|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 16. 12. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | |
|
Povzdech nad včerejší pitkou... nad promarněnou nocí... i ránem dnešním... (poezie, Kolemjdoucí) • Několik pastřehů (poezie, Kolemjdoucí) • Petřínka (poezie, Kolemjdoucí) • Poslední krok před neznámem (poezie, Kolemjdoucí) • KVĚTINY A STŘEVA (poezie, Kolemjdoucí) • So slowly and so emotively (poezie, Kolemjdoucí) • POZOROVAL SVOJE RUCE POD LAMPOU (poezie, Kolemjdoucí) • Součástky SMD (poezie, Kolemjdoucí) • Satori (poezie, Kolemjdoucí) • Pěvkyně (poezie, Kolemjdoucí) • Naučil se mluvit pravou rukou (poezie, Kolemjdoucí) • CO SI PŘEDSTAVIT? (poezie, Kolemjdoucí) • SOUMRAK (poezie, Kolemjdoucí) • VEJCE NOSNIC V KLECÍCH (poezie, Kolemjdoucí) • Hlídač čaje (poezie, Kolemjdoucí) • Oculi compositi (poezie, Kolemjdoucí) • Dopis Frídě (poezie, Kolemjdoucí) • Mezi kloboukem a koněm (poezie, Kolemjdoucí) • Frída (poezie, Kolemjdoucí) • Ňěžná (poezie, Kolemjdoucí) • Ve Tmně (poezie, Kolemjdoucí) • Vody poustevníků uvnitř ulity (poezie, Kolemjdoucí) • Světa se nemusíš bát (poezie, Kolemjdoucí) • Stačí vyjít ven a dobře se dívat (poezie, Kolemjdoucí) • Jaké je to stát na ramenou svévolníků (poezie, Kolemjdoucí) • Hlupáčku (poezie, Kolemjdoucí) • Hospodské bramburáky (poezie, Kolemjdoucí) • Kdo jsou. Komu pomáhají a koho chrání. (poezie, Kolemjdoucí) • Hare Krišna, vole! (poezie, Kolemjdoucí) • Kam zmizela sova? (poezie, Kolemjdoucí) • O světech (poezie, Kolemjdoucí) • Avatár (poezie, Kolemjdoucí) • Na vlas nebezpečí (poezie, Kolemjdoucí) • Chyť mě za ruce, které k nebi vzpínám (poezie, Kolemjdoucí) • Wahoo Wahoo (poezie, Kolemjdoucí) • Savectví (poezie, Kolemjdoucí) • Odplášti (poezie, Kolemjdoucí) • Vracejí své příbehy tam (poezie, Kolemjdoucí) • O hranách básníků (poezie, Kolemjdoucí) • Že prejt (poezie, Kolemjdoucí) • Laň a ostružiník (poezie, Kolemjdoucí) • Popis jednoho zápasu, aneb: The Importance of Being Earnest (poezie, Kolemjdoucí) • Americký sny (poezie, Kolemjdoucí) • Píseň kverulantská - poezie, které říkám: "Vysraná poezie", píseň o 13ti slukách (poezie, Kolemjdoucí) • Nemáme čas! (poezie, Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího (poezie, Kolemjdoucí) • O opisování Božích jmen (poezie, Kolemjdoucí) • Intel Cetelem (poezie, Kolemjdoucí) • o pořadech o vaření a jiných zlomyslnostech (poezie, Kolemjdoucí) • ludismová (poezie, Kolemjdoucí) • Jazyk (poezie, Kolemjdoucí) • Lán (poezie, Kolemjdoucí) • Já do lesa nesmím a jiná dramata (poezie, Kolemjdoucí) • Chvála pomalosti (poezie, Kolemjdoucí) • O právech (poezie, Kolemjdoucí) • O cestování a dobrodružení o Praze jako metafyzickém modelu vesmíru (poezie, Kolemjdoucí) • Málo tančíme! (poezie, Kolemjdoucí) • Prázdnota (poezie, Kolemjdoucí) • Osvěta (poezie, Kolemjdoucí) • Glossa (poezie, Kolemjdoucí) • Tajemství (poezie, Kolemjdoucí) • Krásná Sabina ježto se proměnila v prsten (poezie, Kolemjdoucí) • Underground is alive, live is underground (poezie, Kolemjdoucí) • Učit se, učit se,učit se (poezie, Kolemjdoucí) • opička na stromečku (poezie, Kolemjdoucí) • bílí tulipán (poezie, Kolemjdoucí) • zahrada (poezie, kolemjdoucí) • Válka je jako řeka (poezie, Kolemjdoucí) • KLERIKA (poezie, Kolemjdoucí) • Dlouhá chvíle (poezie, Kolemjdoucí) • O spisovateli, který zjistil, že to není on, kdo píše... (poezie, Kolemjdoucí) • Ještě! Rka. (poezie, Kolemjdoucí) • Nová práce (poezie, Kolemjdoucí) • O nutnosti se spojit a tíze (poezie, Kolemjdoucí) • KAIN (poezie, Kolemjdoucí) • malovaný na skle (poezie, kolemjdoucí) • jaro (poezie, kolemjdoucí) • vo růstu vlasů (poezie, kolemjdoucí) • vo tej lásce nezištný (poezie, kolemjdoucí) • Mamonvill (poezie, Kolemjdoucí) • Pneuma tiká (poezie, Kolemjdoucí) • Zahyneš na lásku (poezie, kolemjdoucí) • O dětech na ulici (poezie, Kolemjdoucí) • volejte řediteli (poezie, Kolemjdoucí) • ramada (poezie, Kolemjdoucí) • Srce (poezie, Kolemjdoucí) • Dáte si kávu? (poezie, Kolemjdoucí) • CTRLALTF4DYLÍT (poezie, Kolemjdoucí) • Výpadek (poezie, Kolemjdoucí) • To nejcennější skryto bývá hnusem (poezie, Kolemjdoucí) • Podzim (poezie, Kolemjdoucí) • O vědění (poezie, Kolemjdoucí) • bububu (poezie, Kolemjdoucí) • O hledání srdce (poezie, Kolemjdoucí) • vo tom našom tajnym skládačkovym gangu co napdnul Prahu (poezie, kolemjdoucí) • muší? (poezie, kolemjdoucí) • ...jedna noc (poezie, Kolemjdoucí) • co je za zatáčkou? (poezie, Kolemjdoucí) • Cestář (poezie, Kolemjdoucí) • Televíze (poezie, Kolemjdoucí) • Aktuálně věčná otázka o pohybu, ale možná spíš o množinách (poezie, Kolemjdoucí) • Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu (poezie, Kolemjdoucí) • Výňatek z mojí nový práce (poezie, Kolemjdoucí) • Návrat krále (poezie, Kolemjdoucí) • Jedna sentimentálka plná moudrosti a básnického patosu (poezie, kolemjdoucí) • 27.11.2015 (poezie, Kolemjdoucí) • co jsem mohl vidět, když...? (poezie, Kolemjdoucí) • Na cigáro (poezie, Kolemjdoucí) • Přátelství s Laurou (poezie, Kolemjdoucí) • Káma Sútra (poezie, Kolemjdoucí) • triviální poezie, a ještě k tomu sprostá (poezie, Kolemjdoucí) • pochvatu (poezie, Kolemjdoucí) • Trdlo (poezie, Kolemjdoucí) • Fantastický příběh ze života (poezie, Kolemjdoucí) • Zápisky kolemjdoucího (poezie, Kolemjdoucí) • Rybářská (poezie, Kolemjdoucí) • Salám a Clejku (poezie, Kolemjdoucí) • Novoroční (poezie, Kolemjdoucí) • politika (poezie, Kolemjdoucí) • road show (poezie, Kolemjdoucí) • Léto mládí (Adolfu Formanovi) (poezie, Kolemjdoucí) • Už zasejc vo proletářích, ale co nám zbejvá (poezie, Kolemjdoucí) • Bunkr, variace na Doupě (poezie, Kolemjdoucí) • Taková ranní představa Sergia Canavera (poezie, Kolemjdoucí) • Dnes se překonávám (poezie, Kolemjdoucí) • J.a K. (poezie, Kolemjdoucí) • Moc jim věříme (poezie, Kolemjdoucí) • různý (poezie, Kolemjdoucí) • Stolker (poezie, Kolemjdoucí) • Ze života (poezie, Kolemjdoucí) • samet (poezie, Kolemjdoucí) • život je třeba svoboda (poezie, Kolemjdoucí) • Z korespondence o lišejnících (poezie, Kolemjdoucí) • Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky! (poezie, Kolemjdoucí) • Darbuka (poezie, Kolemjdoucí) • Nesmrtelnost (poezie, Kolemjdoucí) • Na jazyku žíznivých (poezie, Kolemjdoucí) • Za miléniem (poezie, Kolemjdoucí) • jasná a celkově přijatelná pravda o podstatě vesmíru (poezie, Kolemjdoucí) • za určitých předpokladů (poezie, Kolemjdoucí) • di Trevi (poezie, Kolemjdoucí) • koukat jen tak do plamenů (poezie, Kolemjdoucí) • hořící strom (poezie, Kolemjdoucí) • karabina (poezie, Kolemjdoucí) • svatý vobrázky (poezie, Kolemjdoucí) • zlatý řes (poezie, kolemjdoucí) • Strach (poezie, Kolemjdoucí) • Polykání světa (poezie, Kolemjdoucí) • záď nářků (poezie, Kolemjdoucí) • Do krajiny mezi ostružiny (poezie, Kolemjdoucí) • chvála zlatého dna (poezie, kolemjdoucí) • Amazon svět (poezie, Kolemjdoucí) • výboor z fcb 122017 (poezie, kolemjdoucí) • šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná (poezie, kolemjdoucí) • sedám si na prdel z tvých skvělých nápadů (poezie, kolemjdoucí) • prsatost (poezie, kolemjdoucí) • Něco na dobrou noc (poezie, kolemjdoucí) • dobrá hudba (poezie, Kolemjdoucí) • šaty dělaj člověka (poezie, Kolemjdoucí) • metrokino (poezie, Kolemjdoucí) • onyx (poezie, Kolemjdoucí) • kdo stojí v plamenech (poezie, Kolemjdoucí) • poletická (poezie, kolemjdoucí) • Nástroji (poezie, kolemjdoucí) • pro tvý modrý voči (poezie, kolemjdoucí) • mávnutí srdce motýla (poezie, kolemjdoucí) • sklon ke skonu (poezie, kolemjdoucí) • opeřený o strom (poezie, kolemjdoucí) • dětská volenka (poezie, Kolemjdoucí) • borisi polevoji (poezie, kolemjdoucí) • míra odměrného válce (poezie, kolemjdoucí) • čtenáři (poezie, kolemjdoucí) • jáska (poezie, kolemjdoucí) • se rozpiju (poezie, kolemjdoucí) • koloběh (poezie, kolemjdoucí) • mléčná dráha (poezie, Kolemjdoucí) • řeka je korifej (poezie, Kolemjdoucí) • modřín (poezie, Kolemjdoucí) • čarodějnice (poezie, Kolemjdoucí) • jsme jiní (poezie, Kolemjdoucí) • vize (poezie, kolemjdoucí) • okna (poezie, kolemjdoucí) • kormidlo (poezie, kolemjdoucí) • pájka (poezie, kolemjdoucí) • svazky (poezie, kolemjdoucí) • konzumenti (poezie, kolemjdoucí) • dnešek natavený (poezie, kolemjdoucí) • po dráze (poezie, kolemjdoucí) • ježíškrvívaruje tu (poezie, kolemjdoucí) • že bytí je velká drzost (poezie, kolemjdoucí) • něco pořídit (poezie, kolemjdoucí) • dětská hra (poezie, kolemjdoucí) • saucer full of secret (poezie, kolemjdoucí) • úlitba (poezie, kolemjdoucí) • vidět (poezie, kolemjdoucí) • poletování (poezie, kolemjdoucí) • hukot (poezie, kolemjdoucí) • nepokládej (poezie, kolemjdoucí) • bouřlivý porod (poezie, kolemjdoucí) • stroboskop (poezie, kolemjdoucí) • roztrhané košile (poezie, kolemjdoucí) • přání je otcem myšlenky (poezie, kolemjdoucí) • zrození řídí kokrhání (poezie, kolemjdoucí) • natřít tank na růžovo (poezie, kolemjdoucí) • drkotání (poezie, kolemjdoucí) • Výroční (poezie, Kolemjdoucí) • nauka o klenáku pomíjivosti (poezie, Kolemjdoucí) • pakostnice (poezie, Kolemjdoucí) • podagra (poezie, Kolemjdoucí) • minimalizmus (poezie, Kolemjdoucí) • narcizmus (poezie, Kolemjdoucí) • netřesk (poezie, Kolemjdoucí) • píseň kosmická (poezie, Kolemjdoucí) • Objemutí (poezie, Kolemjdoucí) • JSOU CNA (poezie, Kolemjdoucí) • OBZOR (poezie, Kolemjdoucí) • pro celníka (poezie, Kolemjdoucí) • ptáček (poezie, Kolemjdoucí) • nualK (poezie, Kolemjdoucí) • jerlíní song (poezie, Kolemjdoucí) • ruzyně (poezie, Kolemjdoucí) • nastolení rovnováhy (poezie, Kolemjdoucí) • bezzubý polibek (poezie, kolemjdoucí) • Lázně (poezie, kolemjdoucí) • Maják (poezie, kolemjdoucí) • prostěradla (poezie, kolemjdoucí) | |
|
maj tam prostě rádla a nemaj prostěradla
k jídlu mají ruce a bílému jsou k ruce
k práci mají děti a děti mají k práci
umírají mladí aniž by zažili mládí
tak tam brzy pudem když nebudem se řídit pudem
tak tam brzy pudem když nebudem se řídit pudem
nedělají děti na to mají u i
u jídla se tisknou než jim ho vytisknou
k práci mají stroje a stroje mají k dětem
umírají sami až když bylo pozdě
tak tam brzy pudem když budeme se řídit pudem
tak tam brzy pudem když budeme se řídit pudem
jsou i jiný místa já jsem optimista
maj tam moře nebe a maj tam nebe moře
nemaji tam šimli ani gdyž si všimli
že si zase nahý když večer je vlahý
tak tam brzy budem když pudem tak pudem
tak tam brzy pudem když budem tak pudem
|
|
|
Ještě že je tu ten maják
Jinak je tu tma jak
převrženej kajak
a zajíc v pytli talibanu
odřenej lak a trefenej šlak
taky na suchu od ucha k uchu
džbánu
potrefena hárá a křičí gdy už tam budem
nechce se rvát a smířit se s osudem
má nový zuby, nehty
se drží zásady vendety
Slyšíš ten rozdíl? Ne, děkuju. - Neděkuju!
|
|
|
já mam lázně u domu,
gdyž si jenom tak sednu
pod tu pergolu
co sem letos dostavěl
bez povolení a projektu
jsem vlastně uplně v klidu
kdybych stále nečekal,
že přijde nějaké udání,
že mám sice nadání,
ale že je na tu pergolu
potřeba papír
prostě nestačí v banánový republice
vyhublý pas a kručení v břichu,
je třeba nejdřív jít před komisi,
než před kuchaře
jestli to není jenom pocit náhodou
v tom břichu
a jestli mi není vlastně docela dobře
než když si prostě pudu sednout |
|
|
tudle mi jedna řekla, že jsem moc ukecanej
jenže je podzim
a to je cosi magického uvnitř mne
co se zrcadlí v padajícím listí
v šlápotách mojí aury v mlze
ve vzácnosti nízkého světla
které se občas prokouše ven a shlíží na středohoří skoro zpříma
je mezi tou mlhou a mnou jisté pouto
jako výkřik posledního ptáka
jež váže smysly tam někam do šera stromů
k rozhraní světů
lasa a pole
hory a nebe
noci a dne
inspiruje mě představa, že si povídáme
a že jsme oba bezzubí
jako děti
ale děti zestárnou a začnou brát vážně některá slova
jako červy rozežerou tajemství a krásu oživlého, magického světa
že ze svátku stane se všední den
a z všedního dne den pracovní
a z pracovního dne den, aby už to bylo za mnou
a ze dne, aby to už bylo za mnou, den smrti duše
neboli den těla
a jeho šťáv a rozkladu
čili té strany co vložili dokonale do porna
gde už není nic umění
všechno je jen praxe
a obraz nad kanapem
jenom zaklápí tu surovou pravdu
jako čepec
na hrnci s ovarem
jedině poezie, může naťuknout to téma
že z červů stanou se opět tkáně
z vejce vyjde zase otvorem duše
nesmrtelná
a v nové kvalitě |
|
|
rok od roku, stálě méně jsem dokázal stát na svých nohách, svět byl složitý pro mojí podněty přiškrcenou duši, a tak dál a dál jsem lavíroval mezi ohněm a pohledem oknem ven, mezi pomíjivostí a trvalostí zakletou v kolotoči kruhů pupenů, listů, jejich padání, tlení a nalévání. Jednu sezonu jsem se už dokonce nedokázal odlupovat od stropu, byl jsem tam nalepený jako žvýkačka a ve stínu nad lustrem jsem hleděl dolů na sebe, na stůl a židle ve světnici, a jak hosté přišupují a odšupují svá těla ke hrazdám talířů a vyskakují na ty hrazdy lžícemi a vydličkami, jak tasí své rty a srkají vývary všedních dní a okusují maso od kostí svátků, a ssají morek nocí v neutuchajícím puzení stát na vlastních nohách, zdřevěnělých tím něustálým otesáváním reality na realitu stabilní, ukotvenou pravidly a začepovanou do rámové konstrukce jazyka a mysli, slepenou společenskými pravidly a sklíženou jejich porušováním.
jednu sezonu už jsem se nemohl odlepit od stropu letokruhů nad lustrem, jednu sezonu už jsem tedy na koně nevsadil a ani na nich nevyjel, bylo vzrušující sledovat do poslední chvíle jak závod dopadne a, ano, závod se konal i beze mne, vyjely koně neseni vůlí jezdců v sedlech jejich uzd, zděšeně mrkající na své pány, jako by chtěli říct: "taxis vyjel" a mezitím pod kopyty vášně a vzrušení zadupávaly brouky v hlavách svých jezdců a sice co s načatou sezonou, a jak dopadne závod, jestli dopadne. jestli dopadnou sázky ve prospěch sázejících, jak pak naloží s výhrou, a půjdou pak do další sezony v botách z hadí kůže nebo jako loni v botách ze zlína?, a jestli snad nebude lepší peníze vložit do možnosti nezúčastnit se již dostihů investováním do sázek jiných sázejících a koneckonců tak přiživit letadlo sázení, tak aby stihli ještě za tohoto života nesázet, neboli sázet tak, aby již za ně mohli sázet a kopat koně do slabin jejich dostihoví poradcové, kteří za malou provizi zaručí, po překonání určité hranice, jistý příjem, a tím tedy konečně dopomůžou chudým lovcům hadů k možnosti si vsadit a také hadům dají možnost se do toho života konečně obout. a pak konečně chudý chlapec ze zlína bude moct zahájit další sezonu báječným projevem o tom, že letos to ještě není krize finanční, nýbrž morální. já pak konečně na chvíli dokáži zase stát na svých nohách a stále stejně složitý svět dá naokamžik falešnou naději mojí duši, abych držel dál talíře na svých zádech a nevylil jim ty vývary do klínů. |
|
|
nazívám bezzubými ústy vše dobré
pod peřinou křísel
v chomáčích snů uvolněných
procházkou hlučností sytou
jak do plynu odevzdaný
nadupaný motor
|
|
|
až zapálí své jiskry pod obalem z mechu
na trdlištích hadů a laní pelechů
vstanou jerlínové jokoham a hirošim
blahovičníkové oznámí starosti
to co dosud bylo bosé obuto bude
obuté co korzovalo zuje se
páč tuje stěhují se domů
a mezera v zemi tu je
z níž pevný prs jako sopka
s bradavkou připravenou pro ústa krasavců
zeje |
|
|
tak co dělat, gdyž už seš všeho přežranej
a i apel nebo lament nebo manifest jsou jenom další sousta
snad jenom doufat, že je tu ještě něgdo jinej
koho baví hubou prdel šoustat
aby aspoň von udržoval pochodeň žízně po životě
aby kočka mohla zvedat a loukotě
vrhat stíny strojeným lanem tažené
hoj a hoj a hoj, udržůj svojí ledničku plnou
ty zrůdo, kterou už nemohu dál nazývat člověkem
ale jen fyzickou osobou, neboli zrůdou,
tebe už nevyléčí ani heyoka
neboť v něm nepoznáš co poznat máš! |
|
|
a chceš skutečně, aby tvé srdce bylo zaplněno laskavostí?
nebo se přikloníš na stranu šelmy
přece jen miluješ pocit převahy nad kořistí?
