stvůry...jsem tady na lavičce, nahý jako mladé lvíče a těžký jako puštěný ptáček. opilý jako lahev rumu. jste erotičtí správci věcí veřejných. moji molášci, chopte se mně. vlečte mně až tam, kam jen ptáci mohou. sezame sezame...otužilost...vyklubitelnost...vymahatelnost...vtělitelnost...ručitelnost...bezpráví v právním státě? ne, strašit se mohou jenom malé děti...do banky vešla justýna, právě že justýna nechala venku uvázanýho toho psa, psa svýho nářku a samoty, justýna s velkým J, jako jebat...děti zpívají: justýno, justýno, co to máš těžkýho, ty vagíno...a dále volají děti: aproximujeme a tím se přibližujeme k jistotě, justýno, spltíme ti to všecko, justýno, i s úroky per anum...hustý, no...bezdomovci nesmí sedět na lavičce, ledaže by nebyli rozeznat od pána s kuklou...justýno, dívej se na lípy, jsou krásné i bez lýčení?

14.1.2015
opička na stromečku

je to zdáli jako klanící se pavouk

ne snad kvůli tvaru jeho samotného

ale spíš kvůli síti, kterou lze za ním podvědomě tušit

ne snad že by se klaněl

to zdání vzniká možná jeho poutavostí, kterou přitahuje oči pozorovatele

je to cestující otvor

ne snad že by někam zel, ale tušíme za ním něco víc, co je naším zrakům utajeno

nepohybuje se a přece cestuje, protože ho následujeme 

a my sami se tedy pohybujeme, tudíž i on, ačkoliv nás vždy obklopuje

Je to tady

ne proto, že by se ho dalo dotknout

je to žena, přestože je jasně oslovován jako muž,

protože je zahalen

je to větrný jezdec

ačkoliv jeho povaha je spíš koňská a dusná

miluje válku i když je tichý a stojí v pozadí bavě se téměř mile

stojí ač je prázdnem

rši, nic si neupírající

Má dlouhý ocas a smějící se oka

skáká po větvích hledaje plody 

 

 

14.1.2015
Učit se, učit se,učit se

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

8.1.2015  (upr. 14.1.2015)
Underground is alive, live is underground

Poslouchám tady ten zdánlivě nekonečnej dokument o undergroundu

a zatim jsem tam neslyšel to podstatný,

že zase se tady nedá žít,

aniž bys zapřel svojí duši,

aniž bys usnul nebo se ožral

nedá se tady žít, pro nadbytek buzerace a nepochopení,

pro nadbytek těch, kteří se bojí a proto se furt do něčeho serou

...už dávno jsme propadli peklu, aniž bychom cokoliv podepsali

už dávno si dělají co chtějí s obyčejným člověkem, který chce žít v pravdě

pravdivě se mluví zdánlivě, jenom proto že význam slov byl změněn

dokonce i píča a čůrák nejsou jasné pojmy

A tak si  vlastně neustále lžeme do očí

Rekni ďáblovi ne!

Rekni ďáblovi ne!

pravda a láska se změnily v cinismus a demagogii, 

sobectví se dnes říká individualismus

volnost a přátelství se změnili v těsnost a zištnost

jasné osobní rozhodnutí se změnilo v systémové rozhodnutí

práce se změnila v biznis,

Nebo ty si myslíš, že je nutný za všecko platit, i když to nejlepší je zadarmo

rovní rovným platí

Svoboda tisku není sto kanálů hoven za který ještě máme platit

Je to spiknutí

Ty si myslíš, že je lepší otevírání kruhů než jejich uzavírání

ti, kterým se platí, rádi učí ty kteří budou platit

ale život učí

Nepotřebujeme splácet ten váš systém

Nepotřebujeme se klanět zlatému teleti,

abychom se na něm mohli podílet a stát se členy vnitřní strany

Je to podvod, je to podvod na druhé kultuře.

A proto je třeba nově se pojmenovat

a vůbec se nepaktovat s těmi, kteří se budou dál věnovat změněnému jazyku

Srdce to cítí a rozum to vidí

Dábel se přestrojil

Buďme silní! ...protože i tadle sračka je demagogie.

2.1.2015
Krásná Sabina ježto se proměnila v prsten

 

Krásná Sabina schovala svou krásu

Do velké hromady hnoje,

neb nápadníci byli otravní jako mouchy

 

…zaklela se ve zlatý prsten

A jen ten, kdo by obsadil ho prstem

Ten by si prc a, bon ami, mohl si hrát s jejími prsami

 

Krom těch much však jenom jeden soudruch

který táhl těmi místy pluh

Nasadil v něj shodou okolností svou radlici

V tom okamžení rozdrtil jí palici

A její tělo vmžiku se stalo…

 

hnojícím

2.1.2015
Tajemství

Kdekdo říká, že tajmství už bude brzy odhaleno,

jiní tvrdí, že žádné neexistuje

Někteří mají za to, že je stále proč ho tajit

Obávám se, že všichni jsou zcela vedle

Nikdo nic netají, a přece, protože jsem lidumil

Rád bych přece jenom něco zatajil…

2.1.2015
Di do prdele! Sundej si to tričko.

Pojď, pustím ti Metalliku, kterou kdys nosil já na triku

Ukážu ti sbírku svých bývalých přátel, kterým jsem nosil až před oči

Pro co sám jsem si ještě dosud neskočil

A tady se dala koupit zmrzlina, dnes ruina

Zlatý kolovrat zlatou nit přede, a ty se blbě ptáš kdo vede

Zasraný pocity

Drak je bratr hada, mezi nima zrada

Falešná pleš, falešná kštice

Papež je celebrita a rokenrolová hvězda

A to je taky dobrej artistickej obrat

Nebo způsob jak tě obrat o čas a tvojí spásu

Papež byl taky jednou muj kámoš, nosil mi chleba

Než stal se akciónářem sámošky, než začal prcat Madonu

Ježiš, tě vidí, kamera je támhle na baráku

Chleba se nerozdáva, chleba se kupuje, milé děti

Pojď pustim ti Nirvánu, ty chlíváku

Opijeme se tady dole v rudym pekle kde potem masky již jsou oteklé

Ty hovado, sundej si to tričko

Chleba se rozdává, je to nejlepší a proto zdarma

Chleba je hlad a bída…ani netušíš jakou mám pravdu, Sajfrt…

Jsem, vole, Nýjo, a chtěl jsem tě k svýmu růstu

Obžerství nebo hlad vede k půstu?

Vědma se mě ptala jestli bych chtěl kreditku, kdyby se mě neptala

Jestli bych se na to podíval, kdyby mi to neporadila

Jestli bych tomu uvěřil, kdybych o tom nevěděl

Ty chlíváku, ano, jsem vyčůranej

Chčiju na papeže, chčiju na Madonu, chčiju na Nirvánu tady na rohu

Protože vítr je největší papež, a dalajláma je falešnej, z číňanů je nadšenej

Katolíci si pěstujou svý araby. Bojovníci napadaji – sraby

Kleopatra byla královna

Faraón žere a fáraj oni, komunisti?

Di do prdele, sundej si to tričko

 

Sundej si to tričko

2.1.2015
Glossa

Pojídám sladké tu plody, nezpozorovav že had polyká mé nohy

Na hlavu serou mi ptáci a já zatím myslel, že legraci mám já a né ti racci

1.1.2015
Osvěta

 

Uvízli jsme v tomto labyrintu světla

Co nás dělí od pravdy, jen škvíra světlá

Dbej poutníče útlosti svého pasu

Kdo hledáš mimo jsoucnost spásu

Ach ouvej, zde dojetí, strast i smrt

Nenalézáš, ač podnikls již hluboký tu vrt

Podstata všeho skrývá se pod lampou

Tam vězí vypínač plátna se svou tlapou

Sem, chlapče leze se prý dírou chlupatou

Pryč však neodejdeš hrobníkovou lopatou

Hubaf!, touha, krmí tvoje přítomenství

O pravdě hovoří jen sprosté podobenství

Pták tvě duše bez křídel v hmotě se uhnízdil

Tak, romantik, v osidla umístil

Svůj šat i tělo toho koho kryje to roucho

Jazyk, dotek, oko i ucho

Z druhé strany dá se říci

Proč nepojíst sladkou tu píci

Vždyť co, lepší malý v hrsti, než velký na topolu

Za trochu štěstí, snadno strpím trochu toho bolu

Milný, ty který tomu tolik věříš

Počkám si na to, až se vzbudíš

Tvá hlava ač prý není jen věšák čepice

Tvá duše jen flusem pro Touhy slepice

Milý je ti hnilobný tu zápach

Vždyť, pravda, život bují ve všech stoupách

Ale přece pozor na ty slepice

S chutí serou na nebeský stupnice

Cestou hore bývá kluzko

Čím větší cit tím větší ouzko

Pozer dej na pád a na jeho bolest

V něm je ukryta jen další lest 

15.12.2014
Prázdnota

Vyrvané konečníky

Zduřelé nosní dírky

Popsaná prázdnota

Žaludky naruby

Dělohy

Pumpující srdce

Vnitřní zrak

Neviditelné tělo

Krev v žilách

Pustit si Žilou

Žilou je kapela

15.12.2014
Málo tančíme!

 

 

Je podzimní den, jeden z těch, kdy se snadněji dýchá, kdy vzduch je chladný, ale člověku není zima, kdy ohně hoří jasným světlem a spalují vše, co je obsaženo. Na náměstí je kolot, mamon, manon, lesk i bída. Hluk. Tady objevil se znenadání, téměř nahý, sádhu. Pomazaný popelem pomíjivosti, hořící plamenem čistoty. Jeho tělo, nádoba ticha. Vzbudil pozornost několika spěchajících, jiní si ho nevšímají. Prodejci hotdogů smaží klobásy, tramvaje syčící v kolejích. Teď, mezi lampami, mirně vlevo od středu náměstí, sádhu vytvořil kruh z kamenů. Sebral dlažební kostky vyrvané značkou uličníky. Rozdělal malý oheň, usedl k němu a s pohledem upřeným do svého nitra, nebo kamsi daleko do vesmíru. Kolem něj se utvořil malý zástup a ti zdrženlivější kryli svou zvědavost nepřímým pohledem. Muž si jich nevšímal. I já jsem se zastavil a pozoroval jsem ho opřený o strom, pozoroval jsem jeho dech a strnulost. Nějací studenti přišli ke mně a sebrali několik málo větévek, které tu, zapomněla povinná očista města, připomínaly neustálé plynutí a pomíjivost, několik mrtvých větévek. Přiložili je pak na oheň. Hlouček se mezitím rozrostl. Nějaké dítě pustilo hudbu. A pak, když se domodlil, sádhu vstal a začal tančit, tančil divoký tanec přírodních lidí, zprvu pomalu a potom stále prudčeji, šlachy se napínaly, jeho tělo bylo plné síly, byl jako šelma. Přišli policisté. Něco mu říkali, on jim nerozuměl, nebo je neslyšel, nebo je nechtěl slyšet. Jeden z policistů k němu vykročil, chtěl se ho dotknout a v ten okamžik projel davem vzrušený výdech. V ten okamžik jsem viděl, jak se ta bytost změnila, v jednu chvíli jakoby měla tisíc očí a množství rukou a nohou, byl to prchavý okamžik, ale viděl jsem různé tvary bytostí, ve které se proměňoval a zároveň jimi byl v jednu chvíli, pak zase tančil. Policista ztuhl a dál se nehýbal, pak si sundal čepici. Sádhu naznačil, aby se svlékl, nevím ovšem jak, protože jsem si nepovšiml žádného gesta, vím však bezpečně že nějaké udělal. Policista si sundal uniformu, stále se strnule dívaje, potom poklekl a uklonil se. Přijelo další policejní auto. Dav už byl větší a vpředu  bylo několik tančících lidí, zespoda nebylo vidět co se děje u ohně. Já jsem potom přešel výš. Bylo vidět lidi, jak nosí papír a potom i jiný odpad z popelnic k ohni, plameny dosahovali již výšky člověka. Oba policisté tancovali, z ohně stoupal dým. Do davu se snažili dostat noví policisté, ale lidé je začali svlékat. Přijeli další policejní auta. Těď někdo vystřelil, dav se začal divoce chvět, lidé se začali prát s policisty. Přijela zásahová jednotka, létaly dlažební kostky, vytryskla krev, vzplanulo celé město, vše bylo přetřeno nabílo…co bylo dál to už víš, tisíckrát jsi to prožil. Sádhu zmizel, možná to byl přízrak, možná to byla skutečnost, ale oheň zůstal, a i když na náměstí vyhasnul, hoří dál v našich srdcích a ta srdce míří ke světlu, ta srdce touží, ta srdce prahnou a mění. Neexistují žádné zákony, jenom Boží zákony a člověk je svými zákony napodobuje a tak to je do chvíle, než se zákony přikloní na stranu neřádu. Potom přijde někdo, kdo přetře zákoníky nabílo, aby připomenul oheň, a z chaosu povstane nový svět. 

 

10.12.2014  (upr. 7.1.2015)
O cestování a dobrodružení o Praze jako metafyzickém modelu vesmíru

Jsme děti a Praha je naše hřiště

Cestujem pěšky, koněm a nebo v břiše

Tak pojď si hrát, odlož svý úkoly

A netvař se tak vážně, vždyť nic tě nebolí

Jsme děti a Svět je naše hřiště

Cestujem pěšky, koněm a nebo v břiše

Jsme děti Země a Slunce je otec

Tak přestaň tvářit se jak ledoborec

Jsme děti, Vesmír je naše hřiště

Cestujem pěšky, koněm a nebo v břiše

Jediný co smysl má je dobrodružství, ne ty tvoje sračky

Tak netvař se jak kdyby vzal ti někdo hračky

Proč míříš pořád tam kde má peklo filiálky?

Radši zaklepej na skromný dveře Paliárky

Jsme děti a Praha je naše hřiště

Cestujem pěšky, koněm a nebo v břiše

23.11.2014
O právech

mám právo chodit nahý

mám právo nemít identitu a jen tak se potulovat po kraji

mám právo říkat si co mě napadne, dokonce i sprostá slova mají právo na existenci, sprostá slova vytváří sprostá realita

mám právo neznat zákony své země

mám právo na vlastní zákony

ale nikdo nemůže být nucen je dodržovat

mám právo se zabývat sám sebou

mám právo nevěnovat se společnosti, nebo nějakým nejednoduchým idejím

mám právo studovat pod vedením mnou a vesmírem mi uděleného mistra

mám právo být stále se svojí rodinou

mám právo využívat cokoliv co naleznu na zemi, pod zemí i ve vodě

mám právo studovat ducha

...

a mám i jiná práva, vy humanisti, individualisti a egomaniaci, prorůstoví kapitalisti a komunisti


mám právo milovat jen tak a nic za to nechtít


 

21.11.2014
Chvála pomalosti

 

Zastav se, příteli, a poslechni mou řeč

Zklidni svou mysl a šetři sil

Vždyť lepší je volný stav nežli křeč

Nežli rachot strojů je tanec víl

 

Ať kouknu kam kouknu všude davy pomatenců

nepřítomných neklidu přívrženců

Kdekterý klopýtá o prvého, lecjaký padá do prachu přez druhého

Za lomozného zvuku železného šrotu

Příteli, ty skutečně nemáš zapotřebí hrát si na holotu

Stavíš li zeď, opatrně ber do ruky každý kámen a promlouvej s nimi

než uvězníš je v maltu

Sádrokarton nudí i mě

A rovina je na hovno, každé dítě to vidí

Víc zdí, víc cesty, víc cesty, větší bol

Jeden na mě volá: Chlape, nesháníte zedníka, vida moje zabílené kamaše

A v druhém uchu slyším: Půjč mi prachy, seš mým kámošem

Avšak v rachotu lhostejnosti, bych to jen těžko slyšel, kdyby mi neřvali v moje slechy

Další křičí, buď tam v sedum,

jiný brečí:

už se to nikdy nestane, jen mě nevyhazuj z práce , pane

…no jo, ale co já mám s tebou dělat, dí ústa předákova

Prvnímu tečou slzy jako hrachy, bojí se že ho vykopnou z vesmíru

Řev, lomoz, nářek a třes, světla, sirény a dým z otrávených cigaret

Není už země peklo, proč správce dopustil tu změnu, proč opustil ho duch?

Kde je radost, kde je moudrost, kde je chvala pomalosti?

 

Zastav se, příteli, pozoruj ticho a dej srdci ples

Vsuň do řeči klid a v pohyb svůj noblesu

Žebrákům dej vše co máš dnes

Ať sami přijdou ke svým děsům

 

Protože, kdo chce tam pomožme mu tam

Život je nejlepší učitel

Každého umoudří příběh a dobrodružství

Najdi v sobě lásku, ta jediná, čím víc jí dáš, tím víc jí získáš

Peníze nám podstrčili za ní, a sedíme na nich jako na sádrovém vejci slípka

 

Zastav se, příteli, poslouchej ticho a ve tmě vynikne i malé světlo

Nedívej se vzad, ni vpřed, dávej a přijímej, avšak věz!

Kdo je tím dárcem a kdo tím příjemcem?

Kdo dává jabloním plody a šípkům barvu

Kdo podbízí se tvému oku?

Kdo tiskne se nejskromněji, až v nitru tvého srdce, aby nerušil tě při hře?

 

Zastav se příteli a poslouchej

Jak jinak chceš poučit a vyvést z hříchu

A hřích jsi ty, je to tvůj strach a tvůj soud

Dotud trpný bude tvůj osud, dokud budeš bránit vodě téct a ohni hořet vzduchem a v popelu země neuvidíš pomíjivost

 

Radujte se!

 

Ať andělé se sem nemusejí znovu rodit a napravovat věci lidské

Nebuďte je z jejich snění blaženosti

 

Těšte se!

 

S vílami elfy i chauny

Těšte se z krásy stvoření a sami tvořte k jeho uctění

 

Milujte se!

 

Láska zdraví v druhém Boha

 

Bázněte!

 

…a bažte po dobrotě, po harmonii tónů,

kakofonie je příprava k symfonii,

bolest k uvolnění

 

Neblázněte lidi, ale opěvujte a opisujte Boží jména!

 

Chalem chalem, milucham, od ucham k ucham, mučačachu, květovzor, všehomír, kde nic tu nic, suchopýr, ambrózie, slunce, země, všechna lidská jména, hle beruška!, totalizátor, osvoboditel, Rocco, porno….rokoko????

 

Hledáme psa podle vrtícího se ocasu

Marná snaha, pes se vrtí, ocasem ani nehna

Chceme mít v očích světa krásu

Avšak marně pitváme se mezi stehna

 

Modlitba: 


Jsem král, jsem král, celého světa jsem pán

Kam oko dohlédne statek můj, boží stáj

Však když se chopím vidlí, mezi hovny se zabydlím

Trny se stanou jedovatými a žena dobrá mě opustí

Když jako pohůnek se popustím

Když hrnu se zastřihovat růže

Králem jsa, ničit nedopustím


Na krásu se hledí, kraása se žije!

 

21.11.2014
Já do lesa nesmím a jiná dramata

Já do lesa nesmím

Jsou tam větve pro má lana

Která pro ty kolem stražím

Slova smyček šepotaná

 

Na strništích pasti stražím

Slova v hlíně kladená

Ty kdo se v mé pasti lapí

To jsou stromů semena

 

 

Jsi něco mezi motýlem a netopýrem

Něco mezi savcem a mšicí

ty tvoje voči mají cosi

Trochu jímaj a trochu dávaj

Tak jako každej voheň

Trochu dává, trochu bere

 

Peníze nemáme

Dovnitř nás nepustí

Co dělat nejsou náš vynález

Rádi se přidáme

 K mytí nádobí…

Co dodat, mají samodřez

 

Krokodýl podél zdí

Žirafy k oknům krky natahují

 

Ale proč to podporovat

Když před námi zavírají dveře

Vlastní ohně rozdělat

Umí taky dobře hořet

 

Nač…nač rukama rozhazovat

Když se nám nechce brečet

Proč se nechat buzerovat

K čemu křičet, k čemu křeče

 

Jak vyplnit prázdná místa

Jak vyplnit plný prostor

Jak nezasahovat ač kráčet

V pavučinách tam je svět

 

Ranhojič zná jenom placebo a je špatný bavič

Trpící zná lék

V srdci zvířete jsou náboje

 

ty jsi střelec

30.10.2014
Lán

meze už jsou zaoraný,

všude jenom lán a lán...

a tu vidím nové meze:

jak překonat ho mám!

 

Ó, naslouchali,

 pak se vydali a šli v holou dál,

v mrazivém dusnu fata morgán až našli místo,

stejné jako jiná, leč jiné-bylo nejdál...

a tam se zakopali, by ti druzí, zase, jako vždycky, za nima se nevydali...

ti co sami nezasejí a pak v stopách prvních slídí, by se z krve jejich zpili.

30.10.2014  (upr. 21.11.2014)
Brakizace

Vytvořme malé lágry pro „naše děti“. Oploťme místo jejich her, zemi vysypme pískem, pokusme se jim lágry opatřiti přirozeně vypadajícími železnými, popřípadě dřevěnými konstrukcemi, aby zbytečně nedělali bordel, aby byly zabaveny a zároveň se tak učili disciplíně a pobytu ve vyhrazeném prostoru. Takto vychované děti snadněji přijmou následnou docházku do škol a vojenský režim, který je připraví na budoucí výkon zaměstnání. Protože ty potvory co jen tak běhaji po trávě a lezou po stromech pak nechtěj makat! Vyznačují se vlastními názory, kterým ovšem neříkají vlastní názory, neboť tvrdí, že je to záležitost celé kultury. Narušují naší snahu je osamostatnit, neradi komunikují se stroji; vztah k nim je jim třeba vštípit již pokudmožno co nejdříve. Není v našem zájmu, aby se shlukovali a probíhal mezi nimi jakýkoliv kontakt, protože tím se snížuje produktivita práce a ztrácejí motivaci, mohou se pak snadněji domoci nějakých práv a to rozhodně nemáme zapotřebí! My například v našem podniku již jsme zavedli elektronického vrátného, skutečný portýr, po zavedení píchaček snímajících otisky prstů, stal se zcela zbytečným. Kuřákům se tak například s každou cigaretou ubírá z jejich pracovního času- tato neřest ubírá nám na produktivitě daleko více než je stoupající hodnota akcií investovaných námi do tabákového průmyslu i když investicí do akcií zdravotnických zařízení se situace vyrovnává. Je pro nás zkrátka výhodnější využít produktivního věku k pracovním výkonům, protože postproduktivní věková skupina nám generuje svýmy pracovními, ovšem neprokazatelnými, nemocemi dostatečný zisk.


Je naprosto nezbytné, aby byli děti připravovány na své budoucí profese ale to jenom do té míry jak je nezbytné, jakékoliv další hlubší vzdělání a možnosti ke zkoumání ducha je nutno zcela vyloučit. Ovšem je jasné, že ke hlubšímu zkoumání ducha není mnoho informací zapotřebí, je to spíše jenom jedna z cest, proto je nutno současně zabavit pokudmožno veškerý volný čas chovanců nějakou nesmyslnou aktivitou, na západě se již osvědčilo samostatné dojéždění autem kamkoli a to zejména do práce(nechají se donutit a věří v nezbytnost cestování autem a to i několikahodinové), k čemuž mají chovanci již naučenou motivaci, neboť život bez práce, je pro naši výhodu, brán jako nemyslitelný. Dále je výborným nástrojem televizní přijímač, skvělý prostředek odpoutávající diváka od reality a samozřejmě počítač, je třeba vytvářet takové pořady a programy, aby divák nemohl odtrhnout oči, pracovně těmto nástrojům říkejme „krmítka“, což je nástroj nejvýstižnější, neboť dochází jednak k zabavení ale, a to je nejduležitější, je možné ovlivňovat myšlení chovanců a vštěpovat jim  „jejich“ názory. Díky cílenému krmení se nám nakonec nakonec podaří vypěstovat generace zcela bez kořenů, generace zcela závislé na našich produktech a informacích a sami si nakonec, pro svoje dobro, nechají voperovat identifikátor a sledovací zařízení, neboť nabudou dojmu, že jim to ušetří čas. Potom už je jenom krok k legalizaci povinného „značení“ a následně k zabudování represivního nástroje přímo do těla chovanců. Protože jediný velký problém zatím máme na straně genetiky, ještě stále se čas od času objevují jedinci, kteří „mají srdce“ a tito pociťují pocity jako nespokojenost, neloajalitu, která vede k malým vzpourám – které jsme ovšem díky moderním technologiím schopni snadno odhalit, díky jejich sociálnímu pudu se sami přihlásí ke svému autorství a pokud ne, jsou v devadesátidevíti procentech odhaleni svýmy „přáteli“. Je pak snadné je sledovat, a pokud závadná aktivita nabude nepřijatelné úrovně můžeme kdykoliv zasáhnout a situaci ovlivnit, osvědčila se metoda „ malé nehody s následnou operací mozku“, nebo cílené ozařování s cílem vyvolání nádoru, v průběhu jeho léčení pak je možno dosáhnout již čehokoliv. S uspokojením sledujeme, jak málo toho chovanci ví o zdraví, úspěšne se nám podařilo zdiskreditovat znalosti lidového léčitelství a toho vůbec nejjednoduššího způsobu prevence a léčby, což je skromnost. Lidové léčitelství je již dnes prodejné v upravené formě a i ti nejsilnější si nakonec nejsou jistí a tak se nemohou napojit na sebeúzdravnou sílu víry, zhola netuší, že všecko je klam, a že oni sami nám nakonec dávají sílu k životu. Efekt panického opouštění divadla s dveřmi otvírajícími se dovnitř funguje bezvadně a spolu s efektem pomalu se vařící žáby tvoří pro chovance velmi těžko odhalitelnou a rafinovanou past. Vůbec netuší, že devadesát procent nemocí je projevem genetického inženýrství a jaderných pokusů, nic natuší o brakizaci nebo splasmolektice. Šlechtěním dosahujeme pozvolna plemene zcela nesoběstačného a brakizací a farmakoliogickými zásahy jim vštěpujeme strach ze samoty, což už samo postačuje k jakémukoliv ovládnutí mysli. Splazmolektika je teprve v plenkách, ale pokud se nám podaří tyto metody rozvinout, byl by to velký skok, chovanci by byli zcela odříznuti od možnosti návratu do ráje.

25.10.2014
COOLNA

...A PAK JE TU TAKY TA KŮLNA, MILÝ TURDÍKU

TO JE MÍSTO GDE SE SCHÁZEJ TY CO JSOU KŮL

NĚCO TŘEBA JAKO NAŠE SKVĚLÁ PALIÁRKA

VIĎME, MILÍ PONDĚLNÍCI

25.10.2014  (upr. 26.10.2014)
O genitalitě, aneb jak nedostat přes držku

Jsou jenom dva způsoby, jak ukázat svoji genialitu

Buďto být nesnesitelně otravný, psát hovna, hrát hovna a tak vůbec…hovna

Tento způsob je ovšem dosti nejistý, neboť shodně se projevují lidé negeniální, takzvaní blbci a pitomci, a pak, snadno se může stát, že dostaneš přes držku…

Druhý způsob je: tvořit geniální a krásné věci

Přes držku můžeš dostat taky, pokud tvorbu budeš dávat do kontextu se svými, nebo cizími názory, a taky tě můžou zakázat…protože nakonec budeš vždycky někomu nepohodlnej

Oba tyto způsoby jsou ovšem jistým druhem perverze a zoufalství, protože genialita se dá také překonat a skrze ni dojít k vyjádření individuality v jednotě s průměrem a tak se stát mistrem ve skrytu

Ano, takového člověka v davu nepoznáš, ale má to jednu zásadní výhodu: nedostaneš přes držku.

Ale i tak je k tomu potřeba skutečného umění a cviku…

 

Proto nakonec přes držku nedostane jen málokdo.

22.10.2014  (upr. 25.10.2014)
o smradu

Tak dneska mi v práci řekl šéf zcela vážně, jak jsme tak jeli ve třech malym výtahem, že si mám příště vzít čistý tričko, čili že smrdim... a pak se mě ještě jednou významně ptal co že to mám v batohu...myslel jsem si svý...je pravda že včera jsem byl na paliárce a taky je pravda že dým není smrad...a taky je pravda, že si u toho pána vydělám rádoby dva tisíce za měsíc...tak co bych se kvůli němu každej den koupal, když jenom tahám bedny z místa na místo a nafukuju balónky a pozoruju vymejvání mozků...

tak co bych nechával zlostí cloumat svým majestátem?...když vím...svý...

a tak jsem si jenom řikal jak dlouho tomu pánovi bude trvat, než to taky pochopí...

a pak jsme jeli drahým vozem, kterému nejdou otevírat vzadu okýnka a ani dveře, protože stejně jako policejní auta chrání a pomáhají dětem aby nevypadly za jízdy, neboť jak známo děti jsou blbé po svých rodičích, i když těžko se padá dětem přikšírovaným v autosedačkách dětských... a tak já významně mlčel a v duchu jsem se smál...

a pak ten onen pustil rádio a tam hrála pohádka a bavili se tam dva bratři o tom zda slovo nebo čin je důležitější...vycházelo to na čin...ale pak jeden přišel na to: co když ale na tom něco je? co když ti řeknu, říkal bratrovi, co když ti řeknu...no co když ti například řeknu že jsi hnuj...no co když bych ti řekl že jseš hnuj...

ale já nejsem hnuj, povídá druhej

no ale já bych ti řekl, že jsi hnuj, tak ty bys mi řekl co?

nakonec z něj milej bratr dostal pekných pár nadávek

a pak se bavili o tom že to je nespravedlivý, že on mu řekl že je hnuj a za to obdržel daleko víc slov...

Přátelé já jsem se tomu dědkovi zezadu ze sedačky smál až jsem se za břicho popadal...

to se ví, že to radši stlumil dělaje, že něco důležitého vypráví

...

a to jsem jenom nenechal zlosti cloumat svým majestátem a myslel jsem si svý...

 

( no, milé děti, mam já brát vážně člověka kterej mi jindy zase doporučoval, že si jako mám udělat za pětset korun papír na to, že můžu řídit firemní auto, když věděl že ho budu řídit snad jednou?  leda že by mi to zaplatil ...a i to bych to ještě zvážil, protože jak známo papír z člověka lepšího řidiče neudělá, inu je to syn lampasáka, pan šéf, a já sice bez papíru dostanu o stovku míň za měsíc, ale v klidu si smrdim vzadu na sedačce a čtu si, protože řízení mám i tak dost...takže, mílá dítka , dávejte si na ně pozor, jsou rafinovaný, protože až je poznáte ...tak oni vás donutí až k pláči! :)

 

16.10.2014
EUROSPAJK

zkrášli svůj žalud EUROSPAJKEM

i varlata slastně proturbuj jeho hrotem

A ty, ženo dobrá, jistě oceníš jeho přednosti

ať už na bradavkách, nebo na příslušenství té tvojí zahrádky-pláňky spíš dnes, tam pod živým plotem

Kolik radosti skýtá TWIG EUROSPAJK, jak je pružný a úd erem jeho o kůž tvou

poznáš kde sídlí tělo

Vzrušivý svist a pak, po ohledání, najdeš rudý pruh na svých zádech, lýtku, nebo čele.

EUROSPAJK tvůj vnitřní lékař ti předepíše, a taky žiletky, a provazy nebo pouta, výdobytek to pomahačů

Užívej s přítelem, nebo sám: EUROSPAJK

16.10.2014
Jazyk

Vždycky jsem miloval definice

to krásné neboť a jest

a píšu si jienom tak pro radost, abych pochopil jazyk

a taky jsem se utápěl v kaligramech, jenom abych pochopil slova

Dneska vím, že v jazyku je všechno a nic

v jazyku je pochopení ale pramení z něj i nenávist

a přece jeněco za ním, něco co by se dalo nazvat bios, neco na čem i jazyk stojí

a bez čeho není to ani ono

proto nakonec moudrý dospěje do tichosti

aby dosáhl nejširšího datového toku

básníci se tomu jenom přibližují, neboť je vyživuje radost, láska a nebo nějaký jiný sentiment

kdejaký se ukájí nostalgií a jsou i básníci nenávisti a boje, těm se dnes možná říká politici

jindy to byli farizejové

 

A tady máš básnickou kost, čitateli

 

jest to tak a ne jinak

neboť voníš jako jablko

a to jablko voní zase jako švestka

a tašvestka voní jako právě napuštěný kondom

a ten kondom voní jako pneumatiky

a pneumatiky voní dálkou

a dálka voní tělem

a tělo svědí jablkem

a jablko je krásným hovnem a to je stromem

vidím to rovnou

zachraňte hovna

nenechte si vzít to jediné proč tu jsme

z hoven vzchází láska

neboť ta hovna voní jako tvoje ústa

a do nich strkám jazyk

a pěkně mě to sere

vždyť já už nejsem savec

a sralo mě to už ve škole, že ze mě dělaji opici

a já sem při tom voním éterem

a ta tvoje blůzka, skrývá dvě sokolí očka

kuk!

jsi savec?

neboť voníš hovnem

16.10.2014
ludismová

trhejte knížky, vyzdvihněte pátera koniáše a palte je

stejně už ty sračky nikdo nečte

rozflákejte auta, ať vám otevřou v ulici obchod

já jsem začal nenápadně rozbíjet hudební nástroje, aby mí kamarádi, opraváři hudebních nástrojů měli co opravovat

a taky jsem začal lhát, jenom proto, aby ti co měli pravdu, jí měli doopravdy

Ale hlavně: začnu tikat, aby čas získal zcela jiný smysl!