miluješ ten okamžik, gdy kořist uvěří slovům o lásce
a opravdu se ti zadívá do očí
ale už ty oči neuvidí, protože si bude myslet, že jsou to její oči
a ty pak se odhodláš, v té vášni,
v tom okamžiku,
vyrazíš a ve skoku prahneš jí po krku
ale neutrhneš ji jako ovoce, protože tam někde vzadu je strach
že kořist lhala, a není tak docela kořistí
že klamala
že ona sama je šelmou
a v tom tvém skoku
zhořklém vidinou pádu vylámeš si zuby o svůj ...
o čas
a nebo se zjeví Orel, který je nejvyšší šelmou a roztrhá tě na cucky ještě v letu-pádu
často vypadá jako malý ptáček co se myje v kaluži
plně položený do hry světla a stínu
já-my
Orel
a chceš skutečně, aby tvé srdce zcela prostoupila laskavost?
|
|
|
je to tak jasné
gdyž si zapneš pořad
proložený reklamou
který je sám reklamou
je to tak jasné
gdyž zaostříš pozornost na květinu
pampeliška podšitá
chová se jako reklama
nutí tě fouknout
vidím to jasně
nic se na to nedá říct
nic vážného
a přece to má tíhu
vidím to jasně
jako stopu ve sněhu
odpusť si
a napiš něco co se nedá říct
napiš to močí
zalej rozštíplou sykomoru
zdroj ovoce, stínu i dřeva
vidím to jasně
nic se na to nedá říct
nic vážného
pro celníka |
|
|
OBZOR SE NEPTÁ KUDY PŮJDEM
říkáš že mám dávat pozor
aby mi něco neuniklo
chceš po mně pozornost
chceš dozor
dáváš mi na výběr ze dvou
ani nápad
chceš abych se ti věnoval
jinak otrávíš vodu
chceš mi říct že beze mne nic
a přitom dávno máš
předplacený lístky
že se zabiješ
z lásky
a přitom máš dávno
volňásky
ne z lásky
já mám jenom jeden vzor
Nejvyšší
došlo ti
že se právě rodí ti který si zabil
kterým jsi vzal zemi
vodu vzduch
vyrval srdce
a skryl
OBZOR
|
|
|
jsou věci
které se šíří jako vůně
jsou věci
které se šíří jako pomluva,
jiné jdou od úst k ústům
jako dobrá pověst
jako dobrý příběh
a pak je tu polibek, omluva
jsou věci které se nešíří
to jsou tajemství
a pak je tu hořkost z toho co jsi viděl
i plesání nakažlivé smíchem
je tu rozum
a je tu srdce
je to v tobě
babylon smíchaný s tichem |
|
|
tady se zouváme, řek
gdyž sem vyšel ven
a potáhnul pístem mašlovačkou
napjaly se struny
co mě spojovaly se světem
a bylo zřejmé
jak jemný je ten sen světa
jak je třeba být opatrný
aby ti kůra nezajela pod nehty
a neudusil si chleba |
|
|
je to tak komické
sledovat od plápolajících kamen
to lamentování, ty stíny
je to tak karmické soucítit s hladovějícími
rozohněnou řečí
mezi dvěma sousty
jak se mrská ta mastná brada a prská kousky špeku
jak stahuje bránici lítost nad Matkou Zemí
když jde v zimě pára od úst
hlavě ve vytopeném bazénu
a jak se zdá všecko prosluněné
na lyžích v Dubaji
a přece, kdybys po tom všem
si alespoň jednou nevytřel prdel navoněným papírem
a svoje hovno zakopal na zahradě
můžeš si pak ještě v klidu
dál dělat prdel
pokud ti to přijde k smíchu
protože máš na to právo
a je svoboda
a to neni prdel
dokud tě to prostě nezačne svědit
a neuřízneš si hlavu vodou do bazénu
nebo se aspoň nepoškrábeš sněhem ze sjezdovky
gdyž piješ vodu, mysli na pramen
gdyž piješ pivo, mysli na vodu
gdyž žereš bůček, zapíjej to pivem
je to tak kosmické, sledovat svět plápolajících kamen
gdyž víž, že seš jenom kosmetickou vodou |
|
|
na počátku nebyl velký třesk
asi tak jako na konci
velký netřesk
sukulent po odkvětu
zahubí rostlinu
sempervivum |
|
|
proč nás usvědčuješ ze svého smutku?
a vyškrabáváš ze spár jinak tak pevných zdí
pevninu
a do škvír dosazuješ motáky
předávané polibkem
své zdi nářku |
|
|
moje milá nosila vždy krajku na kalhotkách
a to jak o všední dni, tak zejména o vánočních svátkách
letos však ač je dávno už listopad
není zde prostor pro výzdobu
teď chodí v tangách |
|
|
v marné touze nakrmit touhu |
|
|
pod tíhou minulosti
možná že ti skřípou kosti
a z budoucnosti
třeba natahneš si šlachy
jedním můžeme si býti přece jisti
že to co ti zlomí kost
je fatální přítomnost |
|
|
viděl jsem hejno ptáků u vrcholu věžáku
beton obrušovaly konce jejich křídel
a snad po nespočetné rudnul soumrak
také jsem viděl louku ostružin plnou tygřích křižáků
tisíce jejich očí jsem viděl
jak se odráží v kapkách ros
a jistě to byl ten čas kdy loučí se s tebou vůní
dozrávající rok
kdy něco se otevírá mezi nebem a zemí
aby se to potom znovu zacelilo
beznadějnou pomíjivostí
|
|
|
odpočívam před tím strašidelným propadem akcií |
|
|
je opravdu těžké použít slova tak
aby to bylo esteticky a snad i mravně krásné
gdyž jednou je lepší vstihnout ten okamžik rozvitým blábolem
a jindy zas jinotajem
ovšem pakliže nýbrž jelikož
už bylo slovo natolik rozvinuto a jinotaj není jinotajemný
je drkotání zubů z ledové vody tou nejkrásnější poezií |
|
|
jsou totiž lidé, kteří již nejsou na tomto světě, a přece je klidně můžeš vidět, jak kadí v kapradí
určitě jim nechybí absolutní vůle a hlavně pevný bod ve vesmíru, který si vědomě zavěsili uprostřed mysli
takoví lidé nemůžou být už z tohoto světa,
protože jasně vidí trajektorii vnímání příštích dní
a odstoupili ze svých funkcí, aby nekrmili dál toho hada veřejného mínění a soudů,
protože si povšimli, že názor zmizel a je už jenom program, že zmizel život a je jenom chov
a intenzivní chov dál mění mysl v poušť
a přece v kapradí dá se toho tolik změnit
ať už to nechat jen tak životu na místě
a nebo s plnou igelitkou
nastřádanou
ji pevně zatnout do pomníku unie
...a je jenom škoda že hovna nejsou růžová |
|
|
a chtějí nám asi říct
hle:
tohle má být ta slavná armáda
ti chlapci s pohledem dětí,
kterým někdo snědl svačinu
ba co hůř, snědl dětství
jako ty cikánští trpaslíci,
které nikotin připravil o pul metru výšky,
co na autobusáku jako tajtrlíci
přehrávají odezírané role z filmů akčních
jako tihleti bojovníci se žvárem v koutku
chtějí nám asi říct:
jsme jenoom malí páni
to jenom jitřenka...
a naše zrození řídí kokrhání |
|
|
tady je tolik lásky, že bych se ani nedivil,
že bych se ani nenadál,
že bych se ani nenadech a vše,
že by skončilo v plamenech
jak se zmocňuje, jako z nějakého podzemního rytmu,
duší tělesnost, všechno bezpráví, léta přehlížené, k sobě
a k zemi
vchrstne se náhle jako jeden pramen
bratr bratru kámen
ale to je pravda, až s čůrkem krve ze spánku
do té doby ještě na vlastní kůži je třeba sklidit slova a činy z příčiny
a ty se boha boj
přání je otcem myšlenky
mezi tím, v jednom kině
ona miluje jeho a on jí ne
on má milenku kterou miluje
a její sestra miluje jeho bratra
ale neznají se ještě
ale její kamarádky také mají problémy
s chlapci
všichni hrdinové jsou pyšní
všichni z prostředí drahých aut
a moderních kuchyní s výhledem do zahrádek
bobkovišní
ve tmě snadno se ujme hypnóza
jak odlesky ohně na vrásčité děloze jeskyň
ani nemusíš být pod vlivem omamného kouře,
při scéně líbání v plastové jímce na vodu,
abys uvažoval v jiné z realit:
jestli nezdraží moc plyn
bude ještě čím bazén vytopit
|
|
|
ale vysvětluj to ve dvě ráno
automatu na kávu
kdesi na vopuštěnym nádraží,
bez bot a bez mincí, s poslední bankovkou,
zmuchlanou jak kapesník
v puštěnejch otěžích
že seš jenom člověk a rozumíš pravidlům,
ale že odpuštění a slitovnost je vlastnost nejvyšší
a přes drkotání zubů
tomu automatu je to jedno
nevidí, neslyší |
|
|
tak nějak nepřítomný
život je stroboskop
tak nějak přítomný
boháč se potká
vypravěčem
na rozhraní světla a tmy
strhne mu šátek i šaty
a vlepí šediny
kdy v mžiku stáří
zhnusí mu stehna jeho žen
krásky v držky šklebu
kladivo taky kabriolet
i pumy v kleci pojdou
a vypravěč potká se
bohatýrem
život je stroboskop |
|
|
odlouplo se to šedivé strašidelné nebe od země
stromy zakřičely křauáá a někomu podařilo se odříznout si sousto jehněčí na vidličku na vidličku po němcích zachvěla se hladina čaje oko mrklo a svatí svatí ti giv mí fajf nastavili bloudícím úúúú, tak hučí uragán veť mě ve dmě k orákulu, ke studánce, na kolena zařvala a hlava ozvala se auááá je to tu něgdo umřel něgdo se narodil půlnoc zrodila den kolo se pootočilo jezdec je nakoněn babička se dala do pletení z tarotového klubka bouře rodí hrdiny
|
|
|
prosím, nepokládej mě za postel
když na mně ležíš
prosím, nepokládej mě za dům
když ve mně přebýváš
nepokládej mě za horu
když mě hledáš
nepokládej mě, prosím, za otázku
když se ptáš
|
|
|
naplivali do očí svým dětem, nevědouce že si zastřeli zrak, pak taky pobodali stromy na hrobech jejich předků, zemi odkryli šat, kosti míchali s lhostejností a jedem, a sypali to do těch ran že i vrány padly bez letu, zapomněli jaksi že výška je přímo úměrná hloubce a mastnota zalepila jim uši, neslyšeli ten vlak, ani zvony přejezdu, pokropí je těla ptáků, co se navrátí raději k svému, ani beton nezakryje krvácející duše, ani slova o svobodě a beznaději |
|
|
takové to - ranní poletování
kondenzát bez odporu
bez tělesnosti se špetkou v prstech
jakkoli nastrojený přijde úsvit
budeš nahý osvětlen předlouhým stínem tmy
že prach a roztoči z perutí
zastaví dech
do pádu na zádech
takové to ranní poletování
odporů a kondenzátorů
a vůně rezin |
|
|
a ty se zeptáš jaké je to vidět
tak útlocitně
že dostane se ti odpovědi
jaké je to krouhat zelí tak šťavnaté
s šustěním dlaní mnutých
kdesi vzadu
v druhém obraze
s vidinou zajištěné zimy
a pečeného bůčku
při práskajících kamnech
pukajících polen
krouháš zelí šťavnaté
a už cítíš jeho plnost a zdraví
když tu
zeptáš se
jaké je to vidět
tak opravdově...
v té chvíli na kruhadle svojí hlavu
bezděčně připravuješ
|
|
|
myslíš že osolená voda
máslo roztavené
pot s prstí
káva černá jak čínský lak
a tabáku dým stoupající
jako úlitba postačí
za ty kteří zapomněli
uléhat s bázní
nebo motorový olej
vetřený do kůže
nafta
nebo fridex
sladký píti? |
|
|
síla tě může chránit
ale může tě i stlouct
síla stoupá k nebesům
a padá do temnot
jako šumivé víno v uších
a oheň v srdci
tamburína v údolí
za letu hus mlhou
výstřel zastavený v čase
pohled opeřeného
nebo jeho dotyk
perutí po šíji
voda do rozpáleného tuku
moaré časoprostoru
talíře plného tajemství |
|
|
je to jenom dětská hra za přepážkou
tvářit se vážně
je dětská hra politika
není nic váha soudce
proti slovům pěnic
a mám opětovat občane
že mi jako přišlo psaní
že si půjčuji a že přebírám
že beru plnou odpovědnost
za něco co jsem nepsal
je dětská hra prodat ti chléb
je k smíchu dát ti peníze
za něco co jsi nepsal
za něco co jsi nestvořil |
|
|
musíš si pořídit něco
něco pěkného, něco co polyká
žaludek co má na žal
něco na co zaklikáš a je
ti aspoň trochu blaze
gdyž obklopí tě bazén
"vypuštěný jsem"
vyrrývá ti Sodoma
znova a znova ash na dřeň
něco hebkého na ránu
kterou si rozryješ
sebelítost Siamskou
přitiskneš si k tělu
i s tím ostrým |
|
|
že bytí jest velká drzost
nalili nám do hlav
nejistoty točí, revolver
ruleta ruská, na kost
dost bezděctví na to
zatáhnout rolety
zamknout si zlato
a v šeru si tu seru
v očích vytřeštěný
svět v závěsu
a zas Média
buší zbytky duše
že zmizela radost
že bytí jest velká drzost |
|
|
co je pro nás básnická tvorba
křišťál syntaxe
jaksi porozhlédnutí řozbřeskem
životní praxe
půda krmí ptáky za traktorem
a krví ježíš varuje tu
že brzo servou z tebe další vizi
motory veleryb
absolventi unešení prvním sektem
bohemia ten pocit
a teqilla, a bene
to je pro proroka
po početí, za zenitem
to co hledáme
rozklad syntaxe
jaksi rozhlédnutí porozbřeskem
ptáci krmí půdu před strojem
a ježíš krví varuje tu
|
|
|
roluje po dráze
a goldenem
dráhu za kostelem
absorbovat
mlhu v rákosí
nabrousit po dráze
masturbovat
zdi by odřel
nehet vetnul
do opuky
kostel těla
rozhlédnul se
pomalu krouží
kladivem hlavy
údolí hoří
chtěl se svěřit
ne sevřít
nabrousit po dráze
opustit
ne, odpustit
nehty vetnout
po dráze |
|
|
jaksi natavený je dnešek
tendence opařené, samet
bešamel přijet měl
ale prej mu ujel
svetr se mu párá
s každym metrem je víc nahej
jakoby prej není ve svý kůži
že mu je život malej
že se mu ježí
že mu mrazí
je jak naraženej
opeřeřený za ramenem
polívkou se dívá
něco cítil, pohled
tmavá hlubočina temnomodří
ani páv už nepoznává
nemá prej oči
oči, oči fokus
s každym metrem je víc nahej
natrženej
provazochodec |
|
|
zatímco řešíš jestli levo je opravdu vlevo |
|
|
svázali lenina, stalina, i sadáma |
|
|
gdyž v hlavě je jak uvnitř hlavně mezi jídlem a spánkem a je to děsivé to i ten den je potažený jinak nálada je dobrá ale nebo aspoň náklaďák asi jak zima bez kamen v holobytu
díru proletuje |
|
|
mám nejkrásnější ženu |
|
|
tak jsem přeci jen, |
|
|
ptám se sám sebe: |
|
|
zatímco ty vykvétáš už nad ránem já až za soumraku dotýkám se země prsty u nohou,klekám a svým peánem protékám mezi tvé prsy
jsme jiní a to je dobře
trsáme, ze strun a stébel já peánem a ty trsy svých stébel tvá tlama je plná slin já chci být potravou, nebo tvůj syn
jsme jiní a to je dobře
ty toneš v čekání na slunce já jsem mrazem přimrzlý k tobě dotud pokud věříme na zem
jsem jíní jsem samec a to je dobře |
|
|
nechá mě stát za dveřmi nepokřtěného |
|
|
až budeš |
|
|
ve slova listovali pádlem vět smyčkami na zádech za život |
|
|
vesmír rachotí |
|
|
smrt je přítelkyně s kerou spíš |
|
|
je noc a já ani nespím, ani nepiju |
|
|
napiš mi, lásko, něco pěkného znovu se zrodíme, jako na očátku |
|
|
v mozku jsou i jiné věci než havraní motýli, než ta tmavomodrá mohyla zrnící ve tmě, než světlo vzdáleně připomínající teplo plápolající z krbu, než otěže do čerstva zhojené pokožky, než to co vyluzuje vztyčený prst světce za větru na kopci za městem, neškodný list papíru pokrytý kolečky z šálků, neživá věc v keři mezi kondomy a mrtvými obratlovci, nečekající souputník, neřkuli komonice, ať nežeru |
|
|
v kamrdlíku dr mengeleho |
|
|
nejde to vyzpívat |
|
|
tak jsem ti potkal den |
|
|
tam venku kde stál někdo z nás už není
jenom soumrak a kořenící strom
protahuje stín
už není čas, člověk bez spojení
a pozorovatel který odolal sentimentu
zase dožívá se stovky let
když síla srdce nadýmá a prsty dotknou se červánků
pokud by chtěl
neruší noční pták jen slova v bezvědomí
mitote
k majáku musíš přijít sám
tam najdeš ho sedět v šeru
mája
zřetelně teď oddělená patou žulových pánů
tam kde kořenící strom
opeří hada
sedí tam on, někdo z nás
pod rotujícím světlem které láká
můry a lodivody
lidi vody na pevninu, na zem
do času, chaosu, porna, pohlaví
tady vidíš ten strom, kde koření
a kam se pne
tu maják, tu strom, tu maják, tu strom
a had a noční pták na obloze
uvidět zvuk
uslyšet čas
ochutnat prostor
cítit ten obraz!
|
|
|
nejlepší je mrdání v Pise |
|
|
a dněs mě zase bolí srdce |
|
|
do očí si vjeli močí |
|
|
sedím, já, varhaník uvnitř svého nástroje mne již po schodech kráčí kdos |
|
|
mocní muži dneška koně mají |
|
|
nějak si nevzpomínám |
|
|
také dnes se ulice leskne |
|
|
pod ním na nitích iluzí ... a já tě prosím, zůčastňuj se pouze koutkem oka |
|
|
tajemný poutník přišel k nám do města |
|
|
teče mi po ramenou |
|
|
a tak uvnitř lejna začaly volby |
|
|
prsatý je stát prsatý je i tvůj příběh jsi savec však dej si pozor, abys necucal prst |
|
|
jak lízáním varlat provádí pes svou očistu ve kterých se nejen skvěle dýchá |
|
|
šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná
|
|
|
bože, bože, gde to žijem
na zdi, kolem které denně chodím napsáno je:
ticho je červ
zážitky, paměti toliko hlen
pastelkou nakreslím ti do sešitku kolečko
z dálky blíží se noční vlak
noční již zavlál větřík nasliň si chřípí
co to na mne dnes pohlédlo z hloubky vodní nádrže
ještě jsme nevyčerpali zcela už se vidím jak si lehám svá ústa bořím do teplých jater
ta rozervanost a syrovost
mladý brit vyvinul netradiční úsilí. přmýšlet nad tím začal během pobytu v čechách, kde byl jako ópér, ale až doma se tím začal hlouběji zabývat. pomocí nanotechnologií a speciálního polystyrenu vyrábí "z prdu kuličku". k nápadu ho dovedl jeho přítel. Podle jeho slov: "zatím ještě nevím k čemu se to dá použít, ale kupují to zejména češi, nejčastěji jako dárek. někteří si kupují celá balení po desítkách kusů. jde o zájemce z řad obchůdků pro turisty a prodejny s kanadskými žertíky. máme několik druhů smradu kterej na to používáme, v podstatě ale všecky vydrží vydávat zápach několik hodin." popřejme tedy mladému britovi mnoho úspěchůj do jeho podnikání při zhmotňování typicky českého snu
voda z ledovců nebo snad z hloubky pod zemí z různých míst světa? nic není nemožné po velkém úspěchu s plodovou vodou, která obsahuje množství živin a zdraví prospěšných látek včetně kmenových přichází na řadu i prodej vzduchu z různých míst světa, koupit jde tedy čestvý vzduch z odlehlých oblastí, ale i například vzduch z rio de žanejra nebo z honkongu. kubík takového osvěžení vyjde na částku od několika dolarů do několika stovek. přepravuje se letecky a připlatit se dá za přepravu v nestlačeném stavu, aby vzduch neztratil nic na svém charakteru. jde o zajímavou zkušenost a nebo zdravou alternativu k obyčejnému vzduchu. v budoucnu je počítáno i s ochucenými variantami.