16.10.2014
o pořadech o vaření a jiných zlomyslnostech

je docela zlomyslnost

dělat pořady o vaření, kdy většinu ingrediencí si diváci nemůžou dovolit

při navrhování dětského pokojíčku hlavně nesmí dizajnér zapomenout vytvořit úkryty,

protože ti malí človíčkové si tak rádi stavějí bunkry

Tudle jsem dostal pokutu za špatný stání a dneska ty co mi jí dali stojí na tom místě, aby si mohli koupit svačinu

ale tim vůbec nechci říct, že by bylo dobrý, kdyby vládla na světě spravedlnost a, nedejbože, moudrost, protože pak by přestala bejt na světě prdel

14.9.2014
O cestách na konečnou

Pojďte si k nám zatančit, vy hovádka boží, u nás jinak běží čas, je jako usebranej,sběračkou, tančíme tady pro srdce kolemjdouucích, možná o nás nikdo neví, ale běda, kdo se podívá do očí našeho rasputina, kterého si pěstujeme, který je nám oddán a my jemu, stanovujícímu os. Vy kteří se šetříte, ačoliv víte, že času je málo, pojďte přiložit do ohně vášně, svlékněte si ty vaše olověné plavky, a běda tomu kdo se někou pe, láskyplné pokřtění, je zde pro každého místa, a dívky se připojí k tomu, kdo je vlídný a kdo se o ně postará, beránek boží, náš rasputin, náš vykrmenec pro zabijačku, protože není lepší ocenění svatosti, než ostentativní a jasná vražda! To jsem nebyl já, kdo na pětkrát se dostal domů, z přebujelého rána, vždy další a další konečná, tak jako jsem to chtěl už kdysi, lásko, bylo to velkolepé, a pak bože, ty mě vždycky přijmeš, chrám svytého víta nás vítá a dívkyrozepjaté a oslavující blahobytu, tyto dívky jsou totiž chrámy v chrámech, jsou li dostaečně dívčí. Ó, i lev se ustrne, a jeho hříva se zavlní, v očích se zaleskne, něha, a neha je někdy soucitná, a nezbytná…vražda…jeho napjatí svalové trčící do nebe a tak zvolna sunoucíse mraky za obzoru jasného a ptačného…jsme soucitní milá Frído, naposledy jsme se potkali před polednem, ale to je už dnes tři sta let! Lásko, dávej sbohem všem vyvoleným k pláči, a stoupni si ike mě, k ménu masu, necháme se sežrat, jako ta naše směšná volátka, kterými nás rdousili…miluji tě Frýdo…proč vždycky pouštíš tak všeříkající hudbu! Chytá mě z toho závrať a musím se obrcet do ulice, k těm kdo vůbec nechápají, trčíce jen tak z dlažby v kráčejícím dešti myšlenek, ó, jak netuší, jak netuší naší všemohoucnost, dokážeme je z toho zvednout?... ale mají dostatek pochopení pro let, pro opojení, pro vzrušení, mají vůbec smysl pro legraci? Laciní tuláci putující v dešti. Frýdo, miluji tě, vidím tě všude, jsi zdí i vystupuješ z dlažby! Lásko,  jak krásně mě zrcadlíš v letu, jsem michael, tvůj pasáček, tvůj Jáson ikarický. Zemřu pro tebe, a zemřu v letu, zemřu jenom tak, jako bych si Ti lehnul k nohám, lásko, vždyť víš nemáme čas se zdržovat na Zemi, není zde pro nás pochopení, a tak to nazveme nedostatkem místa a vlastní slabostí, vlastním bláznovstvím a bláhovostí...ty tvoje prsty jsou všude, hladí mě na mých zádech, čaruješ mi tam krví, a moje tělo, moje tělo padá, padá do mouky jarního dopoledne, ne, nejsem ještě doma, doma nejsou ulice.

 

26.8.2014
mODLITBA: o Střízlivosti

pROTO MODLI SE DNES TAKTO:

ó, bOŽE, DEJ STŘÍZLIVOSTI, 

STŘÍZLIVOSTI PRO MNE

I PRO MÉ BLIŽNÍ.

aBYCH DOBŘE SLOUŽIL,

ABACHOM DOBŘE BYLI SLUŽEBNÍKY VE JMÉNU bOHA,

A TO LIDSKÉ LÁSKY SPRVEDLNOSTI A HARMONIE

ó, bOŽE, DEJ STŘÍZLIVOSTI!

21.8.2014
Intel Cetelem

 

Pro islámský stát prý není ve světě místo

Prohlásil totiž: přežije jenom ten kdo tvoří, ne ten kdo ničí

Pak ale pustili nad jejich zemi letadla

A tak opět zneužil slovo pravdy

A tak i pro tuto zemi je jediná naděje

 

Bude vydán nový čip: intel cetelem

Ale oslavy zkazí boje za svobodu, hladomor a zánik kapitalismu

A z nějakého důvodu nebudou moci použít atomovou bombu, aby zničili zemi

Chaos bude učit lidi se k sobě chovat a najít ztracenou spiritualitu

Bůh oddělí do stáda ty k sobě nejmilejší a do čela jim dá vždy jednoho spravedlivého

Lži se začnou vyjevovat až později

Jenom spravedliví uvidí hloubku spiknutí proti člověku

Pak nakonec bude zničeno město, kterému se říká velké jablko

Aby ten hřích byl odčiněn a srovnán se zemí

Kdo s čím bude zacházet, tím také sejde

Auta budou narážet do aut

Tanky do tanků

Letadla budou padat sestřelena

Zvítězí ti, kdo nebojují a přes to se budou bránit

Zvítězí ti, kdo jsou nejsilnější a nikdo by jim nevěřil za blahobytu

Protože přežívají čirou vůlí tam dole

Ti, kteří již  tolikrát zvítězili, ale vědomí o tom bylo potlačeno

Během bojů se objeví učitelé

Budou hrdiny učit každodenním dovednostem a zpočátku i boji

Až všecko lehne popelem vstane Fénix nad čelem

 

19.8.2014
O válce a míru

Nehovoří-li se dostatečně o Bohu za míru

Promluví nakonec Bůh v době války


Neznáš li správnou míru, pak naučí tě 

Tebe, netvore, být ještě zrůdnějším

Tabě, anděli, docenit velikost svatosti

A potom na novém kolbišti, až zetlejí mrtvoly

Bezuzdným množením vzniknou nové problémy

Je na tobě, duše má, stranit se nevědomostÍ

Abys pak očištěna a pokřtěna našla se v bolesti

Nebo snad nechceš vepsat své jméno do historie?

Ne boj, bezuzdná touha, nebo nekonečná lítost do hry zapojí tě!


Už chci psát jenom pohádky

Vypráví básník, který se již ze všeho vypsal

Nevěda, že v pohádkách je podstata všech bolestí

Nové dobrodružství shledal 


Na kuruovském poli se neváhá 

Kostky jsou vrženy

Bratr v bratru pozná vraha

Neohlížej se, statečný

Za zády jenom klam a touha

Tam v předu čeká království

K ohledům je slouha


To my jsme ti jinoši s mačetami

Tu ruka tu noha, tam bolely pouta

A hlava s okem co nehledí

Jenom marně se korouhá


A jakejs byl, kolik dobra jsi dal a kolik zlých sil

Teď věnčí tě kolik jsi zkusil

Tisíckrát málo, tisíckrát nic špatná míra

Ale tisíckrát kapka a sytá zem, pak se umírá


 

2.6.2014
O opisování Božích jmen

Vyjděte ven a sázejte do veřejných záhonů zeleninu,
vytrhejte dráty osvětlení vedoucí do trávníku a dejte je do sběru
zavlažovací systém je dobrý leda tak pro děti
vyjděte ven a dělejte ohně v ulicích města
spalte všecko co stojí za to
a až to všecko skončí sejděte se a pojídejte zeleninu
protože kdysi mi říkal jeden farizej, že nejsem dost vzdělaný
že píšu s chybami?
ale kam vedl systém popisů?
občas je třeba zapomenout, abychom se mohli radovat
a čas zapomnění je tady
vzpomeňme si tedy na to co zastřešuje poznání a vědění,
nevytrhávejme slovo z kontextu, neoddělujme rostlinu od kořene
Většina slov vznikla nesprávným opisem, neboť to je tvorba, 
opisování Božích jmen

 

Vytvořil jsi snad rostlinu, zasel li´s semeno?

2.6.2014
Zápisky Kolemjdoucího

Odjedeme spolu někam daleko
teprve až autu dojde nafta necháme ho u cesty
dál půjdeme pěšky
ty před Tebou pořád něco chtěly
a tak jako správná milenka, víš že jsi tu jenom sama pro sebe
můžeš jenom čekat až ti hodím kost
pro mě jsi ta druhá
a to je tvoje jedinečnost
to je důvod proč jsi první
umíš se chovat jako celek
a protože jenom čekáš, neočekáváš, jenom vděčně přijmeš co ti dám
proto tě dobře krmím, dávám ti lepší než sobě
proto jsem tvým mužem, ale nikdy mi tak neříkej!

Odejdu někam daleko
teprve až tělu dojde síla nechám ho u cesty
dál půjdu pěšky
ty před Tebou pořád něco chtěli
a tak jako správný Bůh, víš že jsi tu jenom Sám pro Sebe
můžu jenom čekat až mi hodíš kost
pro mě Jsi Mnohý
a to je Tvoje Jedinečnost
to je důvod proč Jsi První
umíš se chovat jako Celek
a protože jenom čekám, neočekávám, jenom vděčně přijmu co mi dáš
proto mě dobře krmíš, dáváš mi lepší než Sobě
proto jsem Tvým Člověkem, a ty mým Bohem
a nikdy Tě nebudu zobrazovat

Nepátrej po mý minulosti
neptej se po mojí budoucnosti, ztratíš přítomnost
Mě nemůžeš vlastnit, nemůžeš mě přesvědčit, ani pochopit
můžeš se mnou jenom tančit v extázi
toť pro Tebe alfou i omegou
Můžeš si uschovat můj obraz v srdci
Ale pokus o změnu končí tragicky
Změním formu, nebo shořím, pokud mě použiješ
Nebudu už nikdy tím, co jsi milovala

Lógr na stole už je plesnivej
...jsem tu nebyl tak dlouho,
že kytky jsou mrtvý.
Jenom kaktus je živej, ale ten už tu byl přede mnou.
Ticho zní hlavou jako psí smích.

 

Až si nastěhujeme všechna zvířátko do bytu...

Tehdy konečně budeme moct jít ven

31.5.2014  (upr. 5.6.2014)
Nastražil jsem na sebe past

Nastražil jsem na sebe past, a to past velmi důmyslnou, stražil jsem ji přece já. Nejprve jsem se uvázal ke kolíku hlouposti, výchovy, povinností, pověry a rutiny, zvyků a zlozvyků, ke kolíku lpění a tužeb a tak dlouho jsem kolem něj obcházel, až se můj provaz zkrátil natolik, že jsem se málem oběsil.

Už jsem ležel s hlavou u země, s jazykem vyplazeným, když jsem to pochopil a rozčarován začal jsem provaz rozplétat. Rozplétal jsem ten podivný uzel a oči jsem u toho kulil jako dusící se kozel a točil jsem se jako zoufalá kuna chycená za tlapku, a to jen díky tomu, že jsem se honil za svým ocasem, jako starý nečistý vypelichaný pes plný blech, než jsem pochopil, že ve zmatku nic nepovolí.

Když jsem se dostatečně uklidnil a provaz alespoň trošku povolil, spatřil jsem další kolík, osu světa, ježto mě vodil dokola a na nějž se provaz namotával, takže jsem chodil ve stále menších a menších kruzích. Ztrať se! Zvolal jsem na něj, ale kolík tam stále čněl, vedl odněkud z pekel až k nedohlednu na nebi, hrabal jsem a narážel do něj, než jsem konečně pochopil, že ten provaz je příčinou mého soužení a jeho příčinou jsou mé vlastní úmluvy.

A tak, vítr náhody a záměru mi napomáhal, jednu žilku, jeden pramínek, jedno vlákno po druhém jsem rozplétal a zpřetrhával. Na jednu stranu dával jsem přetržené, na druhou ty, které jsem nechtěl a nebo nemohl zrušit. Uviděl jsem v tom jakýsi řád, který spojoval mě se světem. K přetržení některých provazů bylo potřeba nejprve zbavit se jiných a další jsem vyměnil za pružnější…


Nedokázal jsem najít odvahu zrušit všechna ta pouta, neboť síla a závrať řvoucí do temnot nekonečna je tak velká… jenom jsem ze svého lana vytvořil síť, a ta síť se zachvívá, a ten chvěv, to je volání.  Ta síť straží další pasti, dává moc a sílu a taky strach mě lanaří a za ním smrt temným zrakem se do mě dívá. Je to past v pasti, důvod proč se pásti obezřetně. Tam venku je tělo oka, co sídlí uvnitř člověka.

15.5.2014
Nemáme čas!

Tak jako zrychlili jsme čas,

jednou zpomalíme zas.

Protože jen dětská hříčka, hra na: „SPĚCHáme“,

je odpověď běžců: „Nestíháme!“

Kdo má start i cíl,

kdo si život stanovil,

kdo vzhlíží k dělání,

brání se nečinnosti,

to je jak z udělání,

ten by chtěl být tam.

Ale když tam bude, nebude zas tady.

Jak marná je to snaha.

Břicho plné,

žaludek kručí hlady.

Ačkoliv, je tu možnost, která má klady.

Radost z pohybu,

dovede ke kameni u cesty

a pak v rytmu zrychleného dechu

nemnohý spatří spočinutí mechu.

23.4.2014
Vidím město veliké...

Vidím město veliké...Ano, vidím vesnice, vesnice, kde chýšemi jsou kostry aut. Auto se dá použít na spoustu různých způsobů, ale to je tautologie... Do aut se dá taky pohřbívat. Z auta se dá udělat krásný pomník; když ho obrostou stromy a obalí se mechem, v šeru lesa vyniknou jednotlivé křivky, ale tuto postindustriální a postapokaliptickou světlohru umí i celá města, jsk jsme se o tom přesvědčili mnohokrát po Černobylu. Auto ovšem nemusí sloužit jenom člověku: od včelínů až po kurníky, takové bude jejich příští moderní využití, i kdejaký medvěd, rys nebo jezevec (ten je vskutku vášnivý jezdec) se do něj vútrobí, hmyz a všeliká havěť a hlavně pavouci v nich jsou samozřejmostí.

Auta jsou zdrojem vzácných materiálů, barevných plastů, vzácných látek, ale hlavně kovů pro výrobu ozdob a předmětů denní potřeby. Viděl jsem auto jako latrýnu, neb jako stůl a lavici pro celou rodinu.

O tom, že nepojízdná auta jsou rájem pro děti, není třeba hovořit.

Auta chrání před ostrým světlem, ale i proti dešti. Z auta se dá udělat spižírna, sklad dřeva, nebo ovoce, moc krásné je z něj ohniště, nebo důmyslný krb pro celou chalupu.

Nejkrásnější jsou auta hořící v noci, člověka naplňují bázní a není vidět tolik štiplavý kouř. Ostatně nebude to trvat dlouho a taková podívaná bude náplní sentimentálních vzpomínek a poezie, aut totiž není tolik, aby se dala jen tak pálit, když se dají užít na tolik různých, užitečnějších způsobů.

Auto zapřažené za koně ušetří spoustu práce, ale kdo by ji šetřil, když je tak vzácná; raději přeci uděláš čelenku se složitým vzorem, než se s něčím někam vláčet, proč se nepřestěhovat tam, kde je toho dostatek, nebo proč to nezasadit tam, kde je to potřeba?

Když ještě bývaly války, dělaly se z aut vozové hradby, ale proč by dneska někdo bojoval, když potravy je všude habaděj!

Auto koneckonců slouží dobře i jako schůdky, ze kterých se dobře trhají hrušky, nebo jako buben nebo metalofon. To tě ovšem napadne zcela automaticky, hned potom, co rozbiješ okna.

Auto někteří hračičkové používají i k náboženským účelům, různě je zdobí a obětují jim svůj (v postapokaliptickém popisu spojení volný čas zní jako anachronismus, proto svůj) čas a ovoce...

Tančení kolem aut a milování v nich v pralesním tichu, nebo na louce za zvuku vrzajících cvrčků, to je vskutku nádhera. Západy slunce, zpěv ptáků, pasoucí se jednorožci...a propo, už jste někdy řádili na střeše auta? No tak to zkuste, krásně to duní...

17.4.2014
Zápisky Kolemjdoucího

Nevidim rozdíl mezi poezií a technickejma tabulkama

Když se trošku soustředím, můžu si představit, jaký by to bylo

Najít tabulky v době, kdy to bude a nebo byla španělská vesnice

Koneckonců, jako to bylo s hliněnejma tabulkama

Ti lidé, kteří nám je zanechali, byli konec konců zdá se v lecčems prozíravější


Tudle se mi zdálo: Plaval jsem v rybníce a v tom rybníce se topil dům, doplaval jsem k němu, s domem se dalo volně otáčet, natočil jsem si ho tak, aby bublina dovolila mi prohlédnout si jeho obsah, z jakési skříně jsem otevřel dvířka, kupodivu uvnitř bylo sucho, bylo tam spoustu elektronických přístrojů, vzal jsem si něco co připomínalo přehrávač, ale vzal jsem si to jenom na památku, protože, jsem ani nepředpokládal že to bude funkční, a navíc, proč bych si potřeboval v tom čase něco pouštět, když bylo tolik co k objevování, říkal jsem si, možná jsem byl na světě sám, možná mohu někoho potkat, všechno jevilo se magické…


Nedávno jsem pár dnů pracoval jako dělník při přestavbě jednoho nejmenovaného obchodního domu. Bylo třeba přestavět regály tak, aby pasti na zákazníky byly pohodlné a pokudmožno zakryté. Bylo to velké dobrodružství, protože abych zaplatil nájem, musel jsem tam jít, ačkoliv jsem měl ještě bolavou klíční kost, kterou jsem měl před nedávno zlomenou, od nějakých svých jiných dobrodružství. Byla to docela dřina, po měsíčním polehávání a rekonvalescenci jsem měl tělo zesláblé…v důsledku toho jsem si neopatrností jednoho spolupracovníka, nejakýho Jardy, kterej byl sice Jarda, a během pár dní všichni pochopili, že s ním není rodno pracovat – ale za to byl sympatickej – nechal hodit na oba dva palce u nohou dřevotřískovou desku, takže jsem se záhy stal ještě rekonvalescentem po rozdrcení jednoho palce a štěnice u druhého, moje chromost se nakonec celkem uzdravila, bylo to poslední den montáží, které původně měly být delší, za víc peněz, a s kratší pracovní dobou, ale protože šéf firmy si chtěl koupit nové audi a manažer chtěl dostat přidáno, aby si mohl koupit novou hokejovou výstroj, oddřelo to pár pitomců jako já.


Když nás viděla jedna pracovnice, jistá docela hezká Pavlína, která dozorovala umístění regálů, prohodila bodře, že když vidí, jak nosíme ty těžký traverzy, že si myslí, že bychom jí i unesli. Když jsem to slyšel, neodpustil jsem si poznámku, že i my bychom ji unesli, ovšem není kam, protože už je to všude.


Ten člověk má vlhký ret a kudrnaté vlasy

Ta dívka vzadu nejistá připadá si

Zvláštní tvar cigaret, balí si támhleten


Napadlo mě že sezastavím

a trochu se porozhlédnu

Napadlo mě že se zastavím

A prohlédnu si to zkurvený město


To město teče jako láva

A místy je průhledný

Takže jsou vidět skály na kterých stojí


Tan chlapík co ho sestrojil

Byl bláznivej umělec

Má vzor perský koberec

A samochod hodinkového strojku

Je vidět věže a dole těžiště

To město odolává času

I když sebrali mu tržiště

Když mraky nad ním honí se

A déšť leští jeho krásu


Je to věru krásné zřízení

zisky si dělí nemnozí

a ztráty dědí všicky


Odpusťte, vy, které jsem zranil

Ale moje srdce hovoří jasně

Nevidím jinou možnost na krásně

i kdybys mě zabil


Třeba vidím mezi řádky

třeba vám vidím do hloubky duše

Třeba je to jenom moje bolest

Která brání se


Ale každá zbraň je dvojího ostří

Teď saješ si krev ze rtu

A hledáš soucit a odpuštění?

Nebo ostříš si meč a leštíš brnění?


Tak věz, že já nemůžu jinak

nemám lék na svůj hrot

Ten lék je tam venku 

A není lehké ho získat


Je v korunách stromů a jazycích zvířat 

je v kořenech bylin a trpících

Je mizející jako krása

S pralesem mizí i moje spása


Ale já prales nekácím

A zvířata nevyháním z jejich zahrady

nestavím komplexy, ani hradby trpících  

Nejsem člověk s úklady

Jsem člověk ze zahrady


Jsem jenom nejedlý, hořký

Jsem zakrytý jako past

Jsem synem démonů

jsem jejich domem, mám smysl mást

jsem nositel jejich písma

démonů stromů a mrtvých zvířat

jsem opaskem co břicho svírá

Jsem botou co tě nakopavá

Jsem tvojí ránou

Tak přestaň mě drbat


Ty mi říkáš

přestň být jako buldozer

a já, přestaň řídit, musím říkat



Novoroční projev prezidenta kde by mimo jiné zaznělo: DOPORUČUJI HOŠÍKUM, ABY TOLIK NEONANOVALI


co bych si ovšem skutečně přál je modrý plstěný klobouk, a to modrý jako nebe, modrý jako indigo


A taky bych chtěl mít na rubech dlaní tetovanej obličej

když bych se zakrýval byl bych jako z kamene

A víš co, ještě něco ti řeknu, já ten obličej mám, ale né v hřebech dlaní

A když pláču, když krvácí mi srdce, umím se smát


Chtěl bych vlastnit takové prase, chytré,

jehož uši,

proděravělé a pohodlně okované, byly by vlastně třmeny

v nosech mělo by udidla,

a to udidla měděná aby dobře táhlo

To prase by bylo živené myším morkem i s chlupy

a trapéz byl by jeho sedlem

To prase by bylo vlastizrádce

a jeho zrakem byly by jeho nozdry

a jeho vlajkou by bylo jeho tělo

A to by pálil ten pašík

A to nejdůležitější: Kde by mělo řídítka

Tedy, řídítky by byly žlaby, a to žlaby čichu a očí


Na co televizi!

...když máme náves, ulici a zahradu s rumištěm

a když chci přepnout tak i hospodu,

přímo před domem.

Kvůli loukám není vysílání,

zpravodajství, to kravské vysírání...


dobro to není dávat za darmo

Dobro to je vzdávat se něčeho za každou cenu

dobro není jen tak

dobro není snadná cesta

dobro útočí

dobro napadá

dobro, to je dobrodružství

Dobro to je boj

Dobro to je boj o vzdání se boje

Dobromysl, to je širé moře


Myslel jsem že je to hlava psa

ale byl to jen stoupající dým


Myslel jsem že jsou to zlostné hlasy

ale byl to jen bublající potok


Myslel jsem že smrt je již blízko

ale byla to jen momentální slabost


Věděl jsem, že se mi nemůže nic přihodit

pokud budu nepoznán

pokud se neprozradím

pokud nenápadně vytratím se z pastviska

a svěží trávu i družné bečení nechám samo sobě

 

Jeden z dalších geniálních vynálezů, kterého by se mohl někdo chopit:

VĚTRNÝ PLUH

 

OPILÉ TRAVERZY NA KTERÝCH SE KLÁTÍME

OPILÉ OČI KTERÉ BALAMUTÍME

Všecko je nějak naruby

Jsme šťastní, proto se rmoutíme

 

Již dost toho chladného hořekování

 

seš dutej jako trubka od vysavače, syčí ze mě

a prach ze stropu i země plní tělo mojí duší

 

16.4.2014
Píseň kverulantská - poezie, které říkám: "Vysraná poezie", píseň o 13ti slukách

Lidi jsou různý

Komouši, buzny

Chamtivec, altruista

Na zemi je mrtě místa

 

Stát lidumil své robě

Zanechá k převýchově

Homosexuálů páru víře

Barvám duhy a klistýře

 

Ženský a chlapy stejně

První ligu chlastáme

Že se pak pohádáme

Záminka ke svobodě

 

K mateřství svobodnému

Ke styku volnému

K ženské emancipaci

Na práci participaci

 

Svoboda všem přijde k duhu

Kdo ještě nepodlehli dluhu

Svoboda pohybu, hurá na vejlet!

Ale hlavně, moc nepřemejšlet

 

Co je to za biřice

Tyhlety úřitníci

Mě v životě by nenapadlo

Chtít po někom formuláře

 

Zase vzdalujem se ráji

Svobodá nám se krájí

Tvojí novou vizi

Podstrčí ti v televizi

 

Povolení k chovu vepře

Opičanku pro pejska

Do očí ti pepře

Nasype banda zlodějská

 

Na zemi nám vládne

Holota, místo krále

Zaplatíme koncese

K výkonu svý profese

 

Co na nás zase chystá

Bratr komunista

Sílu kapitálu

Strčte si do análu

 

Dejte mi na zemi roh

Abych se dívat nemoh

Jak andělovi co se nezmoh

Čouhá z roztomilejch kudrn roh

 

Naplňte mi lihem pito

Ať nevidim jeho kopyto

Radši bejt pořád v rauši

Než upsat ďáblu duši

 

Opilýmu v rohu báru

U stolu literátů

Nabízí mi k podpisu

Sloh co má smlouva nadpisu

 

 

 

16.4.2014
Provokativní (něco pro inspiraci)

Hej, blázni

Vy ste hovno blázni

Chybí vám trocha bláznivýho humoru

A to slovo blázen pak podobá se standartnímu úboru

 

(pozn.: kdyby si chtěl někdo ulevit a od plic mi zanadávat jakej jsem kokot, nechť zosobní moje jméno se všemi kokoty pod sluncem, a zejména J.V. je pěknej chuj, a taky Fero, Fero Lájoš (to je ještě ke všemu špinavej cikán, ohnivej cikán) jak je libo; tato terapyje pomohla nejednomu mému pacientovi)

 

11.4.2014
Americký sny

Kde jsou ty vaše americký sny

Kde jsou ty vaše pošetilosti když

Teď budete muset sníst svoje psy

a možná i vaše sousedy

Kde jsou ty vaše nablýskaný fára

Když benzin je na příděl a neni ani na cigára

Trest za to vaše přizpůsobování, za dojíždění do práce

za likvidaci rodin a nájmy co nejsou láce

Za všechny ty lži v televizi

za všechnu tu zpropadenou iluzi

Až sežereš poslední konzervu pro psy

umrzneš zimou a chcípneš hlady

Za všechny ploty a zvířátka zajetý na silnicích

Budete sáňkovat bradou v zemi na svojich sanicích

Za všechnu tu perzekuci nepřizpůsobivých

tě brzo, kámo, přejde smích

To ovšem jenom v lepším případě

V tom horšim tvuj soused sežere tě

Rozfláká ti hlavu trubkou od vysavače

Nebo tě uškrtí na kravatě

Seš holt bezbrannej a blbej

A zas prozřetelnost vyjádří vtipně

Že u vašich domů, jak na hřbitovech tuje

A to tvoje právo, kterýho jseš strůjce

který strašilo slušný a bezbranný lidi

Teď vystřídal Zákon, který každý vidí

TeĎ budeš draze platit každou dávků léků

A úroky budeš platit ze svý prdele

Svejma vlastníma kostma budeš rejt mi zahrádku

a konečně budu si moct pěstovat marjánku a jiný plevele

...ty vole

Sám si si to vybral, dělit na "my a oni"

teď budeš dělat koberec  mejm nekovanejm koním 

A mozek z tvý pitomý šišky

stane se lizem pro divoký lišky

Hele, kámo, neřikám to rád

Ale nejsem sám, kdo přestává se bát

Každej musí jednou skládat účty, když přijdou roky

Ale já nejsem ten, kdo vynaleznul úroky 

Já jsem spíš pro přírodní režim

zasadim jedno ale deset jich sklidim

Možná už to začínáš chápat

tak se prober a přestaň tápat

V životě je jenom jedna víra, chci aby tě to trklo

jenom jeden ráj, jeden Bůh a jedno peklo

Sám si si to vybral, dělit na "my a oni"

teď budeš dělat koberec  mejm nekovanejm koním 

Todle není touha dělat ze sebe jezdce

Chci jenom, abys měl čas probrat se

I když stejně vim, že věci jsou moc rozjetý

A lidi povětšinou jsou jak marionety

Na druhou stranu ale nejsou zas tak blbý

Systém a klamná víra je to co je tak brzdí

A přece to je nad slunce jasný,

že svět chce být ve vesmíru krásný

že tu nejsme jenom kvůli žrádlu a šukání

že tu nejsou jenom prachy a podnikání

Možná jenom stačí být skromní a šŤastní

Ale...sám jsi si to vybral dělit na "my a oni"

A zas prozřetelnost vyjádří vtipně

Že u vašich domů, jak na hřbitovech tuje






 

28.3.2014
Zápisky Kolemjdoucího

Problémem mých článků je zejména to, že je píši většinou opilý a ve chvatu, píši je zrcadlově a zprava doleva v rumunštině. Pak je teprve překládají moji špatně placení čeští zkouření lingvisté do mezinárodních jazyků. No a pak to čteš, ty moulo, ještě ty, takže se není čemu divit.

 

Sledujte televizi, ať jste v obraze

 

Architektura mikročipu je jistě odrazem a inspirací rozložení makročipu

 

Kouření způsobuje varnu

 

Filmaři si často hrají na bohy, protože pracují s lidmi

 

Někdy se najde komparzista, který si hraje s filmaři

 

To už je potom ovšem falešný komparzista

 

Mimochodem, představíme-li si, že po ulicích se pohybuje komparz, dostává rázem svět podivný nový, až metafyzický a mystický rozměr

 

Nemůžu se rozhodnout jestli být měšťan, vesničan, nebo být poustevníkem

 

Ti co, mají rádi pivo, často rádi i vepřové, je to zřejmě proto, že je k tomu vede slovo pivOvar

 

Přemýšlela, když si zaváděla tampón, kolik lidí asi umírá hlady

 

Pivo: nápoj snů

 

Umřel někdy někdo zbytečně?

 

Opravdový král, dává nejvyšší spropitné

 

Jako apoštolové střídají se v oknech známí

Jako jízda mezi stíny trhající světlo mezi lampami

Tak jde život, stéká jako slza, která vyschne, nebo skane

Víš, tam někde vzadu, víš, že bolest je matkou slasti a útěk je touha k návratu

 

voníš jako mýdlo s jelenem

Ale to z měsíce tak jeden den

jinak smrdíš jako prase

tak málo umýváš se

 

Ó, Boží tváři, je to krása, když květ zraje

ta vůně line se ze zahrad

láskyplně pro srdce kolemjdoucích

 

A tu upoutá tvoji pozornost ptactvo nebeské

létající, jako jiskry

a již nikdy neusneš do smutku

vzplaneš jasným světlem

 

Tanečnice s alobalem v dlaních

Svět je animovaný výkřik

 

K tomu, abychom se mohli poškrábat na pravici, potřebujeme levici

 

Vložíme li mezi kolo času a kolo prostoru člověka

Jistě ho tato kola semelou

Vznikne tak homogenní matérie, 

element, který se varem může opět oživit

Stačí ho vložit do vyhřívané formy, 

která uvězňuje osvoboditelné

 

Zaposlouchejme se, milí přátelé,

do tohoto dálničního ticha,

do ticha pilnic, strojního klidu,

do ticha bortících se staveb

Uchopme jednotlivá políčka filmu života

Zhasněme tmu i světlo

A v tuto chvíli můžeme se ptát:

Jak vypadá absolutno?

 

Život: stroboskop dnů a nocí

 

Oblékni se do nahoty

27.3.2014  (upr. 28.3.2014)
UPOZORNĚNÍ

Prosím Vás, toto upozornění jsem byl nucen vyrobit, aby se nestávalo to, co se mi stává, když se občas bavím s opilci a s tupci, ale i s obyčejnými unavenými lidmi. Protože moje naivita, upřímnost a empatie je až dětská.

Jde o jakousi vizitku, kterou předkládám při zahájení pivní konverzace původně s neznámými lidmy. Od letošního roku ji už budu předkládat i při běžném orálním styku se svými současnými i bývalými katamarády. Děkuji za její prostudováni a za pochopení.

 

Prosím Vás, nebijte mě, pokud se rozohním bývám nesmírně drzý a vyzývavý, ale to neznamená, že chci abyste mi dali přez držku. Možná jde jenom o nedorozumění a nekonpatibilitu našich vesmírů, možná se snažím vyjádřit něco, co se těžko vyjadřuje slovy, jde o jistý druh autismu. Možná jsem jenom pitomec a blbec, ale ve skutečnosti bych byl nerad, aby Vaše nejjasnější ruce trpěly tvrdostí mojí lebky. Pokud nepomůže slovní interpelace, zkuste mě polít studenou vodou, nebo dát pár dobře míněných facek.

Prosím Vás, zcela jistě nejde o skutečnou drzost nebo urážku, jde o emotivní zvukový projev, který s největší pravděpodobností není míněn zlým úmyslem. Naopak, nejspíš si druhý den ani nebudu pamatovat melodii ani zvuk slov.

Najděte v sobě, prosím, dostatek sil a ačkoliv jinak slušné dámy práskají dveřmi a relativně rozumní pánové si vyhrnují rukávy během mého poslechu, jde jenom o duševní chorobu a shodu okolností. Pohleďte na moje zjizvené čelo, snadno se dovtípíte, že já jistě jsem jenom člověk padlý na hlavu. No vidíte. Jde o určitý druh autismu a vyšinutosti způsobené snad nedostatkem slov, snad sebekontroly, snad životem na tomto pomateném ale krásném světě.

Prosím Vás, nenechte zlosti cloumat svým majestátem.

 

...ale jestli to neumíte jinak, tak si ulevte, za všechno co vás sere, já to zkusim vydržet, a kdyžtak se znova narodím, protože vím, taky to máte těžký, vy pitomci...

 

Jenom bych rád jedním dechem dodal, že to nepomáhá, ba právě naopak, ale je to na Vás.

 

Převelice děkuji za pochopení

27.3.2014
Na co by si blázni měli dát pozor

Představ si, že máš doma tu nejkrásnější princeznu, která jenom spí a nemluví, občas cucá si palec a cudně vrtí se.

Můžeš si s ní dělat, co se ti zachce, nikdy ti neřekne ne, jenom spí a usmívá se, spolupracuje přiměřeně, když jí pohladíš na jednom z tlačítek, tak se buďto mírně brání, a nebo slastně dává najevo libost.

Jenom se jaksi nemůže umejt, chodíš k ní tedy i s žínkou a po hraní omýváš jí varhany (orgány).

Nebo tě to může přestat bavit, ale ona časem začne hrozně smrdět; tak jí budeš muset umejt, abys jí mohl ojet.

Nebo taky ne.

Jseš tlustej a chlupatej. Jseša malej, s hnědejma očičima. Pak je tu ještě to lízání, když dobře vylížeš, nemusíš mejt.

Jseš malej a chlupatej, na nohou máš velký žlutý nehty, na rukou máš taky nehty; a ona je bílá a neposkvrněná, je neaktivní, jenom je. Ty jsi konatel, vykonavatel. Ty jsi taky hodnotitel.

Co pak uděláš, až tě to přestane bavit, ty?

Vezmeš dehet, dehet z borovýho dřeva, a natřeš jí celou, aby ses necejtil tak špinavej, roztrháš peřiny, a pak, když se ukloníš a uklidníš, vysypeš bělostné peří, na její zničené tělo, abys to odčinil, abys to odčinil ve svojí hlavě.

Víš, že to nejde, a tak si dáš hlavu do dlaní a usedneš k nohám postele.

Netušíš, že tvoje myšlenky jí otevřely nejprve jedno hluboké jiskřivé a temné oko, potom i druhé…

Netušíš, že tvoje myšlenky, jí dali moc tě velmi ponížit, tvoje síla, vytvořila představu její síly a strach z tebe sema, strach z tvojí představy tě může skutečně zabít

Ona se nemusí cítit zle, ale ty jí k tomu dáš morální kodex, dáš jí právo i sílu, staneš se jí a ona tebou, v tvé představě bude dokonce daleko hrozivější než ty…

Až plně pozná svojí sílu a svoje zneuctění, skočí na tebe a udusí tě tóny svých varhan, utopí tě v tvojí vlastní představě její kundy


Nedávno jsme se s jedním hádali, co je lepší, jestli kozy nebo krávy, a co že je větší známka vyspělosti národa. Národ koz, snažil se mi naznačit můj oponent, který se ve volných chvílích věnuje archeologii a tak kromě šťourání v hovnech je nutně trošičku svým myšlením v jiné době. Mimochodem jeho rodiče jsou pěstiteli a pojídači koz. Říkám koza všecko sežere, všecko zplundruje, kráva je sice náročnější na údržbu, ale může zastat práci a její hovna zušlechťují půdu, jak jsem se dozvěděl od svého pana otce, ježto býval zootechnikem…Ten spor je směšný…Co ovšem směšné není je úvaha: Člověk postupně domestikoval různá zvířata, aby mu dobrovolně sloužila. Kam by se ale ubírala tato snaha, pokud by už zvířata nedostačovala požadyvkům zhýralých šlechtitelů? Nutně by sáhl k ochočení lidí, neboť jejich ruce i intelekt, velmi by rozšířili paletu požitků moderního, pokud možno skrytého otrokáře. Krav není. Koz pomálu. Lidí mnoho. Nežijeme již v takové době, kdy sami jsme kozami a krávami, zapřažení do žentourů našich „dobrých krmičů - hostitelů“? Není naše mírnost a humanismus, převlečený strach, není to pokrytectví; a nepokoj, který je v těžkých chvílích v člověku, není to jenom atavismus člověčenství, hrdosti a touha po hlubším spojení s existencí vyplouvající na povrch? My hledáme laciné odpovědi v konspiračních teoriích, ale co když samy konspirační teorie jsou ony pasti, odkládající spojení s jedinou jistotou, s jistotou v srdci, kristalu to spojení s Nejvyšším. Neopakuje se posté stejný scénář, jen v jiném nastudování, za použití moderních prostředků, jiných kulis, jazyka a vybavení divadla?

 Především, chceš-li dobře pěstovat zvířenu, dbej, aby nepoznala nebezpečí, pak snadno dovedeš i statného býka mezi ploty. Odděl silné kusy od stádečka, zdiskredituj je a lež oděj do slov pravdy, pak budeš volně se svým koněm projíždět v ohradě a vybírat si krmi. Nesmíš být poznán, aby nepojali k tobě nenávist a ti kdo prohlédli, aby nepamatovali si tvou tvář pro chvíli pomsty, proto užij prostředníky, užij honáky a kněží se sladkýmy slovy, užij prostřeníky zvané média a hlásej tu nepokoj, tu falešný pokoj. Vylaď věčně se dotazující srdce: Kde jsi člověče, nepojedl jsi z plodů poznání? Vylaď tato srdce rovnu k odpovědi, která zaplní to prázdné místo, vlož v ně sebedůležitost a pýchu, vlož v ně nejistotu nepoznanou, nejistotu přelepenou snobismem, nahraď pohled do sebe a zpytování, nahraď ho jednoduchými žvásty, módou, dosaď za rodinu, za to nejdražší, dosaď hvězdy, celebrity, aŤ lesknou se co nejvíce, pro oko lahodně. Za svornost dosaĎ, rovnost, individualitu, za přirozený řád autorit, zkušených a starců dosaď svévoli, svobodu a nový řád, moderním světem nahraď ten „starý“.

Vážení šlechtitelé a šlechtěnci, jediný kdo je spravedlivým učitelem je Stvořitel  a smrt, jako rádce a učitelka bázně a moudrosti. Kdo od nich se učí, vidí zlo oděné do čistých šatů, blikající a všelijak jinak náročně zdobené, smrt, ta je zavřena do věže; ze smrti je dnes tabu, a tak jsme níže než takzvaní barbaři, nemohouce se učiti moudrosti a tak se nedovoljíce Stvořitele, jež poslouchá raději toho, kdo je toho hoden. Protože jak člověk může mít před Bohem vážnosti, nemaje ji sám před sebou?

Vážení volové, kdybyste táhli tak svorně, jako táhnete vůz, na ohradu, bylo by jistě na světě jinak. Marně toužíte po zázracích, hledíte do dáli, a nevidíte, že zázrak je před očima. Není tak nesnadné létat, není tak nesnadné nechat se vést po krajině. Není tak nesnadné nazamykat a nechat to růst.

Vzdej se ovšem myšlenky něco vlastnit, vzdej se iluze trvalého, pak budeš boháčem a uzříš neměnné.

Je to dlouhá cesta, když udidla jsou zarostlá až v mozku a jho zavěšeno je v srdci a přece je snadné je shodit, je to dlouhá cesta, a přece je třeba ponejprv vydat se vzad, aby háky se odhákly a provazy vysmekly. A věz, že za každým tvým pohybem je smrt, a smrt nerozlišuje, ty si myslíš, že je to smrt těch druhých, ale moudrý vidí v každé smrti smrt svojí, protože je jenom jedno tělo. Jako jsou jenom jedna ústa. V rozlišení je záhuba všech. Kdo nevidí žebráka nevidí sebe, kdo nevidí bídu nevidí nic. Generace degenerace. Za dob temných holdují lidé šelmám, neboť v nich vidí sílu. Ale šelmy žerou maso a maso nemůže žít jenom z masa. Nemůže být šelem víc než je potravy, proto šelmy se navzájem požerou.

Říkají za to může ten, a ti druzí svalují vinu na prvního, dobře tě baví tento spor a zatím jde jenom o to, jak z kapsy ti ukrást měšec a nasadit udidla. Říkáte Ukrajina? Dobro versus Zlo? Říkají on byl první, ten nemá právo na to a ten na to, odvolávajíce se na společenstva, ale společenstva jsou různá. Pravda je však jenom jedna, proč neřeknou ať každý si zvolí kde chce stát, proč neříkají, že Bůh je jenom jeden a spor je fiktivní a nebo že jde o půdu, aŤ pak si o půdu bojují ti, kdo ji chtějí vlastnit? Proč neříkají, že země je všech a ten kdo rozděluje, ten zaslouží potrestat od těch, které klamal? Říkáte hranice? Právo? Pravice, levice? Jak velká hovna. NIC takového neexistuje, krom myslí obětí a jejich strůjců. Každý má mít jenom tolik, kolik je sám schopen opatřovat, nakolik je druhým ku prospěchu. A to vše se skromností. Už podle ksichtu pznávám tě jaceňuku. A podle mluvy vidím tvé našeptávače. Ano, jsem pro stát, ale daně se budou platit dobrovolně. Nebudou li daně, nebude stát, ať drží jenom to, co se přirozeně pojí.
To je cíl. Tak to skončí. Pak možná zavládne pokoj, nebo nepokoj. Uvažujme nad tím. Tento boj je věčný a až zmizí jeden status quo, přijde nový, pak znovu se bude soustava bránit, bude si muset protiřečit, dokud nepřijde osvícené vědomí a přirozený řád, příroda. Války nestačily, tak co bude dál? ‚Nebo snad války naopak byly pro zrušení přirozeného řádu? Přemnožilo se moc zvířectva? Bude 3. Světová, ve jménu čeho? Co je to občanská válka?


V tesku na nástěnce mezi inzeráty jako – doučím angličtinu, prodám ledničku, vyměním byt aj., byl tento zoufalý inzerát:

Sháním knihu: Ivo Rittig, Cesta k rychlým penězům


Krásný vtip J


Kamarád mi tudle řikal nová vyjmenovaná slova po z: Brzy, Jazyk, Nazývati se, Václava Havla


Na co by si blázni měli dát pozor:

Máme tady dva typy lidí: takzvaní blázni a lidé takzvaně normální. Blázni jsou pro ty normální nenormální, jsou to blázni, zatímco pro blázny jsou lidé normální skuteční blázni, čili lidé, kteří se dobrovolně vzdávají své individuality, svojí síly, lidé statičtí, nehledající, lidé v podstatě zakrnělí a oněmnělí, lidé bez oken a vykleštění. Takoví zpravidla nemívají jiskru v oku a stávají se z nich rúzné druhy citových a morálních idiotů.

Na co si blázni musí dát velký pozor je, aby tito takzvaní normální lidé nebyli pokládáni za blázny , aby blázny nenahradili normální lidé, potom by se bláznovství začalo podobat chození do práce a začínalo by docházet k nastolování pořádku. Místo řádu by tu pak byl neřád a skuteční blázni by se pak museli přesunout do ústraní, nebo by nedejbože uplně zmizeli…Leda že by bláznovství a jedinečnost se stala normalitou…no ale to by z toho byl uplně normální člověk uplně vykolejenej…a na zemi by nastal áj (I´) nebo ráj


Dneska jsem šel po karlově mostě a protože mám novou image od pivního půllitru tak jsem se musel rozesmát, když jsem viděl na onom mostě žebrat člověka s úplně stejným systémem jizev na čele a pod okem a ježto ten člověk pochopil, co mě tak rozesmálo, rozesmál se taky. A tak sme se smáli.


Spolubidlící mi dneska řekl, že potřebuje vyrobit kabel na kytaru. Já mu řek, že to dokážu velmi levně. On mi řek, že to potřebuje dnes. Tak jsem se vydal zakoupit kabel a konektory do jednoho nejmenovaného obchodu rh sound, kde většinou obsluhujou dva idijoti, jeden víc, jeden míň. Vážil jsem půlhodinovou cestu na kole do nuslí. V tom obchodě byl samozřejmě ten větší. Poprosil jsem ho o kabel, odpověděl že to nejde, já na to jak to, on že to nemůže nechat bez dozoru, rozuměj obchod má dvě části,obchod a sklad, kabel je ve skladu, což je asi pět metrů, tak ten chlápek seděl u počítače a na muj dotaz proč to nejde odpověděl, že je tam sám, já na to aha, že nic neukradnu a že klidně může zamknout, já počkam pět minut venku a pak to zalatim a pudu, na to se chlap začal dál vymlouvat proč to nejde, já ho zkoušel přesvědčit, že jsem vážil dvakrát půl hodiny abych ho přijel obšťastnit…no, věřte nebo ne asi 18 minut jsme se přesvědčovali a on mi ten kabel nedal…


No, bylo to k pláči, ale já jsem se zbytek dne musel divit co za idioty se tady ohybuje, a nedejbože pracuje.

13.3.2014
růžový brejle

IMG.jpg

23.2.2014  (upr. 2.3.2014)
Když se dva voli baví o voze, kterej táhnou…

-Je to těžký? Zvládáš to?

-Ježiši, vůbec nemám problém, na pohodičku!

-…mě ti dneska přijde, že to není normální, že to tak nemusí být, takhle se dřít

-jako jak není normální, vždycky se to tak dělalo!

-Ale když jsme byli telaty…

-Když jsme byli telaty, tak to bylo něco jinýho, stejně si to pořádně nepamatujeme a navíc to je ten kumšt, bejt konečně dospělej, dělat velký věci, moct si vydělat na pořádný jídlo za práci a drbání a plavení a tak…

-no jo, ale stejně tak nějak uvnitř cejtim, že to není ono, že…

-nekecej a tahni, jde to do kopce, nebudu to tahat sám!

22.2.2014  (upr. 23.2.2014)
Popis jednoho zápasu, aneb: The Importance of Being Earnest

Neřikam že jsem svatej

Ale jsem hodně rychlej

V mym archetypu už mám vepsaný cíl na počátku

Vidím ho rovnou

Jen letmo se ho dotýkám

Abych naplno ochutnal tu pachuť tam dole

Abych mohl skutečně podat svědectví

O cestě do nebe

Ten kdo se mě dotkne, má dvě možnosti

Jít se mnou

Nebo se potopí v kanále hoven

Protože jsou jenom dvě základní cesty

Protože jsou jenom dva základní cíle

to všecko okolo

 Je jenom tak

Jako jestli pojedeš do Prahy

Vlakem, autem nebo pujdeš pěšky

Jestli se zastavíš ve Slanym a jinak pojedeš přímo

Nebo jestli to vezmeš přez Kladno a Kutnou horu

Je to jedno, podstatnej je jenom čas

A jak řikam

Jsem hodně, hodně rychlej

Nebaví mě se koukat z okna

Nebaví mě si to pamatovat

V týhle době, kdy je mi z každýho pohledu do krajiny obdělávaný takzvanym člověkem na blití

Je mi ouzko, když vidím mondénní pustinu hlav a tužeb většiny těch, kteří lehají se psy

Nebaví mě mluvit v hádankách

Rovnou vám řeknu: všecko ven!

Buďto stuj rovně, nebo budeš pohonkem

Rovnou, vidím to rovnou

A nemůžu se mýlit, protože luk je Bůh, tětiva je duch a já jsem šíp

Jak řikam, jsem hodně rychlej

A je dobře, že jsme se potkali

Teď možná budeš vědět kde hledat tis

Nemám rád slabost, začni rovnou z nejlepšího dřeva

Co je to čas?

Čas není přímka, je to vhled

Čas je špína, kterou to na tobě nechá

To co neodstraníš ze srdce rovnou

Zanechává to stopy jako dehet

A dehet ti zalepí peří

Jak chceš potom dýchat?

Čas je oheň

Čas je iluze plamenů

A v kouři je duch

Z něj si udělej tětivu

Miluju celej svět, ten stvořil můj otec

A on je ve všem, co hoří

Je i ve mně

A tak i já jsem ve všem

Můžeš „Mně“ cítit?

V páteří, za ramenem

Můžeš mě slyšet?

Hučí to jako telegrafní dráty

Ale sere se tu do toho ten velkej sráč, kterej všecko dáva zadarmo,

A rovnou si za to bere prachy

Ale ten kdo bere, stává se rovnou jeho potravou,

Konec nesmrtelnosti

Jenom její nekonečný hledání

A pokrok a pop, rock

Sračky

Všude

A smrad

A přesto je smlouva vepsaná v kamenech, trávě a stromech, kerý tu ještě zbyli

Tak se omývej vodou

Impregnuj kouřem

A nechlastejme

A nakonec

Já tady nejsem pro ty kecy, jsem tady pro tu změnu, kterou způsobují

Jsem tady pro to, abych tě donutil se rozhodnout

Jestli se na sebe podíváš

Jestli to ze sebe shodíš

Jestli uvěříš tomu co uvidíš poprvé

A rovnou se propadneš hanbou

Nebo se postavíš a podíváš se znova

A seznáš, že vidíš takovou podobu, kterou jsi

A že ty ty podoby můžeš měnit

Mě to nespasí, že něco řeknu

Ale ty zjistíš, kde stojíš a kdo s tebou mluví

A že to co se ti děje je jenom odraz tvejch vlastních očí

Jak říkám

Já jsem hodně rychlej

a mezi slovama je hodně ticha

Přestaň se zabývat mnou

Já nemám čas

 

11.2.2014
O muži, kosti a psu

Byl jednou jeden muž. A ten muž měl kost. Ta kost mu dávala sílu. Když tu přišel pes. Tu kost mu vzal. Muž psovi domlouval: vrať mi tu kost, nevíš co se stane. Ale pes ne a tu kost sežral. Muž chtěl psa zabít, ale v sobě si řek: když ho zabiju, vrátí mi to sílu? Jednou ten pes přišel, muže už neznal, ale ten muž ho měl v paměti. Pes chtěl jíst. Muž mu řekl: Dokud se neomluvíš a tu kost nevrátíš, nedostaneš nic. A ten pes nic. Dokud si nevzpomeneš, potud budeš jen psem. A ten pes zase nic. Možná dosud je ten pes psem.

11.2.2014  (upr. 23.2.2014)
O podivných symbolech

Proč hvězda, proč s pěti cípy?

Je to proto, že odtud pocházíme?

Proč hvězda, proč šesticípá?

Proč trojúhelníky? Že stůl má nohy?

Proč kruhy, abychom se v nich motali?

Proč pět kruhů, do sebe zaklesnutých?

Protože hvězda?

Proč okno? (windows) A proč je v tom okně kříž?

Neze hledět bez prizmatu?

Možná ty vidíš okno, ale já tam vidím kříž.

Proč jablko (apple), je to poznání, nebo hřích?

Proč utpení v kříži a proč v kalichu krev?

Proč had, proč had v kruhu?

Ökolo čeho se točí?

Proč oko? Proč oko v tajemství?

 

Tajemství vodí v kruhu

Kruh je opakování

Opakování je ritus

ritus může být dobrý i zlý

zlý je past, dobrý je pokora úcta i zdrženlivost

9.2.2014
Prdíme a říháme s doktorem Janem Rytířem


Poznámka: Procházeje ztichlou knihovnou, užívaje dlouhých večerů zimy, nahledaje do starých knih a spisů, nalezl jsem rukopis, ladabyle založený za předsádkou tučné knihy. Užasle jsem četl jasný text, který psaný před téměř sto lety obsahuje tolik pravdy, pro dnešní svět potřebné, že jsem se rozhodl jej zde, ve velmi zkrácené a mírně upravené podobě předvésti. Laskavý čtenáři, považ, jaké moudro je zde k dispozici černé na bílém. Nač jezditi do Himaláje, nač se pachtit po Indii a vzdálených krajích. Indii nechme na Indy. Začtěme se nyní a ... prďme, prďme, do sytosti.


Jest toto dobře míněná rada o tom, co každý činí, ale většinou sobě dobré moudrosti nedbá, a sice že sobě potlačuje a zapírá, to co sama příroda dává, a co toliko procesem přirozeným a veskrze čistým je. Již ve spisech starého Řecka, lze se dočísti o tom, kterak takzvaní řitní pištci činili sobě blaho a ještě způsobovali mnohé pobavení svému okolí.

Dovolte, abych vám dobře míněnou radou vymluvil onu neřest, ježto se dnes hojně pěstuje a na zdraví celé populace se hojně projevuje. A tj. zadržování plynů sobě, prdění a říhání, kvůli takzvané slušnosti, čili studu, a nejistotě vlastní. Každý přec zná staré pořekadlo: Jeden prd je lepší než deseti doktorů! Ano, je tomu tak a proto ulevte sobě, neboť co na povrch jíti chce, to také jíti má. Oddělujte zrno od plev, pynnou frakci od pevné.  A dopřejte také svému okolí poznat, jací doopravdy jste. Mnohé věci tím prospějete, všeliké kruhy zbytečné se uspíší a přítel od nepřítele se oddělí, pokrytec od přímého člověka. Není nad upřímnost. Jsi to, co jíš, a tedy jaký jsi, pozná se podle toho, jak prdíš. Tato neřest, která se ve svých důsledcích projevuje dokonce i v lidském konání a prožívání - emoce se usazují, vznikají mnohe psychické obtíže - jest to stejná analogie. Co je na srdci, to se má sdělit. Co se od žaludku dere, tomu je třeba se podvolit, neboť to je prostý následek počínání člověka, který přímo vede k uvědomění a korekci jeho cest, co se jísti má a co nemá.

Co je to ta slušnost? Nic jiného než pokrytectví a šalba, která dnes hojně kvete. Následek je ovšem vždy zadán příčinou a proto, kdo v sobě tlačí, i navenek je bledý a nerudný. Zadržování plynů způsobuje nespavost, špatnou náladu a rozkolísanost, euforii střídá strmý pád k deprési.

Dopřejte sobě úlevy, poznání procesů lidskému tělu i duchu přirozených. Kolik zábavy otevřenému člověku způsobí tato kratochvíle. Vždyť vzpomeňte kolik radosti a smíchu, jako vedlejší produkt, způsobí hlasitý a umný prd bližního. Kolik mírných tváří a jiskřívých pohledů způsobý dotek toho nejvnitřnějšího ve chřípě čichového ústrojí kamaráda, nebo překvapeného okolí.

Prďte v domácím tichu, ale nestyďte se prorazit i na venek. Prďte ve společnosti, v tramvajích a v hromadné dopravě, uvidíte kolik uvolnění jeden takový čin síly způsobí. Ano, může se zdát, že nějaký nerudný jedinec se ohradí, ale sám vbrzku pozná, jak sobě uleví, když si od plic zanadává, či vyjeví svůj postoj, a to ještě nevěda, jak jeden prd by mu ulevil. To břímě sebedůležitosti, jež nosí pod srdcem, puklo by záhy. Jak zdravá by byla společnost takto levně a zdravě oživená. Prd totiž snadno způsobí osvícení, a to nejenom v tichu projevený. Když žena se souží, obličej zkřivený bolestí, já na to říkám, že právě to je to pojídání plodů poznání dobrého a zlého, že jinak chce býti viděna v mužových očích, jako čistá a mírná, a přitom prosté poznání tají: Ženy také prdí!


Proto prďme a říhejme, mužové i ženy, národe český, plemeno silné a moudré, určeme směr těm, kdo ještě nestačili prohlédnou potenci, která v člověku jest. Těm kdo zapomněli, jaká je naše prostá a přirozená podstata. Evropa, ba celý svět na nás čeká s otevřenou náručí! Uvolnění, které nastane prospěje celému světu, jeho míru a blahobytu.

3.2.2014
ARBEIT macht frei!

"Šoková terapie pro rychlé snížení hmotnosti a objemu při prvním sezení…

Elektroporace s lipotickým sérem plus kavitace

Sekvenční presoterapie

Masáž krémem proti celulitýdě

1.950 Kč"

Nerad to říkám, ale...


Není lepší lágr?


Prosimvás, citace z časopisu, co nechce hořet, a ježto sem fakt nasranej na tento výrobek, je třeba mu dát co proto...mám jich tu hodně, jeden jako druhej, ač různých značek, zasralo mi to i kamna...


Kde berou peníze na tyto terapie ti, kdo vlastně nepracují, áč jinak by vlastně tlustý nebyly...

Jakým jediným způsobem se nakonec vyřeší tato bohapustá degenerace...

Kdo pomůže těm šedivým lidem, kteří chtějí být barevní? Snad opravdu další jezdec a umělec v jedné osobě, jako byl Hitler?

Zasloužím si za to co tu píšu?


"Nové tablety do myčky nádobí...poskytují vašemu nádobí a vaší myčce nádobí dokonalou čistící sílu jaru s oslnivými výsledky...Tyto tablety jsou vyjímečné díky svým třem tekutým složkám s aktivními přísadami, které odstraňují mastnotu nejen z nádobí, ale pomáhají také předcházet usazování mastnoty v myčce...

Tato jedinečná kombinace složek vám umožňuje vařt vše, co máte rádi a kdykoliv chcete..."

???

Potřebuje tohle ještě komentáře?


Lidi, co todle produkujete, vy si koledujete o pořádnej nášup, ač nemám rád zbytečné násilí, musím uznat, že většinou zbytečné není...

Dovolím si tvrdit jednu věc, podle toho jak meješ nádobí, podle toho se dá velmi dobře poznat jaký jseš...


Takovádle moderní civilizace je odsouzena k zániku, i když mi to zní jako oblíbený pleonasmus, je třeba to říct, kdyby snad to četl někdo, kdo se hodlá změnit, ačkoliv to nepředpokládam, obměna probíhá tradičně v kvantech již tisíce let, může za to oheň, který všecko stravuje a suchost a množství paliva jež je k dispozici...a já vidím stráně plné suchých křáků a trávy, jen odhodit nedopalek, nějakej kuřák, nebo turista...kam potom emigrovat? Když už je to všude? No, potěš pánbu...

Dejte mi aspoň pokoj, já si budu chodit na soušky, ale to voni ne, voni snaď nakonec zpoplatněji i to slunce, i ten vzduch, a já snad budu se muset podílet na tomdletom svinstvu, abych jim za to mohl zaplatit...to ne, přátelé, takhle to nepůjde, jen přez mou mrtvolu...


 

30.1.2014
Proč vám to tu všecko píšu

 Chtěl bych upoutat tu vaší přebuzenou pozornost. Každý se snaží něco urvat, každý se snaží replikovat, tak i já, tak osamocený ve vesmíru, trpící nepochopenými žádostivostmi, trpící vlastní slabostí, chtěl bych vám utrhnout křidélka a pozorovat vaší zmatenou a spěšnou muší chůzi na stole života. Chci se dívat na vaší velice pravděpodobnou smrt, na pravděpodobný zármutek, nebo snad potěšení, chci se dívat na slabší a bezmocnější bytost, než jsem sám. Chci vidět patos, protože ten patos, to je síto a tím sítem hledám to pevné, tím sítem hledám to trvalé.

 Nemusí dojít toho rádoby definitivního konce, že konečně rozdrtím tělíčko toho černého tvora obsedajícího a živícího se výkaly; je možné, je tu jistá pravděpodobnost, že sám opustím tělo, trefí mě šlak; a jednoho dne se to skutečně stane, čas ze mě udělá bezmocného staříka a přijdou jiní, kdo se mi budou podivovati. Jiní, kteří do mě budou pošťuchovati prstem. Do mojí vysušené a skrčené mrtvoly se skutečnou podobou toho života, s jeho opisem, do odživlé masky. Snad mě ti horlivější budou pitvat a pitvořit a drtit a mělnit a nenacházet a tvrdit a polemizovat… Ale nyní si vážně užívám tu vaši zvědavost, to vaše rádoby hledání, to slaboduché a malomocné pozorování, to vaše poohlédání a otáčení se po druhých. Tu vaši nejistotu. Tu vaší nepozornost. Až do mě vstoupíte, neboť já jsem past. Já jsem minulost. Já jsem to, čím je nafuturována hmota. Já jsem budoucnost. Já uvádím. Já prezentuji. Jsem totiž přítomnost.

 Někdy se stane, že vidím něco pevně a důstojně odolávajícího, nějakého skutečného nepřítele, nějakou entitu, která stojí za delší zkoumání, a málokdy, tak dvakrát, třikrát za život, potkám snad skutečného, který stojí za přátelství… nějakou skutečnou skálu, odolávající mému přívalu vln. Tomu se budu vracet k nohám, dokud se ve mně nerozpustí.

 Budu vám tlumočit, co říká. Neříká nic tak bouřlivě. Je to blázen a přece je pevně zakotveno v nicotě. Je uvnitř povrchu. Je to celé. Tak jasně se skrývá, jeho mimikry jsou tak důvtipné – tam bys ho skutečně nehledal, ty kdo se plahočíš.

 Řeknu vám, proč to tu všecko píšu, píšu to z pýchy, a možná to nepíšu z pýchy, možná to strážím, píšu to, jako jsem chcal ze stromu při pojídání třešní, píšu to jako ten, kdo dělá jakoby nic, jako ten, kdo pozoroval rozprskávající se moč o větve pod sebou, píšu to jako falešný svatebčan nenuceně se krmící, jako ten falešný svatebčan, který bývá nejlepší zábavník, po kterém se všichni ptají – kdo je ten, čí je to tento? – a který se nechá nakonec vyhodit, který se  schválně prozradí, protože se, přežrán a přepit, už nudí těmi kýčovitými výjevy lásky a přetvářky, jako ten, který toho už viděl dost, těch – lásek, aby věděl, že je to jenom počátek, jenom první dějství, jenom první bitva té války na Kuruovském poli.

 Jsem tu na návštěvě. Jsem tu na obchůzce, říká. Vydávám se smrtelnosti, povídá samo sobě. Jsem zabavené v oddělenosti, jsem zabalené v obsahu, jsem mačkající šťávy. Jsem tady a teď. Že mám špatnou paměť? Musí to tak být, jinak bych se unudilo k smrti. Schovávám si věci napotom. Schovávám si je samo před sebou. Divím se pak svým nálezům. Divím se, jak krásně jsem se nalezlo, dívajíc se na své dlaně, sklouzávaje jimi až do srdce, až do morku kostí, až za zrcadlo, až za hranici slyšitelného, až se svým pohledem celé přetočím, celé vyzvrátím, až jsem naruby, že to, co je vnějškem, je uvnitř a to vnitřní mě obklopuje.