vypadá to na nový životní styl. objevil se v ňůjorku a jde o dobrovolné kastrace mladých mužů. vznikají celé komunity. hnutí navazuje na původně uzavřenou skupinu vzniknuvší v 90. letech. z undergroundového prostředí se však pozvolna díky osvětě dostává na povrch. má blízko k environmentálním a qeeer komunitám, otevřeně se hlásí k ekologii a k souladu s přírodou, často také k milcům pírsingu a ró stravy. množství těchto lidí nachází uplatnění v umění a hlavně hudební branži, často se věnují zpěvu a jódlování. moderní kastráti však dodržují přísně odbornost přechodu a za tento jsou ochotni zaplatit i několik tisíc dolarů. od původně pankového přechodu v klubech a na ulicích, tak můžeme být rádi za tuto osvětu.
mladá američanka rozjela netradiční byznys, prodává po internetu takzvaný poševní kvas. ve speciálních nádobkách uložených ve své pochvě nechává kvasit burčák, který pak prodává zájemcům do celého světa. zájem je enormní a už nyní je zákvas vyprodán na několik měsíčků dopředu.
píšu si, na několika místech na planetě se objevily louže krve...do toho chodili kolem lidé ...a projela hořící tramvaj...pán za výlohou dosál kávu a olízl se rtů zbytek žlodku...u výlohy se zastavila žena s opařeným obličejem, kontrolovala jak vypadá, šla na dnešní pátý pohovor...něvěděla že ji vidí...sklo bylo zakryto reklamou na nový telefon Iluzia xaoxin...odvrátil obličej.. a dnes nedal tuzér...do práce už dnes také nešel, neměl po tom všem náladu kohokoliv přijímat....šel si zastřílet na terč můžeš si to opsat a dát do peněženky, jinak to zanikne...ale nebuď pak nasranej, až ztratíš peněžerku...a nebo budeš mít tu známou prekérku s hovnem právě jsem ti to daroval ale opiš si to s celym tim dialogem a pročítej si to v tramvaji než bude hořet a mysli, prosímtě mysli na to, že v ní s tebou nemůžu zrovna jet...protože jsem se stal chovatelem slepic a musím celé dny čekat na jejich ovulace, abych nakrmil dítě a ženu, chodím po dvoře s nožem, a boty my nějak okoraly, to abych si nezničil sváteční oblek, uklouznutím v hovnech...společně však očekávejme jaro a s ním přijdou slavnosti jara, které připomínají, že tak jako má všecko počátek, tak mají věci i svůj konec, a dnes je tu zrcadlení těch slavností scházíme se pro to pak u ohně, protože v něm se zrcadlí celé to kolo v jednom okamžiku, a nedonutí nás ani k radosti, a a ni k pláči, pokud budeme bojovníky, můžeme však tančit a nebo se oddat pláči pokud víme, že nás to potěší a nebo to bude léčit
až si budete myslet, že někoho nechápete, nebo že je něgdo magor, nebo že je něgde nějaký problém, strčte si nasliněný prst do nosu, a stoupněte si na pravou nohu,a zhluboka vydechujte, v této poloze se to dá zhodnotit daleko objěktivněji...samozřejmě pro ty co už dávno mají čapku barona prášila to neplatí
chtěli vyrýt do země něco posvátného
vždycky jsem miloval tu představu
|
|
|
už nás vidím v autobuse |
|
|
vždycky jsem miloval tu představu |
|
|
vítr už roztřepil vlajky igelitů ve větvích |
|
|
zase ji tu líbám |
|
|
Při pití piva |
|
|
Víš, pomoh bych ti zvednout |
|
|
svět jest ustrojen z tvárnic, a ty světla porůznu odrážejí
zlatý dřez, v tom omývali své štětce ti nejlepší malíři
...aj i básníci svá pera
nevěstinec svět
je sestaven z vět a ty se prostorem za světlem košatí
až už je všude přítmí jako v lese
jen světlušky na blatech už střeží pointu
jsou to majáky všech poutníků co kráčejí od role k roli
od rokle k rokli
než snad v rašelinu klekli
a kdo se moc nemrskal, tak kráčí dál
aby vykřičel, že svět jest sestrojen z tvárnic
na nichž si kdosi brousí svoje štětce
to je nářez!
|
|
|
tak čau, ať ti někdo dá pusu
třeba lahev s vůní citrusů
no dobrá, du se dívat na svatý vobrázky
taky kněžka se tomu dá řikat tý hře
nebo ale taky bláznovství a pošetilost
ale je jaro a támdle visí houpačka, a vedle je rybníček
a kaluž bláta
mám nový boty
co mi koupil táta
sem si je zul, ale pak si je vobul nohama, když volala nás máma
už se stmívá
jak sakrální krásno
voní pupava
a koňský trus
teče potůček a jeho blůs
hraje mi písničku života
co zní za šera jako tichá rozmluva lidí
když sedím a hlídám splávek coby tichý blázen
a vzpomínám na hřbitov
že takhle mluví snad ti kdo tam leží
|
|
|
jsem karavanou v nohách mám tisíc mil paty ztvrdlé náklad na ramenou jsem karabinou rozhoduji o životě a smrti horolezec je každý kdo stojí před zdí plukovník přivřel oči a rty se mu chvějou zatím jsem pevný jsem šátek na očích nasáklý potem zastírám svět a saju slzy jsem kouř deru se do plic špatně se míří nesu je na ramenou tvrdne ve mně krev co vytéká hlavou
|
|
|
už dlouho nic nenapsal
ale teď, když mu ta děvka kouří pod stolem
cítí se jak zasaženej strom
jakoby zasazenej bleskem uprostřed letní bouřky
ke kerýmu přijdou lidi aby ho uhasili a člověk aby jen tak hleděl kterak se čistí fakule poznání na rukou a vědomí nad korunou šťastné z pohybů světla nad hladinou viděného teď když mu ta děvka kouří pod stolem aspoň záblesk starodávného světa aspoň pohlednice z ráje už padají jiskry a zhaslé kusy listů za kabát člověka do domů lidem teď když mu ta děfka kouří pod stolem je naděje že to všecko schoří a člověk bude konečně šťastný
|
|
|
uprostřed ničeho hledání něčeho |
|
|
viděl jsem holuba co přistál u kašny, bylo na něm spousty much, jakoby bez křídel
|
|
|
papež s prezidentem národů |
|
|
nejjednodušší a celkově nejpřijatelnější |
|
|
Kdekdo říká že nejlepší je netrpět |
|
|
Nejlepší chleba je po kapsách ...a nejlepší pivo s pěnou dní |
|
|
Těš se na smrt, pohrávej si s myšlenkou na ní |
|
|
Bůh je soustružník |
|
|
A tak jsem vynalezl dětskou pračku Je to jednoduché Dítě zapojíme do postroje Postroj připneme do bubnu pračky a dotáhneme všecky řemeny tak, aby dítě bylo ve středu bubnu v každé poloze Dítěti protáhneme hlavičku dvířky a nasadíme nákrčník Dvířka zavřeme a nákrčník nafoukneme Je dobré už před tímto krokem nasadit dítěti kuklu a zapnout zdrhovadlo Protože, živé, dítě již začíná být neklidné No a je hotovo Uchopíme kliku a roztočíme buben Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky!
|
|
|
To ste zasejc objevil ameriku, Vy kolumbe boží, Vy hovado :) ale dobře tak, neboť nejsme jediný čitatel, a nebudu zastírat, že i já si rádo počtu o "nových zemích"
....a hlavně dobrodružstvích místních
Inu...
já mám jeden lišejník mezi prsty, druhý v oko se usadil
pak taky jeden v zadku hnízdí
další vlezl v dýchací cesty
jiný pak v podpaží mokvá
zatímco na kolenou jeho druh se odírá
člověk je tou ztuhlostí prorostlý, až těžko se dýchá
jistojistě je krásné holdovat lišajníku
ale považte, snad proto se lišajník "oddělil" člověka
aby jím se povozil a z kůry zdrbal
a okořenil sobě tak jeho tisícilaté skvění
můžeme se lišit, ale v čem se pak budem lišit?
já tvrdím, že dosytosti je třeba užít tělesnosti naší bytosti,
než pak k stáru, až sama voda vědomí z mladé bystřinky plné kamení a pěny
kolotání a šustěny syčící
změní se v moudrou a plynulou řeku, která si váží i toho lišejníku.
Nejinak tvrdí mudrc, když říká:
Kdo chce kam, pomožmemu tam,
jednoho pošli vlevo, druhého v pravo
sotva na tom záleží, když takový stále něco vně hledá
takoví něco pod nohama hledají, až si nakonec stejně do hlavy narazí
a v nestřeženém okamžiku v hovno vstoupí
a princeznu jim stejně vyfouk Jiřík co míval vidění a rozuměl řeči zvířat
ten to všecko prokouk
pravý učadník ten si sedne k nohám a čumí do kouře co se bude dít
neb, takový, kdo je již připraven ví, že Mohemed k hoře zbytečně by se namáhal,
když pohyb hory, ač sotva znatelný se zdá, sám přikluše pod nohy poutníka lišajníka.
|
|
|
svoboda je těžká věc, to si člověk musí zasloužit v
týhle době, nejde přeca aby člověk byl hned svobodnej, to by toho potom zcela
jistě zneužil, jelikož by si toho nevážil asi tak jako si člověk neváží že je
zdravej, dokud nejni nemocnej, svoboda je nejtěžší hlavně ve chvílích kdy si
člověk může dovolit uplně všecko, no to poak zjistíš že je spousta věcí kerý si
nemůže dovolit, a třeba ho napadne, že největší svoboda je v tom nedovolit si
už vůbec nic, nebo jinej zas je nemocnej a pak se uzdraví a váží si každýho
okamžiku, že může bejt v kině, že může žužlat sousto, což nejni ale nic jinýho
než oběŤ
|
|
|
dopil jsem čaj |
|
|
luboš chtěl si štrejchnout |
|
|
tydle prchavý touhy sou příčinou utrpení jako ten jeden zamiloval se do holky kerou znal z gymplu furt vo ní mluvil ona má starýho a mámu u policajtů psal si s ní na fcb tři roky jí miloval kvůli ní vyřezával šablony z kartůnu a stříkal sprejem nejdřív ajnštajny, pak lišky a malý prince a pokémony před její vokna, na zeď časem tomu věnoval hodiny práce vyřezával celý fotky tříbarevný "kvůli ní" tříbarevný fotky z evangelia a vona ho udala pětihodinovej výslech stolker? prej se bála prej se ho bála ale neřekla, že si píšou na fcb on je jeden z nejhezčích lidí co znám čeho se vlastně bála ta platinová blondýnka s drápkama toho že někoho skutečně inspiruje toho že jí někdo miluje toho že je tu možnost lásky, aniž by byla s fízlem jenom kvůli penězum? bude jí dál milovat? zase znova jí to odpustí jako pes bude stát a nechá se škrábat nebo ukáže zuby? a ukousne jí hlavu? svojí inspiraci? |
|
|
nepij to mlíko z jabloní J.V.
vytrhal jsem sentimentální struny
Nemužu uživit svojí ženu a dítě K čemu ruženec, když máš prsty a palce mlýnku |
|
|
moc jim věříme, že se ten voheň na náměstí měst nedá dělat, moc jim věříme, že je hřích nechodit do práce, moc jim věříme, že se nemůžeme místo práce starat vo záhonky se zeleninou ve městě, moc jim věříme, že je správné platit nájmy, protože oni si na to taky museli vydělat, moc věříme, že my pracujeme a tak taky jednou budeme bydlet a nemuset se vykupovat, moc jim věříme, že je potřeba jít na úřad, moc jim věříme, že je potřeba mít někoho pod sebou a někoho nad sebou, moc se jim svěřujeme, moc jim věříme, že je potřeba se vo někoho starat, neco nahlašovat, moc jim věříme, že na to nemáme, moc jim věříme že něco je "jejich" a " moje", moc jim věříme, že jednou bude líp, když to necháme tak jak to je, moc jim věříme, že pravda a láska zvítězí, když si to budeme opakovat, moc jim věříme, že svoboda je práce a peníze, moc jim svěřujeme, moc jim věříme a sobě, sobě nevěříme, moc jim věříme, že nahota je ostudná, moc jim věříme že saty dělaj člověka, že bez šatů nemáš kapsy na peníze, moc jím věříme, že je potřeba odborníků na cokoliv, moc věříme těmhle našim novodobejm šamanum, co neuměj léčit, ale jenom trávit ...ale my to tak nenecháme a proto jsme tady, milí andílci |
|
|
Viděl jsem je z tramvaje Když sem jel fárat kapitalismus Stáli na rohu ulice Byli jak starý blůs V dešti jak zmoklý slepice Na svou lásku zapomněli Protože každá má život jepice Jen ta nejcennější včely |
|
|
Dnes se zase překonávám |
|
|
mít místo úst ruce |
|
|
tak jsem si konečně vykopal základy protiatomovýho bunkru skrz perspektivu zužujícího se obdélníku země na nebe že to snad ani nemá cenu lízt ven |
|
|
Ne že bych nevěřil že moudrost přijde z vesmíru že Bůh osvítí zemi jasným světlem poznání A mocní zví, že majetek je váže a budou bratry s proléty Však pro jistotu bych pár mocných z lásky poslal do bezpečí do věčného bunkru A jiných pár co ještě neprohlédli prací strhnout rolety Do klidu kláštera průměrnosti Snad do pralesa nebo do poušti Aby se tam ve volném čase věnovali běžným malichernostem jako venčení psů stáří a omývání malomocným kostem A možná dřív projeví se blahodárná síla světla co z vesmíru padá na lid aby ho pozdvihla a nebo smetla |
|
|
Apoštolové našich dni střidají se mezi okny Nedávno ještě stárnul sníh Dnes obilí zlátnou lokny Tam co jsme dnes my Budete i vy, piše se na zdi A každodenní shon ve tvářích Vepisuje nové brázdy Johoho! Bujaře zní dnes tvůj hlas Zítra chvějící rukou k tanci Hůl držet zas Včera bůh, dneska ďas Koukolem vodí nás |
|
|
dneska sem jel trambají se vskutku vybranými individui popkorn ne, je to nehygienické a mohl by se o něj někdo pořezat |
|
|
dnes sem slyšel v tramvaji utržky rozhovoru dobrý den paní malá... jak se máte... ...co vaše cera... ... topolánek, tak ten teď dělá v charitě, ošetřuje zdarma a dobrovolně rány nemocnejm... ...jó, nečas, ten se taky polepšil, prej se věnuje starým lidem, krmí a přebaluje babičky v hospicu hříšníci dou do sebe...zachvíli budem se mít jako v ráji, když to s náma všichni budou myslet takhle dobře... jo a ten lux s grosem, tak ty už prději do hlíny... no |
|
|
Venku hučí jakýsi větrák Na stromech Mých přátelích ze dvora Již není jediný list Z pavlačí visí prádlo Neplápola Osamělý kouř stoupá z okna Míjení je ten kouř a jeho dotek V nějž mění se list eukaliptu Přijde nový rok a... Kouř našich dnů V dálce plane hvězda Kamsi letí aeroplán zas Já nemám žádný plán Jenom ten kouř v nějž mění se čas Načnem nový soudek V tom kýčovitém nokturnu Ještě páv a podladím strunu Do zvuku dalších strunek I ten kouř mi utek Jak to vždycky dělá Nedopalku včela letí dolů Venku hučí jakýsi větrák I ve stromech Mých přátelích ze dvora |
|
|
Říká si falešný svatebčan S kručícím žaludkem Již dlouho nás nikam nepozvali Kde jsou všecky ty rauty? Kde je hudba a dámy v róbách? Kam zmizela ta Zá-bava? Kam odteklo všecko víno a sekt? A zdvihl cigaretu Špatně dokouřenou Co odhodil ňákej pták Co se lek, že ho někdo uvidí Jak kouří na refíži Kdo by to řek Člověk se bojí ohně Nebo s tim zrovna sek Už dlouho nás nikdo nikam nepozval To zní jak titulek Dal bych si aspoň salám a Clejku
|
|
|
Octl se ve víru dní Jako houba s octem na konci kopí A to náboženství Tak dušné A zadýchané Vytrhávalo ho Z trvání Svými závoji A šálou Za háky Co měl v očích A v srdcích Jako ryby sportovních rybářů Kteří se líbají s kořistí Aby celý svět viděl Že jsou to oni Závodní rybáři Pouštějící jen ty největší kusy Cirkusáci se smyslem pro tyjátr Na vodě kruhy A vybyvení za tisíce Jste jako děti Křičíval Do víru dní a jeho kvílení Krmení holubů je taky eucharistie
|
|
|
Moc a volnost zvítězí nad nemocí a nevolností! Ovšem co na to příčina nemoci, jak k tomu přijde... Táhni zlá opice! Individualismus je dobrý pouze do té doby než začnou všichni srát na jednu hromadu, to je pak katastrofa! ...natožpak žrát, nenasytně žrát.
|
|
|
Ta dáša je fakt kráva řikala že mi dá a pak se opila a líbala se s Tomášem A o Tomášovi sem si to taky nemyslel že je takovej sketa když řikal že je blázen do Lucie A chtěl by s ní šukat Naštěstí se včera Tonda rozešel s tou monikou Tlustou Voba sme byli na baru zhrzený Tak nechal sem si to vod ní udělat pusou |
|
|
Ve stánku točí se trdlo Křupavá kůrčička, akt ohně tady máš milý turisto Za tři eura drobné pozdvižení v cizí zemi zapij pravým svařákem A pak v historickém voze nech se táhnout hnědákem následně snad v úctě k tradici vozkovi škvárou naplň rukavici Ať večer v hotelové posteli po kvalitní večeři s bílým vínem a pár bodrých slovech s pinglem co ledva zajde za roh už se ti směje za tvůj tuzér můžeš blahosklonně si přiznat že řádně procvičils svůj sociální sval ty kultúristo
|
|
|
Je neuvěřitelné jak se člověk změní když odstraní rozezlení náhle vidí spěchat kolem ty kdo dříve stejným krokem chvátali Je velmi kouzelný pak pohled na svět když v nitru není bujný střet jsa sám středem s výhledem kol a kolem do dáli v mracích čas má cosi hledat fantazií nitro lechtat v nezmarnosti chroustí svojí mysl brousí kdo seznali
|
|
|
Když se básník opije vyndá si ho ven, pyje ten kdo básně neskládá přehřeje si čúráka toť vše
|
|
|
rád se shlížím v zrcadle světa ze mně třasem čistím svůj kabát pod zarostlou tváří chodím hladce oholen v bujné kštici tonzůra vzkvétá víš, rád v náprsence rudý karafiát nosím i v botách z kůže cítím se bosým a v nose průvan dechu svého udržuji mého psa živého široko daleko kam aš je než prošoupu své kamaše co káma vede projdu vše abych pohostil oka svého baviče
|
|
|
Ejakuláty vašich myšlenek se zhmotňují nebývalou rychlostí Američani testujou neviditelnou loď Zrcadlový mrakodrapy se chytají nebe ale k řece dojdeš už jenom od moře Když překonáš přehrady pomocí ledoborce Automat na pivo si s tebou popovídá když si stáhneš Lauru do telefonu. Ale já si taky přeju, aby všechny hovna světa zaplavili tvůj openspace A nálety už byly jenom rozsévaný větrem Jesi budeš chtít do nebe Můžeš si vylézt na ty topoly Třeba tě pak napadne že je lepší mít oči dítěte ty tak nebolí.
|
|
|
Si se dnes vyfiknul Járo kabát tvídový, co de zas do módy v koutku žváro Ani tě nenapadlo, dnes ráno že sou tu problémy že tvůj pes nedostal žrádlo že soused si za něj koupil nový fáro a snad ze zvyku snad z lítosti snad aby to ututlal pozval tě, dnes ráno, na cigáro
|
|
|
Ten klid byl tak jemný, až padaly do tváře vlasy snů, co našich dnů snímají tíhu. A bolesti rozpouštějí úkladné, v lavoruplném, bestiálním tichu, bublin a koster vybělených, s šestkami na lících, jen tak a bez činnosti. Jsme bytosti usedavé, s rukama vklíněnýma do zástěry tmavomodrého nebe. Dřímáme v rukou nevědomé, jako surrealistický pes obojek svobody. Ty bezdětná matko všech plev, se závojem dokonalosti a plédem bezestudí, konejšíš zdvořilé děti sílou jejich zvyku, pomatené chtíčem a dusným pachem kurvích klínů. Zadrž!! Ten klid je mocnější než ty i když v penálu pro opilce držíš tělo v šachu. Tulák je ten pes, po hvězdách, bez pazourku, po zubatých horách, snědených sluncem za rozbřesku. V travách schoulenci, jsou znamení kruhová. A čitetel vidí jen rovně.
|
|
|
Když se Jerremi probudil Uviděl sníh Ale nebyl to jen tak ledajaký sníh Byl černý Nebylo se tedy čemu divit Když po nástupu do tramvaje Nejdřív začal nervozně přešlapovat A pak už se neudržel a oslovoval je Tvářili se jako by tu neexistovali A tak se chtěl ujistit Že tu je alespoň on Tušil Že bude budit pohoršení A doufal Že nalezne alespoň jednoho člověka beze strachu Bez lítosti Člověka se světlem z vnitřku Člověka s pohledem dovnitř i ven Člověka, který polyká sliny jako by to byl sníh Bílý sníh Ovce Ovoce Významné změny To co platilo dříve Již neplatí Už nikdy se trh práce nevrátí do polohy jak jsme ho znali dřív Ale o to nejde Nejmarkantnější rozdíl je mezi spojenými státy a zbytkem světa Došlo k roztržení kontinua, které nás provázelo celým kapitalismem Upřímně Majitel cestovní kanceláře si stěžuje Že dříve se průměrná doba dovolené pohybovala okolo 12ti dní Dnes je o čtvrtinu kratší A věřte, že tato košťata, miílé čarodějky, se špatně řídí Dětem Se už nesmíte věnovat Papír jako symbol volného času Papír popsaný něčím čemu nemůže a ani nechce rozumět jeho nositel Nositel Budeme bojovat Za svoje jména Za svoje nová jména Za možnost se pojmenovat Za ticho Svistot padajících pum Světelná šou A nový rok už v tobě bude vyvolávat vždycky jenom strach Ty, jenž nejsi smířen se smrtí Hledající střet života Ty kdo se necháváš chvět ve světle těchto dní Ty kdo u klavíru nenacházíš svoje prsty A klaviatura je pro tebe dechem Cizího člověka Víš, 16 procent nejchudších američanů v zemi Jsou ve čtyřiceti nejbohatší v zemi Víte kde jsou ty peníze? Je to škoda, že to nevíte Protože kapitalizmus bez peněz moc velká zábava není… Ty peníže jsou v kapse nejužší, nejmenší skupiny lidí Investoři jsou ti,k kdo mají obrovskou páku Ti kdo mají oběd zadarmo Ti nejbohatší lidé platí nejmenší proporční podíl Ale platí méně, méně, méně Jedno procento lidí Kamaráde A vy jako ekonomové Musíte vědět kde ty peníze jsou Bohatý táta, chudý táta Po třiceti letech práce Už skutečně nebudeš vědět kde je sever Chce to jen trochu sebekázně A můžeš se stát tím kdo má kapsy plné Je to alfa a omega ekonomického přežití ve stádě Důchod, který vás uživí Nedostanete Čeká vás dvacet let strádání Musíte investovat A ten kdo říká, že někdo zbohatl prací Tak lže Pro střední třídu zde nebude místo Amerika se nebude přizpůsobovat české republice já jsem neříkal, že peníze jsou štěstí...
|
|
|
opakování denního počínání
růženec dní
věty skládané ze slov do mraků
co někde vyprší
nebo dají sníh
sníh jinotajů
co zkropí to co bylo na počátku
slovo
sloveso, PRDĚT!
|
|
|
Jsem pánem všech ovcí i jejich stád Všech pastvin i jejich cest Jsem jejich ochráncem a pasáčkem Když před časem jsem odjel na cesty Svěřil jsem stáda svým druhům A dovolil jim užívat všeho, tak jako bych to byl já sám Někteří uposlechli mých příkazů, jiných zmocnila se nenažranost Zpupnost, a mému říkají pane Těch pár jednotlivců otrávilo vodu i věrným Aby sami mohli na jejich pastvinách svést ukradená stáda Jaké bylo mé překvapení, když jsem se vrátil Stáda jsou zanedbaná Víno je předčasně sklizeno A je v něm hnůj Je třeba ztrestat těch pár, co podlehli klamu a touze Aby dál netrávili vodu Aby neoplocovali co nebylo, není a nikdy nebude jejich A nebrali víc než je jejich podíl Jinak trest přejde na všecky Utratím jejich psy a seženu svá stáda Pastviny proměním nebeskou orbou opět na úrodné Ty proradné vlky nechám bez milosti bičovat Těmi, kdo spravedlivě užívali svého dílu A jejich těla nebudou hodna hrobů A jejich činy jejich jmen Budou navždy zapomenuty Protože já jsem z Boží milosti Pánem všech ovcí i jejich stád Všech pastvin i jejich cest Jen ten bude pojídat, kdo nebrání druhému Užít jeho podíl ze spravedlivé práce Kdo nebere příliš |
|
|
hej, kámo, vo čom se to dneska mluví? nerozumim těm slovům loupoint,pík,startap,džob,biznis? chápu to správně, že jádrem těch slov je penis? mýtap,akcelerejting,bekgraund,nouhau,tým co je to za šprty? mam vobdivovat tvoje navoněný hovno? sorry, kámo pojď k vohni a dones dřevo a klacky nerostou v ragálech, to je ti asi jasný nebo...
|
|
|
Když ze spánku tě budí krutá předtucha Vaříš si čaj a doufáš, že je to jen psychická porucha Pod očima kruhy Ženy spí A pořád znova mezi doušky: "Válka, válka, válka!" Lidé jsou nedočkaví, tečou jim zlý sliny Zradili své syny A zase znova: "Válka, válka, válka!" Do jara, je to jasné Kdo jiný by zachránil fau-vé Než náhradní výroba užitkových vozů Na vožení raněných a jejich úrodu Svět se zbláznil, říkají v televizi A zase lžou, protože blázní lidi A zase znova: "Kup si teplý ponožky, bude chladno Rýže pár pytlů A teplý prádlo!" Děti už dlouho neviděli tanky A pískat pumy Taky neví co je hlad A nemaj čas si hrát Zato kňourat vo ajfoun To fakt umí každej smrad Rači du spát, vždyť už svítá A v uších mi zní Bhagavadgíta V mlhách chrám svatýho Víta Někdo volá: "Zneuctili vlajku!" A pod tím jen tisíc lajků Bratr proti bratru, dejka! Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu Ale rači Švejka.
|
|
|
Vstřebatelné nevstřebalo nevstřebatelné nevstřebatelné vstřebalo vstřebatelné nevstřebávající vstřebalo vstřebatelné vstřebávající vstřebalo nevstřebatelné je třeba To vstřebat, vstřebávat? či je třeba nevstřebávat? A další otázky ke vstřebatelské praxi: Jaký je rozdíl: vstřebatelné x nevstřebatelné; vstřebávající x nevstřebávající? Je strach vstřebatelný? Je smrt vstřebávání či nevstřebávání? Lze Boha vstřebat? Kde se bere ta potřeba, a je jí třeba? Některé látky je třeba protřepat, aby je bylo lze vstřebat. Vznikají nevstřebatelné entyty současně s nevstřebávajícími? Lze vstřebat, co nemá kontury? Lze to co má kontury vstřebat? Zaniká potřeba vstřebáváním? ...či tříbením? Vstřebat všechny problémy svým vstřebáním? Vyřešil jsi již otázku vstřebatelnosti a to jak jevů, látek, informací, bytostí či věcí? Ne? Pak ji bude třeba vstřebat! Jak jsem to proboha myslel - tedy - sem s tou vstřebatelností! Vstřebat či nevstřebat! Toť otázka, kterou je třeba ... nebo ... |
|
|
Televizi nemáme jdou z ní divný barvy Lezou z ní démoni Přímo dovnitř hlavy Život je dost složitej Tak nač si ho kazit Nač se dívat z povzdálí Lepší je ho zažít Lepší než přijímač Když už Rači vokno Obraz co jde přez družice Můžeš vidět rovnou Howgh! |
|
|
Byl jsem cestářem svou práci měl jsem rád Bylo jí akorát a nebyl nikdo Kdo měl by do ní hnát Cesta byla přímá Ve dví půlila svět Ve dva směry dávala pohledět Odrážela čas... Na podzim bylo listí mést V zimě zas Sněhy hrnout v mez Nosila krále i šašky Ty kdo spěchali, nebo se courali pěšky Byly doby, kdy jezdilo se tam A po nich, vždy čas cesty zpět To mamonáři chvátali, kam bylo co nést (A kdo nejel, tak tam aspoň hleděl) Byl jsem cestářem, krásné bylo být Pak přišel "blahobyt" a mě začali bít Stal jsem se žebrákem Neb nebylo proč mést A cesta zarostla, přestala vést Sedávám u ní a vídám krále i šašky Ty co za sebou nechávají prach I ty kdo jsou pěšky |
|
|
začátek je za zatáčkou?
ale já vidim celou cestu
je za horizontem?
ale já vidím i za horizont
je ve tmě?
ale já tmu poznal a nic jsem nenahmatal bez světla
poznal jsem i světlo
co cáká z očí
co ze tmy vytrhává předměty, pocity a stvoření
jako kouzelník pokustón
tahal jsem králíky z klobouku
tak co jako?
|
|
|
Vyprávěla jsi jeden z tvých dalších příběhů
a mezitím si pomalu zavírala dveře
zatím co jsem usínal
stráže sem nechal jít do kasáren
aby nás nerušili
a ty už si měla sbalený to málo co máš
a vsadilas mě do příběhu
jsem jenom démant v tomhle náhrdelníku
a nechávám se nosit
ó magdalo
jak jsi tichá v tom ranním šeru
ani prach co s ruchem dne se zdvíhá
ani hlahol trhovců
ani strach
až se ráno probudím
nechám ty sráže vzbudit
a prohledat věž
nenechám zlostí cloumat svým majestátem
ale v nitru budu hořet
a já ten plamen vyšlu s mým nejvěrnějším
a tomu pak setnu hlavu, až tě přivede
protože vím, že tvému kouzlu nikdo neodolá
ach, můj nejvěrnější
ženy rozhodují o životě a smrti!
|
|
|
muší tělo bejt muší, nebo bejt muší nemuší?
muší bejt muší
a co nosní dírky taky muší?
A prdelka švestková
to je tim potem nečistym
nečistota a čistota je výplod mysli, kerá je sama nečistá
nečistá?
nečistota a čistota mysli je sama nečistá
mysl je muší farma
muší mysl tolik farmařit?
farmařiť
nebo může
nebo chce, nebo nechce
co chce kde chce kam a proč
kolotoč
haf!!!!!!!
do očí kočí bičem syčí
do moči ti obočí skočí
jež ti z údu vyskotačí
hele borůvka se z nosu tlačí
vysmrkáš se fialově
fialový vítr v hlavě
v Čechách nebo na Moravě
sem tam a nebo tady hravě
projedu si mozkem hrábě
co zustane není v trávě
víno pijem na Pálavě
do kundy strčí ruku krávě
zootechnik s praxí hravě
aby oplodnil jí zdravě
co před tím vzal samci bravě
bravčová konzerva!
kolotoč, beru si kohouta
ten kokrhá a má pěkné sedlo
taky se kolíbá dopředu dozadu
pozor, na hřebínek, bradu
touha je klam
touha tě zradí za zatáčkou
touha tě zabije a znova zrodí
touha tě zklidní, aby tě vyhodila ze sedla
touha tě sklidí touha je zázrak kámo, zázrak
kama je cesta, brácho!
je víc než čundr
na mejch čundrech je nuda, jelikož tam nikdo nebejvá
|
|
|
neměl sem tu kunu sežrat
rozumim teďtomu, co říká a to není prdel
naštěstí nejsem sám, sou v tom i Tři kamarádi
kerý sou ve skutečnosti čtyři nebo i víc
tři je jenom zástěrka
ano, jsme to my, noční gang na skládačkách projíždějící Prahou!
my sereme na vokna drahejch bouráků a mezi automatický dveře vobchoďáků
my se zabýváme urážením přizdisráčů a rozkladem jejich systematické pomatenosti
jsme to my kdo si užívá šáša bukkake hezky pěkně těch kundiček s drahejma kabelkama
ano, v přestrojení se vydáváme do vašich televizorů a přehryzáváme vám kabely
a vykonáváme svojí potřebu v těch bednách a vy na nás čumíte ani to nevíte
vy vymytý mozky prací a papeženstvím
sereme vám na vaše hlavy
a na hrudi se skví Trimuskulus
a pod vašima skalpama je vyrytej nožem
nožem našich srdcí kerý ostří vaše bezcitnost (šáša bukkake je nová odháčkovávací metoda keru mi naučil sám guru jaru)
|
|
|
všecko se děje tak jak má
všimli jsme si, že emoce a city nás oslabují
všimli jsme si také, že jich je ale třeba
jednak pro to, aby člověk poznal svoje srdce
aby docenil hodnotu stvoření
abychom se nestali člověkem bez srdce
abychom poznali, kdy nám ho chtějí sebrat
všimli jsme si, že po každém oslabení přichází poznání
a moudrost je veliká
a s moudrostí přichází moc
moc poroučet
oblakům, hvězdám i ptákům
a zase ta stejná otázka
jak neztratit srdce
|
|
|
jsou Vtěch knihách není minulost jen to co z ní vzchází v těch knihách není zlost není tam kde člověk byl, co kde vzal, jen to co s sebou vozí
|
|
|
víme toho moc
ale nevíme jak s tím naložit
občas
jindy zase tím plýtváme
a rozhazujeme jak právězbohatlý
chudák
|
|
|
sem se na podzim narodil a když cejtim podzim, tak cejtim smutek nepopsatelnej smutek z pomíjivosti... něco jako bývá za soumraku někdy ale za soumraku se to děje rychle tak člověk nemá čas se do toho položit a nakonec se z toho získá energie z podzimu taky přichází energie ale průvodním jevem je ten smutek neni to nic hroznýho jenom by se to dalo nazvat smutkem, který nejde sdělit nebo i když dva lidi zažijou to stejný a maji stejnej pocit, ten smutek tak to furt není to spojení absolutní kerý by zrušilo tu touhu takže jde možná o touhu… je to energie a ta se nazývá různě pomíjivost, totéž to je z tý hry sme udejchaný a teď ležíme a mraky jdou nad hlavou a víme že za chvíli musíme domů, že nás budou volat rodiče, a my cítíme tu touhu být venku za soumraku...v seně cítit chlad z venku a teplo od toho druhého a ze sena...a tolik vůní co se zapisujou do srdce chvilku sme uvěřili na nedorozumění, na bodnutí do srdce, abychom se ještě víc zakousli no upíři sme… mírumilovný co maji rádi krev svojí - i toho druhýho pujdeme na vořechy někdy na podzim loupat je z kůžiček a vobčas si dát jednu hořkou
|
|
|
Na rohu ulice starý, snědý, větrem a ohněm ošlehaný muž sedí O zemi opírá se svou sukovitou holí Oči hluboké má a jiskru tam Čas rázem ztichne, vítr je ten tam
Jindy zas na schodnicích v plášti ze staré pokrývky Bosý a lejny zaneřáděný lidskými Vidím jeho svatou ruku, kterou ač nezvedá, jdu blíž Ptám se jakému přání mohu říci budiž On dí dej mi korunu ztrpčeným hlasem Divím se, té doby pro jednu nežebrá se Slyším a žasnu, v slovech vidím, ano Já, tu jsem Sedí svaté skryté hnusem A zas to hluboké oko Pomáhám mu vstát, situace jako ze sna A v dlani jeho, koruna leskná
Pak po létech v jiném městě povědomá tvář Silueta klidu jeho stoje vrhá zář A stále dokola v myšlenkách zas a zas Volá mě, slyším ho: „blíží se tvů čas, Opustíš ženu dítě i statek Vrátíš se k nám nazpátek Skončí tvoje oddaná tu služba Jen ještě chvíli drž, Pán tě líbá!“
Stalo se pak také, že vtělilo se do ženy s krásným obličejem Z kmene kde tu krásu ničí stříbrem co zabodáno v něm A v zacuchaných vlasech prach a zdobí se tím co najdou By uctily krásu tu pomíjivou a ztratily strach
Po tři dny jsem ji potkával v různých městech Rozmlouvala se mnou činy Tu seděla na nádraží jako by nic Jindy ukázala se mi jak obelhala hlídku obchoďáku Kdy ukryla kradenou cetku v šátku V tašce plné zbytečností Nachala se prohledat a pak zakryla jim oči vycucaným bombónem A nakonec v prachu na kůlu na ček teku V lotosové pozici držela hlídku
A stále dokola v myšlenkách zas a zas Volá mě, slyším jí: „blíží se tvů čas, Opustíš ženu dítě i statek Vrátíš se k nám nazpátek Skončí tvoje oddaná tu služba Jen ještě chvíli drž, Pán tě líbá!“ |
|
|
Nastal totální blackout - hrozný!
Z nebe padají špijonážní drony |
|
|
Vypadnul systém
Nejdou staničky, nejdou ani naše počítače
Lidé se nám marně snaží dovolat
ale nejde to
telefony jsou totiž napojený na internet
Nejde ani wifi - bezdrátová věrnost
A všecky naše jména jsou v cloudu
A ten mrak je snad někde v Americe
Za to jistě můžou anarchisti...nebo teroristé
v lepším případě bezdomovci
Snad bychom se o příčině mohli večír dozvědět ve zprávách
ale televize je napojená na internet
a rádio se už v kapesní formě téměř nepoužívá
Kolega byl ráno nervózní a ve stresu
Než sem mu vysvětlil, že by se měl radovat
Konečně se spolu zase začnou lidi bavit očima
A ani my se nemusíme dívat do monitorů
...ale spolupracovníkovi se stejně ještě klepou ruce
zdá se že neslyší muj hlas a pohled má do dálky po chodbách choděj lidi jako mátohy a mačkaj ctrlaltf4dylít
|
|
|
nevedu
nemam čas
spěchám
dej vědět, teď nemám čas
jsu na schůzku
jede mi vlak
zavolejte mojí sekretářce
telefon najdete na netu
vyplňte tady to a dejte to do schránky, vedení se rozhodne
do čtrnácti dnů dostanete odpověď
jesi nemáte účet u komerčky tak nic nečekejte
nemáme vás tady v systému
doložila ste doklad o doložení?
zkuste druhé patro
ne tady ne, děte do třetího...
musíte na pokladnu do prvního
dali vám doklad, tak to vorazítkujeme a můžete do čtvrtýho
dobrý den
jak vám mohu pomoci...
kávu?
hned to bude, sedněte si tady
já vím je to zdlouhavý proces
ale mohu vás ujistit že náš úřad vás informuje
a kdy to bude?
jak kdy
Opakuji, náš úřed Vás in-formuje
aha
a kdy bude výsledek
brzy
výsledky...máte doklad o zaplacení?