 

 Řeknu vám, proč to tu všecko píšu. Je to proto, abych se nalezlo. Je to proto, že já je král. Je to proto, abych rozehrál partii. Je to proto, aby se držitelé masek chopili svých rolí. A před každým představením je třeba ticha a tmy. A ke každému představení je třeba diváků, ani né tak divadla. Je to proto, že ke sledování je třeba očí a oči jsou nádoby klamu. A ty, kdo chceš mír, zjisti, jestli ho chceš doopravdy, jestli klid je to co hledáš. Nebo jestli tvé povykování není jen ticho a tma. Jak nejlépe hrát na T I´m ství? Reknu ti, proč ti to všecko říkám. Říkám to proto, abych ti ukradl peněženku. Sleduj moje ruce. Vidíš, tak ta pravá, tak ta je falešná. A ta levá, ta je pravá. No… a já už musím jít, hrozně spěchááám…

19.1.2014
O vážení chleba

 

I zašel jsem si jednoho dne nakoupit do nedalekého obchůdku, jednoho z mála, ježto má české vzezření. Košík jsem naplnil, mrkví, tatrankou, kysanou smetanou a pak jsem si chtěl vzít chleba, byla sobota a celý chleba neměli. Tak jsem si vzal devě poloviny, každá byla precizně zabalená do igelitového pytlíku. Jdu vám ke kase, zboží vyndavám k ocenění. Jenom ty dvě půlky ukazuju, že je mám, neb nejsou očárovány. Ale prodavač ne, říká, že je musí zvážit. Když se ptám proč. Dostávám tuto odpověď:

Chodí nám sem lidé, kteří si stěžují, že každá ta půlka jinak váží. Ono se to nikdy neukrojí přesně v polovině (to je pravda, pozn. Autora, ježto to už taky zkoušel) .

Podivuji se velice, jaké se to dějí věci pod sluncem. Inu, pořádek dělá pařátele. 

17.1.2014  (upr. 18.1.2014)
Zápisky Kolemjdoucího asi III.

Je dobré, je-li člověk aktivní

Je špatné, když je radio-aktivní


Zákon přírody hovoří jasnou řečí:

§1

 

Sněz, co si sám ulovíš (co dostaneš)

 

§2

 

Sněz, co najdeš (co dostaneš)

 

§3

 

Udržuj jenom to, co ubráníš (co dostaneš)

 

Tato pravidla platí pro všechny bytosti

 

Pro bytosti s rozumem, mezi které patří i lidé, ovšem jsou nutná další pravidla a to zejména:

 

§4

 

Sněz pouze tolik, kolik sám nutně potřebuješ

Toto pravidlo potřebuje dávku sebekontroly, nebo pomoci od bytostí z vyšších sfér.

Toto pravidlo, ač se zdá někdy, že tomu tak není, nejde obejít, jeho následky ovšem mohou nabýt účinnosti s odkladem. Za porušení zákonů se platí časem, nebo jeho analogií, energií, nebo až v krajních případech transformací, smrtí; smrt může jako transformace nastat zřejmě i v kladné bilanci.


Něco z povinné četby:

Z Havla se dají číst snad jenom Antikody


Něco z Tibetu:

Dalajláma je prý falešnej, já se k tomu přikláním - ten skutečný je zřejmě tam, kde je a pracuje pro blaho...má dvojníka, několik dvojníků, je jich víc...Ten člověk, co ho vidíš, ten na druhý straně ulice, není to On? Nebo támhle ten řeznickej učeň, existuje snad lepší přestrojení?


Ježíš zemřel, a bylo škrtnuto, jaksi, že se stále rodí další


Jedna z nejdůležitějších věcí na světě, která sama sebou, i když ne vždy skutečně existující, poutá pozornost a vědomí lidí, baví je a saje, či je sána, sáta ... je:

TAJEMSTVÍ

 

FeroLajosh company uvádí, v hlavních rolích Jarnoslav Varlata, Baltazar Mejrynk a spol.:

 

TAJEMSTVÍ 

 

 víc se dozvíte brzy!

 

 

 

 

 

16.1.2014  (upr. 17.1.2014)
Čísla

Ne čísla, ale jablko, květina, cokoliv..čísla svádí k určitému myšlení..kterého je všude dost..

16.1.2014
evangelium II. pokračování

Již jsem byl hodně daleko

Již jsem byl sám, všecko jsem opustil

Abych pochopil, abych vám dal čas a prostor, abych nejitřil vaše bolesti

Všeho jsem se vzdal a šel jsem daleko

A toho jsem seznal, jak se věci mají

Že kdo pokojně leží u cesty, toho postrkujete

Kdo sází stromy, mu je kácíte

Kdo pojídá z jabloně u cesty,tomu ji oplocujete a plody budete prodávat

Obžalovávám vás z nepozornosti, z nesoucitu a nešlechetnosti

A má žaloba je i vaším ortelem, neboť

Nezáříte-li, nevidíte na cestu a tápete

Přehlížíte-li, pak se ztrácíte

Vlastníte-li, pak jste nosiči břemen

Zabíjíte-li, pak hynete

Povyšujete-li se, jste sami

Pychnete li, pak jste bez obecenstva

Neposloucháte-li a nevidíte, pak jste hluší a slepí

Poutáte-li, pak jste připoutáni

To je pravda o tom, jak se věci mají

A ty se člověče vyvaruj jít tou cestou svéhlavě

Svéhlavá cesta svévolníka vede v poušť

Král je pokojný a cesta jde mu sama k nohám

A ta cesta je jako dobrá žena, sama se otevírá tomu, kdo přichází ke svatyni v míru

A ty věz, že cesta i svatyně je tvoje tělo

 

A svatyně je v zahradě, kterou marně hledáš

15.1.2014
Situace Karlova mostu

Až někdy půjdete po Karlově mostě, nikdy se nezastavujte, nikdy nedělejte nic ne-normálního, natožpak volnomyšlenkářského. Nikdy si nesedejte na kamenné zábradlí a nepozorujte většinou přiblblé obličeje těch kulturistů, kteří hladí sochy na těch vyhlazených místech. Nedejbože, abyste se bavili s žebráky o životě. Dívejte se nepatrně okolo, radši sklopte zrak a pomalu se rychlostí davu pohybujte ke druhému břehu. Když budete fotit sochy a panoramata, bude to ideální.

Jestli to neuděláte, přijde potom taková pani v černém s nápisem security, nebo to bylo gestapo – už nevim, která vypadá jako muž a která vás začne osočovat, bude někam telefonovat a bude vám říkat, ať odejdete. Bude vám dokonce vyhrožovat, že jestli nepujdete dobrovolně, tak na vás zavolá příslušníky. Začne vás nazývat nežádoucí osobou. Začne vám potom říkat, že jste obtěžoval cizince, i když jste je svým chováním stokrát rozesmál.

Jestli se vám to už někdy přihodí, tak se s ní aspoň nepokoušejte komunikovat po dobrym a nevysvěštlujte jí nic o životě, neptejte se jí na její názor. Běžte radši rovnou doprdele. Jukněte se doma na nějakej pěknej dokument o tom, jaký to bylo, za komunistů, za fašistů...

A buďte v pohodě, jak řikaj v televizi, protože ekonomika je na tom líp, než jsme očekávali. 

 

Já se zkusim aspoň modlit, aby se „Karlův most“ nerozšiřoval po světě, aby jednoho dne nedošel až k vám do obýváku.


9.1.2014
Zápisky popůlnoční

Kdyby ti nějaká osvícenější bytost, než jsi ty, chtěla dát nějakou radu. Určitě ji přijmi!


Kdo je taková bytost?


Jestliže si někdo myslí, že je nějaká věc, kterou žena nedokáže, pak je zcela jistě na omylu.

Nedokáže jí jenom proto, že je momentálně zaneprázdněna tím, že je ženou.


Totéž platí i pro muže...a, konec konců, pro všecky bytosti


Byl jednou jeden člověk, který se pořád díval na hodinky, když spěchal.

Jednou hodinky ztratil, a tak se ptal kolemjdoucích kolik je hodin, a do toho zase pospíchal.

A potom to nestich, protože se zrovna ptal...


Dneska mě napadla taková věc, když jsem se procházel po karlově mostě a po pravym břehu...Taky jsem se bavil s hráčem na rozlámanou panovu flétnu, prosťáčkem nemytym, svatym...kolem chodilo hodně tůristů a jinejch nepokojnejch lidí...

Nicméně...


Napadlo mě, že bych sestrojil  loutku o velikosti člověka, kterou bych, sám nuzně ustrojen, slušně oblíknul, nechal  bych jí před sebou klečet. Měla by ovládání hlavy, nebo nějaký táhlo, a tim táhlem bych dělal, že mi ho vášnivě kouří...časem bych se zmohl možná na baterky...zbytek už by obstaral klobouk...tvářil bych se samozřejmě u toho náležitě...

 

Ta loutka má pracovní název: Kouč...sestroj si svého kouče

 

...vážně zvažuju, že zítra kontaktuji společenstvo umělců kárlova mostu


Opět jeden velmi genitální nápad

 

Ale teď už, vážení přátelé, musim jít spát. Dneska budu mejt letadla zvenku...snad ne za letu, to bych za osmde nedělal...i když nájem je nájem...

 

vlastně je to úplně obráceně, říkal jsem si, že by si kyždý bohatec měl vydržovat svého poustevníka, čím víc by jich měl, tím by byl více ctěn, tím šlechetnější by byl...když dneska chudák platí nájem, nebo hypotéku, měl by být za to ctěn, něboť někoho taky vydržuje...na druhou stranu by měl dostat nafackován,o protože vydržuje s největší pravděpodobností zase jenom slabocha, kterých je všude dost...ale není se čemu divit, vlak je rozjetý a skákat se z něj nikomu ještě nechce...propast je až za tunelem...

 

7.1.2014  (upr. 9.1.2014)
za pysky kolemjdoucího

Ženy musí člověk zajímat, aby je člověk mohl naokamžik mít

...aby mohl zažít iluzi vlastnění

To proto jsou prý jako kočky, zatímco muž je hloupý…oddaný,  jako pes

Když přijdeš k moudré energii kočky s touhou ji vlastnit, vždycky tě v předtuše poškrábe. Je to vskutku zajímavé orákulum.

Na začátku vám řeknu něco, co vůbec nesouvisí s daným tématem, to proto, aby bylo zcela jasné o čem budu hovořít.

Teď jistě čekáte, že to řeknu…a proto budu mlčet.

Jestliže chce člověk dobře vládnout, nedejbože pomáhat někomu, pak to nesmí chtít, musí si to hýčkat sám před sebou, skrývat a čistit. Nesmí se dívat na „poddaného“,  z výšky…Nesmí v milášcích  vidět lůzu, ani čísla statistik. Musí je studovat, musí je chovat, musí být s nimi, musí je milovat. Není to divné, že žádný politik se veřejně nepřizná k tomu, že miluje? Ale né jako vášnivý terarista,který dehonestuje stvořitelovy miláčky prostým zavíráním do skla. Musí být vášnivým a nenásilným pozorovatelem, jestli chce někoho chovat, musí si k němu chodit do pralesa. Ne snad, že by ho krmil..A dívat se smí jenom letmým pohledem, jenom koutkem oka, okamžikem, jako při nezaujaté chůzi kolem… Jenom tak vzdává chválu Stvořiteli, aniž by urážel duši jeho stvoření v těle pozorovaného, aniž by ubližoval duši pozorujícího nepříčetným sentimentem, který se mění nakonec v sebelásku nepoznanou.

Neboť, co je na světě pomíjivější než touha vlastnit.

Dostaneš všecko, dostaneš i tu lásku, jenom, prosím, netlač, a neříkej co mám dělat, přijdu sama, budu jako kočka, radši zemřu než tě nechat mnou vláčet.

A teď k penězům: zdá se to jako dobrý prostředek. Ale kočky je nemají rády

Já, jako sběratel lidí, s trpkostí vidím, jak odcházejí některé druhy i celé řády bytostí. Musím se potom zamýšlet nad reorganizací celé mé taxonometrie. Ruší mě to od pozorování, budí mě to z bezstarostného snění, a to nestrpím. Mocnou holí se pak oháním. Čím to, že to tak je? Cítí se ty bytosti uraženy, cítí se osamoceny?

Kdo trápí moje milášky! Jak si mám potom poradit s nomenklaturou.

Jsou to ještě lidé, to co zbývá? Pokud ano, kdo jsou ti, kteří mizí, nezištní, skutečně nepřizpůsobiví, tak endemitní, moji miláčci, osobnosti…moje kočišky…moje nejlepší sbírky...moje nejlepší exempláře...

Mám potom prales plný přizpůsobivých hybridů, kde je krása mnohosti…všude šeď uniformity…biolid, chce to biolit…

Snaží se někdy psát značky na tvářích domů, ti skromnější pozvolna umírají na opuštěnost, na jedinečnost jedinečnosti, na izolaci v šedi, ztrácejí víru a planou…jsou prý někde hřbitovy Těch, jako hřbitovy slonů…

Někdy je jich plné nebe, jsou jako hořící holubi…

Otec to tak nenechá, jestli šelma šalba moc se bude rozpínat, určitě vystoupí ze skromnosti, jeho mnišská tvář se změní ve tvář válečníka a potom co popraví nezbedné dítky, potom co je vlastnoústně sní, bude s Agni tvořit, bude celé noci v ateliéru, bude se vznášet nad vodami…

A že on umí, věru, tvořit, je pak jako malé dítě…

Děte do prdele s tim vašim um-něním, s těma vašima galeriema, vyražte jim okna v místech, kde vysÍ ty vaše obrazy…

Rád se na něj jenom tak dívám, když si hraje s Hlínou, Vodou, Agnim a VzzDuchem…

 

Polib mě hluboce než půjdeš, smutek odcházejícího léta…

Ó, můj Bože, cítim se jako telegrafní dráty vrnící ve vzduchu...

…pod sytící se oblohou, v červáncích, a těch mracích co mají jména, vysoko nad městem, hluboko pod nebem…

Polib mě vášnivě než půjdeš…

 

Agni, opíjím se Tebou…

 Agni jsi to ty?

 Agni, opíjím se smrtedlností,

opíjím se vzrušením ze zhouby,

opíjím se naší opuštěností,

opíjím se vzdáním se získaného…

Agni, kde všude hoříš.

Agni, zmizíme ve věčnosti,

Tančeme, dokud je čas.

Agni, ty víš, že jejich bůh, je jenom touha…

Touha po tobě, touha se tě vzdát

Agni, otec to tak nenechá, rád nás vidí si hrát…

Agni, matka nás šálí, Agni, matka nás pálí…

Agni, všechno je žhavé, všechno je láva, vzduch se tetelí, nad syčícími vodami…

Ach, ty se kojíš…

Agni vstávej z popela…

Agni, hrají si s námi

Agni, oni nás osvobodí, znovu nás stvoří…

 

Bez názvu.png


 

4.1.2014
Anděl v zahradě

Z výšky hledíval, vše bylo tak jasné

Sestoupil k Tobě, aby ochutnal, pojedl nějaká semena

S plným břichem a opilý usnul na mezi

Jak rychle, netušil, se z křídel ztrácí síla

Těžko se teď vrací tam, kde vše je tak jasné

Země je mu cizí

Peří mizí, tělo je samý rous.

4.1.2014
Laň a ostružiník

Ztratila jsem se v ostružiníku

Hledala jsem nějaký význam, nějakou potravu v tom, co říkáš

Teď jsem zapletená a zmatená

A kvůli pár plodům mám potrhané tělo

19.12.2013  (upr. 23.12.2013)
Že prejt

Ďábel má poházený svoje hadry všude okolo

Chodí si nahej po zemi a drbe si ptáka

huláká na tebe, když zapneš rádio  

Z obrazovky šklebí se jeho kloaka

 

"tak si dej, dej, tadyhle ten náš prejt

Tak si dej, a klidně si i přidej."

 

Jestli si myslíš, že to tak má bejt

Tak už seš taky chycenej

Možná už máš v hlavě jeho prejt

V jeho světě možná ne, ale jinak seš ztracenej

 

"tak si dej, dej, tadyhle ten náš prejt

Tak si dej, a klidně si i přidej."


Dneska už svojí duši neupíšeš krví 

Stačí když tě tím jeho prejtem krmí

Sám poskytneš mu svého pokoje

Jako bonus zabaví tě jeho přístroje

 

"tak si dej, dej, tadyhle ten náš prejt

Tak si dej, a klidně si i přidej."


Jeho nahota je jiná než nahota prostoty

Nezáří vlastním světlem

Na dlani pro oko staví dobroty

Ústa však plní prejtem

 

"tak si dej, dej, tadyhle ten náš prejt

Tak si dej, a klidně si i přidej."



18.12.2013
Druhý břeh

Je třeba znovu zvážit pro a proti

Věřit v něj nebo ne

Zahynout nebo se znovu zrodit

nicota jinak druhý břeh?


Nikdo ho nepoznal

Kam oko dohlédne, všude oceán

jsou ti, kdo tvrdí, že má druhý břeh

Kde však berou váhu slova

toho, který to řek!


Nejmoudřejší v tom ohledu

jsou jistě naši plavci

jasně za ně mluví jejich zkušenost

Kde tedy berou drzost blázni pravící

že lze věřit v jakýs most


Je třeba znovu zvážit pro a proti

Věřit v něj nebo ne

Zahynout nebo se znovu zrodit

nicota jinak druhý břeh!


Druhý břeh - slepá víra

Za mořem je jen černá díra

jen hlupák může tvrdit

že duše neumírá


Popravit zaslouží každý hned

kdo tvrdí, že přijde jednou nový svět

Zanech planého snu o druhém břehu

Zábava přední hloupých příběhů!


Je třeba znovu zvážit pro a proti

Věřit v něj nebo ne

Zahynout nebo se znovu zrodit

nicota jinak druhý břeh!


14.12.2013  (upr. 23.12.2013)
Ranní glosy

Člověk je jako beránek

to až společnost z něj udělá vlka

(platí v těchto zeměpisných šířkách)

 

Ty vole, Jardo, to je horko

Počkej tady chvilku, já si skočim jenom domu

převlíknout do krátkejch ponožek

 

Ženy už mají v šatníku mužské oblečky, jako kalhoty a tak

Začínají mít už tedy i ryze mužské problémy

Začínají jim smrdět nohy

A hlavně mezinohy

(informace jsem čerpal z reklamy na dámské vložky)

 

Kolik času si myslíte že je člověk kvůli strachu, zvyku a egu

ochoten pročekat v zácpě,

než mu dojde, že už ho to nebaví?

 

Máme teď doma automatickou myčku, pračku, vysavač, okenního robota, mikrovlnku, televizi

Konečně si můžu sednout a v si klidu odpočinout nebo se věnovat pejskovi

Húúú...Vrrrrr....Tů Tů Tů...neznámý muž skočil z okna a pádem zabil dvouleté dítě, více se dozvíte za okamžik!...

Haf! haf!! Haf!!!

 

U léčitele

Dobrý den, můj život je takový nudný, nevím co s časem, ráno nakupuju, pak jdu na oběd...mám psychický problémy

do toho ta věčná únava a přitom spim každej den do půl jedenáctý, nakrmim pejska, pak sedívám před televizí

Tak si stoupněte, uvolněte tváře, táák...

MLASK!!!

Uvolněte ty tváře - MLASK!!! Ták a z druhé strany MLASK! MLASK!

A teď z obou stran MLASK - MLASK! MLASK-MLASK!

A je to...

 

Děkuju vám, děkuju Vám moc, pane Frištenský, hned je to lepší.

 

Až zase pudete v tramvaji a budete mi nabízet ubytovnu, 

Protože se vám bude zdát, že jsem špinavej a smrdim,

když jsem celej tejden kopal čističku odpadních vod.

Tak se taky rovnou zeptejte támhletý paní, která smrdí agresivní voňavkou

na celou tramvaj. Tak tu bych poslal do tábora.

 

Svítící stromeček byl dříve krásný symbol Vánoc

Dnes je to nastražená past od Čezu 

 

Skutečně si myslíte, že když někdo nedává a nechce dárky na Vánoce

Tak je to hajzl nevděčnej?

 

Letos byl Ježíšek obzvlášť štědrý

Našel jsem pod stromečkem dvacet danajských darů

 

Jednou jsem dostal strojek od firmy Gillette s pěti břity

Několik let jsem ho používal, kupoval drahé hlavy

Než se mi do ruky dostala stará dobrá žiletka

Od těch dob už se nenechám škubat, ale skutečně se holím

 

Dávejte si  pozor!

Zmrdi jsou tam venku! 

 

Doba je zlá, krade se, těch hajzlů je všude dost....

No nicméně bych vám rád popřál krásné svátky...

A když už jsem tady, rád bych vás informoval o tomto zabezpečovacím zařízení

 

Princip je pořád stejný, jenom jich je pořád víc,

je to jako v tom dokumentárním filmu:

Chudý Ind přijde ke Čtvrtníčkovi a podá mu s úsměvem ruku

Čtvrtníček s rozpaky přijme, ale to už Ind pomalu začíná od dlaně Čtvrtníčka masírovat

dlaň, předloktí, paže, ramena, záda...

Nu a pak nezbývá, než zaplatit,nebo se nenápadně z milionového Dilí zdejchnout

 

ještě jednou, dávejte si na ně pozor, čerti už nechoději jenom o Vánocích

(Doporučuji shlédnout o těchto a jiných praktikách tyto dva důležité dokumenty: Hrátky z čerty, a S čerty nejsou žerty)

 

A na mých stránkách WWW........se můžete dočíst

ale nebudu Vám masírovat záda :)

 

 

 

13.12.2013  (upr. 23.12.2013)
Podvečerní glosy

Za to, že svět vypadá takový jaký je

může zejména nedostatek představivosti

čili málo fantazie a moc dospělosti


neboli:

Proč svět vypadá tak jak vypadá?

Protože jsme moc dospěli.


Svět je jako otevřená kniha

Svět je jako zapnutý notebook

(tomu snad ani sám nevěříš)


Svět je jako otevřená kniha

Svět je jako kniha jízd


Život je pro mnohé z nás jako daňové přiznání

Máme veliký problém ho vyplnit


Peníze nebudou, my budem

(škrtnuto-nereálné v reálné ekonomice)


Co se stane, když se potká pan Procházka s paní Novák

Bude z toho pěknej bordel


Na počátku bylo slovo

To slovo bylo zákon

A zákony budeš poslouchat,

i když tomu už vůbec nerozumíš!


To je samá hygiena hygiena

Ale chrápat se psem v jedný posteli, tak to zas jo


Parafráze na Turdu:

Kdyby pes si čistil zuby, chodil oblečenej a měl sluhu, kterej po něm sbírá hovna

Byl by to ještě pes?

Kdyby člověk dělal věci, které ho serou a dělal je, jak na něj budou pískat

Kdyby jedl jenom to, čím ho budou krmit, a sbíral hovna po svym psovi

Byl by to ještě člověk?


Největším přínosem ženské emancipace lidstvu je,

že mohou už konečně chodit do práce a živit při tom rodinu

zatímco muži se mohou věnovat ušlechtilejším věcem


...neméně důležitá je taky volnost v oblékání,

když my můži můžeme směle okukovat rovnou to, co je dole

A abych nezapomněl na vyrovnání stran pití alkoholu

opilá žena se dá snadno i omakávat


 inu, to jsou asi tak nejduležitější přínosy ženské emancipace


Jsou ženy, které vyrovnání se mužům berou tak vážně, že se stávají muži

Nedostatek žen pak nutně vede k vyrovnání v podobě zženštilých mužů

 

13.12.2013
Ranní glosy

V hospodě si dáváme pivo nejprveš

do jedné nohy

potom do druhé nohy

a pak následují piva do kopítka


Chceme, aby z vašich dětí byly individuality 

a svébytné osobnosti

Proto budou sedět tady v řadách

A budou poslouchat co jim říkáme


Aneb:

Děti, najděte si své místo

K dispozici máte 32 židlí

A neopouštějte místnost


Něco je neekologické a zjistilo se, že to ničí zdraví a přírodu?

ano, proto budeme dávat pokutu spotřebitelům

nikoliv výrobcům


Nelíbí se nám nepřizpůsobivost


Nepřizpůsobiví versus přizpůsobiví


Přemýšlíš samostatně?

Pak dostaneš tento zapeklitý úkol

Vyplníš formulář!


Cikáni, nebo romové, jsou prý nepřizpůsobivý

Já tvrdím, k jejich chvále, jsou právě velmi přizpůsobiví

Takže bílí, nebo gádžové zase lžou

A kdo nejvíc lže ten i nejvíc krade

 

12.12.2013  (upr. 16.12.2013)
Podvečerní glosy
Kdybych měl mrknout pokaždé, když vidím lidskou hloupost Musel bych mít stále zavřené oči   Někdy mi přijde, že tuhle hru hrajeme Chodíme po světě jako slepci Bílýma holema o chodník klepeme Našimi průvodci a rádci  jsou psi      
12.12.2013  (upr. 13.12.2013)
Ranní glosy

Kdyby bylo na světě tolik moudrosti, kolik je vychytralosti

Chodilo by se do práce, kdy by se chtělo a štěstí by bylo na každém rohu

(to je trosku blbost, protože rohů by tu zřejmě nebylo tak moc, leda těch zvířecích, tak to zas jo; a práci by se neříkalo práce s negativním přídechem)

...Kdyby bylo na světě tolik moudrosti, kolik je vychytralosti

To by bylo krásně na světě!

a štastných by bylo jako stromů...

 

Kdyby zištnost shromažďovala informace

Nebylo by třeba internetu (externet by fungoval zcela jasně)

A hlavy většiny těch na ulicích byly by jako encyklopedie

12.12.2013
Do svítání

Dlouho jsme se neviděli, bratře

Ale dost vítání

Moje smrt bude skutečně velkolepá

Svůj mozek bych ti rád rozprsknul po celém těle,

Ale zejména obličej bys měl mít potřísněn krví a šedou hmotou

Proto bych byl rád, aby sis dobře vybral zbraň a důvěrně se s ní seznámil

Chtěl bych, aby ses do ní zamiloval, abys ji uctíval, cídil a hladil

Abys do ní vložil veškerý svůj další osud

Bude víc než tvoje matka, rodina, tvůj život

Rád bych, abys musel  zůstat alespoň několik hodin s mým mrtvým tělem

Budeš shodou nečekaných náhod uzamčen s umírající  tělesnou schránkou

Podlehneš v tu chvíli zvláštnímu pocitu, pocitu, který jsi tak dlouho hledal

Uvidíš, jak opouští mé tělo uvolňující se obsah střev, který spolu s močí bude vydávat zápach

Uvidíš záškuby a zažiješ chvíle nejistoty, strach

Uvidíš jak mouchy kladou vajíčka do mých útrob

Budeš zvracet

 uvědomíš si, že spolu možná strávíme ještě hodnou dobu

A možná spolu budeme tak dlouho, že dostaneš hlad

Dostaneš hlad

...

Ten hlad ukojíš

Ale nebudeš mít náboje, provaz a nebudeš chtít za živa smíchat svou krev s mou

Nůž ti nebude k ničemu

Pak si pro tebe přijdou a ty ochutnáš, jaké je to být proti všem

Budeš ochutnávač toho pocitu vyvržení

To je bratře tvoje úloha v mojí režiji.

Až se znovu setkáme, umluvíme se dál.


Je to prozatím to jediné, co pro tebe mohu udělat.

12.12.2013
O hranách básníků

Že básníci umírají na puknutí srdce?

Když spatřují bídu světa

Když nemajíce ruce touží hladit celý svět

Když bez kormidla obeplouvají

A ztrácí se ve svém oceánu tak hlasitého ticha?

Že básníci umírají žízní, když slzy vysuší svá těla?

Že básníci umírají na utkvělé představy, pověry?

Bláznící po svobodě v kleci šílenství

Že dostaví se smrt při jejím hledání

A úpěnlivé touze pochopit bytí?

Zachytit, uchovat pár hrstí měnících se forem

Že umírají, když tyto formy rozpráší se

Jako rozdrolené listy podzimu?

Já říkám, básníci umírají na vlastní slabost

Když neopatrně hospodaří silou

Při nekonečné četbě jim darovaných děl

Když ulpívají na tom, co se stále mění

Když v nápovědách hledají trvalé významy

V nápovědách básníků básníků

Když v šepotu těch, kdo nemají svá těla

Hledají svá VLASTNÍ slova

Umírají na nekonečnou drzost

Umírají na přecenění sil

Umírají na nejistou sebejistotu

Na nekontrolovanou sebekontrolu

Umírají neutišeným tichem

Rozrážejí se o hladiny svých oceánů

Roztřískají se o hrany své svobody

Proto jsou to pošetilci a proto jsou to často velcí blázni

Pověšení na rolnách svých veselých čepic


Chcípají sebelítostí

3.12.2013  (upr. 4.12.2013)
Zápisky Kolemjdoucího I.

Zápisky Kolemjdoucího I.

Je chlodná zimní noc, vrátil jsem se z nákupou; krásně jsem si zašopoval.

Blejží se Vajnoce a tak se pulty čárvenají teplým zbožím a nefalšovanou láskou, kterou si můžou dovolit i průměrní zástupci vyspělé rasy, která již dávno zavedla osmihovnodinovou pracovní dobu a zrušila dětskou paráci. Teplé zboží a nefalšovaná láska od dětí z Čičíny...jsme laskavi a humánni.  Nakoupil jsem do zásob toliko nějaké semena, a taky jsem byl podpořiť velkoobchod s bájoprdukty, kamarátova žena to ráda, a kamarát ssi chtěl oprášit řítění automobylu, tak seme to spojili. Byl jsem tam paprvéa moc mě potěšilo Jak jsou tam přiťjemní lidé, kteří svoji x hovnodinovou směnu dělají rádi pro blaho svých bližních a svého jistě skvělého zaměstnavateletele. Velkoobchod je postaven v bájokvalitě ze dřeva rostlého v bájovzdálenosti od hlavního města, byl jsem tak šťastný, že podpořím něco ták  dobrého, že jsem ani už nevnímal kolony a parkoviště zaplněná bájoauty…ňáko většina zboží mi byla neznámá a exotická, nechápal jsem k čemu se tradičně používá, byl jsem v sedmém exotickém nebi, jenom to všecko bylo z vyspělých zemí, nemněcka a francchčije,a ze sosóji, která se vyrábý z rópy, to ví každý malý klučina… ale bylo to na mně drahotový, holt ještě neberem takový prachy tady, tak se mse musijó uzkromnit.Tož kárásně jsme to doporcovali, s análním bájookolíkem v zadečku se krásně usíná.

S přituhující zimou, vyschl i můj pravidelný zdroj černých špinavých příjemů (jak bude náš hrdina platit nájem? A pronájem těla, společenské smlouvy-ještěže nemá děti), kořenové bájočističky hoven již jsou, byť s výhradami téměř hotovy a moje lopata je připravena na jaro, kdy snad přijdou na řadu nové hromady hoven.

A tak jsem se rozhodl, že je třeba jít odům dál. Odhovnodlání zrálo, srálo, když tu jednoho dne ozval se telefoun. Přiťjemný a vyrovnaný ženský hlas mi oznámil, že mám to ŠTĚSTÍ, že si mě paní manažerka VYBRALA a BYL JSEM VYBRÁN do druhého kola VÝBĚROVÉHO zřízení na poust stánkového porodejce(ano i stánkoví prodajci jdou do zápasu na ňakolik kolců). Ano, konečně změním profésiu, dalšiá matamorfoza Kolemjdoucího, další dobrodružstvo.

Následující den jsem šel na pohovnovor(na václovské náměstí, nad kokoně i nad kakasíno, no), pánkové v saku, kteří se vyjadřovali tajuplně znějící managespeečkem, respektive velmi nekvalitní češtinou, s podivným neurotickým akcentem, mi sdělili po vyplnění dotazníku, který jsem dostal od půvabné pí asistenky Bc.- kde jsem se mohl svěřit například s tím, k jakému zviřátku bych se přirovnal a jaké jsou mé cíle životní- že se můžu dostaviti zítra na pár hodin vyzkoušet si můj možný nový post, pokud si mě můj kouč vybere! Jen tak mimochodem, prohodili, že bude dobré udělat něco se svým zevňájšokem, toho času jsem byl vášnivým vousáčem…

Nazítří jsme se vydali s panem kolegou obcházet byty s akčními nabídkami, stánek byl více než virtuální. Ale zato falešná kůže a občasné zkušební otázky prozradily, že se jedná o místo, na které se čeká fronta, dokonce jsem měl psát test. Ten mi ovšem byl, asi pro velkou sympatičnost odpuštěn, musel jsem ovšem odpovědět na dotaz, co že bych v životě chtěl dosáhnout. Můj kouč mi napověděl, že on sám touží po rodinném domku a po vozidle proslulé značky a sexy modelu. Dovtípil jsem se, že také toužím po rodinném domku, dětech a novém automobilu a k tomu mám sen zřídit si malou dílničku. Koučovi, zmrdíkovi, zazářili oči štěstím, když uviděl, že ač by to do mně neřekl,že moje mototivace je dobrá, bude na co mě namotávat, hu.

Celou noc jsem přemýšlel, jako to udělat, dál mám totiž přijít na první zaškolení. Vysrat se na to, nebo nevysrat…Můj ochránce a Velký Duch ve snu, předkové i moje zvědavost nakonec rozhodla jasně: Dobrodružství! Ledva jsem přišel domů, zapnul jsem holící strojek a oprášil falešnou kůži, společencký oublek, zítra vydám se na lov lidí.