...budou brzy
ještě jsem si tady ve vaší složce přečetl že nemáte účet u naší spořitelny a pojištění, tak to vás pošlu do druhého patra
a pak již můžete na sekretariát do páteho
dobrý den
sekretariát
ano ano,
ale váš účet začne platit až zítra prozatím pro vás nemohu nic udělat
přijďte v pondělí
ve čtvrtek je státní svátek
dobrý den
ale vy nemáte na účtu žádné paníze
musíte si založit ímejl a ebanking
a zaslat na něj z check pointu nejaké bitcoiny
rozumíte!
dáte si kávu?chci aby mi někdo věřil
musim si jít podrbat přirození ale tady ne je sem vidět
na záchodě je kamera
ale tam to zakryji kabátem dáte si kávu?
|
|
|
srdce má rádo vítr a volnost
srdce nám chybí
tady u gringů v systému
utlačili ho tíhou argumentů
rozřezali do segmentů a oborů
opili ho tupostí alkoholu
natřeli na bílo
a krev nalili do strojů
co cítí sami
co si máme myslet
srdce má zalité hlavně
a muška ubroušená zákonem
a na srdci struky obsazené mamonem
a touhou dělat věci "správně"
|
|
|
ještě vodškrtnout nějaký bizarní polohy co ještě neznáme
třeba sex ve stoji na hlavách
ale to musim začít trénovat
...umíš provaz?
to by mě taky zajímalo
a exkurze podhlavních orgánů ženy
sex do zadečku ještě jednou
a do pusinky dvě hodiny
sepíšu si to všecko a pak si to vodškrtnu
v televizi to neni vono
sex ve třech mě nezajímá
pokud to nebudou dvě holky, ale ani tak mě to nezajímá
rači se věnuju jednomu pořádně
a ten klistýr
ten taky
třikrát
a pak hladovění
a čtrnáct dní ve tmě
to je taky dobrej sex
a chůze bosej
a nic nechtít
ležet v trávě
cvrnkat kozí bobky
pozorovat hmyzí komůrky v kravim lejnu
a voči naší dory
a hlavně ramada
dřevěná ramada
tam budu sedět celý dny
a pozorovat jak rostou kytky a tráva
a jak pochoduje mravenců armáda
a ticho bude hrát na tibetský mísy
a ženy budou krášlit dům
krásou svých těl a vyšívaných šatů
jídlo bude skromné
ale život bude sytý
|
|
|
je to divadlo
vesmírný divadlo
ty na to nevěříš
tak to nevidíš
to máš jako řeč kamenů
nebo stromů
nemůže to slyšet někdo kdo na to nevěří
v tom se plete celá věda
celá tadle civilizace vytváří dojem že je to obráceně
že si to nesníme
ale že musíme žít to co je
pracovat, nenávidět, plodit děti
v klidu sedět
nedávat nohy na sousední židli
neházet houbu na tabuli
nedrtit křídy
nepsat na tabuli píča
nemít víc manželek
nemít rád cizí děti
myslet si že sou cizí
sledovat televizi
pak se o tom bavit s dalšíma co to viděli
ovšem podstatná je tvorba
bůh tvoří
tvoří vznikem nového, nebo udržováním starého, nebo ničením starého
toť jedna a táž věc, jedna síla a atribut božství
je možný vytvořit boty
je možný je nosit co nejdýl bez opotřebení
nebo je možný je zlikvidovat okamžitě
je taky možný chodit bosej
nebo po žhavym uhlí
nebo po ledu
všecko je možný a svět je magickej
neuzavřenej
tvořící se
nikdy ne zcela vysvětlitelnej
ale pochopit jde fintou
ppo částech
a pak to složit
vidět že to nejde do sebe
že je tam toho víc než těch dílů
a pak to třeba uvidíš jasně
mezi každym okamžikem
je sto dalších okamžiků, který tu nejsou pro tebe
mezi každou pikosekundou se na tebe dívá tisíce jiných bytostí
ale ty je nevidíš
protože oni mají schopnost vidět 101 okamžiků
zatímco ty zíráš na jediný políčko filmu života jehož si součástí
oni vidí několik dalších dílů
tak jak by nemohlo bejt něco možný?
a jak je možný, že nám to pořád říkají?
není to vědecky možné a nebo alespoň nění to prokázané
jaký mají důvod?
ve světě kde se nic neděje jen tak
samo o sobě
bez příčiny a následku
jak je možné, že jsme z vesmíru udělali krychli?
když vesmír je bez tvarý
a je jenom na nás jaký tvar mu dáme
jak je možné že existují normy ve světě který normy nemá
nechali sme se opít tou hrou?
uvěřili sme na její pravidla a ta jsme přenesli do reality a ta realita stala se pro nás skutečností
vyhodíš figurku a zemře tvoje tělo
dostaneš infarkt
protože tě to tak rozčílí, že...
tě polije horko
věříme na to žče kunda vypadá tak
a čurák vypadá onak
věříme na pohlaví
a na jejich přitažlivost
ale co když kunda je květina a čůrák je čmelák
a co když kunada je auto a čůrák je člověk
¨co když vlastnictví je kunda a jeho uskutečnění čůrák
co když je zahrad kunda a člověk je čurák
co když čurák je mrak a kunda je země
co když kunda je hmota...
a čůrák je ideje
že vousy rostou...rostou...hmota
a kdo hmotě říká staniž se vousem a rostiž do délky
kdo řekl že to co vidíš v mikroskopu není jen další projekce mysli?
další víra
další katedrála
a tady v kundě rodí se homunkulus
kde
v prázdném místě kundy
?
zrozen z nesmyslu vajíčka a pitomosti spermie
něčeho tak neuvěřitelného
je to jistě nějaký šprým
že z ničeho rodí se něco
a šprým je i to že z něčeho nebude nic
atom, je holý nesmysl
jedna z nejsurrealističtějších imaginací
a spermie
to snad ani nejde říct
jak směšná je to představa
nebo ten klíč
klíč piva
otevírající skříňky
tekutina ovlivňující mysl?
a když si zvykneš na adrenalín, nebo na zamilovanost...
jako notorik
v oku to musí vězet
že člověk je uvězněn v realitě
v rychlosti okamžiků
šmíruje tě
nepoznaný
dechberoucí
nezničitelný
divícíse
obdarovávaný
darující
klanícíse
uctívaný
milující
nenáviděný
jasný
utajený
jediný
avšak rozkouskovaný
nebo ona
?
jaké má podhlaví
krk
hruď
boky
nohy
ruce
puzení
lejno
touha spojit se
a explodovat
?
|
|
|
o dětech na ulici
co jedí zbytky vod bohatejch turistů
že sou na tom hůř, protože nemaji obzory
a možnosti
ale já vidím turisty jako lidi co prchaji
zatímco ty děti jdou životu vstříc
jsou tedy na pouti
a pouť je tu pro radost
zatímco prchají uprchlíci
ti, vyhnaní z ráje
a o nich je had i jablko
ne o prosťáčcích, kteří budou téměř donekonečna snášet jejich úklady
ani o obyčejných lidech kteří se jim budou vždycky radši klidit z cesty
ani o moudrých, kteří vidí jejich nekonečné pachtění a točení se v kruhu, ve kterém se nakonec unaví a pojdou v prachu
kvůli nim a jejich strachu je stále víc zákazů, a život se podobá víc a víc peklu, ačkoliv to peklo vytvořeno je v zahradě
my budeme téměř donekonečna snášet jejich nenávist k jejich vlastní podstatě a duši
ale oni nebudou šťastní ani naokamžik, zatímco my se budeme radovat když budeme mít chvíli oddechu, když oni budou oddechovat, lapat po dechu, než budou dál valit ten svůj kámen a mi jim budeme pomáhat
... a oni na nás plivat
|
|
|
svině andělská
chytnu ti vlasy
a vyrvu ti je
nikdy to neskončí
toho se nenajíš
nenaplníš
neosvobodíš
skočíš rači z vokna
protože si budeš myslet že ty křídla dovopravdy máš
chci tě mít
jednou za měsíc
jednou za rok
třikrát denně, čtyřikrát
na vostrově anebo v nějakym hotelu
někde uplně mimo
aby vo nás nikdo, nikdo nevěděl
jednou za rok přijedu
a zhebnu v tvym klíně
pak se potkáme kdykoliv jindy a budeme jenom cizinci
v baťohu budu mít jenom vobrovskou bílou nafukovací peřinu,
hebkou a měkkou
bude plavat po zemi
a my se v ní topit
dusit já tebe a ty mně
cítím hadí sílu ve svý páteři
jde mi až do zátylku, cítím jí v čele a v rukou
můžu tě vyhodit ze člunu do vody a pak tě čistou vtáhnout zpět
v kopřivách tě nechám zemřít a v jitroceli tě vskřísím
vůně trávy a nekonečna
kůže a mléka
prolétne včela a ty se otočíš
za zvukem vesmíru
pak mi vrátíš oči a já se v nich utopím
a vyskočim ti zadkem ty čůzo
další jemnohmotnej výron
cucej mi prsty
já tobě nohy
spolknu tě celou
a usadim do polohy
že nebudeš vědět kerej otvor je na co
kde máš ústa a kudy se kálí
bindů tě zapálí
a pak budeš brečet
brečet budeš za to všecko co si udělala
za tu propast
za tu hloubku (sindhu)
za to město pod náma
za smrt i narození
za ráno a probuzení
za noc a poblouznění
za šakaly, který blouděj nocí a slídí tmou
větří stopu, jdou za tebou
a mistr, mistr lóže
bude klečet
a bude plakat
protože todle kouzlo boří chrámy
kosí vojska, armády
pouští vodu z nebe
a vítr od nikud nechá vznikat
až v trámech praská
tam co jsi schovaná
mezi trusem holubů a měděnkou
choulíš se zimou a nahotou
špinavá
bodá, bodá tě do srdce
mistr je zamyšlen
dívá se do prázdnoty
a ty to cítíš
kolena se ti chvějí
a kůži máš jak čerstvě oškubaný pták
křičíš: „ bodni ještě!“
nohy jsou kleště
a ty jimi trháš ten hřeb z těla ven
ale on je ve tvrdém dřevě zatlučen
mistr se dívá na nebe
a ty řveš a zhluboka dýcháš
a padáš mu k nohám
teď holubice bílá
zvedne tě a dá na prsa
ještě se chvěješ
drápky se zamotáš do vlasů pod košilí
a zahyneš
zahyneš na lásku
|
|
|
vobčas je lepší píchnout kolo
a pozorovat prach
usazenej ve spárách
a kamínky z cest
to kolo ničí všecko co by chtělo kvést
a budí strach
když s nabírající rychlostí
ruší klid našich kostí
kolo je vrah
co rodí s bolestí
|
|
|
Navzdory pomíjivosti řeka dál strhává písek a štěrk Pro všecku marnost světa slunce… Pro všecku marnost světa slunce znovu vyjde A zbytečný byl i psův osamělý noční štěk Na měsíc, chlupy ježe, vyje k tichu dálek A já se náhle lek, že jsem Neználek A že nejsem tady ale tam, v pusté krajině bohorovnosti že to jsou moje kosti kerý lámou A že sem na svý cestě nějak uhnul Lunární modul se mi unavil A tohle město, snad ne Mamonvill Ječí do mejch vočí lživý hesla A každej chová se tu jako kurva I ten poslední kominík nenechá na sebe šáhnout jen tak Světlo potáh divnej plak A pořád znova říkaj co bude pak A stále míň času abych byl Nějak mě unavil –Mamonvill Navzdory pomíjivosti řeka dál strhává písek a štěrk Pro všecku marnost světa slunce… Tak sem si vodškrt, že sem tu byl: Mamonvill √ |
|
|
Pletu si lásku s vlastnictvím
jako pes běhám okolo boudy
možná ani nejde vo tvůj klín
jen o vůni rodný hroudy
říkáš že deš někam ven
že deš za jiným
ač nebortí se můj vlastní sen
sám si ho svou myslí zdrtím
jen abych viděl výraz ve tvých vočích
výraz zklamání a soucitu
jen abych upoutal tvoje zrcadla
a pěkně si je vočíh
jesi se v nich ještě vodrážim
jesi ještě žiju, jesi sem pes
a jesi s trochou štěstí
necháš mi můj řetěz
|
|
|
ne jako ti mladí
co jim zbývá dalších vosum časů
na to se milovat, nenávidět
my už máme jenom jeden den,
jednu noc, jednu hodinu, jednu minutu, jeden okamžik
tak neztrácíme čas ohledy,
když jdeme do Ixtlanu
ať hřmí
nebo padaj stromy
zraky máme neochvějně upoutány k horizontu a rukama se dotýkáme vesmíru
prsty jsou vpletené do těch stromů
a v zemi zarostlý nohy
při cestě do Ixtlanu
my tomu v Čechách říkáme Praha
jdeme až na prah
až za prach
až rozzáří se v křídlech její krása
praho
jsi uvaděčka
nebo přístav?
jsi trvalá nebo věčná
jsi skutečná a nebo jenom v oku nastřelená
nebo jsi muj poslední život
chlapi to tak mají
tak když vidí ženu
s kerou mají něco blízkého
hned vystrukují pindíky a šavlují s nimi jako furianti
a tak se to důležité schová za obyčejný nepokoj
a to pravé shoří ve víru vášně
není a nebylo poháru,který by se tím naplnil
snad jen ten který předem prasknul
když prst vůle na něj tolik hrál
nebo kdo otočil ten pohár a nečeká na to co spadne shůry
ale přiklopí to co je dole
a pak si na něj stoupne - udna
a tak snadnějc v hovnech plove
....
píčovinky,
sentiment mě už neba
i když někdy za večerů
kdy jaro tlačí mízu hore
na svojí violu si hraju
struny, nejhloub podladěně
pínys mezi struny vsunu
a cikády mě doprovodí
když k tomu sklenku rumu
do vesmíru já se vhodím
kde je potom co pohledávati?
nikteré svrbění nesnaží se urvat
pozornost svou v absolutním rozechvění,
jsa v něm neustále pohroužen...kde je puzení?
není li touha
není li touha
není li touha -
jaro
není růst vlasů stejně vzrušivý jako pohlavní rozechvění?
ano
v tichu lze slyšet tiché šimrání množících se buněk...
|
|
|
věru!
jak je krásná
země v jarním hávu
nejraděj bych nacpal si jí do rukávu
a tak zase poznávám boha v mysli člověka
který se zhmotnil aby mohl polykat
všecku krásu i bídu světa
sebe samého v ní vetkav
|
|
|
svět je malovanej na skle |
|
|
ŇIKDO JINEJ TĚ NEVOBJÍMÁ ŇIKDO JINEJ SE NERADUJE ŇIKDO JINEJ SE NESMĚJE JENOM TY
ŇIKDO JINEJ TĚ NETRÁPÍ ŇIKDO JINEJ TĚ NEZRAŇUJE ŇIKDO JINEJ TĚ NEBODÁ JENOM TY
JSOU TO TVOJE VOČI DO KEREJCH SE DÍVÁŠ JSOU TO TVOJE TVÁŘE, TVOJE SLOVA, TVOJE VOBRAZY TVOJE RADOST I STRAST
JE TO TVŮJ KLÍN Z KTERÝHO SI VZEŠEL I TVŮJ BRATR KAIN
|
|
|
Pojďme založit sdružení založené na vzdávání se sama sebe Všechno co dáš, toho se vzdáváš Jak pak může dojít ke sporu? A pak až doneseme jídlo, společně ho sníme, V jeho barvách obydlíme hospodu V ní budeme chodit nazí a sbírat dary hostí A pak koupíme půdu a na ní se oběsíme štěstím, ne Postavíme si z bláta dům a budeme si hrát na mámy a na táty těch domů Časem se budeme tak znát, že se přestaneme stydět chodit nazí Budeme se tak znát, že spolu přestaneme mluvit pusou Ze vzniklého ticha vyvstane řeč zvířat, kterou Jiřík už dávno umí jenom my jsme jí zaTím neuviděli I voda mluví a oheň, ptáci to ví, vidí to z výšky Pak se ozve smrt, která se s ostychem a ráda zůčastní našich setkávání A my jí víc poznáme, bude-li mezi námi, a ona nám ukáže, že se nemusíme bát Pak přijdou poutníci a kolemjdoucí, budou se od nás učit a my je budeme léčit Léčit z toho nedorozumění Jsme zřeci, i když dnes si říkáme blázni Postavme ten dům uprostřed světa A uprostřed toho domu zapalme oheň Pomažme se popelem Není nic Jen kruh Není ani karma Je jenom pro ty, kdo mají tíhu Tíha je tlačí k zemi, a tak se zdá, že je možné klesat A tíhu si svěřila duše, která se nezná, která se bojí a která hledá Až se najde ve středu světa... Kde je ta tíha?
|
|
|
Konečně jsem po dlouhých hodinách a dnech přání a meditací objevil práci. Práci, co jsem si přál. Celé hodiny se mohu dívat z okna na řadu stojících budov, projíždějících automobilů, a lidí nebo homunkulů, kteří se taktéž projíždějí ve svých golemkarech, mohu také pozorovat vlající kus hadru, který mi ukazuje stav vzdušných mas u památníku na Vítkově, často bývá dnes napnutý a tak zřetelně vidím dva pruhy, rudý a bílý s tím typickým modrým vklíněním. Vidím také jakousi tmavou postavu, ovšem bez koně. A za tím vším se honí mraky a v nich plavou ptáci. Když se setmí, sleduji rozsvěcující se škvíry oken tvořící jakousi tajemnou abecedu signálů na fasádách domů. Ale teď je křiklavo. A holubi sedí kdovíproč stále na jedné a též střeše ve stádečku neboli v houfu. Zprava na budově odborů vysílají vysílače a přijímají přijímače. A to všechno je to co vidím za jediný den. A těch dnů jsou tisíce. Jen občas někdo zazvoní a já s jásotem přistoupím k pultíku, a když vydám přišedšímu žádané, usedám opět ke svému stolu o osmi kapsách nebo se procházím místností o čtyřech stěnách.
Již jsem vymačkal všechny příběhy a přednášky z jůtubu, taky už jsem všem odpověděl na fejsbůčku, stůl mám poklizený, nádobí je umyté, nože jsou naostřeny o dna hrnků, dokonce i ta stará nálepka je seškrábána a stůl je vyleštěn. Malý trpaslík se na mě usmívá z parapetu, můj tichý společník, přilepený vteřinovým lepidlem, aby nepadal. Jenom ta žirafa ještě není hotová, kterou kreslím do nejmenších detailů, chlup za chlupem a obrazec za obrazcem; někde v dálce, v představách, v budoucnosti, jak se mi zdává, vynechám prázdné místo, a to bude odlesk jejího oka, a ona ožije, někde v dálce, už né na papíře…někde v dálce.
A zase ta ulice, jen si to představ, čtenáři, den za dnem tikání hodin na stěně a střídání přestávek, hučících židlí kdesi ve vyšších patrech, s tichem na chodbách o hodinách.
Chtěl jsem ti říct jedno, je to jako v jeskyni, netoužím po ničem víc, protože tady je vše, odlesky světel, vítr i zvuky, pomíjivost podnětů i tichá přítomnost.
|
|
|
Procházela se houštinou svěží trávy a podrostu. Obdivovala krásu veškerenstva. Sem tam ulovila mouchu, motýla, a nebo můru. Na kamenech ohřívala své šupinaté tělo za slunných dnů. Odpočívala ve stínu kapradin a válela se v pampeliškách. Cítila svěží vůni země a hrála si s klacíky, jehličím a brouky. Rostla a pozvolna zapomínala.
Jednou se také tak procházela tou krásou, když, právě obcházela kmen dubu, si všimla něčeho dlouhého a mrštného. Zpomalila. Ono to také zpomalilo. Zastavila, ono to také zastavilo a začalo se to kroutit jako hádě. Přemýšlela: co jen to může být! Chvíli to pozorovala, ale pak jí po nějakém čase došla trpělivost. Vyskočila! Letí, letí… a už už už to má v zubech - když se jí to v posledním okamžiku vysmýklo. Tak, co jen to může být, číhala znovu. A ono se to znova kroutilo, jako by se jí to smálo. A to jí dopálilo a chňap! Chytla to mezi zuby, když v tu chvíli jí něco píchlo! Au! Zakřičela v duchu a upustila tu divnou věc. Ale hlodavec její mysli jí nedal pokoje, co jen to je? Kroutilo se to před ní znovu. A po chvíli váhání a přemítání: Hups! Zakousla se do toho vší silou! Au! Píchlo jí to jako nikdy předtím, ale neupustila to, jen co jí oschla slza a utlumila bolest, zakousla se do toho dál a znovu jí to píchlo. Už to začínala polykat, soukala to do sebe jako hada, naše milá ještěrka…a možná dosud se honí za svým ocasem ještěrka naše malá. Viď, Tomáši.
|
|
|
Za čínal je kotem, mluvil, když se mu chtělo, akdyž chtěli aby psal, tak to neuměl, dostával pětky...To nepochopil. Proč má psát? Proč ho za to pak tupí? Pak se na čas odmlčel, a skončil jsko básník. Tenkrát nikoho nenapadlo, že neumí psát jenom proto, že neumí psát. tak se naučil psát všema deseti. a konečně to z něj teklo a on pochopil, že mu říkali pravdu, že neumí psát...ale né tak jak to mysleli oni...on jenom neuměl tak rychle zapisovat myšlenky...jenom jedna mu jednou řekla...on umí psát, ale v hlavě toho má tak mnoho...tak, to pochopil až teď...že to nepíše on, ale zachycuje Ono. A konečně o tom mohl napsat. |
|
|
Život je mandala z našich dnů
Prodlužujme si krátké chvíle
Vždyť setrvávání v klidu
Je tak skvělé…tak
Nenimrejme se v jídle
Co přichází, zase odejde
Obdivuji ty, kdo trpí pamětí
Ale myšlenky létají,
dokud nejsou v knize
pak se straní v pozadí
Uvnitř mě je pusto a rád bych zavzpomínal
Nevím však, kam jsem si dal brýle
Život vzpomínky rozmazal
Je tu jasný jen průzor do plenéru
Nač malovat chiméru?