Ano, je to jedna z mých dalších metamorfóz, stal jsem se jářku investigativcem, falešným agentem kapitalismu, budu šířit poselství o spasující spotřebě, o nezbytnosti chtíče a telefonování, budu nabízet volné minuty a to všechno, prosím, zejména pro peníze na nájem, ale hned potom ze zvědavosti… Také si tímto způsobem můžu naordinovat několik dalších bobříků, mezi jinými, bobřík sebedůležitosti, nesebedůležitosti, bobřík neulpívání na formách (odstraněný plnovous), bobřík infiltrace a maskování.

Stal jsem se tedy investigativcem. Budu neúnavně pozorovat kalé i nekalé praktiky našeho světa, budu budovat kapitalismus, kolikrát to člověk v žiuotě zažuje. Třikrát hourá. Těšte se na další bobrodružství, která potkají nebohého Kolemjdoucího ve světě Hoven…Pochopí Koulemjdoucí nekalé praktiky, nebo mu také narostou ostré lokokoty? Nasere se skutečně již doopravdy a potáhnou na hrad stečí?

To ajiné se dozvíte příště.


Zdar a sílu, zítra ve špičatejch botách a káravevatě…

P.S. Vyholašuji soutíž o nejlepší esej na tetéma: Generace – Degenerace

Odměnu vyholašuji 200 kokotrun českých ze svého černého špinavého příjmu, ať je nějaká sranda,co vy na to…porotu si stanovim sám…a jestli budu číst hovna tak to osobně rozdam bezdomovcům…ty paníze, míňo...termín- do konce roku hoven…Posílejte na Blázni.cz


Těším se, Váš Investi Gativec (made in Italy, ta pravá česká kvalita)

2.12.2013
Vracejí své příbehy tam

Zde pohozené obrazy

Bohatě zlatem zdobené rámoví

S volutami a listy reliéfy

Bílá plátna zakrytá drtí kamenů a hlin

S tenkýmy příběhy a vtisky myšlenek

Vracejí své příbehy tam

Tyto posvátné písně

Opisující zjevené pravdy

Ve slovech ztracené

Napjaté v bázni vdechu

Vyslovené horlivostí vydechování

Chvějící se hrdla darující hlasy

Tak odevzdaně sloužící

Vracejí své příběhy tam

Hle tato těla

S čivami do světa se vztahujícími

Jako ruce žebráků

Těla převlékající, těla umořující

Dusná a tlející, zdobná katedrální

S okny a stíny

Záhyby kůže v prstech

detaily kleneb a vrásek

Těla jinakosti stejně

Vracejí své příběhy tam

2.12.2013  (upr. 3.1.2014)
Odplášti

Až mě přijdeš políbit na tvář malíku

Klečící se sklopeným zrakem

Já budu v rudém rouchu chaem

Ruku vznešeně připravenou

Dáš mi moc, abych ti pomohl

Tajemnou silou, která dřímá

Ve spojení jinakostí se budí

Tehdy budou obě strany připraveny

Kouzlo rozechvěje tvá ocelová křídla

A ty vysoko vystoupíš k nebi

Abys strhl oblaka

Silou, kterou jsi mi dal

Vůlí, kterou vložím já

Láskou, kterou dává Ak ab ar ddíva

Odhalíš nový pohled na to, co bylo, je a bude

Odhalíš přec nový svět, změnou kvalit a vztahů

Povstane dokonce nový jazyk

Bytosti budou oproštěny od bludnosti

Obludnost k níž se uchylovali

Jako psi drbající si rány

Vzplane jedním dechem

A kouř na další věk očistí světlo

Můj plášť stane se tím kouřem


A Já oděje se do naho Ty

28.11.2013
Nová dobrodružství Formiru

 

 

VII.

 

 

 

Kapitola pátá: Ona je ta, do které se zamiluje On. Ona je ta, která spojí staré s novým.

 

Lana se otočila jestli jí někdo nepozoruje prosklenými dveřmi, potom  otevřela zásuvku stolu a vytáhla kájo, které tam do té doby leželo. Její otec je vysoký manažer pěstírny, koordinuje a řídí, a má přístup ke káju. Kájo se dá šňupat. Kájo je zakázané, ale všude tolerované. Její srdce bušilo, když odsypávala prášek do krabičky od zápalek, ohlédajíc se vzrušeně za sebe. Konečně měla dost, zbytek vrátila na původní místo a zavřela zásuvku.

„Lo!“,ozvalo se z kuchyně. Lana se leknutím zachvěla.

„Dej prosimtě to nádobí do myčky.“

Vydechla a šla do kuchyně.

Jaký by to asi bylo mýt nádobí v ruce, jako to dělala ještě její babička, říkala si v duchu, když skládala do přihrádek talíře a sklenice. Jaký by to bylo, kdyby jim doma tekla voda z kohoutku. Mají jenom interaktivní sprchu s počítačem, obrazovkou a kamerou, myčku a vodu k pití si kupují balenou. Jaký by to bylo koupat se ve vaně, běželo jí hlavou, zatímco si její samolibá matka ozařovala obličej paprsky L. El jako lovely.

„Musim si koupit nový šájner, tenhleten ňák divně hučí…“

Měla hotovo, podívala se z okna a ujistila se, že krabička je v kapse. Vykročila.

„Jdu ven za Evou.“ přiškrtila větu mezi dveřmi.

„…v Edenu mají myslim zrovna v akci šájner od Popa…“

To už Lo neslyšela, šla zrychleným krokem podél chromových a skleněných stěn domu. Pípla, brána komplexu se otevřela. Vyšla ven, na ulici byl stín, nebylo tam okrasné osvětlení, nasedla do taxíku, který stál před domem.

„Stará čtvrť, Most setkání“ řekla do mluvítka, když zastrčila kartu do terminálu.  

Centrum bylo plné lidí. Létající reklamy byly všude. Hologram v taxíku také cosi oznamoval. Sáhla si do kabelky, vyndala si dispenzr a vhodila do pusy pilulku antikoncepce. Pak si šáhla do kapsy pro krabičku s kájem a uložila to do kabelky.

Bylo jedenáct hodin dopoledne, dnes vstala poměrně brzo.

Projížděla asiatskou čtvrtí a napadlo jí jaký to asi bylo, když ještě ženským rostly prsa. Muselo to být namáhavý, nosit na hrudi těžké kusy tuku, a usmála se, když si vzpomněla na obrázek nahatý ženský s velkejma prsama, kterej jí poslala Dora. Bylo to směšný, ale zároveň zajímavý a tajuplný. Jaký to asi bylo, a že jim to nepřišlo divný.

„Most setkání,“vyrušilo jí mluvítko a blikající terminál.

Vystoupila. Ovanul jí příjemný větřík. Tady bylo světlo. Podívala se dolů na řeku a na stromy na břehu. Pak se vydala dolů…

…dolů pod most, mezi odpadky, potom po žebříku, na schůdky, než se dostala na plošinu. Byly tam, dveře byly otevřené a slyšela hlasy. Usmála se, když uviděla, že je tam i on, Čáp, pitomec, co si čte pořád něco o indiánech, jedinej kluk ze školy, kterýmu rostou fousy…Zajímal jí. Kvůli němu ukradla kájo i když ani nevěděla k čemu se používá, a aby si nemyslel, že je připosraná…

Uviděl jí, hned jak vešla, zajímala ho, její najivní nepředpojatost a bezelstnost, byla jediná, která se nepřetvařovala, byla jediná, která byla tak zvědavá, že by mohla překonat hranice…

Představoval si jí s prsy, představoval si jí, jak by vypadala, kdyby si nechala narůst dlouhý vlasy, představoval si jí nahou…

Beze slova šáhla do kabelky a s vítězným úsměvem mu podala krabičku.

Podíval se jí do očí. Byly hluboké a temné, nebyly prázdné. Byly přirozeně sebejisté a zvědavé.

Usmál se: „Od tatínka?“

„Od maminky!“upustila krabičku na improvizovaný stůl ze staré televize. Trocha prášku poprášila sklo obrazovky.

V tu chvíli se mezi ně přiřítil Filip.

„Jé kájo!“ Seškrábl obratně ukazovákem, ujistil se pohledem, jestli může, a libě šňupnul.

„Ááách, fmf! “

Jejich pohled se přesunul na Filipa.

Konečně se dozví jak to působí…

Chvíli se nic nedělo, potom se na tváři vousáče objevil úsměv: „Kukolo, mandu kaho čhave!“ Podíval se na Čápa.

Tváře mu zrudly a vousy se naježily.

„Duko nango phačo inuvágoš,“odpověděl Čáp a okamžitě oba vyprskli smíchy.

 

Ona nechápala nic, zhola nic.

 

23.11.2013
Savectví

člověku se neříká savec

protože saje mléko

ale proto že saje energii

...saje energii

...saje energii

 

někdo se směle zeptá

jiný pokorně prosí

ale jsou tací, kteří berou a prasí

trhají bez ostychu a kousají do prsů 

do prsů kohokoliv

 

ti vědomí za každý kvant dají stranou kámen

ti bezcitní na lístek nepíšou nic

s pocitem, kterak nad tím vyzráli

ale hostinský, ten starý zkušený filuta

bodře se usmívá a píše všecky škody

 

tito budou nakonec řádně vyplašeni

až přijde na placení

a to je také jediný rozdíl mezi hosty 

tady na zemi

 

ten starý filuta je velký kliďas

ale je-li v hostinci již velká vřava

a stoly se mlátí hlava nehlava

není-li slyšet jeho hlas

přez změť jazyků a jmen

je hotov společnost řádně vyfackovat

a do chladu hosty vykopat

...ven

9.11.2013
Wahoo Wahoo

Pohádkové bytosti se opět objeví

Strhneme-li závoj strachu

V mlze majestát korun jeleních

A z klenby lesa wahoo wahoo

 

Praskot ohně a dým z úst

Nahé ženy bez ostudí

Středem víry: nechat to růst

Šero váhu světla s temnem drží

 

8.11.2013
Chyť mě za ruce, které k nebi vzpínám

No tak mi pomož

Nech mě proplout mezi mraky

Nech mě nadechnout

Již jsem ochutnal pozemské statky

Nové formy nejsou mou potravou

 

Chyť mě za ruce, které k nebi vzpínám

Přenes mé zjevení  do nefyzických sfér

Prosím, dej mi sílu, ať nevzdávám se vědomí

Nechci být věčný Ahasver

Pozdvihni duši toulavou

8.11.2013
Na vlas nebezpečí

Je to oblé jako dráha fotonu

Je to rovné jako výplň kartonu

Zacuchaná slova, chrčáky

Zatahaný dovnitř za páky

Okované botky do řeky na zkoušku

Okem zvědavým pozoruje rez,

Která nikdy nespí.

Nebezpečí úrazu: JEZ!

Zalezeme si do spacáku

a ten spacák obalíme strouhankou snů

Jako sloni, sloni, ta zvířata se chladí ověvem uší

A pes, ten jazykem mouchy plaší

Žvýkáním snadno prosadíš své vykání

Oni kanicové ty káňata vůbec nevnímají

Dokud se jim nepřijedou vysmát

V ponorkách na ně pak čuměj

Káňata za oroseným sklem

S obydleným šnorchlem.

V čepicích s drápamy neoprenového sokolníka

Vzhůru nohami

Mokrá kočka, tak ta je také velmi směšná

Jak sezmenší její  tygrovitost na miminum.

A tam si Hrabal pod pařezem pivo lízal

Jak to popsat…

Je to oblé jako dráha fotonu

 

Je to rovné jako etalon času

7.11.2013  (upr. 20.11.2013)
Nové evangelium, I. díl

Bratři a sestry, je tu věk, kdy vesmírné síly, planety, všechny bytosti a celé společenstvo svatých i náš Pán spojují své síly a odnímají iluze z očí pokolení lidí. Dnes je doba v očekávání dobra. Právě tak, jako nás bavilo dříve rošťáctví a toliko temná zkušenost světa, dnes jsou dveře otevřeny zlatému věku. Kdo zaseje dobro, desetkrát tolik sklidí, či snad desetkrát deset desetkrát.

 Buďte šťastní.

Když k vám přijdou a budou vám brát energii pro své pekelné podniky, řekněte jim:  Dám vám najíst ze svého, protože náš Pán zve ke stolu každého a host do domu Bůh do domu. Napij se tedy z kalichu mého. Moudrý prozře a ten bez srdce bude sklizen až přijdou žně.

Když k vám přijdou výběrčí daní a lichváři, dejte jim také a upokojte se ve svém srdci, protože náš nebeský Otec to tak nenechá. Přijdou ti, kdo vesmírným pluhem přeorají společenské zřízení a půdu zůrodní. Dění pod sluncem je jako vlny na břehu moře, pěna praská a voda se vrací.

Zrušme zákony pozemské, otevřeme srdce a poslouchejme zákony nebeské.

Dokonce světlonoš, zdá se, je vysrancem božím, byť si myslí, že on je ten oheň. Neboť je jen jedno nejvyšší.

Nehledejte moudrost v knihách. Vždyť pohleďte, kolik vzdělanců tápe v mlhách. Hledejte pravdu ve svém srdci, jako prosťáček v horách.

Jsou obchody, kdy za těžké peníze dostaneš chléb ale i starost, pak špatně se polyká, a v krku sousto usychá. Dobré obchody jsou však ty, kdy dostanou obě strany víc než dávají. Obchoduješ li, vždy dej něco navrch, je to pak předávání, ne obcházení. Cílem není být bohatý statkem, ale duchem. Radost z radosti je sama dobrou cenou. Není to potom už obchod, ale předávání. Je takové předávání, kdy obě strany dostanou víc než dávají. Moudrý ví, že je tomu tak. Štěstí je to, co náš Pán dává navrch.

Jestliže druhá strana hraje falešně, neznepokojuj se, to co ztratíš, získáš jinde, a takový falešník časem pozná svoji samotu.

 

Poslouchejte krále, kteří jsou mezi vámi, a ne pohonky s očima zaslepenýma. Vždyť ruce dělají to, co říká hlava, a činí jim to radost.

7.11.2013  (upr. 9.11.2013)
Fuck hustá zábava

rubrika: Porno komix

Sedíme s kámošema v hospodě, pijeme pivko a pak přišla řeč na ty věci, na prcačky. Tak sem si vzal slovo a povidám jim o tom mym zážitku, o tom mym hentaj zážitku, což je samozřejmě nejvíc, protože je to fak hustý:

„Potkal jsem ji na rohu ulice, opřenou o zeď, kterak čekala na klienty. Byla oblečená do prasáckých kalhotek, do prasácké sukně a do huňaté kožené bundy, zpod níž vykukovalo bílé tričko. Zepředu tedy vypadala celkem nomálně, ovšem prasácké složky jejího outfitu spočívaly v tom, že neměly zadek. Byla tedy zezadu nahá a čouhala jí prdel.

To mě po těžkym dni v rachotě dojalo a navnadilo, a protože sám jsem prasák a její ksichtík i postava rýsující se přez hadříky se mi celkem zamlouvala, došel jsem k ní, rozhodnut, že ji zkusim sbalit. Oslovil jsem ji tedy, co že jako dělá. Ona na to, že je úřednice a že šoustá za prachy. To se mi celkem líbilo, protože mě zrovna v prkenici pálili tři litříky, který jsem si dneska vydělal; střelil jsem nějaký zboží ze skladu, kde jezdim na ještěrce. Tak jsem jí řek, že bych ho chtěl přeblafnout, co že by za to chtěla. Ona na to, že tohle dělá za lízání. Tak sem jí řek, že to se mi líbí, kdyby se nechala i vojet. Ona na to že vojet se nechá jedině po lízání a za vojetí. Že mě ovšem budou stát dva litry kolky na potvrzení a za litr se musim nechat vyšetřit, což je prej ale formalitka, pže stačí jenom předložit číslo občanky a ona si to vyjede přez bezdrátovej terminál, kterej okamžitě začala vyndavat z kabely. Tak teda jo, diktoval jsem jí z občanky…

Olíznul jsem kolky a ona si je nalepila do lejster, všecko to uklidila do kabely, i s poplatkem za vyšetření a za kolky. Pak zvedla jednu nohu a dala jí na židli, vyndala z kabely navlhčený ovoněný papírový ubrousky a přetřela si . Já jsem mezitím otevřel flašku vína a nabídnul jí. Ona že f práci nepije. Já zase sám nepiju víno, tak jsem si otevřel pivo, abych se trošku uvolnil, aby se mi vůbec postavil. No, řek sem jí, ať si klidně lehne a poplácal jsem jakoby nic na kanape a nenápadně shodil špinavý trenky a ponožky ke zdi. Lehla si teda a zvedla předek sukně i kalhotek. Jako, přesně jako z filmu, teda hustě přirozeně, si roztáhla pysky, až jí vylezly zuby a zaklonila hlavu. Tak jsem si klek a začal jsem jí jet jazykem od lejtka až tam, jakože předehra. Ona na to: „Na to se vyser, stejně tě to nebaví!“ Úúú. Tak sem se na to vyprd a šel na lízání, trošku jí smrděla, ale pivko už mi lezlo do hlavy, tak jsem překonal ten hnus zezačátku, než jsem se prolízal k čerstvýmu. Pak už to šlo.

Po asi čtvrt hodině sme si to vyměnili, protože uš jí prej bolej panty a vysychaj zuby. Kouřila mi ho , hrozně profesionálně u toho mlaskala a tahala mě za kouličky a strkala mi malíček do prdelky. Celkem to ušlo, akorát u toho nemusela občas krkat. Pak jsme si zašukali. Hezky jí skákaly kozičky! Kundička, análek, Kundička, análek, pusinka, análek, kundička, pusinka…Vycákal jsem se jí na kozičky hezky… a na pusinku samozřejmě taky.

Rozvalil jsem se na kanapi, unavenej. Ona už byla zahalená, akorát to měla otočený dozadu, a šla ke stolu. Pak si dala jednu nohu na židli, vyndala z kabely navlhčený ovoněný papírový ubrousky a přetřela si ji. Pak šla ty špinavý ubrousky hodit do koše. Otočila si spodky dopředu. Pak otevřela dveře, řekla nashle: „Nashle.“ A pak už jsem viděl jenom její prdel, jak se zaleskla, než zavřela dveře.“

No a todleto je teda ten jeho zážitek, hustej, co? Boreček ne, co? Asi špatenka. A celý kreslený je to. Celý.

 

pozn.: Při čtení doporučuji k poslechuj nějaký kvalitní majnstrýmový robotizovaný popík, např. Lana Del Rey (mimochodem fuck hustá)


7.11.2013
Důležité upozornění

Ano, Vážení přátělé, zatímco čtete tento text, dáváte s největší pravděpodobností o sobě vědět celou řadu informací. Zařízení, které stojí před Vámi, je až příliš také ve Vás. Je to důmyslný prostředek k fízlování lidí. Vidí kolikrát týdně se díváte na porno, kolikrát denně čtete zprávy, kolikrát měsíčně chodítě na Blázny… Vaše denní činost je sledována víc, než si myslíte. Pozorují, na co se díváte, co máte rádi, co byste chtěli, zároveň však Vás přesvědčují, že něco potřebujete ale také co to bude (nepotřebujete nic, vše si můžete vytvořit sami)… Vaše chování je pro ně jako stezka divoké zvěře pro lovce v pralese. Zanecháváte spoustu stop a teplého trusu. Ba co víc, dokonale kamuflovaná sledovačka způsobuje, že množství stop je větší, než by bylo v případě tušení napadení. Je to dokonalá past.

Ano, jste sledováni. Totalita byla upgradeovaná na verzi minimálně dva nula. To že se právě teď necítíte ohroženi, je jenom iluze, stopaři matrixu právě v tuto chvíli pracují na tom, aby ještě lépe pochopili chování zvěře (chápej lidí).  Je to past, která je oběti nasazována pozvolna, tak jako se ochočuje divoké zvíře. Pro Vaši svobodu je to ovšem fatální, neboť smrt nepřichází náhle s tušením její přítomnosti, smrt jakoby nemůže přijít, ačkoliv je nenápadně na Vaše tělo napojováno tisíce jehliček, které se Vám zařezávají až do morku kostí.

Jste sledováni téměř neustále, v hitlermarketech, na ulici, a právě teď i doma…

Je fatální chybou domnívat se, že tomu tak není, právě tak, jako je fatální chybou si myslet, že jsem paranoidní, ale to všechno vem čert, proti tomu, že děláte tu chybu, že jim věříte, že to, v čem žijete, je to jediné, v čem se dá žít. Stvoření bylo vytvořeno pro volnou existenci. Jste napadeni programem, který Vám od dětství vštěpují, je to ohlávka i opratě a ten, kdo na Vás sedí, není nikdo jiný, než Ďábel sám. A to co většinu času zažíváte, až na nepatrné chvilky volné pastvy, která slouží pouze k tomu, abyste mu nechcípli tak rychle, je skutečné peklo. Je to matrix.

Je tu jedna naděje a to ta, že budete stopovat sami sebe a postupně oddělíte jehličky a udidla od svojí duše. Je k tomu třeba odvaha a vytrvalost a nezměrná touha pochopit dění pod sluncem, touha po skutečné svobodě a dobru, ke kterému bylo Stvoření původně vytvořeno.  Neexistují utopie, to, že existují, je nám pouze vštěpováno za účelem oslepení a utišení. To, že je něco utopie, je  vlastně věta, program, který Vás má odradit od toho, snažit se bojovat se stroji, s humanoidy. S těmi, kteří vypadají jako lidé, ale kteří jimi nejsou. Napadením programem se ovšem člověk může stát humanoidem. Blíží se doba skutečného pochopení této pasti, toto pochopení ovšem bude opět, tak jako vždy v minulosti, vykoupeno utrpením, odmítáním, sváděním z cesty a jakoukoliv snahou o oddělení bojovníků od kmene, neboť cílem je oddělení chápajícího jedince od stádečka, pro snadnější zpracování či případnou likvidaci. Oni totiž vědí, že v mnohosti je síla; stejnou sílu, jako má zlo, má i dobro, dobro je však izolováno na samostatné jednotky, to je jejich hlavní zbraní.

Jedinec, který začíná chápat, je nebezpečný. Jedinec, který pochopil, je velmi nebezpečný… je rušivý, neslušný, podivín, nenormální, je to blázen, a kde co jiného.

Lidé, jste svobodní, můžete chodit nazí. Nemusíte chodit do práce, nemusíte platit daně, nemusíte se bavit s u-řádem (u, jako udidla?), nemusíte umírat ani trápit se. Od počátku je Vám odpuštěno, nemusíte se bát se ohlédnout. Ego a další subjá, jako ochranný program je holý nesmysl, je to výplod strojů. Neexistuje chyba, kromě té být v pasti…

Nechť Vás provází síla na Vaší cestě. Toto je válka, ne až potom, ani ne v minulosti, ale TEĎ.

 

 

3.11.2013
Avatár

Kdybych si skutečně vzpomněl na to, co jsem již jednou ochutnal

Nemusel bych se sem znovu vracet

Ale to já ne, vracím se stále znovu na svět

Abych tančil s pastýřkami

Abych ochutnal vzrušení ze zhouby, abych záhy znovu nalezl svůj opuštěný střed

A ty se boj, kdo, pomatenče, pobíháš okrajem kruhu

Boj se ty, kdo ničíš mé dílo, toho poznání

Spojím tě se mnou, abys ucítil tu odvěkou likvidaci

Budeš to pak ty, kdo si uřezává údy


Než tě osvobodím nasátím do víru nových vtělení, zapomněním

Stanu se koněm a zařehtám vám


Wiki:
Termín avatár pochází z hinduismu – v sanskrtu toto slovo znamená sestup a přeneseně vtělení (inkarnaci) – obvykle božské bytosti do fyzického těla za zvláštním účelem. Nejčastěji je spojován s vtělováním boha Višnua.
Ke vtělení nemusí dojít jen při narození, nýbrž i v průběhu života, když se někdo na vtělení připravuje. V tom případě se pak vtělí komplex vlastností, připisovaných té které božské inteligenci. Všechny Višnuovy avatary měly za úkol nějakým způsobem spasit svět. Jeho osmým vtělením byl Krišna, který je vždy zobrazován jako šmolkově modrý mládeneček. Ten se mohl proměňovat do mnoha podob a současně tančit s pastýřkami, které jeho zmnoženost ani nepostřehly. Jeho lidské a božské působení prochází proměnami – v dětství je popisován jako rošťák, v mládí jako proutník, jehož vířivá hbitost v tanci s pastýřkami byla pověstná. Ve stáří pak působil jako filozof. Devátým Višnuovým avatarem byl Buddha.

Dálší indície:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Vi%C5%A1nu

3.11.2013
Podvečerní glosy

Lidská blbost kvete.

Co bude, až doroste a vydá plody!

26.9.2013  (upr. 2.10.2013)
O světech

Tento svět je jako kámen

Balancující na stéblech trav

Cítíš li se opuštěný

Vytvoř nový

A usaď ho pevně

Do hnízda

Mezi kameny

18.8.2013  (upr. 3.11.2013)
Optimalizujme polibek do té míry, že se již nebudeme zbytečně dotýkat.

Jednu věc bych skutečně rád věděl:

 

Proč stále ještě tvoříme,

Když vše již bylo jednou popsáno?

Ano, ve světle nových objevů...

Ano, neustávající zanikání na druhé straně...

Ale proč nevypijeme hořký odvar z blínu?

Je zde nějaký zásadní důvod?

Proč neustáváme ve svých pošetilostech,

že se stále motáme v kruhu?

Je to nějaká past a berou nám odvahu naše předsudky a pověry?

...naše malost a slabosti?

Je skutečně protiklad opustit minulost a učit se z ní?

Stavíme na základech nebo vaříme z vody?

Kdy jsme důležití a kdy je to pouhá sebedůležitost.

Kdy jsme pomatení?

 

Optimalizujme polibek do té míry, že se již nebudeme zbytečně dotýkat.

Řekněme našim dětem, že vzrušení je třeba kojit, například zvukem nadzvukového tryskáče.

Podotkněme, že modrá barva byla neúmyslně objevena pomocí moderních technologií..

...do té doby, a bylo to zhruba do počátku dvacátého století, ji lidská mysl neznala.

A to co pokládáme za modrou dnes , byla dříve zelená...a zelená měla několik odstínů šedi.

Nebo to bylo naopak?

S rostoucí rychlostí stíháme stále méně, monotónní krajina palubní desky a brnění motoru je jediné, čeho se můžeš dotknout. Jestliže naše babičky chodily bosky a nahmatávaly s každým krokem osobytost, jak se nám prodloužila cesta za skly terarizovaných automobilů. Jestliže bosou chůzí  se dříve zvyšovala potěcha z žití, bylo radostí si vzdálenosti udržovat a složitost cesty vyhledávat. Jestliže se dnes potěcha potlačuje, je třeba vzdálenosti zkracovat prodlouženou jízdou. Jak hodně zdegeneroval člověk, jak krásně by se lovil lovcům minulosti přeneseným do současna. Jak snadno by si užívali lidského masa a získávali lebky pro čarování. Jakou by asi měly tyto lebky moc. Odrazila by se jejich kvalita od způsobu dnešního stravování. Máme málo svátků. Málo příležitostí se obnažovat k prociťování. Naše ulity jsou tuhé a maso měkké. Brojleři krevetí, povyšme tedy psa nad člověka. Heureka, a máme tu psověka. Nedá to moc práce vyšlechtit psa schopného okamžité kopulace a člověka bez akce. Přivaž si vodítko kolem krku a masku si nasaď, abys neviděl, jak tě probodne šelma. Nezemřeš okamžitou smrtí, krysa tě bude porcovat po částech, nejdřív prst, potom celou ruku, potom šourek a vaječníky a nakonec zdegenerovaný mozek vysaje brčkem z tvé stehenní kosti. Chci kůži na buben, těžko se chytají dnes srnky. Lepší je samec, přivázaný k topení a k tomů účelu pěstovaný, denně krmený, řádně klackovaný, kamenem zaživa bitý a žiletkou nařezávaný, správně dohojený a sádlem mazaný. Kůže zad ztuhne a pak... Odvar z blínu, nůž z porculánu a zbytek do granulí pro další.  Chceš li tuto historii, jen pokračuj. Nač pěstovat celá těla, stačí jedna ruka, tím ušetříš za krmičky, nohy nejsou nutné, ani uši, mozek zredukovat a izolovat ztráty odvodem tepla. K množení stačí pipeta a místo jména číslo. To bude bubnů. Kdo bude bubnovat? Nějací bubeníci zakoupí si plastový bubínek s pravou zvířecí kůží a ve svém doupátku, mimo pracovní dobu, v rytmu si budou bubnovat povolené rytmy, prvá-druhá, prvá-druhá... Ježto budou přenášeny do kolébek. A žádný velký bratr, jenom lidská pitomost...

 

...to be continent

 

18.8.2013
Proroctví

Katedrálu, tu rozeberou,

potom co v ní budou bydlet vojáci a věčně hladová lůza,

než zaroste ruina bezem, který žije z mrvy a moči

Na jejím místě pak postaví pyramidu

Jako symbol uspořádání vesmíru

A do starého města bude proudit vznešená energie volně-nerušeně

Z vnějšího okraje metropole bude tehdy již dávno prales

A jen dobrodruhové budou se vydávat do temnoty bývalého metra

ochutnávat tmu a ticho

18.8.2013  (upr. 3.11.2013)
"Sraly nám na ně mouchy, tak jsem je vysadil"

Pozoroval okna, kterak jsou od much zasrána

I napadlo ho, že jeho duše podobně být může

zadělána

Že sic by ven z sebe na svět pohlédal,

jen vnitřní hovna by zpět dohledal

8.8.2013  (upr. 15.8.2013)
Aslikyng

Ještě ti tvoje děvče nelízalo prdel?
Pak spěchej domů, dnes to činí každí
Nebo popros, jestli by tvůj ředitel
Nebyl tý lásky ukázat ti mezihýždí

Ptáš se: "Jaký to poklad skrytý v stínohry proužku?"
Sejde-li se vás víc, můžete to dělat v kroužku

 

8.8.2013
Kam zmizela sova?

Jsme ztraceni

Jsme ztraceni v ohni našich vášní

Jsme utopeni ve složitosti představ

Nejde jít na Horu bez projití úpatí

Pyramida odráží řád světa

 

Žvýkačka žití je bez chuti

Pryč je svěžest z úst prožívání

Tak co nás neustále nutí

Žvýkat klam, zahnívání

 

Nejde usnout, nejde se vzbudit

Jen ten odporný vzduch

Tetelí se nad asfaltem cesty

Snad jen padnout do náručí čekajících much

 

Ústa lapají místo slov

A nejenom ty kráčíš kanálem sraček

Na místě slov jen hovna

Jazyku zařezáváš háček

 

Kdo loví v těchto kalných vodách

Další Prýlidé?

Kdo šlape ti na leb by se nadech

A tobě zbývá zas jen výdech

 

Kam zmizela sova?

4.8.2013  (upr. 18.8.2013)
Hare Krišna, vole!

 

"Stokrát s mě nepoznal

Tak bys stokrát líp udělal

kdyby ses nerouhal

Radši vskutku zaměstnej se prací

A oddej se ušlechtilé skromnosti

Odevzdej své srdce druhým

A vzdej se své osobnosti

Jinak obnažím tvé konání

V kterém není špetka dobré vůle

Hare Krišna, vole!"

 

Pozn.: Je to úryvek ze situace, kdy Avatar hovoří ke svévolníkovi beroucímu jména Boží jen tak nazdařbůch

4.8.2013  (upr. 8.8.2013)
Kdo jsou. Komu pomáhají a koho chrání.


Je ta kašna naše, nebo není
Tak proč nás naši služebníci odhánějí
Voda je Boží dar a kámen taky
Teplota již stoupá k čtyřicítce
Proč ruší naší vřelou mluvu
A děti jali se z vody hnát
Já nevidím v tom spravedlnost
Ač zase přišli chránit a pomáhat
Však ten, kdo nám vodu dává a oheň
Přijde vskutku brzy spravedlivě rozhořčen

Komentář: Byl jsem svědkem jak městská policie vyháněla cikánský děti z kašny, kde se svlažovaly. Bylo ke čtyřiceti stupňum, a tak se každej rozumnej člověk rád schladí. Takže: V kašně teče voda, kašna je všech lidí, kašna se nedá rozbít, je horko... Komu teda jako pomohli ty měšťáci?

3.8.2013  (upr. 4.8.2013)
Hospodské bramburáky

ingredience:

dozlatova opečené bramborové plátky 80g

sůl (případně jiné koření)

pražená jadérka podzemnice olejné 100g

 

Na předem připravený talířek vysypeme brambůrky.

Potom přidáme arašídy a koření se solí.

Směs následně důkladně promícháme.

A nyní již můžeme servírovat. Pokrm je vhodný zejména k pivu,

ale s úspěchem ho můžeme také podávat k vínu.

Ti z Vás, kteří mají, dejbože, vlastní hlavu si mohou toto potěšení dopřát při jakékoliv příležitosti.