Vhodíš kámen do rybníka
Až k tvým nohám na břehu
Dojde o tom činu zmínka
Kámen klesne ke dnu
Každý den je svatý
Ten rovný i ten kudrnatý!
|
|
|
Tak jako vlk beránka láká svým něžným zpěvem cinkáním rajských zvonců a vřelým bekotem Vůní svěží trávy a rozkvetlou pastvinou tak i my v rouše bezelstných výtáme tě u svatostánku veselým rytmem oslepíme tvůj rozum a ponoříme tě do vlažné vody prostoty A zažehneme plameny naší akce abychom tě nesplašili rychlým ohřevem zatímco extáze uvrhne tě v klidné pohupování my budeme pojídat z tvého měknoucího těla Protože naší potravou je tvoje libovost Pozvolna obereme tvoje údy a vysajeme morek z tvých žeber Ty lidská bestie, tvá lebka mozku džber a z toho džberu víno budem pít Zatímco se budeš pohupovat v extázi Budem čerpat sílu ze zahrad čerstvě poražených panen Zatímco budeš kdesi cestovat Přijdeš o místo kam se vracet Uvolni své tělo, ať neublížíš chuti A pojez s námi z rajského Není nic než extáze a stvořitel ti dal ústa i jazyk abys ochutnal rozkoše v zahradě Tedy tanči a neohlížej se je jen jedna cesta po které kráčíš |
|
|
Válka je jako řeka Chvíli vytéká a chvíli vtéká Není první, není druhá Je jen jedna Jedna řeka, jedna bolest
Stíná hlavu pýše Cizeluje odvahu Moudrý vidí, kdo ji volá A kdy stojí na prahu
Zlo jako klam a zrada A hlavně lež a bohorovnost... Hůl hledá svá záda Obžerci hlad a post Slyšíš, vyplouvá řeka na povrch, Nebo to jen šustot suché trávy? Záminky, absurdní podvrh Hodina nenávisti – zprávy? Chrám falešných proroků, Ústa našeptávačů, Jazyky jsou farizejů Média z přijímačů
Říkáš nejvyšší rozlišení Slyším samota zuby cení Říkáš aktuální informace Ptám se, kdo zabavit a koho chce Bázni, člověče, je čas Už rty dotkly se polnice Něco zrůdného se chystá, Když vládne bůh ateista |
|
|
přišel chlápek a řiká co tady děláš! to je můj obytný přívěs a já zde parkuji, řekl jsem on vzal nůž a začal bodat do mého obytného přívěsu pak jsem ležel krvácející na zemi pro radost kolemjdoucích ač v planoucích očích a vzrušené mluvě si jí nebyli vědomi byl jsem tenkrát sám v zahradě, v tom parku když přišel ten pán až potom se objevil strážník s dotazy a starostí o mé vědomí a já se mu omlouval že špatně parkuji,nevěda ským mluvím pak přišly sestry a dali mi něhu spravily mi ten můj karavan a tak bydlím dál v zahradě |
|
|
nechtějte po mně, abych cokoliv psal, protože jasně vidím marnost toho všeho a vidím i příměr: je to jako vstrkování prstíčku do prdýlky a jeho následné očichávání. je to marné jako tření lososů s touhou vyhrát, hledání stejných symbolů. je to vsunování kožky mezi kožky. je to potkávání potkaného. aplikace aplikátoru pomocí přípravku. pokus nasadit do hadice vysavače: pomůcky: vysavač penis a ženské bradavky nejlépe někoho jiného. je to hnus. náhle se zesílí zvuk a motor saje naprázdno. oči se vykulí na koberce vášně. protkány síťo-vinou žilek. buší-li ti srdce, budíš -li se ze spánku, jsi již ze všeho unaven, zřejmě jsi tu za trest. kartáčuješ svojí duši tarotem. opakuješ. viny. války. lkaniny jsou v úterý, dávaj tanec s vlky s prstíčkem na stromě seznamů kdo přežije, může se nudit. vrapovaná suknice. někdy to může vypadat jako utkvělá představa, ale to je utkvělá představa. já se skutečně trápím, protože i po vytrhnutí joysticku, po rozbití kabiny i všech ovládacích prvků, po zadření motoru a po výstupu na pravé křídlo, zase, zase jsem zjistil, že jsem jenom na zemi. nechtějte po mně nic co vám můžu splnit, chtějte po mně nesplnitelné, chtějte otevřít oči a začít novou tapisérii, platinová cupatina imodiový průjem. individualistický průmer. když jsem býval mladým, svět býval starší, mnohem starší. čas běží kurva pozpátku. ser slanou vodu. jídlo, zbytečná vděčnost, jako vděčnost za vděčnost. snad jedině hudba napodobí pocit z plastového nádobí. noc není část dne, je to celé období, dám si tady několik hodin psánku a až to ráno budu číst, oči zarudlé a víčka nateklá, celý den to budu číst, budu přezkakovat slova, nalezaje nových významů, budu se smát tomu bláhovému čitateli, radujícímu se z otupělé blaženosti, budu mu vděčný za vědomí že je to, čteno zpředu dozadu, odzadu dopředu, s vynecháváním písmen , slabik, nebo celých slov a vět a jejich náhodné zbůhdarmé a bezděčné zaměňování a nahrazování, budu vděčný, že stále čtu totéž...čtu to jako hudbu. proto mě nemůžeš urazit, proto se můžu urazit, protože můžu číst odkud chci a stále to bude tentýž text, text, text, pauza, text, pocit, text, nic, nic...blankyt, prázdný blankyt. slove se to mjaurrrrřó, ale tomu jenom můj kocomour rozumí. že věci nemůžou mizet! chu chu chu. tak se pozorně dívej na ulici. stále něco mizí a nikdy se to nevrací ty zákone zachování. támhle v parku sedí dáma s psíkem, naproti je pohozenej karton od lacinýho vína, stromy co odhazujou listí, blankyt s hlasy lidí, nebo hlasy andělů, prolétávajících holubů, usedajících nářků za chlebem v drobení, světlostín, světlo, stín, tamnota...bzzzz, prolétla včela, zpívá kos v bejlí a do banky vešel chlap s kuklou na ptáku-slipy, a nikomu, nikomu to neni podezřelý...voe! to bude mela...melancholie v zahradách na konci léta. lípy jsou dobromyslné, jejich větve mě lákají k uchopení, lípy jsou jako víly, nic nechtějí, ale jsou rády za každý dotek dětských rukou. Bože. do banky vešla žena s taškou vypálenou jako papriky.červený papriky, čili papričky...ty voe! pes čeká venku a ciklisti opakují dokola astále znovu neustále v kruzích pohyby, řeky by se jim smály, té jednoduchosti, a co teprve jejich kosti, kos tak mámivě zpívá, dejte mi jen jeden jedinej let, několik let, abych to viděl z výšky, moulové, vy koblížci, vy superarbitranti pro blbost, vy točící se stvůry...jsem tady na lavičce, nahý jako mladé lvíče a těžký jako puštěný ptáček. opilý jako lahev rumu. jste erotičtí správci věcí veřejných. moji molášci, chopte se mně. vlečte mně až tam, kam jen ptáci mohou. sezame sezame...otužilost...vyklubitelnost...vymahatelnost...vtělitelnost...ručitelnost...bezpráví v právním státě? ne, strašit se mohou jenom malé děti...do banky vešla justýna, právě že justýna nechala venku uvázanýho toho psa, psa svýho nářku a samoty, justýna s velkým J, jako jebat...děti zpívají: justýno, justýno, co to máš těžkýho, ty vagíno...a dále volají děti: aproximujeme a tím se přibližujeme k jistotě, justýno, spltíme ti to všecko, justýno, i s úroky per anum...hustý, no...bezdomovci nesmí sedět na lavičce, ledaže by nebyli rozeznat od pána s kuklou...justýno, dívej se na lípy, jsou krásné i bez lýčení? |
|
|
je to zdáli jako klanící se pavouk ne snad kvůli tvaru jeho samotného ale spíš kvůli síti, kterou lze za ním podvědomě tušit ne snad že by se klaněl to zdání vzniká možná jeho poutavostí, kterou přitahuje oči pozorovatele je to cestující otvor ne snad že by někam zel, ale tušíme za ním něco víc, co je naším zrakům utajeno nepohybuje se a přece cestuje, protože ho následujeme a my sami se tedy pohybujeme, tudíž i on, ačkoliv nás vždy obklopuje Je to tady ne proto, že by se ho dalo dotknout je to žena, přestože je jasně oslovován jako muž, protože je zahalen je to větrný jezdec ačkoliv jeho povaha je spíš koňská a dusná miluje válku i když je tichý a stojí v pozadí bavě se téměř mile stojí ač je prázdnem rši, nic si neupírající Má dlouhý ocas a smějící se oka skáká po větvích hledaje plody
|
|
|
Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti |
|
|
Poslouchám tady ten zdánlivě nekonečnej dokument o undergroundu a zatim jsem tam neslyšel to podstatný, že zase se tady nedá žít, aniž bys zapřel svojí duši, aniž bys usnul nebo se ožral nedá se tady žít, pro nadbytek buzerace a nepochopení, pro nadbytek těch, kteří se bojí a proto se furt do něčeho serou ...už dávno jsme propadli peklu, aniž bychom cokoliv podepsali už dávno si dělají co chtějí s obyčejným člověkem, který chce žít v pravdě pravdivě se mluví zdánlivě, jenom proto že význam slov byl změněn dokonce i píča a čůrák nejsou jasné pojmy A tak si vlastně neustále lžeme do očí Rekni ďáblovi ne! Rekni ďáblovi ne! pravda a láska se změnily v cinismus a demagogii, sobectví se dnes říká individualismus volnost a přátelství se změnili v těsnost a zištnost jasné osobní rozhodnutí se změnilo v systémové rozhodnutí práce se změnila v biznis, Nebo ty si myslíš, že je nutný za všecko platit, i když to nejlepší je zadarmo rovní rovným platí Svoboda tisku není sto kanálů hoven za který ještě máme platit Je to spiknutí Ty si myslíš, že je lepší otevírání kruhů než jejich uzavírání ti, kterým se platí, rádi učí ty kteří budou platit ale život učí Nepotřebujeme splácet ten váš systém Nepotřebujeme se klanět zlatému teleti, abychom se na něm mohli podílet a stát se členy vnitřní strany Je to podvod, je to podvod na druhé kultuře. A proto je třeba nově se pojmenovat a vůbec se nepaktovat s těmi, kteří se budou dál věnovat změněnému jazyku Srdce to cítí a rozum to vidí Dábel se přestrojil Buďme silní! ...protože i tadle sračka je demagogie. |
|
|
Krásná Sabina schovala svou krásu Do velké hromady hnoje, neb nápadníci byli otravní jako mouchy
…zaklela se ve zlatý prsten A jen ten, kdo by obsadil ho prstem Ten by si prc a, bon ami, mohl si hrát s jejími prsami
Krom těch much však jenom jeden soudruch který táhl těmi místy pluh Nasadil v něj shodou okolností svou radlici V tom okamžení rozdrtil jí palici A její tělo vmžiku se stalo…
hnojícím |
|
|
Kdekdo říká, že tajmství už bude brzy odhaleno, jiní tvrdí, že žádné neexistuje Někteří mají za to, že je stále proč ho tajit Obávám se, že všichni jsou zcela vedle Nikdo nic netají, a přece, protože jsem lidumil Rád bych přece jenom něco zatajil… |
|
|
Pojídám sladké tu plody, nezpozorovav že had polyká mé nohy Na hlavu serou mi ptáci a já zatím myslel, že legraci mám já a né ti racci |
|
|
Uvízli jsme v tomto labyrintu světla Co nás dělí od pravdy, jen škvíra světlá Dbej poutníče útlosti svého pasu Kdo hledáš mimo jsoucnost spásu Ach ouvej, zde dojetí, strast i smrt Nenalézáš, ač podnikls již hluboký tu vrt Podstata všeho skrývá se pod lampou Tam vězí vypínač plátna se svou tlapou Sem, chlapče leze se prý dírou chlupatou Pryč však neodejdeš hrobníkovou lopatou Hubaf!, touha, krmí tvoje přítomenství O pravdě hovoří jen sprosté podobenství Pták tvě duše bez křídel v hmotě se uhnízdil Tak, romantik, v osidla umístil Svůj šat i tělo toho koho kryje to roucho Jazyk, dotek, oko i ucho Z druhé strany dá se říci Proč nepojíst sladkou tu píci Vždyť co, lepší malý v hrsti, než velký na topolu Za trochu štěstí, snadno strpím trochu toho bolu Milný, ty který tomu tolik věříš Počkám si na to, až se vzbudíš Tvá hlava ač prý není jen věšák čepice Tvá duše jen flusem pro Touhy slepice Milý je ti hnilobný tu zápach Vždyť, pravda, život bují ve všech stoupách Ale přece pozor na ty slepice S chutí serou na nebeský stupnice Cestou hore bývá kluzko Čím větší cit tím větší ouzko Pozer dej na pád a na jeho bolest V něm je ukryta jen další lest |
|
|
Vyrvané konečníky Zduřelé nosní dírky Popsaná prázdnota Žaludky naruby Dělohy Pumpující srdce Vnitřní zrak Neviditelné tělo Krev v žilách Pustit si Žilou Žilou je kapela |
|
|
Je podzimní den, jeden z těch, kdy se snadněji dýchá, kdy vzduch je chladný, ale člověku není zima, kdy ohně hoří jasným světlem a spalují vše, co je obsaženo. Na náměstí je kolot, mamon, manon, lesk i bída. Hluk. Tady objevil se znenadání, téměř nahý, sádhu. Pomazaný popelem pomíjivosti, hořící plamenem čistoty. Jeho tělo, nádoba ticha. Vzbudil pozornost několika spěchajících, jiní si ho nevšímají. Prodejci hotdogů smaží klobásy, tramvaje syčící v kolejích. Teď, mezi lampami, mirně vlevo od středu náměstí, sádhu vytvořil kruh z kamenů. Sebral dlažební kostky vyrvané značkou uličníky. Rozdělal malý oheň, usedl k němu a s pohledem upřeným do svého nitra, nebo kamsi daleko do vesmíru. Kolem něj se utvořil malý zástup a ti zdrženlivější kryli svou zvědavost nepřímým pohledem. Muž si jich nevšímal. I já jsem se zastavil a pozoroval jsem ho opřený o strom, pozoroval jsem jeho dech a strnulost. Nějací studenti přišli ke mně a sebrali několik málo větévek, které tu, zapomněla povinná očista města, připomínaly neustálé plynutí a pomíjivost, několik mrtvých větévek. Přiložili je pak na oheň. Hlouček se mezitím rozrostl. Nějaké dítě pustilo hudbu. A pak, když se domodlil, sádhu vstal a začal tančit, tančil divoký tanec přírodních lidí, zprvu pomalu a potom stále prudčeji, šlachy se napínaly, jeho tělo bylo plné síly, byl jako šelma. Přišli policisté. Něco mu říkali, on jim nerozuměl, nebo je neslyšel, nebo je nechtěl slyšet. Jeden z policistů k němu vykročil, chtěl se ho dotknout a v ten okamžik projel davem vzrušený výdech. V ten okamžik jsem viděl, jak se ta bytost změnila, v jednu chvíli jakoby měla tisíc očí a množství rukou a nohou, byl to prchavý okamžik, ale viděl jsem různé tvary bytostí, ve které se proměňoval a zároveň jimi byl v jednu chvíli, pak zase tančil. Policista ztuhl a dál se nehýbal, pak si sundal čepici. Sádhu naznačil, aby se svlékl, nevím ovšem jak, protože jsem si nepovšiml žádného gesta, vím však bezpečně že nějaké udělal. Policista si sundal uniformu, stále se strnule dívaje, potom poklekl a uklonil se. Přijelo další policejní auto. Dav už byl větší a vpředu bylo několik tančících lidí, zespoda nebylo vidět co se děje u ohně. Já jsem potom přešel výš. Bylo vidět lidi, jak nosí papír a potom i jiný odpad z popelnic k ohni, plameny dosahovali již výšky člověka. Oba policisté tancovali, z ohně stoupal dým. Do davu se snažili dostat noví policisté, ale lidé je začali svlékat. Přijeli další policejní auta. Těď někdo vystřelil, dav se začal divoce chvět, lidé se začali prát s policisty. Přijela zásahová jednotka, létaly dlažební kostky, vytryskla krev, vzplanulo celé město, vše bylo přetřeno nabílo…co bylo dál to už víš, tisíckrát jsi to prožil. Sádhu zmizel, možná to byl přízrak, možná to byla skutečnost, ale oheň zůstal, a i když na náměstí vyhasnul, hoří dál v našich srdcích a ta srdce míří ke světlu, ta srdce touží, ta srdce prahnou a mění. Neexistují žádné zákony, jenom Boží zákony a člověk je svými zákony napodobuje a tak to je do chvíle, než se zákony přikloní na stranu neřádu. Potom přijde někdo, kdo přetře zákoníky nabílo, aby připomenul oheň, a z chaosu povstane nový svět.
|
|
|
Jsme děti a Praha je naše hřiště Cestujem pěšky, koněm a nebo v břiše Tak pojď si hrát, odlož svý úkoly A netvař se tak vážně, vždyť nic tě nebolí Jsme děti a Svět je naše hřiště Cestujem pěšky, koněm a nebo v břiše Jsme děti Země a Slunce je otec Tak přestaň tvářit se jak ledoborec Jsme děti, Vesmír je naše hřiště Cestujem pěšky, koněm a nebo v břiše Jediný co smysl má je dobrodružství, ne ty tvoje sračky Tak netvař se jak kdyby vzal ti někdo hračky Proč míříš pořád tam kde má peklo filiálky? Radši zaklepej na skromný dveře Paliárky Jsme děti a Praha je naše hřiště Cestujem pěšky, koněm a nebo v břiše |
|
|
mám právo chodit nahý mám právo nemít identitu a jen tak se potulovat po kraji mám právo říkat si co mě napadne, dokonce i sprostá slova mají právo na existenci, sprostá slova vytváří sprostá realita mám právo neznat zákony své země mám právo na vlastní zákony ale nikdo nemůže být nucen je dodržovat mám právo se zabývat sám sebou mám právo nevěnovat se společnosti, nebo nějakým nejednoduchým idejím mám právo studovat pod vedením mnou a vesmírem mi uděleného mistra mám právo být stále se svojí rodinou mám právo využívat cokoliv co naleznu na zemi, pod zemí i ve vodě mám právo studovat ducha ... a mám i jiná práva, vy humanisti, individualisti a egomaniaci, prorůstoví kapitalisti a komunisti mám právo milovat jen tak a nic za to nechtít
|
|
|
Zastav se, příteli, a poslechni mou řeč Zklidni svou mysl a šetři sil Vždyť lepší je volný stav nežli křeč Nežli rachot strojů je tanec víl
Ať kouknu kam kouknu všude davy pomatenců nepřítomných neklidu přívrženců Kdekterý klopýtá o prvého, lecjaký padá do prachu přez druhého Za lomozného zvuku železného šrotu Příteli, ty skutečně nemáš zapotřebí hrát si na holotu Stavíš li zeď, opatrně ber do ruky každý kámen a promlouvej s nimi než uvězníš je v maltu Sádrokarton nudí i mě A rovina je na hovno, každé dítě to vidí Víc zdí, víc cesty, víc cesty, větší bol Jeden na mě volá: Chlape, nesháníte zedníka, vida moje zabílené kamaše A v druhém uchu slyším: Půjč mi prachy, seš mým kámošem Avšak v rachotu lhostejnosti, bych to jen těžko slyšel, kdyby mi neřvali v moje slechy Další křičí, buď tam v sedum, jiný brečí: už se to nikdy nestane, jen mě nevyhazuj z práce , pane …no jo, ale co já mám s tebou dělat, dí ústa předákova Prvnímu tečou slzy jako hrachy, bojí se že ho vykopnou z vesmíru Řev, lomoz, nářek a třes, světla, sirény a dým z otrávených cigaret Není už země peklo, proč správce dopustil tu změnu, proč opustil ho duch? Kde je radost, kde je moudrost, kde je chvala pomalosti?
Zastav se, příteli, pozoruj ticho a dej srdci ples Vsuň do řeči klid a v pohyb svůj noblesu Žebrákům dej vše co máš dnes Ať sami přijdou ke svým děsům
Protože, kdo chce tam pomožme mu tam Život je nejlepší učitel Každého umoudří příběh a dobrodružství Najdi v sobě lásku, ta jediná, čím víc jí dáš, tím víc jí získáš Peníze nám podstrčili za ní, a sedíme na nich jako na sádrovém vejci slípka
Zastav se, příteli, poslouchej ticho a ve tmě vynikne i malé světlo Nedívej se vzad, ni vpřed, dávej a přijímej, avšak věz! Kdo je tím dárcem a kdo tím příjemcem? Kdo dává jabloním plody a šípkům barvu Kdo podbízí se tvému oku? Kdo tiskne se nejskromněji, až v nitru tvého srdce, aby nerušil tě při hře?
Zastav se příteli a poslouchej Jak jinak chceš poučit a vyvést z hříchu A hřích jsi ty, je to tvůj strach a tvůj soud Dotud trpný bude tvůj osud, dokud budeš bránit vodě téct a ohni hořet vzduchem a v popelu země neuvidíš pomíjivost
Radujte se!
Ať andělé se sem nemusejí znovu rodit a napravovat věci lidské Nebuďte je z jejich snění blaženosti
Těšte se!
S vílami elfy i chauny Těšte se z krásy stvoření a sami tvořte k jeho uctění
Milujte se!
Láska zdraví v druhém Boha
Bázněte!
…a bažte po dobrotě, po harmonii tónů, kakofonie je příprava k symfonii, bolest k uvolnění
Neblázněte lidi, ale opěvujte a opisujte Boží jména!
Chalem chalem, milucham, od ucham k ucham, mučačachu, květovzor, všehomír, kde nic tu nic, suchopýr, ambrózie, slunce, země, všechna lidská jména, hle beruška!, totalizátor, osvoboditel, Rocco, porno….rokoko????