 

Přejeme Vám dobrou chuť!

 

 

 

28.6.2013  (upr. 1.7.2013)
Hlupáčku

 

V kravatě denních povinností

V kravatě socializace

Na podpatcích jistoty

Na podpatcích úspěchu

V korzetu krásy a přirozenosti

V korzetu oddechu

Na piedestalu pospolitosti

Na piedestalu přízemnosti

jsi mezi námi

V obleku zvyku

V obleku upřímnosti

V opratích asertivity

V opratích cílevědomosti

Ve voze výletním

Ve voze poznávání a dotyku

...

 

Hlupáčku

21.6.2013  (upr. 22.6.2013)
Nová dobrodružství Formiru

V.

Vsuvka první: Návod k Egobijci

 

Balení obsahuje jeden kus Egobijce JPY10 (verze pro použití na Zemi) a pránovou  nabíječku od firmy PAN corp.

 Sadu retenčních pránových akumulátorů.

 Dále pak kožený pytlík, jako pouzdro k ochraně při práci v terénu.

 

Používání možné pouze po důkladném prostudování návodu!

 

Jde o vyspělý nástroj velmi jemné skladby.

 

Použití, za 1., jako symbol a vzdělávací, sjednocující a napojující  prostředek: Namiřte Egobijec na klienta a promněte kuličky na konci, dojde k propojení a vyladění klienta s vesmírem.

Pokud k tomu nedojde do tří vteřin, pokus opakujte a tak čekejte na připojení k univerzu.

Propojení může trvat od několika minut do několika hodin v závislosti na stavu baterie a náročnosti klienta, po dobití možno libovolně opakovat.

Použití 2., jako imaginátor. Může vytvořit iluzi jakékoliv neživé věci ať už automobilu, vzducholodi, mrakodrapu, tužky, rakety, makety stromů, zvířat i lidí atp.

 

DŮLEŽITÁ UPOZORNĚNÍ

 

Nesmí se vkládat do mikrovlnky (přístroj na Zemi používaný k vaření, sušení, vraždění atp.) - možnost výbuchu mikrovlnky, nebo zdroje záření.

Nesmí se používat k tomu, na co vypadá, že by se používat měl (jinak se zalepí a zasere a přestává fungovat fce 1) – nesmí se tedy dostat do rukou, respektive do k…d a prd… nymfomanek a homosexuálů. Taktéž nepatří do rukou dětem (strkají si to pak do pusy, a nebo ho zneužívají k imaginaci hraček, čímž se přístroj zbytečně vybíjí – děti k tomuto účelu mají ještě vlastní nezakrnělé orgány).

Nepřípustný je styk s domácími mazlíčky (na Zemi v současnosti velmi častý zvyk).

Nesmí se používat v uzavřených prostorách (je možné ho použít pouze tam, kde je imaginovaný předmět menší, než prostor, ve kterém se imaginuje. Jinak hrozí úraz, zničení imaginovaného předmětu, nebo objektu, uvnitř nějž imaginace probíhá – v závislosti na tuhosti). Důkladně zvažujte svá přání ve vztahu k možnostem!

U imaginace pohyblivých předmětů hrozí vybití a zpětná proměna, je nutno mít dostatek energie v akumulátorech! (např.: v případě auta dojezd evropského modelu – několik desítek hodin, u modelů amerických asi o čtyřicet procent méně)

 

Doporučujeme přeměny provádět co možná nenápadně, aby nedošlo k úleku kolemjdoucích. Ideálně v noci. Dále za soumraku nebo brzy ráno (v těchto chvílích je pránový tok nejsilnější). 

21.6.2013  (upr. 29.7.2013)
O hovorech lidí

Lidé se baví o spoustě zajímavých věcí, ale dostaneš-li se do stavu, že jsi buďto opilý, nebo unavený, nebo ve vytržení, tehdy zjistíš, že jejich mnohdy složitá mluva je nic než štěkání psů, kdákání slepic a vzájemné přičichávání a očichávání.

Ovšem, přiznávám, existuje také metaphysická mluva; ta se však podobá výkřikům nočního ptáka či vrkotu šelmy. Jsi-li po soumraku kdesi u tekoucí vody, tam je takovou řeč možno slýchávat.

10.6.2013  (upr. 29.7.2013)
Práce osvobozuje

„Už jenom tři místa!“ Ozvalo se z vnitřku autobusu.

Jak si oddechl, když seznal, že před ním na schůdkách stojí pouze dva další. Frontu stál celý den. A pak další den, když včera neuspěl. A teď je konečně u cíle, konečně bude moci dělat práci svých snů, práci.

Postupně se dostával dál do nitra autobusu, krok za krokem. Až dozadu k hučícímu motoru. Tam je jeho místo, vedle beďarovitého výrostka, zpoceného a navoněného.

„Máš tu volno?“

Ten jenom vstal a pustil ho k zamlženému oknu, u kterého táhlo. Odložil si tedy tašku do uličky a zasednul.

Autobus zasyčel a pomalu se rozjel. Nejprve neplynule projížděl industriálním okrajem města, plným záhybů a výmolů, než se dostal na hlavní silnici, kde byla jízda klidnější.

Přes sklo pak bylo poznat zapadající slunce. Uvnitř většina lidí již spala a nebylo divu, neboť stání na otevřeném slunci není nic příjemného. Rozhodl se taky usnout, ale podivná předtucha rozrušovala jeho již tak neklidné vědomí. Vzpomínal na Evu, na domov, na svoje rodiče, na sestru a na to, jak se vracel ze světa. Jak šel pěšky přes půl Evropy, když nalítl obchodníkům s prací. Když jel sklízet brambory, nebo jahody. Přemýšlel jaké to bude; než si to zakázal. Pak usnul.

Probudilo ho drncání po kočičích hlavách. To již vjížděli do tábora.

Ještě měl otlačenou tvář a ztuhlý krk a už stál venku v chladu a nějaký chlápek je instruoval o dalším postupu. Ale všecko bylo moc rychlé na to, aby stihl přemýšlet.

 

„Než se půjdete ubytovat, je třeba, abyste se rozdělili do skupin po dvaceti, jo. Pak pudete tam, kam vás budeme postupně posílat. Než dostanete cimru, budete se muset umejt a dostanete čistý hadry. Jasný? Je tam převlíkárna, tam se všichni slíknete, necháte tam i vaše věci a pujdete do sprch. Potom teprve dostanete nový hadry, ty starý se vám vyperou. Takže nástup! Co tam děláš! Zařaď se! A vy pojďtě první…“

10.6.2013
Jaké je to stát na ramenou svévolníků

Již brzy zjistíme, jaké je to stát na ramenou svévolníků

Již brzy poznáme, jaké je to sklízet nezaseté

Již brzy ochutnáme plody humanismu

Budeme louskat ořechy bídy

Toužíce nalézti liberální jádro

Zažijeme skutečné demokratické svobody

A co plodí víra v nečas

Poznáme, že mezi pravicí a levicí je strádající tělo

Již brzy bude přepáleno, co bylo pouhým tlacháním

A mnohým zůstanou jen zející ústa

Nemnozí budou stát zpříma před světlem

S jistinou v srdci

Zatímco hořící auta a poletující bankovky

Budou špinit tvář země

3.6.2013  (upr. 29.7.2013)
Stačí vyjít ven a dobře se dívat

 

Buď zdráv, milý příteli

zdá se, že jsem konečně, po mnoha křižovatkách, došel konečně k cíli. Mé tělo je slabé, tak slabé, že rukou sotva mohu pohnouti. Ale kdož ví, jaké bude mé další poslání..

 

Opeřený, tvá moc je věčná.

Jen ty jsi všeho mocen.

 

Sedím, já si na tebe počkám, Inspirace. Pohnutí. Opakující se fráze.

Tytéž stíny tvarů z kolotoče.

Masky. Pokušení masek. Dřímota.  Šumění listí, samota.

Jak!

 

Byla jsi sama v tom pokoji, plna údivu ze mne?

Brazilská umělkyně visí ve tkanině nad jevištěm při hudební show Delirium.

Připraveni jsou i správci běžeckých tratí.

Sněhová děla začala koncem minulého týdne chrlit na sjezdovky umělý sníh.

Lyžaři by to měli poznat na plynulejším rozjezdu.

 

MUŽI NIKDO NEPOMOHL!

 

Včera po poledni zemřel 75letý muž v Lidické ulici v Plzni. Když doběhl autobus, zastihla ho srdeční slabost.

Pirátské nahrávky byly rozemlety

 a vzniklá plastová drť bude použita pro výrobu plastových palet.

Zítra se tvoje dítě nevrátí ze školy!

Stačí vyjít ven a dobře se dívat.

 

Střelci

 

Nastal čas na nápravu chyb.

Vlídné slovo a omluva všechno spraví.

Někdy rychleji mluvíte než myslíte.

Ale všecko se dá vždycky vylepšit.

 

Poklidný život jedné mayské generace brzy skončí…

K vysněnému cíli vede obvykle jedině práce a vytrvalost.

 

„Saddáme, budete oběšen.“

 

Pozn.:sestaveno z vět knih, novin, časopisů.

2.6.2013  (upr. 29.7.2013)
Nová dobrodružství Formiru (4Miru)

IV.

Kapitola třetí: Porada před výstupem na povrch Země

 

 

„Milí přátelé, byl to silný večírek. Dokonce i Iwazaru zvracel mezi prsty,“podotkl kapitán a sálem se ozval potlačovaný smích. „Ovšem nyní k věci!“

Lajka se usadil na otočném křesle u velínu, ostatní se opřeli o sedadlové hole, které nosí neustále s sebou, a soustředěně vyčkávají, jaký bude jejich úkol. Kam budou v příštích měsících směřovat jejich kroky.

„Milá posádko,“ pravil Lajka,“ jak jistě víte, naším úkolem bude zrušit skrytou stínovou vládu lorda Hitworlda, který  se snaží ovládnout celý svět. Pomocí peněz, pomocí moneypulátorů a svých poskoků (kterými jsou někteří vědomě, jiní nevědomě - pomocí záškodných programů) se snaží ovlivnit a nakonec získat vědomí všech bytostí. Používá světová média, tisk, televizi rádio a internet, aby ze svobodných bytostí, členů vesmírné konfederace učinil otroky, kteří slouží nevědomě samozvanému vládci. V současnosti je takto postižena již čtvrtina vyspělého obyvatelstva. A této čtvrtině slouží zbytek chudého světa. Tito všichni jsou okrádáni o svou energii, která je měněna na moc zlovládců. Pod záminkou falešného dobra jsou postižení udržováni v stimulujícím klidu. Tvrdí jim, že žijí ve svobodě a bohatství, ale jejich možnosti jsou minimální. Nebo jsou naopak otevřeně utlačováni a udržováni ve strachu.

Systém je udržuje při životě, nebo je vede ke smrti, ovšem všechny varianty jsou pro místní systém výhodné. Pokud je otrok produktivní, pracuje pro systém, pokud je neproduktivní, je nemocný, platí za léčení, pokud umírá, platí za likvidaci. Nově se rodících otroků je stále dost. Na jednotlivci nezáleží. Otroky stimuluje přebytek falešných informací, sex, drogy, rokenrol, móda a povrchní zábavy. Je jim vzdalováno poznání, že měnit program může každé vědomí a to k svému obrazu. Nevědí-li  o takové možnosti, pak ji nemohou využít. Dále je tu věda, která tuto možnost tabuizovala, náboženství spoutává citlivější jedince. A konečně bezmezný materialismus ochabuje přirozenou snahu těla dál se vyvíjet. Je ničena příroda a lidé nevěří, že je možné žít v klidu a míru stovky let. Dopředu se tak odsuzují ke krátkému životu, k nemoci a povrchnosti. Je čas nabourat toto spiknutí.“

Na velíně je cítit napětí, posádka je soustředěná a zaujatá problémem, který se týká jich všech. Týká se celého vesmíru. Ohrožuje celovesmírný mír. Země se vymyká z rukou stvořitelových a božské bytosti to cítí. A musí pomoci. Jde sice o plánované zušlechťování lidské rasy, jde ovšem také o nebezpečný precedent, který se nemusí vydařit. (Pokud se Vám to, Vážený čitateli, zdá jako protimluv, čtěte dál. Pozn. autora)

„Zkrátka, na Zemi se rozbujela svévole. A tato jindy tak bezvýznamná vibrace se stává módou a spolu se současnou konstalací a neutěšeným stavem technického vývoje na planetě nepříjemně ovlivňuje klid ve vesmíru.

Naše mise bude obtížná, ale důležitá. Pronikneme v přestrojení na Zemi a pokusíme se pomocí mírových prostředků, pomocí humoru a zázraků, jak říkají nevěřící Tomášové vědomým změnám reality, zamezit lordu Hitworldovi dojít k realizaci jeho úmyslů. Co nám v tom pomůže je také egobijec, zbraň vyvinutá přímo samotným Pánem, jde o invencí živený zesměšňující kanón.“

Lajka dal znamení jedné z múz. Tato odkryla plátno z podivného předmětu, který doposud nepovšimnutě ležel na panelech velínu. Věřte nebo ne, byla to malá, ale velmi živá, interaktivní kopije lidského pyje, v mírně nadživotní velikosti.

První poddůstojník se začervenal hrdostí, neboť k vývoji, a to zejména po designové stránce, přispěl velkou měrou.

„Tato hračka dokáže na okamžik zesměšnit i toho největšího egoistu a pomoci mu pochopit skutečné příčiny a následky jeho konání, nebo ho zdiskreditovat před jeho poskoky, kteří věří jeho kultu. Je to kukátko do vlastní duše. Je možné ho použít i jako vysílač, který může dočasně zhmotnit jakýkoli fyzický předmět. Všichni si povinně nastudují návod k použití.

A nyní: Kdo půjde na povrch! Jako předvoj budou rozptýleni na strategická místa Chatůti, budou působit jako zvědové, jako agenti, a budou vřelou formou šířit vibrace, budou obracet od materialismu.

V hlavním týmu budu já, Žirafa, Kůň a dále se expedice zúčastní také Sqrrl, a to konkrétně K704 a K706. Výprava bude provedena pěšky a za použití dostupné lidské technologie. K dispozici bude dostatek hotovosti, kterou zde používají k hodnocení, a informační spojení se základnou tady na Formiru, kterou bude zajišťovat Džandon a opice Djumage.

Předvoj vyráží již dnes večer. Naše skupina zítra ráno nástup u vbublovací komory.“

 

Kapitán se odmlčel, pozdravil posádku a odešel k další práci. A nyní již šumí velínem vzrušené hovory v očekávání dalších dobrodružství. Stevardky při odchodu posádky do svých kajut k přípravě rozdávají návody k egobijci…

 

V příštím díle: Návod k egobijci

 

 

1.6.2013  (upr. 29.7.2013)
Nová dobrodružství Formiru

III.

Kapitola druhá: Několikadenní večírek na dně Bajkalu

 

4Mir je zakrtčen.

Lajka si oddechl: „Krásná práce!“

„Kromě jednoho na mol opilého rybáře to vypadá, že nás nikdo neviděl,“ praví unisono Mizaru a Kikazaru.

„Bude to v pořádku?“ strachuje se Lajka.

„V těchto končinách je právě dvacetdva dvacetdva, a ten rybář je zcela pověrčivý. Nikdo mu nebude věřit,“ usmívají se opice.

 „Nyní, kapitáne, je konečně čas pořádného odpočinku, zavolám Múzy, jistě již cítíte jejich inspirující přítomnost, připijme cHamré, nechme odplavit stres spolu s pěnou dní!“ozval se první poddůstojník.

 A skutečně jako mávnutím kouzelného proutku přicházejí sponzoři. Mezi nimi i krásné prsaté múzy.

V tutéž chvíl přistává Lajce v koutku spojka, a druhý Sqrrl, K 706, mu vráží do tlapky lahev s cHamré: „Jen si dejte do nosu, Kapitáne. Cesta stála za hovno a byla dlouhá. Je čas na božské pěnice,“ a obejme jednu z múz.

Lajka potáhl, poslal spojku K704 a žíznivě se napil z láhve.

„Tak je to správně!“ tleskl Džandon a lišácky potáhl kůžičkou.

Nyní již Lajka cítí opojení. Popové rotátory zaplavily jeho vědomí a příjemně teplé múzy se mu ovinují kolem stehen. Cítí, první známky křečí a začíná pěnit. Je mu božsky.

Opojení padají na zem a svíjejí se v růžové zábavné pěně. Párty začala. Podobné večírky bývají pouze na el Bordu.

„Škoda, že se nemohl zúčastnit Duran Duran.“ Křičí Džandon Lajce do ucha.

Ta se jenom tupě usmívá a pění.

Působení spojky je trvalejšího charakteru, ovlivňuje vnímání a je mírně halucinogenní. Ve spojení s cHamré – které působí krátce, ovlivňuje koordinaci a po jeho požití se v ústech začíná vytvářet zábavná pěna a tělo pociťuje slabé elektrošoky – způsobuje dlouhotrvající stavy euforie.

Nyní si Lajka uvědomuje silnou přítomnost múz. Cítí silnou touhu a přítažnost. Telepaticky ví, že je to oboustranné. Miluje je všechny, každou jinak, každou zvlášť a všechny dohromady. Potom tančí a pění, válí se po zemi, tančí , objímají se, pění, svíjejí se. Zábavu začíná řídit první poddůstojník. Je v tom skutečně dobrý.

Několikrát odešli do svých komnat. Několikrát se vrátili. Večírek trval pěkných pár dní a nocí. A za tu dobu vzniklo mezi lajkou a múzami hluboké přátelství, spojené s láskou a čichovým a chuťovým poutem. Sqrrl si také našli své protějšky. Všem se bude stýskat. Ale povinnost zachránit Program je nadřazená nízkým choutkám a dokonce i takřečené lásce.

 

Ale konečně byl konec. Je třeba, aby byl naplánován výstup na povrch a provedení celé akce. Stevardky a roboti otírají omyvatelný velín, vysávají pěnu, odnášejí dopité lahve. Pouštějí oxygenátory a UV lampy. Velín je vydezinfikován a očištěn.

 

Párty skončila. Hrdinové se scházejí na velíně před poradou. Sqrrl balí vyprošťovací spojku. Opuchlé obličeje se odrážejí na stěnách, podlaze i v monitorech velínu. Hrdinové jsou saturovaní zábavou. Je čas pracovat!

29.5.2013
Včelí muž

Pouštim si Us and them...

...Dark side of the moon...

...a zvolna, bezděčně,

 opravdu jenom zvolna,

 si strkám konvici s čajem do řitního otvoru.

...a takzvaný Včelí muž právé otevřel dveře...

Povidám:

 „Včelí muži, jak se vyslovuje ticho?“

 V odpověď zabzučel křídly...

... tak hodně podivuhodný byl ten zvuk,

 

 až jsem se z toho podělal do  konývky s čajem.

 

Pozn.: koho tento text irituje, nechť zví, celý jsem si ho vymyslel, jenom ta hudba, ta ještě stále hraje a...s ohledem na...prostě...vymyslel...i když...částečně na tom něco...no...  ...

29.5.2013  (upr. 16.11.2013)
Solfernus

Zrodil se z kouře, najednou tu byl.

V zelené kamizole.

Hraná zdrženlivost zračí se mu ve tváři,

Přišel si pro tebe, zloději a lháři!

 

Tak stůj, sem se koukej!

Snad se nebojíš, oči klopíš, že se stydíš?

Tumáš! Dělat ze mě vola!!

 

Dej mi ruku, peklo už tě volá!!!

29.5.2013
Tapír

 

Protrh se mi toaletní papír

Za nehty se usadil mi tapír

Co nadělám, vodu nemám.

 

Snad v lékárně mi někdo poradí

Co toaletní papír nahradí

Vodu nemám, co nadělám.

 

Tak v lékárně se mi hustě vysmáli

Samozřejmě na tapíra nic mi nedali

Co nadělám stále ho mám

 

Vůbec nevím co teď dělat mám

Bezradně k prstům přičichám

Teď na kameni u cesty sedím a nevím

 jak se tapíra zbavím...

 

to be continued

 

 

29.5.2013
Světa se nemusíš bát


 

Světa se nemusíš bát, čisté-li srdce máš

Za dne bílého, ni když noční padá rubáš

Světa se nemusíš bát, ty kdo pravdu hledáš

Ty který Srdce své lekavé uhlídáš

 

Ani ten však, kdo nehlídá, nezemře žízní

Voda sama ho dohledá a napojí

K lásce dojde sadem pichlavých trýzní

A ty květiny jeho srdce upokojí

 

Dokonce tyran i vrah překročí jednou

Řeku dobra a zla Hlubokou a prudkou

 Modlitba bývá nedaleko spoutaných rukou

A všecky kameny jednou puknou

 

Je jasné, že ze světla všecko vzchází

To co je, to co bude i to co bylo

Co na světě člověk nachází i nenachází

Ze světla myšlenka tká náše tělo

 

Ty jsi to světlo

 

Vše co kdy oko vidělo i nevidělo

Jednou se znovu v sebe navrátí

Každá hmota jednou přemění se ve světlo

A to světlo se protne a znovu rozletí

 

Světa se nemusíš bát, ty jsi to světlo

Které se v sobě protíná a roztíná

Které si  svítí i stíní na duši a tělo

Ty, ta bdělost, která se budí i usíná 

28.5.2013
Pomník

 

Mám auto. A tudle jsem jel a pršelo. Byla noc a zrovna když jsem najel na dálnici, přestaly mi jít stěrače. Zastavil jsem na první benzínce pohejbal se stěračema, zapnul – vypnul, zkontroloval pojistky. A nic. Pak se to ještě párkrát pohlo, ale nic. No, domu sem musel a tak sem to risk. Skrz okno skoro nebylo vidět. Vyhlíd sem si kamion a vyjel jsem za nim. Měl hezky osvětlený návěs, po celé zadní hraně byly červené diody. A tak jsem jel domů za rudým rozmazaným čtvercem. Po půl hodině se to rozhejbalo, nechápal jsem proč.

Mám auto. A, tudle jsem stál proti zdi, chtěl jsem jet, nastartoval jsem, když tu jsem si všim, že mi nesvítí levá potkávačka.  Tak jsem to zase chcíp. Otevřel jsem kufr, vyndal sadu žárovek. Otevřel jsem kastlík, vyndal návod. Pak jsem otevřel dekl od motoru a vyměnil žárovičku. Nezabralo to, žárovka vypadala v pořádku a nová taky nefungovala. Tak jsem zkontroloval pojistky. Taky to nezabralo. A tak jsem zase uklidil návod a žárovičky. A ta potkávačka nesvítí do teď.

Mám auto a v motoru to nějak divně zvučí. Nějaká disharmonie. A blíží se pojistka a technická. Momentálně na to nemam. Ani na ten servis.

A tak jsem tudle přemýšlel a napadlo mě: Mám auto, a to auto mi jenom bere energii. A pak mě napadlo, že to musí nějak jít udělat, aby to bylo obráceně. Prodat ho nechci, opravit ho dát nemůžu. A tak jsem přemejšlel. A po nějakym čase jsem na to přišel. Chce to vinutí, hodně závitů.

A tak sem se jednoho rána vydal na dvůr, kam jsem to auto dal. Vzal jsem si nářadí, otevřel haupnu, zajistil jí podpěrou a vyhrnul si rukávy. Taky jsem si dal kafe.

Pak jsem odpojil kabely od akumulátoru a vyndal sem ho. Následně jsem vymontoval alternátor a vypojil všecky kabely. Pak jsem uvolnil šrouby od motoru a odpojil je od náprav. Taky jsem vyndal převodovku. Pak jsem místo po motoru začistil. Tak vznikl potřebný prostor.

A teď k těm závitům. Vyrobil jsem v dílné cívku, toroid z cívky, která je zároveň tvořena drátem, který má velký počet závitů, který je z mědi. Takže je to vlastně cívka z cívky, která je z cívky. A ta cívka je uzavřená. Má to šířku asi jeden a půl metru v průměru a na výšku asi padesát centimetrů. Dal jsem to do auta místo motoru a středem sem protáhl anténu, kterou jsem na jednom konci zapíchnul do země a na druhém konci ji nechal volně topořit k nebi. A bylo to.

A najednou sem byl šťastnej. A dá se na to hnát autorádio, když se to trošku upraví, i televize. Nebo cokoliv jinýho, kdyby se to zvětšilo. Přímo z vesmíru.  Ale k čemu, že jo? Mam to na zahradě jako pomník a už na tom roste mech.

 

27.5.2013
Vody poustevníků uvnitř ulity

VAKONOŽKA VOZÍ PYTLE SLUNCE,

                                     ABY BYLA VIDĚT BAŇATOST

TAK PROČ SE NEKOCHAT?

               V KOŽKÁCH UZAVŘITÁ TEKUTOST

       LÍČÍ SVOJE PASTI

TAK PROČ SE NEPÁSTI?


             PROPASTI ROZVERNÉ V MYŠLENKÁCH

TAK PROČ SE BÁTI?

               ILUZE NENÍ VĚČNÁ

TAK PROČ SE NEVŽÍTI?

                 HLEDAT KOŘENÍ MEZI TRÁVNÍKY

         VODY POUSTEVNÍKŮ UVNITŘ ULITY

PROČ NELÍZAT SOLI, JE-LI?

          JAZYK LÝKEM VYLÍČIT

        OKATĚ PO NĚM SKOČIT

        OCHUTNAT SVĚTLOCIT

STISKNOUT MALACHYT!

5.5.2013  (upr. 16.11.2013)
Nejsurrealističtější surrealistikon, jednou se tomu budeme smát...

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10488445364-bohosluzba-za-sdelovaci-prostredky/31329838009/

 

Poslední záchvěvy iluzí, neboť ti, z nichž nehovoří duch svatý sám, ti budou nakonec zesměšněni. Jsou jako oheň bez žáru. A duch hovoří ze srdcí , která jsou k němu skloněna. Každé jedno, trpící, hledající, soucitné...
Je třeba se zeptat, dává televize lidem uši a oči, aby viděli? Myslím, že tomu tak zcela není. Očima poznáváme realitu ve všech jejích různostech, ušima slyšíme zvuky světa. Vidíme žebráky i boháče, vidíme krajinu lidskou i boží, vidíme zvířata, trpící... Ale pustíme-li si televizi, slyšíme jen názory druhých, těch kteří chtějí, nebo mají být slyšeni. Jsou to sluchátka na uších a klapky na očích... Uvidíme, kde je pravda a láska :) Protože, cítím, blíží se doba prozření, a to kroky mílovými... Jestliže někdo dosáhl pravdy a prozření, jistě nesledoval v tu chvíli televizi!

„Modleme se za ty, kteří připravují dětské pořady...“

17.4.2013  (upr. 20.4.2013)
Rozhraní

 

Vypadá to jako vlasy padající přes oči, nejde je však odhrnout, ale pak se to mění v kruhy. Vytržen, spatřuji náhle na ulici malého štírka, ovšem jakmile se k němu chci přiblížit, jen pohnu obočím, zalézá tento škvírou kanálu do stoky pod ulicí. Pokleknu vám a dívám se jedním okem pod ulici. Jest tam kupodivu pokoj, který je zcela prapodivně vybaven.

V rohu je starý ohlazelý medvěd, dětská hračka. Je podložený komínem z knih. Medvěd má na sobě brýle a na nich jsou přidělány balónky. Slabý vánek je odklání do strany. Jinak je pokoj čistý a útulný, je dokonce vytapetovaný plátěnou tapetou s pruhy. Uprostřed pokoje není stůl, ale ubrus, váza a květiny jsou na zemi. Místo koberce je tam stejná dlažba z kočičích hlav, jako tady u mě na ulici. Jisté je jenom to, že tam něco dýchá, ne, možná jsem to já, protože můj nos je zvědavostí ke kanálu zcela přitištěn. Možná se zvuk uvnitř odráží a pak se opět dere k mým uším. Ve vzdálené části pokoje je vidět jenom tmu, ale slyším cosi jako tekoucí vodu.

Ze tmy něco se blíží a již rozeznávám vůz jedoucí po dlažbě a pak v rychlosti projíždí černý kočár pokojem z jedné strany na druhou a tam naráží do opřených madrací. Ten vůz není velký, asi tak pro tříleté dítě.

Potom mě něco vytrhlo z pozorování, podivný praskavý zvuk na ulici…Jak jsem se za ním chtěl otočit, uviděl jsem zvláštní věc: Rozhraní mezi tam dole a ulicí je tenké jako cigaretový papír. Žádné patro. Pak vidím, že praskavý zvuk vydával zlatohlávek, který si nohama čistil krovky. Náhodou s sebou mám dalekohled, a tak jsem ho otočil a jal jsem se ho pozorovat. Jeho chlupy jeví se jako biče, jeho oči jsou temné kameny, vykulené a výhružné, je vidět, jak dýchá a v ústech má dýmku. A najednou se nad ním objevuje obláček, bublina z komixu a tam je napsáno: „ CO ČUMÍŠ!?“

 

17.4.2013
Rozloučení zaměstnance Skatolu co.

img_400

 

Vážení přátelé, kolegové, spolupracovníci,

Vítám Vás na oslavě svého jubilea a zároveň na ukončení mé dlouhodobé spolupráce s institutem. Děkuji za všechny dary a pozornosti, které jste laskavě přinesli. A přeji si, abyste se zde dnes dobře bavili.

V rámci této příležitosti rád bych se na Vás obrátil s prosbou. Jak víte, pracuji v našem ústavu již pětatřicet let a toto je poslední možnost se s Vámi všemi setkat. Vždy jsem naší práci přikládal velkou váhu. Nebojím se říci, že jsem se na našich projektech podílel tělem i duší, ať už to bylo přímo zde ve Skatolu, nebo mimo pracovní dobu u mě doma v Čuňačicích. Prostě, žil a žiji prací, protože ta je zároveň i mým hlavním koníčkem. Za sebou mám již stovky, ba tisíce odebraných vzorků a jejich rozborů. Moje práce, jak doufám, uspokojila mnoho našich klientů a v mnohém je snad i obohatila. Mýma rukama prošla spousta vzorků, které zde uchováváme. Mnoho z klientů osobně znám a náš klientský vztah se změnil v některých případech ve známost a ve dvou případech dokonce v přátelství, které nakonec vyústilo v rozšíření našeho pracovního kolektivu. Firma mohla díky mým, a samozřejmě nejenom mým, zkušenostem a nadšení za posledních dvacet let úspěšně expandovat do všech hlavních evropských regionů.

Zkrátka. Rád bych Vás požádal, jestli by mi za moji dosavadní práci nemohl být také odebrán vzorek. Jestli by institut neocenil moji mnohaletou práci a neuchoval moji stolici, tak jako stolici našich významných kolientů, pro příští generace. Zkrátka jestli by institut neposkytl pro svého dlouholetého zaměstnance malý prostor v mrazících boxech, jestli by nebyl ochoten vložit energie do uchování alespoň malého hovínka, aby i moje děti mohly případně ocenit moji práci, můj život. Prostě, bylo by pro mě poctou, kdyby mohlo být moje hovno zmraženo a odvodněno. Prosím, zvažte tuto možnost, jako malý dárek svému kolegovi.

Děkuji, děkuji a přeji příjemnou zábavu.

 

10.4.2013
Ab ovo

 

Tak já Vám tedy povím, kde je problém.

 Nikde.

Jsou lidé, kteří mají problém, ale tento problém si zvolili asi jako člověk, který si koupil za zlatku procházku strašidelným hradem.

Jakmile vkročil, již musí projít atrakci celou.

Možná na chvíli uvěří strachu a zapomene, že je to jen hra.

Jsou taky jiní lidé, lidé kteří procházejí zámkem, jako šlechticové.

A moje představivost nezná mezí.

Já například dokonce jezdívám na koni.

Na rameni sedívá mi Fénix.

A jeho popel je moje odhořelá cigareta.

Padá pod kopyta a mění se v oves.

Ještě krok a již zlátne.

A z úst vyndám si nové vejce.

Pták obkrouží nebeskou klenbu

a je-li unaven, sedá mi na rameno.

Je-li pravda, že smrť neexistuje, pak není se čeho obávat, je jen třeba se připravit a vzpomenout si.

Ale já už teď ani nevím, co jsem Vám to chtěl říct.

Že je čas snést nové vejce?

 

5.4.2013  (upr. 11.4.2013)
Ve Tmně

 

Někdy bývá v těle dusno jako v podkroví parného léta

Prach a peří ptáků ulpívá v pavučinách

V rozích duše hnízda hmyzu a papírové domy vos

Na zašlých prknech stropu courá přítomnost

Ta prkna vrzají do zvuku letu much

I v tom vražedném horku neutuchá ruch

Snad jen ve škvíře kde chcípla myš

Tam kam nedosáhnou kužely světel z vikýřů

Zde ve Tmně leží tichá vysušená mumie

Tam opravdový klid, ráj netupířů


 

3.4.2013  (upr. 4.4.2013)
Ňěžná

 

Nevím, zda jsi skutečná, Něžná.

Dostal jsem Tě jako ramínka, nůžtičky, nebo život.

Někdy Tě nevidím, pravda, mám zavřená okna.

Ale ráno nacházím umyté nádobí a voňavé prádlo.

Bez Tebe neslyším klid, jenom rachot.

Ač to nevidíš v mém srdci je vyryto Ona.

A jsi to Ty kdo mi to tam ryl.

Platinovým nožem víl.

Abych na tebe uvěřil

...že jsi moje Mona.

 

3.4.2013  (upr. 4.4.2013)
Frída

 

Uvnitř muže některého žena je vložena

Nebýt vnitřku zamženého, mohla být by spatřena

Je tato tajemná a z očí nekonečnost sálá jí,

zahalená rouchem tkání a vnitřností

Dovnitř se vklání  a stále padá

a její cesta je hlemýžď, ulita obrysu jejího těla

„Tys můj pastýř“, volá zvuk jejího pádu

Slyšíš-li, hýčkej svou najádu

Jistě i Vintíř ji měl, i svatý Jan Křtitel,

A majetku se vzdal, jen aby lépě-ji slyšel.

 

3.4.2013  (upr. 12.4.2013)
Mezi kloboukem a koněm

 

Vedle v pokoji sladce vrzá

Dřevěný kůň od mého postroje

Ten křupavý zvuk kreslí

Jako vrzání lesa ve větru

Jako ladění starých houslí

Jako elektřina v svetru

 

Ohlávka pod stolem pohozelá

Nedává mému já pokoje

Ještě pár vteřin a skočím po ní

Opasky připevním podél skrání

Pokud však toto neučiním

Byl by tu ještě plán náhradní

 

Z kredence vytáhnu starou valchu

S dřevěným rámem a plechovým zvukem

Budu se vtírat koňovu uchu

Jsa kloboukem, přilákám ho sem

 

On pak pod mnou bude houpat

Ztemnělým starodávným světem

A teplo po mně bude sahat

Z tepen jež vedou mu podél stehen

 

Zvláštní to stav bytí

Okamžik než se utrhnem

Ztišelá zahrada, po soumraku, žití

Čas mezi kloboukem a koněm

 

 

3.4.2013  (upr. 10.4.2013)
Dopis Frídě

 

Obelstili, nás, milá Frído

To co nás pálí není naše libido.

Je to jen tištěný program

Ne skutečný zub, ale amalgam

Děrný štítek našich snů

Slepá snůška vlivů

Jestliže říkaji hatuli bataxilon

Je to jen slovní bajoneton

A jejich sladkosloví

Pouze v našich vodách loví

Zpozorme až zase poplavou

Ať oni, ne my jsme potravou

 

26.2.2013
Oculi compositi

Je to napsané v trávě i ve stromech

Zrcadlí to nádech a výdech

Je to v kresbě na těle v čárách kůže i svic

Opsané je to tisíckrát ve tvaru kružnic

Je to ve vzduchu hlíně i ohni

Utopené ve vodě se to brodí

Tak jen se nakloň, jen se nahni

Podívej se do studny, ať Tě vidí

 

26.2.2013
Oculi compositi

 

O půlnoci vstávám a hraji na harmoniku

O půlnoci vstávám a vzrušeně přecházím po pokoji

O půlnoci vycházím ven procházet se městem

 

Podivná předtucha nedává mi spát

Že já jsem to co dává i to co přijímá

Že já jsem to co se dotýká i to co cítí

 

24.2.2013  (upr. 1.3.2013)
Ošetření starého drozda

 

 

Ošetři své křídlo, zasvit na něj larmem

Pootoč kohoutkem, nechť uvnitř se to pohne

Oni pak zatroubí a otřesou jemně klamem

V tu chvíli struna se ti prohne

Zabalíš si pak celou sadu štěrchadel

Abys měl něco k odvazu

Černý pes zubydržič madel

Pomůže s umakartem

Podsyp podrážkám abrazu

Oprosti se prostěradel

Líný jsi nikdy nebyl, jen skromný v pohybu

Ale teď je tvůj čas - oživ leklou rybu

Vrátíš se tam do útrob uteru

Kometa vyletí z kráteru

Třídíš sádlo od masa

V sobě skrývals rasa

To bláto je rána

Všude sálá prána

Na vlastní Krtčí oči

Kočičí květeno!

Zubíš se lascivně hrbaté zádo

Fialové rádio, máme ho rádi, jo!

A již celý problém pochopils

Pojistka je prasklá, to ten propolis

Včely si tě zaúlily

Vnitřní tmu zatmelily

Lilije vypleje je

Bílá je a furt se směje

Kabaret je zatraceně léčivý

 

To dá rozum

A dost už toho povídání

Je čas vysílání

A támhle pluje rum

Cestujeme s Leošem

Černým dildem, vyndej šém

S červeným kožichem

A vidiovrtákem

Pivo s pozlátkem okrášli drátkem

A otvor žaludohlavým ptákem

Vysuš hladinu potoční

A s krtkem mazej na nočník

To pivo samo serve přebytečný balast

Zažehne lipolaktocucátko

A zase vesele jdem ssát

 

Není důvod nemokvat

To se radši omšíme

Než osychat

Cože?

Špatně slyšíme!

Už 

 

 

23.2.2013  (upr. 25.2.2013)
Kam se poděli stopaři?

 

Jel jsem z okresního města do Prahy vozem a nebyl jsem zcela vytížen. I rozhodl jsem se, že chvíli počkám s odjezdem a pak se půjdu zeptat na autobusové nádraží, kde se každý den tvoří velká fronta, zda někdo nechce svézt. Nemám totiž rád, když se plýtvá. A nebaví mě jezdit sám. Sám jsem jezdil autobusem a fronty a mačkání mě nebavívalo.

Čtvrt hodiny před odjezdem autobusu jsem zastavil vedle fronty, stáhnul jsem okénko a zeptal jsem se jí: „Nechcete někdo vzít do Prahy?“ V odpověď zaznělo mlčení. Ovčané se dívali do země a pár jedinců se nevěřícně po sobě podívalo.

Situace mě značně pobavila, a tak jsem zkusil svůj požadavek opakovat a doplnit ho o několik detailů, že jedu přímo na Smíchov a že za cestu nic nechci, leda dobrovolný příspěvek. Autobus totiž jede delší dobu a končí ve stanici Zlýčin, odkud se teprve většina metrem dopravuje do centrumu. Reakce fronty byla podobná a já už chtěl vyrazit odmítnut, ale po delším váhání,  kdy jsem si vychutnával podivné výrazy v obličejích frontmanů, nejistě z řady vystoupili dva mladíci.

 

1.:“„Tak já bych teda jel.“

2.:„…tak…já teda…taky.“

V autě byly sice ještě dvě místa, ale pro pohodlí mých hostí jsem se už dál neangažoval. Mladíkům jsem sdělil, že pokud budou chtít, můžou mi přispět na benzín, ale nemusejí. Oba se dobrovolně nabídli, že mi dají padesát Kč, s čímž jsem byl velmi spokojen a oni ještě by ušetřili. A vyrazili jsme.

Cesta uběhla celkem rychle. 1. si se mnou povídal (elektrikář). 2. Vzadu rezolutně mlčel (sportovec - student).

Pak přišla Praha. A už jsem byl na Smíchově. A stál jsem na červenou kousek od metra. Oba tedy rychle vyskočili a měli to utrpení za sebou. Na padesátikorunu zapomněli taktéž oba. Ale poděkovali, to jsem byl rád, něco to pro ně možná tedy znamenalo.

Ale přežili, aniž bych je znásilnil, okradl, nebo jinak poškodil. A já musím říci, že jsem se celou tou situací velmi bavil. 

Navíc od té doby vím, kam zmizeli stopaři. Bojí se a stojí ve frontách. A většina z nich jistě kouká večer na skutečné a zaručené zprávy v televizi, nebo čtou z internetu, kolik se právě dnes stalo neštěstí po světě. 

 

21.2.2013  (upr. 25.2.2013)
O lidech

 

V životě potkáš spousty zajímavých lidí

Ale přetáhnou-li si spodní ret přes bradu

A vrchní přes čelo a zajistí o zátylek

Tehdy pochopíš, kterak jsou humorní

 

Začneš li se pak opravdu ptát, jaký je mezi nimi rozdíl

Zjištíš, že v podstatě žádný.

 

21.2.2013  (upr. 26.2.2013)
Hlídač čaje

 

Chodím a drtím čaj

Aby snad se nezbořily ty nory v blátě

Ještě jeden mocný nádech a už nekráčím

Ještě jeden a spím

Ale ten čaj nerozsypat!

 

Včely se svým medem pečují o má unavená lýtka

A je tu vlak osedlaný smějící se cháskou, směsicí zvířat a snad i lidí

Ty podivné tváře, ta chamraď,

držící staré číše z tlustého nazelenalého skla plné zlata a krve

A ceremoniář už udeřil holí, a vlak se zasavil

Jen již tiše funí slova: „Jen okamžik a budeš se bavit, uvidíššš-š-š.“

A kdosi žoviálně padl mi na rameno: „Vyzvedni číši v jídelním voze. Pojedeš s námi!“

 

 

Téměř na dosah mé ruky, jen mít trochu sil, pohnout nejen konečky prstů

Železniční pražce, slévající se ve zdánlivé nekonečno, jako molo při odlivu

Někde v rovinách, kde tráva a květy sotva stačí vyrůst,

než je zahubí tlení po dobu dalších tisíce let.

 

21.2.2013  (upr. 25.2.2013)
VEJCE NOSNIC V KLECÍCH

 

Koupil jsem si vejce nosnic v klecích a ptal jsem se.

Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí?

 

Mám rád Ameriku. Nabídla světu systém, který zhodnocuje dvě velmi cenné kvality: svobodu a odvahu!

Ještě v pátek se nad akciovými trhy všude ve světě zatahovala černá mračna a akcie rekordně padaly.

Navíc amerika ukázala, že tento systém funguje.

Na svědění, pálení, či dokonce mokvání se totiž tak lehce zapomenout nedá.

Proč existují nemoci, degenerace a smrt?

Amerika ukázala, že tento systém funguje!

Dlouhých čtrnáct let jej desítky zemí světa stavěly pod švýcarskou

 Ženevou.

V krabici bez víka, kterou zdobí bílý satén, leží mrtvý pes, ale příště to může být vaše kočka nebo křeček. Pozůstalých není mnoho, jen nejbližší členové rodiny.

Typické pro ostrov je neuvěřitelné množství divokých koček.

 

 

 

Pozn.: Sestaveno z vět knih, novin a časo-pisů.

21.2.2013  (upr. 25.2.2013)
SOUMRAK

 

Letěl jsem nad zemí

Slunce se sklánělo za horizont

V tom nad hlavou mi přeletěl pták

A mojí hlavu zaplavil jeho stín

 

Vítr tam venku chvěje se v korunách

Země se potí v trávě

Jako zvíře

Poznám to, cítím její pach

 

21.2.2013
CO SI PŘEDSTAVIT?

Létá to v pravidelných intervalech…

Co si představit?

Slyší cizí smích.

Koho jiného, že.

Co napsat?

Pro pocit z rozbalování.

Tak tenká nit.

Jakoby něčím předen.

Tak tichý smích, tak tichý.

Musel zastavit dech, aby ho rozeznal od provozních zvuků.

21.2.2013  (upr. 25.2.2013)
Naučil se mluvit pravou rukou

Naučil se mluvit pravou rukou,

Aby se skrz levou mohl dívat do slunce.

Naučil se: Co není v paměti,

Nikdy neexistovalo.

 

Vědět, že nic nemůže připomenout opravdu zapomenuté…

Za ty tisíce let je v moři tolik vína.

…a nikdo se z něho nenapije.

                        Už pro to, že moře je slané.

 

Vezu se jako bonbón na podlaze vagónu uprostřed vlaku.

 

21.2.2013  (upr. 24.2.2013)
Obilí bitevních polí

 „Mistře povězte…“

 

„Slyšel jsem velké sjezdy na bezpražcových basách, viděl jsem hejna opilých hudebníků,

jen tak pobíhajících městem. Za ůčasti holubů jsem prohlížel listy, spodní strany listů, městských trávníků: Zdalipak tam někdo nenechal vzkaz? Možná písmem neviditelným…

Ale stále to nebylo bláznovství.

V obrovských lánech kukuřičných polí jsem se pokoušel ztrácet.

Ztratit tak hlavu! Najít tak něco, co pomůže.“

 

„…a našel jste?“

 

„Našel jsem, našel. Klan prastarých jeskynních lidí s kopýtky. Důvěřují mi, ačkoliv se dorozumíváme jen zvláštními značkami, psanými v blátě. Jediné, co je na nich lidského, jsou bleděmodré oči, jakoby se k nim téměř nehodí. Dokáží hodiny stát a koukat se na mně, s toužebným úsměvem - téměř skrytým pod ochlupením. I ženy jsou ochlupeny.

Chtějí vypadat jako lidé, ale nemohou, a… to vědí, jsou totiž Zapuzení.

A já nemám čas tam chodit! Hledám bláznovství!“

21.2.2013  (upr. 26.2.2013)
Pěvkyně

Opilá pěvkyně na balkónu divadelního klubu

kapesníkem v tučné ruce mává na neexistující diváky.

Jakoby to všecko svědčilo v neprospěch umění?!

Už nezpívá árie, jenom se přiblble pohybuje a čumí.

Přestala zpívat, jako přestane dítě se ptát.

A jako přestane vůbec všecko.

 

21.2.2013  (upr. 24.2.2013)
Satori

Viděl jsem zajíce tam odtud utíkat.

Slyšel jsem starou Rottovou naříkat.

Slunce zapadalo.

A ti mladíci na mostě s rukama roztaženýma,

jako ukřižovaní, radovali se zjara.

 

Bylo ještě bleděmodré nebe

a do zpěvu ptáků kdesi hučel splav.

A já si musel zas a znova opakovat tato slova:

 

NIKDY NEDOJDEŠ KLIDU A MÍRU BEZ UTRPENÍ.

21.2.2013  (upr. 24.2.2013)
Součástky SMD

 

Součástky SMD

 (Součástky pro Povrchovou Montáž)

 

Jak se vede?

Co nemá kontury, nespočítáš.

Na rozdíl od běžného člověka, který vidí hromadu, oni vidí opravdu jednotlivé sirky.

 

Možná, že při tom zahlédneme krátké zčervenání vlákna žárovky.

 

21.2.2013  (upr. 24.2.2013)
POZOROVAL SVOJE RUCE POD LAMPOU

 

Bylo slyšet zařinčení vlaku.

Na chvíli se prostor osvětlil.

A pak zase jejich smích!

Mastné brady.

Drahé šaty.

Nože.

Odlesky.

Chlípný humor.

A potom se na mě vrhly,

jen tak mezi žraním a pitím.

Naříkaly.

Klely.

Mastné brady a semeno.

21.2.2013  (upr. 24.2.2013)
So slowly and so emotively

V minulém století se mnozí vědci zabývali krystalografií a přitom objevili zajímavé vlastnosti polovodičů. Kromě jiného zjistili, že jejich chování lze ovlivňovat změnou teploty a změnou osvětlení…

Není pochyb o tom, že se to vše nestalo náhodou.

Pro objasnění našeho projektu máme k dispozici dvanáctistránkovou informační brožuru, kterou jsme připraveni Vám v případě Vašeho zájmu obratem poslat!

Jen jemně, kamaráde, nazuj své péřové boty od samého Inky.

Baltazar Mejrynk píše: ať nepotrháš tkanivo z bavlněných nitek. the newerending pressure (pleasure) is that you are. but close your ass, as a maupassant from assan walley, so green in foggy autumn, autumn leaves...so slowly and so emotively.

 

21.2.2013  (upr. 24.2.2013)
KVĚTINY A STŘEVA


 

Vyhazovali tyto lidi živé z letadel, aby se roztříštili o hladinu oceánu.

Taky už nám došli myšáci.

Jsme tu teprve hodinu, ale ještě nevíme, co tu budeme dělat.

 

Zpátky a zase tam.

 

Když si dnes kupujete želvu.

V prodejně s domácími mazlíčky, vezmi paragon.

Cizinci chodí Prahou

a potkávají.

Možná pro tu naději, kterou v sobě ukrývají.

S kapsami plnými kameny, do řeky vstupovat.

Dávné časy počítačů typu Atari.

Povídání o oblíbených postavách světa.

 

Tehdy mám chuť malovat po zdech;

Jako nějaký Baron nebo lovec.

Sem tam nějakou větu. Naložený kávou.

Proč není každý člověk dvouplošníkem?

Milovat.

 

Kolik by se muselo vejít na tento tank kamenů, aby neuvezl?

 

„Kdybychom se strojem času vrátili zpět. Všechny tyto knihy,“

a bylo jich tisíce za jeho zády,

„by zmizely za jediný den.“

 

 

Pozn.: tato báseň byla vytvořena z vět z novin a časopisů

21.2.2013
Poslední krok před neznámem

Dnes poprvé cítil jsem se

 ve svém městě cizincem.

Známé tváře mi nic neříkají.

A když jdou kolem,

stojím opřený o strom

v odlehlém koutě náměstí.

 Dnes poprvé cítil jsem se

ve svém městě tak sám.

Srdce sevřené, lidé utíkají kolem,

zápach spáleného benzínu pálí v nose.

Mému stromu se chvěje listí.

Poslední krok před neznámem.

 

18.2.2013  (upr. 15.3.2013)
Oheň v bytě

Nastěhovali jsme se do starého bytu na Smíchově, jehož srdcem je starý kotel se jménem Dakon. Je to náš Dakon, který má dvě větve a žebra radiátorů. Má taky topeniště, popelák a rouru od komína, má taky tachometr.

Takový kotel je v každé době výhodou, protože ačkoliv je vybaven pomocným čerpadlem, je toto, v případě poruchy, odstaveno a teplo se může šířit samospádem. Je to dokonale svobodné médium. My živíme jeho a on nám dává oheň. Hrajeme si spolu a milujeme ho, protože oheň je také v každém z nás!

Když nemáme peníze, můžeme topit bedýnkami od ovoce, nejsou li bedýnky, vybíráme popelnice s kartonem, jdeme li se projít, přinášíme vyhozené dřevo od popelnic, z parku. Vánoční sezóna je žní vánočních stromků. Kolik toho lidé dnes vyhodí. Tolik odpadu – potravy.

A přijde-li nás dnes někdo navštívit, dostane kávu, čaj či jídlo, protože HOST DO DOMU, BŮH DO DOMU. Nebydlíme sami, abychom přežili v tomto bytě a uplatili nehorázný nájem, potřebujeme spolubydlící. Co se jich za ty roky vystřídalo.

Co ovšem je zajímavé, že kdo neřezal, rád neúsporně topí, kdo nenosil dřevo, ten rád se nadmíru hřeje. A přijde li k nám návštěva, často říkává: „To je ale krásný kotel! Vy topíte dřevem!?“

A já se často usmívám pod vous, neb vím, jak málo již šťastní a mladí umějí používat oheň. Stačilo by pár dnů a již by byl kotel zasypán popelem a nadávkami, a on by za trest kouřil a dýmil. Vše potřebuje pozornost, čas a píli. Málokdo je dnes tak svobodný, aby si alespoň zatopil upřímně a přímo. Málokdo vidí práci a lásku. Málokdo má čas na prostý život, a přitom každý po něm touží, touží nezraňovat, být v souladu s vesmírem, ale často jsou to pouze slova.

Kotel by nakonec byl odnesen do šrotu a na jeho místo nastoupil by plyn či elektřina, a tu bychom vozili z daleka a vesele bychom se usmívali, jak jsme nad tím vyzráli, a parky by se paradoxně postupně zmenšovaly, neb lidí by bylo více a odpadu by přibývalo, ten bychom si ovšem zaplatili odvézt (poté, co již jsme ho zaplatili přivézt a vyrobit a koupit), aby nám z něj vyrobili elektřinu. A pak bychom museli být ke svém domu připoutáni tak jako nájmem, tak jako k telefonu, k pronájmu svého těla. Paušály našich životů sají nám snad přímo z morku. Stali bychom se otroky svého nerozumu.

A mezitím naše hovna si vesele odplouvají na cizí zahrádku, i voda, i moč. A my slábneme, rychle slábneme. 


10.2.2013  (upr. 17.2.2013)
Manifest

Zakládám prozatím veřejnou debatu nad mnou v budoucnu založenou a v konečné fázi dobrovolně zrušenou Stranou dobrovolného občanství.
- budu si platit co chci
- budu si platit koho chci
- budu si volit koho chci
- budu si odvolávat koho chci
- dluh neexistuje, alespoň ne dluh s úroky, když je někdo debil a půjčuje, tak je vůl a musí počítat s nenávratností, nebo s návratností. Existuje de fakto pouze dar. Půjčujeme tak pouze těm, kterým důvěřujeme. Neexistuje, aby se ti někdo štrachal v majetku, natož aby ti ho nedobrovolně bral! Mít toho víc než uhlídáš a užiješ je podezřelé
- ruším slovo ODPAD, hovna se budou vykupovat, pet lahve taky a tak podobně...
- seru na umělé zvyšování spotřeby, jde o štěstí a intenzitu života v rámci veškerenstva.
- podpora nezištnosti
- "odsouzení" zištnosti
- konečně bych byl rád, kdyby se alespoň dodržovala oustava
- která ve výsledku bude zjednodušena na jediné pravidlo
- neznalost zákona neomlouvá může platit až ve chvíli, kdy bude možné si zákony zapamatovat, což platí od iQ, kdy je člověk svéprávný, to se pozná zcela jednoduše, je svéprávný (nékdo se o nej rád stará, nebo se stará sám)
- ruším politické strany
- zákaz podnikatelského cynismu, obchod je hra o energii a komunikaci mezi lidmi a jako takový může být provozován pouze osobně, dobrovolně a bez použití omamných prostředků jako je reklama
- volný pohyb a svoboda pohybu znamená, že si vezmu auto, koně, nebo nohy vlastní a půjdu kam budu chtít a na jak dlouho budu chtít, žádný technický 
- když někoho zabiju autem se špatnejma brzdama tak se z toho zpovídám já
- zdravotnictví je služba lidem, vždycky se najde dost lidí, který to budou dělat rádi
- sociální systém je obecné dobro, darovat almužnu je vrchol dobra, ale dáváme jí dobrovolně, konkrétně a přímo tomu, komu je určena
- lidé altruističtí musí být uznáváni a ctěni, také samotářské osoby žijící v lesích 
- lidé zištní a egoističtí jsou hodni soucitu a zvýšené péče, nebo nepéče, dle druhu sociopatologie s ohledem na to co jim může pomoci
- příroda je základ, kdo se nechová hezky k přírodě, nemůže se chovat hezky k lidem
atd.
- doufám, že v průběhu následujících padesáti let se alespoň náznakem budeme přibližovat zhruba tomuto cíli.
- vše v přírodě funguje na základě jednoduchosti
- místo domácího pudla, nechme ho převtělit do svobodného vlka, nebo ještěrky
- cílem je svět pro volný pohyb dětí

Zakládám tímto nový filosofický směr: metaidealismus, přesáhnutím idealistických myšlenek vzniká plovoucí realita, realita se snahou se sama zdokonalovat, přesahovat, utvářet, v dobré víře, harmonicky.

toto je velmi hrubá skica, ale směr je nastíněn

30.1.2013  (upr. 10.2.2013)
Člověk sražený na Andělu

Procházel jsem přes křižovatku a tuše něco zajímavého, rozhlédl jsem se kol. Něco bylo divného. Žádná tramvaj nestála u refýže a déšť byl spíš padající mlha. Všechny tramvaje jako by teprve právě vjížděly do zastávek. Bylo zvláštní ticho a já koutkem oka spatřil blikající majáky, modré. Pak jsem si naplno uvědomil, že jindy tak neklidný dav, neuspořádaný a na první pohled chaotický, byl jiný.

V dáli, tam u majáků, ležela postava na černém podnose. Kolem ní klečel malý dav lekařů, uniformovaných záchranářů, policistů a snad i pojišťováků, agentů, likvidátorů, zaopatřovatelů, naháněčů. Něco štelovali.

Byl to mžik, zdálo se, že toho člověka dostihl infarkt, neboť nikde nestála vyplašená auta. Možná umíral, možná se probouzel. Třeba to bylo všechno jinak. Ale já jsem smrt cítil, cítil jsem ji, jak tam poletuje, ostatně ona vždycky poletuje kolem, ale tady byla nízko, velmi nízko.

Co však skutečně zaujalo moji pozornost, byl dav, jindy tak veselých, komunikativních, perspektivních, asertivních a rozhodných, sebejistých, některých i přísných a uvědomělých lidí, lidí s jasnými názory a postoji, lidí mocných, nebo alespoň úspěšných, lidí se zásluhami o vlastní štěstí, lidí, kteří si, jak říkají, vybojovali své postavení.

Všichni tito lidé se dívali jedním směrem, a nevyhlíželi netrpělivě tramvaj, neboť tramvaje teprve přijížděly. A měli kamenné tváře bez výrazu, bledé v tomto nečase. Viděl jsem je všechny, neb šel jsem od neštěstí proti nim, a zatímco já jsem se čím dál víc usmíval tou náhlou změnou v jejich světech, oni mlčeli, oči opřené do blikajících světel.

Pomodlil jsem se za toho člověka, a nade mnou byl anděl, ten nakreslený a za ramenem ten skutečný. Měl jsem najednou veselou náladu, smířlivou, stále se rozjasňovala má tvář. Ale když mě sežral eskalátor, již jsem se smál na celé kolo, a já viděl ty, kteří teprve přijížděli, divili se mému smíchu. Hledali v mých očích důvod, aby věděli, jak se mají zachovat, jestli neporušují nějaký úzus. Dívali se jeden na druhého, zkoumavě s otázkou v očích. A já se stále smál a ujížděl jsem dolů, zatímco oni stoupali nahoru, aby tam venku potkali sami sebe.

A to byl jen jeden jediný člověk sražený na Andělu.

 

30.1.2013  (upr. 31.1.2013)
Rozpoznání dobrého člověka

Poznáme dobrého člověka podle přímého pohledu, jasné mluvy, nebo klidného vystupování?

Je takový člověk vždy vhodně oblečen, podle nejnovější módy? Mívá čisté ruce a pečlivě opracované nehty? Vystupuje s rozhodností a s vážnou tváří? Jeho jazyk je vytříbený, nikdy nemluví sprostě? Ale rozhodně vždy vřele konverzuje, odpovídá na všechny otázky, je slušný a komunikativní? Je mu vždy fajn? Vždy pouští sednout dámu a starší osazenstvo strojů? Může být dobrý člověk zcela opačného pohlaví? Může se snad poznat podle záplatovaných čistých, nebo naopak omšelých a zcela použitých šatů? Je takový člověk spíš vysoký nebo nízký? Má vždy připravenou nějakou výhodnou nabídku, kterou je ochoten kdykoliv podepsat? Ale snad určitě není nízkého postavení, má vlastní byt, ne-li, pak bydlí v rezidenční čtvrti a má soukromý automobil a jen tak pro jistotu, pro dobro ostatních lidí, mívá hlídán dům kamerami? Také jen tak, abychom nepřišli o tak dobrého člověka, chodí s ochrankou? Jeho názory jsou vždy čerstvé a svobodné, jinak by nevyvolával tolik nevole? A samozřejmě vše co dělá, vše co říká, že dělá, dělá pro dobro druhých? Pro dobro druhých nedá almužnu?

Máme tu čest potkat dobrého člověka, který navštěvuje pouze vybranou společnost lidí stejného zrna? Třídí dobrý člověk odpad a věnuje se nejnovějším úzům, nezapomínaje odsuzovat starou školu? Dobrý člověk vždy se nechává vidět, když daruje almužnu, pokud se rovnou nevzdá majetku ve prospěch institucí? Dobrý člověk nutně žije v celibátu, nebo alespoň požívá všech možných sexuálních praktik moderního věku, jako je nevinná záliba ve zrůdách či hentai? Dobrý člověk je vždy klidný, nikdy se nehádá, nebo právě naopak? Vyskytuje se dobrý člověk jen tak na ulici? Je hravý takový dobrý člověk – hraje paintball, chodí střílet, rybaří či nimrodí alespoň? Jistě má ale doma v bytě nějaká divoká zvířata, alespoň psy nebo kočky. Dítěti poskytne nejvyšší vzdělání, zaplní jeho čas kroužky a skutečně pečlivě vybere vhodnou chůvu? Stran odpočinku: dobrý člověk umí odpočívat, a proto se pravidelně vydává do exotických zemí vypustit – jednak pozná nové mravy a hlavně může přivézt nové zprávy přátelům? Je to ryzí dobrodruh, potápí se, chodí na stěnu i na bouldry v exteriéru? Nebo je naopak konzervativní, jezdí na letní byt a žije zdravě? Kupuje si dobrý člověk hodně zeleniny, italských a francouzských potravin podle nejnovějších kuchařských celebrit? Je ovšem jisté, že dobrý člověk musí znát spoustu zajímavých lidí! Má dobrý člověk strach? A má vůbec rodinu? Má přátele? Krmí snad ptáky?

A přesto, dobrého člověka není těžké poznat. Prostě je dobrý.

30.1.2013
II. Kapitola nultá – seznámení se strojem a osádkou 4Miru ("formiru")

 Je to o představách. Je to o imaginaci. A všechno, co si představíš, všechno, co sníš, to všechno se stává skutečností. Tak vznikly balóny, vzducholodě, vlaky, penicilín, člověk, všechno na co se podíváš. To všechno je Program. To všechno Program vytváří. 

Program má dvě části: část vědomou si sama sebe a část, která si sebe vědoma není. Každá tato část má své důležité funkce. Tyto části se v programu střídají a vzájemně ovlivňují. Kdykoliv se mohou měnit jedna ve druhou.

Do nevědomého Programu patří i některé naše postavičky, ovšem pouze do okamžiku, než si sami sebe uvědomí. To jim může dost zamotat hlavu. Ale zatím nic netuší.

4Mir je stříbrný až modrofialový. Z boku je stříbrný, pod úhlem nad 5 stupňů je modrý, nad 35 je fialový. Uvidíš-li ho pod filtrem atmosféry země, jeví se jako zlatý. Na každé destičce, a je jich desetitisíce, kterými je pokryt plastovo-kovový kompozitní monolit stroje je nápis 4Mir a shora je na něm číslo výrobku 8310312736 a kód vesmíru, ramene, galaxie, planety. Pro nás není toto číslo důležité, je důležité pro stroje a pro paměti.

Velín je tvořen koulí, která má dvacet metrů v průměru, z ní vedou na každou stranu prstencovitě jednotlivé lodi, jednadvacet metrů vysoké, zužující se, s kajutami a zázemím. Stroj má tvar jakéhosi disku. Architektura interiérů je ovlivněna jednak ergonomickou praktičností a požadavky obyvatel jednotlivých kajut.  Od jednoduchých chlívků či stájí pro koně až po techno hi-endové interiéry opic Jumage, nebo Chatůtů.

Kapitánem je Lajka. Lajka je výplod starého myšlení, původně to byl psík vyslaný na oběžnou dráhu rusy (konkrétně Rusy), tento byl zachycen vyspělými a umělecky cítícími Chatůty, jeho vibrace byla oživena, vybavena rozumem, citem, smyslem pro týmovou spolupráci, oddaností, flexibilitou a spolehlivostí. Lajka je Pejsek. 

Jeho image tvoří rudý kožich, který vypadá jako župan z tlusté chlupatiny sahající až na zem, v jehož spodním lemu jsou zašity baterie. Nosí něco, co bych pro nemožnost přirovnání nazval mek-brýle, které ho informují o všem, co právě potřebuje vědět a chrání ho před deštěm a poskytují stín, energii berou z baterií.

Prvním poddůstojníkem je Džandon. Má tvar pyje a pohybuje se valivě. Obsahuje veškeré nevědomé informace. Má bazální inteligenci, dokonale ovládá základní program.

Druhým poddůstojníkem jsou opice Jumage, jsou tři. Mizaru, Kakizaru a Iwazaru. Mají smysl pro humor, jedna nedokáže být bez druhé a třetí. Jsou to vyhoštěnci z planety Ghóra, kde žijí příslušníci jejich druhu. Ti se živí nočními můrami, které vyvolávají. Za nejchutnější považují ty dětské, protože jsou nejměkčí, šťavnaté a bez racionalizací. Naše opičky se živí dobrýmy sny a za to byly vyhoštěny. Jejich jiný vkus rušil apetit jejich krajanů. Jedna nevidí, druhá neslyší, třetí nemluví. Všechny dokonale ovládají telepatii.

 Kůň, ten je všude, a je takový, jakého ho znáte ze Země.