Hledáme psa podle vrtícího se ocasu Marná snaha, pes se vrtí, ocasem ani nehna Chceme mít v očích světa krásu Avšak marně pitváme se mezi stehna
Modlitba: Jsem král, jsem král, celého světa jsem pán Kam oko dohlédne statek můj, boží stáj Však když se chopím vidlí, mezi hovny se zabydlím Trny se stanou jedovatými a žena dobrá mě opustí Když jako pohůnek se popustím Když hrnu se zastřihovat růže Králem jsa, ničit nedopustím Na krásu se hledí, kraása se žije!
|
|
|
Já do lesa nesmím Jsou tam větve pro má lana Která pro ty kolem stražím Slova smyček šepotaná
Na strništích pasti stražím Slova v hlíně kladená Ty kdo se v mé pasti lapí To jsou stromů semena
Jsi něco mezi motýlem a netopýrem Něco mezi savcem a mšicí ty tvoje voči mají cosi Trochu jímaj a trochu dávaj Tak jako každej voheň Trochu dává, trochu bere
Peníze nemáme Dovnitř nás nepustí Co dělat nejsou náš vynález Rádi se přidáme K mytí nádobí… Co dodat, mají samodřez
Krokodýl podél zdí Žirafy k oknům krky natahují
Ale proč to podporovat Když před námi zavírají dveře Vlastní ohně rozdělat Umí taky dobře hořet
Nač…nač rukama rozhazovat Když se nám nechce brečet Proč se nechat buzerovat K čemu křičet, k čemu křeče
Jak vyplnit prázdná místa Jak vyplnit plný prostor Jak nezasahovat ač kráčet V pavučinách tam je svět
Ranhojič zná jenom placebo a je špatný bavič Trpící zná lék V srdci zvířete jsou náboje
ty jsi střelec |
|
|
meze už jsou zaoraný, všude jenom lán a lán... a tu vidím nové meze: jak překonat ho mám!
Ó, naslouchali, pak se vydali a šli v holou dál, v mrazivém dusnu fata morgán až našli místo, stejné jako jiná, leč jiné-bylo nejdál... a tam se zakopali, by ti druzí, zase, jako vždycky, za nima se nevydali... ti co sami nezasejí a pak v stopách prvních slídí, by se z krve jejich zpili. |
|
|
Vždycky jsem miloval definice to krásné neboť a jest a píšu si jienom tak pro radost, abych pochopil jazyk a taky jsem se utápěl v kaligramech, jenom abych pochopil slova Dneska vím, že v jazyku je všechno a nic v jazyku je pochopení ale pramení z něj i nenávist a přece jeněco za ním, něco co by se dalo nazvat bios, neco na čem i jazyk stojí a bez čeho není to ani ono proto nakonec moudrý dospěje do tichosti aby dosáhl nejširšího datového toku básníci se tomu jenom přibližují, neboť je vyživuje radost, láska a nebo nějaký jiný sentiment kdejaký se ukájí nostalgií a jsou i básníci nenávisti a boje, těm se dnes možná říká politici jindy to byli farizejové
A tady máš básnickou kost, čitateli
jest to tak a ne jinak neboť voníš jako jablko a to jablko voní zase jako švestka a tašvestka voní jako právě napuštěný kondom a ten kondom voní jako pneumatiky a pneumatiky voní dálkou a dálka voní tělem a tělo svědí jablkem a jablko je krásným hovnem a to je stromem vidím to rovnou zachraňte hovna nenechte si vzít to jediné proč tu jsme z hoven vzchází láska neboť ta hovna voní jako tvoje ústa a do nich strkám jazyk a pěkně mě to sere vždyť já už nejsem savec a sralo mě to už ve škole, že ze mě dělaji opici a já sem při tom voním éterem a ta tvoje blůzka, skrývá dvě sokolí očka kuk! jsi savec? neboť voníš hovnem |
|
|
trhejte knížky, vyzdvihněte pátera koniáše a palte je stejně už ty sračky nikdo nečte rozflákejte auta, ať vám otevřou v ulici obchod já jsem začal nenápadně rozbíjet hudební nástroje, aby mí kamarádi, opraváři hudebních nástrojů měli co opravovat a taky jsem začal lhát, jenom proto, aby ti co měli pravdu, jí měli doopravdy Ale hlavně: začnu tikat, aby čas získal zcela jiný smysl! |
|
|
je docela zlomyslnost dělat pořady o vaření, kdy většinu ingrediencí si diváci nemůžou dovolit při navrhování dětského pokojíčku hlavně nesmí dizajnér zapomenout vytvořit úkryty, protože ti malí človíčkové si tak rádi stavějí bunkry Tudle jsem dostal pokutu za špatný stání a dneska ty co mi jí dali stojí na tom místě, aby si mohli koupit svačinu ale tim vůbec nechci říct, že by bylo dobrý, kdyby vládla na světě spravedlnost a, nedejbože, moudrost, protože pak by přestala bejt na světě prdel |
|
|
Pro islámský stát prý není ve světě místo Prohlásil totiž: přežije jenom ten kdo tvoří, ne ten kdo ničí Pak ale pustili nad jejich zemi letadla A tak opět zneužil slovo pravdy A tak i pro tuto zemi je jediná naděje
Bude vydán nový čip: intel cetelem Ale oslavy zkazí boje za svobodu, hladomor a zánik kapitalismu A z nějakého důvodu nebudou moci použít atomovou bombu, aby zničili zemi Chaos bude učit lidi se k sobě chovat a najít ztracenou spiritualitu Bůh oddělí do stáda ty k sobě nejmilejší a do čela jim dá vždy jednoho spravedlivého Lži se začnou vyjevovat až později Jenom spravedliví uvidí hloubku spiknutí proti člověku Pak nakonec bude zničeno město, kterému se říká velké jablko Aby ten hřích byl odčiněn a srovnán se zemí Kdo s čím bude zacházet, tím také sejde Auta budou narážet do aut Tanky do tanků Letadla budou padat sestřelena Zvítězí ti, kdo nebojují a přes to se budou bránit Zvítězí ti, kdo jsou nejsilnější a nikdo by jim nevěřil za blahobytu Protože přežívají čirou vůlí tam dole Ti, kteří již tolikrát zvítězili, ale vědomí o tom bylo potlačeno Během bojů se objeví učitelé Budou hrdiny učit každodenním dovednostem a zpočátku i boji Až všecko lehne popelem vstane Fénix nad čelem
|
|
|
Vyjděte ven a sázejte do veřejných záhonů zeleninu,
Vytvořil jsi snad rostlinu, zasel li´s semeno? |
|
|
Odjedeme spolu někam daleko Odejdu někam daleko Nepátrej po mý
minulosti Lógr na stole už je
plesnivej
Až si nastěhujeme všechna zvířátko do bytu... Tehdy konečně budeme moct jít ven |
|
|
Tak jako zrychlili jsme čas,
jednou zpomalíme zas.
Protože jen dětská hříčka, hra na: „SPĚCHáme“,
je odpověď běžců: „Nestíháme!“
Kdo má start i cíl,
kdo si život stanovil,
kdo vzhlíží k dělání,
brání se nečinnosti,
to je jak z udělání,
ten by chtěl být tam.
Ale když tam bude, nebude zas tady.
Jak marná je to snaha.
Břicho plné,
žaludek kručí hlady.
Ačkoliv, je tu možnost, která má klady.
Radost z pohybu,
dovede ke kameni u cesty
a pak v rytmu zrychleného dechu
nemnohý spatří spočinutí mechu. |
|
|
Lidi jsou různý Komouši, buzny Chamtivec, altruista Na zemi je mrtě místa
Stát lidumil své robě Zanechá k převýchově Homosexuálů páru víře Barvám duhy a klistýře
Ženský a chlapy stejně První ligu chlastáme Že se pak pohádáme Záminka ke svobodě
K mateřství svobodnému Ke styku volnému K ženské emancipaci Na práci participaci
Svoboda všem přijde k duhu Kdo ještě nepodlehli dluhu Svoboda pohybu, hurá na vejlet! Ale hlavně, moc nepřemejšlet
Co je to za biřice Tyhlety úřitníci Mě v životě by nenapadlo Chtít po někom formuláře
Zase vzdalujem se ráji Svobodá nám se krájí Tvojí novou vizi Podstrčí ti v televizi
Povolení k chovu vepře Opičanku pro pejska Do očí ti pepře Nasype banda zlodějská
Na zemi nám vládne Holota, místo krále Zaplatíme koncese K výkonu svý profese
Co na nás zase chystá Bratr komunista Sílu kapitálu Strčte si do análu
Dejte mi na zemi roh Abych se dívat nemoh Jak andělovi co se nezmoh Čouhá z roztomilejch kudrn roh
Naplňte mi lihem pito Ať nevidim jeho kopyto Radši bejt pořád v rauši Než upsat ďáblu duši
Opilýmu v rohu báru U stolu literátů Nabízí mi k podpisu Sloh co má smlouva nadpisu
|
|
|
Kde jsou ty vaše americký sny Kde jsou ty vaše pošetilosti když Teď budete muset sníst svoje psy a možná i vaše sousedy Kde jsou ty vaše nablýskaný fára Když benzin je na příděl a neni ani na cigára Trest za to vaše přizpůsobování, za dojíždění do práce za likvidaci rodin a nájmy co nejsou láce Za všechny ty lži v televizi za všechnu tu zpropadenou iluzi Až sežereš poslední konzervu pro psy umrzneš zimou a chcípneš hlady Za všechny ploty a zvířátka zajetý na silnicích Budete sáňkovat bradou v zemi na svojich sanicích Za všechnu tu perzekuci nepřizpůsobivých tě brzo, kámo, přejde smích To ovšem jenom v lepším případě V tom horšim tvuj soused sežere tě Rozfláká ti hlavu trubkou od vysavače Nebo tě uškrtí na kravatě Seš holt bezbrannej a blbej A zas prozřetelnost vyjádří vtipně Že u vašich domů, jak na hřbitovech tuje A to tvoje právo, kterýho jseš strůjce který strašilo slušný a bezbranný lidi Teď vystřídal Zákon, který každý vidí TeĎ budeš draze platit každou dávků léků A úroky budeš platit ze svý prdele Svejma vlastníma kostma budeš rejt mi zahrádku a konečně budu si moct pěstovat marjánku a jiný plevele ...ty vole Sám si si to vybral, dělit na "my a oni" teď budeš dělat koberec mejm nekovanejm koním A mozek z tvý pitomý šišky stane se lizem pro divoký lišky Hele, kámo, neřikám to rád Ale nejsem sám, kdo přestává se bát Každej musí jednou skládat účty, když přijdou roky Ale já nejsem ten, kdo vynaleznul úroky Já jsem spíš pro přírodní režim zasadim jedno ale deset jich sklidim Možná už to začínáš chápat tak se prober a přestaň tápat V životě je jenom jedna víra, chci aby tě to trklo jenom jeden ráj, jeden Bůh a jedno peklo Sám si si to vybral, dělit na "my a oni" teď budeš dělat koberec mejm nekovanejm koním Todle není touha dělat ze sebe jezdce Chci jenom, abys měl čas probrat se I když stejně vim, že věci jsou moc rozjetý A lidi povětšinou jsou jak marionety Na druhou stranu ale nejsou zas tak blbý Systém a klamná víra je to co je tak brzdí A přece to je nad slunce jasný, že svět chce být ve vesmíru krásný že tu nejsme jenom kvůli žrádlu a šukání že tu nejsou jenom prachy a podnikání Možná jenom stačí být skromní a šŤastní Ale...sám jsi si to vybral dělit na "my a oni" A zas prozřetelnost vyjádří vtipně Že u vašich domů, jak na hřbitovech tuje
|
|
|
Neřikam že jsem svatej Ale jsem hodně rychlej V mym archetypu už mám vepsaný cíl na počátku Vidím ho rovnou Jen letmo se ho dotýkám Abych naplno ochutnal tu pachuť tam dole Abych mohl skutečně podat svědectví O cestě do nebe Ten kdo se mě dotkne, má dvě možnosti Jít se mnou Nebo se potopí v kanále hoven Protože jsou jenom dvě základní cesty Protože jsou jenom dva základní cíle to všecko okolo Je jenom tak Jako jestli pojedeš do Prahy Vlakem, autem nebo pujdeš pěšky Jestli se zastavíš ve Slanym a jinak pojedeš přímo Nebo jestli to vezmeš přez Kladno a Kutnou horu Je to jedno, podstatnej je jenom čas A jak řikam Jsem hodně, hodně rychlej Nebaví mě se koukat z okna Nebaví mě si to pamatovat V týhle době, kdy je mi z každýho pohledu do krajiny obdělávaný takzvanym člověkem na blití Je mi ouzko, když vidím mondénní pustinu hlav a tužeb většiny těch, kteří lehají se psy Nebaví mě mluvit v hádankách Rovnou vám řeknu: všecko ven! Buďto stuj rovně, nebo budeš pohonkem Rovnou, vidím to rovnou A nemůžu se mýlit, protože luk je Bůh, tětiva je duch a já jsem šíp Jak řikam, jsem hodně rychlej A je dobře, že jsme se potkali Teď možná budeš vědět kde hledat tis Nemám rád slabost, začni rovnou z nejlepšího dřeva Co je to čas? Čas není přímka, je to vhled Čas je špína, kterou to na tobě nechá To co neodstraníš ze srdce rovnou Zanechává to stopy jako dehet A dehet ti zalepí peří Jak chceš potom dýchat? Čas je oheň Čas je iluze plamenů A v kouři je duch Z něj si udělej tětivu Miluju celej svět, ten stvořil můj otec A on je ve všem, co hoří Je i ve mně A tak i já jsem ve všem Můžeš „Mně“ cítit? V páteří, za ramenem Můžeš mě slyšet? Hučí to jako telegrafní dráty Ale sere se tu do toho ten velkej sráč, kterej všecko dáva zadarmo, A rovnou si za to bere prachy Ale ten kdo bere, stává se rovnou jeho potravou, Konec nesmrtelnosti Jenom její nekonečný hledání A pokrok a pop, rock Sračky Všude A smrad A přesto je smlouva vepsaná v kamenech, trávě a stromech, kerý tu ještě zbyli Tak se omývej vodou Impregnuj kouřem A nechlastejme A nakonec Já tady nejsem pro ty kecy, jsem tady pro tu změnu, kterou způsobují Jsem tady pro to, abych tě donutil se rozhodnout Jestli se na sebe podíváš Jestli to ze sebe shodíš Jestli uvěříš tomu co uvidíš poprvé A rovnou se propadneš hanbou Nebo se postavíš a podíváš se znova A seznáš, že vidíš takovou podobu, kterou jsi A že ty ty podoby můžeš měnit Mě to nespasí, že něco řeknu Ale ty zjistíš, kde stojíš a kdo s tebou mluví A že to co se ti děje je jenom odraz tvejch vlastních očí Jak říkám Já jsem hodně rychlej a mezi slovama je hodně ticha Přestaň se zabývat mnou Já nemám čas
|
|
|
Ztratila jsem se v ostružiníku
Hledala jsem nějaký význam, nějakou potravu v tom, co říkáš
Teď jsem zapletená a zmatená
A kvůli pár plodům mám potrhané tělo |
|
|
Ďábel má poházený svoje hadry všude okolo Chodí si nahej po zemi a drbe si ptáka huláká na tebe, když zapneš rádio Z obrazovky šklebí se jeho kloaka
"tak si dej, dej, tadyhle ten náš prejt Tak si dej, a klidně si i přidej."
Jestli si myslíš, že to tak má bejt Tak už seš taky chycenej Možná už máš v hlavě jeho prejt V jeho světě možná ne, ale jinak seš ztracenej
"tak si dej, dej, tadyhle ten náš prejt Tak si dej, a klidně si i přidej." Dneska už svojí duši neupíšeš krví Stačí když tě tím jeho prejtem krmí Sám poskytneš mu svého pokoje Jako bonus zabaví tě jeho přístroje
"tak si dej, dej, tadyhle ten náš prejt
Tak si dej, a klidně si i přidej." Jeho nahota je jiná než nahota prostoty Nezáří vlastním světlem Na dlani pro oko staví dobroty Ústa však plní prejtem
"tak si dej, dej, tadyhle ten náš prejt Tak si dej, a klidně si i přidej." |
|
|
Že básníci umírají na puknutí srdce?
Když spatřují bídu světa
Když nemajíce ruce touží hladit celý svět
Když bez kormidla obeplouvají
A ztrácí se ve svém oceánu tak hlasitého ticha?
Že básníci umírají žízní, když slzy vysuší svá těla?
Že básníci umírají na utkvělé představy, pověry?
Bláznící po svobodě v kleci šílenství
Že dostaví se smrt při jejím hledání
A úpěnlivé touze pochopit bytí?
Zachytit, uchovat pár hrstí měnících se forem
Že umírají, když tyto formy rozpráší se
Jako rozdrolené listy podzimu?
Já říkám, básníci umírají na vlastní slabost
Když neopatrně hospodaří silou
Při nekonečné četbě jim darovaných děl
Když ulpívají na tom, co se stále mění
Když v nápovědách hledají trvalé významy
V nápovědách básníků básníků
Když v šepotu těch, kdo nemají svá těla
Hledají svá VLASTNÍ slova
Umírají na nekonečnou drzost
Umírají na přecenění sil
Umírají na nejistou sebejistotu
Na nekontrolovanou sebekontrolu
Umírají neutišeným tichem
Rozrážejí se o hladiny svých oceánů
Roztřískají se o hrany své svobody
Proto jsou to pošetilci a proto jsou to často velcí blázni
Pověšení na rolnách svých veselých čepic Chcípají sebelítostí |
|
|
Zde pohozené obrazy Bohatě zlatem zdobené rámoví S volutami a listy reliéfy Bílá plátna zakrytá drtí kamenů a hlin S tenkýmy příběhy a vtisky myšlenek Vracejí své příbehy tam Tyto posvátné písně Opisující zjevené pravdy Ve slovech ztracené Napjaté v bázni vdechu Vyslovené horlivostí vydechování Chvějící se hrdla darující hlasy Tak odevzdaně sloužící Vracejí své příběhy tam Hle tato těla S čivami do světa se vztahujícími Jako ruce žebráků Těla převlékající, těla umořující Dusná a tlející, zdobná katedrální S okny a stíny Záhyby kůže v prstech detaily kleneb a vrásek Těla jinakosti stejně Vracejí své příběhy tam |
|
|
Až mě přijdeš políbit na tvář malíku Klečící se sklopeným zrakem Já budu v rudém rouchu chaem Ruku vznešeně připravenou Dáš mi moc, abych ti pomohl Tajemnou silou, která dřímá Ve spojení jinakostí se budí Tehdy budou obě strany připraveny Kouzlo rozechvěje tvá ocelová křídla A ty vysoko vystoupíš k nebi Abys strhl oblaka Silou, kterou jsi mi dal Vůlí, kterou vložím já Láskou, kterou dává Ak ab ar ddíva Odhalíš nový pohled na to, co bylo, je a bude Odhalíš přec nový svět, změnou kvalit a vztahů Povstane dokonce nový jazyk Bytosti budou oproštěny od bludnosti Obludnost k níž se uchylovali Jako psi drbající si rány Vzplane jedním dechem A kouř na další věk očistí světlo Můj plášť stane se tím kouřem A Já oděje se do naho Ty |
|
|
člověku se neříká savec protože saje mléko ale proto že saje energii ...saje energii ...saje energii
někdo se směle zeptá jiný pokorně prosí ale jsou tací, kteří berou a prasí trhají bez ostychu a kousají do prsů do prsů kohokoliv
ti vědomí za každý kvant dají stranou kámen ti bezcitní na lístek nepíšou nic s pocitem, kterak nad tím vyzráli ale hostinský, ten starý zkušený filuta bodře se usmívá a píše všecky škody
tito budou nakonec řádně vyplašeni až přijde na placení a to je také jediný rozdíl mezi hosty tady na zemi
ten starý filuta je velký kliďas ale je-li v hostinci již velká vřava a stoly se mlátí hlava nehlava není-li slyšet jeho hlas přez změť jazyků a jmen je hotov společnost řádně vyfackovat a do chladu hosty vykopat ...ven |
|
|
Pohádkové bytosti se opět objeví Strhneme-li závoj strachu V mlze majestát korun jeleních A z klenby lesa wahoo wahoo
Praskot ohně a dým z úst Nahé ženy bez ostudí Středem víry: nechat to růst Šero váhu světla s temnem drží
|
|
|
No tak mi pomož Nech mě proplout mezi mraky Nech mě nadechnout Již jsem ochutnal pozemské statky Nové formy nejsou mou potravou
Chyť mě za ruce, které k nebi vzpínám Přenes mé zjevení do nefyzických sfér Prosím, dej mi sílu, ať nevzdávám se vědomí Nechci být věčný Ahasver Pozdvihni duši toulavou |
|
|
Je to oblé jako dráha fotonu Je to rovné jako výplň kartonu Zacuchaná slova, chrčáky Zatahaný dovnitř za páky Okované botky do řeky na zkoušku Okem zvědavým pozoruje rez, Která nikdy nespí. Nebezpečí úrazu: JEZ! Zalezeme si do spacáku a ten spacák obalíme strouhankou snů Jako sloni, sloni, ta zvířata se chladí ověvem uší A pes, ten jazykem mouchy plaší Žvýkáním snadno prosadíš své vykání Oni kanicové ty káňata vůbec nevnímají Dokud se jim nepřijedou vysmát V ponorkách na ně pak čuměj Káňata za oroseným sklem S obydleným šnorchlem. V čepicích s drápamy neoprenového sokolníka Vzhůru nohami Mokrá kočka, tak ta je také velmi směšná Jak sezmenší její tygrovitost na miminum. A tam si Hrabal pod pařezem pivo lízal Jak to popsat… Je to oblé jako dráha fotonu
Je to rovné jako etalon času |
|
|
Kdybych si skutečně vzpomněl na to, co jsem již jednou ochutnal
Nemusel bych se sem znovu vracet
Ale to já ne, vracím se stále znovu na svět
Abych tančil s pastýřkami
Abych ochutnal vzrušení ze zhouby, abych záhy znovu nalezl svůj opuštěný střed
A ty se boj, kdo, pomatenče, pobíháš okrajem kruhu
Boj se ty, kdo ničíš mé dílo, toho poznání
Spojím tě se mnou, abys ucítil tu odvěkou likvidaci
Budeš to pak ty, kdo si uřezává údy
Než tě osvobodím nasátím do víru nových vtělení, zapomněním
Stanu se koněm a zařehtám vám
Wiki: Termín avatár pochází z hinduismu – v sanskrtu toto slovo znamená sestup a přeneseně vtělení (inkarnaci) – obvykle božské bytosti do fyzického těla za zvláštním účelem. Nejčastěji je spojován s vtělováním boha Višnua. Ke vtělení nemusí dojít jen při narození, nýbrž i v průběhu života, když se někdo na vtělení připravuje. V tom případě se pak vtělí komplex vlastností, připisovaných té které božské inteligenci. Všechny Višnuovy avatary měly za úkol nějakým způsobem spasit svět. Jeho osmým vtělením byl Krišna, který je vždy zobrazován jako šmolkově modrý mládeneček. Ten se mohl proměňovat do mnoha podob a současně tančit s pastýřkami, které jeho zmnoženost ani nepostřehly. Jeho lidské a božské působení prochází proměnami – v dětství je popisován jako rošťák, v mládí jako proutník, jehož vířivá hbitost v tanci s pastýřkami byla pověstná. Ve stáří pak působil jako filozof. Devátým Višnuovým avatarem byl Buddha. Dálší indície: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vi%C5%A1nu
|
|
|
Tento svět je jako kámen Balancující na stéblech trav Cítíš li se opuštěný Vytvoř nový A usaď ho pevně Do hnízda Mezi kameny |
|
|
Jsme ztraceni Jsme ztraceni v ohni našich vášní Jsme utopeni ve složitosti představ Nejde jít na Horu bez projití úpatí Pyramida odráží řád světa
Žvýkačka žití je bez chuti Pryč je svěžest z úst prožívání Tak co nás neustále nutí Žvýkat klam, zahnívání
Nejde usnout, nejde se vzbudit Jen ten odporný vzduch Tetelí se nad asfaltem cesty Snad jen padnout do náručí čekajících much
Ústa lapají místo slov A nejenom ty kráčíš kanálem sraček Na místě slov jen hovna Jazyku zařezáváš háček
Kdo loví v těchto kalných vodách Další Prýlidé? Kdo šlape ti na leb by se nadech A tobě zbývá zas jen výdech
Kam zmizela sova? |
|
|
"Stokrát s mě nepoznal Tak bys stokrát líp udělal kdyby ses nerouhal Radši vskutku zaměstnej se prací A oddej se ušlechtilé skromnosti Odevzdej své srdce druhým A vzdej se své osobnosti Jinak obnažím tvé konání V kterém není špetka dobré vůle Hare Krišna, vole!"