Žirafa je malý a bezkrký, proto Žirafa. Je bojovný.

Sqrrl jsou nejvíc podobní hipíkům, jsou pro každou srandu, jakoukoliv zábavu, mají rádi Chamré, jeho bohatě se tvořící pěnu, a v koutku mají neustále spojku.

Z finančních důvodů je na palubě i spousta bezejmenné havěti, která přijela na Zem na dovolenou. Sponzorují potraviny, opravy lodi a sní. V podstatě sní pohon, pohánějí loď, neboť je potřeba dané množství bytostí, aby se sen stal skutečností. Jim je třeba předem poděkovat za všechny magické úkony. Spolu s chatůty jsou částečně vědomým osazenstvem lodi. 

Chatůti jsou umělci. Hrají na všechno, na zvuk, na obraz, na vůně i na hmat.

To je ve zkratce nejdůležitější osazenstvo 4Miru. 

 

29.1.2013  (upr. 30.1.2013)
I. Kapitola první - Znovu na zemi. Chamré teče proudem.

Tato loďka – legendární 4Mir – poskakuje po hladině jako kamenná žabka. Uvnitř sedí Lajka. Nemá trikot námořnický. Nemá ani khaki košili. Jediné, co jí zdobí tělo, je chlupatý župan ležérně rozpuštěný, vlající, zatímco ona se naklání nad velínem. Spustila program přistání. Tento složitý úkon, v tomto starém chrastivém stroji vyžaduje skutečné soustředění. Nejde ani tak o bezpečnost, jako spíš o přesnost. Balistika přistání a její načasování je zásadní. V poslední fázi přistání loď totiž nejde řídit. Navíc zde na východě jsou vibrace velmi rušivé, v těchto končinách stalo se již několik neštěstí. Dokonce nedaleko odsud ztroskotala obrovská tankovací bublina. Naštěstí bez posádky.

A již loď naposledy dopadla na hladinu Bajkalu. Již se potápí za syčení chladícího se kovu. Lajka zatleskala, jak má ve zvyku po každém podařeném přistání. Počítač informuje posádku o úspěchu. Záhy se otvírají dveře a na velín vstupují postavičky, které důvěrně známe. Je tam Džandon, obrovský, růžolící, s kůžičkou přetaženou přes hlavu, opice Jumage donesly flašku. Chamré teče proudem. Žirafa i Sqrrl lemtají, jako by tu byli poprvé. Chamré způsobuje zábavné elektrošoky, a tak se začínají svíjet po palubě. 

„ Cho cho cho,“ Lajka se směje bezpečné pěně, která jim vytéká z úst. Povinnosti jí zatím nedovolují si připít s kamarády.

Nyní již loď klesá automaticky. Ještě patnáct set metrů a budou na dně jezera. Připojuje se chatůtská kapela se svými popovými rotátory. Ohlušující řev uvádí posádku do transu a poryvy vzduchu vytváří víry. Kdosi vypustil konfety. Párty bude trvat několik dní a nocí, protože Chamré je kvalitní a dodává sílu. Až zábava skončí, nastane totiž největší dobrodružství našich postaviček, které kdy podstoupily. Větší než se jim nyní zdá, větší, než když zachraňovaly slavného Durana Durana od Pičonožek na planetě  el Bord. Tenkrát nešlo o život, šlo jen o emoce a o kůžičku. Tentokrát půjde o čas a o záchranu světa před samozvaným spasitelem, který se rozhodl zasáhnout do samotného programu, který tká vesmír. 

Světová média již totiž vlastní jediný člověk, lord Hitworld. Šířením jednotného názoru se mu pozvolna daří zastavit autorozvoj vesmíru, zastavuje snění lidských bytostí, bez kterých není možné, aby se mohl Program sám dál svobodně rozvíjet. A toto konání ovlivňuje i vývoj v jiných končinách vesmíru, na jiných planetách, v jiných dimenzích. 

Vývoj vesmíru by se dal přirovnat k obrovskému svetru o nekonečně rukávech a trupech. Z elementárního programu vzniká mikrovlákno, které tká mikrovesmíry. Z těchto mikrovesmírů se skládají vlákna, z nichž vznikají další a další vícerozměrné vesmíry. Je-li elementární vlákno nekvalitní, vznikají poruchy, které se těžko opravují, lokalizují a předvídají. Vzniká chaos. Vznikají oka na svetru, což nejen že zhoršuje cestování a zvyšuje jeho nebezpečnost, ale během okamžiku mizí části vesmírů nebo i celé světy. Některé mají prostorovou a časovou nebo dokonce dimenzionální souvislost s jinými, a tak se vzájemně ovlivňují, mění a prolínají. Někde se části jiných vesmírů objevují.

Nyní jsou již tedy naši hrdinové na dně Bajkalu a protože neví, kdy se vrátí domů, a protože rusové již dávno prozkoumávají nejhlubší jezero světa, dokonce již na dně zapíchli vlajku, proto je nutné zakrtčit 4Mir dostatečně hluboko do dna a zamaskovat ho.

A nyní si již Lajka může odpočinout. Doutnající spojka jde od úst k ústům. Chamré podlamuje kolena a plní místnost pěnou, která je kluzká a tolik zábavná.

„Ýhá,“ řehtá Kůň. Chamré teče proudem.

 

29.1.2013
Kožená kamna

I byl jeden honák, když tento, sedě jednoho dne u ohně, četl neuměle do ticha, při plápolajícím světle, z listu odhozených novin, které k němu zavál vítr, z rubriky Věda a výzkum. Tento člověk tak se tehdy rozechvěl nad lidskou vůlí a pílí, že nemohl až spát. Celý týden přemýšlel, jak by i on mohl přispět k lidskému poznání. Jeho vzdělání nebylo valné a přehled též. Všehovšudy uměl číst - psaní mu nešlo, čítat kusy dobytka, násobit je cenou, několikrát byl v hlavním městě okrsku a viděl párkrát zdálky vlak. 

Přemýšlel celý týden, když přišel uprostřed jedné studené noci na touhu objevit kožená kamna. Tato by lidstvu dávala příjemné přenosné teplo. Protože každý touží po teple. Od té doby se stal posedlým a všechno své úsilí vkládal do hledání. Všechno co vydělal tvrdou prací, dával si stranou. Protože k hledání potřeboval být usazen, koupil statek a stal se tedy sedlákem. Celý dům byl podřízen jedinému účelu. Po stěnách vysely kravské, ovčí i vzácnější druhy kůží. V dílně jakési železné pružiny a ventilátory s klikou. Ovšem jeho obzory, stran vědecké erudice byly úzké. Ač to věděl, jeho úsilí a vůle byla bezmezná a prostá. Času měl málo, neb práce byla tvrdá a on již nebyl mlád. Leč naučil se psát, a všechny své poznatky spisoval do tlustých sešitů. Vyrobil pracně několik prototypů, ovšem shořely všechny.

Dvacet let pátral, až sklátily ho šrámy z těžkého života v mládí. Měl však syna, který od útlého věku vyrůstal v tvůrčí a tajuplné atmosféře hledání kožených kamen, a jemu na smrtelné posteli předal i ty nejdůležitější výsledky poznání. V minutách posledních kladl synovi na srdce, že musí pokračovat v jeho odkazu.

Syn byl vyučen ševcem a zřídil dílnu v nedalekém městečku. Nepil a byl skromný a veškerý volný čas vkládal svědomitě do otcova úsilí. Dům byl plný kůží ale i kabelů a řemenů, za drahé peníze si pořídil i žárovku. Leč čtyřicet let nestačilo, aby hledání a zkoušení vydalo jedlé plody. Několik výrobků nebylo funkčních, jiné spotřebovaly tolik energie, a hlavně zabíraly tolik místa, že nebyly pro běžné použití. Nejlepší výrobky shořely. I tento silný muž časem schřadl, a tak na smrtelné posteli předal dílo svého otce a svou knihovnu nejmladšímu synovi.

Již šedesát let tento rod pracoval na hledání největšího vynálezu dějin, kožených kamen. Třetí generace měla být zlatá, měla shrnout veškeré poznání a vývoj kamen dokončit.

Přestěhoval se do hlavního města regionu, navštěvoval knihovny, a každý den, když přišel z továrny na auta, dalších několik hodin tvrdě pracoval – budoval kožená kamna. Trvalo osmdesát let než skonal. Výsledek se ovšem nedostavil. Pracoval na velmi již složitém přístroji, součástky byli drahé. Vsadil, žel, na jednu kartu. Stroj nedokončil.

Leč tradici neopustil, ačkoliv neměl syna, předal své vědění jediné dceři. V závěti dceři odkázal veškeré vědění ve dvou knihovnách, spoustu materiálu, součástek a koží. Dokonce i nepatrné jmění.

Dcera byla hrdá na otcův odkaz, ale kožená kamna jí nic neříkala. Veškerý majetek prodala, pořídila si služební byt a fotoaparát. Stala se fotografkou. Nechápala účel ani cíl, nedovedla luštit staré popisy ani odborné výkresy. Ráda se bavila a cestovala. Dědictví postupně zmizelo. Dodnes se ovšem v její rodině vypráví o zarputilých mužích rodu. A kožená kamna stále čekají na objevení.

 

22.1.2013  (upr. 28.1.2013)
Osel

Tak já vám řeknu jak se cítím. Cítím se jako ten osel, kterému dali na výběr ze dvou otepí slámy. Umístili je do stejně vzdálených jeslí, tak aby je viděl každou jedním okem. Ta jedna otep je od arogantního suveréna Zemana a ta druhá od černokněžníka Schwanzenberga. Tak takhle se cítim. A to už neni prdel, ř-í-á-m vám!

Nejsem žádnej volnej radikál, ale já z toho cejtim čertovinu. A věřte, že pohádky mám docela nastudovaný, protože poslední dobu v rámci profilaxe již nic jinýho nesleduju.

21.1.2013  (upr. 22.1.2013)
Pod stromen Niguda

Právě jsem se probudil uprostřed pralesa. Pod posvátným stromem Niguda. Jeho zlatavé plody dozrávají jednou za sto let a strom dál žije tak dlouho, dokud jeho dřevo nezetleje a nevyraší z něj nový jedinec pod ochranou dřeva starého. Na jeho místě vyrůstá nejčastěji pouze jeden jediný strom, ve vyjímečných případech až tři (takový ale vždy srůstají v jeden a ten je obzvláště uctíván, a nikdy není objektem pro získání plodů). Na jednom místě rostou stále noví a přitom stejní jedinci tisíce let. Jediný, kdo může strom rozšířit na jiné místo je člověk. A také mystická zvířata s kouzelnou mocí jako je jelen Agutape, podobný jednorožci, který se k nim dostává pomocí svého rohu (kopýtkem plod rozdrtí a následně se v něm vyválí, aby jeho silně nasládlou vůní přilákal samičku, která se může nacházet až ve vzdálenosti tisíce mil) a opice Dju-mage, které jsou, podle legend pralesanů, snad na zemi nepůvodní.

Pokud chce člověk semena získat, musí vystihnout ten správný okamžik, kdy je vidět na jindy tak hladké borce stromu náznak praskání a mírná změna barvy, někdy také otvory maravenců Agutape. Tehdy náčelník kmene, šaman a jeho učedník a nejzkušenější válečníci pomocí seker do stromu vysekají otvor. Tomuto úkonu předcházejí mnohadenní rituální očisty, odloučení od kmene, půst a dlouhotrvající tanec. Uvnitř kmene, u samotné dřeně, nalézají vouko niguda. Mají zlatavou barvu a jsou vejčitého tvaru - vypadají asi jako jádra avokád. Tato vejce se po zdlouhavé práci – strom Niguda je v období zralosti až 180 centimetrů široký, což za použití primitivních nástrojů vyžaduje skutečnou vytrvalost – ze stromu vyjmou, nikdy ne všechna, pouze několik zdravých a zralých kusů. Za naprostého ticha a klidu jsou v listech stromu naplněných pilinami, které vznikly při dobývání semen, odneseny do speciálně zbudované vesnice, kde je jedno vejce vybráno a spolu s pilinami a listy je toto zasazeno do ochranné chýše, kde bude několik let klíčit za neustálého střežení válečníky kmene, kteří si tímto zároveň splňují svoje osobní mystické a očišťovací úkoly.

Ostatní vejce a prášek z nich slouží jako přísada do kouzelných opojných nápojů pralesanů, při předpovídání minulosti (čili její budoucnosti - tak jak ji chápeme my – oni totiž věří, že čas běží opačným směrem) a při hledání otázek důležitých pro život ve vesnici.

Strom Niguda a jeho rozmnožování je fyzická alegorie vzniku těch jednotlivých kmenů pralesanů, kteří ji uctívají a v ni věří. Jako taková je harmonicky integrována do jejich světa pomocí mýtů a legend, pověr, pohádek – pomocí reality.

Toto, pro nás, tajemství, známé jen z vyprávění (jak vypadá strom Niguda a jeho semena, zda je skutečný), se dosud nepodařilo odhalit žádnému antropologovi zkoumajícím pralesany; ani tomu, který se snaží zachovat odstup od zkoumaného objektu, ani tomu, který se snaží s objektem splynout. Podařilo se to jenom těm, kteří se objektem stali a tím již nemohli nic prozradit, neb tajemství je neprokazatelné a nepřenositelné. Je nepochopitelné pro jinou mysl, mysl v "jiném stavu vnímání", a proto nemůže dojít ani k fyzickému ověření této skutečnosti.

Usínám, neb jsem unaven. A první co cítím, jsou moje zdřevěnělé nohy. A pak si uvědomuji, že stojím ve frontě k pokladně. Cítím, že jsem jiný než ostatní souputníci čekající na placení, a rád bych jim to řekl, nebo jinak dokázal, ale nemohu si vzpomenout na detaily a nemohu z matných vzpomínek ani vyvozovat žádné závěry. Jsem jak opilý muž, který není ve střehu. Jen ta avokáda, která mám v koši, mi dávají pocit kontinuity a klidu. A květák a kapradí ve výloze květinářství.

Venku pak vidím tramvaj a v ještě polopřítomném vědomí ji vidím jako buňku, která veze mitochondrie lidí, takový malý soubor entit s očky a brvičkami. Je to jako kmen bytostí s určitou mírou společného vědomí, jako dva kmeny spojené ojí v takový tandem. Jede-li tato buňka po kolejích času, komunikuje cyklicky se svým okolím, zastavuje a rozjíždí se. Pak rozeznávám žluté obličeje, bledé dlouhým nedostatkem slunce, s očima neklidně těkajícíma v rytmu kyvadla jejich svalů ve snaze zachytit stojící realitu.

19.1.2013  (upr. 28.1.2013)
Petřínka

Stále se divím proč na Petříně

Může téct pramen

Jen tak volně

Že s ním není dávno amen!


Že ho nedají nějakýmu taliánovi

Aby z ní trhák

Udělal marketingový

Nějakej čůrák


Aby ji začal plnit do petlahví

Místo aby mohly ženy chodit pro vodu s konví

A myslel jak nad tím vyzrál

Když se na všecky lidi vysral

19.1.2013  (upr. 28.1.2013)
Několik pastřehů


Netoužim zkoumat si prdelí

Vzájemně říkat si co uvnitř dlí

Tuhle jsem tak meditoval

Až jsem třetí okno získal

Otevřel jsem šestou čakru

Měl jsem jí jak z praku

Ksakru

Nezajímají mě vaše problémy

Kdo s kým kdo komu a kdo kam

Otravují mě vaše parfémy

To co nosíte jen z popelnic oblíkám

Nesleduji vaší módu

Pracuji holt v jiném módu

Ze stejných kelímků pijeme stejný pivo

Stejným nožem proříznou nám hrdlo

Ze břehu tisíc udic lačných

Na háčku ze tvých druhů lančmít

Já myslel že ve střevech sídlí tasemnice

A on zatím celý systém obří hlístice

Marně tedy šťouráš ve stolici klackem

On tě zatím člověk v saku škrtí páskem

Je jedno kudy upsal si se dluhu

Od tý chvíle postrojen jsi k pluhu

Možná už ve chvíli kdy tě otec plodil

Přičetli ti k dobru podíl

Ať už tomu rozumíš či ne

Tvoje číslo i tvé výpalné jsou dědičné

A přesto já od chvíle co jsem vypad na zemi

V srdci jsem měl napsáno člověk se rodí svobodný

Necítím se tedy jako ryba ve vodě

Nutí li mě uniformě chodit přioděn

Svými palci půlím broskví

Stále znova uvnitř pecka se skví

17.1.2013
Příspěvek k pivní józe...festvalový fakýr

17.1.2013
Povzdech nad včerejší pitkou... nad promarněnou nocí... i ránem dnešním...

Milí ideáti, neboli nápadníci, mezi námi

Včera jsem chtěl ušetřiť

Ale místo toho mě bolí řiť

Jak jsem si vytíral anus bankovkami

 

je to hrozná, věru, věc

Cítím se jak ňaňuňec

(věnováno všem nezaměstnaným a nepřizpůsobivým)

 

 

6.1.2013  (upr. 7.1.2013)
Svátek svatého Martina

Byl svátek svatého Martina a já se doslechl, že na náměstí Jiřího z Poděbrad se bude konat tradiční farmářský (!) trh. V Praze jsem byl sám a tehdy padla na mě podzimní touha procházeti se nepoznán ulicemi. Na trhu se měla podávat svatomartinská husička s knedlíkem a zelím a k pití měla být krom jiného hojnost svatomartinského vína z různých koutů země. I, což se nepodívat tam.

Ulice byly vlhké a moje kroky zvolna odpočítávaly čas našich životů.

Blížil jsem se parkem do cíle a už z dálky mě rozrušoval tlumený hlahol davu, který se s posledním rohem domu naplno projevil. Na volném prostranství se mezi maličkými stánky, zásobovacími vozy a výzdobou hemžily stovky, ba tisíce lidí. Co se z dálky zdálo jako místo, kde je mnoho zábavy, místo, kde se lidé spontánně setkávají, bylo po bližším ohledání malým peklem, pečlivě připraveným, nebo zcela nepřipraveným. Byla to past, ve které probíhal lov lidí na lidi. Při vstupu byl člověk vtažen do proudu pomalého posunu ve směru konzumu (proti směru hodinových ručiček). Nejprve bylo nutné, aby si zákazník zakoupil poukaz, za který mu bylo darováno víno k ochutnání zdarma. Na výběr bylo ke koupi i ze dvou tvarů propagačních sklenek, ke kterým bylo možno za příplatek zakoupit i rozkošný a velmi praktický plastový držáček skla na krk, který vzhledem k rychlosti posuvu byl velkou úsporou energie. (Na druhou stranu tento bylo nutno používat jen při velmi pomalé chůzi, aby se držitel nepocintal, a tak tato utilita jen zhoršovala situaci.) Pokud chtěl člověk ochutnat některý z mnoha druhů vín, musel nejprve vystát velmi pomalu postupující frontu, jejíž konec se v davu jen velmi obtížně rozeznával. Dokončil- li milovník vína tuto křížovou cestu, bylo mu do sklenky po předložení poukazu nalito degustační množství tekutiny z kvašeného vína a výsledek zaznamenán na kartičku. Po vypití pololoku vína byl nucen vyhledat nový konec fronty. (Osobně se domnívám, že se na této oslavě nedalo opít za celý den, protože pomalost čekání značně převyšovala rychlost střízlivění.)

Celé herní pole se točilo kolem obrovského obdélníkového stanu, kde bylo možné za patrnou sumu zakoupit pár knedlíků se zelím a kouskem husího masa, to vše s plastovým táckem a plastovým příborem. Pokud si zájemce urval volné místo k sezení, nebo alespoň klidné místo k stání, mohl se spokojené najíst. Celé toto drama připomínalo muslimské obcházení Kaaby, ovšem spojené s konzumací.

Já jsem neměl sebemenší touhu se v klidu najíst, ani si užívat pokojnou atmosféru trhu jako aktivní účastník. Raději jsem sledoval probíhající hru tohoto lidského hmyzu. Ježto jsem nebyl hnán žádnými touhami a protože jsem nepospíchal, byl jsem , jak soudím, dle mého pozorování, snad jediným návštěvníkem, který si oslavy užíval skutečně. Pravda, nezdržel jsem se dlouho, jen asi tři čtvrtě hodiny, než jsem obešel celý asi dvěstěmetrový kruh a vstřebal, co bylo k vidění. Cestou potkával jsem také stánky s uzeninami a domácím pečivem, možná i s nějakými suvenýry.

Co však ke konci cesty upoutalo moji pozornost byl podivný plastový objekt se dvěma nosům podobnými výstupky, kolem něhož byla mokrá a blátivá zem. Nikdy jsem nic takového neviděl a tak jsem se na chvíli zastavil a v duchu se sám sebe ptal, co jen to je. V tu chvíli se k tomu přichomýtl nějaký pán ve středním věku se sklenkou v ruce a začal to zvědavě okukovat. Pán měl dlouhé vlnité vlasy a bodrý obličej. Po chvilce váhání začal sklenku nasazovat na jeden z nosů, pak zatlačil. Nic se nestalo. Opět se chvíli zamyslel a poté již jistěji nasadil sklenku na druhý z nosů a znovu zatlačil. V tu chvíli z druhého nosu vystříkl proud vody a zasáhl procházející starší nesympatickou matronu, která klevetila se stejně nesympatickou přítelkyní, jak jsem zaslechl během pozorování onoho pána. Pán si zásahu nevšiml a tak během toho co s uspokojením nasadil sklenku na první nos a zatlačil rukou na druhý nos, neslyšel vzteklé nadávky  a neviděl nevraživé pohledy starých rachejtlí.

A tak jsem tehdy pochopil co je to mýtko na sklenky. A protože jsem již byl u konce trhu a já již vše seznal, odešel sem si dát pivo do nedaleké Kaaby. A uvažoval o velikosti a tvaru mýtka, které by smylo veškerý balast města a světa.

 

6.1.2013  (upr. 10.1.2013)
Čtení na dobrou noc. Aneb vaše pravidelná dávka emocí.

V noci policie změní značení zón pro parkování ve všech větších městech. Zítra soudy odešlou složenky k úhradě pokut a poplatků za správní řízení.

V noci, přesně ve dvacet dva dvacet, každý všední den, cítím cvaknutí ve své páteři v oblasti krku. Nahmatal jsem v těch místech podivný výrůstek. Na internetu psali, že je to Sullivanův výběžek.

Kamarád si omylem do nohy zabodl nůž, a protože z něj teklo krve jako z vola, dostal strach, že si poranil šlachy. Zavolal proto ambulanci. Ty s ním sepsali několik papírů, aby bylo všem jasný, že ho prohlédli a řekli, že ho odvezou, ale nevěděli, jak ho dostat ven do přízemí přes všecko to harampádí na pavlači. A tak si vymontoval násadu z koštěte a dobelhal se do sanitky. V nemocnici ho doktor seřval, co že tam leze s takovou malicherností. K doktoru už asi nikdy nepůjde. A sanitka i s personálem je tak také příště celkem zbytečná, protože papír si může napsat sám.

Na českou republiku se řítí obrovská vlna tsunami. Sdělovací prostředky vysílají s několikadenním předstihem. Proto je tato informace bez informační hodnoty.

Přední výrobce kalkulaček, výpočetní techniky a inženýrského softvéru odeslal vadnou várku výrobků do strategických konkurenčních zemí. Počítačky s určitou pravděpodobností podhodnocují nebo naopak nadhodnocují výsledky. Program je vymyšlen tak, aby se snížila pravděpodobnost odhalení na nulu. Nepatrné chyby ve výsledcích způsobují hospodářské škody v řádech miliard.

Bezdomovci nepracují a nezaslouží proto soucitu. To, že jejich ruce jsou hrubé, rozpraskané a špinavé nemá výpovědní hodnotu. To, že jejich kolena jsou poškozena od klečení a játra od pokusu zvládnout sociální vyčlenění, také nic neznamená. Že mrznou na ulici a strádají samotou nic neznamená. Nepřispívají nijak občanům tohoto státu a neplní státní kasu. Ba co víc, nevykazují ani žádnou spotřebu.

2013: Je třeba omezit sprostá slova v běžné hovorové mluvě. Nemají kladný vliv na výchovu naší mládeže a kvalitu života svobodných – pracujících občanů! Zvětšují rozkol mezi již tak dost znesvářenými skupinami obyvatel naší země. Je třeba zvýšit bezpečnost lidí a zbavit je příživníků ze slamů. Nesmí docházet ke kontaktu svobodných občanů s lůzou. Zvyšuje se tak jejich nepokoj a jak kvalita práce, tak spotřeba nám klesá.

2014: Ministerstvo vnitra zřídilo nezávislé odborné komise pro kontrolu řeči, samozřejmě je dále nutné, aby do budoucna na tento orgán bylo přímo navázáno ministerstvo školství a směrnice byly plynule a pozvolna implementovány do výukového systému.

2018: Jelikož se v jistých podnicích stále ilegálně, a to v hojné míře, dokonce programově, hovoří sprostě, navrhujeme zpřísnění trestů.

Dnes byla dopadena organizovaná skupina příživníků, která se dlouhodobě nepodílí na demokratických principech svobodného fungování státu. Vedou protistátní řeči a vnáší tak nejistotu do müslí lidí. Premiér toto jednání ostře odmítl, svolal bezpečnostní radu státu, která navrhuje nejvyšší tresty.

Wikileaks: Agent Emoney („Eman“): „Dnes v dopoleních hodinách byl sledovaný J.V. zaznamenán. V řeči mimo jiné uvedl ‚… a odmítám se zadlužit! Bůh krmí každou bytost zdarma. Zaseješ jedno zrno, dostaneš deset. A my? Dáš sto a dostaneš osmdesát. ...‘. Skuteková podstata byla naplněna zejména ve věci příživnictví a domnívám se, že jde i o šíření poplašné zprávy, protože, jak je zřejmé, bůh prostě není. Připuštění jeho existence přináší nové varianty názorů. Materiály odesíláme kompetentním složkám. Jde o těžký případ a doporučujeme proces ponejvíce zkrátit. Doporučujeme, pokud to bude jen trochu možné, přímé zmizení“

Blesk 1.únor: Známý pornoherec Jaroslav Varlata dnes zmizel neznámo kam.

Aha 3.únor: Jaroslav Varlata byl nalezen mrtvý na půdě domu svého přítele. V dopise na rozloučenou uvádí, že se v žádném případě nepodílel na podporování svobody pro všechny a nikdy nebyl pro individualitu jednotlivce, neboť je jasné, že takové anarchistické myšlenky přiživují pouze nevoli lůzy a způsobují neklid svobodných občanů zvětšením jejich názorového portfolia. Šlo mu prý jen o svobodný sex za peníze, v lásku nevěří. Popsal, že odešel ze světa dobrovolně (nešťastné manželství). Jeho ťělo bylo zpopelněno na úkor státu.

Byl vyvinut nový druh hada.

Dnes mi můj malý syn ukázal úžasnou věc. Přišli s kamarádem náhodou na to, že komár, kterého zabili je feromagnetický. Komára zabili u nás v pokoji a přinesli mi to ukázat. Sám jsem to několikrát zkusil dnes u řeky na rybách, ale tam se mi to nepodařilo, komáři na magnet nereagovali. Je to zvláštní. Zkusím upozornit entomologický ústav.

Z ústavu mi poslali odpověď, že se jedná o známy jev, kdy magnet reaguje na zvýšený obsah železa v lidské krvi. To mě dost uklidnilo, jinak už jsem začínal věřit těm hloupostem o nanobotech a odposleších.

Zdá se mi, že toho psa moc krmíš, dnes ráno mu vyhřezla střeva, když neopatrně seskakoval ze schodů. Začal sebou cukat a pak přestal. Zavolal jsem na něj psí pohřební zaopatrovnictví. Bylo mi ho líto a nemohl jsem se na to koukat. To byla snad smrt nebo co.

Líbí se ti moje nové kalhoty s kapucou? Čekal jsem celý rok, abych měl stejnou barvu jako ti co pracují v Koitu již víc jak rok. Nováčků bylo málo. Jsem rád, že mám těď alespoň nějakou jistotu. Co mi to dalo práce a stresu. Dobrovolně jsem pracoval šestnáctky i v neděli. Konečně dostanu přidáno, takže zbude i něco ušetřit. Dokonce jsem dostal výhodnou nabídku na firemní hypotéku na družstevní byt nedaleko průmyslové zóny. Konečně nebudu muset dojíždět do práce. Ovšem budu to teď mít daleko na nákupy. Nákupní zóna je pět kilometrů po dálnici.

 

12.12.2012  (upr. 28.1.2013)
Rozhřešení pro notorického alkoholika

Milá poradno, 

Dneska jsem se probudil a zjistil jsem, že jsem se pochcal. Včera jsem se totiž strašně opil. Nepamatuji si nic. Nechce se mi přestat pít, ale poslední dobou to končí pravidelně tak, že si druhou půlku pitky nepamatuju. Druhý den se jen divím, dokonce žasnu, jak jsem se dostal domů, že se mi nic nestalo či že mi nikdo nerozbil hubu, nebo že jsem nic neztratil. Když jsem se dnes pomočil,  bylo to na posteli, poté se tělo přesunulo na suchou stranu - aniž by mi to dalo vědět - a regenerovalo dál. Je to jeden z těch typických příkladů geniality těla. Tak se ptám, co mám dělat.

Děkuji za odpověď.

 

Odpověďění

Máš dvě možnosti, buďto se na to chlastání vysrat, nebo pokračovat. Sám jistě tušíš, že "a" by bylo správně, ale problém nastává v případě slabochů nebo snílků.

Slaboch nepřestane, protože se bojí si představit tu nekonečnou svobodu, která by se mu pootevřela, nebo nedovolí svýmu egu si přiznat, že je kokot. Zatímco snílek ten je na tom podobně, akorát se ukájí blahodárnym stavem mysli po požití, kterej neguje lidskou malost a nakrátko ho uvrhá do světa, kterej by tolik chtěl. Kdejakej básník tim trpí.

A aby sis nemyslel, že jsem nějakej chytrej, tak ti řeknu, že včera jsem chcal v hospodě u krbu, pod bar během placení, na dřevěnou podlahu a do krbu. Pamatuju si, že jsem to nedělal ze zlomyslnosti, ale z čiré ztráty zábran a se smíchem. Neni totiž nic surrealističtějšího a, v tom stavu, svobodnějšího (jako zvíře - asi takovej je ten stav); kritické je odpojeno a ty, jenom jako ta němá tvář, bez sebemenší známky studu, chčiješ si na ten širej svět.

Řekl bych, že je to manifestace svobody v nesvobodě (byť by byla subjektivní - jakože asi je!), jenom pro ten pocit ochutnávat uzavřenost, vyčlenění, asocialitu, ze zoufalství. Neustále něco musíme, neustále jsme sledováni, neustále se od nás něco čeká, ale nikdo nedává odpovědi a jednoduchá řešení, svět se dokonce, zdá se, stále zesložiťuje...a toto je onen svobodný výsledek. Manifestace debility našeho sociálního světa, našeho egoismu, pokrytectví, je to vystrčená prdel na diváky...

Ale taky je to slabost a izolace. Negace toho co se tímto manifestuje. Je to divadlo pro diváky a příběh pro člověka. Je to streetart, performance, deviace, závislost, zlost, dobro, odpuštění, porušení tabu, bubu... Záleží, kdo je interpretátorem a pozorovatelem onoho aktu.

Jsem-li jím v tomto případě já, velmi dobře vím, že je to nešťastné řešení pro uklizečku (fyzicky), pro kverulanta (morálně), pro mě (svědomě). Pro Kolemjdoucího je to ovšem manifestace - myslím, pro svatýho to nic není - cítím. A to je všecko, co ti k tomu chci říct. Já žádné otázky nemám, krom těch nejvyšších.

A tak se zdržuji komentářů a soudů sám v sobě, ovšem mohu reagovat. Až tě někde uvidim chcát, věř, že rychle zhodnotím situaci a potom tě buďto kopnu, nebo tě vyvedu, možná to po tobě vytřu, ale spíš tě to necham vytřít, třeba ti něco i řeknu, ale je taky možný, že tě necham, protože vím jak je příjemný to prožít.

A když v tobě poznám anděla, tak se k tobě přidám, nebo tě obejmu, možná se tě na něco zeptám, nebo nevím... jenže vytřít si to musíš stejně sám. Vím, že nemusíš svejma rukama, ale bude tě to stát nějaký peří.


6.12.2012  (upr. 11.1.2013)
Kam zmizely všecky pohádkové bytosti

Vodníky vyhnali podvodníci

čerty vytlačili exekutoři

démony zastoupili dýleři

rusalky nahradila média

hejkal odešel kvuli provozu

klekánice vyhnal světelný smog

...

Takže se vlastně nic nestalo...

mohl by někdo říct.

Jo, a kam odešli?

Většina pomřela, ostatní se skrývají v disentu. 

 



⇡nahoru⇡