Pozn.: Je to úryvek ze situace, kdy Avatar hovoří ke svévolníkovi beroucímu jména Boží jen tak nazdařbůch |
|
|
|
|
ingredience: dozlatova opečené bramborové plátky 80g sůl (případně jiné koření) pražená jadérka podzemnice olejné 100g
Na předem připravený talířek vysypeme brambůrky. Potom přidáme arašídy a koření se solí. Směs následně důkladně promícháme. A nyní již můžeme servírovat. Pokrm je vhodný zejména k pivu, ale s úspěchem ho můžeme také podávat k vínu. Ti z Vás, kteří mají, dejbože, vlastní hlavu si mohou toto potěšení dopřát při jakékoliv příležitosti.
Přejeme Vám dobrou chuť!
|
|
|
V kravatě denních povinností V kravatě socializace Na podpatcích jistoty Na podpatcích úspěchu V korzetu krásy a přirozenosti V korzetu oddechu Na piedestalu pospolitosti Na piedestalu přízemnosti jsi mezi námi V obleku zvyku V obleku upřímnosti V opratích asertivity V opratích cílevědomosti Ve voze výletním Ve voze poznávání a dotyku ...
Hlupáčku |
|
|
Již brzy zjistíme, jaké je to stát na ramenou svévolníků Již brzy poznáme, jaké je to sklízet nezaseté Již brzy ochutnáme plody humanismu Budeme louskat ořechy bídy Toužíce nalézti liberální jádro Zažijeme skutečné demokratické svobody A co plodí víra v nečas Poznáme, že mezi pravicí a levicí je strádající tělo Již brzy bude přepáleno, co bylo pouhým tlacháním A mnohým zůstanou jen zející ústa Nemnozí budou stát zpříma před světlem S jistinou v srdci Zatímco hořící auta a poletující bankovky Budou špinit tvář země |
|
|
Buď zdráv, milý příteli zdá se, že jsem konečně, po mnoha křižovatkách, došel konečně k cíli. Mé tělo je slabé, tak slabé, že rukou sotva mohu pohnouti. Ale kdož ví, jaké bude mé další poslání..
Opeřený, tvá moc je věčná. Jen ty jsi všeho mocen.
Sedím, já si na tebe počkám, Inspirace. Pohnutí. Opakující se fráze. Tytéž stíny tvarů z kolotoče. Masky. Pokušení masek. Dřímota. Šumění listí, samota. Jak!
Byla jsi sama v tom pokoji, plna údivu ze mne? Brazilská umělkyně visí ve tkanině nad jevištěm při hudební show Delirium. Připraveni jsou i správci běžeckých tratí. Sněhová děla začala koncem minulého týdne chrlit na sjezdovky umělý sníh. Lyžaři by to měli poznat na plynulejším rozjezdu.
MUŽI NIKDO NEPOMOHL!
Včera po poledni zemřel 75letý muž v Lidické ulici v Plzni. Když doběhl autobus, zastihla ho srdeční slabost. Pirátské nahrávky byly rozemlety a vzniklá plastová drť bude použita pro výrobu plastových palet. Zítra se tvoje dítě nevrátí ze školy! Stačí vyjít ven a dobře se dívat.
Střelci
Nastal čas na nápravu chyb. Vlídné slovo a omluva všechno spraví. Někdy rychleji mluvíte než myslíte. Ale všecko se dá vždycky vylepšit.
Poklidný život jedné mayské generace brzy skončí… K vysněnému cíli vede obvykle jedině práce a vytrvalost.
„Saddáme, budete oběšen.“
Pozn.:sestaveno z vět knih, novin, časopisů. |
|
|
Světa se nemusíš bát, čisté-li srdce máš Za dne bílého, ni když noční padá rubáš Světa se nemusíš bát, ty kdo pravdu hledáš Ty který Srdce své lekavé uhlídáš
Ani ten však, kdo nehlídá, nezemře žízní Voda sama ho dohledá a napojí K lásce dojde sadem pichlavých trýzní A ty květiny jeho srdce upokojí
Dokonce tyran i vrah překročí jednou Řeku dobra a zla Hlubokou a prudkou Modlitba bývá nedaleko spoutaných rukou A všecky kameny jednou puknou
Je jasné, že ze světla všecko vzchází To co je, to co bude i to co bylo Co na světě člověk nachází i nenachází Ze světla myšlenka tká náše tělo
Ty jsi to světlo
Vše co kdy oko vidělo i nevidělo Jednou se znovu v sebe navrátí Každá hmota jednou přemění se ve světlo A to světlo se protne a znovu rozletí
Světa se nemusíš bát, ty jsi to světlo Které se v sobě protíná a roztíná Které si svítí i stíní na duši a tělo Ty, ta bdělost, která se budí i usíná |
|
|
VAKONOŽKA VOZÍ PYTLE SLUNCE, ABY BYLA VIDĚT BAŇATOST TAK PROČ SE NEKOCHAT? V KOŽKÁCH UZAVŘITÁ TEKUTOST LÍČÍ SVOJE PASTI TAK PROČ SE NEPÁSTI? PROPASTI ROZVERNÉ V MYŠLENKÁCH TAK PROČ SE BÁTI? ILUZE NENÍ VĚČNÁ TAK PROČ SE NEVŽÍTI? HLEDAT KOŘENÍ MEZI TRÁVNÍKY VODY POUSTEVNÍKŮ UVNITŘ ULITY PROČ NELÍZAT SOLI, JE-LI? JAZYK LÝKEM VYLÍČIT OKATĚ PO NĚM SKOČIT OCHUTNAT SVĚTLOCIT STISKNOUT MALACHYT! |
|
|
Někdy bývá v těle dusno jako v podkroví parného létaPrach a peří ptáků ulpívá v pavučináchV rozích duše hnízda hmyzu a papírové domy vosNa zašlých prknech stropu courá přítomnostTa prkna vrzají do zvuku letu muchI v tom vražedném horku neutuchá ruchSnad jen ve škvíře kde chcípla myšTam kam nedosáhnou kužely světel z vikýřůZde ve Tmně leží tichá vysušená mumieTam opravdový klid, ráj netupířů
|
|
|
Nevím, zda jsi skutečná, Něžná. Dostal jsem Tě jako ramínka, nůžtičky, nebo život. Někdy Tě nevidím, pravda, mám zavřená okna. Ale ráno nacházím umyté nádobí a voňavé prádlo. Bez Tebe neslyším klid, jenom rachot. Ač to nevidíš v mém srdci je vyryto Ona. A jsi to Ty kdo mi to tam ryl. Platinovým nožem víl. Abych na tebe uvěřil ...že jsi moje Mona.
|
|
|
Uvnitř muže některého žena je vložena Nebýt vnitřku zamženého, mohla být by spatřena Je tato tajemná a z očí nekonečnost sálá jí, zahalená rouchem tkání a vnitřností Dovnitř se vklání a stále padá a její cesta je hlemýžď, ulita obrysu jejího těla „Tys můj pastýř“, volá zvuk jejího pádu Slyšíš-li, hýčkej svou najádu Jistě i Vintíř ji měl, i svatý Jan Křtitel, A majetku se vzdal, jen aby lépě-ji slyšel.
|
|
|
Vedle v pokoji sladce vrzá Dřevěný kůň od mého postroje Ten křupavý zvuk kreslí Jako vrzání lesa ve větru Jako ladění starých houslí Jako elektřina v svetru
Ohlávka pod stolem pohozelá Nedává mému já pokoje Ještě pár vteřin a skočím po ní Opasky připevním podél skrání Pokud však toto neučiním Byl by tu ještě plán náhradní
Z kredence vytáhnu starou valchu S dřevěným rámem a plechovým zvukem Budu se vtírat koňovu uchu Jsa kloboukem, přilákám ho sem
On pak pod mnou bude houpat Ztemnělým starodávným světem A teplo po mně bude sahat Z tepen jež vedou mu podél stehen
Zvláštní to stav bytí Okamžik než se utrhnem Ztišelá zahrada, po soumraku, žití Čas mezi kloboukem a koněm
|
|
|
Obelstili, nás, milá Frído To co nás pálí není naše libido. Je to jen tištěný program Ne skutečný zub, ale amalgam Děrný štítek našich snů Slepá snůška vlivů Jestliže říkaji hatuli bataxilon Je to jen slovní bajoneton A jejich sladkosloví Pouze v našich vodách loví Zpozorme až zase poplavou Ať oni, ne my jsme potravou
|
|
|
O půlnoci vstávám a hraji na harmoniku O půlnoci vstávám a vzrušeně přecházím po pokoji O půlnoci vycházím ven procházet se městem
Podivná předtucha nedává mi spát Že já jsem to co dává i to co přijímá Že já jsem to co se dotýká i to co cítí
|
|
|
Chodím a drtím čaj Aby snad se nezbořily ty nory v blátě Ještě jeden mocný nádech a už nekráčím Ještě jeden a spím Ale ten čaj nerozsypat!
Včely se svým medem pečují o má unavená lýtka A je tu vlak osedlaný smějící se cháskou, směsicí zvířat a snad i lidí Ty podivné tváře, ta chamraď, držící staré číše z tlustého nazelenalého skla plné zlata a krve A ceremoniář už udeřil holí, a vlak se zasavil Jen již tiše funí slova: „Jen okamžik a budeš se bavit, uvidíššš-š-š.“ A kdosi žoviálně padl mi na rameno: „Vyzvedni číši v jídelním voze. Pojedeš s námi!“
Téměř na dosah mé ruky, jen mít trochu sil, pohnout nejen konečky prstů Železniční pražce, slévající se ve zdánlivé nekonečno, jako molo při odlivu Někde v rovinách, kde tráva a květy sotva stačí vyrůst, než je zahubí tlení po dobu dalších tisíce let.
|
|
|
Koupil jsem si vejce nosnic v klecích a ptal jsem se. Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí?
Mám rád Ameriku. Nabídla světu systém, který zhodnocuje dvě velmi cenné kvality: svobodu a odvahu! Ještě v pátek se nad akciovými trhy všude ve světě zatahovala černá mračna a akcie rekordně padaly. Navíc amerika ukázala, že tento systém funguje. Na svědění, pálení, či dokonce mokvání se totiž tak lehce zapomenout nedá. Proč existují nemoci, degenerace a smrt? Amerika ukázala, že tento systém funguje! Dlouhých čtrnáct let jej desítky zemí světa stavěly pod švýcarskou Ženevou. V krabici bez víka, kterou zdobí bílý satén, leží mrtvý pes, ale příště to může být vaše kočka nebo křeček. Pozůstalých není mnoho, jen nejbližší členové rodiny. Typické pro ostrov je neuvěřitelné množství divokých koček.
Pozn.: Sestaveno z vět knih, novin a časo-pisů. |
|
|
Letěl jsem nad zemí Slunce se sklánělo za horizont V tom nad hlavou mi přeletěl pták A mojí hlavu zaplavil jeho stín
Vítr tam venku chvěje se v korunách Země se potí v trávě Jako zvíře Poznám to, cítím její pach
|
|
|
Létá to v pravidelných intervalech… Co si představit? Slyší cizí smích. Koho jiného, že. Co napsat? Pro pocit z rozbalování. Tak tenká nit. Jakoby něčím předen. Tak tichý smích, tak tichý. Musel zastavit dech, aby ho rozeznal od provozních zvuků. |
|
|
Naučil se mluvit pravou rukou, Aby se skrz levou mohl dívat do slunce. Naučil se: Co není v paměti, Nikdy neexistovalo.
Vědět, že nic nemůže připomenout opravdu zapomenuté… Za ty tisíce let je v moři tolik vína. …a nikdo se z něho nenapije. Už pro to, že moře je slané.
Vezu se jako bonbón na podlaze vagónu uprostřed vlaku.
|
|
|
Opilá pěvkyně na balkónu divadelního klubu kapesníkem v tučné ruce mává na neexistující diváky. Jakoby to všecko svědčilo v neprospěch umění?! Už nezpívá árie, jenom se přiblble pohybuje a čumí. Přestala zpívat, jako přestane dítě se ptát. A jako přestane vůbec všecko.
|
|
|
Viděl jsem zajíce tam odtud utíkat. Slyšel jsem starou Rottovou naříkat. Slunce zapadalo. A ti mladíci na mostě s rukama roztaženýma, jako ukřižovaní, radovali se zjara.
Bylo ještě bleděmodré nebe a do zpěvu ptáků kdesi hučel splav. A já si musel zas a znova opakovat tato slova:
NIKDY NEDOJDEŠ KLIDU A MÍRU BEZ UTRPENÍ. |
|
|
Součástky SMD (Součástky pro Povrchovou Montáž)
Jak se vede? Co nemá kontury, nespočítáš. Na rozdíl od běžného člověka, který vidí hromadu, oni vidí opravdu jednotlivé sirky.
Možná, že při tom zahlédneme krátké zčervenání vlákna žárovky.
|
|
|
Bylo slyšet zařinčení vlaku. Na chvíli se prostor osvětlil. A pak zase jejich smích! Mastné brady. Drahé šaty. Nože. Odlesky. Chlípný humor. A potom se na mě vrhly, jen tak mezi žraním a pitím. Naříkaly. Klely. Mastné brady a semeno. |
|
|
V minulém století se mnozí vědci zabývali krystalografií a přitom objevili zajímavé vlastnosti polovodičů. Kromě jiného zjistili, že jejich chování lze ovlivňovat změnou teploty a změnou osvětlení… Není pochyb o tom, že se to vše nestalo náhodou. Pro objasnění našeho projektu máme k dispozici dvanáctistránkovou informační brožuru, kterou jsme připraveni Vám v případě Vašeho zájmu obratem poslat! Jen jemně, kamaráde, nazuj své péřové boty od samého Inky. Baltazar Mejrynk píše: ať nepotrháš tkanivo z bavlněných nitek. the newerending pressure (pleasure) is that you are. but close your ass, as a maupassant from assan walley, so green in foggy autumn, autumn leaves...so slowly and so emotively.
|
|
|
Vyhazovali tyto lidi živé z letadel, aby se roztříštili o hladinu oceánu. Taky už nám došli myšáci. Jsme tu teprve hodinu, ale ještě nevíme, co tu budeme dělat.
Zpátky a zase tam.
Když si dnes kupujete želvu. V prodejně s domácími mazlíčky, vezmi paragon. Cizinci chodí Prahou a potkávají. Možná pro tu naději, kterou v sobě ukrývají. S kapsami plnými kameny, do řeky vstupovat. Dávné časy počítačů typu Atari. Povídání o oblíbených postavách světa.
Tehdy mám chuť malovat po zdech; Jako nějaký Baron nebo lovec. Sem tam nějakou větu. Naložený kávou. Proč není každý člověk dvouplošníkem? Milovat.
Kolik by se muselo vejít na tento tank kamenů, aby neuvezl?
„Kdybychom se strojem času vrátili zpět. Všechny tyto knihy,“ a bylo jich tisíce za jeho zády, „by zmizely za jediný den.“
Pozn.: tato báseň byla vytvořena z vět z novin a časopisů |
|
|
Dnes poprvé cítil jsem se ve svém městě cizincem. Známé tváře mi nic neříkají. A když jdou kolem, stojím opřený o strom v odlehlém koutě náměstí. Dnes poprvé cítil jsem se ve svém městě tak sám. Srdce sevřené, lidé utíkají kolem, zápach spáleného benzínu pálí v nose. Mému stromu se chvěje listí. Poslední krok před neznámem.
|
|
|
Stále se divím proč na Petříně
Může téct pramen
Jen tak volně
Že s ním není dávno amen!
Že ho nedají nějakýmu taliánovi
Aby z ní trhák
Udělal marketingový
Nějakej čůrák
Aby ji začal plnit do petlahví
Místo aby mohly ženy chodit pro vodu s konví
A myslel jak nad tím vyzrál
Když se na všecky lidi vysral |
|
|
Netoužim zkoumat si prdelí
Vzájemně říkat si co uvnitř dlí
♦
Tuhle jsem tak meditoval
Až jsem třetí okno získal
Otevřel jsem šestou čakru
Měl jsem jí jak z praku
Ksakru
♥
Nezajímají mě vaše problémy
Kdo s kým kdo komu a kdo kam
Otravují mě vaše parfémy
To co nosíte jen z popelnic oblíkám
Nesleduji vaší módu
Pracuji holt v jiném módu
♣ Ze stejných kelímků pijeme stejný pivo
Stejným nožem proříznou nám hrdlo
Ze břehu tisíc udic lačných
Na háčku ze tvých druhů lančmít
Já myslel že ve střevech sídlí tasemnice
A on zatím celý systém obří hlístice
Marně tedy šťouráš ve stolici klackem
On tě zatím člověk v saku škrtí páskem
Je jedno kudy upsal si se dluhu
Od tý chvíle postrojen jsi k pluhu
Možná už ve chvíli kdy tě otec plodil
Přičetli ti k dobru podíl
Ať už tomu rozumíš či ne
Tvoje číslo i tvé výpalné jsou dědičné
A přesto já od chvíle co jsem vypad na zemi
V srdci jsem měl napsáno člověk se rodí svobodný
Necítím se tedy jako ryba ve vodě
Nutí li mě uniformě chodit přioděn
♦
Svými palci půlím broskví
Stále znova uvnitř pecka se skví |
|
|
Milí ideáti, neboli nápadníci, mezi námi Včera jsem chtěl ušetřiť Ale místo toho mě bolí řiť Jak jsem si vytíral anus bankovkami
je to hrozná, věru, věc Cítím se jak ňaňuňec
(věnováno všem nezaměstnaným a nepřizpůsobivým)
|
|
⇡nahoru⇡ |
